Klement Halíř (*1894 - †1918) - Žarošice, Uhřice... a legionářský konec v Jekatěrinburgu 24.10.1918

Podle Jakuba Vrbase, autora knihy "Ždánsko" (poprvé vydané r. 1930) bojovalo na frontách z Uhřic 14 legionářů. Dva přišli o život v Rusku. O Františku Bělohoubkovi jsem psal. Když jsem si udělal "výtah" uhřických legionářů, dostal jsem 16 jmen, která jsem zkoumal v badatelně VHA. Jeden legionář mi unikal. Indicie přitom byla "pod nosem". Podle kartotékového lístku z databáze padlých VÚA zemřel Klement Halíř 24. října 1918 v Jekatěrinburgu. Nebyl mezi legionáři uhřickými, ale žarošickými. Byl totiž rodák ze Žarošic a ne z Uhřic. Proto jeho jméno najdete na památnících jak v Uhřicích, tak i v sousedních, jeho rodných Žarošicích.

Jeho konec nebyl romantický a hrdinný, pokud jde o bitvu, jak se občas u legionářů snaží psát novináři. Klement Halíř zemřel na skvrnitý tyfus. Bylo to čtyři dny předtím, co se z jeho rodné a v tu chvíli vzdálené země, stalo samostatné Československo. Do podepsání příměří a konce války zbývaly necelé tři týdny...

Klement Halíř

Jak už jsem zmínil, Klement Halíř byl rodákem ze Žarošic. Narodil se 8. listopadu 1894 do rodiny domkaře Jana Halíře a jeho manželky Františky, rodem Adámek ze Žarošic. Byl sedmým narozeným dítětem. 

Dodatečně dopsaný záznam o smrti Klementa Halíře v úmrtní matrice 25. zeměbraneckého pluku. Zdroj: Digitální knihovna, Kramerius, úmrtní matrika 25. zeměbraneckého pluku, str. 62

Zemřel v Jekatěrinburgu, městu na Uralu, která dělí kontinent na Evropu a Asii, městě, kde byl zavražděn/zastřelen poslední ruský car Mikuláš II a jeho rodina, pár dnů před obsazením města československými legionáři.

Klement Halíř se dožil dvaceti let, když už válka byla v plném proudu (např. v Haliči byl zřejmě smrtelně zraněn Jan Pěnčík). Ještě předtím, 19.9.1914 vyšla v ranním vydání Lidových novin tzv. "Svolávací vyhláška". Podle ní byli odvedeni ke službě ve zbrani muži právě jeho ročníku (v mírových podmínkách by šli k odvodům na jaře 1915 a prezenční službu by nastoupili v říjnu 1915). Týkalo se to i Klementa Halíře, jehož "domovskou jednotkou" se stal kroměřížský 25. zeměbranecký pěší pluk.

Protože Klement Halíř nebyl ženatý, nemá zde přímé potomky. Nepřímí mohou existovat díky jeho bratrů a sestrám. Kdoví...

Zajetí a legie v Jekatěrinburgu

Podle záznamu vojáka v databázi VÚA padl Klement Halíř do zajetí zřejmě v květnu 1918. Datum je však nejisté. Už o měsíc později, 26. června 1918, se v Omsku přihlásil do legií a byl zařazen do 6. střeleckého pluku.

6. československý střelecký pluk vznikl v Borispolu 21.6.1917 jako II. záložní prapor Čs.střelecké brigády, od 27.7.1917 6. československý střelecký pluk Hanácký. Od svého vzniku byl součástí 2. střelecké divize. Zúčastnil se boje u Bachmače, bojoval u Omska (7. až 9. června 1918), Tatarské, Tjumeni, Kunguru, Jekatěrinburgu, Irkutsku či v Bajkalských tunelech. Transsibiřskou magistrálu chránil pluk v oblasti Ščeglovska, štáb spojeneckého velení byl v Omsku. Do Československa odjel v dubnu 1920.

Transsibiřská magistrála, po níž se v roce 1918 vraceli vojáci československého sboru procházela také městem Jekatěrinburg. I zde probíhaly boje.  Československé legie, patrně i s Klementem Halířem, vstoupily do Jekatěrinburgu 25. července 1918. Jen několik dní poté, co v Ipaťjevově domě v Jekatěrinburgu byla popravena carská rodina. Československé legie se v Jekatěrinburgu zdržely bezmála rok. Sídlilo zde velitelství Sibiřské armády generála Radoly Gajdy, byl zde otevřen československý generální konzulát i pobočka Československé národní rady. Legionáři v Jekatěrinburgu dokonce podnikali - organizovali třeba výrobu protéz pro invalidy nebo výrobu potrubí. Celkem v Jekatěrinburku působilo okolo 5000 československých legionářů. 

Jak už jsem zmínil Klement Halíř zemřel v nemocnici v Jekatěrinburgu na skvrnitý tyfus. V den publikování tohoto článku je to přesně 100 leté výročí.

Československé legie opustily Jekatěrinburg 11. července 1919 a s nimi odešla i většina Čechů, kteří ve městě žili. Po evakuaci Sibiřské armády bylo město o pár dnů později, 14. července 1919, obsazeno bolševiky. Všechny pomníky a hroby byly zničeny. To šlo bolševikům a komunistům vždy dobře, nejen v Rusku či Sovětském svazu.

Až v roce 2008 byl na Michajlovském hřbitově odhalen nový pomník zde pochovaným legionářům. 

Památník z černého mramoru na starém Michajlovském hřbitově v Jekatěrinburgu má po stranách uvedena jména obětí. Mezi nimi je také jméno Klementa Halíře.

Památník se jmény 358 legionářů. Zdroj: Aktuálně.cz

Nedobádaný rodokmen

Odkud předci Klementa Halíře do Žarošic přišli nemám ještě ověřeno. Jeho děd, tkadlec Václav Halíř se v Žarošicích oženil, ale před svatbou v Žarošicích už bydlel. Měl pět dětí, přežil však pouze Jan, pozdější Klementův táta. Jana Klementa od 6 let vychovával nevlastní otec, Jan Novoměstský, za něhož se v roce 1862 provdala vdova po provazníkovi Václavu Klementovi, Antonie.

Podle indicií z databází padlých se domnívám, že by se Václav Halíř, který žil a oženil se v Žarošicích, mohl narodit někde v okolí Litovle.

Stručný rodokmen Klementa Halíře je k nahlédnutí zde.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• (N 1823) Václav Halíř - Hieronymus Halíř a Magdalena Oháňka, ???
• O 10.2.1851 Václav (Hieronymus) Halíř, Žarošice č. 149 a Antonie (Martin) Konečný, Žarošice č. 167
• N 17.6.1856 Jan - Václav Halíř a Antonie, Žarošice č. 81
• Janův otec Václav zemřel 6. prosince 1861. V srpnu 1862 se vdova Antonie provdala za Jana Novoměstského.
• O 6.11.1879 Jan (Václav) Halíř, Žarošice č. 82 a Františka (Martin) Adámek, Žarošice č. 87
• N 8.11.1894 Klement - Jan Halíř a Františka, Žarošice č. 101
• Z 24.10.1918 Klement Halíř, Jekatěrinburg, Sverdlovská oblast, Rusko

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička