Oči, Silvestr a PF 2017

Silvestr

Už jste zjišťovali, kolik máte ve svém rodokmenu předků, kteří byli pokřtěni jménem Silvestr?

Mým jedním možným je Silvestr Poláček (*18.ledna 1796, Mouřínov - †29.prosince 1861, Uhřice). Jeho otec Antonín Poláček byl z dvojčat-kluků. Jeho dvojče-bratr dostal jméno Silvestr už 40 let předtím. Možná proto, že se narodil o pár minut dříve než Antonín. K události, kdy jejich matka Tereza porodila dvojčata totiž došlo 29. prosince 1756. U Poláčků mělo tedy datum těsně před Silvestrem příchuť zrodu i konce.

Silvestr Poláček se oženil s Anežkou Hudcovou, která již byla svobodnou matkou. Měla syna Josefa, můj předek. Anežka měla se Silvestrem dalších 9 manželských dětí. Zda byl Silvestr i otcem Josefa Hudce, o tom mohu jen spekulovat.

Silva v latině znamená lesní. Svatý Silvestr I. se podle legendy totiž skrýval v lesích. Tento papež zemřel 31. prosince 335, po dlouhém pontifikátu. Je pochován v Bazilice sv. Priscilly v Římě. Silvestr není patronem bujarých oslav a alkoholu. Je patronem dobrého nového roku, dobré úrody a domácích zvířat.

Svatý Silvestr. Zdroj: www.catholica.cz

Myslím, že datum narození člověka je důležitějším milníkem než Silvestr a Nový rok (změna číslovky v datu), za očekávaného všeobecného veselí. Silvestrovská noc získala na významu v průběhu 16. století, kdy se ve většině západokřesťanských zemí ustálil gregoriánský kalendář a nový roku zahajoval 1. leden. Bujaré oslavy konce roku se staly tradicí až v průběhu 19. století. Přispěl k tomu (jak jinak) hospodářský rozvoj.

Kolik očí máš...?

Mezi 29. prosincem a Silvestrem je ještě 30. prosinec. Toho dne se v roce 1919 narodil můj děda Jindřich Tovaryš. Kdybych nezačal s rodokmenem, ani bych nevěděl, že dědovi rodiče měli svatbu až tři týdny po jeho narození. Technicky vzato, byl děda Jindřich Tovaryš zrozen mimo manželství stejně, jako Josef Hudec.

Děda mi z legrace vyprávěl, že porodní babka sousedkám říkala, že narozené dítě má tolik očí, kolik zbývá dnů do konce roku. Ty slabší v počtech si pak myslely, že se narodila nějaká zrůdička,

Pro poslední den v roce mě v souvislosti s počtem očí napadá pořekadlo o "jednookém králi" mezi slepými.V rozporu s přístupem "tady a teď" jsem přesvědčen, že ten, kdo zná své předky a rodovou historii ví o životě více než ten, kdo je vůči minulosti slepý. Slovy sira Winstona Churchilla:

"Čím dále zpět se můžete podívat, tím více vpřed budete pravděpodobně vidět." 

2x P.F. na závěr

Milí čtenáři, DĚKUJI VÁM ZA PŘÍZEŇ blogu MY ROOTS v roce 2016. Nalaďte se na takový rok 2017, jaký chcete. Nechť vám vane příznivý vítr. Buďte bdělými a pozornými dvouokými králi svých životů. Přidávám dvě P.F. 

Pour Féliciter 2017...

... a Pink Floyd 1975 - Wish You Were Here (remastered 2011).

"...How I wish.

How I wish you were here..."

"...Jak já si přeji.

Jak já si přeji, abys tu byl..."

Hledá se Tomáš Drápal (Kolik měl manželek?)

Uhřice na Kyjovsku mají záměr zrekonstruovat památník obětem 1. světové války, který, je zároveň evidovaným válečným hrobem. Protože zde je mezi osmadvaceti jmény vyryto i jméno mého praděda Metoděje Rozehnala, amatérsky se snažím podpořit tuto snahu zkoumáním podrobností a osudů "mužů z památníku". Nahlédnout do jejich rodokmenu a válečné cesty. Je to výzva pro rok 2017.

Výřez z památníku u ěkoly v Uhřicích. Zdroj: vlastní foto

Jedním z těch, kteří mají své jméno na památníku v Uhřicích, je Jan Drápal. Trochu jsem se zapotil, než jsem našel a ověřil souvislosti s jeho relativně blízkými předky. Zejména jeho pradědem Tomášem Drápalem. Rád bych vám tu zkušenost popsal. spolu s několika "radami".

Evidence nejen předků = "plus" k rodokmenu

Osoby z rodokmenu i další si eviduji off-line v programu MyHeritage Family Tree Builder. Je zde i synchronizace na web. Nespornou výhodou genealogického programu je, že vás upozorní, pokud v něm již máte zapsáno podobné či stejné jméno. Proto je ideální zapisovat jména a příjmení v jednom znění - buď původním (transliterace - např. Diwaczki) nebo jako přepis do současné podoby /např. Divácký). Já to mám teď zhruba "75 na 25". Family Tree Builder ne vždy zvládne spárovat současně znějící jména se jmény transliterovanými tak, jak vidíte z matričního zápisu. Zádrhel bývá spíše s příjmením, než křestním jménem (Jan, Johann, Joannes), než s příjmením. To pak ovlivní, zda vám MyHeritage vyhledá a najde nějaké shody (tzv. SmartMatch), stejná či podobní jména z jiných rodokmenů nebo tzv. RecordMatch, jména z jiných genealogických databází (např. FamilySearch, Geni apod.). Do zmíněného programu proto zapisuji jména a data všech, tedy i mimo rodokmen - pro hledání případných vazeb je to nesporné plus, i když se počet jmen nafukuje. Při výzkumu padlých z uhřického válečného hrobu mám tak šanci zjistit, kdo byl můj pra-příbuzný a v jakém vztahu byl k mým přímým předkům.

Z předchozích prohlížení a zkoumání matrik jsem o příjmení Drápal v Uhřicích věděl. Neměl jsem ovšem v databázi žádné takové příjmení. 

Pokud jde o Jana Drápala z pomníku, jeho kartotéční lístek v kartotéce padlých VÚA není. Znám (z památníku - viz. obrázek) je pouze rok narození 1873. Tento rok je v dosahu uhřických digitalizovaných matrik. Byť v případě Uhřic a Dambořic pouze opisů, jako náhrady za ztracené originální matriky.

Záhy tedy Jana Drápala v udaném roce najdete v opisech matrik pro Uhřice a Dambořice najdete. Naštěstí jen jednou, takže lze s jistotou potvrdit, že je to ten správný Jan Drápal. Pokud by se Janů Drápalů narodilo v roce 1873 více, bylo by zjišťování komplikovanější. To byla také moje prvotní obava, která se naštěstí nepotvrdila.

20.12.2016 mi přišel z Vojenského ústředního archivu kmenový list Jana Drápala. Jeho válečný příběh však není součástí článku. Nicméně je zde matriční zápis o narození a křtu Jana Drápala 5. června 1873.

Narození a křest Jana Drápala, zapsané v matrice. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. opis11, online str. 299/429.

Snadno lze přečíst, že otcem Jana byl Jiří Drápal, matkou Rozálie, roz. Bělohoubek. Poprvé se objevuje také Tomáš Drápal - v zápisu jako Janův děd.

Jeník, jak se zdá byl prvorozeným synem. Jiří Drápal se oženil 13. listopadu 1872. Jan se narodil šest měsíců po svatbě. Jak se zdá, dítě v době svatby rodičů už "bylo na cestě".

Také narození Janova otce Jiřího Drápala a svatba jeho otce Tomáše Drápala s Eleonorou, roz. Moudrý se zdála být (a byla) snadným soustem. Vše v duchu rodopisné logiky a správných informací/zápisů.

Zápis svatby Tomáše Drápala (Janova děda) říká, že jeho otcem byl Tomáš, matkou Anežka Divácká ("Agnes geb. Divazky"). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. opis10, online str. 50/396.

I dál se vše zdálo jasné. Ze zápisu svatby je jasně čitelné, že Tomáš (děd padlého Jana Drápala) je synem Tomáše Drápala a Anežky, rodem Divácký (viz. obrázek výše). V době svatby 4. listopadu 1833 bylo Tomáši Drápalovi 28 let. Téměř vše se následně v matrikách potvrdilo jako správné.

14. prosince 1805, necelé dva týdny po věhlasné bitvě u Slavkova (odehrála se pár desítek kilometrů západně), se narodil Tomáš Drápal (Janův děd). Otcem byl očekávaný Tomáš. Ovšem pozor! Jako matka je zapsána (místo očekávané Anežky roz. Divácký) neočekávaná Anna, rodem Závodský. Zde je důkaz.

Podle zápisu svatby by matkou Tomáše Drápala měla být Anežka roz. Divácká. U narození a křtu Tomáše je matkou Anna, roz. Závodská. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. opis9, online str. 91/389.

Není to první případ, ani zdaleka poslední, kdy se v zápisech objeví nesrovnalost. Vždy je to však výzva k ověření. Nevím, jak to mají ostatní, mě to vždycky zmate a ptám se sám sebe, kde jsem udělal chybu. 

Ověřujte!

Ověřovat je nutné! Týká se to i údajů, které se (v případě MyHeritage) objeví u shod SmartMatches (pokud je chcete potvrdit či odmítnout).

Kupříkladu se stává, že dítě v útlém věku zemře a pak se rodičům narodí další, které je pokřtěno stejným jménem, a to se v dospělosti ožení/vdá. Viděl jsem případy, kdy oddávky (po přezkoumání) byly připsány k mrtvým dětem. Horší jsou případy, kde se dostanete k tomu, že někdo jiný do svého rodokmenu zapíše oddávky člověka se shodným jménem a příjmením, ale jiných rodičů. Dostat se tímto chybným tahem do mylné linie předků je jedna z pastí, do níž jsem spadl ve svých začátcích s Antonínem Friedelem a jeho synem Aloisem.

V takových případech je také možné očekávat vdovství, a tedy úmrtí někoho z manželů a další svatbu vdovce nebo vdovy. Zapisovatelé někdy jména popletli i u vdov či vdovců v dalších manželstvích. 

Zkušenost, kterou udělal snad každý je jednoduchá - OVĚŘOVAT! Potlačit prvotní radost nad tím, že v rodokmenu někoho jiného najdete další osoby a data (v případě SmartMatch v programu od MyHeritage) a ověřit, zda jsou osoby a data správná. I když je najdete vy sami. Zvláště v matrikách, které nemají indexy (obvykle před rokem 1784) je to mravenčí práce.

Ve výše popsaném případě Tomáše Drápala a jeho matky Anežky Divácký nebo Závodský jsem žádnou shodu z jiným rodokmenem nepotřeboval (ani není k dispozici). Nutnost ověřit byla evidentní.

Ztracené matriky

Trvalou újmou v pátrání po předcích v Uhřicích a Dambořicích jsou ztracené matriky z let 1785-1799. Je dochován pouze index, na který nemusí být spolehnutí, že obsahuje vše a správně zapsané.

Těmto kritickým rokům jsem se blížil ve snaze ověřit údaje. Bylo potřeba najít svatbu či svatby Tomáše Drápala (staršího), před rokem 1805. Index však ukázal, že v Uhřicích a Dambořicích se ženil pouze Vendelin Drápal v roce 1796. Žádný Tomáš Drápal.

Poprvé padla otázka: "Odkud mohl Tomáš Drápal být?" Zkoušel jsem Drápaly hledat v dochovaných uhřických matrikách před rokem 1785, leč bezvýsledně.

Naději jsem vložil do uhřické kroniky. V článku o Hudcích jsem zmínil pasáž "odkud kdo přišel" do Uhřic podle vyprávění pamětníků. Nejsou tam všechna jména, ale je tu zmínka, že Drápali přišli z Kovalovic (podtrženo na obrázku).

"Návod" pro rodopisce s uhřickými předky - odkud kdo přišel. Zdroj: Kronika Uhřic, II. díl, str. 34. Aktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není.

Ty matriky znám, z Kovalovic a okolních obcí mám předky. Proto jsem (částečně) zajásal, když jsem objevil, že Tomáš Drápal si v Kovalovicích skutečně vzal Anežku, dceru Bartoloměje Diváckého. Stalo se tak 27. ledna 1799 - 6 let před narozením Tomáše Drápala mladšího.

Napadla mě následující hypotéza: Tomáš Drápal se oženil s Anežkou Diváckou, ta před rokem 1805 zemřela, Tomáš si vzal jako druhou manželku Annu Závodskou a s ní měl syna Tomáše.

Další pátrání nabízelo dvě možnosti:

1. Hledat úmrtí Anežky Divácké jako první ženy Tomáše Drápala a následně svatbu Tomáše-vdovce s Annou Závodskou.
2. Hledat děti Tomáše Drápala a sledovat jméno matky. Tam, kde se změní z "Anežka Divácký" na "Anna Závodský" vyhledat úmrtí Anežky a najít svatbu Tomáše s Annou.

Je to v podstatě "obecný návod" pro podobné situace, kdy máte dvě jména/manželky a nevíte jak spolu souvisí.

Co děti?

Zkusil jsem druhou možnost. Objevil jsem děti Tomáše Drápala - v Kovalovicích se nenarodilo žádné! Děti se páru Tomáš Drápal a Anežka rodily v Uhřicích. Kromě Vendelína Drápala (jehož osudy jsem dále nesledoval, ale v Uhřicích se patrně neusadil, pouze oženil) jsem možná natrefil na  manželský pár a příběh "jak Drápali přišli do Uhřic".

Zpět však k dětem Tomáše Drápala. V opisech uhřických matrik (MZA Brno, Actapublika, sign. opis9) je možné najít následující potomky Tomáše Drápala. Připojuji i myšlenky, které mě v danou chvíli při zkoumání napadaly:

• Jakub Drápal (*1800, Uhřice 94), jako matka uvedena Anežka David! 

Aha! Jsem mimo! Tomášů Drápalů bylo evidentně víc. Nebylo by to nic mimořádného. Současníků se stejnými jmény a příjmeními (např. bratranců) bývá řada. Zřejmě existoval také pár Tomáš Drápal a Anežka, ale rozená David. Zamotalo se to ještě víc. A stále hledám "toho pravého" Tomáše Drápala.

Po tomto prvním dojmu jsem pokračoval v hledání a nalézání dětí Tomáše/Tomášů.

• Ignác Drápal (*1802, Uhřice 54), jako matka uvedena Anežka Divácký. Zemřel po půl roce.

To je ten pár, který hledám. Zdá se, že dům č. 54 bude vodítkem. Uvidím dál...

• Marianna Drápal (*1803, Uhřice 54), jako matka uvedena Anežka David.

Aha! Tak oni oba Tomášové snad žili v jednom domě. Jakub se narodil v čísle 94, Mariana v čísle 54. Jakub zemřel v roce 1802. Napadlo mě dříve, že v souvislosti s porodem Jakuba možná zemřela i jeho matka Anežka, rodem David. Když se jí narodila dcera Mariana v roce 1803, tak asi ne. Kde je pravda?

Vzhledem k (omezenému) množství údajů, které se tehdy do matrik zapisovaly (navíc v Uhřicích jde o opisy matrik, ne originály), nastala potenciálně ta nejobtížnější možná kombinace. Totiž, že v jednom domě žijí dva páry se stejnými jmény - v mém případě Tomáš Drápal a Anežka. Jednou Anežka Divácký, jednou Anežka David. (A přijít měla ještě v roce 1805 Anna, rodem Závodský).

Bitva u Slavkova 2. prosince 1805. Zdroj: Zámek Slavkov.

Takže co další děti? Už jsem se blížil narození Tomáše v roce 1805... a také Bitvě tří císařů u Slavkova, která doléhala na okolí Kovalovic.

• Tomáš Drápal (*1805, Uhřice 54), jako matka je zapsaná již avizovaná Anna Závodský.

Marně jsem hledal úmrtí Anežky, rozené Divácký před narozením Tomáše. Marně jsem hledal svatbu Tomáše Drápala s Annou. Nic.  Ve hře zůstávaly tři jména a nevěděl jsem, kolik Tomášů. Bylo potřeba zkoušet hledat další děti. Vše v naději, že souběh jejich narození poodhalí roušku tohoto tajemství.

• Kateřina Drápal (*1808, Uhřice 54), jako matka uvedena Anežka David.
• Antonín Drápal (*1814, Uhřice 89), jako matka uvedena Anežka Divácký.

V opisech matrik jsem nedokázal mezi roky 1809-1813 najít narození jediného Drápala. Co si o tom myslet? Dva páry v jednom domě a žádné dítě? Stává se, že dva  stejnojmenné páry s jistotou odhalíte při "souběhu dětí", kdy se každému narodí dítě v období do devíti měsíců. I s tím jsem se už ve svém pátrání a rodokmenu setkal.

Pak už nelze žádné děti Tomáše Drápala objevit. V takovém případě doporučuji ověřit, zda poté, co se přestaly v matrice objevovat děti určitého manželského páru, nezemřel jeden z rodičů. V případě Tomáše Drápala se to stalo - zemřel 18. května 1815, ve věku (v matrice) 40 let. To by (při lehkém zaokrouhlení) odpovídalo Tomáši Drápalovi z Kovalovic. Narodil se totiž roku 1777. A´T to berete z jaké strany chcete, je to pořád jen jeden Tomáš Drápal.

Tomáš Drápal zemřel relativně mladý. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5219, str. 75. 

Dalším ověřovacím krokem (zemřel-li jeden z manželů) je prověření toho, zda se vdovec nebo vdova znovu neoženil/nevdala. Zejména pokud dojde k úmrtí v mladším věku. 

Žádnou svatbu vdovy Anežky jsem neobjevil. Ani žádné úmrtí případného dalšího Tomáše Drápala. Anežka, vdova po Tomáši Drápalovi z Uhřic č. 54 zemřela v 60 letech, 24. května 1840, 25 let po svém manželovi. Očekával jsem spíše svatbu, tehdy ani ne čtyřicetileté vdovy. Zůstala však vdovou neprovdanou. Dožila se svatby svého jediného přeživšího syna Tomáše v roce 1833. Ověřil jsem, že Anežka se narodila v Kovalovicích v roce 1781 otci Bartoloměji Diváckému a Marině Opálkové.

Při hledání v matrikách bylo matoucí narození jedné Anežky z rodu Diváckých v Uhřicích, přibližně ve stejné době, které lze najít v matrice pro Dambořice. Ještě zamotanější bylo hledání toho správného ze tří Bartolomějů Diváckých (jeden z nich byl můj příbuzný), kteří takřka paralelně žili v Kovalovicích, Hoštěnicích a Jezerech. Šest manželek a tři Bartolomějové, navíc popletený věk při úmrtí, to vše byl docela tvrdý oříšek k rozlousknutí. A byl vložen to "případu Tomáš Drápal". Nakonec jsem to zvládl! Ukázalo se, že Anežka byla dcerou toho Bartoloměje Diváckého, který je shodou okolností mým pra-příbuzným.

Ne úplně ideálně čitelný zápis svatby Tomáše Drápala (24 let) a Anežky, dcery Bartoloměje Diváckého. Svatba se odehrála v Kovalovicích 27. ledna 1799. Prvorozený syn Jakub se narodil 24. července 1800 v Uhřicích. U Tomáše Drápala je zřejmě jako místo napsáno "Uhřice" ("Uhřiz"). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1577, online str. 56/120. 

Anežka, manželka Tomáše Drápala, se po jeho smrti už neprovdala. Zůstala po čtvrtstoletí vdovou. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. opis10, online str. 146/396. 

Pár Tomáš Drápal a Anežka David jsem nikde neobjevil. Jméno Anny Závodské se vyskytlo pouze jednou, ve výše uvedeném zápisu křtu Tomáše Drápala v roce 1805. Příjmení Závodský lze v matrikách najít. Koneckonců i další z padlých mužů má na pomníku v Uhřicích jméno Tomáš Závodský. Ovšem sňatek Tomáše Drápala a Anny Závodské zřejmě nikdy nebyl realitou. Jméno Anna Závodská se nikde dále v souvislosti s Tomášem Drápalem neopakuje.

Kmotři jako "jistota"(?)

Mám zkušenosti s vlastními omyly, takže mi velmi často zabliká v hlavě výstražný majáček své "OVĚŘIT!"

Zbývá ještě jedna možnost ověření. Tou jsou kmotři. Ti se u dětí jednoho manželského páru většinou neměnili, jedině v případě jejich úmrtí. Není to skálopevné pravidlo. Sám jsem mu dosud nevěnoval patřičnou pozornost. Má kontrola a ověřování ohledně kmotrů dopadlo následovně. Všechny děti Tomáše Drápala (či Tomášů Drápalů) uvedené shora, mají stejné kmotry - Bernarda Nováka ze Žarošic, s manželkou Kateřinou (byli oddáni v roce 1793).

Tři synové Tomáše Drápala, pokaždé je jako matka zapsaná jiná žena. Nenalezl jsem důkaz, že by tomu tak bylo. Kmotři Bernard Novák a Kateřina jsou stejní. Matkou všech byla Anežka, rodem Bartoloměje Diváckého. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. opis9.

To je do značné míry potvrzení, proč se domnívám, že Tomáš Drápal byl pouze jeden a narodil se v Kovalovicích. Za manželku si vzal Annu, dceru Bartoloměje Diváckého, rovněž z Kovalovic. Nikdo z nich se neženil/nevdával jako vdovec/vdova. Není tedy vůbec jasné, jak se mohla objevit v matrice jména Anna Závodský či Anežka David. Ani to, jak se Tomáš Drápal (možná ještě před svatbou) dostal do Uhřic.

Chybějící uhřické matriky 1785-1799 jsou kritickým úzkým místem ověřování. Ani index, který je k dispozici, není v pro zkoumané období příliš spolehlivý (a čitelný).


Zde je rekapitulace rodové posloupnosti, vedoucí k Janu Drápalovi, muži z uhřického památníku.

• Matěj Drápal (*??? - †11.5.1790, Šumice) 
• O Matěj Drápal a Anna - měli celkem 10 dětí mezi roky 1738 - 1757.
• Jiří Drápal (*15.4.1740, (Viničné) Šumice + †???) - byl druhým dítětem (po Viktorii) a prvorozeným synem.
• O 22.1.1765 Jiří (Matěj) Drápal, Šumice a Barbara (Jan) Toman, Kovalovice
• Tomáš Drápal (*23.11.1777, Kovalovice 50 - †18.5.1815, Uhřice 54)
• O 27.1.1799 Tomáš (Jiří) Drápal, Uhřice(?) a Anežka (Bartoloměj) Divácký, Kovalovice
• Tomáš Drápal (*14.12.1805, Uhřice 54 - †26.9.1861, Uhřice 68)
• O 4.11.1833 Tomáš (Tomáš) Drápal, Uhřice 51 a Eleonora (Matouš) Moudrý, Uhřice 107
• Jiří Drápal (*12.4.1850, Uhřice 54 - †???)
• O 13.11.1872 Jiří (Tomáš) Drápal, Uhřice 54 a Rozálie (Vendelin) Bělohoubek, Uhřice 85
• Jan Drápal (*5.5.1873, Uhřice 42 - †??? v 1. světové válce)

Během Velké války zahynula řada Drápalů ze Šumic a Koválovic (Eduard, Albín, Vincenc, Vladimír, Josef, Rudolf, Antonín, Jan) na Vyškovsku. Je pravděpodobné, že někteří z nich měli své kořeny u Matěje Drápala ze Šumic (nyní Viničné Šumice). Stejně jako Jan Drápal z Uhřic.

Pomník obětem 1. světové války v Pozořicích (zde i padlí z Kovalovic a Šumic). Válečný hrob č. CZE-6216-28916. Zdroj: Spolek pro vojenská pietní místa.

Jistota neexistuje

Stín nejistoty zůstává. Co ta Anežka David? Proč se opakuje několikrát? Pro dokreslení příběhu předků padlého Jana Drápala to zatím stačí. Na příkladu jeho děda a praděda, obou Tomášů Drápalů, jsem chtěl ukázat, jak se snadné hledání může změnit v pátrání komplikované, vyžadující ověřování. Myslím, že platí určitá "presumpce neviny" (či bezchybnosti) zápisů v matrikách. I když se domníváte, že v zápisu jde o omyl či chybu zapisovatele (kooperátora, faráře...), je vhodné nejprve ověřit další data, okolnosti, souvislosti, prověřit alternativní hypotézy apod. Navíc mohou dopomoci pozemkové/gruntovní knihy a další dokumenty. V tomto směru mám velké rezervy. V MZA nejsou gruntovnice digitalizované a mé možnosti výzkumu v Brně nejsou ideální. Zatím je to pro mě z ruky a není to priorita.

Mám vždy nepříjemný pocit, když narazím na "problém", který má potenciál, aby byl označen za omyl či chybu faráře nebo zapisovatele. Je to však realita. I když si pro vše najdu argumenty a doložím, tak jistá pochybnost vždy zůstane.

Jak to máte vy? Ověřujete? Míváte pochybnosti? Jak často narážíte na "omyly" či chyby v matričních zápisech?

2500 stran a 1 GB dat ze Zámrsku

Potřeboval jsem ověřit jedno datum narození u muže, který padl ve Velké válce. Narodil se roku 1890 v Jevíčku. To spadá pod archivační křídla SOA v Zámrsku. Poprvé jsem měl vkročit na virtuální půdu mimo Moravu a Slezsko. Žádné přehnaně dobré pověsti se o tomto archivu ke mě nedonesly, tak jsem měl alespoň reálnou příležitost vyzkoušet služby. Začal jsem na této stránce. 

Takto vypadala vstupní stránka "do matrik" SOA Zámrsk 14.12.2016. Zdroj: web SOA Zámrsk.

Tomu se říká "dolování dat"

Nejprve jsem si musel stáhnout dokument - inventární seznam matrik), Aktuálně stav k 21.10.2016. Žádná aplikace, žádné online vyhledávání. Kliknete a už to jede. Tak jo!Bývá to obvyklé, že archivy mají ke stažení pdf soubory se seznamy jako archivační pomůcky

Netušil jsem jednu věc. Dokument má 2500 stran a necelých 8 MB. Nakonec je to oprava a aktualizace k 26.11.2016. Co s dokumentem, který má tolik stran? Bohužel nenajdete žádný index, rejstřík, abecední odkazy a zkratky, nic. Začíná se Římskokatolickou církví a farním úřadem Babice. Natvrdo. Prásk! Takže jsem pracně podle abecedy v dokumentu listoval. Těžko odhadnout nakolik "uprostřed" bude písmeno "J", abych našel faru Jevíčko. Po nějaké době se mi to podařilo. Je-li místo mimo abecedně zařazené fary, tak si umím představit, že to by teprve byla "vyhledávací jízda". SOA Zámrsk evidentně vyžaduje připraveného a informovaného "hledače". Nic pro pohodlné amatéry mého ražení. Vyhledat příslušnou matriku N (narození) a rozsah její platnosti v letech byla naštěstí při jejich chronologickém řazení hračka. Je zde také zachována posloupnost a logika N (narození), O (oddaní) a Z (zemřelí).

Dospěl jsem k farnímu úřadu Jevíčko - záznam 3978. Matrika narozených 1865-1894. Tam jsem objevil něco, co se tváří jako hyperlink:

http://195.113.185.42:8083/M06-05425.zip (odkaz ke stažení)

(Poznámka LF - pro jistotu NEKLIKEJTE!!!, soubor má 1 GB)

Má to být odkaz na web, s možností stáhnout .zip soubor. Hyperlinky jsou podle mě v seznamu nefunkční, takže nezbylo adresu zkopírovat ("Ctrl C" + "Ctrl V") do adresního řádku v prohlížeči. Začal se mi ihned bez varování (možná díky nastavení mého prohlížeče) stahovat soubor a stahoval se asi 10 minut. Obvykle si na rychlost Internetu a stahování nestěžuji. Tady jsem ale nevěděl, co se děje. Neměl jsem totiž ani potuchy a velikosti toho stahovaného souboru, ta informace zcela chybí (asi aby neodradila). Pak jsem totiž zjistil proč. Stažený .zip soubor měl téměř 1 GB. Jako bonus obsahuje jednotlivě všechny obrázky (.jpg) dané konkrétní matriky z mikrofilmu. A ty se teď nastěhovaly ke mně do notebooku. Tady se názory budou lišit. Pro někoho to může být nirvána, pro někoho ne. I když rád shromažďuji informace k jejich využití, toto není můj šálek kávy. Na tabletu s mobilním datovým účtem takové stahování raději nezkoušejte. 

Zoner Photo Studio mi pomohl vyhledat z velkého množství ten obrázek s údajem, který jsem hledal. Opět odhadem, podle chronologicky vzestupných let. Po této anabázi je jasné, že Zámrsk vsadil na strategii vyhledávání off-line.

Celý úkon trval asi 20 minut. Většinu času jsem čekal (= stahování) nebo hledal metodou "odhadu", bez záchytného bodu danou informaci. Naštěstí jsem objevil to, co jsem hledal.

Díky Opavo a Brno

"Zlaté" archivy MZA Brno a ZA Opava (alespoň pro mě). Digitalizace matrik a dalších archivních dokumentů je super počin, který zaslouží uznání a obdiv. Ale i tento gigantický počin se zjevně dá uchopit ze různě uživatelsky (ne)příjemné konce. V MZA Brno si nestáhnete nic, jedině přes tisk obrazovky (Print Screen) s otravným vodoznakem. Ze ZA Opava si můžete (.pdf) stáhnout stránku, kterou si on-line vyhledáte, akorát musíte zadat kód před stažením (nejste přece roboti). Ze SOA Zámrsk si vše stáhnete, pracně vyhledáte a čekáte, abyste si zase vše stáhli k sobě na disk. Za pár desítek minut můžete mít paměť počítače plnou matrik.

Každému vyhovuje něco jiného. Moje zkušenost je tato:

1. MZA Brno
• Rychlé nalezení, ale nemožnost stažení, pouze "oklikou". 
• Po registraci funkční záložky, s nimiž se dá pracovat a ukládat ke zpracování. 
• Možnost velkého zvětšení (kdy se zase může projevit "rozpad na pixely". 
• Funkční a individualizovaná adresa pro každou stránku (pro vytváření hyperlinků).
• Možnost otevřít více oken s různými matrikami.
2. ZA Opava
• Docela rychlé nalezení, bez zatěžování PC a čekání
• Možnost stažení hledané stránky matriky ve formátu .jpg (po zadání kódu).
• Možnost otevřít pouze jednu matriku/dokument.
• Lepší kvalita digitalizace (než v MZA Brno) - nevím, zda platí pro všechny dokumenty.
• Nová aplikace Digitální archiv ve zkušebním provozu.
3. SOA Zámrsk
• Zdlouhavá orientace, bez aplikace.
• Zatěžuje zdroje konzumací datového toku, musíte čekat a pracně hledat. V podstatě opačný postup než u ZA Opava.
• Po stažení máte vše "doma". Ale chcete mít všechny ty GB u sebe v PC? Proč? Já ne (i když vím, že mohu vše po vyhledání smazat).
• Výhodou je práce off-line (pokud máte potřebné matriky a GB staženy)

Východočeským "hledačům" a rodopiscům z výše uvedeného (svého subjektivního) pohledu nezávidím. Alespoň jsem zase docenil užitečnost aplikací Archivní Vadamecum (ZA Opava, nově Digitální archiv) či Actapublica (MZA Brno). Díky za ně. Samozřejmě i ony "žerou paměť - tu operační, než se vám příslušná stránka dokumentu zobrazí na monitoru počítače

Až budu připravovat příběh onoho vojáka, budu se muset k několika matrikám v SOA Zámrsk vrátit. Budu připraven (na čekání), ale nebudu nadšen. Aspoň už mám stažený inventář matrik.

Detail z uhřického válečného hrobu. Zdroj: vlastní foto.

P.S.

Dotyčná vyhledávaná osoba se jmenuje Josef Ptáček, byl synem obuvníka v Jevíčku a je jedním z 28 padlých, jehož jméno je vytesáno na památníku padlých v Uhřicích (okr. Hodonín). Do Uhřic se přiženil v srpnu 1915. Zemřel pět měsíců po svatbě ve Velké válce.

"Kolo mlýnský" - Mlýny a mlynáři v rodokmenu - 2. část (Nemojany)

Vyškovsko a Rousínovsko

Jedna z větví předků v mém rodokmenu z přelomu 17. a 18. století pochází či žila v okolí Vyškova a Rousínova. Díky dochovaným matrikám lze mnohé osudy sledovat až k době těsně po třicetileté válce, k roku 1650. To považuji za výjimečné, taková zjištění myslím rodopisce vždy potěší. Byť se postupně informace stávají kusejšími a je třeba si být vědom blížícího se "mrtvého bodu".

Mezi těmito předky z Vyškovska jsem objevil (zatím jediné) mlynáře - Pavla Klementa a jeho syna Jana. Mlýnem, kde žili, byl mlýn Chobot v Nemojanech, u stejnojmenného rybníku. Takže se naskytla dobrá příležitost pro další článek o mlynářích a mlýnech.

Nemojany s rybníkem Chobot na mapě Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Zdroj: http://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/pohledy/archiv.html

V současnosti, po 350 letech, co se zde mí předci objevili, místo připomíná hotel Nemojanský mlýn. Navštívil jsem zmíněný hotel poprvé 25. listopadu 2016, při cestě z brněnského Moravského zemského archivu. Prostředí na mě udělalo dobrý dojem. Okolí je upravené, jsou tam rozmanité "cestičky", odpočívadla, altánky... Určitě vhodné pro semináře, srazy, svatby i víkendové pobyty.

Zde je alespoň jedna fotka, tentokrát rybníku Chobot. Jiná fotografie byla "lákadlem" na tento článek v závěru první části "mlynářské minisérie" - o mlýnu Brankovský. Více obrázků jsem sdílel na Facebooku MY ROOTS v příspěvku z 2.12.2016.

Rybník Chobot v Nemojanech objektivem starého chytrého telefonu 25.11.2016.

"Ex mola Chobot"

Tak jak jsem byl v Uhřicích a Dambořicích zvýšeně citlivý na poznámky v matrikách typu "ex mola Brankovsky" (pokud jde o Brankovský mlýn u rybníku Brankovec), pro Nemojany se stala onou citlivou poznámkou slova "ex mola Chobot" (z mlýnu Chobot) či slovo "Chobot" obecně.

Krátce k historii mlýnů v Nemojanech píše obecní web v sekci Střípky z historie (pdf ke stažení). Text, zpracovaný kronikářem panem Rudolfem Klackem, převzal také web hotelu Nemojanský mlýn.

"Nemojany byly v minulosti na Vyškovsku malou mlynářskou velmocí. Pracovaly zde celkem 3 mlýny, i když jeden z nich ležel již blízko Tučap. Od roku 1390 však vždy příslušel k Nemojanům, jako součást lulečského panství. Konkurence byla tehdy značná, ale i tak se všechny 3 mlýny zachovaly a tím si Nemojany vysloužily mlynářský primát v celém dnešním okrese (podobná konkurence tří mlýnů v Herolticích skončila zánikem dvou z nich ještě před rokem 1603)...

...Těžko říct, který z nemojanských mlýnů je nejstarší a o kterém se tedy hovoří již ve zprávách z roku 1392. Podle všeho se jednalo zřejmě o mlýn Chobot, druhý byl nepochybně mlýn u Tučap a nejmladší je asi mlýn Hranáč, bývalá hájovna. Nejvíce historických zpráv se paradoxně zachovalo o Hranáči."

Vodní mlýn Chobot najdete i v databázi mlýnů na serveru http://vodnimlyny.cz. Podrobnosti o něm jsou zpracovány podle stejných informací z výše zmíněného webu Nemojan.

O Nemojanech se mohou dozvědět také čtenáři kroniky Uhřic (II. díl, str. 34 - lze vidět i na obrázku k příspěvku o Hudcích). Je zde záchytný bod, že "Adamci přišli z Nemojan u Vyškova". Adamcovi také patří mezi mé předky, v lulečských matrikách je jich spousta. Mě osobně na Nemojany upozornil Radim Adamec, jeden ze vzdálenějších příbuzných, kterého jsem poznal díky blogu MY ROOTS a Facebooku. Za to mu patří velký dík. Do té doby byl pro mě původ Adamců v Uhřicích záhadou, protože jsem pamětní knihu z Uhřic neměl prostudovanou.

"Střípky" z historie

Pavel Solnický v knize, věnované vodním mlýnům na Moravě a ve Slezsku (1. díl, s. 19) píše: "V minulosti vodní mlýn plnil kromě své hospodářské i mnohé jiné funkce. Nezanedbatelný význam měl mlýn jako obydlí, ve kterém nejen mlynářova rodina, ale i čeládky prožila většinu svého života. Mlýn tak býval místem, kde lidé nejen žili, ale také se rodili a umírali."

Z té smutnější strany života ve mlýnu Chobot můžeme např. najít zápis o jedné z tehdejších tragédií, které se v souvislosti s dětskou úmrtností odehávaly poměrně často. 5. září 1757 zemřel ve mlýně Josífek, dítě nádeníka Františka Kováře. O den později Josífkova několikatýdenní sestra Alžběta. Ze zápisu vidíme také to, že 6. září zemřela i desetiměsíční Barbara, dcera mlynáře Vavřince (Laurentius) Hranáče, mlynáře ze sousedního (a konkurenčního) mlýna Hranáč. No a na dovršení všeho zemřel o měsíc později ve mlýně Chobot i nádeník Kovář, táta Josífka a Alžděty.

Matrika z roku 1757 vypovídá o malé tragédii ve mlýnech Chobot a Hranáč ve Nemojanech. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12803, str. 103 (on-line 313/383).

František Kovář, otec Josefa a Alžběty zemřel měsíc po smrti svých dvou dětí. Byla to v Chobotu jistě rodinná tragédie, zřejmě způsobená nemocí. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12803, str. 104 (on-line 314/383).

V matrikách objevíte, že kromě mlynářů, ve mlýně Chobot (Nemojany č. 38) dožil svůj život 72-letý nádeník Jiří Slavkovský (†1742). Ve mlýně žil se svou mnohem mladší ženou Veronikou. Žili a dožili zde také jistá Kateřina Valášková, Josef a Marie Tlamkovi, pacholek Onřdej Mazoch (†1882) apod.

28. listopadu 1905 tu na "sešlost věkem" (marasmus senili) zemřel ve mlýně také "svobodný žebrák" Ondřej Křivý.

Ve mlýnu Chobot byl útulek i pro žebráka Ondřeje Křivého. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12820, str. 86 (on-line 139/301).

Díky poznámce o datu narození, bylo možné najít, že se Ondřej/Anrdeas Křivý narodil zedníku Jakobovi Křivému a jeho manželce Janě Nepomucké - opravdu 25. září 1846 v Nemojanech (zápis na posledním řádku vlevo zde).

Minulost mlýna Chobot byla bohatá, veselá i pochmurná. Na počátku doložitelné historie lze v nemojanském lánovém rejstříku najít jména "mlynářů-praotců", kteří ve mlýnech Chobot a Hranáč působili před rokem 1656.

• Ferdinand Modlitba (2 mlýnské kameny)
• Zemřel 27. května 1706 v udaném věku 90 let. V matrice (zde - první zápis vlevo) je "mlynář nemojanský".
• Václav Křenovický(?) (1 mlýnský kámen)
• Matěj Hranáč (2 mlýnské kameny)
• Zemřel 11. října 1656 (záznam v matrice najdete zde - (také) první řádek vlevo). I u něj se vyjímá slovo "molitor", tedy mlynář.

Lánový rejstřík píše o třech mlynářích v Nemojanech k roku 1656. Zdroj: MZA Brno, fond D1, poř. č. 152, sign. 139, str. 10/20.

Než jsem se pustil do studia matrik v Nemojanech, zaujala mě ještě tato pasáž z obecního webu Nemojan:

"Také o mlýnu na Chobotě jsou zachovány zajímavé dokumenty, protože zde probíhal na počátku  18. století  spor  mezi  dědici.  Avšak  se  jmény  nemojanských  mlynářů  se  porůznu setkáváme i na mnohých jiných místech, poněvadž první starostí otců mlynářů bylo získat pro syny další mlýny v blízkém i dalekém okolí. S Hranáči se proto setkáváme i ve Zvonovicích a s chobotskými  mlynáři dokonce až ve Zdounkách, v Troubkách, v Brně-Komárově apod."

Ony "zajímavé dokumenty", které jsou patrně k dispozici v MZA Brno jsem (ještě) nestudoval. Z následujících vztahů, daných ovdověními a následnými svatbami se však můžeme domýšlet, že vztahy byly opravdu komplikované. Pro mě osobně jsou součástí "příběhu" o tom, jak se mí předci z Nemojan na Vyškovsku přesunuli do Uhřic na Hodonínsku.

Z Nemojan do Uhřic

Jak vypadá kombinace rodových linií mých předků od mlynářů z mlýna Chobot u Nemojan k Uhřicím, ukazuje následující posloupnost.

Pavel Klement (*kolem 1655, ??? - †1695, Nemojany, mlýn Chobot)

• Do mlýna Chobot se přiženil. 23. října 1684, kdy se oženil s Ludmilu, vdovou po chobotském mlynáři Martinovi Veselém. Pavel Klement má v zápisu v knize oddávek za jménem napsáno "Uničovice" Je-li to správně, snad jde o obec, která je nyní součástí Litovle. Pžímo tam jsem jej nenašel, ale je to oblast v níž se dá pátrat. Po smrti manžela Pavla Klementa, se dvojnásobná vdova Ludmila s dětmi provdala za Václava Medřického, zřejmě z Letošova (od roku 1942 obec Nesovice-Letošov na Vyškovsku). Na komplikované vztahy mlynářů a dědiců bylo "zaděláno". Byla zde totiž jedna matka (Ludmila) a potomci tří mlynářských otců. Poslední Ludmilin manžel, Václav Medřický se navíc po Ludmilině smrti ještě na Chobotu oženil a měl další děti.
• Děti Martina Veselého a Ludmily (O ???)
• Fabián Sebastian Veselý (*1681 - †???)
• František Veselý (*1682 - †???)
• Polexina Veselý (1684 - †???)

Po smrti mlynáře Martina Veselého se vdova Ludmila vdala za Pavla Klementa. Teoreticky mohl pocházet z okolí Litovle (Unčovice), ale to ještě potvrzeno nemám. Zápis je, jak vidno, značně vybledlý. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12802, str. 74 (on-line s. 274/423). 

• Děti Pavla Klementa a Ludmily (O 1684) - mí předci
• Jan Klement (*1686 ´†1760) - můj předek
• František Klement (*1688 - †???)
• Marianna Klement (*1691 - †???)
• Jiří Klement (*1694 - †???)
• Děti Václava Medřického a Ludmily (O 1695)
• V Nemojanech jsem narození dětí nenašel. S Ludmilou žil Václav pět a půl let do její smrti (†1705). O rok později zemřel starý Ferdinand Modlitba, mlynář uvedený v Lánovém rejstříku. Ten měl jistě také děti, které se o mlýn Chobot mohly ucházet.
• Děti Václava Medřického a Marianny Jelínek
• Augustin Medřický (*1702 - †1702)
• Polexina Medřický (*1703 - †???)

Jan Klement (*1686, Nemojany, mlýn Chobot - †1760, Nemojany, mlýn Chobot)

Jan Klement se narodil ve mlýně Chobot. Pokřtěn byl 27. ledna 1686. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12802, str. 211 (on-line s. 107/423). 

• Jan byl prvorozený syn z manželství Pavla Klementa a Ludmily, byl dlouholetým chobotským mlynářem. Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Anna (*??? - †1737). Po ovdovění se jeho ženou stala mladá Apoléna (*cca.1719 - †1755). Jako "správný mlynář" si hledal přespolní ženu, čímž zkomplikoval pátrání, protože se není takřka čeho chytit, pokud jde o původ jeho dvou manželek. Pokud to někdy zjistím, mám pocit, že na mapě mých předků přibude další místo. V obou svazcích zplodil (minimálně) 15 dětí. Ani rodopisný program, do něhož si rodokmen zapisuji nechtěl uvěřit tomu, že Annu, svou poslední dceru, zplodil, když mu bylo 67 letech (roku 1753). V roce 1755 podruhé ovdověl. Pouť na cestě mlynářským životem dokonal na Chobotu 12. listopadu 1760. Komplikované vztahy na Chobotu mohly být za jeho života těmito dvěma manželstvími ještě více posíleny.
• Děti Jana Klementa a Anny (O před rokem 1707)
• Alžběta (*1707 - †1707)
• Rozálie (*1711 - †1737)
• Marianna (*cca 1715 - †1737)
• Kateřina (*1715 - †1722)
• Barbora (*1718 - †???)
• Jan (*1724 - †1768)
• Děti Jana Klementa a Apolény (O 1737-39)
• Johana (*1739)
• Klára (*1740 - †1816) - můj předek
• Vavřinec (*1742 - †1742)
• Martin (*1743 - †1746)
• Magdalena (*1745)
• Josef (*1747 - †1747)
• Marianna (*1748 - †1759)
• Tereza (*1750 - †???)
• Jak vidíte, Jan Klement na mužské potomky štěstí neměl. Kam se poděli jeho bratři je tajemství, které obdivuhodně dokáží odhalit profesionální genealogové a fandové do stěhovavých rodů. Mý úkolem pro tento článek to nebylo.

Mlýn Chobot s rybníkem na císařském otisku z tzv. Stabilního katastru. Mapování v Nemojanech proběhlo v roce 1826, kdy potomci mých nemojanských předků již žili v Uhřicích (okr. Hodonín). V roce 1812 byl v mlýnu Chobot mlynářem Antonín Adamec (*??? - †1836), který měl manželku z Drysic. Zdroj: Český úřad zeměměřičský a katastrální.

Klára Klement (*1740, Nemojany, mlýn Chobot - †1816, Nemojany)

• Klára byla druhorozenou dcerou mlynáře Jana Klementa a Apolény. V Nemojanech se 5. března 1764 provdala za Jana Přikryla, nemojanského rolníka. Jejich dcera Rozálie, později provdaná za Pavla Adamce, se na přelomu 18. a 19. století přestěhovala do Uhřic. 
• Zde jsem řešil oříšek a objevil chybu. Jan Přikryl byl synem Jakuba Přikryla a ti žili ve stejné době dva - jeden Jakub Přikryl v Nemojanech a jeden Jakub Přikryl v Tučapech. Původně jsem měl v rodokmenu tučapskou větev, po odhalení chyby jsem se dostal na správnou nemojanskou větev.

5. března 1764 si "ctěný mládenec Jan, syn Jakuba Přikryla,, rolníka z Nemojan" vzal "ctěnou pannu Kláru, dceru Jana Klementa, mlynáře z Chobotu". Za svědky byli Josef Sláma a Tomáš Kramář, oba rolníci z Nemojan. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12803, str. 85 (on-line s. 242/383). 

Rozálie Přikryl (*1773, Nemojany - †1826, Uhřice)

• Dcera Jana Přikryla z Nemojan (= vnučka mlynáře Jana Klementa). S manželem Pavlem Adamcem (*1774, Nemojany - †1826, Uhřice) to byli oni, kdo se přestěhovali do Uhřic. Tím se naplňuje již avizovaná poznámka z pamětní knihy Uhřic o tom, že "Adamci přišli z Nemojan u Vyškova". Důvod (mi) není jasný, uhřické matriky se pro toto období všechny nedochovaly. Každopádně jejich prvorozený syn Václav se narodil v roce 1796 v Nemojanech, další dcera Františka v roce 1802 již v Uhřicích. V Uhřicích s nimi dožil i Jan Přikryl, otec Rozálie, který z Nemojan odešel po smrti své ženy Kláry. Tímto přesunem do Uhřic vyvrcholily osudy jedné z mých rodových větví na Vyškovsku. 
• Pokračování a příbuzné by jistě odhalil genealogický rozrod. Mohl by vést až k Msgre. Františku Adamcovi, včelařskému odborníkovi a římskokatolickému knězi, který se narodil v Nemojanech v roce 1866?

Václav Adamec (*1796, Nemojany - †1865, Uhřice)

• Ještě v Nemojanech narozený syn Pavla Adamce a Rozálie. Jako kluk zažil, když v blízkosti Uhřic podepsal Napoleon příměří po bitvě, která se do dějin zapsala jako "bitva u Slavkova". Ženil se v Uhřicích, v roce 1817, s Anežkou z rodu Vendelína Vítka z Uhřic. Příchod Adamců do Uhřic byl tak zpečetěn i uhřickou svatbou.
• Nemojanský obecní web s historií poznamenává, že "Z různých archivních materiálů vyplývá, že v Nemojanech byl v minulosti „boj o zákazníka“ příčinou nevraživosti mezi mlýny, zvláště pak mlýnem na Chobotě a sousedním mlýnem Hranáč." Autorem těchto řádků je (jak už jsem napsal v úvodu) nemojanský kronikář, pan Rudolf Klacek. Doufám, že se s ním v dohledné době setkám a budu moci přinést další podrobnosti. Proto je jistou pikantností je, že zatímco předek Jan Klement byl mlynářem z mlýna Chobot, jinému předkovi Josefu Adamcovi, byl za kmotra jeho dětí mlynář Jakub Hranáč a jeho žena Veronika, z "konkurenčního" mlýna Hranáč (viz. matriční zápis). 

Kmotrem Josefa Adamce (otce Pavla Adamce, který se oženil s Rozálií Přikryl) byli Jakub Hranáč s manželkou Veronikou, z mlýnu Hranáč. Stalo se 11. ledna 1740. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12803, str. 61 (on-line s. 34/383). 

Cecílie Adamec (*1817, Uhřice - †1871, Uhřice)

• Cecílie byla dcerou Václava Adamce. Byla už "uhřická". Matematickým propočtem můžeme prvorozenou dceru považovat za "dítě svatební noci". Narodila se 9 měsíců a 8 dnů pro svatbě. Stala se manželkou Josefa Hudce, nemanželského syna Anežky Hudec - viz. příběh "Putovali kdysi Hudci"

Anežka Hudec (*1843, Uhřice - †1921, Uhřice)

• Anežka získala jméno po své babičce, Také Anežce Hudec. Byla mou praprababičkou, manželkou Jakuba Rozehnala. Život jim požehnal 11 narozenými dětmi, z nichž ne všechny přežily útlý věk. Oni sami jako rodiče přežili jednoho ze svých synů, kterého jim vzala 1. světová válka - Metoděje.

Metoděj Rozehnal (*1879, Uhřice - †1918, Vídeň)

• Můj "praděd z památníku", který zahynul na sklonku Velké války. K němu se "splétají" osudy, jejichž součástí byli i nemojanští mlynáři Klementovi. 

To byl útržkovitý příběh 250 let, od jehož konce uplynulo dalších 100 let. Příběh jehož vzdálenost (z Nemojan  a rybníku Chobot do Uhřic) je vzdušnou čarou "pouhých" 22 km.

Současný nemojanský vodník z rybníku Chobot pokuřuje a hlídá mlýnské kolo u vchodu do hotelu Nemojanský mlýn. Zdroj: vlastní foto, 25.11.2016.

Zpět na mlýn Chobot

O příchodu Klementů na mlýn Chobot toho moc nevím. Zrnka písku, genealogický projekt z Lubojat, mapující mlynářské rody ve Slezsku, zmiňuje Klementy jako mlynáře v Rozsochatém mlýně v Lesních Albrechticích (1715-1735, 1743-1758), ovšem v době, kdy již na Chobotu mlynářoval Jan Klement. O společných předcích mohu pouze romanticky spekulovat.

Jan Klement zemřel v roce 1760. V roce 1769 se provdala jeho nejmladší dcera Anna za Jana Kummera, syna mlynáře Jiřího Kummera (pozdější Fricův mlýn) z Dědic. Jan Kummer však ve 40 letech zemřel (†1777) a Anna se provdala podruhé. Tentokrát za mlynáře z Křenovic, Františka Dvořáka. Osudy a vztahy mlynářů v Nemojanech a jejich potomků se dále zamotávaly.

Jaké další mlynáře ze mlýna Chobot jsem vypátral v nemojanských matrikách, o tom se zmíním v některém z dalších příspěvků.

____________________________________________________________

Poděkování

Za povzbuzení, podporu a doporučení některých zdrojů k mlýnům, ale třeba i k Velkým Karlovicím mnohokrát děkuji dalšímu kolegovi z Facebooku, Michalu Šrubařovi. Pokud jde o mlýny, je hotovou pokladnicí vědomostí.

"Kolo mlýnský" - Mlýny a mlynáři v rodokmenu - 1. část (Brankovský a mlýn v Uhřicích)

V mnoha rodopisech lidé najdou mezi svými předky nebo pra-příbuznými jedno z tzv. stěhovavých povolání - mlynáře. Ani můj rodokmen není výjimkou. Týká se to minimálně dvou míst - Klimkovic (u Ostravy) a Nemojan (u Vyškova na Moravě). Třetí místo je spojeno se jménem Brankovský z Dambořic a jde o spekulaci propojení s bývalým mlýnem Brankovský u rybníka Brankovec, na pomezí Uhřic a Dambořic (event. o spojitost s mlýnem v městysu Brankovice, okr. Vyškov).

Rozhodl jsem se nahlédnout pod pokličku těchto "mlynářských epizod". Pro začátek se budu věnovat Dambořicím, Uhřicím a Brankovským.

Petr Brankovský z Dambořic

Při hledání kořenů jsem na počátku roku 2015 odhaloval ve vývodu předků větev, která započala u Jana Brankovského a jeho syna Petra, pokřtěného v Dambořicích už 30. června 1649, na jakémsi pomyslném úsvitu tamních "matričních dějin". Křest Petra Brankovského je v tuto chvíli nejstarším doloženým křtem mého předka v rodokmenu na jihu Moravy, ve větvi Rozehnalů, konkrétně vývodu předků Metoděje Rozehnala z Uhřic. Dřívější datum křtu mám poznamenané pouze u sester (Marianna (*1647) a Kateřina (*1648)) mého dalšího předka, Tomáše Kramáře z Dambořic.

Zápis křtu Petra Brankovského v roce 1649. O mlynářskou rodinu (už?) nešlo. Zdroj: MZA Brno, Acta Publica, fond matrik E67, sign. 5199, on-line str. 3/131.

V dalším hledání a prohlížení dambořických a uhřických matrik jsem občas narazil na zápisy, kterým jsem nevěnoval příliš pozornosti. Spojovala je poznámk "ex mola Brankovsky", tedy z Brankovského mlýna. Nebyli to ovšem osoby z rodové linie mých předků. Spekulativní otázka spíše zněla: Může příjmení Brankovský nějak souviset s brankovským mlýnem?

Mola Brankovsky aneb mlýn u rybníku Brankovec

U Uhřic na Hodonínsku teče Spálený potok. Matriky zmiňují také "mola Spaleny", tedy mlýn, jež na tomto potoce stával. Zřejmě je to blízko míst, kde se nacházela památná Císařská lípa. Toto místo je známo i jako Lípa u Spáleného mlýna. Bylo zde uzavřeno příměří po bitvě u Slavkova (5. prosince 1805). Dnes se osada jmenuje Janův Dvůr. Co o těchto místech lze zjistit?

Web obce Uhřice zmiňuje:

"V okolí se nacházel pouze Spálený mlýn. V území, kde se schůzka konala, bylo údajně pět lip a velký dřevěný červený kříž. Monarchové prý měli původně jednat ve mlýně. Pro těstnost světnice, byl pro Napoleona postaven pod lípou vojenský stan."

Kronika Uhřic (ke stažení, díl II, s. 31) uvádí, že:

"Názvy 'Spálenec' a 'Brankovec' zůstaly po bývalých vodních mlýnech v těchto místech se nalézajících."

Procházka ve staré knize Památky z bitvy u Slavkova r. 1805 píše na str. 39:

"Spálenec. U státní silnice ze Slavkova do Hodonína (37 km od Brna) mezi Žarošicemi a Násedlovicemi stál v době bitvy slavkovské mlýn, jenž po majiteli Spálenkovi byl nazýván 'Spá1enec' a dosud sluje v lidu toto místo 'Na  spálenci'. Tehdy byly zde dva rybníky: 'Spálenec' a 'Brankovec'. Později byl tu vystavěn lichtenštejnský 'Janův dvůr'."

Internetový Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku ještě k doplnění uvádí následující heslo:

"Jednoslovné PJ Brankovec z Uhřic pojmenovává „pole podél potoka, v místech bývalého mlýna“, stejně znějící PJ zřejmě pro totéž pole, zapsané v sousedních Dambořicích, označuje „pole na místě bývalého rybníka“. PJ tedy snad vzniklo přenesením jména mlýna nebo bývalého rybníka, které bylo odvozeno sufixem -ovec z OJ Branek/Branka, pojmenovávalo tedy objekt podle mlynáře či majitele (Alois Procházka, Památky z bitvy u Slavkova r. 1805, 2. vydání, 1931, s. 39: „U státní silnice ze Slavkova do Hodonína ... byly dva rybníky: Spálenec a Brankovec.“). Ve víceslovných PJ z Uhřic je jméno B. blíže specifikováno předložkovými vazbami se substantivy vyjadřujícími relační objekty a pojmenovávají části pole podle polohy."

Když byl Spálenec kdysi nazván po majiteli Spálenkovi, jak své jméno získal mlýn Brankovec či Brankovský? V matrikách se tak daleko nedostanu. Jiné archivní materály, dostupné v MZA v Brně pouze v badatelně, jsem dosud studovat nezačal.

Bádání je však z jistého pohledu velmi romantické. Posuďte sami.

Co se píše v Pamětní knize Uhřic

Druhý svazek pamětní knihy Uhřic, která je na webu nazývána "kronikou" představuje od strany 83 následující povídání:

"...Stráně k Násedlovicím i se Starým dolem bývala holá pastviska a v nížinách byly 2 rybníky: rozsáhlý rybmík Brankovský na silném potoce od Archlebova tekoucím pod sinicí až k samým hranicím, kde - prý na hranečníku Uhřic, Násedlovic a Dambořic - stával veliký mlýn na troje složení (i krupice se tam dělala!) - Brankovec. Dnešní dráha toto místo protíná. V rybníku bývalo moc ryb a veliké - 2-3 kg vážily. Za "šesták" - ten opravdový šesták, který platil 6 kr šajnů a označen byl velkou šestkou - dostal ryb plnou putýnku."

Šesták bylo původně lidové označení rakouskouherské mince v hodnotě šest krejcarů, tj. 1/10 zlatky (1 gulden = 60 krejcarů).

"A když se při hlavním lovení rybník zčásti vypustil, nachystali si těch uvízlých v blátě do vůle; nikdo to ani nechtěl, vždyť tenkrát nebyly ryby vzácné.  rybník byl v každé dědině - ne-li 2 - na celém Ždánsku...

...Císařská silnice tvořila hráz druhému rybníku výše položenému, který sahal až k vrbským a pod Slaný důl; byl menší a struhou z něho vedená byla voda pod silnic - kde byl ještě donedávna most - Spálenec, jenž stával u silnice k Dambořicím. U mostu na cestě ke Lhotám byl splav. Avšak v době naší návštěvy byly již oba mlýny v úpadku. Strašná povodeň roku 1847, které pod vykácením luk nad Zdravou Vodou stihla Žarošice, kde voda odnesla 7 domků a mnoho jiných škod nadělala, protrhla také hráze rybníků a zanesla je bahnem.

Nové hráze nebyly již tak důsledně postaveny, voda je opět protrhla a k mlýnům přicházela pak voda jen v nedostatečném množství struhami přímo z potoka. Mlýny pozbyly svého významu, zanikaly, až je odkoupil velkostatek k účelům odvodňovacím. Budovy byly částečně rozbořeny a materiálu špatnějšího se upotřebilo k opravě cest. Z Brankovce zůstal dlouho mlat, ve kterém bývala karanténa pro dobytek ve velkém množství přivážený z Uher (voli); až začaly parní pluhy, přestali kupovat voly a mlat byl jako nepotřebný rozebrán.

Déle se udržel Spálenec, jehož posledním majitelem byl Molín. Dosud stojící kovárna z mlýnu upravená je jedinou památkou na tyto 2 významné mlýny, jež Uhřicím v následujících letech scházely; všude bylo daleko do mlýna! Jezdilo se až do Hodonína, do Lanžhota, do Židlochovic! A kteří neměli potahů - šrotovali. "Za tenkrát, dyž ste šél v lítě časně ráno chalópkama v každým domě hrčel mlýnek; v noci se našrotovalo a ráno zadělalo. Ze štyroch slaměnek rži a dvóch herteplí bylo 6 pecnů chleba; ten aspoň tak hneď neztvrdl!"

 
V této tísni povstaly větrné mlýny, jež dodávaly ještě před válkou krajině jakéhosi romantického rázu. Dva (1862) stály na Romenově, třetí postavil Novotný na Rovenských."

A dnes?

To byl úryvek z pamětní knihy Uhřic. Nabízí zřejmě nejucelenější představu o mlýnech Brankovský a Spálený. Jejich polohu (viz. obrázek) je možné dohledat na indikačních skicách pro Stabilní katastr, z let předtím, než se protrhly hráze rybníků při povodni v roce 1847. Mapování pro Stabilní katastr totiž v Uhřicích proběhlo v roce 1827.

Rybníky Brankovec a Spálenec s mlýny, na obrazovce mapy Stabilního katastru Uhřice (mapováno 1827). Zdroj: "PrintScreen" web Ústředního archívu zeměměřičstkého a katastrálního, http://archivnimapy.cuzk.cz

Z detailu konkrétní mapy pro Stabilní katastr je patrné, že v kopci nad rybníkem Brankovec měl v roce 1827 jedno z polí i můj praprapraděd Jiří Rozehnal z Uhřic. č. 19.

Na současné mapě je přibližná poloha bývalého rybníka Brankovec označena zeleným obdelníkem.

Místo, kde se ještě v první polovině 19. století rozprastíral rybník Brankovec na okraji katastru obce Uhřice. Zdroj: https://mapy.cz

Pokud vás zajímají pověsti, můžete si přečíst také jednu kratičkou o mlýnu, vodníkovi a mlýnském kole - tentokrát v Dambořicích. Spolu s dalšími pověstmi ji najdete na webu městečka Dambořice zde.

Ještě je tu mlýn Kunštát

V matrikách Dambořic a Uhřic je ještě několikrát zmíněn mlýn Kunštát. 5. listopadu 1671 je v matrice zapsán křest Karla, syna mlynáře Jakuba Kropáčka a Alžběty. Jako kmotři jsou uvedeni Jan Hortvik a Dorota Myslivcová (?) z Dambořic, také mlynáři. Ze zápisu není jasné, v jakém mlýně působili.

Jakub Kropáček, mlynář, kterému se v roce 1671 narodil syn v Dmbořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, on-line str. 36/131.

30. října 1675 je v části matriky věnované úmrtím zapsáno, že "zemřelo děťátko vdovy u mlynáře brankovského". Jméno žádné uvedeno není.

Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, on-line str. 82/131.

V roce 1676 se v matrice Dambořic objevuje znovu mlynář Jakub Kropáček. Tentokrát už jako kmotr malé Justiny, křtěné 9. května 1676. Je zde však napsán jako mlynář ze mlýna Kunštát.

Kmotr Jakub Kropáček, už jako mlynář ze mlýna Kunštát. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, on-line str. 43/131.

Nejprve mě napadl Kunštát na Blanensku, ale to je dost daleko. Proto jsem hledal ověření.

Podle publikace Dambořice ve světle kronik (str. 17) "...Jan mladší z Ludanic zapsal roku 1531 Dambořice s dvorem, pustým pivovarem a farou Janu Kunovi z Kunštátu a na Lukově, zemskému hejtmanovi a jedné z nejslavnějších postav dambořických dějin."

Město Kunštát v okrese Blansko na svém webu píše, že "První písemná zmínka o Kunštátu pochází z roku 1279. Stavitelem hradu a majitelem panství byl Kuna, syn Gerharda ze Zbraslavi, po něm se sídlo i městečko nazývalo Kunovo místo (Cunstat - česky Kunovo miesto). Páni z Kunštátu drželi panství do roku 1521. Nejslavnější z tohoto rodu byl český panovník Jiří z Kunštátu a z Poděbrad, který byl majitelem kunštátského panství v letech 1427 - 1464."

Páni z Kunštátu byli páni s "erbem tří pruhů". Proto jsou si erby Kunštátu a Dambořic velmi podobné. Tradice "mlynářské spolupráce" mezi Kunštátem a Dambořicemi pochází snad z těchto dob a byla přirozená. Mlynáři z kunštátského mlýna se v Dambořicích jako kmotři objevují vícekrát. Zda je to i opačným směrem jsem nezjišťoval.

Erby tří pruhů pánů z Kunštátu - vlevo Dambořice, vpravo Kunštát. Zdroj: Wikipedia

Je proto možné potvrdit, že zmínka o mlýnu Kunštát míří k mlýnu v Kunštátu (okr. Blansko). Snad se jednalo o bývalý vodní mlýn v Sychotíně, v údolí potoka Petrůvka pod Kunštátským zámkem. První písemná zmínka o tomto mlýnu prý pochází z roku 1684. Jednalo se o mlýn panský. Poprvé byl mlýn zachycen na mapě josefského vojenského mapování z let 1764-1768.

Petrůvka teče vpravo pod kunštátským zámkem. Zdroj: http://archivnimapy.cuzk.cz

Mlýn Brankovský a předek Petr Brankovský

Lánový rejstřík, nejstarší dochovaný moravský katastr, vzešlý z druhé lánové vizitace (1669–1679) uvádí v Dambořicích Petra Brankovského, nástupce Jana Brankovského (držitele gruntu v roce 1657) jako 3/4 láníka. (Měl  9 polí, 7 měřic (1 měřice = 19, 2 arů) v bonitě 1. třídy, 7 měřic v bonitě 2. třídy). Byli hospodáři na gruntu. Možná do některého z mlýnů jezdívali.

Petr Brankovský zapsaný v lánovém rejstříku Dambořic. Zdroj: MZA Brno, fond D1, sign. 177, poř. č. 189, str. 56/160.

V již shora uvedeném roce 1676 je v Brankovském mlýně zmiňován mlynář Jiřík s manželkou Dorotou. Podle zápisu dole byli mlynářští manželé např. dvakrát za kmotry (1. ledna 1676, když byl křtěn Jiřík Šemora a 14. ledna 1676, když byl křtěn Pavlík Mička z Uhřic).

Mlynář Jiřík z Brankovického mlýna byl asi žádaným kmotrem dětí. Zdroj: MZA Brno, Actapulica, sign. 5199, on-line str. 42/131.

Mlýn Brankovský je také "jmenován" v roce 1679, kdy je zapsaným svědkem u oddávek jistý Jan Draslik. Toto jméno se v souvislosti s mlýnem i bez něj objevuje v matrice ještě několikrát, býval častým svědkem na svatbách až do roku 1688.

Z pozdějších matrik vyplývá, že v Brankovském mlýně dlouho hodpodařila rodina Němců. Pravděpodobně také ve Spáleném mlýně.

18. ledna 1766 se např. narodila Marianna, dcera mlynáře Václava Němce ze Spáleného mlýna a jeho manželky Kunhuty.

Mlynáři Němcovi ze Spáleného mlýna se narodila dcera Marianna. Zdroj: MZA Brno, Actapulica, sign. 5201, on-line str. 13/115.

Jedinou zajímavostí snad může být to, že jak bylo zvykem v matrikách podtrhávat příjmení pro snadnou orientaci, tak zapisovatel podtrhl "brankovský" při zápisu křtu Anny 2. ledna 1740. Text zní náseĺedovně: "2. křtil páter František Annu, otec Jan Němec, mlynář brankovský, matka Lenora, kmotr Jan Dražovský z Dambořic, kmotra Tereza, žena jeho."

Mlynářem byl Jan Němec a podtržen je název mlýna brankovský. Zdroj: MZA Brno, Actapulica, sign. 5200, on-line str. 260/465.

Zejména v nejstarších matrikách je obtížné přiřazovat jména a mlýny. Nebylo mým cílem mapovat zde mlynářské rodiny z dambořicko-uhřických mlýnů či z Kunštátu. Hledal jsem možné spojení jména (Petr) Brankovský s mlýnem Brankovec. Nenašel jsem však (v matrikách) žádný přímý odkaz nebo důkaz, že by jméno Brankovský bylo odvozeno od brankovského mlýna. Možná něco podhalí zkoumání jiných listin, než jen matričních. Naděje, že by se v matrice objevilo, zda či jak příjmení Brankovský souvisí s mlýnem byla malá. Vše zůstává u domněnkek a spekulací, byť s určitou pravděpodobností, že v dávnější minulosti, kdy vznikalo pojmenování Brankovce, tam byli lidé, kteří byli snad s mými prapředky Brankovskými pokrevně spojeni.

Od Brankovských k Rozehnalům

Zajímavostí je, že příjmení Brankovský jaksi "zmizelo ze světa". Alespoň podle serveru KdeJsme.cz. V dobách, kdy začínají dambořické matriky, tedy ve druhé polovině 17. století, v Dambořicích žily minimálně čtyři rodiny Brankovských.

Současný výskyt příjmení Brankovský (na Šlapanicku). Zdroj: http://www.kdejsme.cz/

Pro přehled ještě stručně vidíte jména, tvořící linii mých předků od Jana Brankovského z 12. generace předků, k Rozehnalům z Uhřic.

• Jan Brankovský (*??? - †po roce 1675)
• Petr Brankovský (*1649 Dambořice - †1715 Dambořice)
• František Brankovský (*1685 Dambořice - †???)
• Tereza Brankovský (*1714 Dambořice - †1745 Uhřice) + František Rozehnal (*1710 Uhřice - †1765 Uhřice)
• Jakub Rozehnal (*1743 Uhřice - †???)

Dále vše pokračuje v mužské rodové linii Rozehnalů (jak je popsáno v odkazované záložce) k mému pradědu Metoději Rozehnalovi. V rodové větvi Rozehnalů, ale komplikovanější cestou (i přes Hudce) končí také větev předků, která (matričně) započala v Nemojanech.

Není všem dnům (a mlýnům) konec...

Ano, jiné už to bude v případě mlýna Chobot v Nemojanech na Vyškovsku. Tam byli mými předky mlynáři Pavel Klement (v letech 1684-1695) a jeho syn Jan Klement (do roku 1760). Tento "nemojanský" příběh bude součástí dalšího dílu minisérie článků "Kolo mlýnský".

V Nemojanech jsem se zastavil na oběd (kachní stehno se zelím a špekovým knedlíkem bylo skvělé) při cestě z Brna, když mě v kapse hřálo čerstvé osvědčení o absolvování genealogického kurzu. A kde byla ona zastávka? V hotelu Nemojanský mlýn. Fotka je závdavkem na jeden z příštích příběhů.

Pro někoho možná trochu kýčovité, ale u rybníku Chobot v Nemojanech už dlouho nestojí mlýn. Je tady hotel stejnojmenného názvu. Okolí je pěkně upraveno, včetně několika mlynářských artefaktů. Zdroj: vlastní foto, 25.11.2016.