10. 8. 2015

75 (slovy: sedmdesát pět)


75. Tolika let se 10.8.2015 dožívá můj táta - Zdeněk Friedel.

Na obrázcích vidíte jeho přímé mužské předky z Polanky - děda a otce.

Tátův děd Antonín Friedel z Polanky (1871-1935). Zdroj: rodinné album Rostislava F.

Tátův otec Alois Friedel z Polanky (1909-1980). Zdroj: rodinné album Rostislava F.


Táta se narodil v sobotu 10. srpna 1940 Aloisi Friedelovi z Polanky a Františce, roz. Rozehnalové z Uhřic. Narodil se ve Vítkovicích, které již byly v té době součástí Moravské Ostravy, oficiálně v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Pokřtěn byl jako Zdeněk Alois.

Táta Zdeněk s rodiči Aloisem a Františkou (asi 1940). Zdroj: rodinné album Rostislava F.

8. prosince 1941 se pak do rodiny narodil tátův bratr Rostislav. Maminka oběma hošíkům zahynula 10. května 1944. Zdeněk ještě neměl ani 4 roky a stále byla válka. Od sklonku léta 1944 brášky vychovávala nová maminka - Ludmila, roz. Vašková, babička, kterou jsem znal.

Když se nad tím, zamýšlím, moc toho o tátovi nevím. nebyl příliš sdílný a není ani teď. Ani nevím, zda si tento článeček přečte.

Poté, co čtyřčlenná rodina odešla z Vítkovic, žila krátce v Hořicích v Čechách. Do školy začal táta ovšem chodit ve Slezských Vlkovicích u Fulneku. Bydleli tehdy pár měsíců pro změnu v Jerlochovicích. Od jara 1947 už chodil do české školy ve Fulneku (dnešní ZŠ TGM na Masarykově ulici). Jak vidno, do svých 7 let tedy zažil táta s bratrem Rosťou mnohá stěhování a přesuny. 

Táta jako "teenager" (nedatováno). Zdroj: rodinné album Rostislava F.

Jako kluk rád sportoval a hrál na hudební nástroje. Jeho snem byl prý saxofon. Příznačné je, že o tom doma nikdo moc nevěděl. Já si jako dítě pamatuji jen na trumpetu ve skříni.

Zdeněk se oženil v Ostravě 27. září 1962 s 18-ti letou Jindřiškou Tovaryšovou. Za necelé dva roky jsem přišel na svět - Zdeněk Friedel se stal mým tátou.

Táta se mnou u vánočního stromku (asi 1964). Zdroj: vlastní rodinné album

Je jasné, že osobnost a duši člověka formuje prožité dětství. Táta se nikdy příliš nesvěřoval a nesvěřuje. Věci tutlá a dusí v sobě. Těžko si dovedu si představit, co v útlém věku s dítětem, navíc během války, udělá smrt maminky. A z rekonstrkce (alespoň střípků) života svého dědy Aloise si vyvozuji, že ani se svým otcem neměl táta jednoduché vztahy a pořízení.

Lásku k rodině dával táta najevo prací. Snažil se rodinu v tehdejší době zabezpečit a poskytnout jí nadstandard - např. v podobě chalupy v krásné valašské přírodě a zázemí na víkendy. Pracoval v tehdejším družstvu Budoucnost jako vedoucí různých prodejen v Ostravě. Pak i ve Vítkovických železárnách, jako dělník a předák.

Jsem tátovi ze srdce vděčný za to, že mi umožnil za takových okolností studovat vysokou školu v Brně.

Co tátu znám, byl pracant, kutil a také vášnivý chalupář. Po padesátce nastartoval také úspěšné podnikatelské období. Když chalupu v Jarcové s mamkou prodali, trochu jsem se obával, jak se s životem bez milované chalupy sžije. Byly to přece jenom desítky let jeho života, které na chalupě "zanechal". A tak jsem šťastný, že si táta našel nové záliby - turistiku, Beskydy a fotografování.

Moderními čísly je jeho zájem vyjádřen počtem 3 700 fanoušků na Google+. Jistě se tam velmi brzy dostane přes 2,5 miliónů zobrazení. Sami si tátovy fotky můžete prohlédnout třeba na Panoramiu. 1700 fotek má na Google Maps. To je teď jeho nový svět a mě těší, že si jej může ve zdraví užívat.

V tomto smyslu je pikantní, že táta je rozpačitý v přijímání uznání, dárků a pochval. To však za uznání a její přijetí stojí. Mi naopak táta tvrdí, že neumím přijímat kritiku.

Podle některých je svým způsobem povinností rodičů, předat dětem poznání vlastních kořenů a rodinné historie. Při mém hledání mě občas zamrzí, že táta nesdílí věci, které by pomohly poznávání našich společných kořenů. Respektuji to. Přes závoj svého dětství, po tom, co si táta prožil, je to asi přirozené.

Když jsem si prohlížel data v tátově rodokmenu, našel jsem s datem narození 10. srpna další čtyři předky a příbuzné:
  • 10. srpna 1685 se v Dambořicích narodil náš přímý předek František Brankovský
  • 10. srpna 1826 se v Polance narodil "bratranec" Antonín Laurenc Friedel
  • 10. srpna 1848 se v Polance narodila "sestřenice" Matylda Friedelová
  • 10. srpna 1871 se v Uhřicích narodila "sestřenice" Mariana Rozehnalová
"Rodově" v tom táta 10. srpna "není sám".

I když jsme každý jiný povahově, jsme stejné krve. Ctím a respektuji svého otce, který mi dal život a je pevně usazen v mém srdci.

Tati, přeji Ti hodně zdraví, hezkých obrázků, výstupů na Lysou a ještě mnoho kilometrů v Beskydech i jinde v Česku! Měj se dobře.

Libor

Žádné komentáře:

Okomentovat

Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.

LF