29. 9. 2016

K pramenům řek mých předků - Odry a Bečvy

Voda

Voda je jedním z přírodních živlů. Říká se, že "voda je život". K vodnímu živlu se vztahuje senzitivita, věčné hledání tajemství života a smrti. Voda má neobvykle vysoké povrchové napětí, tím umožňuje proudění živin v rostlinách a stromech. Díky této vlastnosti voda proudí tělem rostlin a dostane se tak až do koruny stromu. Voda je velmi tvárná, pohyblivá, může zamrznout, plynout, vypařovat se. Voda je opačným principem dalšího živlu - ohně. Klidná vodní hladina je zrcadlem duše. Rozbouřená hladina je zrcadlem neklidného ega. Voda může být mělká nebo nesmírně hluboká, čistá nebo kalná. Podobně tak i mysl člověka. Voda v přírodě silně uklidňuje. Učí nás vnímavosti, odpuštění a soucitu.

Zdá se, že voda patří k rodopisu, předkům a rodokmenu (vždyť vyživuje kořeny a stromy).

Ilustrační obrázek.

Možná si vzpomenete na zhudebněnou báseň Jana Skácela. Nahrál ji Hradišťan s Jurou Pavlicou v roce 1999 na albu O slunovratu. Jmenuje se Modlitba za vodu.

Ubývá míst kam chodívala pro vodu
starodávná milá
kde laně tišily žízeň kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinou
aby se napili z dlaní


Voda si na to vzpomíná
voda je krásná
voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd

A přiveďte k té vodě koníčka
přiveďte koně vraného jak tma
voda je smutná
voda má
voda má rozcuchané vlasy
a kdo se na samé dno potopí
kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek

Voda je zarmoucená vdova
voda má
voda má popelem posypané vlasy
voda si na nás stýská

Vodě můžeme přisoudit mnoho přívlastků, vlastností, charakteristik, analogií, rčení. Voda inspirovala, inspiruje a bude inspirovat. V dobrém i méně dobrém (např. pokud jde o povodně).

Prameny

Osídlování krajiny je přirozeně spojeno s vodou - s prameny, potůčky, potoky, říčkami a řekami. S našimi kořeny se pojí také prameny (studánky, zdroje...). Prameny vod, které sytí a zalévají naše symbolické kořeny - místa, kde žili a umírali naši předci.

Tak jako "hlavní" řeka sílí a mohutní svými přítoky a vytváří povodí, tak je rodový strom do kmene splétán jednotlivými kořeny rodových částí a linií.

Hlavní kmen rodového stromu tvoří mužská linie předků. Nositele jména Friedel z mé otcovké větve mám doloženy od Matěje/Mathiase, panského kočího, který přišel do Polanky. Dnes je to Polanka nad Odrou a je součástí Ostravy, jako její městský obvod. Z názvu vyplývá, že takovou "rodovou" řekou je pro mě Odra. Historicky částečně moravská, částečně slezská - prostě moravskoslezská. Posledním rodákem z Polanky v mém rodokmenu byl děd Alois Friedel v roce 1909. Polankou protéká a do Odry se vlévá Polančice, potok, který si také zaslouží pozornost. Nyní v Polance zcela zregulovaná, ovšem krásná v tzv. "údolí Polančice" pod Hýlovem.

V mateřské mužské linii totéž platí o Rožnovské Bečvě, protékající obcemi Horní Bečva, Prostřední Bečva a Dolní Bečva, skrze Rožnov pod Radhoštěm. Tam se rodili, ženili, žili, pracovali a umírali Tovaryšovi. Nejprve na Dolní Bečvě, pak v Hutisku, na Solanci a nakonec na Horní Bečvě, kde se narodil na sklonku roku 1919 můj děd Jindřich.

Toto pojetí a inspirace "řekou vyživující kořeny", bylo pro mě jedním z důvodů návštěvy míst, která jsou symbolicky označena jako prameny těchto řek. V případě Odry nedaleko obce Kozlov na pomezí vojenského újezdu Libavá, v případě Rožnovské Bečvy na úbočí kopce Vysoká, v katastru Horní Bečvy. Vše ukazují výřezy map na obrázcích dále v textu.

Odra

Odra je na našem území řekou moravskoslezskou. Leckdy historicky byla (a pomyslně je) řekou, které tvořila hranici mezi Moravou a Slezskem.

V letošním roce jsem pramen Odry navštívil dvakrát. Nejprve na jaře, když se křtila výroční kniha o prameni Odry a pro cykloturisty byl otevřen vojenský prostor Libavá. Podruhé po prázdninách, kdy nebylo moc turistů a výlet i samotnou návštěvu pramene bylo možno pojmout intimněji.

Návštěva u pramene Odry 4. září 2016. Fotila Hanka. Zdroj: vlastní archiv.

Musím říct, že romantičtěji na mě působí pramen Rožnovské Bečvy, přece jen hůře dostupný (ve smyslu terénu), než pramen Odry. Ten je, na druhé straně, přístupný hůře ve smyslu omezení pro jeho návštěvu. Oficiálně pouze o sobotách a nedělích, uznaných svátcích nebo v době (na jaře) otevření vojenského prostoru Libavá pro pěší turisty a cykloturisty.

Pramen Odry ve vojenském prostoru Libavá. Zdroj: https://mapy.cz

Zkoumání, jak mohla Odra souviset s možnými předky v dnešním Polsku mě teprve čeká. Odra pro mě představuje především symbol. Více ji vnímám opravdu až od doby, kdy jsem se rodokmenem začal zabývat (totéž platí i pro historické Slezsko).

V souvislosti s řekou Odrou jsem se v tomto roce pokusil několikrát ještě o jeden rituál - "běh ke kořenům" či "běh k uctění památky předků". Toho hlavního, půlmaratonu mezi Jistebníkem a Polankou jsem se nakonec zúčastnil jen jako divák. Řece Odře jsem vyjádřil svůj vděk díky Běhu Poodřím 24.9.2016. Dvanáctikilometrová trasa letošního druhého ročníku vedla většinou po modré turistické značce kolem Hladkých Životic, mezi Pustějovem a Suchdolem nad Odrou. Odra je rozmanitější, romantičtější svými zákoutími a meandry v neregulovaných místech. Spolu s rybníky utváří rozmanitost, vzácnost a krásu CHKO Poodří, které stojí za (mnohonásobnou) návštěvu.

Běh Poodřím 24.9.2016 mi z hlediska přírody částečně nahradil plánovaný jarní Jistebnický VH půlmaraton. Zdroj: Běh Poodřím

S běháním je pro mě spojena i Polančice, říčka či potok, který protéká Polankou. Než se dostane do Klimkovic, Polanky a spojí se s Odrou, vytvořila nádherné a fotogenetické údolíčko kousek od místa, kde bydlíme. Je tedy šumícím a bublajícím svědkem mých domácích výběhů a tréninků spolu s mnoha studánkami a prameny v okolí.

Odra i Polančice skýtají příležitosti být s nimi v kontaktu (a symbolicky s místy předků) pro běh, cykloturistiku, pěší turistiku a další (rybaření, snad i malou plavbu apod.). Odra je řeka, které byla svědkem mnoha pohnutých osudů lidí na obou jejich březích. 

Bečva

Rožnovská Bečva je "valašskou" řekou. Je mnohem kratší a "přímočařejší" než Odra. Její údolí a přítoky byly základem osídlení v místech, kam se rád vracím a která jsem zažíval od dětství, kdy jsem s rodiči a prarodiči jezdíval za "strýcem" na Lopůňku. Rodákem z Horní Bečvy byl můj děd Jindřich Tovaryš.

Bečva pramení v kopci a je obklopena kopci, lesy, pasekami. Kdoví jak ji vnímali, pozorovali a využívali dědovi předci. Její romantika je úplně jiná než u Odry. Je to romantika, právě s lesy a okolními kopci (až po Radhošť, Čertův mlýn, Kněhyni...) spojená. Spíše (pro mě) jako základna pro turistiku a vycházky, než pro běh. Ovšem, kdybych byl mladší a lehčí...

Premen Rožnovské Bečvy pod Vysokou. Zdroj: https://mapy.cz


Při návštěvě pramene Rožnovské Bečvy v roce 2015 bylo sucho. Celý rok byl docela suchým obdobím. U pramene mě pojal chvilkový smutný pocit "jaké to je, když vám vyschne pramen?" Co přimělo lidi vstoupit do kompcovité, zalesněné přírody kolem Bečvy a mýtit náročně nejbližší okolí, aby získali paseku pro pastvu ovcí a dobytka? Chovám velkou úctu před náročnými úděly v této krajině, před kterými stáli a jichž se chopili nejen mí předci, ale všichni, kdo s tímto krajem na Valašsku spojili své životy a osud.

Pramen Bečvy jsme s Hankou navštívili 26.8.2015. Byla to pěkná procházka (a méně světla na focení). Zdroj: vlastní foto

Romantická je pro mě Rožnovská Bečva i pro to, že v rodokmenu "vidím" osudy Tovaryšů už od konce Třicetileté války. V Polance osudy Friedelů až o zhruba 80 let později. Je to i díky přímému kontaktu s řekou, který na Bečvách měli mí předci. U Odry lze předpokládat, že vztah byl zprosředkovaný skrze Polančici.

Zpestření bádání v archivech

Návštěvu pramenů i běhání vnímám (a doporučuji) jako akt, který má v sobě ukryt další, dost hluboký a intimní smysl pro každého z nás. Čas pro modlitbu, reflexi, vzpomínku, uznání, vděčnost, respekt, uvědomění si kořenů, síly předků a "nabití se", není jistě vázán pouze na prameny řek a jejich návštěvu. Ani na běhání. Příležitostí a aktivit lze najít řadu. Nejschůdnější jsou turistické (cykloturistické, autoturistické). Spočívá v tom jistá symbolika a zvláštnost a ty podle mého názoru také hrají roli a dělají genealogii a rodopisnou práci živější a pestřejší.

I takto může vypadat údolí Polančice koncem prosince. Foceno při výběhu 29.12.2015. Zdroj: vlastní foto.

Rodopisná práce není pouze online hledání v archivech či fyzická návštěva v badatelnách archivů. Není to jen sezení na místě při psaní blogu, rodové kroniky a shromažďování dokumentů. Je to i pohyb, experimentování, spojení s místy předků, která se v čase velice proměnila, ale pro každého, kdo vnímá genealogii osobně, jsou to místa která mají sého ducha, onoho genia loci. Individuálního, intimního, spojeného s pocitem předků v zádech, s pocitem opory.

Každý to zažíváme a prožíváme jinak. Tak ať je to pro vás příjemné.


Doporučená literatura:
  • EMOTO, M., FLIEGE, J. Léčivá síl avody. Důkazy fascinujících vlastností základního životního elementu. 1. vyd. Praha: Eminent, 2005. 138 s. ISBN 80-7281-223-8.
  • EMOTO, M. Zázračná voda. 1. vyd. Praha: Pragma, 2007. 135 s. ISBN 80-7349-201-4.
  • GLONEK, J. a kol. Pramen řeky Odry. 1. vyd. Ostrava: Společnost přátel Poodří, 2015. 107 s. ISBN978-80-906338-0-3.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.

LF