Vzpomínka na tetu a strýce z Uhřic

Občas v článcích na MY ROOTS, zmiňuji tetu a strýce z Uhřic, k nimž jsem jezdil na návštěvu během svých studií na VUT v Brně. To bylo před více než 30 lety

"Teta z Uhřic" se jmenovala Anežka. Tehdy mi nějak zvlášť nedocházelo, že byla nevlastní sestrou mé babičky Františky Rozehnalové. Byla dcerou Matěje Konečného, druhého manžela prababičky Marie, vdovy po Metoději Rozehnalovi. Nic z těchto souvislostí, ani to, že jméno praděda Metoděje je na památníku v Uhřicích, jsem tehdy moc nevnímal, ani neřešil. Navíc, táta se o takových věcech nikdy příliš nezmiňoval. 

"Strýc z Uhřic" se jmenoval Vilém. Po strýcovi měli příjmení Schovanec. Co si pamatuji, tak jsme občas se strýcem zašli na Silničnou na pivo. Měli tam dobré pivko z Jarošova.  ke stáru trochu nedoslýchal.

Oba bydleli na konci Uhřic, směrem ke Ždánickému lesu, nedaleko rybníku, kde je nyní aquapark. Nevím, kdo tam teď bydlí, po smrti tety a strýce jejich děti dům prodali, protože každý žije někde jinde.

Uhřice 215, tady bydlela teta Anežka a strýc Vilém. Zdroj: Google mapy

Na co si vzpomínám, to byly cesty autobusem z brněnské Zvonařky. Vždycky jsem se těšil, až se před Silničnou, kde byla (a pořád je) autobusová zastávka, "vyloupnou" po pravé ruce v údolíčku Uhřice, s malebným kostelem. Cestou v autobuse jsem mohl číst ze směrových značek jména vesnic, o kterých až teď vím, že se tam třeba narodili mi předci. (Stejně tak jako při cestách vlakem z Vyškova do Brna, když jsem jezdil s kamarády po víkendu zpět na vysokoškolské koleje.)

Pokud něco vyprávěla teta Anežka, tak si to nepamatuji a nevybavuji. Určitě se o některých věcech z minulosti a o své nevlastní sestře Františce zmiňovala. Věčná škoda, jsou to ztracené střípky historie. Místo toho si pamatuji, jak jsem se strašně moc těšil na škvarky a chleba, které mi teta vždycky podstrčila. Je zřejmě, že v té době jídlo a pití přehlušovaly zájem o předky.

Mé návštěvy během studia nebyly až tak časté, ale jsem rád, že jsem byl jednou nebo dvakrát v Uhřicích na hodech, které se konají kolem sv. Martina. Po škole a potom, když jsem začal podnikat, tak jsme tam ještě několikrát zajeli s manželkou. Teta se strýcem ji znali, protože oba byli na naší svatbě.

Je nasnadě, že jsem zkoušel vypátrat jaké jsou jejich rodokmeny. V něčem se mi to podařilo, dílem je práce ještě otevřená. Je to pro mě opět ukázka toho, když zájem o historii a rodokmen přijde příliš pozdě, po smrti pamětníků.

Zápisy z matriky oddaných i pomohly se zorientovat a našel jsem i některé zajímavosti. Např. to, že táta tety Anežky, Matěj Konečný byl za Velké války v ruském zajetí na Sibiři, či svobodné matky v rodové linii strýce Viléma.

Pohled na Uhřice. Zdroj: Wikipedia

Anežka

Byla nevlastní sestrou mé nepoznané babičky Františky, s níž měla společnou matku, Marii Panáčkovou. Anežka měl 18 let, když babička Františka zahynula.

Anežčina matka si jako vdova po Metoději Rozehnalovi vzala dva roky po válce zástupce rozvětveného rodu Konečných - Matěje. Jeho rodokmen jsem vypátral, než se ztrácí ve ztracených uhřických matrikách z konce 18. století. Matěj Konečný zemřel v roce 1972, když jsem měl osm let. Asi se stalo, že mě poznal, pokud se mnou jako malým dítětem byli v Uhřicích. Táta vzpomínal jak "strýc Konečný" sedával s fajfkou na zápraží.

Shodou okolností, při pátrání po "mužích z památníku", jsem dělal průzkum i dalších mužů z Uhřic, kteří byli zraněni nebo v zajetí. Našel jsem mezi nimi Matěje Františka Konečného. Byl v zajetí jako pěšák 25. zeměbraneckého pluku z Kroměříže. Až později jsem zjistil, že to je ten Konečný, který byl manželem vdovy po Metoději Rozehnalovi.

V zajetí byl uveden na jaře roku 1916. V roce 1916 byl v Novonikolajevsku, což je nyní město Novosibirsk (od roku 1925) na křížovkářům známé sibiřské řece Ob. Podle Wikipedie Novoninolajevsk 26. května 1918 obsadil 7. střelecký pluk československých legií. Nevím, zda v té době tam ještě Matěj Konečný byl nasazen jako válečný zajatec v nějaké továrně. Vzhledem k tomu, že nevstoupil do legií, dostal se domů do Uhřic pravděpodobně ze zajateckého tábora. No, vypátrat osudy navrátilců z rakousko-uherské armády je těžší, než vypárat osudy padlých či legionářů.

Zápis ze Seznamu ztrát s informací o válečném zajatci (kriegsgef.) Matěji Františku Konečném z Uhřic, narozeném v roce 1893. Zdroj: Seznam ztrát (Verlustliste), vydaný 24.3.1916, č. 398, str. 31, ISSN 2076-0434.

Obrazně vzato, pokud jsem se s Matějem Konečným jako malé dítě setkal, byl to pravděpodobně jediný očitý svědek Velké války, u kterého se mi to "povedlo". Akorát je těžké, se stát genealogem ve věku do 8 let. Vše je tedy spíše v symbolické rovině, navíc je to příbuzenství, nikoliv pokrevní svazek.

Tady je aspoň rekapitulace mužské linie předků válečného zajatce Matěje Františka Konečného, tatínka "tety z Uhřic" Anežky.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• O 13.2.1811 František Konečný, Uhřice č. 38 a Magdalena (Martin) Hanák, Uhřice č. 33
• N 23.10.1829 Václav - František Konečný a Magdalena, Uhřice č. 14
• O 1.5.1855 Václav (František) Konečný, Uhřice č. 102 a Kateřina (Josef) Tichý, Uhřice č. 22
• N 12.5.1856 František - Václav Konečný a Kateřina, Uhřice č. 102
• O 22.11.1887 František (Václav) Konečný, Uhřice č. 102 a Marie (Jan) Papež, Uhřice č. 89
• N 21.2.1893 Matěj Ferdinand - František Konečný a Marie, Uhřice č. 125
• O 21.9.1920 Matěj (František) Konečný, Uhřice č. 125 a Marie (Josef) Panáček, Uhřice č. 137
• Svatba prababičky, vdovy po Metoději Rozehnalovi.
• N 28.6.1926 Anežka - Matěj Konečný a Marie, Uhřice č. 137
• O 27.12.1949 Anežka (Matěj) Konečný, Uhřice č. 215 a Vilém (Bartoloměj) Schovanec, Uhřice č. 182
• Z 8.2.2003 Anežka Schovancová, Uhřice č. 215

Vilém

U "strýca" si ještě pamatuji, jak brzy vstával na ranní autobus. Dojížděl do šroubáren ve Ždánicích, kde pracoval. Ani u něj mi to nedalo, abych nezkusil zapátrat v rodokmenu. Jeho otec Bartoloměj byl synem svobodné matky Marie, rodačky ze Slavkova. Zajímavé (setkal jsem se s tím poprvé), že tato Marie byla dcerou ženy (jmenovala se Apoléna), o níž jsem si také myslel, že je to svobodná matka. Bylo to tak, jenže Apoléna byla "svobodnou vdovou". V roce 1853 se Apoléna Schovancová provdala ve Slavkově za Matouše Růžičku. Měli spolu dva syny, pak Matouš Růžička v roce 1857 zemřel. Vdova Apoléna už se neprovdala, ale pod dívčím jménem porodila jako neprovdaná vdova dvě holčičky. Jednou z nich byla i Marie, pozdější babička strýce Viléma Schovance.

Marie se nikdy neprovdala, ale našel jsem šest jejich dětí, které se jí narodily jako svobodné matce ve Slavkově a v Žarošicích. Mezi nimi byl i strýcův tátu Bartoloměj (ten se narodil v Žarošicích) a také Bartolomějův starší bratr František Schovanec, narozený ve Slavkově. Ten bohužel padl za Velké války v roce 1916 na Volyni.

Kartotékový lístek s informací o Františku Schovancovi, který padl 17.9.1916 ve Volyni. Byl bratrem Bartoloměje Schovance (a te byl otcem Viléma Schovance, mého strýce, o němž je v článku řeč(. Zdroj: Kartotéka padlých VÚA

Bartoloměj Schovanec se oženil s Žofií Horychovou (viz. níže). Shodou okolností to byla starší sestra Františka Horycha, který mladičký zahynul za Velké války a jeho jméno je mezi 28 jmény na památníku v Uhřicích.

Mužská linie předků strýce Viléma Schovance tak byla během 19. století dvakrát přerušena neznámými otci (z pohledu matrik). Pátrání dále do minulosti mě přivedlo do Lysovic (mezi Vyškovem a Bučovicemi) a k příjmení Chovanec a narození Tomáše Chovanec. Ten pak byl domkařem v Kučerově, v sousední obci u Lysovic, ale nevypátral jsem odkud pocházel jeho otec  Pavel. Za života Tomáše (*1779) začali faráři a kooperátoři původní příjmení Chovanec psát a užívat jako Schovanec. Je pravděpodobné, že Tomáš Chovanec/Schovanec dvakrát nebo třikrát ovdověl a měl tři manželky. Dvě manželství dokládají narozené děti v Kučerově a v Bohdalicích. Třetí se mi nepodařilo prokázat, ale v zápisech je dost velký chaos.

Kdoví, co z toho strýc Vilém věděl. To, co jsem o jeho mužsko-ženské pokrevní linii zjistil já, to rekapituluji níže.

Strýc Vilém měl dva bratry, o nichž mi vyprávěla uhřická paní učitelka Bělohoubková. Protože sama je rozená Horychová a jejím strýcem byl padlý František Horych, byla sestřenicí strýce Viléma. Jedním z bratrů Viléma byl Bohumil Schovanec, amatérský malíř, jehož obrazy lze nalézt třeba v jeho rodných Žarošicích. Druhým Jan Schovanec, prý býval vojákem v Čechách.

I zde je na závěr rekapitulace údajů z rodové linie strýce Viléma.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 12.12.1779 Tomáš - Pavel Chovanec s Marina, Lysovice č. 10
• O ??? Tomáš (Pavel) Schovanec a Marie Anna (František) Kočička
• N (1828) Apollonia - Tomáš Schovanec a Marie Anna
• N 2.2.1860 Marie - Apollonia Schovanec, Slavkov č. 165
• O 12.2.1923 Bartoloměj (Marie) Schovanec, Žarošice č. 225 a Žofie (František) Horych, Uhřice č. 32
• N 12.10.1923 Vilém - Bartoloměj Schovanec a Žofie, Žarošice
• O 27.12.1949 Vilém (Bartoloměj) Schovanec, Uhřice č. 182 a Anežka (Matěj) Konečný, Uhřice č. 215
• Z 24.1.2013 Vilém Schovanec, Uhřice č. 215

Teta se strýcem mají v Uhřicích hrob, spolu se strýcovou matkou Žofií (roz. Horych) a Vilémovou sestrou Evou, které v mladém věku zemřela na tuberkulózu.

Náhrobek na hřbitově v Uhřicích. Zdroj: vlastní foto (2016)

Tolik tedy krátké vzpomínání na "tetu" a "strýce" z Uhřic, kteří navždy zůstanou spjati s mými studentskými léty. Článek věnuji jejich dětem, Anežce a Lubošovi.