7. 3. 2017

"Byl zastřelen" - malý rozrod a Velká válka na Prostřední Bečvě

Poněkud bulvárně znějící titulek. V minulém článku jsem se věnoval Pavlu Kachtíkovi, sirotkovi, který se oženil na Prostřední Bečvě. Titulek vystihuje tři důvody, proč jsem napsal pokračování (resp. jsem zkrátil původní příspěvek a část přepracoval, protože se objevily nově digitalizované matriky z Prostřední Bečvy):
  1. Zápis v matrice dokáže "navnadit".
  2. Abych pochopil souvislosti, chtěl jsem udělat malý rozrod potomků Pavla Kachtíka (to platí obecně).
  3. Díky tomuto rozrodu jsem se dostal k tématu 1. světové války a padlých/nezvěstných mužů z Prostřední Bečvy

Pavel Kachtík "přinesl" do Prostřední Bečvy nové příjmení. V Prostřední Bečvě dodnes žijí jeho potomci. Epicentrem tohoto příjmení je Vsetínsko, zřejmě Liptál, rodná obec Pavla Kachtíka.

Příjmení Kachtík v České republice. Zdroj: KdeJsme.cz.

Mnohokrát se v matrikách Prostřední Bečvy při některých příležitostech objevilo zkomolené příjmení na Kachlík, ale naštěstí se dále neujalo. I když...

Opravování jména z "Kachtík" na "Kachlík" a zejména z "Kachlík" na "Kachtík" se v matrikách Prostřední Bečvy stalo jistým folklórem zapisovatelů. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2273, sign, VM V 25, str. 210.

Není však vyloučeno, že žije někdo s příjmením Kachlík, a je potomkem Pavla Kachtíka z Prostřední Bečvy (server KdeJsme.cz uvádí jeden výskyt na Rožnovsku).

"Byl zastřelen" - záhada, která zůstává neobjasněna

Zmiňovanou návnadou pro článek byl zápis v matrice, který se týká Vincence, jediného syna Pavla Kachtíka, který z jeho narozených dětí mužského pohlaví přežil. (V tu chvíli jsem ještě neměl ověřeno, že jsou digitalizovány matriky Prostřední Bečvy z přelomu 19. a 20. století).

Práci usnadňuje a zvědavost podněcuje, najdete-li v matrice dopsané poznámky o životních milnících narozené osoby. Tak jako v případě Vincence Kachtíka. Některé poznámky mohou být překvapivé a vyvolávat spekulace. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2267, sign, VM V 19, fol. 195.

Vincenc se narodil před vánoci roku 1866. Kmotr Cyril Fárek už byl mrtev, kmotřičkou se stala jeho manželka, vdova Rosina. Život Vincence časově zasahuje do období, pro něž mohou mnohé matriky být ještě uloženy na obecních úřadech. Ze zápisu se dovídáme, že se Vincenc dožil dospělého věku, protože se po Velké válce (8.11.1921) oženil s Rosinou Hoferkovou. To však měl už 55 let! Proto jsem předpokládal, že ovdověl a jeho první manželku poznámka v matrice nezachytila. Není ani patrné, kde se svatba s Rosinou Hoferkovou odehrávala. V digitalizované matrice lze však najít narození syna Františka Josefa (*2. dubna 1892, Prostřední Bečva č. 67), kterého měl Vincenc se svou první ženou Karolinou, rodem Jana Bíla z Prostřední Bečvy.

Výjimečná je i do matričního zápisu dopsaná výpověď o úmrtí. Vincenc "byl zastřelen", 20. listopadu 1932. Kdoví, co se stalo. Jeho sestra Kristýna byla babičkou mého děda Jindřicha Tovaryše, Vincenc byl tedy dědův prastrýc. Děda Jindřich měl 13 let, když byl Vincenc zastřelen. Co o tom věděl? To už se nedozvíme. Je těžké soudit, co se tehdy, za první republiky odehrálo. Každopádně vidíte, že stačí pár poznámek v matričním zápisu a otázky (příběhy a spekulace) jsou na světě!

Proto mě potěšilo, když jsem zjistil, že ZA Opava digitalizoval další (pro tento příběh) klíčové matriky - narozených (1894-1913), oddaných (1888-1923) a zemřelých (1890-1925). Čas totiž letí a při mé poslední komunikaci s Obecním úřadem v Hutisku-Solanci (spravuje matriční agendu pro Prostřední Bečvu), byly už matriky v ZA Opava, ale dosud nedigitalizované. Díky!

Cíl jsem měl jednoduchý. Zjistit, jak dál pokračovaly osudy dětí Pavla Kachtíka, protože zákonitě museli existovat další jeho mužští (a tedy i Vincentovi) potomci.

Zpracováváte-li rodokmen směrem k potomkům jisté osoby, říká se tomu rozrod (na rozdíl od tzv. vývodu předků, který se soustředí na předky dané osoby - střena). Pokusil jsem se tedy o jednoduchá rozrod v následující generaci.

Pavel Kachtík se syna dočkal. Byl jim Vincenc. Po smrti dvojčat Cyrila a Augustina v roce 1873 už další děti neměl. Zůstaly mu všechny tři narozené dcery a jejich nejmladší bratr Vincenc.


Františka (*1857 - †1907) - dcera Pavla Kachtíka

Františka zůstala svobodnou matkou (další dvě dcery Pavel Kachtík provdal). Měla dvě nemanželské děti. František, její prvorozený syn zemřel měsíc po porodu. Narodil se v chalupě č. 124, což byla paseka Cyrila Kantora, shodou okolností také syna svobodné matky.

11 let po synovi se neprovdané matce Františce narodila dcera, pokřtěná na Cecílii. Tato událost se stala v "otcovském" domě č. 69. Matriky naznačují, že se v dospělosti kvůli ovdovění Cecílie provdala dvakrát. Podruhé v roce 1903 za Jana Kouřila. Stopu jsem dále nesledoval, zasahuje už do "živých" matrik.

Františka zemřela coby svobodná, v rodné chalupě č. 69 na sklonku léta, 24. září 1907, zhruba půl roku po svých padesátinách.

Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 13063, sign. VM V 41, str. 200.

Mnohokrát jsem při svém výzkumu narazil na svobodné matky, které měly i řadu dětí s "neznámým" mužem. Někdy došlo ke svatbě a  "legalizaci" nemanželských dětí, řada dětí svobodným matkám zemřela, mnoho dětí svobodné matky vychovaly. Jejich život zcela jistě nebyl jednoduchý a závisel na postoji a podpoře nejbližší rodiny. Církev těmito ženami spíše opovrhovala, někdy velice znatelně. Někdy možná "právem", někdy jistě ne. Byly to doby, kdy vládli a vše v rukou měli muži, otcové a jejich slovo či pádná ruka.

Ostatně... ochutnejte kratičké vyprávění "z mého života", jak jej popsala asi nejslavnější rodačka z Prostřední Bečvy, akademická malířka Jaroslava Hýžová (*1915 - †1992).


Kristýna (*1860 - †1922) - dcera Pavla Kachtíka

Kristýna, byla mladší sestrou Františky. V říjnu 1881, tedy ještě za života obou svých rodičů se provdala za Josefa Jurošku. (Zde pokračuje rodová linie mých předků k dědovi Jindřichovi Tovaryšovi).

Sňatek mých předků Josefa Jurošky a Kristýny, dcery Pavla Kachtíka, 18. října 1881, Prostřední Bečva. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2271, sign. VM V 23, str. 78.

Josef bylo u Jurošků tradiční rodové jméno, v jednu dobu vždy na svazích Prostřední Bečvy žilo současně mnoho mužů se jménem Josef Juroška. Manžel Kristýny byl chalupníkem v čísle 143, do něhož se nevěsta Kristýna přivdala.

Pokud jde o potomky, tak chalupník Josef Juroška nezahálel. Manželka Kristýna mu dala celkem 12 dětí. Tady je jejich výčet.
  • Anna (*1882 - †???)
    • V době svatby už byla Kristýna "v očekávání", Anna se totiž narodila dva a půl měsíců po svatbě. 
    • Další osudy Anny jsem v Prostřední Bečvě nevypátral.
  • Jan (*1884 - †1939)
    • 9. listopadu 1909 se oženil s Veronikou, dcerou domkaře Cyrila Pařenici z Prostřední Bečvy. Jejich potomky už jsem také nesledoval.
  • Františka (*1885 - †1885)
    • Zemřela po šestnácti dnech.
  • František (*1886 - †1891)
  • Josef (*1888 - †???)
    • To je výzva pro Josefy Jurošky v minulosti i budoucnosti.
  • Kristýna (*1890 - †1952)
    • Moje prababička. Nejprve manželka Arnošta Červeného, který se nevrátil z Velké války, pak Josefa Tovaryše. Z každého manželství měla dvě děti.
V článcích o Arnoštu Červeném nebylo! Zápis svatby Arnošta Červeného s Kristýnou, dcerou Josefa Jurošky (a vnučkou Pavla Kachtíka). Zdroj ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 13061, sign. VM V 39, str. 115.
  • Filoména (*1892 - †???)
    • 21. května 1921 se provdala za vdovce Josefa Juříčka, chalupníka z Prostřední Bečvy č. 40. Jejich další život je "ukryt" v tzv. živých matrikách.
  • Johana (*1894 - †1934)
    • Zřejmě se provdala na Horní Bečvu, kde 3. února 1934 zemřela. (Zjistit lze v matrice OÚ Horní Bečva).
  • František (*1897 - †???)
    • 19. června 1923 se oženil s Annou, dcerou Jana Jurošky. (Tady se zřetězilo několik rodových linií Jurošků, protože otec nevěsty, Jan Juroška byl sám synem Josefa Jurošky a Rosiny, rozené také Juroška. Proto jsem minule napsal, že genealogie rodů Jurošků z Prostřední Bečvy by byla velkou výzvou.)
  • Františka (*1899 - †1900)
  • Barbora (*1900 - †???)
    • 23. února 1828 provdána za Michala Petřeka z Prostřední Bečvy. Ten v roce 1939 zemřel ve Vsetíně (a je možné, že se vdova Barbora ještě jednou vdala).
  • Robert (*1906 - †???)
    • 3. listopad 1929 se v Chotči oženil s Ludmilou Kulhánkovou. Choteč existuje na Pardubicku, Jičínsku a u Prahy. Z poznámky v matrice nevyplynulo o kterou obec se jedná.

Tři děti zemřely v dětském věku, některá fakta zůstávají nejasná či neověřená. Velmi mi s některými údaji pomohly vepsané poznámky v matrikách, tedy pečlivější evidence farářů a zapisovatelů.

Barbora (*1864 - †1913) - dcera Pavla Kachtíka

Nejmladší dcera Barbora se v říjnu 1884 vdala za Jana Skalíka z Prostřední Bečvy. Zápis v matrice přinesl překvapivé doplňující informace, např. že Pavel Kachlík byl krejčí na Prostřední Bečvě. To vypadá, že se jaku usedlý pasekář na výminku "rekvalifikoval".

Část zápisu svatby s Jana Skalíka a Barbory Kachtík přinesl zajímavé informace. Je zde pokus přejmenovat Kachtíka na Kachlíka. Pavel Kachtík je uveden jako krejčí z Prostřední Bečvy. Také lze odhadnout, že neuměl psát (tři křížky), kdežto svědci Michal Juroška a Josef Pařenica se podepsat dokázali. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2271, sign. VM V 23, str. 88.
Děti se u Skalíků rodily v následujícím pořadí.
  • Jan (*1885 - †1885)
  • Kristýna (*1887 - †???)
    • Provdala se 25. října 1909 za Josefa Kretka z Horní Bečvy.
  • Filoména (*1894 - †???)
    • Provdala 10. února 1914 za Huberta Žitníka z Prostřední Bečvy. V srpnu 1927 ovdověla a 26. listopadu 1929 se v Prostřední Bečvě provdala za Jana Mládenku.
  • Cyril (*1901 - †1901)
  • František (*1903 - †1905)
  • František (*1906 - †1907)
Jan Skalík zemřel v roce 1910. Vdova Barbora se už nestihla znovu vdát. Zemřela na srdeční vadu 1. října 1913. Z jejich synů žádný nedožil tří let věku, zůstaly pouze dvě dcery, z nichž starší Kristýna se vdala před smrtí svých rodičů, mladší Filoména se poprvé provdala tři měsíce po smrti matky.

Vincenc (*1866 - †1932) - syn Pavla Kachtíka, pokračovatel rodu v Prostřední Bečvě

Pokračovatelem rodu Kachtíků v Prostřední Bečvě byl jediný syn Pavla Kachtíka, který se dočkal dospělosti. Malý "příběh" narození, svatby jako vdovce a zastřelení, s sebou nese pár poznámek v matrice. Nově zpřístupněné matriky odhalují více souvislostí, i když záhada smrti přetrvává.

Poprvé se Vincenc oženil 20. října 1891. Bylo to už po smrti jeho otce. I on (stejně jako drtivá většina sňatků z prostřední Bečvy, které jsem sledoval) si vzal nevěstu "domácí", tedy z Prostřední Bečvy - Karolínu, dceru pasekáře Jana Bíla (čp. 67). V domě nevěsty se Vincentovi a Karolíně narodil i první syn, který dostal jméno František. Bylo jej možné najít ještě v dříve digitalizovaných matrikách. Ve skutečnosti byl pokřtěn jako František Josef.

Další z celkem osmi dětí se už rodily v "otcovském" domě (č. 69). Tady jsou všechny děti z prvního manželství, které ukončila smrt Vincentovy manželky Karolíny v dubnu 1908.
  • František Josef (*2. dubna 1892 - ...)
  • Augustin (*26. dubna 1894 - ...)
  • Pavel (*29. června 1896 - †8. září 1901)
  • Marianna (*16. června 1896 - †???)
    • Provdala se za Jana Valchaře.
  • Vincenc (*8. července 1900 - †2. prosince 1901)
  • Jan (*25. srpna 1902 - †???)
  • Anna (*5. září 1904 - †28. dubna 1907)
  • Cyril Metoděj (*28.srpna 1906 - †???)
Jako vdovec se Vincenc Kachtík ještě jednou oženil. 8. listopadu 1921 pojal za manželku vdovu po Augustinu Chrbjátovi. Jmenovala se Rosina a byla nemanželskou dcerou Františky Baroš, (legalizovaná Janem Hoferkem z Prostřední Bečvy). Vdova po válce zůstala se dvěma syny (Cyrilem a Rudolfem) a dvěma dcerami (Anežkou a Františkou, později provdanou za Rudolfa Tomka).

V digitalizovaných matrikách lze nalézt, že se Vincentovi a jeho druhé manželce zřejmě v roce 1924 narodila dcera Anna, která 30. června 1925 zemřela. Zda měli ještě další děti je třeba ověřit v "živých" matrikách. Vzhledem k věku spíše ne.

Okénko z Velké války (příběh dvou Augustinů)

Protože mému předku Pavlu Kachtíkovi přežil pouze syn Vincenc, byl to jistě on, kdo byl dalším "zdrojem" mužů s příjmením Kachtík v Prostřední Bečvě. Ještě mě napadlo podívat se, kdo z Prostřední Bečvy byl mezi oběťmi 1. světové války.

Poněkud zašlý památník obětem Velké války z Prostřední Bečvy (foceno VETS v 9/2013). Jde o evidovaný válečný hrob CZE-7206-00795. Zdroj: Spolek pro vojenská pietní místa.
Poznámka: Podle databáze padlých VHA a seznamu ztrát mezi jmény chybí řada dalších rodáků z Prostření Bečvy. Také je třeba říci, že Prostřední Bečva měla celou řadu mužů, kteří ke konci války přešli k legiím. 

Jsou zde dva muži s příjmením Kachtík - František a Augustin. Jak jste viděli ve výčtu výše, byli to první dva synové Vincence Kachtíka. Padlý František, již zmíněný Vincentův syn pokřtěný jako František Josef, narozený 2. dubna 1892, a  Augustin Františkův mladší bratr. Vincenc jistě věděl, že jeho otci zemřeli synové, dvojčata Cyril a Augustin, tak snad Augustin dostal jméno na památku jednoho z dvojčat.

Tento František Kachtík padl ve Velké válce a je to jeho jméno, které je mezi jinými na památníku obětem v Prostřední Bečvě. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2273, sign. VM V 25, str. 210 (online zde).

Bohužel Františkův kartotékový lístek v kartotéce padlých Vojenského ústředního archivu není k nalezení (jsou tam např. Kachtíkovi z Liptálu, ale v minulém článku jste na konci viděli, že památník obětem Velké války je v Liptálu beze jmen). 

Pod příjmením "Kachlík" je však v kartotéce Augustin (*1894).

Lístek z kartotéky padlých (potvrzeno i v Seznamu ztrát) - Augustin Kachlík, narozený v roce 1894 ve Střední Bečvě. Zahynul v Haliči. Piaski jsou zhruba 25 km od Jaroslavi v Podkarpatském vojvodství. Zdroj: Kartotéka padlých, VÚA Praha.

Augustin Kachtík byl vojínem pěšího pluku č. 3 (jako většina branců z Bečvy) a

padl 28. května 1915 v tehdejší Haliči, u obce Piaski nedaleko města Jaroslavi. 

Vzhledem k datu se mu, podle mého názoru, stala osudnou část operace k opětnému dobytí pohraniční pevnosti Przemyśl (tzv. 3. bitva o Přemyšl, 24.5. - 4.6.1915).

Výřez z mapy bojů u Přemyšlu. Modrá linie znázorňuje postavení dne 24. května 1915 večer. Pod 11. německou armádou v té době byla dočasně zařazena i 12. pěší divize, s 23. pěší brigádou, v jejímž svazku v květnu 1915 působil 3. pěší pluk s muži z Prostřední Bečvy (i dalších valašských obcí), vč. Augustina Kachtíka. Zdroj: ÖULK, vol. II, vojskové zařazení + mapa č. 22.

"Civilní" mapka ukazuje rodiště a bojiště, dvě místa, mezi kterými se odehrál život Augustina, syna Vincence Kachtíka.

Augustin Kachtík (*1994, Prostřední Bečva - † 28.5.1915, Piaski). Zdroj: Mapy.cz.

(Abych to "zamotal", Augustinova teta (Kristýna), byla matkou dcery (Kristýny), která si vzala za manžela Arnošta Červeného, rodáka z Horní Bečvy, jež také ztratil svůj život v bojích Velké války. Jako příslušník stejného pěšího pluku č. 3 padl o 36 dnů později, než Augustin Kachlík.)

Paradoxem životních a válečných osudů mužů a žen bylo i to, že druhá manželka Vincenta Kachtíka, Rozina, byla vdovou po Augustinu Chrbjátovi, jehož jméno je také na památníku obětem Velké války. Z dostupných informací Vojenského ústředního archivu v Praze vyplývá, že Augustin Chrbját z Prostřední Bečvy  

padl 23. května 1915 u Comone v Itálii.

Cimone leží u Trenta (Trient) v jižním Tyrolsku. A... Itálie vstoupila do války na straně Trojdohody (Francie, Velká Británie, Rusko) právě 23. května 1915. Myslím, že v případě Augustina Chrbjáta, který zahynul v den vstupu Itálie do války, nemuselo jít nutně o vojenskou operaci. Příčina smrti není udána, boje se rozhořely až druhý den. Místo, kde zahynul je ovšem identifikovatelné.

Obec Cimone na dnešní mapě. Oblast lyžování a turistiky. Zdroj: Mapy.cz

Situaci z počátku války s Itálií v Tyrolsku ukazuje výřez z mapy (přelom května a června 1915). Cimone je přibližně uprostřed (označeno zeleně).

Cimone pod Trentem v jižním Tyrolsku na přelomu začátku války s Itálií 23. května 1915. Někde v těchto místech zahynul Augustin Chrbját. Italská postavení jsou zaznamenána červeně. Článek o tamních horských opevněních najdete zde. Zdroj: ÖULK 1914-1918, díl II, mapa č. 26.

Dva Augustinové zahynuli pět dnů po sobě, každý byl z jiné věkové generace, každý padl na jiné frontě. Osudy otce jednoho a manželky druhého se spojily po válce, v nové republice, svatbou Vincenta Kachtíka s vdovou Rozinou v roce 1921. I toto jsou příběhy Prostřední Bečvy, které mlčky ukrývají matriky a archivy. Jejich odhalování mě baví a vždy udivuje.

Velká válka dolehla na osudy a životy obyčejných lidí. Jejich synové byli v drtivé míře "pěšáci" (členové pěších pluků). Stejně jako ve hře šachy, i zde byli pěšáci těmi, které bylo snadné obětovat. Pro české a moravské (i slovenské) muže byla jen palčivá otázka - "Za co?" a "Pro koho?" O nesmyslnosti této situace svědčí, že mnohde proti sobě stáli vojáci z Čech a Moravy jako nepřátelské strany. Jedni na straně rozpadající se monarchie, druzí na straně Trojdohody v řadách legionářů. Nevidím však pražádný důvod pro to, aby si padlí Češi, Moravané a Slezané v uniformách Rakousko-Uherské armády zasloužili méně úcty než ti, kteří v zajetí přešli do legií.

Situace je totiž v mnoha obcích podobná. Na jedné straně pomníky padlých, na druhé straně seznamy legionářů z téže obce, kteří se vrátili domů. Byla to komplikovaná doba dějinných a tragických změn, která měla po pár desetiletích ještě tragičtější pokračování.

Možná je to pro někoho k ničemu, snad to jiné inspiruje a doufám, že zde někdo najde střípky ze života svých vlastních předků. Pokud ano, budu rád, když se kdokoliv ozvete - do komentářů, mailem, přes kontaktní formulář, na Facebooku...


Přežití rodu "na vlásku"

Potvrdila se mi domněnka, že měl-li Pavel Kachtík jediného přeživšího syna (Vincence) a tomu další dva synové zahynuli během války, musel mít minimálně ještě jednoho, který se stal pokračovatelem rodu, jehož potomci dosud žijí v obci Prostřední Bečva (Google ukazuje jedno jméno).

Pavlovi Kachtíkovi a jeho synu Vincencovi  se na Prostřední Bečvě narodilo celkem minimálně 16 dětí. Přesto pokračovateli rodu, které by asi bylo možné vypátrat v "živých" matrikách pro Prostřední Bečvu, zůstalo (zřejmě) na Vincentových synech - Janovi a Cyrilovi. V "přežití" potomků měly větší štěstí dcery, než synové.

Co se stalo, že byl Vincenc Kachtík ve věku necelých 66 let zastřelen? Jistou stopu nabízí výňatek z protokolní knihy z let 1930-1939 (PDF ke stažení). Píše se zde:

"Během celého období stala se jedna vražda, a to v čísle 69. Cyril Kachtík byl zavražděn neznámým
vrahem pro peníze."

Tak vidíte... pro peníze! Bohužel nevíme datum. Možná byla dopsaná poznámka u Vincentova narození špatně. Možná byl zastřelen Vincentův syn Cyril, narozený v roce 1905. I když by to nedávalo logiku. Ten se totiž oženil v roce 1934. Těžké věřit, že by byl Cyril zavražděn a jeho otec Vincent zastřelen. U Cyrila v zápise narození v matrice žádná poznámka není. Je zřejmé, že k násilné smrti došlo. Kdo byl však obětí? Matrika a kronika se ve jménu liší. Neliší se v tom, že šlo o někoho z rodiny Kachtíků.

Že by byl zavražděným Vincentův syn Cyril Kachtík? V roce 1934 se ženil. U jeho otce Vincenta je v matrice narození připsána poznámka, že byl zastřelen v roce 1932. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 13061, sign. VM V 36, str. 230.

Živé matriky stále skrývají "tajemství" příběhů... Stejně tak originál kroniky, uložený v SOA Vsetín, v archivním fondu Místní národní výbor Prostřední Bečva, inv. č. 36. Uvidím... a dám vědět.



2 komentáře:

  1. Dobrý den,chtěla bych přidat pár vět k Cyrilu Kachtíkovi,který byl můj děda a zavražděn nebyl.Umřel v roce 1980 na nemoc.Co jsem zjistila od mých tet a strýců byl zabit jeho otec Vincenc.Díky za publikování rodného listu mého dědy je to úžasné vidět tyto dokumenty.Nedávno mi moje teta ukázala oddací list dědy a vše se shoduje.Díky Vašemu vyhledávání jsem se dozvěděla hodně zajímavých věcí o mých předcích.Děkuji

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den. Děkuji za komentář a informaci. Zjišťoval jsem i soudní podrobnosti, zatím marně. Mám k dispozici jen nějaké novinové články. Chystám se o tom napsat "pokračování" tohoto blogu, ale pracovní vytížení mě už cca. 8 měsíců nepouští k psaní příběhů. Novinářská a sporná verze byla ta, že Vincenta zastřelili jeho synové. Pokouším se získat jejich oddací listy (cesta na Prostřední Bečvu). Otázka vraha totiž pro mě zůstává otevřená. Pokud bychom o tom mohli pohovořit osobně nebo přes e-mail, uvítal bych to. Prosím ozvěte se na libor_friedel@volny.cz nebo pi napište zprávu přes kontaktní formulář na blogu s Vašim jměnem a kontakty. Díky moc.

      Smazat

Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.

LF