100 let od smrti Arnošta Červeného z 3. pěšího pluku

Informace ze Seznamu ztrát (Verlustliste) č. 271, vydaného 22.9.1915, str. 10. Zdroj: Vojenský historický ústav, prostřednictvím aplikace Kramerius - Národní knihovna ČR. Odkaz zde.

Ten obrázek znáte, pokud jste četli příběh o padlém synu Horní Bečvy z 19.4.2015. Prosté sdělení, že 3.7.1915 zemřel Arnošt Červený z Horní Bečvy, narozený roku 1888, pěšák 3. pěšího pluku, 7. roty. Neříká, kde zemřel a to mě velmi zajímalo...

Den po svých narozeninách, jsem přebral doporučený dopis s razítkem Ministerstva obrany ČR. Byl datován 28.5.2015. Věc: Genealogická rešerše.

"Na základě Vaší žádosti o informace a dokumenty k osobě a vojenské službě mužů z Vámi zaslaného seznamu, jsme se v našem archivu pokusili vyhledat relevantní materiály. Sdělujeme Vám tímto, že se nám podařilo nalézt kartoteční záznamy dotazovaných... Arnošta Červeného... v kartotéce padlých v první světové válce, které obsahují základní informace o jejich osobě a teké datum a místo jejich úmrtí... 
Kmenové listy (tedy základní personální dokumentace) mužů narozených v telech 1887-1900 byly bohužel v důsledku nešťastného rozhodnutí v 70. a 80. letech minulého století v Trnavě téměř všechny skartovány... 
Kopie výše zmíněných kartotéčních záznamů Vám zasíláme jako přílohu tohoto dopisu."

Kartotékové záznamy Arnošta Červeného. Zdroj: VÚA Praha.

Ihned jsem hledal klíčovou informací - místo úmrtí Arnošta Červeného.

• Stanislavka, Rusko
• Stanislawka, Chelm, Rusko

Pátrání po jeho osudu před smrtí mohlo začít...

První chyba přišla vzápětí. Google mi při hledání, kde Stanislawka leží, nabídl lákadlo - Stanislavov (něm. Stanislau), dnešní Ivano-Frankivsk na Ukrajině. Ověřil jsem, že tam byl jih východní fronty a pomyslel si: "Mám vyhráno, vím, kde Arnošt Červený padl". Bohužel to byl omyl.

Poznámka:
10.6.2015 spustil Vojenský ústřední archiv možnost on-line vyhledávání v kartotékových záznamech padlých vojáků z Velké války. On-line naleznete výše zmíněné záznamy (které jsem ještě dostal poštou) na odkazech zde a zde. 

Takže...

Stanislawka, Polsko

Arnošt Červený padl u vesnice Stanislawka, na východě dnešního Polska, u hranic s Ukrajinou ve vojvodství Lublin. Ves je nyní součástí obce Sitno (7 km). Od Chelmu leží asi 36 km jižně. 

Stanislawka na východě Polska. Místo, kde padl Arnošt Červený. Zdroj: Wikipedia.

Obec Chelm, které jsem nevěnoval v kartotéčním záznamu č. 2 pozornost (a nemohl pořádne přečíst), byla klíčem k určení místa. Příliš jsem se totiž soustředil na slovo "Rusko". S hledáním mi pomohl a z prvotního omylu mě vyvedl pan Radim Kapavík ze sdružení Signum Belli 1914. Dotázal jsem se sdružení, zda mají nějaké fotky bývalého vojenského hřbitova v ukrajinském Stanislavovu. Z kontextu naší komunikace vzápětí vyplynulo, že 3. pěší pluk s Arnoštem Červeným se v dané době u Stanislavova nemohl vyskytovat. Za tuto pomoc a korekci panu Kapavíkovi moc děkuji.

Máte-li zájem přečtěte si několikadílný článek Radima Kapavíka o Velké válce. Prvním dílem začíná zde. Je to vhodná exkurze do kontextu války, o němž se ve svých příspěvcích téměř nezmiňuji.

Podrobnější polohu Stanislawky ukazuje snímek z mapy:

Cesta do Stanislawky z obce Zamość. Zdroj: https://mapy.cz.

Mohl jsem si k Arnoštovi Červenému doplnit informaci, která mi scházela (a doplnil jsem ji i do článku z poloviny dubna). Do mysli se však neodbytně začaly vkrádat otázky. Jaká asi byla Arnoštova cesta až ke Stanislawce? V jakých bitvách bojoval? Co se ještě lze dozvědět o posledních měsících jeho života?

Přijměte pozvání ke zjednodušené a (místy možná) hypotetické rekonstrukci jeho cesty.

3. pěší pluk a východní fronta

Nevím přesně, kdy Arnošt Červený absolvoval prezenční vojenskou službu. Teoreticky to mělo být v letech 1909-1912. Když se 18. září 1911 ženil s Kristinou Juroškovou, je v matrice uveden jako "svobodný nezletilý syn Ondřeje Červeného" a ne jako voják.

V době mobilizace v létě roku 1914 byli v prezenční službě muži z ročníků 1890, 1891 a 1892. Okamžitě byli povoláni také aktivní záložníci - muži narození v letech 1882-89. Zde měl být i Arnošt. Muži z Horní Bečvy při mobilizaci rukovali k 3. pěšímu pluku (IR 3 - Infanterie Regiment Nr. 3). Jeho doplňovacím okresem byla Kroměříž. IR 3 byla také jednotka, v jejímž zařazení Arnošt zahynul. Pluk byl určen na východní frontu v Haliči proti Rusku. 83% pluku tvořili Češi, 17% byli další národnosti.

3. pěší pluk měl bohatou vojenskou historii. Vznikl v červenci 1715 a poprvé byl nasazen v Rakousko-turecké válce v roce 1716.

Mapka východní fronty v Haliči a Rusku v průběhu Velké války ukazuje přibližné místo (červený křížek), kde Arnošt Červený padl. Bylo to již v tehdejším Rusku.

Mapka východní fronty v průběhu let 1914-1918.

3. pěší pluk bojoval, jako součást 23. pěší brigády, v sestavě 12. pěší divize. O organizaci Rakousko-Uherské armády (pluky, brigády, divize...) jsem se stručně zmínil v příspěvku o Aloisi Friedelovi zde. V průběhu času můžeme pohyb Arnošta Červeného zrekonstruovat podle schématu zařazení jednotek, který dle sedmi dílů publikace Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918 (ÖULK - Rakousko-Uherská poslední válka 1914-1918), zpracovalo sdružení Signum Belli 1914.

Zařazení 3. pěšího pluku v počátcích války. Červeně označeny sestavy v době smrti Arnošta Červeného. Od podřízených k nadřízeným složkám čtěte zleva doprava. Zdroj: Signum Belli 1914, fórum Velká válka.

Tady jsou střípky z posledních dvou měsíců Arnoštova života.

Gorlice

Arnošt Červený se zúčastnil s největší pravděpodobností průlomu východní fronty v bitvě u Gorlice 2.5.1915 a poté postupu Mackensenovy 11. armády na severovýchod. To podrobněji zmiňuje Nedorost (2006) na str. 207-255 ve druhém díle své trilogie "Češi v 1. světové válce". V knize jsou uvedeny vzpomínky Františka Mikuláška, příslušníka 3. pěšího pluku a spolubojovníka Arnošta Červeného (s. 208):

"Koncem dubna (1915) nás odřízli od světa. Přestala docházet pošta, bylo zakázáno sdělovat, co se děje na frontě a za frontou. Každý zákaz provázen byl slibováním garnisonu (vězení), kulky nebo provazu. Přitužilo! Teprve 29. dubna večer bylo uznáno, že jsme způsobilí odejít na nové místo působnosti. O šesté jsme se vydali k Jankovu. Šli jsme celou noc..."

Ofenziva RU a německých vojsk na 35 kilometrovém úseku fronty byla zahájena 2. května 1915 v 10 hodin dopoledne. Na dělostřeleckou přípravu před zahájením ofenzivy opět vzpomíná František Mikulášek (s. 209):

"...Bouřilo před Gorlicí, na přilehlých hřbetech karpatských i Dunajci. Z ruských zákopů vyvalovaly se obrovské, šedohnědé a černé sloupy dýmu, prachu a země... Zuření kanonády trvalo celý den a celou noc. 2. května proměnila se dělostřelecká palba v pravé šílení. To už nebyly rány, ale divoký, ohlušující hukot. A to, co jsme před sebou viděli, nebyla země, ale moře kráterů, z nichž vyšlehoval oheň, dým, létaly balvany vyrvané země a kusy smrtonosného železa. A tím peklem hnaly se každou chvíli roje vojáků a zakopávaly se u ruských drátěných překážek. K poledni dělostřelba zmlkla..."

U Gorlice tíha bojů ležela právě na 11. armádě, v jejíž sestavě jako součást 12. pěší divize válčil i 3. pěší pluk s Arnoštem Červeným.

Na mapě lze postupně sledovat pohyb 12. pěší divize v sestavě VI. sboru, při průlomu fronty u Gorlice mezi 1.-6.5.1915. Obrázek ukazuje detail mapy. Celý postup do 6.5.1915 si můžete prohlédnout na mapě zde. V mapách jsou zeleně doplněny mé poznámky a místa pobytu bojových jednotek, v nichž byl zařazen 3. pěší pluk - 12. pěší brigády v sestavě VI. sboru 11. armády.

Průlom u Gorlice zahájený 2. května 1915. Označeno místo 12. pěší divize v sestavě VI. sboru 11. armády. Místa, kde bojoval Arnošt Červený. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 16.

Mapa postupu 6.-9.5.1915 je k nahlédnutí zde. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 17. Nedorost (2006) k tomu poznamenává, že od 5. května, kdy padl Tarnów a útočníci přešli na pravý břeh Wisloky, začal nezadržitelný ruský ústup východním a severovýchodním směrem, který postupně vrátil do rakouských rukou celou Halič.

12. pěší brigáda postupovala dále rychle na východ směrem na Jaroslav. Postup ve dnech 10.-12.5.1915 zachycuje tato mapa. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 18. 

Jaroslav

Mezi 13.-16.5. 1915 se probili vojáci rakousko-uherské armády až k Jaroslavi, severně od východohaličské pevnosti Přemyšl. Detail mapy (celou ji najdete zde), je na obrázku.

12. pěší brigáda vedla útok na Jaroslav od jihozápadu. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 19.

František Mikulášek ze 3. pěšího pluku vzpomíná (Nedorost, str. 217-218):

"Do polovice května (1915) propracovala se vítězná vojska až k Jaroslavi, kterou Rusové úporně hájili. Vysoký železniční násep, obtáčející město proměnili v silnou pevnost a bránili z ní město do poslední chvíle. Teprve než vpravo i vlevo povolila jejich fronta, ustoupili s největším chvatem. V poledne 16. května procházeli jsme jaroslavské bojiště. Za náspem ležely mrtvoly bojovníků i koní, na cestách překážely převrhnuté, rozbité vozy, v příkopech pohozeny byly zbraně a munice..."

"...V ulicích stáli hloučky civilů, většinou židů. Ti chvíli pozorovali situaci, a když vytušili, že nejhorší už minulo, začali obchodovat. V improvisovaných stáncích prodávali chléb, tabák, koláče, sýry, cukr, cukrovinky, limonády, čaj, víno, maso, pohlednice a jiné. Jako děti běželi jsme ke krámkům, kupovali dlouho nevídané dobroty a zajímavosti a platili jsme za ně každou cenu."  

Byl mezi nakupujícími i Arnošt Červený? Doma měl dva a půl letou dcerku Kristínu a osmiměsíčního syna Arnošta. Pokud v Jarolslavi byl, určitě v takových klidnějších chvílích myslel na ně, s nadějí, že je brzy zase uvidí...

Lvov

10.6.1915 si Arnošt mohl připomenout 25. narozeniny své manželky Kristíny. Ve spěchu a pochodu.

Na sklonku jara 1915 se celá fronta rychle přesunovala dále ke Lvovu (Lemberg). 12. pěší divize postupovala severněji. Její pohyb od 12. do 21.6.1915 zachycuje mapka zde.

Lvov padl do rukou 2. rakousko-uherké armády 22.6.1915. Obyvatelstvo Lvova přivítalo konec ruské okupace s neskrývaným nadšením. Byl to příchod léta, který však postupující vojáky nezastavil.

Mezi 23. až 27.6.1915 překročila útočící vojska Dněstr. Mapa tohoto postupu je k dispozici zde. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 30. Osudová chvíle Arnošta Červeného se po úspěších na frontě proti Rusku začala přibližovat.

Detail mapy pohybu VI. sboru 11. armády na sever k oblasti Zamość ve dnech 22.-30.6.1915. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 30.

Byla to jeho poslední pěší cesta. Na sever. Arnošt byl zhruba 400 km vzdušnou čarou od domova, manželky a dětí. Optimistické naděje, že válka bude krátká, dávno vyprchaly.

2. bitva u Kraśniku - první dny bitvy, poslední dny Arnoštovy

Na pomoc s líčením prvních tří červencových dnů roku 1915, jsem si vzal druhý díl publikace ÖULK, kde je situace 1.-3.7.1915 vylíčena na str. 589-594.

Večer 28.6.1915 bylo rozhodnuto, že skupina armád Mackensen zaútočí s 11. a 4. armádou na sever. Obě armády měly vytvořit sevření ve tvaru písmene V a vnitřními křídly postupně zaútočit na město Lublin. Zprávy z ruského tábora hovořily o tom, že nepřítel bude bojovat na dlouho připravovaných pozicích severně od řek Wyźnica, Por a Wolica.

Uplynulo 11 měsíců od vyhlášení mobilizace v Rakousko-Uhersku

1. července 1915 byl horký a dusný letní den. Sbory první linie 4. armády (XVII, X, IX a VIII) postupovaly v široké frontě na sever. V ostatních částech 11. armády se ten den nic zvláštního nedělo. Armáda pokrývala linii Warez-Terebin-Grabowiec-Tarnogora-Zolkiewka (viz. mapa).

2. července zuřil intenzivní boj na celé přední frontové linii. Na většině míst kladli Rusové útočníkům velmi tuhý odpor, díky skvěle připraveným pozicícm. Východní křídlo a střed 11. armády (kde byl i Arnošt Červený) si počinaly podle plánu a pouze v lehkých bojích. Ruský odpor se stával tvrdším až západněji. Večer polní maršál Mackesen věřil, že Rusové ustoupí dále na sever. Úkol 4. armády proto zůstal stejný - pokračovat v postupu vpřed. Na druhé straně pravé křídlo a střed 11. armády dostali nové úkoly. Ty ležely na druhém břehu řeky Wolica, daleko za nepřátelskými pozicemi, na svazích podél severního okraje bažinatého údolí řeky. Oba sbory na levém křídle 11. armády měly zaútočit na cíl, vytyčený již 2. července - na linii Tarnogora-Zolkiewka. To byl i úkol, kterého se měl se svým plukem, v sestavě VI. sboru zúčastnit i pěšák Arnošt Červený (viz. mapa).

Bohužel, 3. červenec 1915 se stal pro sbory v centru 11. armády velmi těžkým. Ruská 13. armáda generála Gorbatovského zahájila na pozice XXII. a VI. sboru (zde byl Arnošt) silný protiútok. Rusové začali své výpady v noci a s nepřekonatelným odhodláním pokračovali po celý den. Útoky byly překvapivě podporovány velkými zásobami použité munice. Tento protiútok v podstatě zabránil 11. armádě jen pomyslet na provedení vlastních bojových operací, které jim byly večer předtím na 3. čevenec nařízeny. Mnoho vojáků padlo.

Z kontextu vyplývá, že právě tato ruská protiofenziva 13. armády se v sobotu 3.7.1915, stala Arnoštu Červenému osudnou. Je to domněnka, ale podle literatury a dalších indicií, velmi pravděpodobná.

Detail míst bojů 12. pěší divize, v sestavě VI. sboru 11. armády, ukazuje obrázek. Do území bojů spadá i ves Stanislavka (na SV od obce Zamość na mapě). Celou mapu bitvy si prohlédněte zde.

Detail mapy bojů během druhé bitvy u Kraśniku 1.-10.7.1915. Je zde vyznačeno místo, kde padl 3.7.1915 Arnošt Červený. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 31.

Jsou to místa v nichž bečvanský rodák Arnošt Červený našel svou smrt. Zahynul jako jedna z obětí tzv. 2. bitvy u Kraśniku. Ta se na široké frontě odehrávala od 1. do 10. července 1915. Válka měla před sebou ještě více než tři roky a počet obětí rostl.

Cesta 1. rokem Velké války

Byly to dva měsíce, zhuštěné do několika řádků, které jsem sledoval. Týdny plné bojů, pochodů a tehdy úspěšné ofenzivy německé a rakousko-uherské armády. Vyznačil jsem "cestu Arnošta Červeného" od 1.5.1915 do 3.7.1915 na této mapě. 

Místa pobytu Arnošta Červeného v období 5-7/1915.

Chcete-li, můžete si ji podrobně projít zde, je sdílena na Google Maps. Červené body symbolicky označují přibližnou polohu bojových jednotek, v nichž Arnošt Červený v jednotlivých dnech působil. Polohu jsem určil dle odkazovaných map v tomto příběhu.

To, co se odehrávalo od začátku války v Haliči a na frontě proti Rusku, líčí ve své knize "Češi v 1. světové válce, 2. díl - Na frontách Velké války" Libor Nerorost. Událostí se týkají kapitoly:

• Červený šátečku kolem se toč... (Halič - léto a podzim 1914) - str. 81-149.
• Nepřítel nás nezdolá, musíme ustoupit hladu... (Halič - podzim 1914 až jaro 1915) - str. 150-206
• Vorwärts! Vorwärts... (Halič 1915) - str. 207-258

Dodatečně jsem do zmíněné mapy ještě doplnil přibližná místa pobytu Arnošta Červeného od začátku války v srpnu 1914. Na obrázku nahoře tato místa zachycena nejsou, ve sdílené mapě ano.

Vzpomínka na staříčka Arnošta Červeného

Ve středu 1. července 2015 nastala pro mě zvláštní chvíle. Jak jsem avizoval v aktualitách, na Horní Bečvě jsem se sešel s potomky hrdiny příběhu - vnučkami Drahomírou a Evou a vnukem Zdeňkem. Všichni tři jsou dětmi Arnošta Červeného mladšího - syna, který se padlému Arnoštovi narodil 25.9.1914. Vzhledem k tomuto datu narození není jisté, zda se Arnoštové, otec a jeho syn, někdy spatřili. Doba byla hektická, mobilizace neúprosná. Také v tom spočívala krutost Velké války.

Pietní setkání 1.7.2015 na Horní Bečvě. Zdeněk Č. (vnuk padlého Arnošta Červeného), napravo od něj Drahomíra M. a Eva P. (vnučky padlého Arnošta Červeného).

Na pietním setkání s námi byla i moje mamka Jindřiška (na fotce úplně vlevo - drží vodítko, ale pejsek ze záběru odběhl). Se všemi třemi sourozenci se zná. Mají společnou babičku - Kristinu, manželku padlého Arnošta Červeného, která si jako vdova, dva roky po válce, vdala za Josefa Tovaryše. Jejich prvním narozeným synem byl Jindřich Tovaryš - můj děd (staříček), otec mé mamky, polorodý bratr Arnošta Červeného mladšího.

Zdeněk Červený mi obratem poslal starou rodinnou fotku (asi kolem roku 1925), kterou sdílím tady. Zdeňku, díky za ni. Je na ní Kristina v kroji s Josefem Tovaryšem. Vzadu stojí děti padlého Arnošta Červeného - syn Arnošt a dcera Kristína. U matky nejmladší syn Jaroslav Tovaryš a u otce Jindřich Tovaryš. Je to propojení rodů.

Osobní hypotetická zpověď:
Kdyby Arnošt Červený nepadl, Kristína s malými dětmi (Kristínou a Arnoštem) by se znovu nevdala a... To je důvod, proč si tohoto setkání tolik vážím a jsem za něj vděčný.

Položili jsme květiny k památníku padlým (válečný hrob CZE-7206-00802), zapálili svíčky a připomněli si 100 let od doby, kdy válka přeťala životní pouť Arnošta Červeného. Během společného oběda došlo na zajímavé povídání a příběhy, které se na Horní Bečvě rodily. Jsem za toto milé a přátelské setkání moc vděčný.
Děkuji při té příležitosti paní Heleně Halaštové z Odboru výstavby a územního plánování Městského úřadu v Rožnově pod Radhoštěm. Velice ochotně mi vyšla vstříc a v evidenci válečných hrobů ke jménu Arnošta Červeného doplnila podrobnější informace, které jsem jí zaslal.

To je příběh Arnošta Červeného a Stanislawky. Uděláte-li si do Stanislawky výlet, uvidíte ji takto.

Zdroj: Wikipedia.

Arnošt Červený kdesi poblíž před 100 lety padl. Je tam místo jeho posledního odpočinku. S úctou a respektem se tímto výročním příspěvkem kloním jeho památce. 

Rodokmen Arnošta Červeného (*12.1.1888, Horní Bečva - †3.7.1915, Stanislawka), který jsem dosud vypátral, najdete zde.