"Kolo mlýnský" - Mlýny a mlynáři v rodokmenu - 1. část (Brankovský a mlýn v Uhřicích)

V mnoha rodopisech lidé najdou mezi svými předky nebo pra-příbuznými jedno z tzv. stěhovavých povolání - mlynáře. Ani můj rodokmen není výjimkou. Týká se to minimálně dvou míst - Klimkovic (u Ostravy) a Nemojan (u Vyškova na Moravě). Třetí místo je spojeno se jménem Brankovský z Dambořic a jde o spekulaci propojení s bývalým mlýnem Brankovský u rybníka Brankovec, na pomezí Uhřic a Dambořic (event. o spojitost s mlýnem v městysu Brankovice, okr. Vyškov).

Rozhodl jsem se nahlédnout pod pokličku těchto "mlynářských epizod". Pro začátek se budu věnovat Dambořicím, Uhřicím a Brankovským.

Petr Brankovský z Dambořic

Při hledání kořenů jsem na počátku roku 2015 odhaloval ve vývodu předků větev, která započala u Jana Brankovského a jeho syna Petra, pokřtěného v Dambořicích už 30. června 1649, na jakémsi pomyslném úsvitu tamních "matričních dějin". Křest Petra Brankovského je v tuto chvíli nejstarším doloženým křtem mého předka v rodokmenu na jihu Moravy, ve větvi Rozehnalů, konkrétně vývodu předků Metoděje Rozehnala z Uhřic. Dřívější datum křtu mám poznamenané pouze u sester (Marianna (*1647) a Kateřina (*1648)) mého dalšího předka, Tomáše Kramáře z Dambořic.

Zápis křtu Petra Brankovského v roce 1649. O mlynářskou rodinu (už?) nešlo. Zdroj: MZA Brno, Acta Publica, fond matrik E67, sign. 5199, on-line str. 3/131.

V dalším hledání a prohlížení dambořických a uhřických matrik jsem občas narazil na zápisy, kterým jsem nevěnoval příliš pozornosti. Spojovala je poznámk "ex mola Brankovsky", tedy z Brankovského mlýna. Nebyli to ovšem osoby z rodové linie mých předků. Spekulativní otázka spíše zněla: Může příjmení Brankovský nějak souviset s brankovským mlýnem?

Mola Brankovsky aneb mlýn u rybníku Brankovec

U Uhřic na Hodonínsku teče Spálený potok. Matriky zmiňují také "mola Spaleny", tedy mlýn, jež na tomto potoce stával. Zřejmě je to blízko míst, kde se nacházela památná Císařská lípa. Toto místo je známo i jako Lípa u Spáleného mlýna. Bylo zde uzavřeno příměří po bitvě u Slavkova (5. prosince 1805). Dnes se osada jmenuje Janův Dvůr. Co o těchto místech lze zjistit?

Web obce Uhřice zmiňuje:

"V okolí se nacházel pouze Spálený mlýn. V území, kde se schůzka konala, bylo údajně pět lip a velký dřevěný červený kříž. Monarchové prý měli původně jednat ve mlýně. Pro těstnost světnice, byl pro Napoleona postaven pod lípou vojenský stan."

Kronika Uhřic (ke stažení, díl II, s. 31) uvádí, že:

"Názvy 'Spálenec' a 'Brankovec' zůstaly po bývalých vodních mlýnech v těchto místech se nalézajících."

Procházka ve staré knize Památky z bitvy u Slavkova r. 1805 píše na str. 39:

"Spálenec. U státní silnice ze Slavkova do Hodonína (37 km od Brna) mezi Žarošicemi a Násedlovicemi stál v době bitvy slavkovské mlýn, jenž po majiteli Spálenkovi byl nazýván 'Spá1enec' a dosud sluje v lidu toto místo 'Na  spálenci'. Tehdy byly zde dva rybníky: 'Spálenec' a 'Brankovec'. Později byl tu vystavěn lichtenštejnský 'Janův dvůr'."

Internetový Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku ještě k doplnění uvádí následující heslo:

"Jednoslovné PJ Brankovec z Uhřic pojmenovává „pole podél potoka, v místech bývalého mlýna“, stejně znějící PJ zřejmě pro totéž pole, zapsané v sousedních Dambořicích, označuje „pole na místě bývalého rybníka“. PJ tedy snad vzniklo přenesením jména mlýna nebo bývalého rybníka, které bylo odvozeno sufixem -ovec z OJ Branek/Branka, pojmenovávalo tedy objekt podle mlynáře či majitele (Alois Procházka, Památky z bitvy u Slavkova r. 1805, 2. vydání, 1931, s. 39: „U státní silnice ze Slavkova do Hodonína ... byly dva rybníky: Spálenec a Brankovec.“). Ve víceslovných PJ z Uhřic je jméno B. blíže specifikováno předložkovými vazbami se substantivy vyjadřujícími relační objekty a pojmenovávají části pole podle polohy."

Když byl Spálenec kdysi nazván po majiteli Spálenkovi, jak své jméno získal mlýn Brankovec či Brankovský? V matrikách se tak daleko nedostanu. Jiné archivní materály, dostupné v MZA v Brně pouze v badatelně, jsem dosud studovat nezačal.

Bádání je však z jistého pohledu velmi romantické. Posuďte sami.

Co se píše v Pamětní knize Uhřic

Druhý svazek pamětní knihy Uhřic, která je na webu nazývána "kronikou" představuje od strany 83 následující povídání:

"...Stráně k Násedlovicím i se Starým dolem bývala holá pastviska a v nížinách byly 2 rybníky: rozsáhlý rybmík Brankovský na silném potoce od Archlebova tekoucím pod sinicí až k samým hranicím, kde - prý na hranečníku Uhřic, Násedlovic a Dambořic - stával veliký mlýn na troje složení (i krupice se tam dělala!) - Brankovec. Dnešní dráha toto místo protíná. V rybníku bývalo moc ryb a veliké - 2-3 kg vážily. Za "šesták" - ten opravdový šesták, který platil 6 kr šajnů a označen byl velkou šestkou - dostal ryb plnou putýnku."

Šesták bylo původně lidové označení rakouskouherské mince v hodnotě šest krejcarů, tj. 1/10 zlatky (1 gulden = 60 krejcarů).

"A když se při hlavním lovení rybník zčásti vypustil, nachystali si těch uvízlých v blátě do vůle; nikdo to ani nechtěl, vždyť tenkrát nebyly ryby vzácné.  rybník byl v každé dědině - ne-li 2 - na celém Ždánsku...

...Císařská silnice tvořila hráz druhému rybníku výše položenému, který sahal až k vrbským a pod Slaný důl; byl menší a struhou z něho vedená byla voda pod silnic - kde byl ještě donedávna most - Spálenec, jenž stával u silnice k Dambořicím. U mostu na cestě ke Lhotám byl splav. Avšak v době naší návštěvy byly již oba mlýny v úpadku. Strašná povodeň roku 1847, které pod vykácením luk nad Zdravou Vodou stihla Žarošice, kde voda odnesla 7 domků a mnoho jiných škod nadělala, protrhla také hráze rybníků a zanesla je bahnem.

Nové hráze nebyly již tak důsledně postaveny, voda je opět protrhla a k mlýnům přicházela pak voda jen v nedostatečném množství struhami přímo z potoka. Mlýny pozbyly svého významu, zanikaly, až je odkoupil velkostatek k účelům odvodňovacím. Budovy byly částečně rozbořeny a materiálu špatnějšího se upotřebilo k opravě cest. Z Brankovce zůstal dlouho mlat, ve kterém bývala karanténa pro dobytek ve velkém množství přivážený z Uher (voli); až začaly parní pluhy, přestali kupovat voly a mlat byl jako nepotřebný rozebrán.

Déle se udržel Spálenec, jehož posledním majitelem byl Molín. Dosud stojící kovárna z mlýnu upravená je jedinou památkou na tyto 2 významné mlýny, jež Uhřicím v následujících letech scházely; všude bylo daleko do mlýna! Jezdilo se až do Hodonína, do Lanžhota, do Židlochovic! A kteří neměli potahů - šrotovali. "Za tenkrát, dyž ste šél v lítě časně ráno chalópkama v každým domě hrčel mlýnek; v noci se našrotovalo a ráno zadělalo. Ze štyroch slaměnek rži a dvóch herteplí bylo 6 pecnů chleba; ten aspoň tak hneď neztvrdl!"

 
V této tísni povstaly větrné mlýny, jež dodávaly ještě před válkou krajině jakéhosi romantického rázu. Dva (1862) stály na Romenově, třetí postavil Novotný na Rovenských."

A dnes?

To byl úryvek z pamětní knihy Uhřic. Nabízí zřejmě nejucelenější představu o mlýnech Brankovský a Spálený. Jejich polohu (viz. obrázek) je možné dohledat na indikačních skicách pro Stabilní katastr, z let předtím, než se protrhly hráze rybníků při povodni v roce 1847. Mapování pro Stabilní katastr totiž v Uhřicích proběhlo v roce 1827.

Rybníky Brankovec a Spálenec s mlýny, na obrazovce mapy Stabilního katastru Uhřice (mapováno 1827). Zdroj: "PrintScreen" web Ústředního archívu zeměměřičstkého a katastrálního, http://archivnimapy.cuzk.cz

Z detailu konkrétní mapy pro Stabilní katastr je patrné, že v kopci nad rybníkem Brankovec měl v roce 1827 jedno z polí i můj praprapraděd Jiří Rozehnal z Uhřic. č. 19.

Na současné mapě je přibližná poloha bývalého rybníka Brankovec označena zeleným obdelníkem.

Místo, kde se ještě v první polovině 19. století rozprastíral rybník Brankovec na okraji katastru obce Uhřice. Zdroj: https://mapy.cz

Pokud vás zajímají pověsti, můžete si přečíst také jednu kratičkou o mlýnu, vodníkovi a mlýnském kole - tentokrát v Dambořicích. Spolu s dalšími pověstmi ji najdete na webu městečka Dambořice zde.

Ještě je tu mlýn Kunštát

V matrikách Dambořic a Uhřic je ještě několikrát zmíněn mlýn Kunštát. 5. listopadu 1671 je v matrice zapsán křest Karla, syna mlynáře Jakuba Kropáčka a Alžběty. Jako kmotři jsou uvedeni Jan Hortvik a Dorota Myslivcová (?) z Dambořic, také mlynáři. Ze zápisu není jasné, v jakém mlýně působili.

Jakub Kropáček, mlynář, kterému se v roce 1671 narodil syn v Dmbořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, on-line str. 36/131.

30. října 1675 je v části matriky věnované úmrtím zapsáno, že "zemřelo děťátko vdovy u mlynáře brankovského". Jméno žádné uvedeno není.

Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, on-line str. 82/131.

V roce 1676 se v matrice Dambořic objevuje znovu mlynář Jakub Kropáček. Tentokrát už jako kmotr malé Justiny, křtěné 9. května 1676. Je zde však napsán jako mlynář ze mlýna Kunštát.

Kmotr Jakub Kropáček, už jako mlynář ze mlýna Kunštát. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, on-line str. 43/131.

Nejprve mě napadl Kunštát na Blanensku, ale to je dost daleko. Proto jsem hledal ověření.

Podle publikace Dambořice ve světle kronik (str. 17) "...Jan mladší z Ludanic zapsal roku 1531 Dambořice s dvorem, pustým pivovarem a farou Janu Kunovi z Kunštátu a na Lukově, zemskému hejtmanovi a jedné z nejslavnějších postav dambořických dějin."

Město Kunštát v okrese Blansko na svém webu píše, že "První písemná zmínka o Kunštátu pochází z roku 1279. Stavitelem hradu a majitelem panství byl Kuna, syn Gerharda ze Zbraslavi, po něm se sídlo i městečko nazývalo Kunovo místo (Cunstat - česky Kunovo miesto). Páni z Kunštátu drželi panství do roku 1521. Nejslavnější z tohoto rodu byl český panovník Jiří z Kunštátu a z Poděbrad, který byl majitelem kunštátského panství v letech 1427 - 1464."

Páni z Kunštátu byli páni s "erbem tří pruhů". Proto jsou si erby Kunštátu a Dambořic velmi podobné. Tradice "mlynářské spolupráce" mezi Kunštátem a Dambořicemi pochází snad z těchto dob a byla přirozená. Mlynáři z kunštátského mlýna se v Dambořicích jako kmotři objevují vícekrát. Zda je to i opačným směrem jsem nezjišťoval.

Erby tří pruhů pánů z Kunštátu - vlevo Dambořice, vpravo Kunštát. Zdroj: Wikipedia

Je proto možné potvrdit, že zmínka o mlýnu Kunštát míří k mlýnu v Kunštátu (okr. Blansko). Snad se jednalo o bývalý vodní mlýn v Sychotíně, v údolí potoka Petrůvka pod Kunštátským zámkem. První písemná zmínka o tomto mlýnu prý pochází z roku 1684. Jednalo se o mlýn panský. Poprvé byl mlýn zachycen na mapě josefského vojenského mapování z let 1764-1768.

Petrůvka teče vpravo pod kunštátským zámkem. Zdroj: http://archivnimapy.cuzk.cz

Mlýn Brankovský a předek Petr Brankovský

Lánový rejstřík, nejstarší dochovaný moravský katastr, vzešlý z druhé lánové vizitace (1669–1679) uvádí v Dambořicích Petra Brankovského, nástupce Jana Brankovského (držitele gruntu v roce 1657) jako 3/4 láníka. (Měl  9 polí, 7 měřic (1 měřice = 19, 2 arů) v bonitě 1. třídy, 7 měřic v bonitě 2. třídy). Byli hospodáři na gruntu. Možná do některého z mlýnů jezdívali.

Petr Brankovský zapsaný v lánovém rejstříku Dambořic. Zdroj: MZA Brno, fond D1, sign. 177, poř. č. 189, str. 56/160.

V již shora uvedeném roce 1676 je v Brankovském mlýně zmiňován mlynář Jiřík s manželkou Dorotou. Podle zápisu dole byli mlynářští manželé např. dvakrát za kmotry (1. ledna 1676, když byl křtěn Jiřík Šemora a 14. ledna 1676, když byl křtěn Pavlík Mička z Uhřic).

Mlynář Jiřík z Brankovického mlýna byl asi žádaným kmotrem dětí. Zdroj: MZA Brno, Actapulica, sign. 5199, on-line str. 42/131.

Mlýn Brankovský je také "jmenován" v roce 1679, kdy je zapsaným svědkem u oddávek jistý Jan Draslik. Toto jméno se v souvislosti s mlýnem i bez něj objevuje v matrice ještě několikrát, býval častým svědkem na svatbách až do roku 1688.

Z pozdějších matrik vyplývá, že v Brankovském mlýně dlouho hodpodařila rodina Němců. Pravděpodobně také ve Spáleném mlýně.

18. ledna 1766 se např. narodila Marianna, dcera mlynáře Václava Němce ze Spáleného mlýna a jeho manželky Kunhuty.

Mlynáři Němcovi ze Spáleného mlýna se narodila dcera Marianna. Zdroj: MZA Brno, Actapulica, sign. 5201, on-line str. 13/115.

Jedinou zajímavostí snad může být to, že jak bylo zvykem v matrikách podtrhávat příjmení pro snadnou orientaci, tak zapisovatel podtrhl "brankovský" při zápisu křtu Anny 2. ledna 1740. Text zní náseĺedovně: "2. křtil páter František Annu, otec Jan Němec, mlynář brankovský, matka Lenora, kmotr Jan Dražovský z Dambořic, kmotra Tereza, žena jeho."

Mlynářem byl Jan Němec a podtržen je název mlýna brankovský. Zdroj: MZA Brno, Actapulica, sign. 5200, on-line str. 260/465.

Zejména v nejstarších matrikách je obtížné přiřazovat jména a mlýny. Nebylo mým cílem mapovat zde mlynářské rodiny z dambořicko-uhřických mlýnů či z Kunštátu. Hledal jsem možné spojení jména (Petr) Brankovský s mlýnem Brankovec. Nenašel jsem však (v matrikách) žádný přímý odkaz nebo důkaz, že by jméno Brankovský bylo odvozeno od brankovského mlýna. Možná něco podhalí zkoumání jiných listin, než jen matričních. Naděje, že by se v matrice objevilo, zda či jak příjmení Brankovský souvisí s mlýnem byla malá. Vše zůstává u domněnkek a spekulací, byť s určitou pravděpodobností, že v dávnější minulosti, kdy vznikalo pojmenování Brankovce, tam byli lidé, kteří byli snad s mými prapředky Brankovskými pokrevně spojeni.

Od Brankovských k Rozehnalům

Zajímavostí je, že příjmení Brankovský jaksi "zmizelo ze světa". Alespoň podle serveru KdeJsme.cz. V dobách, kdy začínají dambořické matriky, tedy ve druhé polovině 17. století, v Dambořicích žily minimálně čtyři rodiny Brankovských.

Současný výskyt příjmení Brankovský (na Šlapanicku). Zdroj: http://www.kdejsme.cz/

Pro přehled ještě stručně vidíte jména, tvořící linii mých předků od Jana Brankovského z 12. generace předků, k Rozehnalům z Uhřic.

• Jan Brankovský (*??? - †po roce 1675)
• Petr Brankovský (*1649 Dambořice - †1715 Dambořice)
• František Brankovský (*1685 Dambořice - †???)
• Tereza Brankovský (*1714 Dambořice - †1745 Uhřice) + František Rozehnal (*1710 Uhřice - †1765 Uhřice)
• Jakub Rozehnal (*1743 Uhřice - †???)

Dále vše pokračuje v mužské rodové linii Rozehnalů (jak je popsáno v odkazované záložce) k mému pradědu Metoději Rozehnalovi. V rodové větvi Rozehnalů, ale komplikovanější cestou (i přes Hudce) končí také větev předků, která (matričně) započala v Nemojanech.

Není všem dnům (a mlýnům) konec...

Ano, jiné už to bude v případě mlýna Chobot v Nemojanech na Vyškovsku. Tam byli mými předky mlynáři Pavel Klement (v letech 1684-1695) a jeho syn Jan Klement (do roku 1760). Tento "nemojanský" příběh bude součástí dalšího dílu minisérie článků "Kolo mlýnský".

V Nemojanech jsem se zastavil na oběd (kachní stehno se zelím a špekovým knedlíkem bylo skvělé) při cestě z Brna, když mě v kapse hřálo čerstvé osvědčení o absolvování genealogického kurzu. A kde byla ona zastávka? V hotelu Nemojanský mlýn. Fotka je závdavkem na jeden z příštích příběhů.

Pro někoho možná trochu kýčovité, ale u rybníku Chobot v Nemojanech už dlouho nestojí mlýn. Je tady hotel stejnojmenného názvu. Okolí je pěkně upraveno, včetně několika mlynářských artefaktů. Zdroj: vlastní foto, 25.11.2016.