20. 10. 2016

Ahoj dědo, chtěl jsem se zeptat...

Ahoj dědo.

Poslední rok a půl pátrám po svých předcích, tedy i těch z Valašska, odkud pocházíš. Z Tvých vyprávění, když jsem byl malý kluk, mám jen útržky a mlhavé vzpomínky. Je proto spousta věcí, na které bych se Tě chtěl zeptat a najít odpověď. Zvlášť teď, když se mi některé věci vybavují v souvislostech a u jiných záležitostí mi souvislosti chybí. Chtěl bych se Tě zeptat třeba na toto:
  • Jak Tvoje mamka Kristýna vzpomínala na Arnošta Červeného, svého prvního manžela, který zahynul ve válce? Co Ti o něm vyprávěla? Jak sis jej představoval? Vzpomínali jste na něj doma s ostatními?
  • Jak si vycházel se svými polorodými sourozenci Kristýnou a Arnoštem? Ta jména jsem slýchával, ale nedokázal jsem si zařadit, o koho šlo. Podle fotky dole už vím. Stojí za Tvou matkou Kristýnou.
  • Co Ti vyprávěl táta o svých předcích? Ukazoval Ti, kde se narodil? Viš, že to bylo na Solánci?
  • Kým vlastně byl Tvůj táta? Co bys mi o něm řekl?
  • Kdo byli na Bečvách Tví nejlepší kamarádi z dětství? 
  • Kdy jsi chodil do školy na Horné Bečvu a kdy do Čeladné?
  • Jak si to měl s vojnou, když zrovna začala okupace? Vyprávěl jsi mamce o Hranicích na Moravě, ale tam jsi byl asi jen na cvičení.
  • Kdy jsi byl v Německu? Jak ses tam dostal a jak jsi odtud utekl?
  • Kde jsi poprvé poznal babičku Drahomíru
  • Kdo jsou všichni ti lidé na různých fotografiích s Tebou, když si byl mladý?
Já vím, je toho dost. Určitě mě napadne ještě něco dalšího.  

Rodný list, domovský list a oddací list jsi měl pěkně schované ve složce. Za to Ti moc děkuji. I od babičky. Je to teď pro mě cenné. Kus minulosti, střípek historie.

Možná si na všechno nevzpomeneš, možná některé vzpomínky nebudou příjemné. Ale bylo by fajn mít odpovědi. Rád bych Ti za ně poděkoval.

Myslím na Tebe

Libor


P.S.
Uplynulo 20 let co jsi zemřel. V té době jsem o genealogii neměl ponětí a můj zájem se tím směrem ani náznakem neubíral. Určitě si znal i Ty, jak je to s "honěním Bychů". Obvykle je to pozdě. Stejně tak i s dopisem, který jsem Ti teď napsal. Je pozdě na to, abys mi odpověděl. Už 20 let...

Můj děd Jindřich (úplně vpravo) s rodiči a sourozenci (asi kolem roku 1928/29). Zdroj: rodiný archiv

Věnováno památce mého dědy Jindřicha Tovaryše, rodáka z Horní Bečvy, který zemřel 12. října 1996. 
----------------------------------------------------------------------------------------

Poznámka pro čtenáře

Můžete-li ptejte se starších a starých lidí, příbuzných, známých... Zapisujte, nahrávejte... Někdy to přijde, že už bude pozdě se zeptat. Zůstane jen věta "Kéž bych se tehdy zeptal/zeptala!"

A proč to všechno? Nikdy nevíte, kdy zatoužíte poznat své kořeny. Tato touha chvilkově nebo trvale "přepadne" téměř každého. Vždyť poznání předků je poznání sebe sama.


    2 komentáře:

    1. Vážený pane Friedle, Vaše články mám moc ráda. Obzvlášť tento mě doslova dojal. Úplně jsem se s tím ztotožnila. Dědu si moc nepamatuji, ale babička mi jako dítěti vyprávěla spoustu příběhů ze svého mládí, o svých rodičích, sourozencích, jak prožívala válku... jenže tenkrát jsem tomu nevěnovala tolik pozornosti. Co bych teď, když se sama o rodinou historii zajímám, dala. Dnes už je na všechno pozdě, pamětníci už žádní nejsou a já mám miliony otázek.
      Děkuji za krásné příspěvky.
      Vendula Racochová

      OdpovědětVymazat
      Odpovědi
      1. I já děkuji za komentář. Ten pocit "už je pozdě" asi pozná mnohý zájemce o rodinnou historii. Mě přivedl k blogu a "příběhům". Když sleduji, že je lidé čtou a občas se ozvou, že jim některý z příspěvků v něčem pomohl nebo něco připomněl, jsem rád a vděčný. Pozitivně to vyvažuje onen pocit "už je pozdě". A jak stále častěji zjišťuji, poznávám nové vzdálené příbuzné se společnými kořeny. LF

        Vymazat

    Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.

    LF