Minulý týden jsem spekuloval o 4. bitvě na Soči jako příčině smrti Matouše Peroutky (pak jsem po jednom ze zjištění článek aktualizoval). Dnes se posuneme o 41 dnů a jednu "bitvu na Soči" zpět v čase. Tolik dnů totiž od sebe dělí smrt uhřických mužů Matouše Peroutky († 3. prosince 1915) a Františka Tichého († 2. listopadu 1915). Právě František Tichý je dalším z 28 uhřických padlých či nezvěstných z Velké války, po jehož stopách se chci s vámi vydat.
 |
| František Tichý je jedním z těch, jehož smrt potvrdily (o tři měsíce později) také vydávané Seznamy ztrát (Verlustliste). Byl pěšákem (Inft.) v 7. rotě (7. Komp.) domobraneckého pěšího pluku č. 25 (k. k. LstIR. Nr. 25). Zdroj: Verlustliste, datum vydání 2.2.2016, č. 369, str. 43. ISSN 2076-0434. Národní knihovna ČR. |
Vůči obrázku výše připomínám, že Gaya je německé jméno pro Kyjov, v jehož blízkosti Uhřice (Uhřitz) leží. Je to nádherný kraj.
František Tichý
František se narodil o tři roky později než Matouš Peroutka. Bylo to počátkem jara, 28. března 1878. Pokřtěn byl po otci, domkaři z Uhřic, Františku Tichém. Jeho matkou byla Lucie, dcera Fabiána Vavřinčíka z Uhřic. Františkův rodný dům měl číslo 63.
Díky kmenovému listu vím, že František Tichý měl blond vlasy, modrošedé oči a byl vysoký 174 cm.
Oženil se až v novém století, 4. června 1902. Za manželku pojal dívku, s níž mám společné předky, Cecílii, dceru Floriána Hudce. Ta byla pokřtěna po babičce Cecílii (rozené Adamec) a jejím dědem byl Josef Hudec. Právě tito Cecilčiny prarodiče jsou našimi společnými předky. Navíc i její druzí prarodiče (otec a matka její mámy Kateřiny, manželky Floriána Hudce) byli mými předky. Šlo o Jiřího Rozehnala a Mariannu Hruda. (Suma sumárum rodiče manželky Františka Tichého byli mými prapraprababičkami a praprapradědečky.) Na společné předky přímo s Františkem Tichým to v zatím odhaleném rodokmenu nevypadá.
Podobně jako Matouši Peroutkovi, i Františku Tichému se po svatbě narodily děti. Vím o třech dcerách - Anně, Františce a Marii. Anna se vdala v roce 1940 za Antonína Matulu. Františka po válce v roce 1945 za Františka Ondráška. Marie se v roce 1947 provdala za Josefa Mášu. Případní žijící potomci Františka Tichého tedy už mají jiná příjmení, než Tichý. Jsem zvědav, zda hříčky náhod povedou k nějakému kontaktu.
Ostatně, příjmení Tichý je jedno z těch "celoplošných", pokud jde o výskyt v České republice.
František se živil jako nádeník v Uhřicích, který pravděpodobně pomáhal sedlákům ve vsi nebo v okolí.
Díky kmenovému listu vím, že František Tichý měl blond vlasy, modrošedé oči a byl vysoký 174 cm.
Oženil se až v novém století, 4. června 1902. Za manželku pojal dívku, s níž mám společné předky, Cecílii, dceru Floriána Hudce. Ta byla pokřtěna po babičce Cecílii (rozené Adamec) a jejím dědem byl Josef Hudec. Právě tito Cecilčiny prarodiče jsou našimi společnými předky. Navíc i její druzí prarodiče (otec a matka její mámy Kateřiny, manželky Floriána Hudce) byli mými předky. Šlo o Jiřího Rozehnala a Mariannu Hruda. (Suma sumárum rodiče manželky Františka Tichého byli mými prapraprababičkami a praprapradědečky.) Na společné předky přímo s Františkem Tichým to v zatím odhaleném rodokmenu nevypadá.
Podobně jako Matouši Peroutkovi, i Františku Tichému se po svatbě narodily děti. Vím o třech dcerách - Anně, Františce a Marii. Anna se vdala v roce 1940 za Antonína Matulu. Františka po válce v roce 1945 za Františka Ondráška. Marie se v roce 1947 provdala za Josefa Mášu. Případní žijící potomci Františka Tichého tedy už mají jiná příjmení, než Tichý. Jsem zvědav, zda hříčky náhod povedou k nějakému kontaktu.
Ostatně, příjmení Tichý je jedno z těch "celoplošných", pokud jde o výskyt v České republice.
 |
| Rozložení výskytu příjmení Tichý v ČR. (Vzhledem k souvislostem dále v článku si zkuste otestovat i příjmení Hanák). Zdroj: KdeJsme.cz |
3. bitva na Soči (18. října - 4. listopadu 1915)
Podle kmenového listu se zdá, že František Tichý splnil svou odvodní povinnost přesně v den svých 23. narozenin, tedy na třetí pokus. V obvyklý nástupní den, 1. října 1901 byl přidělen k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 25 v Kroměříži (LIR 25), jako náhradní záložník na 12 let. Fotografie, související s tímto plukem, vč. kasáren, najdete na Zoneramě tady!
Cvičení ve zbrani absolvoval v létě 1902, 1905 a 1908. K prvnímu z nich nastoupil sotva dva týdny po svatbě.
I on byl, jako domobranec 1. výzvy (ročníky narození 1776-1781), po mobilizaci ihned zařazen k útvarům, které odjely na frontu. Šlo o 25. domobranecký pěší pluk (LstIR 25) z Kroměříže. V jeho zařazení také jako vojín zahynul. Ve druhém roce války, která dostala přívlastek "Velká". Potvrzuje to Seznam ztrát (obrázek na začátku článku) i známý "žlutý" kartotékový lístek z kartotéky padlých, kterou sestavil Vojenský historický ústav..
 |
| Prapor 25. zeměbraneckého pěšího pluku z Kroměříže. Zdroj: Občanské sdružení Pro Patria Moravia. |
Cvičení ve zbrani absolvoval v létě 1902, 1905 a 1908. K prvnímu z nich nastoupil sotva dva týdny po svatbě.
I on byl, jako domobranec 1. výzvy (ročníky narození 1776-1781), po mobilizaci ihned zařazen k útvarům, které odjely na frontu. Šlo o 25. domobranecký pěší pluk (LstIR 25) z Kroměříže. V jeho zařazení také jako vojín zahynul. Ve druhém roce války, která dostala přívlastek "Velká". Potvrzuje to Seznam ztrát (obrázek na začátku článku) i známý "žlutý" kartotékový lístek z kartotéky padlých, kterou sestavil Vojenský historický ústav..
 |
| Kartotékový lístek Františka Tichého z Kartotéky padlých 1. světové války. Zdroj: Vojenský ústřední archiv. |
V době Františkovy smrti byl 25. domobranecký pěší pluk (zhruba od října 1915) součástí 111. domobranecké (Landsturm) pěší brigády (111. LstBr), jejíž pozice byly několik kilometrů severně nad Doberdem (o něm bude řeč v dalším článku). Mapa rozmístění vojenských jednotek na sočské frontě to potvrzuje. Z data, kdy František Tichý zemřel, lze usoudit na to, že se mu osudnou stala tzv. 3. bitva na Soči (18.10. - 4.11.1915).
Bitva je známá mohutnou italskou dělostřeleckou přípravu, která trvala tři dny. Z 1200 děl bylo vypáleno více než milion dělostřeleckých granátů. Bylo to vše možné, jen ne "ticho před bouří".
Známý vojenský historik Josef Fučík shrnul spolu s Markem Pavlíkem bitvu v knize Sočská fronta 1915-1917 následovně (s. 28):
"Síly italské 3. armády nastoupily již během třídenního dělostřeleckého bombardování 13. a 14.10. k dílčímu útoku na Monte San Michele. po oba dny byl jeho vrchol drcen přívalem granátů italského dělostřelectva. Den poté nastoupila ke zteči pěchota. Dne 18.10 se bojová činnost rozšířila na celé pásmo sočské fronty, od Krnu, až k Panzanskému zálivu. poprvé zasáhlo početněji do bojů italské letectvo, napadající rakousko-uherské pozemní cíle.
V rozvíjející se bitvě zaútočily zprvu italské divize opakovaně na řadě míst - u Krnu, Tolminu a Plavy, na Mrzlim vrhu, u Kanalu, na gorickém předmostí, u Gorice a Montfalcone. Tento souvislý nápor však zůstal, s výjimkou drobných územních zisků, i po opakovaných pokusech nadále neúspěšný.
Tlak útočníka se pak soustředil na planinu Krasu. Zde zaútočily čtyři italské brigády ve dvoukilometrovém pásmu na rakousko-uherskou obranu mezi Monte San Michele a San Martinem del Carso. Prudké boje zde trvaly až do 3.11. Do rakousko-uherských nouzových postavení bilao nepřetržitě italské dělostřelectvo; průniky italské pěchoty byly zastavovány a odráženy úpornými boju muže proti muži. po krátké přestávce (25.-29.10), vynucené vyčerpáním obou stran, vypukla tato řež, do níž italové vrhli 7 pěších divizí, nanovo. Útočníkovi se podařilo na několika místech vniknout do rakousko-uherské obrany, avšak její průlom se opět nezdařil.
Konečně 3.11. krvavá bitevní vřava doznívala. Ztráty obou stran byly opět mimořádné."
Bitva je známá mohutnou italskou dělostřeleckou přípravu, která trvala tři dny. Z 1200 děl bylo vypáleno více než milion dělostřeleckých granátů. Bylo to vše možné, jen ne "ticho před bouří".
Známý vojenský historik Josef Fučík shrnul spolu s Markem Pavlíkem bitvu v knize Sočská fronta 1915-1917 následovně (s. 28):
"Síly italské 3. armády nastoupily již během třídenního dělostřeleckého bombardování 13. a 14.10. k dílčímu útoku na Monte San Michele. po oba dny byl jeho vrchol drcen přívalem granátů italského dělostřelectva. Den poté nastoupila ke zteči pěchota. Dne 18.10 se bojová činnost rozšířila na celé pásmo sočské fronty, od Krnu, až k Panzanskému zálivu. poprvé zasáhlo početněji do bojů italské letectvo, napadající rakousko-uherské pozemní cíle.
V rozvíjející se bitvě zaútočily zprvu italské divize opakovaně na řadě míst - u Krnu, Tolminu a Plavy, na Mrzlim vrhu, u Kanalu, na gorickém předmostí, u Gorice a Montfalcone. Tento souvislý nápor však zůstal, s výjimkou drobných územních zisků, i po opakovaných pokusech nadále neúspěšný.
Tlak útočníka se pak soustředil na planinu Krasu. Zde zaútočily čtyři italské brigády ve dvoukilometrovém pásmu na rakousko-uherskou obranu mezi Monte San Michele a San Martinem del Carso. Prudké boje zde trvaly až do 3.11. Do rakousko-uherských nouzových postavení bilao nepřetržitě italské dělostřelectvo; průniky italské pěchoty byly zastavovány a odráženy úpornými boju muže proti muži. po krátké přestávce (25.-29.10), vynucené vyčerpáním obou stran, vypukla tato řež, do níž italové vrhli 7 pěších divizí, nanovo. Útočníkovi se podařilo na několika místech vniknout do rakousko-uherské obrany, avšak její průlom se opět nezdařil.
Konečně 3.11. krvavá bitevní vřava doznívala. Ztráty obou stran byly opět mimořádné."
To je kontext situace, která se stala osudnou Františku Tichému. Italská armáda nasadila do bojů kolem 250 000 mužů (to je čtvrt milionu!). Rakousko-uherská 5. armáda se bránila se 76 000 muži. Ony "mimořádné ztráty" znamenaly 67 000 mužů na italské a 42 000 mužů na rakousko-uherské straně.
Smysl toho všeho nám může s odstupem 100 let unikat. Představit si, co zažívali muži na místě, to lze jen velmi obtížně. František Tichý zemřel 2.11.1915, tedy až v samém závěru toho, co se v průběhu 3. bitvy na Soči odehrávalo.
Zde je mapa z publikace ÖULK (díl 3, leták 24), která ukazuje stav v průběhu bitvy, 28.10.1915 (tři roky před vznikem Československa). Nahoře vidíte město Gorica (Görz), pak dolů podél fronty vrchy Monte San Michele a San Martino. Ještě níže pak postavení 111. domobranecké pěší brigády (111. LstBr.), tedy místo, kde v boji padl uhřický rodák František Tichý.
 |
| Stav necelý týden před smrtí Františka Tichého, během pětidenní přestávky vyčerpaných vojáků na obou stranách. Místa, o kterých se zmiňuje Fučíkova kniha a místo, kde operoval 25. domobranecký pěší pluk s Františkem Tichým, jsou zvýrazněna zeleně. Zdroj: ÖULK, 1915, díl 3, leták 24. |
Současnou mapu, s vyznačenou obcí Marcottini, kde byl František Tichý pochován, a také San Michele a San Martino, najdete na odkazu https://mapy.cz/s/2CU1n (Mapy.cz). Je to nedaleko italsko-slovinských hranic, s památkami na sočské boje na obou frontách. Mnoho lidí jezdí do těchto oblastí zavzpomínat na své padlé předky. Stopy jsou i přes zub času stále patrné.
Nejistoty vzhledem ke ztraceným matrikám
Při utváření "startovacího" rodokmenu Františka Tichého, jsem v případě rodičů jeho otce narazil určitou nejistotu, která vzniká, když jsou ztracené matriky. Pro Uhřice to platí u let 1786-1799, s výjimkou roků 1787 a 1798. Je k dispozici pouze index N, O, Z a matrika zemřelých. V indexu jsem našel rok narození Antonína Tichého (1796) i jeho manželky Alžběty Hanák (1797). Už však není možné přesně ověřit jména jejich rodičů. Jméno otce Antonína Tichého (Josef Tichý) je lze najít v zápisu oddávek. Zdá se, že manželský pár s Antonínem Tichým byl jen jeden.
Alžběta (Hanák) se podle indexu narodila v roce 1797. Jejím otcem byl Martin Hanák. Dětí, které byly pokřtěny jménem Martin se ovšem narodila někomu z rozvětveného rodu Hanáků v Uhřicích nebo Dambořicích spousta. Jistotu neposkytují ani měnící se čísla domů. Příjmení Hanák se v Uhřicích a Dambořicích objevuje "historicky". Ovšem najít a ověřit propojení není možné jednoznačně/spolehlivě. Po roce 1800, kdy již jsou matriky opět k dispozici, se objevují zápisy křtů dětí manželského páru Martin Hanák a Veronika Tesař (Uhřice č. 33). Tento pár je jediným z Dambořic a Uhřic, kde je otcem Martin Hanák a jemuž se děti rodily v letech 1800-1806. Co však předtím? Potvrdit, že Martin Hanák a Veronika jsou rodiči Alžběty nemohu, proto jsem vazbu nedal do rodokmenu (i když ji považuji za dosti pravděpodobnou).
Jak víte, rodokmeny 28 uhřických mužů nevytvářím celé, nazývám je "startovací". Ten od Františka Tichého najdete zde. Rodokmen jeho manželky Cecilie Hudec vám mohu poslat. Stačí zanechat vzkaz prostřednictvím formuláře nebo napsat e-mail.
Alžběta (Hanák) se podle indexu narodila v roce 1797. Jejím otcem byl Martin Hanák. Dětí, které byly pokřtěny jménem Martin se ovšem narodila někomu z rozvětveného rodu Hanáků v Uhřicích nebo Dambořicích spousta. Jistotu neposkytují ani měnící se čísla domů. Příjmení Hanák se v Uhřicích a Dambořicích objevuje "historicky". Ovšem najít a ověřit propojení není možné jednoznačně/spolehlivě. Po roce 1800, kdy již jsou matriky opět k dispozici, se objevují zápisy křtů dětí manželského páru Martin Hanák a Veronika Tesař (Uhřice č. 33). Tento pár je jediným z Dambořic a Uhřic, kde je otcem Martin Hanák a jemuž se děti rodily v letech 1800-1806. Co však předtím? Potvrdit, že Martin Hanák a Veronika jsou rodiči Alžběty nemohu, proto jsem vazbu nedal do rodokmenu (i když ji považuji za dosti pravděpodobnou).
Jak víte, rodokmeny 28 uhřických mužů nevytvářím celé, nazývám je "startovací". Ten od Františka Tichého najdete zde. Rodokmen jeho manželky Cecilie Hudec vám mohu poslat. Stačí zanechat vzkaz prostřednictvím formuláře nebo napsat e-mail.
(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
- N 24.1.1750 Josef - Matouš Tichý a Kristýna, Uhřice
- Otec Matouš Tichý se po smrti Kristýny znovu oženil (v roce 1755). Druhou manželkou byla Juliana, dcera Václava Brankovského z Dambořic (jednoho ze synů mého předka Františka Brankovského z Dambořic).
- O 16.11.1772 Josef (Matouš) Tichý a Kateřina (Jan) Kučera, Uhřice č. 33
- N 1786 Antonín - Josef Tichý a Kateřina, Uhřice
- Rok narození, pouze dle indexu, matriky pro Uhřice ztraceny.
- O 22.11.1820 Antonín (Josef) Tichý, Uhřice č. 20 a Alžběta (Martin) Hanák, Uhřice č. 41
- Alternativ v případě Martina Hanáka je několik (Martin bylo u Hanáků typické rodinné historické jméno). Bohužel u zápisu svatby není uvedeno jméno Alžbětiny matky. Paradoxně nikdo z Hanáků v Uhřicích, ani Dambořicích není mým předkem, takže příjmení Hanák v mém přehledu nenajdete.
- N 29.12.1839 František - Antonín Tichý a Alžběta, Uhřice č. 20
- O 19.2.1868 František (Antonín) Tichý, Uhřice č. 20 a Lucie (Fabián) Vavřinčík, Uhřice č. 33
- N 28.3.1878 František - František Tichý a Lucie, Uhřice č. 63
- O 4.6.1902 František (František) Tichý, Uhřice a Cecilie (Florián) Hudec, Uhřice č. 59
- Z 2.11.1915 František Tichý, Marcottini, Itálie
Čest jeho památce!
 |
| Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, Petr Něnička. |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.
LF