22. 6. 2015

Alois Friedel - jeden z tisíců, kteří zemřeli na Piavě

O čtyřech Aloisích z Polanky, kteří nosili příjmení Friedel jsem psal před časem. Byl mezi nimi i můj děd.

Jiný Alois Friedel z této čtveřice zahynul na sklonku Velké války. Jeho jméno je součástí válečného hrobu CZ-8119-07882 na hřbitově v Polance nad Odrou.

Pietní místo na hřbitově v Polance nad Odrou - Válečný hrob CZ-8119-07882. Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, Centrální evidence válečných hrobů

Připomeňte si se mnou 97. výročí, kdy Alois Friedel z Polanky bojoval a zahynul na frontě v severní Itálii. Stalo se tak během jedné z posledních ofenziv zoufalého, skomírajícího Rakousko-Uherského "mocnářství". Jaký asi byl jeho příběh? Tento článek věnuji jeho památce.

Alois Friedel, jmenovec mého děda

Alois se narodil 13. prosince 1891 do rodiny Eduarda Friedela a Marianny z rodu Jana Tomáška. O dva dny později byl pokřtěn kaplanem Julianem Roskou. Byli u toho i jeho kmotři ze Svinova - Antonín Fajkus a jeho manželka Jana.

Matriční záznam o narození a křtu Aloise Friedela. Zdroj. ZA Opava, Archivní V
adamecum, inv. č. 342, sign. Bi X 7, fol. 142.

Aloisův otec Eduard Friedel byl rolník a domkař v Polance, který si nejprve ještě přivydělával stolařstvím. V roce 1910 byl stolařským mistrem se vším všudy a měl v Polance vlastní stolařskou dílnu. Alois byl v pořadí devátým z dvanácti dětí, které se v rodině rolníka a stolaře narodily. Tři jeho starší sourozenci však byli ve chvíli Aloisova narození již po smrti.

Zvláštní příchuť mohly mít Aloisovy 8. narozeniny. Záhy po nich přišel Štědrý den a pak vstup do nového století. Alois netušil, že první polovina XX. století bude poznamenaná válkami, které poprvé v dějinách získají globální rozměr, a že hned ta první, nazvaná Velká, se mu stane osudnou.

Když začal chodit do školy, možná tam potkal své jmenovce Josefa Friedela (*1882, Polanka) a Rudolfa Friedela (*1889, Polanka), jimž osud, náhoda či souhra něšťastných okolností také přiřkly roli obětí 1. světové války.

V roce 1910 Alois pracoval jako nádeník v Mannesmannových rourovnách ve Svinově (Österreichische Mannesmannröhren-Werke, G.m.b.H. Wien, závod Svinov) a čekal na nástup na vojenskou prezenční službu. Je možné, že se do práce svezl i vlakem po místní dráze z Klimkovic přes Polanku do Svinova, jejíž parní provoz započal 8.12.1911.

Než odešel na vojnu, nestihl se Alois oženit. Nezjistíme, zda měl namluvenou nějakou dívku svého srdce a zda do takového vztahu nezasáhla válka. Před mobilizací však Alois se sourozenci pochovali otce Eduarda. Stalo se tak v březnu 1914 a je pravděpodobné, že na pohřeb svého otce dostal Alois dovolenku z vojenské služby.

1. pěší pluk - IR 1

Na podzim 1912 totiž Alois nastoupil ke tříleté vojenské prezenční službě v Rakousko-Uherské (RU) armádě. Byl součástí mírového stavu armády před mobilizací v létě 1914. Při mobilizaci se většina branců z Polanky a okolí stala součástí Pěšího pluku č. 1 (Infanterieregiment Nr. 1). Doplňovacím okresem IV. praporu tohoto pluku byla Opava. Pluku se někdy říkalo také Opavský 1. pluk nebo Slezský 1. pluk.

Historicky šlo o významný pluk, dlouhá léta nesoucí jméno Kaiser. Byl založen již 19. srpna 1715 jako Lotrinský pěší pluk (Regiment zu Fuss Lothringen). U jeho počátků byl kurfiřt trevírský a biskup osnabrücký Karel Ignác vévoda Lotrinský. K založení pluku dostal pověření od císaře Karla VI., vládce habsburské monarchie v letech 1711-1740. Pluk se zúčastnil např. Slezských válek (1740-42, 1744-45, 1756-63) a bojoval i proti Napoleonovi u Slavkova v roce 1805. Jeho bojové tradice byly velice rozsáhlé. V Opavě měl pluk posádku od roku 1882.

Jak vidíte, je to historický paradox. Za Karla VI, kdy přišel Mathias Fridel - Aloisův (a můj) předek - do Polanky, vzikl vojenský útvar, v jehož řadách o 200 let a pět generací později nakonec Alois Friedel v Itálii zahynul.

Šedivý (2014) v národnostním složení pěších pluků uvádí (str. 67), že IR 1 byl v roce 1914 tvořen z 82% Němci, zbytek byly ostatní národnosti, ale bez Čechů. Ke konci války bylo v 1. pěším pluku 72% Němců, 17% Čechů a 11% ostatních národností.

Pěchota byla nejmasivnější součástí celé armády. Během Velké války tvořilo pěchotu více než 60% stavu mužů. Zbytek v armádě bylo dělostřelectvo (artilerie) a jezdectvo (kavalerie). Pěší pluk (něm. Regiment) měl obvykle čtyři prapory (něm. Batallion). Každý prapor byl složen ze čtyř setnin/rot (něm. Kompagnie). Bojový stav praporu čítal zhruba 800-900 mužů.

Velmi zjednodušeně lze říci, že obvykle dva pěší pluky tvořily jednu pěší brigádu. Dvě pěší brigády spolu s dělostřeleckou brigádou a divizní kavalérií tvořily jednu pěší divizi. Divize se sdružovaly do armádních sborů (Korps) a ty nakonec do armád.

Po celou dobu války byl 1. pěší pluk součástí 10. pěší brigády (jako přímé nadřízené jednotky), nad níž byla 5. pěší divize. Na zařazení pluku v hierarchii vojenských jednotek Rakousko-Uherské armády se můžete podívat na fóru Velká válka. Často se měnilo zařazení ke sborům a armádám.

Kartotékový záznam Aloise Friedela, získaný z Vojenského ústředního archivu v Praze říká, že zemřel 25.6.1918 jako svobodník 1. pěšího pluku. Záznamy Aloise Friedela si můžete sami prohléhnout na odkazech zde a zde.

Záznam o Aloisi Friedelovi v Seznamu ztrát vydaného 5.10.1918, č. výtisko 697, str. 23. Zdroj: VÚA prostřednictvím aplikace Kramerius Národní knihovny ČR.
Vysvětlivky:
11.Komp - 11. rota 120. pěšího pluku (IR)
Wagstadt - Bílovec (politický okres, do něhož patřila Polanka)
Schlesien - Slezsko (historická země v RU monarchii)
gestorben - "zemřel"

Výpis ze Seznamu ztrát výše naznačuje, že Alois Friedel zemřel jako svobodník 120. pěšího pluku (IR Nr. 120) dne 23.6.1918 (stejně jako jeden z kartotékových záznamů). Podle elektronické encyklopedie historie byl 120. válečný pěší pluk zformován 15.6.1918 před ofenzivou na Piavě, mimo jiné z 1. pěšího pluku.

Není to zcela jednoznačné, ale pokusím se tuto záležitost rozklíčovat. K těmto událostem vedla dlouhá cesta útrapami celé Velké války. V rekonstrukci cesty Aloise Friedela předpokládám jeho zařazení v 1. pěším pluku a sestavě 10. pěší brigády a 5. pěší divize (registrované změny do 15.6.1918 lze doložit v ÖULK).

Cesta Aloise Friedela frontami a bojišti 1. světové války

Tzv. kmenový list (záznam o vojenské službě a nasazení vojáka), se u Aloise nedochoval. Většina kmenových listů byla v 70. a 80. letech minulého století neodborným rozhodnutím skartována. Podle zařazení 1. pěšího pluku lze alespoň stručně vystopovat, kde se na frontách Velké války Alois Friedel pravděpodobně pohyboval. Rekonstrukci umožňují mapky rozložení vojenských jednotek a popis průběhu války v jednotlivé dílech německy psané publikace ÖULK - Rakousko-Uherská poslední válka 1914-1918 (díly 1-7). Přesnou anotaci publikace najdete v záložce Odkazy a zdroje v sekci Velká válka.

Přehled některých míst během dlouhých měsíců války jsem shrnul do mapky. Podrobněji si ji prohlédněte po kliknutí na tento odkaz.

Místa bojů a pobytu Aloise Friedela ve Velké válce. Zdroj. Google maps - mapka je k dispozici zde.

Prosinec 1914 - V polovině prosince 1914 najdeme 5. pěší divizi poblíž Pilice v Polsku. Je to místo, kde Alois trávil své 23. narozeniny. Do silvestra 1914 se fronta s 5. pěší divizí posunula o zhruba 50 km východně k městečku Motkowice. Podrobnou celou mapu haličské fronty najdete zde (poloha divize s plukem, v němž bojoval Alois Friedel je označena zeleně, stejně jako poznámky). 


Posun fronty v místech operací 5. pěší divize v prosinci 1914. Tento přesun na frontě zažil i Alois Friedel. Celá mapa je k dispozici zde. Zdroj: Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 2, ilustrace - list 2.

Duben a květen 1915 - Dne 14.4.1915 stály jednotky 1. armády stále poblíž Krakova, u vesnice Pińczów (mapka zde - označeno zelenými poznámkami). Od 1.5.1915 však již 5. pěší divize (5 ID) měla být přesunuta z okolí Krakova do sestavy XIII. sboru pro 7. armádu na jih východní fronty - do okolí Stanislavova (dnešní Ivano-Frankivsk). Velitelem XIII. sboru byl generál pěchoty Adolf von Rhamen. Na mapce zde najdete již polohu 5. pěší divize v okolí vesnice Delatyn mezi 16.-20.5.1915 (opět se zelenými poznámkami). Znamenalo to přesun divize zhruba 380 km vzdušnou čarou. 
Zdroj: Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 2, ilustrace - list 11 (mapa), 14/18 (zápis přerozdělení 5 ID), list 20 (Delyatyn).

Mezi 16. až 20.5.1915 je již 5. pěší divize zapojena do operací na frontě v Podněstří jako součást XIII sboru 7. armády. Mezi vojáky byl pravděpodobně i Alois Friedel. Celou mapku fronty si podrobně prohlédněte zde. Zdroj: Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 2, ilustrace - list 20.

Před 100 lety (červen 1915) - Ve druhé polovině června 1915 bojovala 7. armáda v kolem řeky Dněstr. Stav z 22.6.1915 ukazuje mapka, která je k dispozici zde. 5. pěší divize byla na linii u vesnice Koropec.

Poloha 5. pěší divize dne 22.6.1915. Zdroj: Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 2, ilustrace - list 29.


Na území dnešní jihovýchodní Ukrajiny se divize, do níž byl Alois Friedel zařazen, pohybovala až do podzimu roku 1917.

Na začátku roku 1916 se posunovala dále do východní Haliče (zde je mapka), v říjnu téhož roku byla o 120 km zpět (mapka zde). V těchto místech vydržela fronta do července 1917. 

V první dekádě července 1917 se u Stanislavova odehrály boje, díky nimž musely pozice RU armády ustoupit několik kilometrů na západ. 5. pěší divize se zastavila u vsi Jasieň (mapka zde). Do října 1917 postoupily jednotky RU armády nejdále na východ (mapka zde). Tento postup probíhal pod vlivem rozkladu Ruské armády díky revolučním událostem v Moskvě a poté Petrohradu. O souvisejících událostech této etapy války se lze poučit např. na odkazu dějepis.com.

Všechny tyto peripetie zřejmě Alois Friedel absolvoval s plukem, který byl součástí 5. pěší brigády. V roce 1918 čekal rozhodující a osudový přesun na frontu do severní Itálie.

Jak vypadala Evropa a její frontové linie v březnu 1918, ukazuje obrázek ke stažení zde.

Ofenziva na Piavě (a ústup z pozic)

Piava je severoitalská řeka, na níž utkvěla poziční válka na italské frontě po ofenzivě RU armády na konci října 1917. Od prosince 1917 do června 1918 se fronta nepohnula a každá strana stála v podstatě na jednom břehu řeky. Na počátku roku 1918 Němci stáhli své vojska ve prospěch ofenzivy na západní frontě, Itálie naopak své vojska posílila. RU armáda se proto rozhodla převzít iniciativu a ve dvou proudech zahájit ofenzivu v červnu 1918. Situaci ukazuje mapka k 15.6.1918.

Poslavení jednotek na italské frontě 15.6.1918. Ve kterém místě bojoval Alois Friedel? Ve vysokých horách (vlevo na mapě) nebu u řeky Piavy (vpravo na mapě)? Celá mapa je k dispozici zde. Zdroj: Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 7, ilustrace - list 13.

Útok začal 15.6.1918. Jedno křídlo (11. armáda, vedl ji polní maršál Conrad von Hötzendorf, na mapě vlevo) bylo zastaveno. Druhému proudu, vedenému chorvatským polním maršálem Svetozarem von Boroević von Bojna (6. armáda, na mapě vpravo), se podařilo na několika místech překročit řeku Piavu a vytvořit předmostí. Velmi brzy jim však došla munice, jejíž přepravě přes řeku bránilo italské dělostřelectvo. Navíc kulminující řeka Piava strhla téměř všechny mosty. Císař Karel I. dal proto rozkaz ke stažení jednotek. To je ve stručnosti popis situace, která se odehrála v krvavých dnech 15.-25.6.1918. Pár dobových fotografií z Piavy, uvedených v publikaci ÖULK si lze prohlédnout v mé sdílené složce Dropbox.

Kde se nacházel v době bojů Alois Friedel není zřejmé. Docházelo k různým přeskupením a v průběhu bojů, po zahájení ofenzivy k různým přesunům, výměnám záloh apod. Z podkladů by místa, kde se Alois Friedel nacházel, mohla být tři.

1. varianta

V sestavě 5. pěší divize. Byla to divize, v jejichž sestavě 1. pěší pluk nejčastěji fungoval a byl formálně zařazen. Cesta této divize je popsaná z velké části v tomto příspěvku. Dne 15.6.1918 však v její sestavě byly 9. a 10. peší brigáda s pěšími pluky č. 13, 54 a 113 a nacházely se vysoko v horách. Tato varianta je nepravděpodobná i vzhledem k údajům na kartotékových záznamech, kde je zmíněn 1. a 120. pěší pluk.
Reorganizace a rozdělení RU armády 15.6.1918. Červeně vyznačena 5. pěší divize. Zdroj: ÖULK - Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 7, ilustrace - sešit 3, str. 3.

2. varianta

Alois mohl být součástí 1. pěšího pluku v sestavě 58. pěší divize. Zde je v knihách (Nedorost, Šedivý, ÖULK) o bojích u Piavy opavský 1. pěší pluk zmiňován. Svědčí o tom i zápis z rozdělení RU armády z 15.6.1918.
Reorganizace a rozdělení RU armády 15.6.1918. Červeně vyznačena 58. pěší divize. Zdroj: ÖULK - Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 7, ilustrace - sešit 3, str. 10.

O 23.6.1918, kdy mohl být Alois smrtelně zraněn, píše Nedorost (2007) na str. 265:

"...Italské dělostřelectvo mělo v těchto hodinách rakousko-uherského zoufalství krvavé žně. V těžkých bojích na piavských předmostích se do posledních chvil držely četné české jednotky: opavský 1., chomutovský 92. a trutnovský 94. pěší pluk, kromeřížský 25. střelecký pluk, královehradecký 2. prapor polních myslivců, opěšalé dragounské pluky č. 2 (Dobřany) a č. 14 (Klatovy), terezínský hulánský pluk č. 11 a další..."

Tento popis nasvědčuje Boroevićovu křídlu Sočské armády, o němž se zmiňuje i Šedivý na str. 140:

"... Severní křídlo Sočské armády tvořil XVI. Králíčkův sbor s opavským pěším plukem č. 1 a královehradeckým praporem polních myslivců č. 2 v sestavě 58. pěší divize, jenž měl přejít řeku z jižního kraje ostrova Papadopoli; pokus navzdory statečnosti vojáků zcela ztroskoval..."

Pro tuto variantu hovoří kartotékový záznam zde, kde je uvedeno, že Alois Friedel zemřel jako svobodník 1. pěšího pluku.

3. varianta

Jiný záznam (viz. odkaz) a Seznam ztrát hovoří o smrti Aloise Friedela v sestavě 48. pěší divize, kde byl zařazen válečný 120. pěší pluk. Tato divize byla 15.6.1918 dislokována poblíž Feltre v týlu RU armády. Tato varianta je pravděpodobná v případě nemoci nebo při střídání vojenských oddílů (záloh) na místě bojů. Detailní pohyb jednotlivých pluků a rot nejsem jako laik schopen vysledovat.

Reorganizace a rozdělení RU armády 15.6.1918. Červeně vyznačena 48. pěší divize. Zdroj: ÖULK - Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Díl 7, ilustrace - sešit 3, str. 8.

Na shora uvedené mapě k 15.6.1915 jsou všechna tři místa vyznačena zeleným rámečkem. Podrobněji se na ni můžete podívat zde. Je obtížné učinit jednoznačný závěr z útržkovitých informací...

Příčina smrti Aloise Friedela zřejmě zůstane obestřena rouškou tajemství

Feltre

Víme, že Alois Friedel zemřel 25.6.1918 v polní nemocnici č. 1316 ve Feltre, provincii Belluno v Itálii. Stručný kartotékový zápis o příčině smrti nic neříká. Alois mohl být nemocen a zemřít v nemocnici. V době války epidemie kosily vojáky někdy v širším měřítku než vlastní boje. ÖULK uvádí (díl 7, str. 359), že celá operace na italské frontě (6. a 11. armáda a Sočská armáda) si vybrala od 14. do 25.6.1918 v řadách RU armády tuto krutou daň:
  • 11 643 mrtvých
  • 80 852 zraněných
  • 24 508 nemocných
  • 25 547 nezvěstných (zajatí a utonulí)
Alois také mohl být zraněn v boji, převezen do polní nemocnice a tam zraněním podlehnout.

26-ti letý svobodník Alois Friedel byl podle kartotékového záznamu pochován na vojenském hřbitově ve Feltre.

Městský hřbitov ve Feltre získal svou současnou podobu v letech 1979-82 ve spolupráci rakouské nevládní organizace Černý kříž a městem Feltre. Hřbitov připomíná 3 550 rakousko-uherských vojáků. 1 550 z nich zde má kříže s uvedeným jménem a hodností na měděné desce. 2 000 neznámým vojákům je věnován centrální pomník, složený ze tří jednoduchých bloků. Představu o symbolickém místě odpočinku Aloise Friedela si uděláte z následujících fotografií. Přičtěte si také,  jak je to s péčí ČR o válečné hroby v zahraničí.

1 550 křížů se jmény padlých na hřbitově ve Feltre. Zdroj: Velká válka v Dolomitech a Monte Grappa

Památník 2 000 neznámých vojáků na hřbitově ve Feltre. Zdroj: Velká válka v Dolomitech a Monte Grappa

Zůstaly jen symboly památky - pomník a válečný hrob v Polance nad Odrou a symbolický hřbitov ve Feltre. Alois Friedel byl jedním z tisíců na Piavě. Prošel mírovým vojenským výcvikem i ostrými zkouškami války. O několik málo měsíců se však míru a samostatné vlasti nedočkal.

A co dál?

Demoralizované a vyhladovělé RU vojsko již nebylo schopno zvládnout poslední ofenzivu na Piavě v říjnu 1918. Ofenzivu vedli Italové se spojenci a překročili Piavu 27. října 1918.  RU armáda v troskách se dala na ústup, Slované a celé slovanské jednotky se hromadně vzdávaly a odcházely dobrovolně do zajetí. Nejen na Piavě mnohdy stáli Čechoslováci proti Čechoslovákům - Československé legie na italské straně a českoslovenští vojáci RU armády. I proto na konci války zajala armáda Itálie kolem 350 000 vojáků. Šedivý (2014) píše, že ke konci války vážil průměrně voják RU armády kolem 50 kg. Takto vygradovala nesmyslnost celého konfliktu. Oficiálně už byl vyhlášen vznik Československé republiky. Nakonec 3. listopadu 1918 již de facto neexistující Rakousko-Uhersko podepsalo příměří u italské Padovy.

Česká televize Ostrava věnovala v roce 2008 připomínce bojů na italské frontě dokument Můj děda byl voják, válčil na Piavě. Je natočen podle útržků z deníků dvou vojáků. Průvodci jsou jejich vnuk a pravnuk, kteří míst bojů v horách a na Piavě navštívili. Přehrát dokument on-line si můžete zde.

V mém případě ve Velké válce neválčili dědové, ale pradědové - Metoděj Rozehnal v ní zahynul, Antonín Friedel se vrátil jako válečný invalida. Jejich příběhy chci někdy vyprávět, ale mrzí mě, že se o smrti Metoděje a zranění Antonína nedochovaly ve Vojenském ústředním archivu žádné podrobnosti. Stále však hledám stopu.

Databáze ve Family Tree Builder označuje padlého Aloise Friedela jako mého "3. bratrance 3x posunutého". Našim společným předkem byl panský hajný Andreas Fridel. To se týká i dalších dvou padlých mužů s příjmením Friedel.

Předkové Aloise Friedela

Alois Friedel se pravděpodobně neoženil (alespoň ne v Polance) a neměl děti. V jeho rodokmenu najdeme předky ze Staré Bělé, z Hartů (zaniklá ves v místech dnešního letiště Mošnov), Petřvaldíku a Petřvaldu.

Zde je mužská linie předků Aloise Friedela, spolu s daty a místy, kde se jednotliví muži ženili (O = oddávky).
  • Alois Friedel (*13.12.1891 Polanka 35 - †25.6.1918, Feltre, Itálie)
  • Eduard Friedel (*16.3.1844, Polanka 38 - †12.3.1914, Polanka 234)
    • O 1.7.1874 Marianna (Jan) Tomášek, Polanka
  • Anton Fridel (*25.12.1799, Polanka 31 - †12.7.1860, Polanka 38)
    • O 27.5.1833 Marianna (Anton) Röder, Polanka
  • Thomas Cajetanus Fridel (*13.12.1770, Polanka 162 - †6.9.1837, Polanka 31) 
    • O 27.9.1792 Anna (Václav) Kuča, Stará Bělá
  • Andreas Fridel (*17.11.1735, Polanka - †20.10.1797, Polanka) - můj přímý předek
    • O 20.7.1761 Kateřina (Josef) Kubica, Polanka
  • Mathias Fridel (*??? - †???) - můj přímý předek
Rodokmen Aloise Friedela (k datu 21.6.2015) si stáhněte zde.


Malá zajímavost pro fanoušky letectví

Aloisův děd Anton Fridel dvakrát ovdověl, 3x se ženil a měl celkem 14 dětí. Marianna Röder byla jeho třetí ženou. Narodila se v Hartech. Otcem její babičky byl jistý Jan Žurovec z Petřvaldu (*1722). Zatím pouze spekulací, vyžádující ověření je, že mohlo jít o přímého předka průkopníků létání, bratří Žurovců (narozených v rozmezí 1883-1894). Jako současníci Aloise Friedela v roce 1912 sestrojili první amatérské motorové letadlo. 

Z pohledu letectví by možná mošnovskému letišti více slušelo jméno "Viléma Žurovce" než "Leoše Janáčka". Leoš Janáček měl v Petřvaldíku strýce, za kterým z nedalekých Hukvald jezdil. Vilém Žurovec a jeho bratři se narodili přímo v Hartech, vsi, která musela v roce 1956 ustoupit výstavbě letiště. Vilém Žurovec však měl německou manželku, vlastnil v Německu továrnu a měl i druhé, německé občanství. No a z prostoru nynějšího mošnovského letiště startovala 1. září 1939 letadla německé hitlerovské Luftwaffe k útoku na Polsko. Byť to bylo 4 roky potom, co Vilém Žurovec zemřel v důsledku německého nacistického vězení. Má alespoň na letišti v Mošnově památník (viz. obrázek).
Text na památníku u letiště Leoše Janáčka v Mošnově: Ing. Vilému Žurovcovi z Hartů, vynálezci prvního létajícího vrtulníku "Karman-Žurovec" v roce 1918 a prvního letadla STOL v r. 1929.

Poděkování

Za nalezení a poskytnutí kartotékového záznamu o Aloisi Friedelovi děkuji Mgr. Janu Zámečníkovi z Vojenského ústředního archivu. Kartotékový lístek jsem získal díky jeho péči. Jsem proto velmi rád, že od 10.6.2015 Vojenský ústřední archiv zpřístupnil dostupné kartotékové záznamy padlých vojáků během 1. světové války on-line.

O doplnění podrobností v informacích o padlých u válečného hrobu CZ-8119-07882 v Polance nad Odrou, jsem požádal paní Šárku Triadafilu z Magistrátu města Ostravy. Velice ji děkuji za ochotu vyjít mi vstříc a na uvedeném odkazu doplnit informace ke jménu Aloise Friedela.


Literatura (viz. také záložka Odkazy a zdroje):
  • GLAISE von HORSTENAU, E. Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Band VII (Das Kriegsjahr 1918). Vídeň: Verlag der Militärwiss. Mitteilungen, 1933. AC01039112.
    • Kapitola Der letzte Angriff des öst.-ung Heeres, s. 175-364.
    • V textu zdroj též označen jako ÖULK, další podrobnosti - viz. Odkazy a zdroje
  • FUČÍK, J. Osmadvacátníci - spor o českého vojáka Velké války 1914-1918. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. 469 s. ISBN 80-204-1376-6.
  • FUČÍK, J. Piava 1918. 2. vyd. Praha: Havran, 2013. 285 s. ISBN 978-80-87341-13-1.
  • NEDOROST, L. Češi v 1. světové válce. 3. díl - Do hořkého konce. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 299 s. ISBN 978-80-7277-327-5.
    • Kapitola Do hořkého konce (Itálie - léto a podzim 1918), s. 231-288.
  • ŠEDIVÝ, I. Češi, české země a Velká válka 1914-191. 2. doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 493 s. ISBN 978-80-7422-302-0.
Online zdroje
Osobní poznámka

Toto je můj první pokus vyjádřit respekt a úctu k obětem Velké války formou jisté rekonstrukce pohybu jednoho z nich, mého příbuzného. Nejsem však vojenský historik. Rekonstrukce byla založena na hypotéze o relativně stabilním zařazení Aloise Friedela v jednotce RU armády (10. pěší brigáda, převážně 5. pěší divize), o čemž mám důkazy díky ÖULK. K narušení došlo přeskupením jednotek 15.6.1918 a vznikla tak nejednoznačnost o přesném místě a příčině jeho úmrtí.
Příprava příspěvku mi však umožnila na jedné straně poznat, jak bylo fatální pro spoustu amatérských i profesionálních badatelů, pokud se nedochovaly záznamy o vojácích díky neodborné skartaci. Na druhé straně jsem díky 7 svazkům ÖULK a mapovým podkladům poznal, jak asi probíhají přesnější rekonstrukce pohybu vojenských jednotek a lidí, navíc s využitím různých válečných deníků, kterým se věnují vojenští historikové a spisovatelé. 
Velký a poctivý kus práce odvádí také sdružení Signum Belli 1914, které mi pomohlo odhalit jeden z omylů, vzniklých při přípravě rekonstrukce úmrtí Arnošta Červeného. Tento příběh budu publikovat při 100. výročí jeho smrti 3.7.2015. Bude to článek, navazující na již publikovaný příběh zde. Na něj by měly navázat ještě další "výroční příspěvky" k mým padlým příbuzným z Velké války.
Budu velmi vděčný, pokud budete mít nějaké doplňující informace, materiál nebo kontakty na potomky těch, o nichž píšu.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.

LF