8 chyb a omylů, kterých jsem se v genealogii (zatím) dopustil

--------------------------------------------------

"Někteří lidé prostě žijí v dokonalé symbióze se svým omylem."

(Erich von Däniken)

--------------------------------------------------

Jistě znáte ono otřepané, ale pravdivé "chybami se člověk učí" nebo "mýlit se je lidské" ("a odpouštět božské"). Každý, kdo kdy přičichl a jako amatér či "hobík" začal hledat své předky a pátrat po svých kořenech, má za sebou zkušenosti s chybami a omyly. Nejsem výjimkou a proto nabízím svůj pohled na věc. Čeho a proč jsem se v rodopisné práci (zatím) dopustil, pokud jde o chyby a omyly?

Tak zaprvé...

Hlavním "kamenem úrazu", myslím, že i jeden ze "smrtelných hříchů" rodopisné práce či v manažerském jazyce "kořenovou příčinou" je

NETRPĚLIVOST

a z toho pramenící

ZBRKLOST

Z těchto dvou příčin vyplývají všechny další chyby, omyly a nedostatky.

Je netrpělivost či zbrklost pochopitelná? Myslím, že pro začátečníka zcela jistě ano. Touha dostat se do minulosti, vidět jména, data místa... Děláte-li si výzkum sami jako amatéři, je to takřka neodolatelné. Poprvé je to jako na prvním rande. Chcete poznat víc, než na první pohled vidíte. Víte, že vás pravděpodobně čekají vzrušující tajemství, něco co tušíte, nevíte jistě a chcete odhalit. (No, dál už v této analogii zacházet nebudu).

Netrpělivost a zbrklost obvykle vede k rozpačitým koncům, k omylům, přehmatům, někdy i ke snížení sebevědomí (protože ho na počátku bylo až příliš).

--------------------------------------------------

"Základním lidským hříchem je netrpělivost."

(Franz Kafka)

---------------------------------------------------

Lékem je klišé - "obrnit se trpělivostí". Být pokorný k příležitosti, bdělý a pozorný, nemyslet si, že první cesta nebo řešení jsou tím správným.

Na jaké chyby a omyly jsem v důsledku vlastní zbrklosti či netrpělivosti v různých obdobích svého tříletého genealogického dobrodružství narazil?

2. Mylné předpoklady

Prvním vážnějším varováním bylo utvoření si mylného předpokladu. Obvykle vychází z nějaké pseudo-logiky, že "něco není možné" či je málo pravděpodobné a vede k unáhlenému závěru. Když se k tomu přidá začátečnická nezkušenost, tak je "vymalováno".

Stalo se mi to velmi záhy, když jsem hledal svého dědu Aloise, o kterém jsem moc nevěděl. Z jeho krátkého starého životopisu jsem měl datum narození (15. května 1909) a jméno jeho otce (Antonín). Vzhledem k nedostupnosti matrik jsem se "chytil" sčítacích archů ze sčítání lidu v roce 1921. Procházel jsem jednotlivé sčítací archy a našel jsem byt, kde bydlel Antonín Friedel a měl mezi ostatními dětmi i syna Aloise. V archu byl zapsán datum narození 17. května 1909. Tak jsem si řekl, že to byl nějaký toleranční omyl zapsaný do archu, a od tohoto Aloise jsem odvinul vypátrání rodové linie až do roku 1735.

Výřez ze sčítacího archu pro Polanku, rok 1921. Toho jsem se chytil. Alois Friedel zde byl jako syn Antonína, narození 18. května 1909. Považoval jsem to za omyl či chybu. Zdroj: FamilySearch, sčítání lidu 1921, Polanka nad Odrou

Když jsem zjišťoval úmrtí Aloisova otce Antonína, zjistil jsem, že to bylo v roce 1963 (rok před mým narozením, kdy už mí rodiče byli svoji). Táta se přitom nikdy nezmiňoval, že by svého dědu Antonína znal nebo, že by byl na jejich svatbě. Matriky z tohoto období už nebyly na úřadu a ještě nebyly k dispozici naskenované online. Říkal jsem si, že

"přece není možné, aby se čtyři dny od sebe narodili dva synové Antonínům Friedelům a aby je oba pokřtili (pro mě) neobvyklým jménem Alois".

Na dotaz do ZA Opava, zda tomu tak "náhodou" nebylo jsem dostal překvapivou odpověď a oskenované zápisy z matrik. Bylo!

Můj děda Alois se narodil Antonínu Friedelovi 15. května 1909: Zdroj: ZA Opava

Mylně předpokládaný děda Alois se narodil Antonínu Friedelovi 19. května 1909. Zdroj: ZA Opava

Oba Aloisové byli zapsáni po sobě, jeden na konci jednoho listu, druhý na začátku dalšího listu v matrice narozených. Můj (pseudo)logický předpoklad byl mylný. Později jsem zjistil, že jméno Alois bylo (tehdy v Polance) velmi populární.

Celá kauza potvrdila i to, že Friedelovi z Polanky budou mít pravděpodobně stejné "kořeny" a společného předka - panského kočího Mathiase/Matěje Friedela.

3. Nedostatečné ověření

Výše uvedené částečně souvisí i s další chybou. Tou je ověření předpokladu i konkrétních zapsaných údajů. Pan doktor Plzák o nevěře říkal: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat!", Vladimír Iljič Lenin údajně při pohledu na své špatné vysvědčení zalamentoval: "Učit se, učit se, učit se!" (můj děda Tovaryš k tomu vždy dodával... "ale nezkoušet!"). Pro genealoga, bez ohledu na míru amatérismu či profesionalismu platí:

"OVĚŘOVAT, OVĚŘOVAT, OVĚŘOVAT!"

Domnívám se, že efekt neověření také někdy potká většinu amatérských rodopisců. Klíčové je, zda a jak brzy či pozdě omyl zjistíme a vyvodíme z toho závěry.

Popsaný případ z Aloisem Friedelem jsem ověřoval ve stavu, kdy matrika narozených již nebyla v místě obecního úřadu a ještě nebyla k dispozici online. Děkoval jsem za ochotu a vstřícnost archivářům ze Zemského archivu v Opavě. Mail s tou informací mám archivován. Přišel od paní archivářky Gebauerové 8.7.2014.

V mnoha článcích na blogu jsem popisoval, jak jsem ověřoval či neověřoval. Měl jsem zprvu ostych přiznat si, že zapisovatel do matriky mohl udělat chybu. Postupně jsem zjistil, že je to poměrně běžná věc, a proto je nutné ověřování posílit, aby co nejvíc údajů v rodokmenu ladilo a "lícovalo".

Projevem jisté netrpělivosti v mém případě také bylo, že jsem se zrovna nevyžíval v hledání dat úmrtí v matrikách zemřelých. Je jen otázkou času, než zjistíte, že tato data jsou důležitým zdrojem ověřování, např. narodí-li se ve stejném údobí vícero dětí stejného příjmení a potřebujete zjistit, zda všechny přežili dětský věk či nikoliv.

Z druhé strany je nutné, zejména au starších záznamů jistojistě nespoléhat a ověřovat věk, který bývá u zemřelých zapsán. Odečíst od roku úmrtí věk a myslet si, že mám vyhráno, a v daném roce najdu narození dotyčné osoby, z toho jsem už také "vyrostl". A to velmi brzy.

Někdy je nutné ověřovat tvar jména  (Matthias - Matěj, na Valašsku "Macek", Matthaus - Matouš, či Nicolaus - Mikuláš, na Valašsku "Micek"). Mám u Holčáků takto neuzavřený "případ". Není to mrtvý bod, ale ztrácím naději v to, že bych dokázal ověřit správnost, protože zapisovatel ta jména u manželů při narození dětí také psal, jak chtěl.

Na "Bečvě" žili kolem roku 1700 Micek Holčák a Zuzana... Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2298, sign. VM VIII 1, str. (online) 102/753.

... a v Horní Bečvě žil ve stejné době Macek Holčák a Magdalena. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2298, sign. VM VIII 1, str. (online) 128/753.  

V Bystřici (Valašské) žili Mikuláš Holčák a Magdalena, také ve stejné době. Zejména tento třetí zapisovatel mě "bavil". Než si zvyknete, chvilku trvá, že jméno Jiřík se dá zapsat tak, jak je na tomto obrázku. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2298, sign. VM VIII 1, str. (online) 348/753.

Ano... ověřování je univerzální rada, které platí také pro čtení.

4. Chybné přečtení

Kritický bod a příčina! "Klasika". Narazit v matrikách na krasopis je terno. Čtení může kromě způsobu psaní komplikovat i jazyk. Pro mě je tíživou kombinací "škrabopis v němčině". Doporučení studovat podklady se slovníkem a vzorkovnicí písma je nasnadě. V kurzu čtení starého písma jsme kolikrát počítali "hroty", abychom mohli v psaném textu rozlišit "n", "m", "r" a "e" v kurentu.

Absolvovat kurz čtení pro genealogy velice doporučuji. K dispozici jsou různá fóra (populární je http://genealogie.taby.cz), v nichž si rodopisci pomáhají. Skvělá je spolupráce lidí ve fóru "Nástěnka", která je součástí digitální platformy Acta publica v MZA Brno.

Taky jsem se do "Nástěnky" zapojil, když jsem potřeboval pomoci se čtením. A byl jsem mile překvapen okamžitou odezvou. Zdroj. MZA Brno, Acta publica

Slova a fráze z matrik se naučíte snadněji, než různorodé věty z pozemkových knih, svatebních smluv či dalších listin. Je to (podle mého názoru) běh na dlouhou trať. Mám spoustu materiálu, který jsem zatím využil jen orientačně, pro základní potvrzení a detaily teprve čekají na přečtení (až "budu mít čas").

Jedním z příkladů bylo špatné přečtení a záměna příjmení Twaruzek a Towarish, když jsem hledal narození Matěje Tovaryše. Popsal jsem to v článku "Hurá, spletl jsem se".

Z kombinace zatím uvedených příčin chyba omylů na první pohled vyplývá ta nejfatálnější a "smrtící":

Být zbrklý - špatně přečíst a - neověřit.

Léčba tohoto neduhu zpravidla probíhá proti směru tohoto řetězce. Ověřením zjistíte, že jste něco špatně přečetli (nebo mylně předpokládali), protože jste byli netrpěliví.

Vše to může znásobit, posílit a "zašmodrchat" další faktor, v jehož silném područí se nacházím (ale... léčím se).

5. Nesystematické poznámky a zápisky

Nesystematický přístup je také důsledkem nadšení, netrpělivosti, touhy po "výsledcích". Papírky, post-it bločky, složky, kopie, skeny, fotky... Papírové a elektronické zdroje...

Toto není příklad dobré systematické praxe. Ale... (ano, je to můj rukopis). Zdroj: bohužel vlastní.

Ale... ukažte mi (přihlašte se v komentářích, napište na Facebook) někoho, kdo již od prvních krůčků hledání předků postupovat systematicky, metodicky, zapisoval a třídil poznámky apod.

Na kurzu genealogie jsme dostali inspiraci k vytvoření systému, podklady pro listy rodin a další. Moc prima. (Ale...) Pořád je pro mě východiskem software a zlepšil jsem zapisování zdrojů a poznámek. Ale systematický off-line systém stále nemám. Bohužel, jak přibývá objem, přibývá i skepse, jak a kdy vše "systematicky" zpracuji. V tom je mi pomocníkem pro zachycování myšlenek, souvislostí a příběhů blog MY ROOTS.

(Ale...) Doporučovat "něco", co sám poctivě nedělám, to by bylo teoretizování. Jeden závěr však je jistý. Bez systematického přístupu nelze (podle mého názoru) být profíkem-genealogem. Systém práce a evidence odlišuje ty efektivní od neefektivních. Není to jediný faktor, ale i systematičnost je preventivním opatřením k chybám a omylům a jakýmsi přirozeným faktorem ověřování.

6. Přehlédnutí

Občas může dojít k chybě, jejíž příčinou jsou různá přehlédnutí. Amatérští genealogové jsou často ti, kdož pracují(bádají po večerech a nocích. Když se nedaří a dolehne na vás skepse, lze snadno něco přehlédnout. Příčiny mohou být všechny ty, které jsou shora uvedené.

• Přehlédnete díky netrpělivosti a zbrklosti (i únavě)¨.
• Přehlédnete, protože se vám "nechce" číst to "hrozné písmo".
• Přehlédnete, protože nevíte, že jste něco přehlédli, díky mylnému předpokladu.
• Přehlédnete díky nesystematické práci a postupu...

Je super, když se pak člověk dostane k sebe-mrskačské větě "Jak jsem to mohl/a jen přehlédnout?", "Jak to, že jsem to (předtím) neviděl/a?" To je důkaz, že jste prohlédli svůj omyl a přehlédnutí... (...pak přijde vnitřní slib "Už to nikdy neudělám"). Ehm!...

Pokud už jsem to někde do článku nenapsal, tak si svá přehlédnutí nepamatuji (ani nezapisuji). Ovšem uznejte, přehlédnou něco na takové stránce... to není moc obtížné.

Přehlédnouce např. při zkoumání v matrice zemřelých během epidemie cholery je relativně snadné. Zdroj: MZA Brno, Asta publica, online zde.

Je to výzva, jak udežet netrpělivost na uzdě.

7. Přání otcem myšlenky

Tento omyl souvisí s ověřováním a samozřejmě - mylnými předpoklady a domněnkami. V genealogii potřebujete domněnky (hypotézy) k tomu, abyste měli co ověřovat.

Před rokem 1735 žilo v okolí Polanky spoustu Friedelů (Jistebník, Albrechtice, Manské Sedlnice...). Souvislost se svým prvním známým/neznámým předkem jsme dosud nenašel. Vím, že byl panský kočí a protože "páni" (Mönnichové) byli kmotři jeho prvních dvou synů, mám hypotézu, že s nimi odněkud do Polanky přijel (= "kočíroval" jeden z vozů na němž odněkud přijeli). Panství, která Mönnichové vlastnili před Polankou, jsou pro mě potenciálním vodítkem, kde se mohl můj předek narodit. Zde je spousta práce. Nejsem si ale občas jist, zda to není pouze mé "přání", aby odněkud (z polské Vratislavi a jejího okolí - Friedelové tam jsou), se svobodnými páni Mönnichy přijel.

Některé hypotézy prostře mohou být romantičtější, jiné příliš "obyčejné". Ověřování hypotézy potvrzuje nebo vyvrací. Některá potvrzování vyžadují více úsilí a komunikace i "cesty za hledáním".

8. "Lenost" (si zajet/vykomunikovat věci)

To je v tuto chvíli poslední z hříchů genealogie, který mě napadá (z vlastní zkušenosti). Nastane, když hypotézy o předcích míří do vzdálenějších míst či do zahraničí. V rodokmenu mám takto několik otevřených uliček - vojáci, předci Aniolové v Polsku, hypotéza o majetku Mönnichů ve Slezsku kolem Vratislavi...

Z střípků (děkuji za Google Books) se snažím skládat místa, kde rod Mönnichů zanechal stopu před rokem 1735. Směřuje to do Polska a (nejen) okolí Wroclawi/Vratislavi- Bresslau). Zdroj: Google Books - Schlesische Kern Chronickle, 1710, str. 371.

Na jedné straně můžete ohromné množství práce udělat od stolu a počítače - díky digitalizaci. Přijde však i doba, kdy stojíte před výzvou navštívit vzdálený archiv, faru, místo...

Tady potřebujete odhodlání, čas a prostor, jasnost ve svém cíli (co konkrétně, kde a proč zjišťovat), tedy systematičtější přístup. Potřebujete možná naději (pokud nemáte pevnou víru).

Někdy se mohou záležitosti vyvinout překvapivě. U praděda Metoděje Rozehnala, který zahynul ve Velké válce, mě vůbec nenapadlo, zeptat se, zda není zapsán v matrice zemřelých v místě bydliště. Chtěl jsem pátrat ve Vídni a našel jsem ho doma. Ve Vídni však zemřel.

Naštěstí lze díky rychlé e-mailové komunikaci mnoho potřebných kroků připravit, ověřit či zajistit (ještě) od stolu, než dojde na výzkum na místě samém. Ten v zahraničí mám před sebou (ale nemám pro něj zatím plán).

Příčiny a důsledky

Jak vidíte, většina uvedených omylů a chyb spolu souvisí. Splétají jakousi síť, v níž lze (poměrně snadno) uvíznout. Špatně přečtete, utvoříte si mylný předpoklad, neověříte... A je to!

Oč obtížnější to měli naší předchůdci, "bardi", kteří museli do archivu ke čtečkám mikrofiší, zapisovat si vše ručně na papír, ověřovat zase jen na svých nohou nebo zdlouhavou poštovní komunikací...

Čtečka mikrofilmů. Technologie, s níž pracovali naši rodopisní předchůdci. Zdroj: Technické muzeum.

Možná, že mnoho z chyb pramení z toho, že to máme v dnešní době jednoduché, rychlé. Můžeme rychle udělat chybu, ale můžeme(?) se rychleji také poučit.

Jistě jsem neodhalil nic dechberoucího a nového. Předpokládám, že máte alespoň v něčem podobnou zkušenost. Někde na Internetu jsem četl citát, že vše už bylo řečeno či napsáno, ale protože lidé mají krátkou paměť, stojí za to věci neustále opakovat a připomínat. To bylo tak trochu i cílem článku.

---------------------------------------------------

"Někteří lidé nedělají chyby, protože se nikdy nepokusili dělat něco, co stojí za to."

(Johann Wolfgang Goethe)

----------------------------------------------------

S jakými chybami a omyly jste se potýkali vy? Jak jste je zvládli? Jaké poučení chcete sdílet s ostatními. Napište.

Hodně zdaru a málo omylů ve vaší práci.