"Běh ke kořenům" - Zimní šestka Kravaře-Kouty

Běh pro radost a za poznáním

Poznávat místa, kde žili předci, to je jeden z důvodů, které mě se zkoumáním kořenů pojí. O spojení genealogie a běhu jsem poprvé psal v souvislosti s přípravou na Jistebnický VH půlmaraton v květnu 2016. Na svém blogu Život 50+ jsem se v běžeckém výhledu zmínil o "plánovaných bězích" v roce 2016. Je tam i záměr zúčastnit se "Jarní desítky" v Kravařích a pojmout ji jako běh k uctění předků, kteří se narodili, žili či zemřeli v Kravařích a Koutech. V podstatě se to týká předků z rodokmenu Marie Holubkové (ke stažení zde), v roce 1882 provdané za Františka Tomise. Ti byli rodiči mého praděda Františka Tomise.

Praděd František Tomis. Jeho maminky Marie Holubek je nositelkou mých kořenů na Hlučínsku. Zdroj: Rodinné album, fotil táta kolem roku 1967-8.

Nakonec jsem neodolal a vše uspíšil. 31.1.2016 organizoval Prajzský BK Kravaře běh nazvaný "Zimní šestka Kravaře-Kouty". Jako začátečník jsem si chtěl troufnout uběhnout trať lehce pod 44 minut. To jsem považoval za úspěch. Díval jsem se i na výsledky z roku 2015. V nich byl poslední účastník v cíli v čase kolem 37 minut. To mě znejistělo natolik, že jsem organizátorům napsal, protože jsem předpokládal, že budu dobíhat poslední. Povzbudili mě. Díky! Nakonec jsem se odhodlal a v neděli do Kravař-Koutů odjel.

První vteřiny po startu Zimní šestky. Zdroj: https://www.zonerama.com/Album/1165069

Kravaře-Kouty - "prajzská" historie v rodokmenu

Přijel jsem od Štítiny, po ulici Ludmily Hořké, přes místní kravařskou část Dvořisko. Představoval jsem si to, o čem v "životopisu" spisovatelky Ludmily Hořké (Marie Holubek) píše D. Vlašínová*:

"S knížkami Ludmily Hořké v ruce se dá procházet krajinou, stounout si třeba na most přes řeku Opavu mezi Kravařemi a Dvořiskem a nechat se unášet představami, jak tady kdysi stávala celmice, vedla hranice mezi dvěma císařstvími a řeka byla pravým rájem pro pašeráky."

Trať závodu vedla dílem přírodní rezervací Koutské a Zábřežské louky. Na startu se sešlo kolem stovky běžců. Od začátku jsem zaujal strategickou pozici na konci startovního pole a běžel "svým tempem". Příjemná, rovinatá trať byla místy docela bahnitá. Zimní běh to byl jen podle kalendáře, bylo +5°C. 

Prostor, kde se běžela Zimní šestka, s vyznačeným místem startu a cíle. Zdroj: http://mapy.cz

Ponořil jsem se do vzpomínek a představ na něco, k čemu nemám žádný obrázek, fotku, nic. Pouze představy, zápisy z matrik a poznámky z knih Ludmily Hořké.

"S odstupem let tyto knihy nabyly rovněž povahy dokumentu - výpvědi o životním stylu už zaniklém, archetypálním, o zvycích, které se přestaly udržovat, a krajině, která snad jako jediná nese ještě stopy dřívější podoby, byť její tvářnost byla poznamenaná četnými melioracemi, scelováním polí a regulacemi řeky Opavy." (Vlašínová, 2006, s. 7)

V mém rodokmenu se Kouty (Kauthen) a Kravaře (Crawarn) pojí s doloženými příjmeními Holubek, Willaschek/Vilášek, Skřeček, Urbánek, Rozkošný, Nosek, Malohlava. Další byli ze Smolkova či Lhoty u Hrabyně. Některá příjmení znám, ale nemám už potvrzen původ, i když je pravděpodobně z Kravař či Koutů (nebo blízkého okolí) - Moravec, Tichý, Halfar, Waigel... Ve startovní listině se z těchto jmen žádné neobjevilo.

V Koutech byli 17. ledna 1780 oddáni Jakub Holubek a Anna Willaschek, 7. generace mých předků. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 2635, sign. H XI 3, fol. 219.

I když byl podél trati ukazatele s kilometry, některé jsem moc nevnímal. Ani jsem nezpozoroval, že jsem se osamostatnil na posledním místě a ostatní skoro ztratil z dohledu. Domníval jsem se, že běžím moc pomalu. Vzpomněl jsem, co mi napsal Marek Rinka, jeden z organizátorů: "Nejdůležitější je se přece hýbat, čas není důležitý."

Selfíčka se mi nepovedla, starovní číslo jsme museli vrátit.

Mí přímí předci odešli z Kravař a Koutů do Hlučína po roce 1850. Od té doby zde zůstali vzdálení příbuzní (které osobně neznám). Stopy ze společných kořenů vedou i do Německa, Holandska, dokonce i Austrálie. Podtrhují historicky slezskou část mého rodokmenu, stejně jako je slezská linie mých přímých mužských předků v otcovské linii. Těžko se dozvědět o předcích to, co píše Ludmila Hořká s svém otce Benjaminu Holubkovi - "mluvil moravsky, smýšlení byl německého". V lidsky i národnostně komplikované době jsem už přímé předky na Hlučínsku neměl. Tomisovi přes Kunčičky (tehdy Malé Kunčice) přesídlili do Vítkovic, kde se 2.4.1899 narodil praděd František, syn Františka Tomise s Marie, roz. Holubkové, nositelky "prajzského" rodokmenu, s předky k jejichž uctění jsem běžel v Kravařích-Koutech.

Radost, veteráni a čas

Když jsem doběhl, už u cíle nebyl ani fotograf. Je to logické. Nedalo se to očekávat. Přede mnou doběhli dva nejstarší účastníci - ročníky 1935 a 1937. Za to se trochu (= dost) stydím. Když jsem se pak ptal na svůj čas, řekli mi 38:05 min. I tak to byl můj dosud nejrychlejší čas či tempo za 5 měsíců, co jsem "se zvedl z gauče". Před těmito veterány hluboce smekám běžeckou čapku. Muž na fotografii a člen Prajzského BK Kravaře, totiž ještě může pamatovat Ludmilu Hořkou (1882-1966) a její knihy.

Karel Stuchlík st. (*1937) doběhl v čase 34:56 min. Bravo! Zdroj: https://www.zonerama.com/Album/1165069 (upraveno)

Co je 38 minut běhu proti stovkám let, po které mí předci v tomto kraji žili, prosperovali i strádali. V koutku duše jsem přesvědčen, že jejich žár mě nevědomě přivedl k tempu, v nějž jsem původně nedoufal. Pro mě nové bylo i to, co v běžném životě není tím prosazovaným principem:

"I když si beznadějně poslední, můžeš z toho mít Radost!"

Pro běh ke kořenům v Kravařích-Koutech to platilo beze zbytku. A možná (?), než začne jaro, zkusím 20.3.2016 i tu "Kravařskou desítku". (Zvládnout si pod hodinu by to bylo překvapení)

__________________________________________________________

* VLAŠÍNOVÁ, D.: Ludmila Hořká - "Hořký život - hořké jméno". Portrét spisovatelky Ludmily Hořké. Matice Slezská: Opava, 2008. 94 s. ISBN 978-80-86887-09-8.

Poznámka:

Až po sepsání článečku jsem z webu Prajzského BK Kravaře zjistil, že trať měřila o něco méně než 6 km, protože byla operativně přeložena z původní trasy. To trochu "normalizuje" můj čas, který jsem pro sebe jako začátečníka považoval až za moc dobrý. Ovšem Kravařska desítka bude mít opravdu 10 km.