Zdroj: Paměť národa |
Aby se nezapomnělo
V různém čase a z různých míst na Moravě a ve Slezsku jsem se na blogu MY ROOTS věnoval či věnuji informacím a pokusům o nastínění "příběhů" mužů, kteří padli, zemřeli nebo zmizeli v průběhu 1. světové války, zvané "velká".Dva z muži měli zásadní vliv na můj život:
- Metoděj Rozehnal byl můj praděd z Uhřic. Zemřel v posledním roce války ve Vídni.
- Arnošt Červený byl muž z Horní Bečvy, který padl na východní frontě v Haliči. Vdova po něm se provdala a noví manželé z Horní Bečvy byli moje prababička Kristýna Červená-Tovaryšová (rozená Jurošková) a praděd Josef Tovaryš.
Pak zde byl muž, který měl pro změnu zásadní vliv na život mé manželky.
- Ján Tarčák, manželčin praděd z Oravské Polhory. Padl na italské frontě.
Další, o kterých jsem se v souvislosti s Velkou válkou a jejich osudy během ní zmiňoval na blogu MY ROOTS, byli Friedelovi z Polanky, muži z rozrodu panského kočího Mathiase Friedela. Informace o nich jsem shrnul do jednoho článku.
- Josef Friedel
- Rodák z Polanky, oženil se do Suchých Lazců, kde je jeho jméno na památníku padlých, který jsem mapoval pro VETS.
- Rudolf Friedel
- Mám pohlednici, kterou napsal jakési "slečně Pepince" z Litoměřic. Odeslaný byl z Polanky 4. prosince, bohužel rok je nečitelný. Lístek potvrzuje, že opravdu bydlel v obchodě Jana Friedela v Polance, tak jak je zmíněno v článku o Rudolfovi.
- Alois Friedel
- Zemřel v polní nemocnici ve Feltre v Itálii.
Nejvíce prostoru a úsilí jsem věnoval 28 uhřickým mužům, kteří padli, zahynuli nebo zmizeli během Velké války a je jim věnována památka v podobě zrekontruovaného památníku a evidovaného válečného hrobu v Uhřicích u Kyjova. Shrnutí tohoto výzkumu ukazuje článek z výročního dne 11.11.2018.
Jména uhřických vojáků na památníku po rekonstrukci. Zdroj: vlastní foto, 8.11.2018 |
V abecedním pořadí jsou to tito vojáci:
- Jakub Adamec
- Jan Adamec
- František Bělohoubek
- Václav Bělohoubek - včetně fotografie
- František Buchlovský
- Jan Drápal
- Klement Halíř
- František Horych - včetně fotografie
- Jan Hořava
- František Klapil
- Josef Kořínek - včetně fotografie
- Antonín Kučera - včetně fotografie
- Tomáš Mazel
- Richard Mihola - včetně fotografie
- Matouš Peroutka
- Jan Pěnčík
- Jakub Poláček
- Josef Ptáček
- Josef Rozehnal - včetně fotografie
- Metoděj Rozehnal (můj praděd) - včetně fotografie
- Štěpán Rozehnal - včetně fotografie
- Martin Střeštík - včetně fotografie
- František Tichý
- Bernard Válka - včetně fotografie
- František Veselý
- Tomáš Závodský
- František Živěla
- Josef Živěla - včetně fotografie
V souvislosti s těmito muži se v jejich "medailoncích" objevují i jména dalších mužů, kteří během 1. světové války zahynuli či byli zraněni, padli do zajetí event. se stali legionáři. Netýká se to pouze Uhřic, ale i některých obcí v okolí.
Snad se mi alespoň zčásti podařilo naplnit ono "motto" z obrázku v úvodu článku.
Vzpomeňme jejich památky prostřednictvím básně Johna McCraye - Na flanderských polích (překlad - Jindra Svitáková). Báseň dala vzniknout symbolu vlčího máku, kterým si od roku 2001 připomínáme Den válečných veteránů nebo také Den vzpomínek i my v České republice 11. listopadu, v den podepsání příměří a symbolického ukončení Velké války.
Snad se mi alespoň zčásti podařilo naplnit ono "motto" z obrázku v úvodu článku.
NEZAPOMEŇME!
Ilustrační foto - pole vlčích máků. Zdroj: Pixabay |
Vzpomeňme jejich památky prostřednictvím básně Johna McCraye - Na flanderských polích (překlad - Jindra Svitáková). Báseň dala vzniknout symbolu vlčího máku, kterým si od roku 2001 připomínáme Den válečných veteránů nebo také Den vzpomínek i my v České republice 11. listopadu, v den podepsání příměří a symbolického ukončení Velké války.
Na polích flanderských vlčí máky kvetou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde hrob je náš. Však mezi červánky,
na nebi modrém slyšte skřivánky,
když dole kanóny tu svoji píseň řvou.
My mrtví zůstanem – a je to možná zdání,
že včera žili jsme a byli milováni,
když nyní ležíme na polích flanderských.
Náš boj teď jiní převezmou:
do vašich rukou vkládáme teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.
Když rozkvétá lán máků červených,
my spíme dál na polích flanderských.
Zde hrob je náš. Však mezi červánky,
na nebi modrém slyšte skřivánky,
když dole kanóny tu svoji píseň řvou.
My mrtví zůstanem – a je to možná zdání,
že včera žili jsme a byli milováni,
když nyní ležíme na polích flanderských.
Náš boj teď jiní převezmou:
do vašich rukou vkládáme teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.
Když rozkvétá lán máků červených,
my spíme dál na polích flanderských.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.
LF