8x proč mě to baví? - 365 dnů MY ROOTS

Každý máme hluboké KOŘENY. Tak zní titulek článku, který jsem publikoval na blogu MY ROOTS jako první. Bylo to přesně před rokem, 26.3.2015.

Jsem vděčný

Každý máme kořeny. Hluboké, široké i docela spletité. Otázky, který si v té souvislosti může kdokoli z nás položit, jsou v zásadě dvě:

1. Jsem si vědom(a) svých kořenů? 
2. Chci pátrat po tom, kudy a kam mé kořeny vedou?

Před dvěmi lety byly moje odpovědi NE a ANO. Z toho posléze vyplynula řada dalších otázek, záhad, tajemství, omylů, představ, naivity, pochopení, radostí, starostí, učení...

Dnes nelituji. Jsem vděčný, že jsem se do toho pustil. Jsem vděčný, pokud si někdo nějaký příspěvek přečte. Jsem vděčný, pokud jej to alespoň trochu obohatí či inspiruje.

Kořeny jsou nedílnou součástí stromu. Spolu utváří jednotu živého organismu.

MY ROOTS jsou osobním blogem. Jsou určitým vyznáním a zachycením vlastních myšlenek. Také komunikačním kanálem a spojením s "neznámými" čtenáři, pro které z vnějšku není vždy snadné uchopit všechny vazby a souvislosti, vyplývající z mého osobního poznání. Systém zveřejňování článků a příběhů navíc není poplatný žádnému systému a plánu. Je to veskrze intuitivní.

Proč mě práce na rodokmenu baví?

Věnoval jsem bádání v matrikách a dobrodružství pátrání po předcích nezanedbatelné množství času. Stal se z toho koníček. Proč (mi) vlastně rodopisná práce vyhovuje? Nabízím šťastných 7 možností.

1. Vyhovuje (mé) introvertní povaze

Do vínku jsem dostal spíše přemýšlení, ticho a vhled souvislostí, než budování kontaktů, vnější "hluk" a zběsilé tempo. Neznamená to, že rodopisec nemůže být extrovertem. Vnímám však, že tato práce potřebuje svůj čas, klid, soustředění, v mnoha směrech samotu a za určitých okolností se od ní nedá odejít či není snadné ji přerušit.

2. Vyhovuje (mé) analytické povaze

Analýzy, rozebírání věcí a jejich hodnocení, to mi vždy šlo. Během života jsem se s tím smířil, i jsem toho profesně využil. Bádání a zkoumání v mnohém patří na akademickou půdu. Genealogie je pomocná historická věda. Analytické myšlení mi občas pomohlo v zapeklitých situacích zkoumání rodokmenu. Někdy jsem byl naivní, jindy jsem získal cenné zkušenosti.

3. Povzbuzuje fantazii (opřenou o určité základy)

Neoplývám přílišnou tvůrčí představivostí a fantazií. Hledání a nalézání v matrikách a uvědomění si některých (pro mě) zajímavých souvislostí, však bylo prvotním impulsem pro vznik blogu. Snaha sepsat patrné vazby a souvislosti, propojit těmito souvislostmi známá fakta, občas spekulovat o těch neznámých. Když byl někdo z příbuzných drábem v Polance, co asi dělal? Jaká byla jeho "náplň práce"? Můj prapředek byl venator - lovec, hajný, myslivec... Jaké to bylo, být hajným v Polance ve druhé polovině 18. století? Vždy nějaký faktografický střípek z matriky či jiného dokumentu vyvolá otázky, probudí fantazii. A když má někdo talent jako pan Vlastimil Vondruška, tak z takových střípků poskládá několikadílnou Přemyslovskou epopej či Husitskou epopej. Rodopisci mají své kroniky rodů.

V době psaní příspěvku jsem čtenářem 3. dílu Husitské epopeje. Zdroj: http://www.databazeknih.cz

4. Vše má (většinou) svou vnitřní logiku

V řetězení života a smrti lze spatřovat logiku a zákonitosti. Také v pevnějším a omezenějším řádu světa minulosti, kde neznali pojem globalizace, virtuální realita, sociální sítě, moderní komunikační technologie apod. Sžijete-li se s touto logikou světa narození/křtů, oddávek, úmrtí, světa obcí, měst a far, statků apod. najdete jakousi vnitřní logiku práce a postupu při pátrání. Myslím, že rozdíl mezi amatérem a profesionálem v rodopisné práci je ten, že profesionál lépe zvládne situace, kdy se logika "nedostaví". Zažíval jsem to mnohokrát, pár střípků jsem se snažil popsat v miniseriálu o slastech a strastech rodopisné práce.

5. Nedá se (?) nic propásnout, archiv je archiv

V článku o 12 důvodech pro hledání kořenů jsem se zmiňoval o času Kairos, např. pro to začít s pátráním po vlastních kořenech. Proti tomuto příhodnému okamžiku stojí zdánlivá nemožnost něco propásnout, pokud jde o archivované a digitalizované dokumenty. V absurdních případech je takové propásnutí možné. Např. v případě skartovaných dokumenů (kmenových listů) vojáků určitých ročníků, kteří bojovali ve Velké válce před 100 lety apod. Propásnout lze rozhovory a setkání s pamětníky, prarodiči a dalšími příbuznými.

6. Mohu se učit a objevovat nové a pomáhat v tom druhým

Nové věci a poznání jsou pro mě celoživotním tématem, zdrojem radosti i smutku. Radost převažuje, smutku se to dotýká v případě jistých společenských předsudků. Roste ve mě přesvědčení, že rodopisná práce je zdravá a prospěšná pro osobní růst. Genea koučování, které spojuje rodopisnou práci s odhalováním příběhů, žáru a ohně našich předků, je pro mě cesta, jak spojit profesi kouče a své hobby ku prospěchu druhých. Vyplývá to z osobního poznání a přesvědčení, které vede k poslednímu bodu odpovědí PROČ mě rodopisná práce baví.

Ukázka ztvárněného genea stromu. Zdroj: Rod Knapů

7. Přispívá k osobním růstu

Jsem zastáncem, propagátorem a doufám, že i příkladem celoživotního učení. Roste ve mě přesvědčení, že rodopisná práce je zdravá a prospěšná pro osobní růst. I v době... navzdory době... především v době..., která nás prostřednictvím mnohých nabádá k životu tady a teď. Na nedávné výstavě Putování za předky jsem si uvědomil jednu věc. Pohled na genealogický strom rodu je fascinující (viz. obrázek výše). Shrnuje fakta. Souvislosti ukazuje rodová kronika. Příběhy, mnoho "aha efektů" a poučení ovšem vyplývá ze samotného procesu hledání a zjišťování. Je to proces, který se rodí, odehrává a sílí v hlavě i v srdci. Rozšiřuje vědomí toho, kým jsme. A tím, podle mého přesvědčení, osobně rosteme.

Výzva starého písma

Před rokem jsem netušil, jak se to vše vyvine. Mnoho bylo nového, nepoznaného. Po roce se jako největší výzva ukazuje to, co je jedním ze základů genealogické práce. Umění a schopnost číst staré německé písmo (kurent, švabach...). Od matrik je čas se přesunout k dalším dostupným dokumentům. Jen tak může být kronika pestřejší a pravdivější. To je 8. odpověď proč mě to baví.

Část svatební smlouvy mezi Valentinem Friedelem (*1802-†1851) a Mariannou Pawlik (*1803-†1854) z roku 1821. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 56, sign A 3 30. fol. 98.

Díky moc za vaše návštěvy MY ROOTS. Vážím si toho, když si článek přečtete. Neostýchejte se zanechat komentář. Zajímala by mě vaše PROČ a odpovědi.