15 "magnetů", které vás mohou přitáhnout k hobby jménem "genealogie"

Před dvěma lety jsem publikoval na blogu MY ROOTS první příspěvek, který jsem chtěl sdílet. Jmenoval se

Každý máme hluboké KOŘENY.

Od té doby přibylo dalších 90 článků. V tom dnešním se zamýšlím nad "magnety", které (nejen) mě přitahují k rodopisnému koníčku a domnívám se, že mohou přitáhnout i další. Pořadí "magnetů" zde nehraje roli.

1. Hledání/objevování a nalezení/objevení

"Počátkem vědění je objevit něco, čemu nerozumíme."

(Frank Herbert)

Říká se, že "kdo hledá, najde". Polemiky se vedou nad tím, zda je důležitější "cesta" nebo "cíl". Vnímám, že i při pátrání po vlastních kořenech může někoho více přitahovat cesta hledání a objevování, to co se na ní odehraje a co zažijete, s čím je spojena, koho na ní potkáte apod. Někdo může být spíše zaměřen na cíl, bod objevení, "aha efekt", pochopení, porozumění, "docvaknutí" nebo zcela pragmaticky - nalezení jména, data, místa či dalších konkrétních údajů. Jsou tu také dílčí cíle i postranní efekty bádání. Ty kvantitativní (např. počet osob v rodokmenu), avšak v mnohém důležitější cíle kvalitativní (např. úplnost a správnost údajů, porozumění vztahům a souvislostem...).

Obojí je v pořádku a myslím, že obojí je důležité. Obojí (mi) přináší Radost. Radost z procesu kráčení po cestě (hledání a objevování) i dosažení dílčího cíle (nalezení a objevení). No a řekněte, koho by nepřitahovala Radost, ať už z čehokoli?

2. "Nenalézání" a přitažlivost naděje a otázek/otazníků

"Musíme přijmout konečné zklamání, ale nikdy nesmíme ztratit nekonečnou naději."

(Martin Luther King jr.)

Říká se také, že "naděje umírá poslední". Výzvu pro genealogii představuje i fakt, že se nedaří nalézt to, co hledáte. Každý ví, že k tomu dojde. Nemusí to být pouze tzv. mrtvý bod v genealogii, který je v určitém stádiu bádání objektivním faktem, s nímž se každý rodopisec musí smířit. Hledání vás nutí k otázkám

• "Kde (mám ještě hledat)?"
• "Co (jsem snad přehlédl)?"
• "Jak (bych ještě mohl objevit...)?"
• "Proč (hledám to, co hledám)?"
• "Proč (se to stalo zrovna mi)?" - Do této pasti je lépe neupadat.
• "Kdo (mi může pomoci či poradit)?"
• ...

Otázky jsou podstatou "bádání" (i koučování). Technologie umožňují učinit významný badatelský pokrok i při pouhém bádání od stolu (a notebooku či počítače). Pak se otevírají další možnosti a příležitosti (badatelny archivů, genealogické spolky...). Jsou-li otázky, vždy se zdá být naděje, že snad naleznete i odpověď. Prvotní "nenalézání" by vás nemělo odradit, protože skýtá naději a vyzývá k otázkám. Ať už bádáte nad svými kořeny nebo hledáte svou vizi a cíle (cestu) do budoucna. Proto je "nenalezení", stav, kdy nemáte v rukou (ještě) odpověď, tak magnetizující. Hledáte-li odpovědi, zjistíte, že nalezených odpovědí je mnoho (a nenalezené tady jsou od nepaměti a budou i nadále).

3. Souvislosti a jejich pochopení

"Pro mě je kontext klíčem - od něj přichází porozumění všemu."

(Kenneth Noland)

Další z pořekadel hovoří o tom, že "vše souvisí se vším". Několik příběhů na tomto blogu vypovídá o tom, že se věci opravdu mohou zamotat a podstatu odhalí až širší rozkrytí a odhalení souvislostí. Spisovatel Ludvík Souček, jeden ze "záhadologů" napsal knihu Tušení stínů (1974) a pak knihu Tušení souvislostí (1978). "Záhadou" zůstává údajně ztracený rukopis Tušení světla, který dokončil před svou záhadnou smrtí.

Tušení souvislostí a poté jejich nalezení (= světlo) může být něčím, co rozechvěje srdce toho, kdo je na cestě hledání a objevování. Zdaleka to neplatí jen o genealogii, ale o mnoha praktických životních věcech a otázkách. Obzvláště, máte-li rádi celostnější (holistický) pohled na život a jeho dění, tzn. zajímají-li vás souvislosti, které vám život a dění v něm osvětlí. V magnetu číslo 2 uvedené "nenalézání" může být občas zapříčiněno příliš úzkým rámcem, nedostatečnou znalostí a poznáním souvislostí.

Samozřejmě, že i v genealogii můžeme vidět přístup "dějepisecký", kdy nás zajímají data, roky, jména a místa. To na rodokmen stačí. Domnívám se však, že většinu lidí přitahuje právě poznání souvislostí, které umožňuje, aby se před námi vynořil ucelenější "příběh předků" či kronika. Ve chvíli, kdy píšu tento článek, je pro mě "předmětem" hledání souvislostí (z mnoha důvodů) Slezsko a alespoň částečné porozumění jeho dějinným souvislostem.

4. Naděje ve sdílení

"Štěstí je jako polibek. Musíte jej sdílet, abyste si jej mohli užít."

(Bernard Melzer)

Žijeme v době sdílení. Sdílení pomáhá například utvářet synergie. Sílení pomáhá také rozšiřovat znalosti. Nahrává tomu informačně-technologický rozvoj, kterého jsme svědky. Sociální média, blogy, sdílené databáze... Sdílení posiluje naději (a je v některých případech i velkou pastí a časožroutem).

Osobně mě přitahuje možnost, že díky sdílení (pasivnějšímu či aktivnějšímu) mohu přispět či prospět někomu v nalezení souvislostí, po kterých dotyčný pátrá, v nalezení konkrétní osoby, spojovacího článku v rodokmenu apod. Služba MyHeritage, které se nazývá SmartMatch (chytré spárování), dokáže ze sdílení občas vykřesat naději. Díky této službě jsem odhalil několik spojení a také jsem díky tomuto sdílení mnoho spojení pomohl odhalit. Rovněž díky blogu MY ROOTS se mi dostalo mnohokrát zpětné vazby o takové pomoci a odhalení. Odvaha sdílet (na blogu) přináší své ovoce.

Každé sdílení, více či méně cílené, rozvíří naději, že jedna kapka informace najde druhou, třetí.. a vznikne pramínek, který s promění postupně v potůček... (a tak dál). Jako introvert mohu potvrdit, že takové sdílení je snesitelné i pro tyto "naše" povahy (i když mě introvertní povaha dlouho odrazovala a v mnoha oblastech stále odrazuje).

"Obchodněji" pojatým sdílením můžete vytvořit platformu pro vytváření komunity i využití populárního získání pasivního příjmu. Genealogie není oblastí, která je takovým příležitostem podnikání na Internetu zcela uzavřena.

Sdílet lze i návštěvou genealogického kurzu. Zkusil jsem to s MGHS a nelituje. Zdroj: Poskytnuto lektorkami kurzu Petrou Banovskou z MGHS. Foto pořízeno při návštěvě MZA v Brně, v prosinci 2016.

5. Vytváření celkového obrazu

"Jedna věc o pravdě: když ji jednou spatříš, nemůžeš ji nevidět."

(Elizabeth Gilbert)

Kontext je o souvislostech (magnet č. 3). Výsledkem je utváření celkového "velkého" obrazu (kdo má rád angličtinu, jistě zná spojení "big picture"). Kontext napomáhá hledání pravdy, věcí v souvislostech, ne vytržených ze souvislostí. Podle přísloví, že "je (někomu) bližší košile, než kabát", se zdá být pravděpodobné, že každého především zajímají fakta, týkající se jeho předků (=košile) a až následně třeba historický či dějinný kontext doby (=kabát), tedy kdo v dané době vládl, jaká byla geografická, politická či vojenská situace, kdo byly další osoby "ve hře"...

Mapy, poznávání historie místa, regionu a dalšího širšího území, geografické vazby, panství, stěhování předků na další místa... Magnetů a podkladů, které pomáhají rozšiřovat obraz a dotvářet celkový obraz je řada. Ze zkušenosti vím, že se tím do určité míry mění i kontext pro naše vědomí, které vstřebává nové souvislosti. Známá místa, kterým jste (dosud) nevěnovali pozornost, mohou dostat nový nádech... "Aha, tady před stovkami let žili mí předci.", "Tady jsou mé kořeny...". Někde je takový genius loci (duch místa) zřetelnější a dýchne na vás více, zejména na venkově (statky, mlýny...) a samotách, jinde je nezjistitelný, např v mnoha městských, rozvíjejících se oblastech (není úplně osvěžující, když zjistíte, že v místech, kde žili vaši předci je nákupní centrum apod.). 

Jako kouče systémů mě přitahuje systemický přístup a pohled. Každý jsme součástí širších systémů, včetně těch rodinných. Odhalování souvislostí i léčení, či urovnávání minulosti z pohledu systémů, může být lákavé. Zejména pro ty, kdo chtějí ochutnat nebo mají rádi třeba rodinné konstelace apod. I tento úhel pohledu pomáhá utvářet celkový obraz. Je však třeba k němu dozrát (a nevnímat pouze hmotný svět fyzických věcí a dějů). Jiným příkladem může být např. pojetí, které v knize "Příroda a lidská duše prezentuje Bill Plotkin. ("V tomto nepatrném intervalu jedenadvacátého století se my, lidský druh, buď naučíme stát se zkvalitňujícím elementem života v rámci širší komunity planety Země... nebo nenaučíme" (str. 14)).

6. Vědomí opory a kořenů

"Změňte své názory, uchovejte své principy; obměňte své listy, uchovejte neporušené své kořeny."

(Victor Hugo)

Pro strom jsou kořeny oporou a jednou z částí celku, která umožňuje přijímat vláhu a živiny. S příchodem jara, chtějí-li stromy "znovu vyrůst", takovou oporu a zdroj potřebují. Ne nadarmo slova "kořeny" a "strom" našla uplatnění ve formě analogie také v rodopisu a genealogii.

Tento "magnet" byl jedním z hlavních, díky němuž jsem o pátrání po předcích přestal pouze přemýšlet, ale začal pro to také něco konkrétního dělat. I z názvu blogu MY ROOTS (mé kořeny) je patrné, že dávám přednost analogii předků jako součásti kořenů, z nichž vyrůstá (můj) strom života. Byť graficky vnímáme ztvárňování rodokmenů spíše ve formě košatých korun stromů. To je ovšem spíše technický detail.

Důležitější se mi zdá ono vědomí, jaké má/mělo důsledky, pokud jste se pokoušeli někdy nějaký, byť malý strom, přesadit na jiné místo či vytrhnout jej z kořenů. Věřím, že v lidském životě to je podobné. Bohužel byly a stále jsou spousty lidí a rodin, které pocit vykořenění individuálním či masovým způsobem zažily, s různou mírou (ne)dobrovolnosti - při emigraci, vystěhování či vyhnání z různorodých politických, ideologický, vojenských, hygienických a dalších příčin. Jednou rovinou pro posouzení je fyzické spojení s půdou, které historicky pomalu, ale jistě ztrácí na významu. Zde však mám na mysli také emoční (psychologická) nadstavbu "vykořenění" (ztráty opory) a nového "zakořenění" (nabytí opory) z generačního hlediska. Jistě nesnadno zdolatelná výzva pro zúčastněné.

A jako u všeho, v pohodě mohou jistě být i lidé, kterým toto vědomí chybí, neuvědomují si jej, nemá pro ně význam a hodnotu. Ostatně, znalost předků a vědomí kořenů samo o sobě není zárukou, ani známkou plnohodnotného a smysluplného života a zdraví.

V balíčku Oshova zenového tarotu je karta s názvem Schizofrenie.

Karta Schizofrenie z Oshova balíčku znázorňuje člověka, který se snaží "nepustit". Může to analogicky ztvárňovat situaci rozhodnutí, zda se máme držet minulosti, nebo chopit výzev budoucnosti. Důležitou roli samozřejmě hraje (vědomě prožívaná) přítomnost. Výklad karty tarotu je zde (mi šlo jen o obrázek a analogii). Zdroj: Osho Zen Tarot

Analogie na obrázku může představovat dilema "minulost - budoucnost", a také jistou schizofrenii. Jsou důležitější kořeny (opora v minulosti) nebo vize (opora pro budoucnost). Přidáme-li třetí opěrný bod (vědomě prožívanou přítomnost), myslím, že vše dává smyl. Není třeba se ničeho "pouštět".

Magnet opory díky kořenům je tedy jedním z možných (a věřím, že důležitých pro osobní rozvoj), pokud zároveň nezapomeneme i na současnost a máme v srdci a mysli představu o (své) budoucnosti.

7. Vděk, úcta a závazek k dílu předků

Nejsou to šťastní lidé, kdož jsou vděční. Jsou to vděční lidé, kdož jsou šťastní."

(anonym)

Vděčnost je přirozeným tématem, možná občas uměle podporovaným jako "dovednost" ke šťastnému životu. Kouzlo spočívá v uvědomění si odpovědi na otázku "Za co jsem dnes vděčný/vděčná?"

Osobně nepovažuji život za "samozřejmý". Každý z nás jsme výslednicí dění a činů našich předků a zakódované přirozené touhy po "zachování rodu". Bohužel nebývá výslednicí touhy po zachování přírody a spojení s ní (viz. Bill Plotkin). Hlubší poznání vlastních kořenů, střípků z (obvykle obtížného) života našich předků, přirozeně posiluje respekt, vděk i úctu k jejich životům a dílu. Na černých stuhách většiny smutečních věnců najdeme nápis "Nikdy nezapomeneme". Genealogie přináší pohled, který na stuhu života předků může otisknout nápis "Zase si vzpomínáme" a po generacích naplňuje ono "nikdy nezapomenout".

Zmíněnou oporu, kterou vědomě (a ze systemického hlediska i "nevědomě") poskytují naše rodinné kořeny, lze vnímat také jako výzvu a závazek - k životu, dílu, růstu, rozvoji... K tomu, abychom pomyslný štafetový kolík, který jsme převzali, buď předali dále (v případě vlastních potomků) nebo zdárně donesli do cíle (nemáme-li potomky). V každém životě tak můžeme vidět završení a najít stopu pokračování. Snad i bez ohledu na duchovní (a náboženské) tradice.

Pro lidi, citlivější a vnímavější vůči těmto kvalitám a hodnotám, je genealogie docela silný "magnet".

8. Příběhy (které bych chtěl vyprávět lépe než to dělám)

"Pište svůj příběh jak potřebuje být napsán. Piště jej upřímně a vyprávějte jej, jak nejlépe umíte. Nejsem si jist zda existují ještě další pravidla. Určitě ne taková, která by měla význam."

(Neil Gaiman)

Někdy se mi zdá, že je moderní a "in", prosazovat a motivovat k myšlení ve smyslu motta, které jsem někde četl - "Tvá minulost je pouhým příběhem. A jednou, když to zjistíš, nemá nad tebou už žádnou moc". Co když násilník zjistí, že minulost je pouhým "příběhem"? Mají rodiče z narození dítěte udělat pouhý "příběh", který nad nimi nebude mít moc? Představte si, kdyby se z vymýcení amazonských pralesů, plící naší Země, stal jednou pouhý příběh. Neměl by zánik takových "kyslíkodárných" ploch na nás žádný vliv a moc? Takové myšlení v duchu citovaného motta je podle mě hloupé a krátkozraké! (Bill Plotkin to nazývá patologicky adolescentní přístup - je škodlivý a není zralý/dospělý).

Příběhy vlastní i rodinné minulosti vidíme (a v různé míře vnímáme) každý z nás. Ale že minulost nemá moc, o tom velmi silně pochybuji. Vždyť přítomnost je výsledkem minulosti. Můžeme ji leda vytěsnit, snad se pokoušet ignorovat, ale nemůžeme ji vymazat. Lidské dary (podle Stephena Coveyho jsou to sebe-uvědomění, tvůrčí představivost, svědomí) se možná dají prostřednictvím čtvrtého daru (nezávislá vůle) utlumit, ale ne vymazat! Takto lidský mozek, ani systémy nefungují. Díky příběhům však můžeme minulost poznat a snažit se ji pochopit či porozumět.

Psaní rozvíjí uvědomění. Ať už si píšete deník či rodinnou kroniku. Je to jakási forma reflexe. Nemyslím, že je možné pátrat po předcích a zůstat izolován od příběhů, které s větší či menší mírou podrobností a intenzity vystupují na povrch a vkrádají se do mysli. Psaním si je upřesníte, zviditelníte (např. s pomocí map), zařadíte do širších souvislostí nebo z nich vyvodíte poučení či závěr. Můžete je přibarvit a přifouknout. Pak na základě reálných postav a doložených dějů vzniknou romány, jako od pana Vlastimila Vondrušky.

Ano, kronika, příběhy předků, příběhy zdánlivé obyčejnosti a všednosti mohou být také odkazem pro potomky a pokračovatele rodu. Proto se domnívám, že i v příbězích lze nalézt smysluplný magnet pro genealogického koníčka. Magnety 6, 7 a 8 spoluvytváří silný celek.

9. Inspirování druhými a inspirování druhých

"Vzdělávání znamená inspirovat něčí mysl, ne pouze zaplnit jejich hlavu."

(Katie Lusk)

Rád se nechávám inspirovat a rád inspiruji druhé. Odráží se v tom princip braní a dávání (i touha po rovnováze v uplatnění tohoto principu). Inspirovat (a dávat) můžete s různou mírou intenzity. Příkladem, příběhy, nápady, návody... S využitím sdílení, aktivního vystupování, jako amatéři i jako profesionálové /zde je to navíc očekávané). Můžete to dělat přirozeně či k tomu využít marketingové nástroje. Individuální cestu si najde každý. 

Jsem přesvědčen o tom, že genealogickou práci a výzkum předků nedělá člověk-jednotlivec pouze pro sebe sama. Ani jen pro ty, kteří již nežijí a nechceme na ně zapomenout či je chceme znovu připomenout. Genealogie není (jen) o mrtvých pro živé. Je o živých a jejich historii pro živé. Proto má inspirování nádech jednoho z magnetů rodopisného hobby.

10. Učení se a zlepšování

"Neustálé zlepšování je lepší než opožděná dokonalost."

(Mark Twain)

Pátrání po předcích poskytuje kontext pro učení, poznávání a zlepšování. Zřejmě to platí pro všechny koníčky (hobby), které lidé pěstují. Dějiny a historie formou "faktografie" (školský dějepis a memorování letopočtů) žáčkům ve škole potěšení zcela jistě nepřináší.

Přijmeme-li fakt, že v mnohém byla dřívější genealogie "výsadou" zralejších (= starších) lidí, je dnes jistě mnohem rozšířenější. Informace (ona faktografie) jsou k dispozici doslova na kliknutí. Hledání kontextu, zařazování historických rodopisných událostí do kontextu dějin nutí k přemýšlení, provokuje učení. "Dějepis" dostává nové kontury, v nichž začíná hrát roli kus z vás. Než došlo na rodokmen, neměl jsem velkou vnitřní potřebu porozumět či se snažit pochopit souvislosti historického vývoje ve Slezsku. Situace se změnila, když jsem zjistil, že mám předky na různých stranách hraničních řek (Pruského, Českého či Rakouského) Slezska - Odry, Ostravice a Opavy. Téměř 40 let poté, co jsem dostal svou poslední školní známku z dějepisu.

Stále je možné/nutné se učit a zlepšovat. Tento magnet je velice univerzální, proto se váže i ke genealogii.

Slezsko bylo pro mě "neznámou". Literatura o historii a dějinách je doporučení hodným pomocníkem. Zdroj: Nakladatelství Lidové noviny (vydavatel obou dílů knih z obrázku). 

11. Očekávání logiky

"Logika vás dovede z bodu A do bodu B. Představivost vás dovede kamkoli."
(Albert Einstein)

Genealogie je pomocnou vědou historickou. Věda má obvykle punc exaktnosti a logiky potvrzování či vyvrácení hypotéz a s nimi spojených argumentů. Mnohokrát jsem se přistihl, jak skrytě očekávám "logiku" a jak bystří mou pozornost to, když očekávaná logika nepřichází. Popsal jsem to i v některých článcích na blogu. Ono "bystření pozornosti" je nesmírně důležité. Je to ne vždy uvědomělý postranní efekt rodopisné práce (na amatérské úrovni).

Očekávání logiky v genealogii je oprávněná (a logická) věc. Spoléhat na ni, zejména prvním pokusem a v touze po rychlém výsledku nelze. Lidé jsou a budou omylní, jinak by byl svět nudným místem. Proto mě přitahuje na genealogii i to, že svádím pomyslný souboj se zdánlivou nelogičností, jsem konfrontován s nutností pátrat z jiných úhlů pohledu, ověřovat, potvrzovat, hledat skrytější důkazy. Je to cesta pracnější, ale neměla by odradit. Mě osobně spíše motivuje, proto je magnetem i v tomto výčtu.

12. Reálná lidskost chyb a omylů

"Chyby jsou vždy odpustitelné, jestliže má člověk odvahu si je připustit a přiznat."

(Bruce Lee)

Pravděpodobně znáte úsloví "mýlit se je lidské" (ještě to má i pokračování o odpouštění). Proto je také důležité nehledat či se snažit najít dokonalost. Při prvním případu, kdy jsem se domníval, že v matrice je chyba, jsem spíše usiloval o to, najít chybu a omyl u sebe a v postupu práce. Zdráhal jsem se uvěřit, že by se zapisovatel či farář dopustil omylu (zejména, když jsem se už dříve dopustil omylu a zbrklosti sám). Uvědomíte-li si však znovu situační souvislosti (žádné občanské průkazy, negramotnost, zápisy jen v omezeném množství dokumentů, podobná rodová jména současníků v dané době...), bývá zřejmé, že je spíše s podivem, že chyb je (někdy) tak málo.

Oč jsou reálnější a lidštější (pochopitelné) omyly a chyby minulých zapisovatelů, úředníků a duchovních, o to vážnější roli hraje "gramotnost", pečlivost, trpělivost a vytrvalost rodopiscova. Příklady důležitosti ověřování a potvrzování jsem se pokusil také v několik článcích na blogu ukázat.

A proč tato skutečnost může být "magnetem"? Protože jsme lidé z masa a kostí, chybující, omylní, nedokonalí. Napříč věky, s podporou technologií či bez nich. Ani rodopisná práce není pouze pro dokonalé, neomylné. Říká se, že "chybami se člověk učí". Je to nadčasové, pokud chyby zbytečně neopakujete a dokážete se z nich poučit. Genealogické bádání pro to vytváří prostor, jako každé jiné hobby.

13. Dopad "obyčejnosti" a síla "obyčejných" životů

"Nejste-li ochotni riskovat neobvyklé, musíte se spokojit s obyčejným."

(Jim Rohn)

Jsou případy (a profesionální genealogové to mnohdy potvrzují), že lidé hledají (či napjatě očekávají), zda v rodokmenu nenajdou někoho slavného, známého. Také dnešní reklamní doba podporuje v jistém smyslu myšlení, že "štěstí si lze koupit".

Jedno rčení říká, že "v rodokmenu je každý celebritou". "Celebrity" máme mnohdy spojené s neobyčejným životem. V rodokmenu však spíše najdete domkaři, nádeníky, sedláky, pasekáře, řemeslníky. Zejména nemajetní mnohdy riskovali holé životy pro to, aby se dočkali druhého dne, umožnili přežití svým dětem. To dnes my nemusíme a povětšinu si tyto starosti neumíme reálně představit. Osobně jsem vděčný, že patřím ke generaci, která na vlastní kůži a na "svém" území nezažila válku (ale mohl jsem "ochutnat" vojenskou službu).

Zejména v době před rokem 1848 měli naši "obyčejní" předci nelehký úděl. Se zvýšenou mírou se to týkalo žen a jejich role či postavení. Ještě těžší úděl musely snášet svobodné matky. Avšak i tyto "obyčejné" a těžké životy předků, mnohdy okořeněné šťastnými náhodami či shodami okolností, dovedly osud ka našim životům, které (v demokratickém světě) máme plně vy svých rukách a odpovědnosti. Citát mého učitele Jima Rohna v úvodu tohoto třináctého magnetu se více hodí pro dnešní dobu.

Genealogické bádání mě opětovně utvrzuje v tom, že i naše "obyčejné" životy jsou neobyčejné. Co myslíte?

14. Nové kontakty, nalezení příbuzní

"Jez a pij se svými příbuznými; obchoduj s cizími lidmi."

(přísloví)

Naše rodina nemá tradici velkých rodových setkání a srazů. mí pradědové zplodili sedmnáct dětí, z nichž se ne všechny dočkaly dospělosti. Po světě tedy chodí řada "bratranců" a "sestřenic", které neznám. Platí to pro každého z nás. Nalézání nových žijících (většinou spíše vzdálených) pokrevných příbuzných, nicméně může fungovat jako další z magnetů, který lidi přitahuje k hledání předků a vztahů. 

Je pravděpodobné, že toto úsilí bude završeno úspěchem v případech, kdy narazíte na příbuzné, kteří jsou stejně "potrefeni" a zabývají se také hledáním předků. Genealogické programy, databáze a sociální sítě umožňují kontakt, sdílení a dochází i na setkávání, návštěvy apod. Upřímně obdivuji ty, kteří na podkladu svých zjištění z rozrodu  některého z předků zorganizují a uspořádají rodové setkání, při němž dojde na sdílení mimo sociální média.

Kapitolou samu pro sebe jsou příbuzní a kontakty v zahraničí. Jejich nalezení bývá také motivem a magnetem, byť patrně ne stěžejním. Osobně teď pracuji na potvrzení či vyvrácení případu, kdy příbuzní z jedné rodové větve z Uhřic na Hodonínsku emigrovali do Texasu a mohlo zde dojít ke sňatku se zástupcem jiné příbuzenské větve mých předků, která do Texasu emigrovala z Valašska. Paradoxně v místech, kde jsem v roce 2002 byl a s tamní českou komunitou se setkal. To jsem ale nic nevěděl o rodopisu a předcích.

Pro společensky založené lidi, extroverty a "kontaktéry" je to nadmíru zajímavý a inspirující magnet, který rodopisné hobby přináší.

15. Rarity

"Žádná krása neexistuje bez nějaké podivnosti."

(Edgar Alan Poe)

Spíše druhotným efektem, ale zajisté osvěžujícím je, že při pátrání a bádání v archivních materiálech narazíte na různé nesrovnalosti, zvláštnosti a rarity či neobvyklosti. Například poznámky, kterými duchovní častovali (a ironizovali) svobodné matky, neobvyklé události (např. vraždy), záměny apod. Umím si představit, že někdo má radost, když něco takového najde i to, že rarity někdo může v archivních materiálech při rodopisné práci záměrně vyhledávat a třeba následně sdílet. Snad budete souhlasit, že to jistě není hlavním cílem genealogie. Souhlasím však s citátem E. A Poa, že tyto podivnosti dávají bádání také svůj díl "krásy".

30. března 1742 bylo v Uhřicích pokřtěno dítě jménem Judita, jehož otcem byl Ludvík Daniel Varga Vajda "cikán ze Slavkovského panství". Zdá se, že romská otázka se táhne staletími. (Přeškrtnuté příjemní? Viz. komentář dole, za který děkuji. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5200, str. 533 (online 270/465).

Pseudotechnická poznámka závěrem

Z pohledu "magnetismu" a "přitahování" zde mám mám ještě poznámku o dvojím fenoménu. 

Z teorie o magnetickém poli od školy víme, že magnety se stejnými póly se odpuzují, magnety odlišnými póly se přitahují. ¨Magnetická síla klesá s rostoucí vzdáleností. Na druhé straně jste se jistě už potkali s hojně popularizovaným a všemocným tzv. "zákonem přitažlivosti", který (podle zdroje zde) říká, že "to, co je podobné se přitahuje". (Osobně považuji "zákon přitažlivosti" spíše za "vyladění/naladění" (frekvence), než za "přitažlivost"). Otázka je, do jakého "pole" vstoupíte. Na poli genealogie platí také určité zákonitosti, často (ironicky!?) zpochybňované oním věčným "otec je vždy nejistý".

To s "magnety, které vás přitáhnou ke genealogii", je individuální. Analogii si každý vybere nebo doplní podle svého gusta.

Co přitáhlo k rodopisu vás? Jaké byly vaše "magnety" či "přitažlivost"? Sdílejte v komentářích nebo na Facebooku. Díky za dosavadní dva roky s blogem MY ROOTS. 🙂

V příspěvku jsem několikrát zmiňoval knihu Billa Plotkina. Zde je její bibliografický záznam:

• PLOTKIN, B. Příroda a lidská duše. Kultivace celistvosti a společenství v roztříštěném světě. 1. vyd. Praha: Maitrea, 2013. 708 s. ISBN 978-80-87249-57-4.