11. listopad - Den vzpomínek na válečné veterány

Historie z vlakového vozu

11. listopadu 1918 bylo ve vlakovém voze v Le Francport u města Compienge podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem. Na západní frontě tak byly ukončeny boje 1. světové války. Signatáři byli vrchní velitel spojeneckých sil maršál Ferdinand Foch a německý pověřený zástupce Matthias Erzberger.

Historická pohlednice z vlakového vozu. Zdroj: Autour de

Symbolem dne veteránů se stal květ vlčího máku. Proč tomu tak je se dozvíte v článku na webu Ministerstva obrany a Armády ČR zde.

Velké válce a osudu několika předků a příbuzných během ní, jsem se na blogu několikrát věnoval a ještě věnovat budu. Den veteránů je příležitostí si je znovu připomenout.

Vzpomínka na padlé a zraněné předky a příbuzné

V 1. světové válce byl zraněn a stal se invalidou můj praděd Antonín Friedel (*1871 - †1935), rodák z Polanky.

Ve Velké válce, (zatím) neznámo kdy a kde, zahynul můj praděd z Uhřic, Metoděj Rozehnal (*1879 - †1918).

Během 1. světové války padl v polské Stanislawce také první manžel mé prababičky Kristíny, rozené Juroškové, Arnošt Červený (*1888 - †1915) z Horní Bečvy.

Mé manželce Haně zahynul ve Velké válce na italské frontě praděd Ján Tarčák (*1877 - †1917), rodák z Vysoké u Oravské Polhory.

Z příbuzných Friedelů, se společnými polaneckými předky, zahynuli během 1. světové války ještě:

• Alois Friedel (*1891 - †1918), který padl na italské frontě na Piavě.
• Josef Friedel (*1882 - †???), o němž nemám doklady, kdy a kde zahynul.
• Rudolf Friedel (*1889 - †???), o němž také nemám důkazy, kdy a kde padl.

Z příbuzných Rozehnalů z Uhřic bybi oběťmi Velké války kromě praděda Metoděje

• Štěpán Rozehnal (*1885 - †1916), nezvěstný z ruské fronty, který byl prohlášen za mrtvého.
• Josef Rozehnal (*1896 - †1915), bratr Štěpána, padl v Lublinu v Haliči na východní frontě.

Po těch osudech, které jsou pro mě neznámé, stále pátrám. Další příbuzenské linie a spřízněné potomky, do jejichž osudů zasáhla Velká válka jsem dosud nezjišťoval.

ČEST JEJICH PAMÁTCE!

Na polích ve Flandrech

John McCrae

Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,

tam mezi kříži, řada za řadou.

Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,

je možná slyšet zpívat skřivánky,

zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.

My už však nevstanem a je to možná zdání,

že včera ještě žili jsme a byli milováni.

Teď jenom tiše ležíme

na polích flanderských.

Náš boj však zase jiní převezmou.

Do vašich rukou dáme my teď svou

hořící pochodeň a vy ji neste dál.

Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,

že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou

na polích flanderských.