17. 3. 2018

Vídeň 17.3.1918, Belluno 18.3.1918, Borzecin 29.3.1915 a Uhřice 17.3.2018 - čtyři místa, jedna vzpomínka

Větrné a mrazivé sobotní "výroční" dopoledne

Sobota 17. března 2018, 10:45. S manželkou přijíždíme od Silničné a parkujeme auto před Obecním úřadem v Uhřicích na Hodonínsku. Z úřadu vychází tajemnice paní Alena Hovězáková. Její manžel za chvíli přiváží paní Bohumilu Bělohoubkovou, pamětnici, bývalou učitelku a ředitelku místní školy i kronikářku. Na místě je už pan Jaroslav Mihola, potomek jednoho z uhřických vojáků (Richarda Miholy), kteří zahynuli ve Velké válce. Posléze přijíždí zástupci tří generací Adamců z čísla 19 (otec, syn Mirek a vnuk). Dozvídám se, že jsou poslední Adamci v Uhřicích. Pro mě je to jedna z nejpřekvapivějších zpráv dne. Později ještě přijel další zástupce rodu Adamců, vzdálený bratránek, s nímž mám (jako se všemi Adamci původem z Uhřic) společné předky. Přivedl i svého malého syna. Venku je nevlídné počasí, fouká silný mrazivý vítr. Žádné idylické předjaří.

Památník se dočká rekonstrukce. S panem Jaroslavem Miholou jsme mohli zapálit svíčky a položit květiny. Richard Mihola zemřel ve válce 29. března 1915 v Borzecinu. Jeho příběh čeká na sepsání. Zdroj: vlastní foto, 17.3.2018, Uhřice.

Před 11. hodinou pokládám květiny u památníku a s pomocí domácího zapalovače pan Mihola (znovu) zapaluje svíčky. Jsem vnitřně rozechvělý. Původně to měla být má soukromá vzpomínka na výročí 100 let ode dne, kdy ve vídeňské nemocnici skonal můj praděd Metoděj Rozehnal, toho času vojín v jednom ze zásobovacích skladů. Bylo to v neděli 17. března 1918. O den později, 18. března 1918 zemřel v epidemické nemocnicí v italském Bellunu pra-bratranec Václav Bělohoubek. Nakonec jsem se zmínil na Facebooku a poslal mail paní Hovězákové z obecního úřadu. A jsem za to rád.

Zástupci rodů Adamec a Bělohoubek. Zdroj: vlastní foto, 17.3.2018, Uhřice.

Při vzpomínce se k mé velké radosti sešly zástupci čtyř rodů. V teple Obecního úřadu jsme mohli téměř dvě hodiny povídat, vzpomínat ukazovat fotky. Setkání nemělo připravený scénář a program. V hlavě každého byly nějaké příběhy, místní se dokázali rychle zorientovat v souvislostech "kdo je kdo" z potomků a příbuzných. Vždyť Uhřice a okolí, to jsou v podstatě jedna velká rodina, propletená vzájemnými vztahy, sňatky, dětmi... Lidé přichází a odchází, stěhují se, vzpomínají i zapomínají... Nejsem místní rodák, k Uhřicím mě poutají studentské vzpomínky na tetu a strýca Schovancovy (a na hody v listopadu), vzpomínky rodičů a to, že jde o rodnou obec mnoha mých předků.

Držme palce rekonstrukci památníku

Teď žijeme všichni zúčastnění v naději a očekávání. Do listopadu 2018 se památník obětem Velké války, postavený v roce 1927, dočká rekonstrukce. Jeho současná fotka je (a bude) součástí každého "medailonku", týkajícího se 28 mužů, jejichž jména jsou na památníku vytesána. Je skvělé, že se paní Aleny Hovězkové podařilo zajistit projekt s podporou Ministerstva obrany.

Moc tomu projektu fandím, rád jej podpořím příběhy oněch 28 mužů. Máme necelých 8 měsíců, abychom zkusili najít a kontaktovat:
  • ty, kdož jsou potomky těch mužů a obětí války z Uhřic, kteří zanechali přímé potomky,
  • ty, kdož jsou potomky např. z druhých manželství vdov po uhřických obětech války,
  • ty, kdož jsou příbuzní či spříznění a zajímají je osudy zástupců rodů "mužů z památníku".

Bylo by totiž krásné, symbolické a smysluplné, kdyby se při odhalení rekonstruovaného pomníku sešli ti, kteří k němu mají či mohou mít nějaký vztah. K výročí 100 let ukončení prazvláštní války, jejímž efektem bylo i obnovení československé státnosti a vznik samostatného Československa, které bylo a je jako Česko a Slovensko ve svých "osmičkových letech" tak často zkoušeno.

Válečný hrob č. CZE-6210-13881 v Uhřicích (okr. Kyjov) u školy, 17. března 2018, krátce po 11. hodině. Zdroj: vlastní foto.

Ještě jednou moc děkuji všem, kdo se dnešní vzpomínky a setkání z různých důvodů zúčastnili. Moc si toho vážím.

Patříte-li k potomkům či příbuzným těch, jejichž jména obsahuje památník v Uhřicích (nebo někoho takového znáte či jste o něm slyšeli), ozvěte se. Přes kontaktní formulář na tomto blogu, přímo na mail nebo na Facebook MY ROOTS.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.

LF