Konec školního roku, hodnocení žáků... Co zažila prababička Marie?

Prázdniny klepou na dveře. Letošní konec školního roku je ovšem trochu zmatený. Tam, kde ředitelé ušetřili "ředitelské volno", rozdali vysvědčení už 26. června. Jinde se vysvědčení bude rozdávat až po víkendu. 

Lenin prý při pohledu na svá vysvědčení s povzdechem prohlásil: "Učit se, učit se, učit se." Tento citát vešel do dějin. Můj děda Tovaryš jej parafrázoval. S humorem mi říkával: "Víš jak to říkal Lenin. Učit se, učit se, učit se,... ale nezkoušet!" Tento citát do dějin nevešel. Zkouší se dál, děti jsou stále hodnoceny známkami. 

Jak to vlastně vypadalo v minulosti?

1774 - školní reforma Marie Terezie

V roce 1774 žil v Polance můj předek Andreas (Ondřej) Fridel, panský hajný. S první manželkou Kateřinou měl 5 dětí, z nichž tři přežily do dospělého věku - Marie Helena (*1762), můj další předek Josef (*1765) a Tomáš Kajetán (*1770). Ty zasáhla doba, kdy byl 6.12.1774 císařovnou Marií Terezií vydán tzv. Všeobecný školní řád. Zřejmě jde o historický omyl a mylnou interpretaci, že Všeobecný školní řád znamenal zavedení povinné školní docházky. V listině použila císařovna větu "Rádi bychom viděli, kdyby rodičové svých dětí ve věku 6 - 12 let do škol posílali". Tři zmíněné děti hajného Friedela s velkou pravděpodobností zůstaly reformním školním vzděláním nedodčeny. Zažily však postupně dobu, kdy se v mocnářství začal budovat systém veřejných škol.

V Polance byla první jednotřídní škola otevřena v roce 1815. Dlouholetý polanecký kronikář, pan Jaroslav Král ji namaloval takto:

Představa první školy v Polance z roku 1815, kterou ztvárnil Jaroslav Král. Zdroj: web stará Polanka.

Zprvu polanecké děti navštěvovaly školu v Klimkovicích. Obec samotná podala žádost o zřízení školy v roce 1791. Jak dlouho vyřízení žádosti trvalo si dopočítáte sami. Podle kronikáře stávala první škola v místech, kde nyní najdete hostinec U Dluhošů. Vyučovalo se čtení, psaní, počty a náboženství. Náboženství bylo hlavním předmětem, psaní a počty byly nepovinné. V matrikách tedy dlouhé a dlouhé roky naleznete místo podpisů kmotrů při křtu či svědků při svatbě pouhé tři křížky. Mocnářství potřebovalo vhodné poddané pro technický rozmach, církev poddajné ovečky, které nemusely umět všechno.

Otevření jednotřídky v Polance přišlo už v době povinné školní docházky. Tu pro chlapce zavedl v srpnu 1805 císař František I. Zákonnou úpravou ovšem byla školní docházka vyhlášena za povinnou až v roce 1869. Pod trestem rodičů byla docházka do školy vyžadována. Školní povinnost dětí byla osmiletá.

Má prababička - žačka Marie Krejčíčková

Ke studiu školní historie předků v Polance jsem se v archivech ještě nedostal. Na webu Family Search lze najít třídní výkazy z obecné školy v Krmelíně. Tam se narodila a vyrůstala moje prababička Marie Krejčíčková.

Maruška byla třetím dítětem Aloise Krejčíčka, syna domkaře ze Staré Bělé a Anny, dcery domkaře Jana Křístka z Krmelína. Narodila se 17.5.1874, pár měsíců před stoletým výročím školních reforem Marie Terezie. Jejími staršími sourozenci byli bratr Emanuel (*1870) a sestra Františka (*1872). S oběma se potkala pod střechou jedné školy ve školním roce 1880-81, kdy začala poprvé chodit do Obecné školy v Krmelíně.

Dalších sourozenců se u Krejčíčků dočkali se smutkem. V roce 1875 dvojčat, z nichž jedno se narodilo mrtvé a druhé (Teofil) se školy nedočkalo. V lednu 1879 zemřel několik dnů po narození i další sourozenec František.

V Krmelíně se podle kronik začalo vyučovat v chalupě už roku 1789. V roce 1836 postavili občané Krmelína Národní školu. Tu Marie se sourozenci důvěrně poznala. V létě 1884 byla zbudována nová dvojtřídní škola (nyní sídlo obecního úřadu). Představu o ní si můžete udělat podle obrázku. Škola se stala domáckou pro Marii ve druhé polovině její osmileté školní povinnosti.

Obecná škola v Krmelíně, postavená roku 1884. Zdroj: ZŠ T.G.Masaryka, Krmelín.

Jaké měla prababička Marie hodnocení v první třídě, před 134 lety? Hodnocení probíhalo 3x ročně a podle zapsaných předmětů ve třídním výkazu měla Maruška následující "jarní" hodnocení:

• Mravy - úplně přiměřené (ú.p.)
• Návštěva školy - velmi pilně (v.p.)
• Náboženství - prostřední (p.)
• Čtení - prostřední
• Počty - prostřední
• Zpěv - prostřední
• Zevnějšek písemného projevu - prostřední
• Nauka o domácím hospodářství a ženské práci ruční - prostřední

Třídní výkaz, kde si vše můžete sami prohlédnout je na obrázku.

Ukázka z třídního výkazu Obecné školy Krmelín ve školním roce 1880-81, se zápisem o prospěchu Marie Krejčíčkové. Zdroj: Family Search, Česká republika, školní registry 1799-1953, str. 6. Odkaz zde.

Mariin bratr Emanuel byl v návštěvě školy v tento rok pouze "pilný" (p). Horší docházka často souvisela s tím, že chlapci i dívky museli pomáhat s hospodářstvím a na škola byla až na druhé koleji. Nebo to byl rošťák, který dával přednost jiným radovánkám před školou? Už se to nedozvíme.

O dva roky později, ve 3. třídě se Maruška Krejčíčková zlepšila ve vyučovaných předmětech na hodnocení "dobrá" (d) a v psaní dokonce na nejvyšší stupeň "velmi dobrá" (v.d.). Tím se rozloučila se starou krmelínskou školou.

V září 1884 do nové dvoutřídní školy v Krmelíně nastoupilo do 1. třídy 78 žáků, do 2. třídy 34 žáků. Už mezi nimi nebyl Emanuel Krejčíček. Školu ukončil v červnu 1884. Bohužel rok poté, 21. července 1885, zemřel na tyfus.

V červnu 1886 skončila školní docházka pro Mariinu sestru Františku, o dva roky později i pro Marii. Její hodnocení v osmé třídě bylo následující:

• Mravy - úplně přiměřené
• Náboženství - velmi dobré
• Čtení - dobrá
• Mluvnice - dobrá
• Pravopis - dobrá
• Sloh - dostačující
• Počty a měřické tvaroznalosti - dostačující
• Přírodopis - dostačující
• Přírodozpyt - dostačující
• Zeměpis - dostačující
• Dějepis - dobrá
• Psaní - dobrá
• Kreslení - dobrá
• Zpěv - dobrá
• Tělocvik
• Zevnějšek písemných prací - přiměřená

V prosinci 1887 měla Marie zapsáno 16 omluvených půldnů, v únoru 1888 celkem 7 neomluvených půldnů. Své propouštěcí vysvědčení dostala 30. července 1888. Obrázek ukazuje zápis v třídním výkazu z posledního školního roku.

Ukázka z třídního výkazu Obecné školy Krmelín ve školním roce 1887-88, se zápisem o prospěchu Marie Krejčíčkové. Zdroj: Family Search, Česká republika, školní registry 1799-1953, str. 23. Odkaz zde.

To byl vklad školy a hodnocení do života mé prababičky. Dnes je v Krmelíně Základní škola T. G. Masaryka.

Obecní školy a jejich historie jsou (v pozitivním slova smyslu) dědictvím reformy školství z dob Marie Terezie. Novodobá politika z tohoto dědictví stále těží, bohužel velmi obtížně hledá, jakou vizi by mohla nabídnout a jak to vlastně má být s hodnocením (známkováním) žáků.

Školní výkazy poodhalují příběhy školy a jejich žáků, ukazují kdo byli spolužáci, co bylo předmětem vyučování apod. Dostupné kroniky škol hovoří o významných událostech v obci a škole. Jsou to skvělé zdroje pro práci na rodokmenu a dokreslení příběhů předků, dostupné především ve státních okresních archivech. Na webu Family Search v tuto chvíli zejména pro ty, kdo měli své předky v okresech Frýdek-Místek, Opava, Bruntál a Přerov.

Další osud prababičky

Co se odehrávalo po škole s Marií popíšu pouze zkratkovitě. Chci z jejího života vytvořit příběh pro některý z dalších článků.

Prababička se vdala 8. února 1898 v Krmelíně za Antonína Friedela z Polanky. Porodila 8 dětí, dvě z nich ztratila v útlém věku. S manželem Antonínem žila ve Světlově (dnes součást Krmelína), ve Výškovicích, v Polance a od roku 1913 v Moravské Ostravě na Hulvákách. Celkem osm let byla vdovou, zemřela v Ostravě, v listopadu 1943. Mému tátovi byly tehdy 3 roky.