Poslední rok a půl pátrám po svých předcích, tedy i těch z Valašska, odkud pocházíš. Z Tvých vyprávění, když jsem byl malý kluk, mám jen útržky a mlhavé vzpomínky. Je proto spousta věcí, na které bych se Tě chtěl zeptat a najít odpověď. Zvlášť teď, když se mi některé věci vybavují v souvislostech a u jiných záležitostí mi souvislosti chybí. Chtěl bych se Tě zeptat třeba na toto:
- Jak Tvoje mamka Kristýna vzpomínala na Arnošta Červeného, svého prvního manžela, který zahynul ve válce? Co Ti o něm vyprávěla? Jak sis jej představoval? Vzpomínali jste na něj doma s ostatními?
- Jak si vycházel se svými polorodými sourozenci Kristýnou a Arnoštem? Ta jména jsem slýchával, ale nedokázal jsem si zařadit, o koho šlo. Podle fotky dole už vím. Stojí za Tvou matkou Kristýnou.
- Co Ti vyprávěl táta o svých předcích? Ukazoval Ti, kde se narodil? Víš, že to bylo na Solanci?
- Kým vlastně byl Tvůj táta? Co bys mi o něm řekl? Kde byl na vojně? Jak prožil Velkou válku?
- Řekli Ti rodiče, že ses narodil pár týdnů předtím, než se vzali nebo to bylo rodinné "tajemství"?
- Kdo byli na Bečvách Tví nejlepší kamarádi z dětství?
- Kdy jsi chodil do školy na Horní Bečvu a kdy do Čeladné?
- Jak si to měl s vojnou, když zrovna začala okupace? Vyprávěl jsi mé mamce o Hranicích na Moravě, ale tam jsi byl asi jen na cvičení.
- Kdy jsi byl v Německu? Jak ses tam dostal a jak jsi odtud utekl?
- Kde jsi poprvé poznal babičku Drahomíru?
- Kdo jsou všichni ti lidé na různých fotografiích s Tebou, když si byl mladý?
Já vím, je toho dost. Určitě mě napadne ještě něco dalšího.
Rodný list, domovský list a oddací list jsi měl pěkně schované ve složce. Za to Ti moc děkuji. I od babičky. Je to teď pro mě cenné. Kus minulosti, střípek historie. A když ji člověk pozná, chtěl by vědět víc... Ne, aby minulost měnil nebo napravovat, nikoliv z nedostatku pokory, ale proto, že se o svou rodinnou historii a své předky opírá a rozšiřuje si vědomí ve svém vlastním životě.
Možná si na všechno nevzpomeneš, možná některé vzpomínky nebudou příjemné. Ale bylo by fajn mít odpovědi. Rád bych Ti za ně poděkoval. Stejně jako za Tvůj život a za to, co si mi do života dal.
Myslím na Tebe
Libor
P.S.
Uplynulo 20 let co jsi zemřel. V té době jsem o genealogii neměl ponětí a můj zájem se tím směrem ani náznakem neubíral. Určitě si znal i Ty, jak je to s "honěním Bychů". Obvykle je to pozdě. Stejně tak i s dopisem, který jsem Ti teď napsal. Je pozdě na to, abys mi odpověděl. Už 20 let...
 |
| Můj děd Jindřich (úplně vpravo) s rodiči a sourozenci (asi kolem roku 1928/29). Zdroj: rodiný archiv |
Věnováno památce mého dědy Jindřicha Tovaryše, rodáka z Horní Bečvy, který zemřel 12. října 1996.
----------------------------------------------------------------------------------------
Poznámka pro čtenáře
Můžete-li ptejte se starších a starých lidí, příbuzných, známých... Zapisujte, nahrávejte... Někdy to přijde, že už bude pozdě se zeptat. Zůstane jen věta "Kéž bych se tehdy zeptal/zeptala!"
A proč to všechno? Nikdy nevíte, kdy zatoužíte poznat své kořeny. Tato touha chvilkově nebo trvale "přepadne" téměř každého. Vždyť poznání předků je poznání sebe sama. Navíc jsou tu nyní i možnosti DNA a genetické genealogie.
