Chlap z Oravy s romatickou duší - rozhovor s Tono Kutliakom (a Pozdrav od Hviezdoslava)

Na počátku byl e-mail

Na Antona Kutliaka mě upozornila paní matrikářka Iskierková z Rabči. Dala mi jeho e-mail v době, kdy jsem zjišťoval podrobnosti k rodokmenu maminky od mé manželky Hanky. Hančin praděd, Ján Tarčák z Oravské Polhory, padl v 1. světové válce. Bylo mi řečeno, že Tono se osudy padlých vojáků zabývá a inicioval vznik památníku v Rabči, vysvěceného v létě 2014.

Tak jsem mu napsal e-mail a spustila se lavina. V tom nejlepším slova smyslu. Spolu s Hankou jsme se s Tonom poprvé potkali ve středu 22.7.2015, u památníku v Rabči. Myslel jsem, že uvidím staršího pána, který čas tráví ponořen v literatuře a archivech. Velký omyl! Je to náš vrstevník, chlapisko. Má romantickou duši a encyklopedické znalosti o mužích, kteří jsou uvedeni na "jeho" památníku.

Hanka a Tono Kutliak před památníkem padlých z Velké války v oravské obci Rabča (22.7.2015).

Tono mi prostě učaroval na první pohled. Původně jsem myslel, že hned při prvním setkání natočím rozhovor, ale byl jsem tak fascinován, že na diktafon vůbec nedošlo. Tak jsme zorganizovali malé interview po mailu. Předtím, než se na blogu objeví příběh Jána Tarčáka.

Tono, velký dík za Tvou ochotu, vstřícnost a za to, co děláš.

Rozhovor s Tonom Kutliakom

1. Tono, čím se vlastně profesně zabýváš?

Pôvodne som vyštudoval Strednú poľnohospodársku školu, odbor "Mechanizácia poľnohospodárstva a lesníctva". Pracoval som v miestnom družstve na rôznych funkciách, od učňa až po hlavného mechanizátora. Od roku 1992 súkromne podnikám vo sfére služieb, vlastním autoservis. Zamestnanie sa mi stalo koníčkom a koníček zamestnaním. Momentálne mám zdravotné problémy, dal som si na rok pauzu. Históriu mám ako vedľajší koníček, "srdcovku"....

2. Z čeho vznikla Tvá myšlenka připomenout prostřednictvím památníku, padlé vojáky z Oravské Polhory a dalších tří sousedních obcí?

Bola to storočnica vypuknutia 1. svetovej vojny. Od svojho otca viem, že vojnový veteráni, medzi ktorých patril aj môj starý otec Jan Kutliak, chceli postaviť pamätník padlým. Mal stat pri notárskom úrade v Rabči. Pre rôzne príčiny sa ich plán nezrealizoval. Pátranie po padlých vojakoch naštartoval náš rodokmeň. Pri mene Jan Genzor/Gonšor, to je môj prastarý otec, som mal dotaz na nášho "kultúrneho" v obci, či nemá zoznam padlých z 1. svetovej vojny. Na moje počudovanie sa zistilo, že nemajú žiadne ucelene zoznamy. Všetky kroniky, a bolo ich dosť - obecná, komposesorátna, školská-obecná, školská-cirkevná a pasienkového hospodárstva - sa po 2. svetovej vojne záhadne stratili. Začínal som "na vode".

3. Kdy jsi prožíval nejkrušnější chvíle z celé fáze přípravy?

Zoznamy sa vyhliadavali ťažko, niečo mala Rabča, niečo Sihelné aj Rabčice, udaje boli nepresné. To bol prvý moment keď som to chcel vzdať. Ale vďaka J. Krupovi som sa dostal do VHA (Vojenský historický archiv). Potom to už bola "brnkačka", aj keď ťažká. Druhý moment nastal pri realizácii. Obec od toho dala ruky preč, bolo to finančno náročné. Rôzne vybavovačky to chceli pochovať, tak sme išli na vlastnú päsť. Milan Labudiak, Jan Herud, Juro Ratica, pan farár z Rabče a M. Zitniak boli za tým, že dielo sa podarilo.

4. Co Tě v průběhu pátrání po osudech vojáků a přípravě uctění jejich památky nejvíce překvapilo?

Najviac ma prekvapila ochota všetkých pracovníkov na úradoch a matrikách. Ked som im povedal čo vlastne mám za lubom, ochotne mi pomáhali. To bolo riadene priamo z nebies, vďaka patri tam.

5. Co ve věci padlých z Velké války v Oravské Polhoře, Rabči, Rabčicích a Sihelném zatím pro Tebe zůstalo nevyplněnou tužbou a přáním?

V cirkevnej kronike Račianskej farnosti sú približné počty padlých v 1. svetovej vojne po jednotlivých obciach: 

• Polhora - 80, máme 42
• Rabčice -72, máme 28
• Rabča a Sihelné - tam je stav o mnoho lepší. 

Pátranie nemáme ukončené, stále na tom intenzívne pracujeme. Túžbou je doplniť zoznamy a následne vydať knihu. Práce máme dosť.

Jména padlých z Oravské Pohory na pamětní desce památníku v Rabči, se jménem Jána Tarčáka. Zdroj: vlastní foto (22.7.2015).

6. Potkali jsme se před několika týdny kvůli Jánu Tarčákovi, místnímu rodákovi z Polhory, který padl v bitvě na Soče u slovinské Vrtojby. V čem je pro Tebe jeho příběh zvláštní?

Ján Tarčák je jedným z mála padlých, ktorý má kompletné údaje o úmrti, hlavne miesto posledného odpočinku. Má vlastný hrob. To bolo pre mňa potešujúce zistenie. Ale mňa zaujal miestom narodenia. To, že dnes vieme skoro všetko o Vysokom, je vlastne jeho zásluha, raz sa bude prepisovať história Hájnikovej ženy... (lyricko-epická báseň Pavola Országha Hviezdoslava)

7. Máš sám nějaké předky na seznamu padlých vojáků ze čtyř oravských obcí?

Jan Genzor je môj prastarý otec od mamy. Traja bratia Brejčákovci sú jeho bratranci. Jan Kutliak bol bratranec môjho starého otca Jana Kutliaka, ako aj Jozef Talaga. Keď sa zastavím pri pamätníku, môj zrak číta slovo "neznámi". Koľko je tam osudov, vždy sa za nich modlím.

8. Zdá se mi, že jsi velký fanoušek a patriot Oravy, co pro Tebe Orava představuje a znamená?

Orava je krásny kraj, taký panenský. A ta príroda! Nečudujem sa  Hviezdoslavovi,  že sa zamiloval a nielen do nej. Je to môj rodný domov, preto ho mám rád a nedám naň dopustiť.

Letecký snímek Oravské Polhory (2015). Zdroj: http://www.oravskapolhora.sk

Pozdrav (úvod Hviezdoslavovy "Hajníkovy ženy")

Abyste věděli, o jak "krásném kraji" Tono hovoří, zde je úvod Hajníkovy ženy, kde Hviezdoslav oslavuje oravský kraj pod Babí horou.

Pozdrav

(P. O. Hviezdoslav: Hajníkova žena)

Pozdravujem vás, lesy, hory,
z tej duše pozdravujem vás!
Čo mrcha svet v nás skvári, zmorí,
zrak jeho urknul, zmámila
lož, ohlušila presila:
vy k žitiu privediete zas,
vy vzkriesite, vy zotavíte,
z jatrivých vyliečite rán,
v opravdu priamom, bratskom cite
otvoriac lono dokorán,
a srdečnosť kde odveká,
kde nikdy nevyspela zrada,
bez dotazu, kto on, čo hľadá,
na lono to, hľa, v objem sladký
ramenom láskyplnej matky
pritúliac verne človeka...
Len okamih tam pobudnutia:
už mŕtvie bôľ, už slabnú putá,
zrak čistí sa, tlak voľneje,
i oživujú nádeje;
len jeden pokyn, zášum lesný,
len jeden horskej riavy skok:
a duša už sa ladí k piesni,
tkne sa jej bičík prečudesný —
a srdce hupká vozvysok;
len jedno orla skolotanie,
len jeden švihot sokola,
prez horu mužné zahvízdanie,
na holiach jeden záblesk vatry:
a nás už chváce povoľa,
duch už sa zažal, už sa jatrí,
plamenným krídlom šibe hor’,
jak v nebo naspäť meteor;
len chvíľka, ako vzdušný vlas
čo preletí nám ponad hlavu —
a už ju máme, myseľ hravú:
zmladenej duše prez dúbravu
tak strie sa, ako dúhy pás...
...Z tej duše pozdravujem vás!

Zdroj: http://zlatyfond.sme.sk/dielo/18/Hviezdoslav_Hajnikova-zena/1

Pavol Országh Hviezdoslav (1849-1921). Zdroj: Wikipedia