Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "slezské" Ostravsko a okolí

Mapy a příprava stabilního katastru... První díl začal rokem 1827 v Uhřicích a Dambořicích. Druhý díl (byl rozložen do dvou článků) pokračoval rokem 1833 v Hutisku, na Solánci a na Prostřední Bečvě. I třetí díl "série" je složen ze dvou článků. Nejprve jsem se zabýval mapováním míst předků v "moravské" části Ostravska v roce 1833 a teď přichází závěr, týkající se "slezské" části Ostravska a okolí, kde vznikaly mapy pro stabilní katastr v průběhu roku 1836.

Slezská černá orlice je součástí znaku České republiky. Zdroj: Wikipedia (na státní symbol či symbol jednotky územní samosprávy se nevztahuje autorská ochrana). 

Slezsko - to "není jen tak"

Geograficky nejrozsáhlejší je "kořenový systém" rodičů mé babičky Drahomíry. V době před 180 a více lety, měli její rodiče předky na území dnešního Polska, v okolí Velkých Kunčic (Kunčice nad Ostravicí), Vratimova a Šenova a také na Hlučínsku a Kravařsku v tehdejším Pruském Slezsku (kde mapy k dispozici nejsou) i v Rakouském Slezsku.

Dostávám se k otázkám historického Slezska, "země neznámé".

"Stejně jako Skotsko není Anglie, tak Slezsko není Morava, a to ani ta severní. Jak je tedy možné, že mnoho (většina?) lidí toto buď zaměňuje nebo vůbec netuší, že Slezsko je jednou ze tří historických zemí, tvořících Českou republiku?" Tato prarafrázovaná věta z webu Matice Slezské mi "zní" v hlavě. Dokud jsem nepátral po kořenech, tak jsem Slezsko "neřešil". Teď si uvědomuj, jak málo o něm vím a jak je historie rodů neoddělitelná od historie (ú)zemí.

Výřez mapy Pruského Slezska (1890), kde řeka Opava (mezi Ostravou a Opavou) byla "hraniční řekou". Její levý břeh (severní) byl již mimo mapování, které probíhalo v rakouské části Slezska v roce 1836. Zdroj: Wikipedia

"Prajzská", tedy Hlučínsko, bylo součástí Pruského Slezska, kde žili mí předci a zároveň složitým územím až do 2. světové války i po ní (vysídlení, dvojí občanství apod.). Mezi obcemi, které se zde nacházely a žili tam mí předci patří např. Kravaře, Kouty či Hlučín.

Hlučínsko a hlučínské obce. Zdroj: Wikipedia

Dosud jsem např. nevypátral kdy přesně a kde se uskutečnila "klíčová" svatba rodičů mého praděda Františka Tomise. Jeho otec se narodil 11. srpna 1855 v Kunčicích (Velké Kunčice, Kunčice nad Ostravicí) a jeho matka Marie, rodem Vincenc Holubek, se narodila 8. prosince 1859 v Hlučíně. Zřejmě se brali roku 1882, ale kde konkrétně to nevím. Do roku 1891 žili v Malých Kunčicích (dnes Kunčičky, součást Ostravy), od roku 1892 ve Vítkovicích, kde se narodil v roce 1899 můj praděd. Měli celkem 11 dětí. Jaká však byla jejich historie?

Okrajem Velkých Kunčic protékala řeka Ostravice, která byla také historickou hraniční řekou mezi Moravou a rakouským Slezskem. I proto je MY ROOTS a hledání kořenů "dobrodružstvím na moravsko-slezském pomezí".

Výřez mapy (Horního) Slezska z roku 1746. Friedelovi již byli v té době usazeni přes 10 let v Polance (Bohlanka, hvězdička dole vlevo). Tomisovi o 100 let později žili ve Velkých Kunčicích (Gross Kuntzendorf, hvězdička vpravo). Další část předků (Valášek, Vilášek, Holubek apod.) žili na Hlučínsku a Kravařsku. Zdroj: Slezská Wiki

Jak tomu všemu rozumět? Historická zkratka

Slezsko je historickým územím, které od roku 1335 do roku 1742 bylo součástí zemí Koruny české. Od uvedeného roku je pak rozděleno na několik částí s proměnlivým rozsahem a právním postavením, patřících k různým státům.

V roce 1724 se císaři Karlu VI. narodila Marie Terezie, jeho nejstarší dcera. Ještě předtím v sedmi měsících zemřel císařův syn Leopold a dalšího syna už Karel VI. opravdu nezplodil. Měla tedy být v nástupnictví uznána tzv. Pragmatická sankce. V roce 1740, po smrti Karla VI. však proti nástupnictví vystoupil pruský král Fridrich II. To byl důvod, proč v letech 1740-1748 proběhly tzv. "slezské války". Jejich výsledkem bylo, že nástupnictví Marie Terezie bylo uznáno, ovšem za cenu ztráty většiny Slezska. Jižní část Slezska (= Opavsko), zůstalo pod habsburskou kontrolou, ovšem bez Hlučínska a Těšínska. Toto habsburské území se nazývalo České Slezsko, po roce 1849 Rakouské Slezsko. Zbytek Slezska se stal roku 1842 (tzv. Vratislavský mír) Pruským Slezskem. Byl to stav, který trval do roku 1919 a pak mezi léty 1938-1945. 

V roce 1919 došlo k rozdělení Pruského Slezska na provincie Dolní Slezsko (Wróclaw) a Horní Slezsko (Opole). Po 1. světové válce (a pádu Německého císařství) se na základě referenda jižní část hornoslezského okresu Ratiboř (již zmíněné Hlučínsko), stalo součástí Československa. 1. dubna 1938 bylo Slezsko opět sjednocena do jedné provincie. Od roku 1941 do konce války byla provincie Slezsko opět rozdělena na Dolní a Horní Slezsko. Není jednoduché se v tom vyznat.

K této stručné souhrnné "odbočce" jsem v české Wikipedii využil následující hesla:

• České Slezsko
• Dějiny Pruska
• Dolní Slezsko
• Hlučínsko
• Horní Slezsko
• Horní Slezsko (provincie)
• Karel VI.
• Marie Terezie
• Pragmatická sankce
• Prajzové
• Protektorát Čechy a Morava
• Prusko
• Pruské Slezsko
• Rakouské Slezsko
• Slezsko
• Sudety
• Války o rakouské dědictví

Ještě se k tomu tématu vrátím... ve Slezských válkách.

František Tomis - Velké Kunčice

Stopy po předcích mého praděda Tomise se hledají velmi obtížně. Hledat bylo třeba v Kunčicích nad Ostravicí, Vratimově, Šenově, Řepišti, Rakovci a okolí. Matriky se bohužel nedochovaly, k dispozici jsou naštěstí opisy z let 1835-1893. Před touto periodou pouze do roku 1785.

Roky 1785-1835 (50 let) chybí. To je mnohem delší perioda (která může zahrnout až dvě generace), než v případě chybějících matrik pro Uhřice a Dambořice na Kyjovsku. Proto je nalezení kontinuity rodu v takovém případě obtížně doložitelné.

Kolem roku 1750 lze Tomise zachytit v Lipině, Radvanicích a Vratimově.

Podle mapy stabilního katastru, je ve Velkých Kunčicích identifikovatelný (vypsaným příjmením) pouze František Tomis, Kunčice č. 9. Byl původně z Bartovic, syn Václava Tomise, do Kunčic se přiženil sňatkem s Rosinou, dcerou Jiřího Lipiny.

Ve Velkých Kunčicích měl drtivou většinu pozemků ve správě Anton Skrbenský, svobodný pán ze Hřiště. Narodil se 1. ledna 1791 v Šenově a byl posledním rodovým majitelem šenovského panství, které prodal v roce 1867.

• http://www.obrazyzkroniky.cz/clanky/skrbensti-z-hriste/obrazy-skrbenskych.html
• http://zdeneksebesta.net/senov/skrbensky.html
• http://www.archives.cz/zao/resources/frydek-mistek/spravni_vyvoj_okresu_F-M.pdf
• http://www.maticeslezska-opava.cz/text/14-matice-slezska.htm

Případ tohoto Františka Tomise uvádím i z toho důvodu, že je zde možné vidět, kde ono místo bylo při znázornění na dnešní mapě. K pozemku existují i zápisy v pozemkové knize.

Kunčice č. 9, kde žil "jiný" František Tomis na třech mapách (skici 1836, císařském otisku 1836 a ÚAZK 2017). Zdroj: ÚAZK

Nejblíže roku mapování (1836) lze najít v matrikách pár Jan Tomis a Marianna (roz. Pavlík) v Kunčicích č. 40 a Jiří Tomis a Marianna (roz. Konopka) v Kunčicích č. 50. Byly to domky obklopené pozemky svobodného pána Antona Skrbenského ze Hřiště. Oběma manželským párům se v roce 1841 narodily děti.

František - to bylo u Tomisů "rodové" křestní jméno. František byl můj praděd, jeho otec, děd a pravděpodobně i praděd. A řada dalších Tomisů. V případě mnou hledaného Františka mohu z kusých matričních střípků doložit, že 5. října 1852 se František Tomis (*1816) v Rakovci oženil s Barborou, dcerou Jana Hrdého. Měli osm dětí, od roku 1852, zanedlouho po svatbě, se jim podle opisů matrik rodily v Kunčicích č. 30. Františkův starší bratr Jan Tomis (*1812) si pravděpodobně za ženu vzal sestru Barbory. Rok narození je odpočtený věk při zápisu sňatku v Rakovci (č. 18). Spadá bohužel do období nedochovaných matrik.

Opis matriky zachycuje oddávky Františka Tomise (č. 18) a Barbary Hrdy (Rakovec č. 12) v Rakovci. Dnes je Rakovec součástí Řepiště. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 3078a, sign. SO VI 1, online zde.

Jan Hrdý žil v Rakovci č. 12 a je zachycen na indikační skice z roku 1836. Na dnešní mapě je to kolem ulice Nad Datyňkou, v blízkosti křižovatky s ulicí Lipová. Tyto cesty jsou patrné i na indikační skice.

Rakovec č. 12, kde žil Jan Hrdý, otec Barbary, která byla nevěstou Františka Tomise (viz. oddávky z roku 1852). Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Rakovec - původně Rakowetz (Rakowec) - 1836.

Kam však patřilo číslo 18 (ženich) mi není jasné. Už v roce 1835 se zde narodila dcera Janu Tomisovi, bratru Františka Tomise, ale na indikační skice z roku 1836 jsem v Rakovci č. 18 nikde nezaznamenal. Na indikační skice z roku 1836 se v Rakovci vyskytují pouze čísla domků a pozemků 1-17, číslo 18 zde (ještě) není. (?)

Naopak domek v Kunčicích s číslem 30 na indikační skice najít možné je. V matrikách se často toto číslo vyskytuje, bydlelo zde mnoho lidí a rodin. František Tomis (manžel Barbary Hrdý) byl panským stodůlným. Zřejmě hlídal panské stodoly. Domek byl obklopen panskými pozemky, takže je možné, že zde byli "ubytováni" ti, kdož pracovali na panském či pro Antona Skrbenského, svobodného pána ze Hřiště.

Pokud jste během týdne (27.-31.3.2017) sledovali Facebook MY ROOTS, víte už, kde to místo je.

Kunčice Velké Kunčice) č. 30 na indikační skice z roku 1836. Od roku 1852 na tomto místě (zřejmě jako domkař) žil František Tomis a jeho manželka Barbara. Narodil se zde i můj prapraděd, také František Tomis. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Kunčice nad Ostravicí - původně Gross Kunzendorf (Welke Kuncice) - 1836.

V širším kontextu vidíte vpravo od místa, kde žil praprapraděd František Tomis pozemky, na nichž o 110 let po katastrálním císařském mapování, byla vybudována (a zhruba 100 let po svatbě Františka Tomise s Barbarou Hrdý uvedena do provozu) tehdejší Nová Huť Klementa Gottwalda, zdroj znečištění ovzduší široko daleko. Nyní jsou to hutní provozy firmy ArcelorMittal Ostrava, s nově instalovanou technologií odprášení, která dokázala snížit na Ostravsku emise prachu na minimum..

Na Facebooku MY ROOTS jsem 3.4.2017 sdílel fotografickou momentku z budovatelských dnů stavby. Jméno komunistického zločince vystřídalo jméno indického podnikatele. Původně výstavba Nové Huti započala v roce 1942 za "protektorátu", kdy šlo o říšské závody Hermana Göringa, tedy dalšího zločince, po němž byly dočasně pojmenovány železárny ve Vítkovicích. To jsou paradoxy ducha místa, kde byla v roce 1836 pole "bezejmenných" Josefa Košackého, Jana Kroupy, Jana Šumbery, Jana a Josefa Mikeskových, Jana Šodka a dalších. Samozřejmě také svobodného pána Antona Skrbenského ze Hřiště.

Červeně je označeno číslo 30 v Kunčicích, zeleně pole, na nichž více než 100 let po vzniku indikační skici začalo budování hutních provozů. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Kunčice nad Ostravicí - původně Gross Kunzendorf (Welke Kuncice) - 1836.

Současný průmyslový "cvrkot" části bývalých Velkých Kunčic ve Slezsku, kde žilo několik rodin Tomisů, dokládá letecká mapa a pohled na huť.

Letecký pohled na areál ArcelorMittal a.s. s vyznačením místa, kde se narodil a vyrůstal mezi roku 1855-1882 můj prapraděd František Tomis. Zdroj: Mapy.cz

František Tomis se narodil 11. srpna 1855 jako dvojče, spolu s bratrem Karlem. Karel ovšem zemřel po necelých dvou měsících. Jeho otec byl zmíněným stodůlným.

Narození dvojčat (zwillinge)- Karla a Františka - otci Františku Tomisovi a Barbaře, roz. Hrdý, 11. srpna 1855 v Kunčicích (zde č. 31, ale Karel zemřel v č. 30, kde se rodily, popř. umíraly všechny další děti Františka a Barbary). Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 3078a, sign. SO VI 1, online zde.

Byl to jeden z dalších mnoha případů, kdy se rodiče následující děti snažili pokřtít stejným jménem, jako již zemřelé dítě a ukázalo se to jako "prokletí". U Tomisů dali jméno Karel ještě synům narozeným 4. srpna 1860 (zemřel po měsíci) a 16. listopadu 1861 (zemřel po 8 dnech).

Praděd František Tomis byl jediný z pradědů, kterého si pamatuji. O to víc mě mrzí, že pro nedostupnost matrik nemám jasno o jeho kořenech.  Z následující mapy lze usoudit, že "ohniskem" příjmení Tomis je Ostravsko. V matrikách najdete také příjmení Tomík, Tomáš, Tomeš apod., tedy společný základ příjmení Tomáš. To je podle prof. Moldanové osobní jméno aramejského původu a znamená dvojče či blíženec. Na případu prapraděda Františka a jeho dvojčete Karla se to "potvrdilo".

Současná lokalizace výskytu příjmení Tomis. Zdroj KdeJsme.cz.

Pro případnou dokumentační rekapitulaci, uvádím přehled dětí, narozených Františku Tomisovi a Barbaře Hrdý po jejich svatbě 5. října 1852.

• Antonín Tomis (*5.12.1852, Kunčice č. 30 - † ???)
• V roce 1877 se oženil (Kunčice č. 30) s Filoménou, dcerou Josefa Durčáka (vdovou po jistém Metzovi).
• František Tomis (*11.8.1855, Kunčice č. 31 - †20.5.19091, Vítkovice č. 70)
• Můj prapraděd, který se oženil s Marií Holubek z Hlučína. To je svatba, kterou se mi nedaří najít.
• Karel Tomis (*11.8.1855, Kunčice č. 31 - †4.10.1855, Kunčice č. 30)
• Dvojče Františka, první Karel, který v útlém věku zemřel.
• Jan Tomis (*9.5.1858, Kunčice č. 30 - † ???)
• Karel Tomis (*4.8.1860, Kunčice č. 30 - † 13.9.1860, Kunčice č. 13)
• Druhý Karel, který zemřel v útlém věku.
• Karel Tomis (*16.11.1861, Kunčice č. 30 - †24.11.1861, Kunčice č. 30)
• Třetí Karel, který zemřel v útlém věku.
• Marianna Tomis (*24.10.1864 - † ???)
• Emilie Tomis (*6.7.1866, Kunčice č. 30 - † ???)

V případě Tomisů jsem vkládal naděje do map, právě proto, že nejsou dostupné matriky.  Naděje se nepotvrdily, Tomisovi byli spíše nádeníky a domkaři, nebyli to sedláci jejichž pole by bylo možné na mapách najít.

Pravý břeh Ostravice - Slezsko, na jehož území se tříštily osudy Tomisů, z nichž povstal můj praděd František. Zdroj: ÚAZK.

Florián Valášek - Lhota (Háj ve Slezsku)

Od pravého břehu Ostravice se přesuňme na pravý břeh Opavy, řeky, která tvořila hranici mezi Pruským a Rakouským Slezskem. Jak píše pra-sestřenice Ludmila Hořká ve své knize Doma, byly to dvě země, ale žili zde jedni lidé - Moravci.

Z rodové větve matky mého praděda Františka Tomise mohu při mapování doložit pouze Floriána Valáška. Jeho rodný domek ve Lhotě č. 3 stával blízko mlýna. Dodnes je to adresa s číslem popisným 3. Zde se Florián Valášek narodil otci Valentinovi a matce Veronice, rozené Musálek/Mušálek.

Lhota č. 3 na současné mapě. Ulice K mlýnu budí podezření... Zdroj: Mapy.cz

V domku č. 3 ve Lhotě žil dále s rodinou Floriánův starší bratr František, který byl prvorozeným synem.

Lhota č. 3 na indikační skice. Zde se 17. listopadu 1799 narodil Florián Valášek. Při mapování v roce 1836 patřil dům staršímu bratru Floriána, Františku Valáškovi. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Lhota - původně Ellgoth (Lhota) - 1836.

Kde se Florián Valášek "usadil" není úplně jasné. Při narození jeho dětí je v matrice pokaždé zapsáno jiné stavení...

• Svatba Floriána Valáška s Kateřinou Macík se konala ve Lhotě č. 6.
• První dítě, dcera (a můj předek) Maria Anna se narodila 27. dubna 1834 ve Lhotě č. 15.
• Další dcera, Josefa, se Floriánu Valáškovi a Kateřině narodila 16. ledna 1836 ve Lhotě č. 16. To byl rok, kdy probíhalo ve Slezsku katastrální mapování.
• Syn Josef se Valáškům narodil 4. října 1837 ve Lhotě č. 14.
• Dcera Magdalena se narodila 25. prosince 1840 ve Lhotě č. 25 a zemřela v roce 1852 ve Lhotě č. 3.
• Florián Valášek zemřel 18. února 1852 ve Lhotě č. 7.
• Floriánova manželka Kateřina zemřela 1. července 1855 ve Lhotě č. 26.

Lhota byla malinká, šlo ve všech případech o blízko sousedící chalupy. Z pohledu místa je to v podstatě jedno. Podle jedné poznámky z rodokmenu MyHeritage, propojeného SmartMatch, byl Florián Valášek údajně dvorský čeledín. U narození dětí je poznamenáván jako nádeník.

Generačním "současníkem" Floriána Valáška, žijícím v roce 1836 v Pruském Slezsku byl Jan Holubek (*1794 - †1863). Narodil se v Koutech (ty jsou dnes součástí Kravař) a v roce 1823 si vzal manželku ze Smolkova (č. 19), Terezii, dceru Kašpara Malého. Žili v Koutech. Jejich syn Vincenc Holubek se oženil s dcerou Floriána Valáška, Mariannou, a to v roce 1859 v Hlučíně. Jan Holubek zemřel v Hlučíně, pravděpodobně v domě svého syna Vincenta. Bohužel v tamních matrikách nejsou uvedena čísla domů, kde se vše odehrálo. Protože šlo o Pruské Slezsko, není možné nic z toho ani doložit na mapách, které jsou k dispozici pro zbylo část Rakouského Slezska.

Odehrála se tam však "přeshraniční svatba". Nejstarší dcera Floriána Valáška, Maria Anna se narodila a žila ve Lhotě, tedy Rakouském Slezsku. Její ženich, Vincenc Holubek se narodil a žil na druhém břehu řeky Opavy, v Koutech, které byly součástí Pruského Slezska. Oba se vzali 23. května 1859 v Hlučíně. A nebyla to první přeshraniční rakousko-pruská, ale přesto slezská svatba v mém rodokmenu...

Lhotu a Kouty ve Slezsku dělila hraniční řeka Opava. Manželé Holubkovi se vzali v Hlučíně a zde se usadili. Jejich prvorozená dcera Marie se provdala za Františka Tomise, která žil v Kunčicích č. 30. Byli to mí prapraděd a praprababička (a pro změnu se usadili nejprve v Malých Kunčicích). Zdroj: ÚAZK

Lhota č. 1 - mlýn

Existuje-li (někde) ulice "K mlýnu", očekáváte, že najdete mlýn. A vskutku tomu tak je. Dům č. 1 ve Lhotě byl opravdu mlýn.

Mlýn s náhonem od řeky Opavy. Sousedil s č. 3, kde se narodil Florián Valášek. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Lhota - původně Ellgoth (Lhota) - 1836.

Na místě tohoto mlýnu se dnes nachází areál, nazvaný Mlýn vodníka Slámy. Patrné je to na letecké mapě daného místa.

Letecký pohled. Dole je dům č. 3 na místě, kde stával domek č. 3 i v roce 1836. Ulice K mlýnu směřuje k areálu Mlýna vodníka slámy s penzionem, restaurací a atrakcemi. Zdroj: Mapy.cz

Magdalena, starší sestra Floriána Valáška, se 9. února 1834 (2 roky před mapováním) provdala za Sebastiána Jablonského, zřejmě pomocníka ve mlýně, protože ženichova "adresa" je Lhota č. 1. Z kontextu map mnohdy zjistíte, že se svatby odehrávaly mnohdy mezi sousedními chalupami. V případě Magdaleny to tak bylo.

Podívejte se na přehled rodových linií, které vedly k (dosud nezdokumentované) svatbě mezi Františkem Tomisem z Velkých Kunčic a Marií Holubek z Hlučína. (N - narození, O- svatba, Z - úmrtí).

• O 2.2.1823 Jan (Jakub) Holubek, Kouty a Terezie (Kašpar) Malý, Smolkov
• N 2.12.1832 Vincenc - Jan Holubek a Terezie, Kouty

• O 7.7.1833 Florián (Valentin) Valášek, Lhota a Kateřina (František) Macík, Lhota
• N 27.4.1834 Marie Anna - Florián Valášek a Kateřina, Lhota

• O 23.5.1859 Vincenc (Jan) Holubek, Kouty a Marie Anna (Florián) Valášek, Lhota
• Svatba se odehrála v Hlučíně.
• N 8.12.1859 Marie - Vincenc Holubek a Marie Anna, Hlučín
• Matka mého praděda Františka Tomise.

• O 5.10.1852 František Tomis a Barbara (Jan) Hrdý, Rakovec
• N 11.8.1855 František - František Tomis + Barbara, Velké Kunčice
• Otec mého praděda Františka Tomise.

• O ??? (asi 1882) František (František) Tomis (Velké Kunčice) a Marie (Vincenc) Holubek (Hlučín)
• N 9.4.1899 František - František Tomis a Marie, Vítkovice
• Můj praděd.

Můj praděd František Tomis (foto cca 1947). Zdroj: Domácí archiv.

Valentin Dluhoš (*1814 - †1856) - Polanka č. 54

Na závěr "mapovacího seriálu" se vracím do Polanky, od roku 1735 rodiště mých mužských předků v otcovské přímé linii. V roce 1836 "žili byli" v Polance z mých předků dva Valentinové - Dluhoš a Friedel.

Dluhoš bylo v Polance tradiční a velmi početné příjmení. Mnoho rodin a rodových větví, které se mezi sebou navíc provazovaly občas i sňatky. Valentin Dluhoš se narodil 14. února 1812 v Polance č. 54, kde se v roce 1837 také oženil. (V Polance žil ještě Valentin Dluhoš narozený v roce 1805).  Jeho svatba je nejblíže roku mapování (1836) v Polance. Byl synem domkaře Jana Dluhoše, který už byl v době svatby po smrti. Žila ještě jeho matka Apoléna (narozená v Klimkovicích (tehdy dům č. 80 na náměstí), dcera Laudonova vojáka Václava Mazurka/Mazura). Matka Apoléna dokonce svého syna Valentina přežila.

Zápis svatby z 9. května 1837 mezi Valentinem Dluhošem a Mariannou. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 339, sign. Bi X 4, fol. 90

Jak vidno ze zápisu oddávek, Valentin, syn Jana Dluhoše si vzal Mariannu, dceru rovněž Jana Dluhoše. navíc Marianna byla dítě dvou rodových větví Dluhošů, a tedy případ, na který jsem před několika řádky upozornil.

Domek č. 54 stával u cesty, v tehdejší Horní Polance. Pole měl "soused", Ignác Dluhoš (č. 52).

Valentin Dluhoš se narodil a oženil v Polance č. 54. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Horní Polanka - původně Ober Pohlanka (Pohlanka Gorni) - 1836.

V současnosti na místě stojí na ulici 1. května dům č. 55 se slunečními kolektory na střeše a malým bazénkem, jak je patrno z letecké mapy (Mapy.cz umožňují i 3D hrátky a náhledy).

Letecký pohled na dům, který stojí na místě bývalého domku č. 54, kde žil Valentin Dluhoš. Zdroj: Mapy.cz

Prvorozené dítě, syn František (i další děti) se Valentinu Dluhošovi a Marianně narodil v Polance č. 168. Bylo to v roce 1838, dva roky po provedeném mapování.

Anna, nejmladší dcera Valentina Dluhoše z Polanky č. 168 se provdala v roce 1868 za Antonína, syna Valentina Friedela z Polanky č. 2. Antonín a Anna byli prapradědeček a praprababička (viz. zápis svatby na konci článku). 

Valentin Friedel (*1802 - †1851) - Polanka č. 2

Valentin Friedel byl z třetí generace Friedelů, potomků panského kočího Mathiase Friedela, která se v Polance narodila. Lovčí Andreas Friedel byl Valentinův praděd.

Valentin byl sedlákem v Polance, dokonce měl i kus pole za Odrou, v místě, kterému se říkalo a říká Honcula, a které už formálně spadalo ne pod slezskou, ale moravskou část království. Jako jeden z mála mých předků v rodokmenu měl sepsanou i svatební smlouvu.

Mapa indikační skici Dolní Polanky ukazuje "nudli" - pole, patřící k číslu 2 a obhospodařovanou Valentinem Friedelem. Červená čárka vpravo je pole Na Honculi.

Situace na indikační skice s poli Valentina Friedela. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Dolní Polanka - původně Nieder Pohlanka (Pohlanka Dulnj) - 1836.

Dnešní turistická mapa ukazuje výše zobrazenou situaci "představitelněji". Hvězdičkou jsem zobrazil místo v Ostravě-Zábřehu, kde jsem vyrůstal. (Teď už žiji na území historického Slezska - mimo obrázek mapy, kousek vlevo (severovýchodně) od Klimkovic).

Širší pohled na současnou turistickou mapu. Zelenomodré "klikyháky" znázorňují tok řeky Odry tzv. Oderskou nivou, která je součástí CHKO Poodří. Nádherně se tam běhá. Podél někdejšího pozemku mého prapředka Valentina Friedela (Hraničky a pak směr Jistebník) vede trasa Jistebnického půlmaratonu. Zelená čárkovaná čára je podél železniční trati, po níž jezdí např. Pendolino. I to je historické Slezsko. Zdroj: Mapy.cz 

Stejně jako Valentinu Dluhošovi (*1812 - †1856), ani Valentinu Friedelovi (*1802 - †1851) nebylo dopřáno příliš mnoho let života.

Valentin Friedel se narodil v Polance č. 162. Jeho otcem byl sedlák Josef Friedel, matkou Maria Anna, rodem Sýkora. Valentin se oženil už v pouhých 19 letech, s o rok mladším děvčetem z Vřesiny. Možná proto vznikla svatební smlouva, protože snoubenci nebyli formálně ještě zletilí. Nevěsta se jmenovala (jako obvykle) Marianna, jejím otcem byl Josef Pavlík (narozený v Kylešovicích, oženěný ve Svinově s dívkou z Lagnova, žijící ve Vřesině).

Polanka č. 2 na indikační skice z roku 1836. Domov rodiny Valentina Friedela.  Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Dolní Polanka - původně Nieder Pohlanka (Pohlanka Dulnj) - 1836.

Naproti (č. 1) byl pozemek a domek patřící do majetku hraběnky Marie Blücher, za svobodna Marie, hraběnky Larisch von Mönnich, která se v roce 1832 provdala za knížete Gebharta Blüchera. Blücherové vlastnili ve Slezsku např. panství Raduň a Bravantice (Brosdorf). Marie byla dcerou Tekly Mönnich a hraběte Jana Larische, tedy manželského páru, který dal vzniknout rodové větvi Larisch-Mönnich (pdf ke stažení). Tekla byla nemanželskou dcerou Jana Václava z Mönnichu, kmotra Andrease Friedela. S rodem Mönnichů pravděpodobně přišli Friedelovi (panský kočí) do Polanky.

Současná zástavba v Polance nad Odrou na letecké mapě ukazuje, že tam, kde stával v roce 1836 zděný dům, v němž žil Valentin Friedel s rodinou, stojí dům i nyní.

Letecký pohled na místa, kde stával domek Valentina Friedela. Nyní je to Polanka č. p. 1. Zdroj: Mapy.cz

Valentin Friedel měl devět dětí. Pokračovatelem rodu v mé rodové linii byl jeho nejmladší syn Antonín. Narodil se v roce 1845. Otec Valentin mu zemřel v roce 1851, matka Marianna v roce 1854. Antonín měl 11 roků, když osiřel.

Ze všech dětí Valentina Friedela žila nejdéle (přitom jen 43 let) jeho dcera Johanna (*1836 - †1879). Stihla se dvakrát vdát. Poprvé v roce 1855 za Josefa Dittricha z Polanky, když ovdověla, stal se jejím druhým manželem Jan Faltus z Lagnova. Otazník ještě visí nad úmrtím Mariany, prvorozené dcery Valentina Friedela.

Zde je výčet všech devíti dětí Valentina Friedela a Marianny Pavlík:

• Marianna Friedel (*1822 - † ???)
• V roce 1844 se provdala za Jana Zrzu z Polanky č. 24. Manžel ji zemřel v roce 1874, pak není možné najít důkaz, že by se ještě opět vdala. Ovšem nelze najít ani zápis o jejím úmrtí. Teoreticky až v živé matrice po roce 1908. V takovém případě by se dožila úctyhodného věku.
• Josef Friedel (*1824 - †1857)
• V roce 1849 se oženil s Johannou, dcerou Valentina Gelnara z Polanky č. 138.
• Terezie Friedel (*1826 - †1848)
• V roce 1848 se provdala za Engelberta Gerlicha z Lagnova. Zemřela měsíc po svatbě.
• Johanna Friedel (*1828 - †1833)
• Jediné Valentinovo dítě, které zemřelo v relativně útlém věku.
• Valentin Friedel (*1830 - †1859)
• Zdá se, že se nestihl oženit.
• Karel Friedel (*1832 -†1874)
• Zemřel v Polance č. 24, patrně svobodný.
• Johanna Friedel (*1836 - †1879)
• Již jsem ji zmiňoval výše, vdala se dvakrát.
• Veronika Friedel (*1839 - †1853)
• Dcera, která se také nedočkala dospělosti.
• Antonín Friedel (*1843 - †1875)
• Můj prapraděd, v roce 1868 se oženil s Annou, dcerou Valentina Dluhoše (z předchozí kapitoly).

Svatba syna Valentina Friedela a dcery Valentina Dluhoše. Antonín a Anna byli oddáni 27. října 1868. Svědky oddávek byli sedláci z Polanky - František Ulmann a Antonín Dobeš. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 340, sign. BI X 5, fol. 84.

Po Andreasi Friedelovi, hajném v Polance byl jeho syn Josef sedlákem, stejně jako Josefův syn Valentin Friedel. Valentinův nejmladší syn Josef byl už nádeníkem. Co se stalo se statkem v Polance č. 2 po smrti Valentina Friedela, bude námětem jiného článku. Valentinovi mužští potomci zemřeli všichni v relativně mladém věku.

Konečně konec...?

Bylo toho více, než jsem čekal. Ze tří dílů bylo článků celkem pět. Přehled míst, kde žili předci se díky katastrálnímu mapování a dostupnosti matrik a pozemkových knih může stát dobrým základem pro rodinnou kroniku. Konkrétní představa o místech se dá převést do současnosti a do míst na současných mapách. Snažil jsem se to ukázat na vlastním příkladu předků na jižní Moravě, na Valašsku i ve Slezsku. S využitím dostupných map Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK). Díky překryvným vrstvám (jsou dostupné zatím jen pro některé území), panoramatickým mapám, leteckým mapám a dalším "vymoženostem" si můžete "od stolu" vytvořit poměrně plastickou představu o tom, kde žili vaši předci. Osobně jsem za to velmi vděčný.

Znázorněná území ukazují, kde můžete v současnosti pracovat s překryvnou vrstvou císařských otisků stabilního katastru, nad pohledovou mapou ÚAZK. Zdroj: ÚAZK

Jaké jsou vaše zkušenosti a "nálezy"? V čem vás hledání míst, kde žili vaši předci obohatilo či jinak "oslovilo"? Na jaké zajímavosti jste narazili? Dejte vědět do komentářů nebo na Facebook.

__________________________________________________

P.S. Rekapitulace jednotlivých dílů "mapovacího" seriálu

1. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 1. část, Uhřice a Dambořice (s postupem objednávky map)
2. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 2. část, Tovaryšovi v Hutisku, pod Soláňem
3. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 2. část, Prostřední Bečva (a mlýn)
4. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "moravské" Ostravsko
5. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "slezské" Ostravsko a okolí

Jako doplněk mohou sloužit tyto články:

• Malé příběhy pod pokličkou statistiky rodokmenu
• 7.9.1848 - Kdo z předků se dočkal zrušení poddanství?
• Ze Smolkova do Hlučína: spojení potomků sourozenců