Richard Mihola (*1876 - †1915) - řezník a hostinský z Uhřic a památník v Uhřicích a Drnovicích

Richard Mihola není rodákem z Uhřic. Narodil se v Drnovicích (okres Blansko) a dokonce se v Drnovicích i oženil. Ani jeho provorozený syn Richard se v Uhřicích ještě nenarodil. Stal se tam však později řezníkem a hostinským. Rodačkou z Uhřic byla až dcera Richarda Miholy, Arnoštka. Už jsem se o ní zmínil v kratičkém příběhu Františka Horycha. Arnoštka (dostala jméno po své matce jako prvorozená dcera) si totiž vzala Horychova mladšího bratra Karla.

Vidíte, že příběh dalšího hrdiny mých "medailonků", bude trochu pestřejší než předchozí. Ostatně, zanechává jasnější stopy i do dnešních dnů. A jak vidno, "ohnisko" příjmení Mihola není na Hodonínsku.

Rozložení příjemní "Mihola" v dnešních dnech stále ukazuje na "centrum" v okolí Boskovic. Zdroj: KdeJsme.cz

Richard Mihola

Richard Mihola byl jeden z těch dříve narozených mužů, kterým Velká válka vzala život. Měl šest dětí, poslední (syn Rudolf) se mu narodilo už v prvních dnech války (19. září 1914). Netroufám si tvrdit, zda byl jeho táta v době narození v Uhřicích nebo už v Haliči na frontě. Existuje jen hypotéza, kterou také zmíním.

Richard se narodil v Drnovicích 25. března 1876 drnovickému hostinskému Antonínu Miholovi a jeho manželce Julii, rodem Jana Findejse z Dalečína (okr. Žďár nad Sázavou). Její otec byl mlynářem v Drnovicích (nedaleko Boskovic, Lysic a Kunštátu).

Richard Mihola na původní fotce z uhřického památníku. Zdroj: OÚ Uhřice

Při pátrání po předcích Richarda Miholy jsem se chvíli "trápil" s jeho dědem Josefem Miholou a pradědem Bartolomějem. Ten byl šenkýřem v Drnovicích, kde se objevil "zčistajasna". Ani rodokmeny Miholů sdílené na MyHeritage (zde a zde) toto tajemství neodhalily. Při podrobnějším zkoumání se mi podařilo objevit, že Bartoloměj Mihola byl šenkýřem také v nedaleké Kunčině Vsi. Tam se mu a manželce Anně (rodem Špidla) narodily první děti (vč. Josefa, děda Richarda Miholy), než se kolem roku 1815-1816 stal hostinským v Drnovicích. Jeho nástupcem v Kunčině Vsi byl šenkýř Josef Vejvoda. Bartoloměj Mihola zřejmě nepředal řemeslo přímo synovi Josefovi. Zemřel (patrně před rokem 1825) a hostinským v Drnovicích byl několik let Antonín Slezák. V roce 1833 se už ženil Bartolomějův syn Josef jako hostinský. Hostinským byl i Josefův syn Antonín. Šenkýři a hostinští patřili mezi jedny z typických stěhovavých povolání.

Richard se stal v Drnovicích řezníkem, řezníkem byl i později v Uhřicích. Jak už bylo napsáno, oženil se ještě v Drnovicích. Bylo to užitečné spojení hostinsko-řeznického rodu s pekařským rodem. Při svatbě, 10 let před válkou byl už Richard po prezenční vojenské službě, takže byl "záložákem" 14. zeměbraneckého pěšího pluku. Mezi svědky byl i František Mihola, hostinský v Lysicích (nedaleko Drnovic).

Hostinský, řezník, pekař... To vypadalo na bohatou svatební hostinu.

Zápis svatby drnovického řezníka Richarda Miholy a dcery drnovického pekaře Arnošty Peřina. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Lysice 638, online s. 146/217 (zde).  

Richardovi a Arnoště se narodilo šest dětí. Nejstarší Richard v Omicích (blízko Rosic u Brna). Datum pochází z indexu k matrice, která je stále "živá" uložená na příslušném obecním úřadu. Další děti už se Richardovi a jeho manželce narodily v Uhřicích, počínaje Arnoštkou (*14. února 1907) - tou, která se později stala manželkou Karla Horycha, bratra další z uhřických obětí války, Františka Horycha.

Nejmladší dítě, syn Rudolf se u Miholů narodil už během války, 19. září 1914. Bylo po mobilizaci (31. července 1914) a Richard se narození syna už nedočkal. O důvodech píše server velkavalka.info?

"...okamžikem mobilizace byli povoláni všichni záložníci, tedy muži ročníků 1882-1889, kteří si byli v letech 1903-1913 odbyli prezenční službu. Ti doplnili mírové početní stavy jednotek na válečné. Navíc byli povoláni vycvičení domobranci I. výzvy, tedy muži ročníků 1876-1881, kteří už byli (po odbytí prezenční služby v letech 1897-1906) ve svých 32 letech vyřazeni ze zálohy svých jednotek (v pásmu I. armádního sboru byli povoláni i vycvičení domobranci II. výzvy, tedy ročníky 1872-1876). Z těch byly sestaveny domobranecké jednotky (ty v míru neexistovaly). Armáda v tomto složení během několika dnů po mobilizaci vytáhla do pole." 

"...Na začátku září 1914 byli povoláni vycvičení domobranci II. výzvy, tedy ročníky 1872-1876 i z území ostatních sborových okrsků."

Richard Mihola (ročník 1876) byl mobilizován buď hned 30. července 1914 nebo ve II. výzvě počátkem září 1914.

Začala jeho krátká pouť Velkou válkou, která skončila na haličské frontě koncem března následujícího roku.

Manželka Richarda Miholy pokračovala v řemesle svého manžela - byla hostinskou v Uhřicích. Nejstarší syn Richard byl po otci řezníkem a spolu s matkou hostinským v Uhřicích. Mladší syn Jaroslav byl řezníkem v sousedních Žarošicích. Vdova po Richardu Miholovi pochovala před svou smrtí i syna Richarda. Ten zemřel na Nový rok 1953, jeho matka v září 1959. Obdivuhodné je, že poté, co ji ve válce zemřel manžel, zůstala vdova se šesti dětmi sama a už se nevdala.

Tři děti Richarda Miholy se dočkaly ještě i života po "sametové revoluci", další dvě nikoliv. Mezi nimi i nejmladší syn Rudolf, který zemřel v Praze v roce 1974. Jeho tatínek Richard Mihola jej pravděpodobně nikdy nespatřil a nedržel v náruči.

Hrob rodiny Miholových na hřbitově v Uhřicích. Zdroj: BillionGraves

Haličská fronta, jaro 1915

U Richarda Miholy jsou k dispozici dokonce dva kartotékové lístky z Vojenského historického archivu. Z nich vyplývá, že byl zraněn v boji u Borzecinu a zemřel na bojišti v nemocnici. Udanou vojenskou jednotkou je domobranecký pěší pluk č. 25 (Lansturm-Infanterieregiment, Lst IR 25). Byl to česko-německý pluk, kam byli v průběhu války rekrutování Poláci. Kmenový list Richarda Miholy se nedochoval.

Kartotékový lístek z kartotéky padlých shrnuje základní fakta. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce. 

Co si můžeme o počátečních fázích Velké války přečíst? Např. server Válka.cz píše:

"Rakousko-Uhersko vytvořilo plán B (Balkán), který počítal s nasazením tří armád proti Srbsku, zatímco další tři by bránily ruskou hranici proti ruskému útoku na pomoc Srbsku. Když bylo jasné, že konflikt nebude omezen na Balkán, přepracovalo jej na plán R (Rusko), v němž byly na srbskou frontu přiděleny jen dvě armády (8 divizí), na ruskou čtyři (28 divizí) a 12 divizí ponecháno jako záloha. Tuto zálohu však náčelník rakouského generálního štábu Conrad von Hötzendorf na počátku války okamžitě začal přesunovat na srbskou frontu, následně si to rozmyslel a naopak je stáhl na frontu ruskou. Ve výsledku tedy nepomohly v Srbsku a nedorazily včas do Ruska, kde se plánoval v součinnosti s Němci útok na ruské Polsko, což byl dlouhý pruh území mezi východním Pruskem na severu a Rakouskem na jihu. Rakušané měli postupovat na sever a Němci z východního Pruska na jih, obě armády se spojit a odříznout tak ruské jednotky v Polsku, a Rakušané poté hodlali zatlačit Rusy dál na východ. Tento plán však nemohl být realizován, neboť Němci se ve shodě se Schlieffenovým plánem nejdříve obrátili na západ a nezbývalo jim dost sil k provedení jejich části útoku, což Rakušané odmítli brát v potaz."

Mocnářství situaci nezvládalo od samého počátku, takže to předznamenalo i události, které se odehrávaly na haličské frontě, kde bojoval Richard Mihola.

25. domobranecký pěší pluk byl součástí 1. armády. V srpnu 1914 tvořil část posádky v pevnosti v Krakově.

První mapa (ÖULK, díl 2, mapa 6) je zachycením rozmístění vojsk na východní frontě 15. ledna 1915, kdy Richard Mihola ještě žil. Borzecin a okolí jsou označeny na obou mapách zeleným obdélníkem. Fronta byla podél Dunajce. Boje a spojené akce 1. a 4. armády zde probíhaly už před vánoci 1914, ale k ničemu nevedly.

23. ledna 1915 byl 25. domobranecký pěší pluk součástí 1. armády, skupina Martiny, v sestavě 106. domobranecké pěší divize, která čítala 7171 vojáků (na mapě modrá šrafovaná oblast nad zeleným obdělníkem).

Stav části fronty okolo Borzecinu v lednu 1915. Jednotka s Richardem Miholou byla součástí 106. domobranecképěší divize (106 - nad horním okrajem zeleného obdélníku). Zdroj: ÖULK, díl 2, 1915, mapa/leták č. 6. Zelený obdélník jsem doplnil.

Druhá mapa (ÖULK, díl 2, mapa 11) ukazuje stav 14. dubna 1915, tedy už po smrti Richarda Miholy. Situace byla typická - bez pohybu.

Stav části fronty okolo Borzecinu v dubnu 1915. Zdroj: ÖULK, díl 2, 1915, mapa/leták č. 11. Zelený obdélník jsem doplnil.

Mezi těmito "stavy" Richard Mihola zemřel v polní nemocnici. Bylo to severně od míst, kde v okolí Gorlice 3. armáda čelila ruskému tlaku, v situacích, které ÖULK podrobně popisuje. O bojích 1. armády se příliš nezmiňuje. I obě mapy ukazují, že zde žádný pohyb a průlom nenastal.

V tomto duchu se odvíjela řada "příběhů", o kterých jsem v posledních měsících psal. Nevysloveným "předpokladem" byla účast v bojích. Ale je jasné, že ne všichni, kteří válku nepřežili, zemřeli se zbraní v ruce. Podobný osud stihl i mého praděda Metoděje Rozehnala, který zemřel v nemocnici ve Vídni na jaře 1918 a byl vojínem zásobovacího skladu. Nemohu tak potvrdit žádnou "romantizovanou" verzi o bojích někde na frontě, byť mě tajemství cesta pradědy válkou zajímá a už se jej asi nikdy nedozvím.

Těžko hádat. Naštěstí žijí potomci Richarda Miholy. Od jeho vnuka Jaroslava Z jsem se dozvěděl, že Richard Mihola byl řezníkem i u pluku a v nemocnici zemřel na tyfus.

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, foto Petr Něnička

Drnovická "sága"

Rodokmen Richarda Miholy je zřejmě jediným, který se týká jmen z památníku v Uhřicích, který neobsahuje žádného uhřického rodáka. Těmi byly až Richardovy děti. Na rodokmen rodiny Miholových je však člověk daleko povolanější, než jsem já, pan Jaroslav Mihola. Setkal jsem se s ním poprvé setkal jarní pietní vzpomínce v Uhřicích 17. března 2018. Je potomkem Richarda Miholy, který byl jeho dědem. On sám je potomkem Jaroslava, prostředního syna Richarda Miholy. Rodokmeny se zabývá už od gymnaziálních let. S rodinou jezdí v pětiletých cyklech výročních let do Borzecinu na hrob svého dědy. Poslední návštěva se uskutečnila na stoleté výročí jeho smrti v roce 2015. Od pana Jaroslava jsem se dozvěděl, že Richard Mihola zemřel na tyfus a zápal plic.

Rodokmen Richarda Miholy, který si můžete prohlédnout na tomto odkazu je ten, který jsem sestavil "od stolu" a není tak úplný, jaký jistě má pan Jaroslav.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 3.11.1807 Josef - Bartoloměj Mihola a Anna Špidla, Kunčina Ves č. 3
• O 29.9.1833 Josef (Bartoloměj) Mihola, Drnovice č. 32 a Františka (Václav) Augustínek, Drnovice č. 56
• N 13.5.1839 Antonín - Josef Mihola a Františka, Drnovice č. 32
• O 4.2.1866 Antonín (Josef) Mihola, Drnovice č. 32 a Julie (Jan) Findejs, Drnovice č. 13
• N 25.3.1876 Richard - Antonín Mihola a Julie, Drnovice č. 32 
• O 11.10.1904 Richard (Antonín) Mihola, Drnovice č. 32 a Arnošta (Josef) Peřina, Drnovice č. 98
• Z 29.3.1915 Richard Mihola, Borzecin (nyní Malopolské vojvodství, Polsko)

Současná mapa Polska v vyznačení oblasti Borzecinu, kde zahynul Richard Mihola. (V levém dolním rohu je Novy Wisnicz, obec jejíž součástí je nyní Stary Wisnicz, kde se narodili rodiče mí prababičky Emilie, rozené Aniol. Je to onen "extrémní" bod na východě, který se objevuje na mapě mých předků.) Zdroj: Mapy.cz

Zpět do Drnovic

Jelikož byl Richard Mihola rodákem z Drnovic, nahlédl jsem na tamní pomník obětem Velké války. Z rodu Miholů se tam objevuje "pouze" jméno František.

Seznam padlých z Drnovic. Mezi nimi je František Mihola. Richard Mihola jako drnovický rodák chybí. Od roku 1906 žil v Uhřicích na Kyjovsku. Zdroj: VETS - Spolek pro vojenská pietní místa - Drnovice.

Pátral jsem po Františku Miholovi a našel padlého toho jména v kartotéce VHA. Je to František Mihola, který se narodil v Lysicích. Pro jistotu jsem ještě vyhledal pomník padlých v Lysicích, avšak tam se příjmení Mihola mezi padlými vůbec nevyskytuje.

Kartotékový lístek, který badatele může navést na stopu. Tak, jako jsem se o to pokusil já v případě Františka Miholy. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce. 

Pro zajímavost, František Mihola byl bratrancem Richarda Miholy jehož příběhu jsem se věnoval v první části. Narodili se ve stejné chalupě (č. 32). Richard v roce 1876, František o pět let dříve.

František Mihola byl hostinským v Drnovicích na radnici. V říjnu 1904 a lednu 1905 se v Drnovicích slavily dvě (jistě bohaté) svatby. Nejprve se ženil řezník (mladší) Richard Mihola, o tři měsíce později jeho bratranec a hostinský (starší) František Mihola. Oba pak spojil stejný osud - Velká válka o jedenáct let později. Zahynuli každý na jiné frontě.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 3.11.1807 Josef - Bartoloměj Mihola a Anna Špidla, Kunčina Ves č. 3
• O 29.9.1833 Josef (Bartoloměj) Mihola, Drnovice č. 32 a Františka (Václav) Augustínek, Drnovice č. 56
• Manželé, kteří jsou společnými předky (dědou a babičkou) pro padlé bratrance Richarda a Františka Miholovy.
• N 21.3.1835 František - Josef Mihola a Františka, Drnovice č. 32
• O 11.6.1865 František (Josef) Mihola, Drnovice č. 32 a Marie (Petr) Adámek, Lysice č. 146
• N 26.8.1871 František - František Mihola a Marie, Drnovice č. 32 
• O 10.1.1905 František (František) Mihola, Drnovice č. 8 a Marie (František) Jašek, Drnovice č. 62
• Za svědka byl ženichovi Antonín Mihola, hostinský, nejstarší bratr Richarda Miholy.
• Z 18.9.1916 František Mihola, Pietra Rosa, Přímoří (nedaleko Monfalcone, Itálie)

Památník obětem Velké války v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička

Po dětech Františka Miholy jsem v "živých" matrikách na Obecním úřadu nepátral, byť určitě byly a existují, stejně jako v případě Richarda Miholy" jejich potomci. Pokud se najde mezi čtenáři někdo z potomků či příbuzných, rád si informace doplním. Psát můžete do komentářů nbo přes kontaktní formulář.

Přímoří a sedmá bitva na Soče

Na rozdíl od svého bratrance Richarda Miholy, František se zúčastnil bojů na italské frontě. Procházel válkou o rok a půl déle.

Mezi dubnem a květnem 1915 (kdy už byl Richard Mihola po smrti) byli odváděni domobranci ročníků 1873 a výše. Na konci května byla vojenská služba rozšířena ze 43 let až roku na 50 let. V srpnu František dosáhl věku 44 let. Spadl tak díky průběhu války do pasti. V červenci 1915 byli už odváděni domobranci na horní hranici věku, tedy ročník 1865. Mohu se domnívat, že právě 44. narozeniny "oslavil" František Mihola už ve vojenské službě. Otázkou je, zda v té době už byl nasazen na frontě.

V kartotékovém lístku je zapsán jako vojín domobraneckého okresního velitelství Brno.

Padlí vojáci u Pietra Rossa, kóta 85 u Monfalcone, 22. října 2015, rok před tím kde u Pietra Rosa zahynul František Mihola. Zdroj: foto Jindřich Byšický (1889 - 1949), fotograf 47. pěšího pluku Rakousko-Uherské armády. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce. 

Podle data a místa smrti je jasné, že se František stal obětí sedmé bitvy (z celkem 12) na okolo břehů řeky Soča (Isonzo). Oficiálně probíhala od 14. do 17. září 1916 padlo na straně rakousko-uherské armády kolem 15 000 vojáků. (To je 30x tolik, kolik má obec, v níž žiji - Zbyslavice.)

Podle mapy, která ukazuje postavení jednotek 14. září před bitvou lze identifikovat, kde leží Pietra Rossa v tehdejším Přímoří. Začínala tam sočská fronta od přímořské strany. Označení 24 LstGbBr. patří 24 domobranecké horské brigádě (domobranecké pluky č. 11 a 27) v sestavě 5. armády dle stavu v polovině září 1916 (podle ÖULK, díl 5, str. 631 a dále). Součástí byla i 9. pěší divize. V tomto vojskovém seskupení byl s největší pravděpodobností umístěn drnovický hostinský František Mihola. V sektoru bylo 13 650 mužů.

Stav před sedmou bitvou na Soče v přímořské části. Zde dobojoval František Mihola z Drnovic. Pohřben byl 19. září 1916 v obci Jamiano (na mapě zhruba uprostřed). Zdroj: ÖULK, díl 5, 1916, mapa/leták č. 30.

František Mihola, podobně jako jeho bratranec zemřel v polní nemocnici. To znamená, že nepadl na místě, ale byl nejspíš těžce zraněn a zraněním podlehl v polních podmínkách nemocnice. Byl to tragický konec léta 1916, ale zdaleka ne konec tragickým událostem podél řeky Soča/Isonzo.

Místo Pietra Rossa nedaleko Monfalcone najdete na další mapě. Je to místo, které je v kartotékovém lístku zapsáno jako místo, kde zemřel František Mihola. Jamiano, kde byl pohřben leží v Itálii kousek od italsko-slovinských hranic.

Pietra Rossa, místo, kde se podzimu 1916 nedožil jeden z pokračovatelů řemesla drnovických hostinských. Padl krátce po svých 45. narozeninách. Zdroj: ÖULK, díl 5, 1915, mapa/leták č. 31.

Místa, kde padli bratranci Miholové od sebe dělí vzdušnou čarou 710 km. Drnovice na Blanensku od Uhřic na Hodonínsku děli 55 km. Narodili se ve stejné chalupě v Drnovicích. Kdoví, kdy se spolu naposled viděli či potkali.

Čest jejich památce!

Borzecin v Polsku a Monfalcone (s jezerem Pietra Rosso) v Itálii. Místa, kde zahynuli bratranci Miholové z Drnovic (a Uhřic). Zdroj: Mapy.cz

P.S.

Kartotékový lístek ještě zmiňuje Konráda Miholu z Drnovic, narozeného v roce 1889. V matrice narozených Drnovic jsem jej nenašel, ta pro Lysice není ještě digitalizovaná.