Válka odstartovaná v létě 1914 po událostech v Sarajevu, si začala vybírat svou neúprosnou a krutou daň velice brzy po svém začátku. V roce 1914 prokazatelně ukončila život hned třem uhřickým mužům:
Přibližná místa (zejména u Jana Pěnčíka), kde se naplnily osudy čtyř mužů z Uhřic, kteří se v prvním roce války objevili na haličské frontě a už se z ní nevrátili, ukazuje mapka. Otevře se vám na tomto odkazu. Tady je její náhled.
Postupně přibyla další jména, až do počtu 28 mužů, jimž je věnován památník (a zároveň evidovaný válečný hrob) v Uhřicích u Kyjova.
Jako většina v Uhřicích, byl rolníkem. "Vojnu" absolvoval (pokud byla v řádném termínu) asi v letech 1904-1906. Při svatbě v roce 1912 je uveden jako "náhradní záložník 25. zeměbraneckého pluku" (LIR 25). Za svědka mu byl strýc František Pěnčík. Janův otec byl v době svatby svého syna již řadu let mrtev. Nevěstě byl za svědka také strýc a jeden z mých "pra-bratranců", Jan Poláček.
V manželství se Janovi Pěnčíkovi a Františce narodila 4. března 1913 dcera Františka. Podle zápisu v matrice v roce 1930 zemřela, nestihla se provdat. Další dítě už manželům na svět nepřišlo. Život Jana Pěnčíka přervala válka a není pravděpodobné, že by se zde byli jeho přímí potomci.
Františka, vdova po Janu Pěnčíkovi se ještě během války (v roce 1917) vdala za Floriána Hořavu, bratra dvou uhřických legionářů, Josefa Hořavy a Jiřího Hořavy. Na vánoce téhož roku se jim narodila dvojčata Štěpán a Anežka. Štěpán v následujícím roce zemřel, Anežka se v roce 1939 provdala za Václava Valihracha. Dva roky po dvojčatech přišel na svět ještě syn Karel (Hořava), a možná ještě další.
Přímý potomek Jana Pěnčíka téměř jistě není. Jan Pěnčík měl dvě mladší sestry, ale obě zemřely v roce 1889, stejně tak jako jeho otec. Janova matka se jako vdova patrně nevdala (nenašel jsem žádný sňatek v Uhřicích). Jsou to však věci, které je třeba ověřit. Pravděpodobní potomci by mohli existovat v rodové větvi jeho strýce Františka Pěnčíka, který je v uhřické matrice narozených v roce 1857 zapsán jako Pěnčíček a asi byl prvním Pěnčíkem, který se v Uhřicích narodil. Jeho mladší bratr spatřil světlo světa ještě v Želeticích.
Jediná "zpráva" o Janu Pěnčíkovi z krátké historie jeho válečného života, pochází ze Seznamu ztrát č. 89, vydaného 31.12.1914. Na straně 27 najdeme zápis, že Jan Pěnčík z Uhřic byl zraněn jako pěšák LIR 25, tedy zeměbraneckého pěšího pluku č. 25 z Kroměříže. Blízká pravdě může být spekulace, že zranění Jan Pěnčík podlehl. Je to spekulace stejně jako v případě Jana Adamce z téhož pluku, kdy informace o zranění vyšla v Seznamech ztrát 24.1.1915.
LIR 25 byl podle fóra Velká válka součástí 26. zeměbranecké pěší brigády, zařazené v 13. zeměbranecké pěší divizi. Ta byla zprvu součástí II. sboru (Korps.) v sestavě 4. a posléze 1. armády. To vše od zahájení války do prosince 1914. V roce 1914 tvořili Češi 83% národnostního složení tohoto pluku.
Je pravděpodobné, že se Jan Pěnčík zúčastnil operací na haličské frontě v okolí pevnosti Přemyšl (na mapce vpravo dole, modře zakroužkovaná). Tato pevnost byla nazývána "Verdun východu". V srpnu a září 1914 zde bylo sídlo rakousko-uherského vrchního velitelství (AOK). Od září 1914 do března 1915 byla střídavě součástí obranné linie na řece San a v obležení ruskými vojsky. Opakované rakousko-uherské pokusy o vyproštění pevnosti stály na obou znepřátelených stranách statisíce životů.
O obležení pevnosti Přemyšl na podzim 1914 stručně píše např. Wikipedie.
"26. srpna 1914 zahájila ruská vojska úspěšnou bitvu o Halič a do listopadu postupovala dále do nitra Rakouska-Uherska. První obležení pevnosti začalo 17. září 1914, podílelo se na něm zhruba 92 tisíc ruských vojáků. Rusové bezúspěšně útočili až do 10. října, přičemž bylo zabito přibližně 10 tisíc ruských a 4 tisíce rakousko-uherských vojáků. Dne 5. listopadu začala ruská vojska druhé obléhání. Vzhledem k tomu, že se pevnost nacházela již hluboko v ruském zázemí, bylo nemožné, aby byla vojska vyproštěna. V zimě 1914–1915 došlo k rychlému vyčerpání zásob, postupně byly snižovány příděly potravin, poráželi se koně. Pevnost se ruské armádě dobýt nepodařilo, ovšem posádka čítající 110 tisíc mužů se byla nucena 22. března 1915 vzdát z důvodu nedostatku zásob."
Tři měsíce po kapitulaci pevnosti se fronta přes ni převalila naposledy. Bezprostřední útrapy spojené s frontou se přesunuly z Haliče a Karpat definitivně na východ, na Ukrajinu. Podrobněji si o pevnosti a jejím obléhání můžete přečíst zde a zde nebo v níže anoncované knize Jiřího Vrby.
Jeden záznam o zranění v Seznamu ztrát není mnoho na dalekosáhlé závěry. Spíše jde o pravděpodobné spekulace, které vycházejí i z toho, že rok 1914 je jako rok úmrtí Jana Pěnčíka také na památníku v Uhřicích. Seznamy ztrát sice byly vydávány intenzivně, nicméně ke zpoždění za událostmi docházelo. Od toho se odvíjí odhad pro říjen až listopad 1914, kdy Jan Pěnčík zemřel nebo zmizel.
Doplňková literatura:
Jan Pěnčík měl v 25. zeměbraneckém pěším pluku svého jmenovce, Jana Pěnčíka, narozeného 29. července 1896 ve Stavěšicích na Kyjovsku. Podle databáze VHA tento Jan Pěnčík někdy v roce 1916 skončil v ruském zajetí a pak se stal nezvěstným. Jeho jméno na památníku ve Stavěšicích chybí.
Pradědem Jana Pěnčíka ze Stavěšic byl Ignác Pěnčík, který se narodil 1. srpna 1809 ve Želeticích, v chalupě číslo 5, tedy ve stejné chalupě jako předci uhřického Jana Pěnčíka. Jako jejich společného předka jsem dohledal Josefa Pěnčíka ze Želetic (*1753 - †1805) a matkou Apoléna Navrátil.
V kartotéce padlých VÚA jsou ještě dva Janové s příjmením Pěnčík - jeden z Třebíče a jeden z Morkovic na Kroměřížsku. O tom uhřickém ani zmínka.
Rodokmen Jana Pěnčíka si můžete prohlédnout zde. Rodovou linii najdeme v Želeticích, další pak v okolí. Žádný z předků Jana Pěnčíka nezasahuje do historických rodů z Uhřic, kromě rodu matky jeho manželky Františky. Její matka se jmenovala Lucie (*1857) a byla dcerou Václava Peroutky a Františky Mlčák. Tato příjmení se v Uhřicích vyskytují i v 18. století či dříve.
Závěrem tedy obvyklá rekapitulace mužské rodové linie Jana Pančíka v Uhřicích a Želeticích.
(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
- Jakubu Poláčkovi (u Kraśniku, PL)
- Jakubu Adamcovi (u Dubu, PL)
- Františku Buchlovskému (u Gorice, IT/SLO)
Přibližná místa (zejména u Jana Pěnčíka), kde se naplnily osudy čtyř mužů z Uhřic, kteří se v prvním roce války objevili na haličské frontě a už se z ní nevrátili, ukazuje mapka. Otevře se vám na tomto odkazu. Tady je její náhled.
 |
| Přibližná místa, kde vyhasly životy čtyř uhřických vojáků v roce 1914. Zdroj: Mapy.cz |
Postupně přibyla další jména, až do počtu 28 mužů, jimž je věnován památník (a zároveň evidovaný válečný hrob) v Uhřicích u Kyjova.
Jan Pěnčík
Jan Pěnčík byl rodákem z Uhřic. Narodil se 6. dubna 1883. Jeho matkou byla Františka, dcera Marianny Žilkové a (pravděpodobně) mlynáře Františka Zdražílka z Kostelce u Kyjova. Myslím si, že Jan byl nemanželským dítětem, protože svatba jeho rodičů, Jana Pěnčíka a Františky Zdražílek se konala až v roce 1886, když měl už tři roky.Jako většina v Uhřicích, byl rolníkem. "Vojnu" absolvoval (pokud byla v řádném termínu) asi v letech 1904-1906. Při svatbě v roce 1912 je uveden jako "náhradní záložník 25. zeměbraneckého pluku" (LIR 25). Za svědka mu byl strýc František Pěnčík. Janův otec byl v době svatby svého syna již řadu let mrtev. Nevěstě byl za svědka také strýc a jeden z mých "pra-bratranců", Jan Poláček.
V manželství se Janovi Pěnčíkovi a Františce narodila 4. března 1913 dcera Františka. Podle zápisu v matrice v roce 1930 zemřela, nestihla se provdat. Další dítě už manželům na svět nepřišlo. Život Jana Pěnčíka přervala válka a není pravděpodobné, že by se zde byli jeho přímí potomci.
Františka, vdova po Janu Pěnčíkovi se ještě během války (v roce 1917) vdala za Floriána Hořavu, bratra dvou uhřických legionářů, Josefa Hořavy a Jiřího Hořavy. Na vánoce téhož roku se jim narodila dvojčata Štěpán a Anežka. Štěpán v následujícím roce zemřel, Anežka se v roce 1939 provdala za Václava Valihracha. Dva roky po dvojčatech přišel na svět ještě syn Karel (Hořava), a možná ještě další.
Přímý potomek Jana Pěnčíka téměř jistě není. Jan Pěnčík měl dvě mladší sestry, ale obě zemřely v roce 1889, stejně tak jako jeho otec. Janova matka se jako vdova patrně nevdala (nenašel jsem žádný sňatek v Uhřicích). Jsou to však věci, které je třeba ověřit. Pravděpodobní potomci by mohli existovat v rodové větvi jeho strýce Františka Pěnčíka, který je v uhřické matrice narozených v roce 1857 zapsán jako Pěnčíček a asi byl prvním Pěnčíkem, který se v Uhřicích narodil. Jeho mladší bratr spatřil světlo světa ještě v Želeticích.
LIR 25
Zvláštní je, že uhřický Jan Pěnčík se neobjevuje ani v databázi VHA, kde již jsou zpracovány roky 1914 i 1915.Jediná "zpráva" o Janu Pěnčíkovi z krátké historie jeho válečného života, pochází ze Seznamu ztrát č. 89, vydaného 31.12.1914. Na straně 27 najdeme zápis, že Jan Pěnčík z Uhřic byl zraněn jako pěšák LIR 25, tedy zeměbraneckého pěšího pluku č. 25 z Kroměříže. Blízká pravdě může být spekulace, že zranění Jan Pěnčík podlehl. Je to spekulace stejně jako v případě Jana Adamce z téhož pluku, kdy informace o zranění vyšla v Seznamech ztrát 24.1.1915.
 |
| Zmínka o zranění Jana Pěnčíka z 5. roty zeměbraneckého pěšího pluku č. 25. Zdroj: Seznam ztrát (Verlustliste), vydaný 31.12.1914, č. 89, str. 27, ISSN 2076-0434. |
LIR 25 byl podle fóra Velká válka součástí 26. zeměbranecké pěší brigády, zařazené v 13. zeměbranecké pěší divizi. Ta byla zprvu součástí II. sboru (Korps.) v sestavě 4. a posléze 1. armády. To vše od zahájení války do prosince 1914. V roce 1914 tvořili Češi 83% národnostního složení tohoto pluku.
Je pravděpodobné, že se Jan Pěnčík zúčastnil operací na haličské frontě v okolí pevnosti Přemyšl (na mapce vpravo dole, modře zakroužkovaná). Tato pevnost byla nazývána "Verdun východu". V srpnu a září 1914 zde bylo sídlo rakousko-uherského vrchního velitelství (AOK). Od září 1914 do března 1915 byla střídavě součástí obranné linie na řece San a v obležení ruskými vojsky. Opakované rakousko-uherské pokusy o vyproštění pevnosti stály na obou znepřátelených stranách statisíce životů.
 |
| Mapka znázorňuje polohu jednotek 8. října 1914. Označeno je místo severně od Rzeszówa, kde byl prostor II. armádního sboru. Zdroj: ÖULK, 1914, díl 1, leták č. 16 |
O obležení pevnosti Přemyšl na podzim 1914 stručně píše např. Wikipedie.
"26. srpna 1914 zahájila ruská vojska úspěšnou bitvu o Halič a do listopadu postupovala dále do nitra Rakouska-Uherska. První obležení pevnosti začalo 17. září 1914, podílelo se na něm zhruba 92 tisíc ruských vojáků. Rusové bezúspěšně útočili až do 10. října, přičemž bylo zabito přibližně 10 tisíc ruských a 4 tisíce rakousko-uherských vojáků. Dne 5. listopadu začala ruská vojska druhé obléhání. Vzhledem k tomu, že se pevnost nacházela již hluboko v ruském zázemí, bylo nemožné, aby byla vojska vyproštěna. V zimě 1914–1915 došlo k rychlému vyčerpání zásob, postupně byly snižovány příděly potravin, poráželi se koně. Pevnost se ruské armádě dobýt nepodařilo, ovšem posádka čítající 110 tisíc mužů se byla nucena 22. března 1915 vzdát z důvodu nedostatku zásob."
Tři měsíce po kapitulaci pevnosti se fronta přes ni převalila naposledy. Bezprostřední útrapy spojené s frontou se přesunuly z Haliče a Karpat definitivně na východ, na Ukrajinu. Podrobněji si o pevnosti a jejím obléhání můžete přečíst zde a zde nebo v níže anoncované knize Jiřího Vrby.
Jeden záznam o zranění v Seznamu ztrát není mnoho na dalekosáhlé závěry. Spíše jde o pravděpodobné spekulace, které vycházejí i z toho, že rok 1914 je jako rok úmrtí Jana Pěnčíka také na památníku v Uhřicích. Seznamy ztrát sice byly vydávány intenzivně, nicméně ke zpoždění za událostmi docházelo. Od toho se odvíjí odhad pro říjen až listopad 1914, kdy Jan Pěnčík zemřel nebo zmizel.
Doplňková literatura:
- VRBA, J. Přemyšl 1914. 1. vyd. Brno: Signum Beli 1914, 2013. 100 s. ISBN 978-80-260-3138-3.
 |
| Přemyšl ("Verdun východu), symbol rakousko-uherských bojů v Haliči a Karpatech - obálka knihy. Zdroj: Signum Beli 1914. |
Jan Pěnčík ze Stavěšic
Jan Pěnčík měl v 25. zeměbraneckém pěším pluku svého jmenovce, Jana Pěnčíka, narozeného 29. července 1896 ve Stavěšicích na Kyjovsku. Podle databáze VHA tento Jan Pěnčík někdy v roce 1916 skončil v ruském zajetí a pak se stal nezvěstným. Jeho jméno na památníku ve Stavěšicích chybí.
Pradědem Jana Pěnčíka ze Stavěšic byl Ignác Pěnčík, který se narodil 1. srpna 1809 ve Želeticích, v chalupě číslo 5, tedy ve stejné chalupě jako předci uhřického Jana Pěnčíka. Jako jejich společného předka jsem dohledal Josefa Pěnčíka ze Želetic (*1753 - †1805) a matkou Apoléna Navrátil.
V kartotéce padlých VÚA jsou ještě dva Janové s příjmením Pěnčík - jeden z Třebíče a jeden z Morkovic na Kroměřížsku. O tom uhřickém ani zmínka.
Čtyři generace Janů
V době bitvy u Slavkova na počátku 19. století žili Pěnčíkovi v Želeticích, obci docela blízko místa, kde bylo podepsáno příměří po bitvě tří císařů. Není samozřejmě nic neobvyklého, když se příjmení objevuje v okolních vsích (Uhřice, Stavěšice, Nenkovice...). Do Uhřic přesídlili manželé Jan Pěnčík s Anežkou asi těsně před rokem 1857. Prvním Pěnčíkem narozeným v Uhřicích byl František, v matrice uvedený jako Pěnčíček. Narodil se na "apríla", 1. dubna 1857, byl strýcem Jana Pěnčíka a jak už jsem zmínil dříve, také svědkem na jeho svatbě s Františkou Němcovou. |
| Rozložení výskytu příjmení Pěnčík v České republice. Zdroj: KdeJsme.cz |
Rodokmen Jana Pěnčíka si můžete prohlédnout zde. Rodovou linii najdeme v Želeticích, další pak v okolí. Žádný z předků Jana Pěnčíka nezasahuje do historických rodů z Uhřic, kromě rodu matky jeho manželky Františky. Její matka se jmenovala Lucie (*1857) a byla dcerou Václava Peroutky a Františky Mlčák. Tato příjmení se v Uhřicích vyskytují i v 18. století či dříve.
Závěrem tedy obvyklá rekapitulace mužské rodové linie Jana Pančíka v Uhřicích a Želeticích.
(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
- N 4.10.1707 (?) František - Martin Pěnčík a Marina
- SmartMatch v MyHeritage, u něhož jsem nenašel zdroj a nemohl jej ověřit.
- Otec Martin Pěnčík je doložen, zemřel v roce 1740. Vdovou po něm byla Barbora.
- O 27.5.1736 František (Martin) Pěnčík a Rozina (Jan) Svoboda, Želetice
- N 7.1.1753 Josef - František Pěnčík a Rozina, Želetice
- O 23.11.1777 Josef (František) Pěnčík a Apoléna (Jan) Navrátil, Želetice č. 58
- N 27.6. 1786 Jan - Josef Pěnčík a Apoléna, Želetice č. 3
- O 12.11.1806 Jan (Josef) Pěnčík, Želetice č. 5 a Veronika (Antonín) Skřivánek, Želetice č. 13
- N 28.12.1813 Jan - Jan Pěnčík a Veronika, Želetice č. 5
- O 14.1.1846 Jan (Jan) Pěnčík, Želetice č. 22 a Anežka (Martin) Procházka, Želetice č. 15
- N 9.7.1861 Jan - Jan Pěnčík a Anežka, Uhřice č. 33
- O 1886 Jan (Jan) Pěnčík, Uhřice č. 28 a Františka (František) Zdražílek, Uhřice č. 20
- N 26.4.1883 Jan - Jan Pěnčík a Františka, Uhřice č. 20
- O 29.4.1912 Jan (Jan) Pěnčík, Uhřice č. 35 a Františka (Václav) Němec, Uhřice č. 47
- Z 1914 Jan Pěnčík
Čest jeho památce!
 |
| Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.
LF