Dambořičtí muži, kteří se nevrátili živí z Velké války

Aktualizace 19.11.2024

(19.11.2024 - Doplnil jsem do seznamu jméno Ledvina Josef, díky nenápadné poznámce v "živé" matrice, uložené na U Dambořice, ze zápisu oddávek vdovy Marie, roz. Gráblové ze 17.6.1925.)

(14.11.2024 - Doplnil jsem do seznamu dvě jména: (1) Kratochvíl Antonín, kterého jsem ve svých původních záznamech přehlédl. (2) Bílek Antonín, kterého uvádí kniha Srdečně zdravím a vřele líbám, vydané SOkA Hodonín, kterou jsem získal při návštěvě Hodonína 11.11.2024 po publikování tohoto článku.)

Proč to všechno?

11.11.2018, symbolicky při příležitosti Dne válečných veteránů, jsem publikoval článek, který shrnoval můj hobby výzkum mužů z Uhřic na Kyjovsku, kteří ne nevrátili živí z 1. světové války, a kteří mají v Uhřicích památník obětem. Byl mezi nimi i můj praděd Metoděj Rozehnal a řada dalších příbuzných.

Manželkou Metoděje rozehnala byla (moje prababička) Marie, narozená 19.9.1886 jako Panáčková v Dambořicích č. 17. V Dambořicích, této "obci přes kopec" od sousedních Uhřic, památník obětem Velké války není, resp. nedochoval se (a možná ani žádné fotografie). Je zde rozsáhlejší památník obětem 2. světové války a památník obětem 1914-1918 mají pouze muži evangelického vyznání, na tamním evangelickém hřbitově. Pokusil jsem se tedy "od stolu" vyhledat muže, kteří se v Dambořicích narodili nebo se do obce přiženili a následně zahynuli ve Velké válce, byli nezvěstní nebo prohlášeni soudem za mrtvé v poválečných letech.

Prvním výsledným a zamýšleným střípkem mého úsilí byl publikovaný článek ve Zpravodaji obce Dambořice (Podzim 2024) a snad i inspirace ke vzniku stránky k obětem 1. světové války na oficiálním webu obce - https://www.damborice.cz/historie/genealogie/lide.htm. Do článku se nemohlo vejít vše a zpravodaj není prostorem pro jednotlivé příběhy. Proto, po 6 letech od shrnutí pro Uhřice, zde představuji základní "faktografické" a průkazné shrnutí, které se týká 63 mužů z Dambořic.

Pro sebe to cítím jako poděkování těm, kteří dali oběť největší v konfliktu, jenž do té doby neměl obdoby a na jehož konci stál vznik samostatného Československa a nezpochybnitelná role československých legionářů, kteří stali na druhé straně konfliktu a jejichž osudy se mnohde zauzlili. I jim na MY ROOTS budu věnovat pozornost.

Motivací pro mě však je i to, aby se na tyto muže nezapomnělo, respektive, abych třeba pomohl (byť po 110 letech) vzkřísit zasunuté vzpomínky či historky u lidí a rodin, kteří měli mezi uvedenými oběťmi své předky a příbuzné. 

Proto bych byl nesmírně rád, kdyby se mi takoví lidé ozvali. Už se tak děje po publikování článku ve zpravodaji. Můžete prostřednictvím kontaktního formuláře zde na blogu, v komentářích k tomuto článku nebo přímo na e-mail libfri@gmail.com. Bud moc rád za každou zprávu a pokud bude v mých možnostech, ozvu se či odpovím, i když ne obratem. Děkuji za vaši spolupráci, ochotu a vstřícnost.

65 mužů od B do Ž

Dále uvedený souhrn mužů obsahuje (pokud se mi podařilo dohledat):

• Jméno a příjmení 
• Datum a místo narození
• Jména rodičů, vč. příjmení matky za svobodna
• Vyznání (na Dambořicích bylo unikátní "soužití" katolíků, evangeliků a Židů)
• Údaje ze sčítání lidu 1910 nebo jiného (bydliště a kdo v domě bydlel)
• Datum sňatku a jménu i rodné příjemní manželky
• Datum a místo týkající se úmrtí
• Poznámku (kurzivou), která naznačuje nějaké rodinné vazby s jinými oběťmi, údaje o dětech nebo provdání se vdov po padlých apod. (Ty by mohl naznačovat, že je zde pravděpodobnost dosud žijících příbuzných a potomků a tedy i to, zda mají k dispozici fotografie či doplňující informace. a příběhy.)

Čest jejich památce!

Ilustrační foto

Bartošek Josef

Narozen 14.2.1873 v Dambořicích č. 148. Otec Josef Bartošek, matka Františka, roz. Dobešová z Dambořic. Evangelík helvétského vyznání. 2.2.1902 se v Kloboukách oženil s Antonií, dcerou Antonína Červinky a Františky, roz. Žalkovské. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 229 s manželkou Antonií (*1877) a dcerou Josefinou (*1906). Padl na konci Velké války 1.10.1918 na srbské frontě v Albánii.

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Bílek Antonín

Narozen 27.5.1888 v Dambořicích č. 327. Otec Vincenc Bílek z Dambořic, matka Marie, roz. Smetanová z Uhřic, vdova po Františku Nenkovském. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel s rodiči v Dambořicích č. 327. Byl topičem ve Slavkově a poté v továrně v Husovicích. 19.2.1911 se v Křenovicích oženil s Jenovefou, dcerou Vavřince Kroupy z Křenovic. Za války sloužil jako vojín pěšího pluku č. 3.

Byl mladším bratrem Vincence Bílka (*1882), legionáře v Rusku a polorodého bratra Františka Nenkovského (*1876), který byl také legionářem v Rusku.

Jméno (doplnil jsem jej 14.11.2024) je uvedeno v publikaci Srdečně zdravím a vřele líbám (vydané MZA SOkA Hodonín, 2018, u příležitosti stejnojmenné výstavy), podle níž byl prohlášen za mrtva (publikace udává rok 1915 a Itálii, bez dalších podrobností). Osobně jsem žádný důkaz smrti ve válce zatím nenalezl. 

Bednařík Ludvík

Narozen 27.4.1883 v Morkůvkách č. 97. Otec František Bednařík, matka Veronika roz. Patková z Hostěrádek. Evangelík helvétského vyznání. 28.4.1907 se v Dambořicích oženil s Anežkou, dcerou Tomáše Fialy. V roce 1910 bydlel v Dambořících č. 352 s manželkou Anežkou (*1880), dcerou Růženou (*1908) a tchýní Marií Fialovou (*1838). Zemřel 4.5.1915 ve zdravotnickém ústavu pěší divize č. 45 v Malastově, Gorlica v Haliči.

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Bělohoubek František

Narozen 9.8.1896 v Dambořicích č. 222. Otec Jan Bělohoubek z Uhřic, matka Marianna, roz. Jetelová z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Nebyl ženat. V roce 1910 bydlel v Dambořících č. 222 s matkou Marií (*1861), bratry Josefem (*1898) a Jakubem (*1906) a sestrou Františkou (*1900). Padl jako vojín Zeměbraneckého pluku č. 8, dne 25.1.1917 v Zagwozdi, Stanislav, Halič (v současnosti Zahvizdya, Ivano-Frankivsk, Ukrajina). Byl pohřben na plukovním hřbitově nedaleko Zagwozdí, hrob č. 17.

Jeho bratr Tomáš Bělohoubek (*1886 v Uhřicích), se oženil 21.6.1921 s Veronikou, vdovou po padlém Josefu Poláčkovi, rodem Františka Bělohoubka a Marie Valihrachové z Uhřic. Josef Poláček z Uhřic padl 29.8.1914 v bitvě u Krašniku a jeho jméno je uvedeno na památníku obětem válek v Uhřicích.

Čermák Antonín

Narozen 17.12.1883 v Dambořicích č. 324. Otec Ignác Čermák, matka Františka, roz. Šedivá, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. 11.7.1906 se v Traplicích oženil s Růženou, dcerou Františka Šiftera, zámečníka z Trapalic. V roce 1910 bydlel v Dambořících č. 35 (židovská obec) se svými rodiči, manželkou Růženou (*1882) a dcerou Františkou. Z dostupných kusých záznamů vyplývá, že byl myslivcem pluku polních myslivců 25, byl válečným zajatcem v Rusku a 16.5.1915 byl prohlášen za nezvěstného.

Dcera Františka (*1907) se 16.9.1928 provdala v Dambořicích za Stanislava Chybíka.

Divácký Vavřín

Narozen 1.8.1874 v Dambořicích 63. Otec Vavřinec Divácký z Dambořic, matka Františka, roz. Kučerová. Římskokatolického vyznání. 29.7.1900 se v Dambořicích oženil s Barborou, dcerou Františka Chalupy z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 133 s manželkou Barborou (*1867), dcerami Františkou (*1902) a Josefou (*1906) a tchýní Josefou Chalupovou. Zemřel na zápal plic jako vojín pěšího pluku č. 3, dne 26.12.1917, v záložní nemocnici „Čáslav“ Pergine, Trident v Tyrolsku (v současnosti zřejmě Pergine Valsugana, poblíž města Trento, Itálie). Byl pohřben na vojenském hřbitově v Pergine.

 

Draška Tomáš

Narozen 17.10.1888 v Dambořicích č. 83. Otec Jan Draška, matka Anna, roz. Horáková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Byl obuvníkem. V roce 1910 už Draškovi v Dambořicích nežili. (Je pravděpodobné, že byl ženat, ale svatbu jsem zatím nevypátral.) Příslušník 3. pěšího pluku. K datu 31.12.1919 byl prohlášen za mrtva.

Jeho bratři byli legionáři. Augustin (*1876) v Rusku, Martin (*1893) v Itálii.

Fiala Antonín

Narozen 22.10.1882 v Dambořicích č. 237. Otec Tomáš Fiala, matka Marie, roz. Bartošková. Evangelík helvétského vyznání. 9.5.1907 se v Kloboukách oženil s Marií, dcerou Antonína Pučálky z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořících č. 388 s manželkou Marií (*1884) a dcerou Marií (*1910). V roce 1913 se jim narodil syn Antonín (oženil se v roce 1938). Že byl obětí Velké války je patrné z uvedení jména na památníku. Podrobnosti o jeho smrti se mi zatím nepodařilo dohledat.

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Památník padlým evangelikům z Dambořic na tamním evangelickém hřbitově. 

Zdroj: vlastní foto (7/2024)

Gajárek Antonín

Narozen 27.7.1890 v Dambořicích č. 77. Otec Antonín Gajárek, matka Františka, roz. Hostěradská, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 byl ještě svobodný, bydlel v Dambořicích č. 77 s rodiči, bratry Josefem (*1894), Jakubem (*1896), Františkem (*1898), Martinem (*1901), sestrou Marií (*1889) a švagrovou otce Anežkou Hostěradskou (*1870). Vojín Antonín Gajárek se z války nevrátil, ke dni 19.12.1919 byl prohlášen za mrtva.

Jeho sestra Marie se v roce 1912 provdala za Matouše Kroupu, který zemřel ve válce v roce 1919 (viz. dále). Jeho bratr Martin byl fašisty zastřelen 23.4.1945, je uveden na památníku obětem 2. světové války a má památníček v lesíku nad Dambořicemi, v místech této tragické události. Bratr jeho otce, Jan Gajárek byl rovněž obětí Velké války. 

Gajárek Jan

Strýc výše zmíněného Antonína Gajárka se narodil 21.5.1878 v Dambořicích č. 323/325. Otec Martin Gajárek, matka Marie, roz. Hrabcová, z Brumovic. Římskokatolického vyznání. 29.9.1902 se v Dambořicích oženil s Johanou, dcerou svobodné matky Františky Huňařové (z rodu Fabiána Huňaře). V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 95 s manželkou (*1879), synem Františkem (*1908) a dcerami Františkou (*1904) a Marií (*1906). V roce 1914 se mu narodila dcera Josefa, která se v roce 1938 provdala v Dambořicích za Karla Sopoucha. Jako vojín 25. domobraneckého pluku zemřel 1.1.1916 ve vojenském zajateckém táboře Ak-Tepe (nedaleko Ašchabádu) v dnešním Turkmenistánu.

Vdova Johana se 11.3.1924 znovu provdala za Františka Stárka (*1900) z Dambořic.

Gala Ludvík

Narozen 19.8.1897 v Dambořicích č. 178. Otec Jiří Gala, matka Marie, roz. Tomková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 (uvádí se příjmení Galla) bydlel v Dambořicích č. 178 s rodiči, bratry Havlem (*1892), Františkem (*1900), Štěpánem (*1904), Jiřím (*1907) a sestrami Marií (*1890), Růženou (*1894) a Žofií (*1902). Jako vojín domobraneckého pluku č. 37 zemřel 9.8.1917 v tehdejším (Rakouském) Přímoří (Purcelesti, okres Prtna).

Hortvik František

Narozen 1.12.1878 v Dambořicích č. 34. Otec Martin Horvik, matka Marie, roz. Oujezdská, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 byl ještě svobodný, bydlel v Dambořicích č. 52 s rodiči, bratrem Josefem (*1894) a sestrou Annou (*1890). 27.5.1914 se v Dambořicích oženil s Františkou, dcerou Františka Hroudného. V ten den se vdávala i jeho sestra Anna za Martina Luskače z Dambořic. Zemřel jako pěšák domobraneckého pluku č. 25 dne 8.12.1917 ve vojenské nemocnici Orsinara-Porlotorres v Itálii.

Manželka Františka (*1890) se v roce 1924 znovu provdala, za jeho bratra Josefa Hortvika. Manžel jeho sestry Anny, Martin Luskač, patří také mezi oběti Velké války z Dambořic (viz. níže).

Hovězák Antonín

Narozen 19.3.1879 v Dambořicích č. 95/42. Otec Josef Hovězák, matka Anežka, roz. Mayerová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Oženil se patrně mimo Dambořice. V roce 1900 bydlel v Dambořicích č. 41 s rodiči a sourozenci, v roce 1910 zde již nebyl zapsán. Žili zde stále jeho rodiče, bratr Havel (1885) a syn jeho sestry Františky (*1870), svobodné matky. Vzhledem k datu narození je tedy pravděpodobné, že se ještě před válkou oženil mimo Dambořice. Padl 14.2.1916 v horském sedle Pordol na italském bojišti, kde byl i pochován.

Huber Leopold

Narozen 28.9.1882 v Žarošicích č. 114. Otec Antonín Huber, matka Ernestina, roz. Maier, oba ze Žarošic. Židovského vyznání. S bratrem Hugem byl podnikatelem v oděvnictví, měl firmu v Brně na Dornychu. V roce 1910 přinesla finanční prostředky do podnikání i jeho žena Irma. V roce 1915 se firma dostala do konkurzu, patrně i vlivem Leopoldovy smrti. Jako vojín zeměbraneckého pěšího pluku č. 25 padl 10.5.1915 u vsi Gorzanka v Haliči (poblíž dnešního městečka Lesko). Byl zde i pohřben.

Kartotéka padlých jej uvádí jako rodáka z Dambořic, údaje o narození jsou dle židovské matriky.

Chalupa Ludvík

Narozen 16.11.1894 v Dambořicích č. 337. Otec František Chalupa z Dambořic, matka Kateřina, roz. Nezvalová ze Suchova. Římskokatolického vyznání. Pravděpodobně nebyl ženatý. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 326 s otcem, bratrem Františkem (*1882) a sestrami Marií (*1892) a Cecílií (*1897). Jako vojín střeleckého pluku č. 37 zahynul 11.7.1918 v Roveretu v Tyrolích (dnes Rovereto, provincie Trento, Itálie).

Na jednom lístku z kartotéky padlých je uvedeno, že byl prohlášen za mrtva k 31.12.1920.

Konečný Josef

Narozen 10.3.1897 v Dambořicích č. 66. Otec Martin Konečný, matka Anežka, roz. Šaňková. Římskokatolického vyznání. Po smrti otce v roce 1902, se jeho matka znovu vdala v roce 1906 za Františka Kratochvíla z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 13 s matkou (*1875), nevlastním otcem (*1881), polorodým bratrem Františkem (*1910), polorodou sestrou Anežkou (*1906), vlastními bratry Josefem (*1897), Antonínem (*1899) a vlastní sestrou Marií (*1898). Nebyl ženat. Padl 15.5.1916 v horském údolí Val. Freda, nedaleko vesnice Folgaria v dnešní provincii Trento v Itálii. (31.12.1930 byl prohlášen za mrtva.)

Kostrhoun Jan

Narozen 15.12.1880 v Nenkovicích č. 68. Otec František Kostrhoun, matka Ludmila, roz. Svozilová z Nenkovic. Římskokatolického vyznání. 28.2.1905 se v Dambořicích oženil s Františkou, dcerou Josefa Konečného. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 247, v domě žijících rodičů manželky, kde bydlela také jeho manželka Františka (*1883), synové Jaroslav (*1905), Karel (*1908) a dcera Františka (*1910). Sloužil u 7. roty pěšího pluku č. 3. Padl 19.7.1915 u Majdanu-Howiecki v tehdejším Ruském Polsko (pravděpodobně v dnešní Ukrajině).

Nemám zatím zjištěno, zda se Františka, vdova po Janu Kostrhounovi znovu vdala.

Koutný František

Narozen 12.4.1883 v Dambořicích č. 245. Otec František Koutný z Milešovic, matka Františka, roz. Valouchová z Dambořic. Římskokatolického vyznání. 17.10.1906 se v Dambořicích oženil s Cecílií, dcerou Bedřicha Fialy ze Zbýšova. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 90 s manželkou Cecílií (*1885) a dcerou Marií (*1907). Jako svobodník (pravděpodobně) pěšího pluku č. 3, zemřel na oboustranný zápal plic dne 18.10.1918 v záložní nemocnice San Daniele del Friuli, v dnešní provincii Udine v Itálii. Na farním hřbitově v San Daniele del Friuli byl i pochován.

Vdova Cecílie se 5.8.1925 provdala v Dambořicích za Augustina Strouhala z Křepic.

Kozman Cyril

Narozen 1.5.1885 v Dambořicích č. 248. Otec František Kozman z Dambořic, matka Anna, roz. Vlachová ze Žarošic. Římskokatolického vyznání. 11.10.1909 se oženil v Uhřicích s Antonií, dcerou Martina Žilky z Uhřic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 190 s manželkou Antonií (*1889) a dcerou Marií (*1910). Sloužil jako myslivec v praporu polních myslivců 25 a padl v boji na ruském bojišti už 20.11.1914.

Král Martin

Narozen 5.10.1878 v Dambořicích č. 187. Otec Jakub Král, matka Marie, roz. Panáčková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. 5.6.1903 se v Dambořicích oženil s Anežkou, dcerou Josefa Oujezdského. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 64 s manželkou Anežkou (*1881), synem Josefem (*1904) a dcerami Anežkou (*1906) a Karolinou (*1909). Byl pěšákem 9. roty zeměbraneckého pluku 25. Zemřel na počátku války, 25.11.1914 v polní nemocnici v Kocmyrzówě nedaleko Krakowa v tehdejší Haliči. Pohřben byl na vojenském poli.

Ve Velké válce zemřel také jeho bratr Petr Král. Syn Josef a další tři dcery vstoupily do manželství mezi lety 1929-1940.

Král Petr

Narozen 26.6.1872 v Dambořicích č. 104, bratr výše uvedeného Martina Krále. Římskokatolického vyznání. 17.5.1899 se v Dambořicích oženil s Marií, dcerou Františka Smetany z Dambořic. V roce 1910 bydlel jako vdovec v Dambořicích č. 197 s dcerou Marií (*1902). Posléze, 27.2.1911 se opět v Dambořicích oženil s Marií, dcerou Františka Sopoucha. Poslední dcera, Františka (*1917) se mu narodila pět měsíců před jeho smrtí. Zemřel 4.9.1917 v polní nemocnici č. 1602, Heiligenkreuz, Cesta Sv. Kříže, v okresu Gorice, tehdejší Přímoří (patrně na pomezí dnešního Slovinska a Itálie). Pohřben byl na místním polním hřbitově, hrob č. 150.

Zemřel ve stejných končinách jako dále uvedený František Kramář, o jeden den po něm. Syn František a tři jeho dcery vstoupily do manželství mezi lety 1927-1946.

Kramář František

Narozen 19.1.1898 v Dambořicích č. 142. Otec Josef Kramář, matka Anna, roz. Hroudná, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Zemřel jako vojín střeleckého pluku 25 dne 3.9.1917 v Podlešče, Přímoří, v současnosti Podlešče, Nová Gorica, Slovinsko. Pochován byl na místě ve společném hrobě.

Kramář Josef

Narozen 20.1.1886 v Nových Zámcích č. 1 (dnes Milonice, okr. Vyškov). Otec Jiří Kramář, matka Barbora, roz. Vážanská. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 377 s otcem a matkou a s bratry Vojtěchem (*1894 v Šardicích), Františkem (*1896 ve Vlčnově), Karlem (*1898 ve Vlčnově), sestrou Marií (*1891 v Šardicích), vdanou sestrou Růženou (*1881 v Dambořicích) a jejím manželem Janem Oujezdským (*1886). 13.9.1911 se v Dambořicích oženil se Scholastikou, dcerou Františka Sopoucha. Jako desátník pěšího pluku č. 3 padl v boji dne 7.5.1915 v Bieczi u Gorlice v Haliči (dnes Biecz, Malopolské vojvodství, Polsko).

Před vypuknutím války se jim v dubnu 1914 narodil syn Jaroslav, který se v roce 1939 oženil s Anežkou Malou. Vdova Scholastika se v roce 1925 provdala za Josefa Švaňhala ze Sitbořic. Josefův bratr František se oženil v roce 1921 s vdovou po (shora zmíněném) padlém Cyrilu Kozmanovi.

Kratochvíl Antonín

Narozen 13.7.1872 v Dambořicích č. 259. Otec Jan Kratochvíl, matka Marie, roz. Mayerová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1880 a 1890 bydlel v Dambořicích č. 15 s rodiči a sourozenci. V roce 1900 již zde zapsán nebyl. Je pravděpodobné se přiženil mimo Dambořice, protože v matrikách pro Dambořice není žádný záznam o narozených dětech, ani zde nebydlel při sčítání lidu v roce 1910. Padl 4.9.1916 v Brodech v Haliči (dnes Lvovská oblast, Ukrajina), jako vojín domobraneckého pluku č. 25.

V únoru 1916 padl na italském bojišti také Antonínův jmenovec a bratranec, Antonín Hovězák.

Kratochvíl František

Narozen 17.12.1895 v Dambořicích č. 48. Otec František Kratochvíl z Dambořic, matka Marie, roz. Ondrůjová z Borkovan. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 48 s rodiči a bratrem Emerichem (*1998). Pravděpodobně nebyl ženat. Sloužil u 4. praporu polních myslivců. Ke 30.9.1919 byl prohlášen za mrtva.

Jeho bratr Emerich se v roce 1920 oženil v Dambořicích s Karolinou (*1901), dcerou Ferdinanda Kroupy.

Kratochvíl Jakub

Narozen 20.7.1878 v Dambořicích č. 162. Otec Fabián Kratochvíl, matka Anna, roz. Mastná, oba z Dambořic. Evangelík helvétského vyznání. Otec Fabián zemřel v roce 1889. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 259 se strýcem Františkem Mastným (*1863) a tetou Františkou Mastnou (*1868), spolu s babičkou (matkou své matky) Annou Mastnou (*1834). 23.4.1911 se v Kloboukách oženil s Marií, dcerou Josefa Kudýtka z Heršpic. Měli spolu dceru Růženu (*1912) a syny Jaroslava (*1913, zemřel v necelých dvou letech) a Františka (*1914).

Nevím, jaký měl vojenský osud, vycházím z údajů na památníku evangelických obětí války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Kratochvíl Jakub

Narozen 28.4.1881 v Dambořicích č. 220. Otec František Kratochvíl z Dambořic, matka Veronika, roz. Majerová z Velkých Hostěrádek. Evangelík helvétského vyznání. 26.2.1905 se v Kloboucích oženil s Marií, dcerou Josefa Piláta z Násedlovic. Byl vojín domobraneckého pluku 25. Zemřel 2.11.1917 v polní nemocnici č. 712 v Dellachu, pohřben byl na vojenském hřbitově Dellach v Korutanech (Dellach im Drautal v dnešním Rakousku).

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Kroupa Fabián

Narozen 8.1.1890 v Dambořicích č. 318. Otec Fabián Kroupa z Dambořic, matka Františka, roz. Bělohoubková z Uhřic. Římskokatolického vyznání. Jeho matka zemřela 17.5.1899 a otec se znovu oženil 17.7. téhož roku s Marií Mokrou (*1871). V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 318 s rodiči, sestrou Františkou (*1892), polorodým bratrem Martinem (*1901) a polorodými sestrami Marií (*1900) a Annou (*1909). 7.5.1913 se v Dambořicích oženil s Ludmilou, dcerou Františka Mokrého. Narodily se jim dcery Anežka (*1914) a Františka (*1916). Františka byla pohrobkem. Narodila se totiž přesně sedm měsíců po otcově smrti. Fabián Kroupa z pěšího pluku č. 3, padl v boji 10.10.1915 u Moszczenice ve Volyňsku, Rusko, kde byl i pohřben.

Vdova Ludmila se 27.4.1921 provdala za ovdovělého Františka Kroupu. Sestra Františka Kroupy, Marie, byla provdána za Františka Ryndu z Dambořic a ve válce ztratila dva syny – Jakuba Ryndu a Matěje Ryndu (viz. dále v seznamu jmen).

Kroupa František

Narozen 18.6.1895 v Dambořicách č. 14. Otec František Kroupa, matka Františka, roz. Singerová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Matka Františka mi zemřela 17.12.1901 a jeho otec se následující rok oženil se sestrou zemřelé manželky, Marií Singerovou (*1880). V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 14 s otcem a nevlastní matkou, bratrem Emilem (*1899), sestrou Skolastikou (*1891), Marií (*1893) a polorodou sestrou Anežkou (*1907). Vojín praporu polních myslivců č. 14 byl zajat a zemřel 12.11.1917 ve vojenském zajateckém táboře Rybinsk nedaleko Jaroslavi v dnešním Rusku. Byl pohřben na hřbitově v Rybinsku. (31.12.1919, prohlášen za mrtva)

Františka (*1857), sestra jeho otce, se provdala za Václava Langera z Bohumilic. Jejich syn Havel Langer (narozený v Dambořicích) byl další obětí Velké války, uvedenou v tomto seznamu.

Kroupa Matouš

Narozen 7.9.1888 v Dambořicích č. 307. Otec Klement Kroupa, matka Marie, roz. Panáčková. Římskokatolického vyznání. 27.11.1912 se v Dambořicích oženil s Marií (*1889), dcerou Antonína Gajárka (sestrou nezvěstného, výše zmíněného Antonína Gajárka). Na sklonku války, 29.7.1918 se jim narodil syn František Petr. Matouš Kroupa narukoval do 3. pěšího pluku rakousko-uherské armády. Naposled byl zaznamenán jako svobodník 4. roty domobraneckého praporu č. 9 v italských legiích. Zemřel 1.3.1919 v nemocnici v italském Milánu, kde byl také pohřben.

Manželka Marie se jako vdova provdala 24.9.1923 za ovdovělého Bartoloměje Kramáře (*1875) z Dambořic.

Kučera František

Narozen 6.6.1888 v Kloboukách (u Brna). Otec František Kučera (*1862), obuvnický mistr z Dambořic, matka Johana (*1856), roz. Tesařová z Divák. Římskokatolického vyznání. Tato rodina měla pohnutý osud. Manželům obuvníka, který se oženil v Břeclavi, se během manželství narodily čtyři mrtvorozené děti a další jejich dcerka zemřela brzy po porodu. Po narození Františka se rodiče přestěhovali zpět do Dambořic. V roce 1910 bydleli rodiče a svobodný syn František v židovské čtvrti v Dambořicích č. 66, spolu s jeho sestrou Marií (*1895), která se v roce 1919 provdala za Josefa Buchlovského z Uhřic. Pokud se oženil František, tak zřejmě mimo Dambořice. Nepovažuji to však za pravděpodobné. Padl jako vojín v sestavě pěšího pluku č. 1 na ruském bojišti dne 19.9.1914, tedy na počátku války. Není zřejmé, kde byl pohřben.

Langer Havel

Narozen 13.10.1880 v Dambořicích. Otec Václav Langer z Bohumilic, matka e (pak příslušen Bohumilice), matka Františka, roz. Kroupová z Dambořic. Římskokatolického vyznání. 2.6.1903 se ve Chvalkovicích oženil s Marií, dcerou Pavla Hellera. Dcery se mu postupně narodily ve Chvalkovicíc, Uhřicích (okr. Vyškov) a Dambořicích (Marie, *1908). V roce 1910 však nebydlel ani v Dambořicích, ani v Bohumilicích. Byl náhradním záložníkem železničního pluku. Zemřel 24.11.1919 ve vojenské nemocnici v Kroměříži. Na městském hřbitově v Kroměříži byl pochován.

Byl bratrancem v zajetí zemřelého Františka Kroupy.

Ledvina Josef

Narozen 19.4.1879 v Pavlovicích č. 49 (nyní Bohdalice-Pavlovice, okr. Vyškov), otec neznámý, matka Antonie, roz. Ledvinové z Pavlovic, vdova po Františku Sedláčkovi z Pavlovic. Římskokatolického vyznání. 25.5.1903 (byl pacholkem na dvoře v Koryčanech), se Josef Ledvina oženil s Marii, dcerou Tomáše Rejčovského z Dambořic. Před rokem 1907 ovdověl. 15.6.1907 se znovu oženil s Marií, dcerou Martina Grábla z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 335 se svou druhou manželkou Marií (*1882), synem Josefem a dcerou Anežkou z prvního manželství a dcerami Marií a Cecílií z druhého manželství. Válečnou historii neznám. Vycházím jen z matričního zápisu, kde je uvedeno datum úmrtí 31.10.1915, s tím, že Josef Ledvina byl soudem v roce 1921 prohlášen za mrtvého.

K 10.6.1925 bylo jeho manželství soudem rozloučeno a vdova Marie se 17.6.1925 mohla provdat v Dambořicích za vdovce Tomáše Gálu, rovněž z Dambořic.

Ledvina Vladislav

Narozen 17.7.1890 v Dambořicích č. 328. Otec Matouš Ledvina, matka Marie, roz. Singerová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 328 s otcem, matkou a s bratry Josefem (*1887) a Františkem (*1899). Další osudy jsem nevypátral. Je uveden v Seznamu ztrát z 1. světové války jako padlý 24.7.1917 neznámo kde.

Luskač Martin

Narozen 5.10.1878 v Dambořicích č. 213. Otec Martin Luskač, matka Anna, roz. Hortvíková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 213 s ovdovělou matkou Marií a byl svobodný. Oženil se až 27.5.1914 s Annou, dcerou Martina Hortvíka z Dambořic. V seznamech ztrát je zápis o jeho zranění v boji jako pěšáka 10. roty zeměbraneckého pluku č. 25. neznámi kde. Zemřel 23.7.1916 ve válečné nemocnici v Pardubicích, kam byli sváženi vojáci z bojišť.

Jeho manželka Anna byla sestrou Františka Hortvíka, další, již výše zmíněné oběti Velké války z Dambořic.

Macháň Josef

Narozen 30.3.1897 v Dambořicích č. 279. Otec Vavřinec Macháň, matka Juliána, roz. Tihlaříková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Narodil se jako nemanželský syn ještě před svatbou rodičů. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 119 s rodiči, bratry Floriánem (*1903), Antonínem (*1906), sestrou Marií (*1908) a nevlastní sestrou Ludmilou Tihlaříkovou (*1892?). Nebyl ženat. Padl 16.11.1917 na italském bojišti (Fossalle Maggiore), kde byl i pohřben.

Majer Josef

Narozen 7.2.1898 v Dambořicích č. 366. Otec Antonín Majer, matka Marie, roz. Gajárková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Po smrti matky v dubnu 1009 bydlel v roce 1910 v Dambořicích č. 355 s otcem, bratrem Jakubem (*1892) a sestrami Rosinou (*1895), Marií (*1899) a Ludmilou (*1904). Bojoval v sestavě střeleckého pluku č. 25 v Itálii. Na žádost otce Antonína byl, po šetření Zemským soudem v Brně, prohlášen dne 12.9.1925 za mrtva ke dni 31.12.1919.

Maleňák Josef

Narozen 2.2.1897 v Dambořicích č. 369. Otec Josef Maleňák, matka Marie, roz. Kramářová, oba z Dambořic. Narodil se jako nemanželský syn, ještě před svatbou rodičů. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v domě babičky Anny Kramářové (*1847) v Dambořicích č. 370 spolu s matkou Marií (*1876), bratrem Stanislavem (*1906) a sestrami Emilií (*1900), Alžbětou (*1902) a Josefou (*1909). Zemřel jako svobodný osmnáctiletý vojín zeměbraneckého pluku č. 4. dne 16.11.1915 v záložní nemocnici ve štýrském Leobenu (Rakousko). Zde byl také pohřben.

Marek Martin

Narozen 8.9.1877 v Lovčičkách č. 81. Otec Konstantin Marek z Lovčiček, matka Rozina, roz. Rakovská z Bošovic. Římskokatolického vyznání. 9.6.1903 se v Dambořicích oženil s Františkou, dcerou Františka Hroudného. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 6 s manželkou Františkou (*1877), synem Josefem (*1904) a dcerami Annou (*1905), Františkou (*1907) a Alžbětou (*1909). Jako vojín domobraneckého pluku č. 25 padl 9.7.1915, necelý rok po zahájení války, na ruském bojišti.

Před válkou měl tři syny a tři dcery. Všechny jeho děti vstoupily do manželství mezi lety 1926-1939.

Mokrý František

Narozen 8.5.1887 v Dambořicích č. 217. Otec Jakub Mokrý, matka Anna, roz. Kolenčíková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. 9.9.1912 se v Dambořicích oženil s Marií, dcerou Františka Chalupy. Bojoval v sestavě střeleckého pluku č. 25, stejně jako dříve zmíněný Josef Majer. I František Mokrý byl, po šetření Zemským soudem v Brně, prohlášen dne 12.8.1923 za mrtva ke dni 31.12.1919.

Bratr Františkovy manželky, Ludvík Chalupa je také obětí Velké války a byl již na tomto seznamu zmíněn.

Mokrý Jakub

Narozen 23.7.1868 v Dambořicích č. 175. Otec Jan Mokrý z Dambořic, matka Františka, roz. Stratilová z Velkých Hostěrádek. Římskokatolického vyznání. Rodiče se brali ve Velkých Hostěrádkách v roce 1846, kde se narodil i jeho bratr Jan (*1846). Ke 31.12.1918 byl prohlášen za mrtva.

Jakub Mokrý je nejstarší obětí Velké války z Dambořic na tomto seznamu. Datum narození je podle kartotéky padlých a zápisu v matrice v pořádku. V kartotéce padlých je však špatně uvedeno jméno Jan (Mokrý). Žádný Jan Mokrý se však toho roku v Dambořicích nenarodil.

Mokrý Josef

Narozen 13.6.1896 v Dambořicích č. 18. Otec František Mokrý, matka Barbora, roz. Jetelová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 236 s rodiči, bratrem Františkem (*1891) a sestrami Marií (*1893) a Barborou (*1898). S vysokou pravděpodobností se neoženil. Jako vojín pěšího pluku 99 zahynul 9.9.1918 v Monte Assalone (?), Itálie. Pohřben byl na vojenském hřbitově Bassano (dnes patrně Bassano del Grappa v oblasti Benátsko.

Jeho mladší sestra Barbora se v roce 1922 vdala za Antonína Jakuba Žalkovského. Ten byl synem Antonína Žalkovského dalšího ze zemřelých ve Velké válce a uvedených na tomto seznamu.

Mokrý Ladislav

Narozen 27.5.1895 v Horních Heršpicích č. 156. Otec Martin Mokrý z Dambořic, matka Františka, roz. Fantová z Brumovic. Římskokatolického vyznání. Podle záznamu v Kartotéce padlých byl vojínem pěšího pluku č. 80. Ke dni 31.12.1919 byl prohlášen za mrtva.

Byl bratrem Rudolfa Mokrého.

Mokrý Rudolf

Narozen 31.8.1890 v Dambořicích č. 197. Otec Martin Mokrý z Dambořic, matka Františka, roz. Fantová z Brumovic. Římskokatolického vyznání. Byl bratrem nezvěstného Ladislava Mokrého. V roce 1910 nebydlel v Dambořicích, je tedy možné že se někde přiženil. Vojín pěšího pluku č. 40, byl přidělen k praporu polních myslivců a padl 7.12.1914 u Zabolotce ve Volyni, v tehdejším Rusku. Byl pohřben na hřbitově v Zabolotci. (Patrně v blízkosti dnešního města Žydačiv ve Lvovské oblasti na Ukrajině.)

Mokrý Viktor

Údajně narozen v roce 1891. Seznam padlých č. 372 ze 7.2.1916 jej uvádí mezi mrtvými, ale žádného muže tohoto jména se mi nepodařilo zatím vypátrat. Zahynul 13.12.1915 jako příslušník dělostřelecké baterie.

(O životě výše zmíněných tří obětí Velké války (Ladislav, Rudolf, Viktor), zástupců rozvětveného rodu Mokrých z Dambořic se mi zatím nepodařilo nic bližšího vypátrat.)

Moudrý Jan

Narozen 8.9.1877 v Bošovicích. Otec Martin Moudrý z Dambořic, matka Františka, roz. Vrzalová z Bošovic. Římskokatolického vyznání. 13.1.1902 se v Dambořicích oženil s Josefou, dcerou Jakuba Krále. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 359 s manželkou Josefou (*1880), synem Janem (*1907) a dcerou Pavlínou (*1910). Sloužil u zeměbraneckého pěšího pluku č. 25. Zemřel 19.9.1918 ve válečném zajetí v táboře Foggia v Itálii, ve stejné oblasti jako František Ševčík o tři týdny dříve. (Stejné datum a místo úmrtí bylo ve vojenských matrikách připsáno i četaři pěšího pluku č. 3Janu Moudrému, narozenému v roce 1890 v Čechyni na Vyškovsku.)

Sourozenci jeho manželky Josefy byli Petr a Martin Královi, kteří také zahynuli během Velké války. Vdova Josefa se po válce v roce 1924 provdala za svého švagra Josefa Moudrého, legionáře z Ruska.

Novotný Josef

Narozen 26.1.1878 v Kašnici č. 29. Otec Jan Novotný, matka Marie, roz. Buršová z Kašnice. Evangelík helvétského vyznání. 27.9.1903 se oženil v Kloboukách s Veronikou, dcerou Josefa Kramáře z Dambořic. V době svatby byl nádeníkem v Otnicích a přebýval v Uhřicích. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 78 s manželkou Veronikou (*1885) a patrně babičkou manželky Annou Patkovou (*1838 v Kašnici). V roce 1911 se mu narodil syn Josef, na první jarní den roku 1914 pak mrtvorozené dítě. Zemřel 21.11.1917 v polní nemocnici č. 405 po bojích u Gorice, kde byl pohřben na polním hřbitově. 

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

-----------------------------

Pozn.

Nekonzistentnost dodatečně tvořených záznamů (zejména, pokud jsou stejná křestní jména a příjmení) ukazuje např. kartotékový lístek, který udává rok narození 1887 (stejně i sčítací operáty z roku 1910), byť další údaje souhlasí s mými zjištěními. Podle kartotéky padlých z 1. světové války Josef Novotný, nar. 1887, příslušný v Kašnici, zemřel 6.7.1920 ve Visconsinu v USA.

Zřejmě však šlo o Josefa Novotného, narozeného v Kašnici 11 dne 12.11.1887. Otec František Novotný, matka Josefa Adámková.

N - https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/3624?image=216000010-000253-003370-000000-003707-000000-00-B08519-03050.jp2 

-----------------------------

Oujeský/Oujezdský Rudolf

Narozen 1.7.1891 v Dambořicích č. 231. Otec Jiří Oujeský, matka Františka, roz. Panáčková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 381 se svými rodiči a byl svobodný. Svobodník pěšího pluku č. 80 padl 29.3.1916 v boji u Oslavije na italském bojišti. Na bojišti byl také pochován.

Oujezdský Karel

Narozen 3.11.1884 v Dambořicích. Otec Martin Oujezdský z Dambořic, matka Marie, roz. Valihrachová z Uhřic. Římskokatolického vyznání. 23.11.1908 se v Dambořicích oženil s Marií, dcerou Františka Oujezdského. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 16 v židovské čtvrti, spolu s manželkou Marií (*1876) a dcerou Marií (°1910). V dalších bytech bydlela rodina Josefa Hroudného a Cyril Chalupa s matkou. Vojín pěšího pluku č. 25 byl prohlášen za mrtva k datu 31.12.1919.

Panáček Josef

Narozen 20.9.1892 v Dambořicích č. 35. Otec Josef Panáček, matka Růžena (Rosalia), roz. Macháňová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 45 s matkou a sestrami Annou (*1901), Klárou (*1896) a Anežkou (*1899). Byl vojínem pěšího pluku č. 8, padl v boji 5.1.1916 v obci Kolki ve Volyni, (v současnosti Kolky, Volyňská oblast, Ukrajina). Zde byl také pohřben.

Pučálka František

Narozen 14.2.1886 v Dambořicích č. 16. Otec Martin Pučálka z Dambořic, matka Marie, roz. Vlasáková z Borkovan. Evangelíci helvétského vyznání. Ve válce jim zahynuli tři synové – kromě Františka ještě také Martin a Karel. V roce 1910 bydlela rodina v Dambořicích č. 16 s ovdovělým otcem (matka Marie zemřela 12.2.1907), bratry Matoušem (*1878), Ferdinandem (*1896), Martinem (*1887, v tu dobu vojínem ve službě), manželkou bratra Matouše a jeho dcerou Františkou (*1910). František tu zapsán nebyl. 

Nevím, jaký měl vojenský osud, vycházím z údajů na památníku evangelických obětí války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Pučálka Martin

Narozen 29.12.1887 v Dambořicích č. 16. Byl Františkovým mladším bratrem. 26.4.1914 se v Kloboukách oženil s Josefou, dcerou Jakuba Piláta z Bohumilic. Padl v boji necelých sedm měsíců po svatbě, 21.11.1914 u Ryczówa, Wadovice, Halič (dnes v Malopolském vojvodství v Polsku). Sloužil u 10. roty pěšího pluku č. 3. Byl kamarády spolubojovníky pochován na bojišti.

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích. Vdova Josefa se provdala 14. 11.1920 za Karla Leksu z Velkých Pavlovic.

Pučálka Karel

Narozen 5.10.1889 v Dambořicích č. 16. Byl nejmladším ze tří bratrů Pučálkových, kteří se nevrátili z Velké války. Byl příslušníkem pěšího pluku č. 3. Nezvěstný byl od roku 1916, kdy se zúčastnil bojů na východní frontě v Rusku. Na žádost bratra Ferdinanda Pučálky byl, po šetření Zemským soudem v Brně, prohlášen za mrtva ke dni 31.12.1920.

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Bratrskou dvojicí, kterou potkal tragický válečný osud byli z Dambořic i bratři Ryndové.

Rynda Jakub

Narozen 23.7.1890 v Dambořicích č. 33. Otec František Rynda, matka Marie, roz. Kroupová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 33 s ovdovělou matkou, bratry Matějem (*1895), Aloisem (*1900) a sestrami Annou (*1887), Hedvikou (*1892), Františkou (*1898), Marií (*1902) a Růženou (*1904). Pokud byl ženat, neoženil se v Dambořicích. Podle databáze padlých z 1. světové války sloužil u zeměbraneckého pěšího pluku č. 25 a byl nezvěstný od 17.2.1915 z ruského bojiště. 

Rynda Matěj

Narozen 24.2.1895 v Dambořicích č. 33. Mladší bratr Jakuba Ryndy. Římskokatolického vyznání. Během války sloužil u zeměbraneckého pěšího pluku č. 25 a byl 5.6.1916 zajat v Lucku. V dalekém Omsku podal žádost o vstup do legií. 31.7.1918 se stal legionářem v Rusku. Padl v boji 18.11.1918, neudáno kde, jako příslušník 9. roty, čs. pěšího pluku 9 „Karla Havlíčka Borovského“.

Stiassni Walter

Narozen 13.8.1894 v židovské obci v Dambořicích. Otec Abraham Stassni z Dambořic, matka Henrietta, roz. Moritzová z Nového Rousínova. Židovského vyznání. Sloužil jako svobodník pěšího pluku č. 100. Padl 8.6.1918 u Leggia v provincii Benátky v Itálii. Pochován byl na místním hřbitově.

Šaněk Antonín

Narozen 20.1.1882 v Dambořicích č. 38. Otec Antonín Šaněk, matka Anežka, roz. Hroudná, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 32 s rodiči a bratrem Františkem (*1887). Byl svobodný. Sloužil jako vojín u zeměbraneckého pluku č. 25. Od počátku roku 1916 byl nezvěstný v Rusku. Na žádost bratra Františka Šaňka byl, po šetření Zemským soudem v Brně, prohlášen za mrtva ke dni 31.12.1919.

Synem jeho sestry byl Josef Konečný, rovněž prohlášený za mrtva.

Šedivý Antonín

Seznam padlých č. 655 z 27.2.1918 jej uvádí mezi mrtvými v hodnosti četaře dragounského pluku č. 11. Padl 8.8.1917. Nebylo však udáno datum/rok narození. V Dambořicích jsem našel Antonína Šedivého, narozeného 15.8.1891 v Dambořicích č. 60. Otec Antonín Šedivý z Dambořic, matka Marie, roz. Valová z Velkých Levárů (na Slovensku v dnešním okrese Malacky). Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 394 s rodiči, bratry Robertem (*1888 jako nemanželský), Františkem (*1894), Josefem (*1897) a sestrou Margaretou (*1899).

Bratr František Šedivý byl rovněž obětí Velké války.

Šedivý František

Narozen 29.5.1894 v Dambořicích č. 324. Bratr výše zmíněného Antonína. Římskokatolického vyznání. Kartotékový lístek padlých z 1. světové války uvádí, že zemřel 9.4.1917 v polní nemocnice Reifenberg, Gorica, Přímoří (dnes Branik, Nova Gorica, Slovinsko). V matrice zemřelých č. 5217 pro Dambořice (1865-9127) je vložena poznámka z 8.1.1943, že František Šedivý byl prohlášen za mrtva k 31.12.1924.

Ševčík František

Narozen 7.9.1879 v Dambořicích č. 89. Otec Karel Ševčík, matka Josefa, roz. Panáčková z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Oženil se a Apolonií, dcerou Jiřího Oujezdského z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 258 s manželkou Apolonií (*1883) a synem Františkem (*1910). Sloužil jako vojín domobraneckého pluku č. 25. Zemřel 31.8.1918 ve Scaglione(?), Foggia, (dnes provincie Foggia, oblast Apulie), Itálie.

Bratrem jeho ženy byl Rudolf Oujezdský, padlý z italského bojiště v roce 1916. Apoléna, vdova pro Františku Ševčíkovi, se 10.1.1922 provdala v Dambořicích za Františka Žalkovského. 

Zajitschek Theodor

Narozen 26.10.1876 v židovské obci v Dambořicích. Otec Albert Zaitschek, matka Johanna, roz. Wachsmann, oba z Dambořic. Židovského vyznání. V židovské obci ani jinde se při sčítání lidu v roce 1910 neobjevují. Byl četařem domobraneckého pěšího pluku č. 25. Zahynul 18.11.1914 (Rawalovice, Miechow) v Rusku.

Zaitschek Moritz

Narozen 8.3.1882 v židovské obci v Dambořicích. Mladší bratr Theodora. Židovského vyznání. V židovské obci ani jinde se při sčítání lidu v roce 1910 neobjevují. Podle Seznamu ztrát č. 275 z 26.9.1915 byl štábním rotmistrem 14. roty pěšího puku č. 3. Padl 1.7.1915 na okraji lesa u vsi Potoczek, Ruské Polsko (pravděpodobně dnešní ves Potičok v Ivano-Frankivské oblasti na Ukrajině). Zde byl i pohřben.

Žalkovský Antonín

Narozen 17.2.1874 v Dambořicích č. 80. Otec František Žalkovský, matka Anna, roz. Mokrá, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Oženil se s Marií, dcerou Františka Oujezdského z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 144 s manželkou Marií, syny Antonínem (*1896) a Vilémem (*1910) a dcerou Marií (*1902). Podle seznamu ztrát č. 631 zemřel 27.9.1917 jako pěšák domobraneckého pluku č. 31, kde sloužil ve 3. rotě.

Jeho syn Antonín Žalkovský (*1896) byl legionářem ve Francii.

Žalkovský František

Narozen 6.12.1897 v Dambořicích č. 146. Otec František Žalkovský, matka Anežka, roz. Červinková. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 146 s rodiči, bratrem Josefem (*1910) a sestrami Hedvikou (*1895), Marií (*1903) a Anežkou (*1905). Byl svobodný. Sloužil jako vojín u střeleckého pluku č. 25, v 7. rotě. Zemřel 25.6.1918 po střelné ráně do plic, v polní nemocnici č. 1505. Pohřben byl na vojenském hřbitově Follina, provincie Treviso v Itálii.

Žalkovský Josef

Narozen 28.3.1887 v Dambořicích č. 273. Otec Antonín Žalkovský z Dambořic, matka Františka, roz. Lexová z Klobouků u Brna. Evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 273 s rodiči. 27.7.1913 se v Kloboukách oženil s Františkou, dcerou Antonína Pučálky. Bojoval v 8. rotě pěšího pluku č. 3. Zemřel v polní nemocnici 6/1 v Radomi, tehdejší Ruské Polsko, (Radom, dnes Mazovské vojvodství, Polsko) dne 28.10.1914.

Jeho jméno je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Článek publikuji u příležitosti Dne válečných veteránů. Zasluhují, aby se na ně nezapomnělo!

Není to všechno!

Tímto přehledem vše nekončí. V dalších článcích se pokusím naznačit osudy a příběhy některých mužů, odhalit jejich vazbu na můj rodokmen, doplnit chybějící údaje, pokud se objeví apod. Obdobně, jako jsem to učinil u "mužů z památníku" v Uhřicích. Doufám, že i s přispěním vás, čtenářů blogu MY ROOTS.

Mým snem, který mou ovlivnit jen zčásti je, aby v Dambořicích vznikla a byla instalována alespoň pamětní deska se jmény těchto mužů. Aktuálním zdrojem by mohla být dotace Ministerstva obrany ČR, jejíž žádosti se přijímají od 1.11.2024 do 31.1.2025, s realizací 1-11/2026. Uvítám i váš názor na takovou iniciativu v komentářích, ať jste či nejste občané Dambořic.

Takže je tu výzva a prosba - sledujte tento blog, pokud vás zmíněné osudy mužů zajímají a jsou součástí vašich rodokmenů jako předci nebo příbuzní. Je pravděpodobné, že pak najdeme i společné předky. Děkuji!

Rekonstrukce po 110 letech, při roztříštěnosti a nekonzistentnosti zdrojů je obtížná. Proto jsou zde i otazníky a ještě přibudou další zjištění. I tento seznam má jedno jméno navíc oproti seznamu z Dambořického zpravodaje. Věřím však, že maximum údajů je relevantním a doložitelných. Těm, kteří udržují tyto zdroje a třeba je doplňují a aktualizují vyslovuji jako amatérský a nevědecký badatel, pracující bez jakéhokoliv grantu, velké díky.

Zdroje:

• Digitální studovna Ministerstva obrany ČR (vojenské matriky, seznamy ztrát...)
• Kartotéky Vojenského ústředního archivu (VÚA) - Vojenského historického archivu (VHA)
• Kniha "Dambořice - zpět ke kořenům", vyd. 2014, (stále v prodeji na OÚ v Dambořicích)
• Matriky uložené v Obecním úřadu Dambořice
• Moravský zemský archiv (digitalizované matriky, sčítací operáty...)
• Vadamecum Národní knihovny ČR (židovské matriky)
• Web projekt Legie100
• Web velkavalka.info 

Jedeme dál (po 5-6 letech)

Téměř 5 let uplynulo od publikování posledního příspěvku na MY ROOTS. Genealogii jsem se jako koníčku stále věnoval, ale nepublikoval zde články. Nicméně stále žije Facebook MY ROOTS.

• Byly to roky různých setkávání s pokrevními příbuznými (např. až z Kanady, se společnými předky v Dambořicích nebo rodáka z Kuby, se společnými předky ve Staré Bělé).
• Vytvořil jsem pestrý rodokmen manželky Hany.
• Rozpracoval jsem rodokmen své tety, který by měl být zárodkem rodokmenu syna mého bratrance (jako nejbližšího mužského pokrevního příbuzného v mé generační linii) a jeho nejstaršího syna. Jmenuje se Matyáš Friedel, shodou okolností jako Mathias Fridel, panský kočí, který přišel do Polanky a narodil se mu zde Andreas Fridel, první doložený předek v mé otcovské linii.
• Tátův vzorek DNA u FTDNA jsem rozšířil na variantu Big-Y. Vyžadovalo to nový odběr kvůli kvalitě.
• Našel jsem přes 60 mužů z Dambořic (okr. Kyjov), kteří se nevrátili živí z Velké války (a mnohé připojil do své rodokmenové báze).

Manželka a její rodokmen

Nebudu zde zatím šíři žádné podrobnosti, ani příběhy, i když jich je z tvorby rodokmenu celá řada. Lahůdkou potenciálně může být, že naši předci se mohli potkat v Klimkovicích, městečku, od něhož kousek už 20 let bydlíme.

Z manželčina rodokmenu jsem zde publikoval články o jejím pradědu Jánu Tarčákovi, který nepřežil Velkou válku. V září 2023 jsme se na cestě z Chorvatska vydali po stopách jeho konce.

Mezi spoustou zajímavosti je např. předek Vincent Czegka/Čejka (asi 1819 - 1880), ředitel a správce zámku Augustina Alexandera hraběte Silva-Taroucy v Čechách pod Kosířem a zároveň nájemník hraběcího velkostatku v Hluchově nebo předek František Pelikán (asi 1755 - 1825), hraběcí sládek v Holešově.

V Čechách pod Kosířem určitě doporučuji navštívit Muzeum kočárů.

V pozadí za mnou je Muzeum kočárů. Zdroj: vlastní foto (6/2024)

Rodokmen tety

Svému strýci (bratrovi mého otce) jsem věnoval rodokmenový plakát a vznikl tak nápad doplnit rodokmen o větev předků jeho manželky, mé tety. Byli jsme i na výletě s prohlídkou centrálních míst jejích předků v Leskovci a Lužné (okres Vsetín). V pozadí je i příběh spojení katolické a evangelické rodiny.

DNA-logie

Ve světle posunů v genetické genealogii je můj příspěvek zde již zastaralý. Tátův vzorek jsem posunul na Big-Y a díky nadšencům a profíkům z Genetické genealogie jsem jej dostal i do jejich DNA stromu.

Tátova potvrzená Y-DNA haploskupina je I-FTF10185 (viz. obrázek).

Zdroj: FamilyTreeDNA

Muži z Dambořic

V Dambořicích se narodila má prababička Marie Panáčnová, provdaná později za Metoděje Rozehnala přes kopec do Uhřic. Praděda Rozehnal je uveden na památníku obětem 1. světové války z Uhřic. Byl základem mého pátrání, výzkumu a psaní na blog o mužích z Uhřic, kterými jsem v roce 2018 končil aktivní přispívání na MY ROOTS.

Obnova nastává ve 110. výročí zahájení Velké války, i díky tomu, že v Dambořicích žádný jednotný památník obětem konfliktu 1914-1918 není. Je zde "pouze" památník na evangelickém hřbitově, který se týká oběti - evangeliků (viz. obrázek dole). Památník obětem v obci byl rozvalen nacisty, ale žádné fotografie se mi nepodařilo zatím dopátrat. Proto jsem se pustil do pátrání a výzkumu. Jeho stručná část byla v říjnu 2024 publikována ve Zpravodaji obce Dambořice. Papírové vydání jsem ještě neviděl, elektronická verze (podzim 2024) se v době psaní tohoto článečku chystá. To vše je příležitost, abych ke Dni veteránů, 11.11.2024 zveřejnil soupis, od něhož se poté zde na blogu MY ROOTS mohou odvíjet příběhy více než 60 mužů - padlých, nezvěstných a prohlášených za mrtvé, katolického, evangelického a židovského vyznání.

Památník padlým evangelikům z Dambořic na tamním evangelickém hřbitově. Zdroj: vlastní foto (7/2024)

Tento příspěvek je spíše takový překlenovací můstek a snad úvod k pokračování v psaní článků na MY ROOTS. Se záměrem, že se pokusím nahlédnout i na legionáře z Uhřic a Dambořic apod. Mám v té oblasti sny a přání. Zkusím jim jít naproti.

30 let Jindřicha Tovaryše (k výročí 100 let narození mého dědy z Horní Bečvy)

Děda Jindřich se narodil 30. prosince 1919 na Horní Bečvě. Když se prý porodní báby Johany Matoušové ptali, jak novorozenec vypadá, řekla zvědavcům, že má tolik očí, kolik zbývá dnů do konce roku. Některé horší počtáře ta informace údajně vyděsila. Také předznamenala dědův smysl pro humor, byť jeho život určitě nebyl plný smíchu a radosti.

V letošním roce jsme si připomněli 30 let od událostí, které do naší země začaly po desetiletích totality vracet svobodu a demokracii. Proto mě při úvahách nad dědovým výročím narození napadla otázka, jakých bylo jeho prvních 30 let života. Co vše se odehrálo mezi lety 1919-1949? Není těžké odhadnout, že toho bylo opravdu hodně. Jak jej to mohlo ovlivnit? 

Děda zažil v podstatě všechny éry a dějinné zvraty nové republiky a jejího pozdějšího vývoje ve 20. století. Své první troje kulatiny (10, 20 a 30 let) prožíval v různých společenských a politických poměrech. 

• 10. narozeniny (1929) v jistém rozmachu První republiky, před nástupem světové krize. Prezidentem Československa byl Tomáš Garrigue Masaryk.
• 20. narozeniny (1939) několik měsíců po zahájení okupace Československa nacistickým Německem, v počátcích 2. světové války. Okupovaná republika neměla prezidenta.
• 30. narozeniny (1949) ve stalinistickém Československu, na prahu politických procesů a povinného budovatelského nadšení. Prezidentem byl Klement Gottwald.

Co to znamená v kontextu 30 let svobody od roku 1989 do roku 2019 a vnějších okolností? Tento přelom ještě děda také zažil.

Děda prožil dospělý život ve dvou odporných totalitách. Z mého pohledu je to dnes nepředstavitelné. I při kritických výhradách, které mám vůči dnešnímu společenskému dění, populismu a pokřivování hodnot, jsem vděčný za 30 let od "sametové revoluce" a za celý dosavadní život, v němž jsem nemusel zažít válku a strádání. 

20 valašských let

Když se děda Tovaryš narodil, bylo tehdejší Československo mladinké. Domů se ještě z východu nestačili vrátit ani všichni legionáři. Dozvuky Velké války těžce zasahovaly do života všech, dědovo rodné Valašsko nevyjímaje. Dědovy rodiče byli v době jeho narození ohlášeni, ale ještě nebyli sezdání. Stalo se tak až tři týdny po jeho narození. Praděd Josef si bral vdovu po padlém vojákovi Arnoštu Červeném. Vdovu se dvěma dětmi, které se staly dědovými staršími sourozenci. Jeho sestra Kristýna Červená měla tehdy 7 let a bratr Arnošt Červený měl 7 roků.

Děda zažil jako dítě éru tzv. první republiky, ovšem na Valašsku. Myslím, že jeho prvních 20 let bylo "valašských" v tom dobrém i v tom horším. Chodil do školy bos a původně jsem si myslel, že se vyučil ševcem. Spíš ale jen uměl v dospělosti spravit boty. Podle vyprávění nejprve chodil do obecné školy v Horní Bečvě (U kostela). Z dědova vyprávění jsem nabyl kdysi dojmu, že chodil i do školy v Čeladné, protože mi dlouhou cestu několikrát popisoval. Mamka zase potvrdila, že navštěvoval měšťanskou školu v Horné Bečvě, která byla otevřena v roce 1930 (Jubilejní měšťanská škola T.G. Masaryka). Každopádně do školních kronik a třídních knih budu muset v SOkA Vsetín teprve nahlédnout, abych se více přiblížil skutečnosti.

Jubilejní měšťanská škola TGM, Horní Bečva. Foto odhadem z roku 1930 (?). Zdroj: Fotohistorie

Myslím, že prožil dětství a mládí v kraji, který souzněl s jeho kořeny, byť si jich pravděpodobně nebyl úplně vědom (měl jiné starosti než genealogii). Vím, že se do rodných míst "na Bečvách" vždy rád vracel, vzpomínal na tento kraj a kopce. které velmi dobře po/znal.

V roce 1926 do rodiny přibyl dědův bratr Jaroslav. Jaroslavův syn Libor Tovaryš na Horní Bečvě žije dodnes. Je jediný, přes něhož se ještě díky DNA testu chci pokusit dostat se ke genetickým "kořenům" rodu Tovaryšů.

Děda bohužel zažil také fatální důsledky nástupu Hitlera k moci v Německu (poražené mocnosti z Velké války), včetně dopadů následné "mnichovské zrady", okupace Československa i Protektorátu Čechy a Morava. To vše se stalo od konce jeho "dětství", přes dvacetiny a později. 

V roce 1930 se vdávala jeho nevlastní sestra Kristýna. (Zemřela v září 1989.)

Byla to doba a snad i okolnosti v nichž děda, jako první Tovaryš z větve mých předků, odešel z rodného Valašska za manželstvím a za prací - do Ostravy.

V roce 1640 koupil jistý Jura Tovaryš na Dolní Bečvě kopaninu. Stal se otcem Jakuba (možná adoptivním, Jakub byl jeho "schovancem"). Rok 1640 je potvrzené datum, kde mí předci z rodu Tovaryšů už na Valašsku byli. Jejich potomek Jindřich o 300 let později rodné Valašsko, ve víru událostí a dění okupace a 2. světové války, opustil.

Určitě za jiných okolností a v jiném světě než si sám představoval.

Kdoví, jak vypadala "oslava" 20. narozenin Jindřicha Tovaryše v sobotu 30. prosince 1939. (Chtěl bych se Tě na to zeptat.)

Děda Jindřich Tovaryš v roce 1966. Zdroj: rodinný archiv

Třetí dekáda dědova života - bouřlivá

Záhadou (na níž jsem si ještě neudělal studijní čas) byla okupace a válka. Začalo to dobou, kdy měl děda nastoupit na vojnu. Podle Branného zákona republiky Československé (č. 193/1920 Sb.) branná povinnost počínala rokem dovršení 20. roku věku. V dědově případě to bylo v roce 1939. V září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace, v březnu 1939 musela být armáda rozpuštěna. Tady končí mé laické porozumění dějům i dědova života z hlediska vojenské služby.

Do hry pravděpodobně vstoupil "nábor" pracovních sil do tehdejší "říše". Mainuš (1970) v knize "Totální nasazení: Češi na pracích v Německu 1939-1945" poznamenává:

"Pracovní úřady zahájily činnost předvoláním svobodných dělníků nejen z podniků, které dočasně pro nedostatek surovin zkracovaly pracovní dobu, ale i z ostatních. Na pracovním úřadě dostali předvolaní zcela jasné najevo, jaké mají východisko. Buď odjezd do Německa, nebo ztrátu zaměstnání. Byl-li pozvaný v současné době bez zaměstnání, stala se jeho situace ještě „jednodušší": jedinou možnost mu skýtal nejbližší transport. Není divu, že se všude rozšířil strach z nových pracovních úřadů. Lidé úzkostlivě tajili zaměstnání v podniku s omezenou pracovní dobou nebo dokonce nezaměstnanost. Pracovní úřady povolávaly i zemědělské dělníky, dokonce mladé chlapce pod 18 let a dívky mladší 21 let."

Nábor byl jedním ze stupňů nasazování na nucené práce v nacistickém Německu. Byl mladý Jindřich Tovaryš jeho součástí, když neexistovala armáda, do níž měl být odveden?

Jisté je, že na Bečvách se děda seznámil s Drahomírou Tomisovou. Byla mezi ženami, které z Ostravy jezdili na Bečvy vypomáhat jako brigádnice. (Nastávající) babička byla ročník 1924. To byl ročník, kdy svobodným dívkám hrozilo totální nasazení (nucené práce) v Německu. Web signaly.cz o tom píše:

"V roce 1942 byl jmenován generální zmocněnec pro pracovní nasazení, který měl za úkol vyřešit především nedostatek německých pracovních sil způsobený přítomností německých dělníků ve válce. Tím začala totální mobilizace pracovní síly, v Čechách označovaná jako totální nasazení. Posílání Čechů za prací do Německa se jevilo také jako vhodný způsob germanizace českých zemí. V květnu 1942 bylo toto nasazení legalizováno.

V září 1942 se přistoupilo k tzv. ročníkovým akcím, tzn. povolávání celých ročníků. Nejdříve byli nasazeny ročníky 1921 a 1922. požadovaný počet lidí však nenaplnily, proto byly nasazeny i mladší ročníky 1918 - 1920. V roce 1943 bylo třeba dalších lidí pro válečnou výrobu v říši, určen byl ročník 1924. Po zkušenostech minulých nasazených ročníků se však lidé vzepřeli a vymýšleli nejrůznější způsoby, jak nasazení zabránit – těhotenství, domluva s lékaři, předstírání těžké nemoci… Nasazena nakonec byla jen asi čtvrtina mužů a žen z požadovaného ročníku."

Svatba s babičkou Drahomírou 28. listopadu 1942 byla tedy do jisté míry i účelným řešením.

Děda v Německu byl, i když přesně nevím, za jakých okolností k jeho odchodu a návratu do Ostravy došlo. Z vyprávění, když jsem byl malý (a těm věcem nerozuměl), jsem nabyl dojmu, že z Německa děda "utekl". Jisté je, že v lednu 1944 se narodila moje mamka, takže babička otěhotněla na jaře 1943. Kvůli svatbě a těhotenství nuceně nasazena být nemusela.

Předtím, v roce 1941 se na Bečvách ženil ještě také dědův nevlastní bratr Arnošt. (Zemřel v roce 1985.)

Má hypotéza ohledně dědova pobytu v Německu naznačuje, že byl nasazen spíše před svatbou v roce 1942. Patrně z Německa odešel (utekl) a nevrátil se, protože získal pracovní místo v Ostravě.

Mainuš (1970) na stranách 131-136  k útěkům nuceně nasazených z Německa poznamenává mimo jiné toto:

"Od roku 1939 opouštěl značný počet Čechů bez svolení německých úřadů a bez řádného rozvázání pracovních smluv své zaměstnavatele a odcházel do vlasti. Hlavními příčinami odchodu byla v prvních letech nespokojenost se mzdami, pracovními a životními podmínkami, rodinné záležitosti apod."

"... Od roku 1942 se stávalo svévolné opouštění pracoviště a odchod do vlasti masovým zjevem. Německé orgány zavedly za takové přestupky těžké tresty."

"... Šťastný návrat do protektorátu neznamenal konec strachu a obtížím. Již v letech 1939-1941 se snažily protektorátní úřady přimět Čechy, aby splnili své závazky a vrátili se. Hrozby a výhrůžky obvykle pomáhaly. V protektorátním prostředí těchto let byl dostatek příležitostí, jimiž úředník pracovního úřadu "přesvědčil" uprchlíka k návratu na staré pracoviště."

"... Někteří dostali díky obětavosti českých lékařů potvrzení o chorobách, které osvobozovaly od nasazení v Německu. Také čeští zaměstnanci úřadů práce porušovali předpisy a umísťovali uprchlíky v protektorátních podnicích."

"... Chtěly-li úřady práce vyřídit v krátkých lhůtách velký počet případů porušen! pracovních smluv, musely používat služeb protektorátních úřadů i policie. Došla-li z Německa žádost o vypátrání pobytu některého z českých dělníků, požádal úřad práce příslušné státní nebo policejní úřady, aby zjistily jeho pobyt. Pak byl pozván nebo předveden na úřad práce. 3 0 Téměř do konce roku 1942 nebyly ujednoceny sankce proti uprchlíkům. V řídkých případech zasahovalo i gestapo. Někde dostali uprchlí Češi pokutu nebo jim byly zadrženy potravinové lístky. Teprve na sklonku roku 1942 byl na celém území protektorátu zaveden jednotný postup proti všem, kdo porušili pracovní smlouvu."

V Německu se děda naučil německy. Nevím zda před svatbou či po ní, začal pracovat jako jeřábník ve "Vítkovických železárnách". V té době to bylo Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT) a bylo formálně zařazeno do koncernu Hermann Göring Werke. (V roce 1945 byl VHHT znárodněno.)

Děda tedy zažil a prožil okupaci, Protektorát během 2. světové války i osvobození Ostravy. Do svých 30 let se dočkal také poválečného obnovení republiky a následně komunistického převratu v únoru 1948. V krátkém sledu jedna totalita vystřídala druhou.

Podle domovského listu z dubna 1946 měl děda k tomuto roku domovské právo na Horní Bečvě, byť už žil s babičkou a malou dcerkou (mou mamkou) v Jubilejní kolonii v Ostravě. Valachem ve svém srdci však zůstal.

Kdoví jaký byl nástup "budovatelské éry" pro tehdejšího ženatého třicátníka s pětiletou dcerou. Doba politických procesů, tvrdého stalinismu a budování černé Ostravy s hutěmi a doly klepala při dědových třicetinách na dveře. Každopádně mezi 20. až 30. rokem života si prožil bouřlivé období zejména díky vnějším dějinným okolnostem. Spousta z toho pro mě asi zůstane tajemstvím. Byla to doba zvratů, chaosu, životních i společenských změn, které se pro většinu jevily zcela jistě lepší než válka a její útrapy.

Prvních 30 let života Jindřicha Tovaryše bylo završeno. Pro jeho rodinu začala stabilnější éra. Děda ve Vítkovicích pracoval celý život až do odchodu do důchodu. Kromě rodného Valašska a Vítkovic se jeho osudem stala ostravská čtvrt, babiččina rodná Hrabůvka.

20-30 (jakých byl těch vašich?)

Mezi 20. a 30. rokem života prožívá zásadní změny (rodinné, pracovní...) každý z nás. Však si vzpomeňte na svou "třetí dekádu" života... a porovnejte ji s třetí dekádou života vašich rodičů, prarodičů a dalších předků.

Já jsem mezi léty 1984-1994 stihl dokončit vysokou školu, absolvovat roční "vojnu" v Janovicích nad Úhlavou, svatbu s milovanou ženou a náš první byt, naštěstí i pokojný pád komunistické totality a svobodné volby. Byl jsem zaměstnán (ve Vítkovických železárnách) a pak začal podnikat (to byla životní volba). Tuto dekádu děda s babičkou prožili také, tehdy ještě ve zdraví.

Děda Jindřich Tovaryš zemřel 12. října 1996. V rodící se demokracii samostatného Československa se před 100 lety narodil. Ve stále se rodící nové demokracii samostatné České republiky zemřel. Události mezi tím byly bohaté na dějinné zvraty, ale zejména na jeho poctivý a pracovitý osobní a rodinný život. A přes všechny peripetie (nebo právě proto?) také na humorný nadhled. 

Vzpomínám na dědu Jindřicha s vděčností a láskou.

Literatura:

• MAINUŠ, František. Totální nasazení: Češi na pracích v Německu 1939-1945. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1970. 220 s.