Zobrazují se příspěvky se štítkemPolanka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPolanka. Zobrazit všechny příspěvky

9. 11. 2018

Přes 34 "příběhů" mužů z Velké války (na MY ROOTS)

Zdroj: Paměť národa

Aby se nezapomnělo

V různém čase a z různých míst na Moravě a ve Slezsku jsem se na blogu MY ROOTS věnoval či věnuji informacím a pokusům o nastínění "příběhů" mužů, kteří padli, zemřeli nebo zmizeli v průběhu 1. světové války, zvané "velká".

Dva z muži měli zásadní vliv na můj život:
  • Metoděj Rozehnal byl můj praděd z Uhřic. Zemřel v posledním roce války ve Vídni.
  • Arnošt Červený byl muž z Horní Bečvy, který padl na východní frontě v Haliči. Vdova po něm se provdala a noví manželé z Horní Bečvy byli moje prababička Kristýna Červená-Tovaryšová (rozená Jurošková) a praděd Josef Tovaryš.

Pak zde byl muž, který měl pro změnu zásadní vliv na život mé manželky.
  • Ján Tarčák, manželčin praděd z Oravské Polhory. Padl na italské frontě.

Další, o kterých jsem se v souvislosti s Velkou válkou a jejich osudy během ní zmiňoval na blogu MY ROOTS, byli Friedelovi z Polanky, muži z rozrodu panského kočího Mathiase Friedela. Informace o nich jsem shrnul do jednoho článku.
  • Josef Friedel 
    • Rodák z Polanky, oženil se do Suchých Lazců, kde je jeho jméno na památníku padlých, který jsem mapoval pro VETS.
  • Rudolf Friedel
    • Mám pohlednici, kterou napsal jakési "slečně Pepince" z Litoměřic. Odeslaný byl z Polanky 4. prosince, bohužel rok je nečitelný. Lístek potvrzuje, že opravdu bydlel v obchodě Jana Friedela v Polance, tak jak je zmíněno v článku o Rudolfovi.
  • Alois Friedel 
    • Zemřel v polní nemocnici ve Feltre v Itálii.

Nejvíce prostoru a úsilí jsem věnoval 28 uhřickým mužům, kteří padli, zahynuli nebo zmizeli během Velké války a je jim věnována památka v podobě zrekontruovaného památníku a evidovaného válečného hrobu v Uhřicích u Kyjova. Shrnutí tohoto výzkumu ukazuje článek z výročního dne 11.11.2018.

Jména uhřických vojáků na památníku po rekonstrukci. Zdroj: vlastní foto, 8.11.2018

V abecedním pořadí jsou to tito vojáci:

V souvislosti s těmito muži se v jejich "medailoncích" objevují i jména dalších mužů, kteří během 1. světové války zahynuli či byli zraněni, padli do zajetí event. se stali legionáři. Netýká se to pouze Uhřic, ale i některých obcí v okolí.

Snad se mi alespoň zčásti podařilo naplnit ono "motto" z obrázku v úvodu článku.

NEZAPOMEŇME!


Ilustrační foto - pole vlčích máků. Zdroj: Pixabay

Vzpomeňme jejich památky prostřednictvím básně Johna McCraye - Na flanderských polích (překlad - Jindra Svitáková). Báseň dala vzniknout symbolu vlčího máku, kterým si od roku 2001 připomínáme Den válečných veteránů nebo také Den vzpomínek i my v České republice 11. listopadu, v den podepsání příměří a symbolického ukončení Velké války.

Na polích flanderských vlčí máky kvetou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde hrob je náš. Však mezi červánky,
na nebi modrém slyšte skřivánky,
když dole kanóny tu svoji píseň řvou.
My mrtví zůstanem – a je to možná zdání,
že včera žili jsme a byli milováni,
když nyní ležíme na polích flanderských.
Náš boj teď jiní převezmou:
do vašich rukou vkládáme teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.

 Když rozkvétá lán máků červených,
my spíme dál na polích flanderských.
Publikoval v Žádné komentáře:
Štítky: , , , , , , , ,

10. 5. 2017

S kostelem sv. Anny v Polance to nebylo "jen tak"

Aktualizace 12.3.2018 - na konci článku

Při cestách přes Polanku nad Odrou poslední měsíce sleduji, že věž tamního kostela sv. Anny je dočasně oblečena do nového hávu. Konečně jsem si ji vyfotil a napadlo mě podívat se, jaká je vlastně historie tohoto kostela a kdo byli mí předci z Polanky, kteří stavbu kostela pravděpodobně zažili.

Kostel sv. Anny v Polance nad Odrou 7.5.2017. Zdroj: vlastní foto. Další fotky (nejsou moje) z opravy věže kostela najdete na webu Ostravy zde.

Josef Franek a Frankova kaple

Martin Juřica v knize Ostravské svatostánky, aneb Kostely, kaple a modlitebny církví rozličných poznamenává, že iniciátorem výstavby kostela byl původně sedlák Josef Franek. Údajně byl bezdětný a svým nastřádaným majetkem chtěl přispět buď ke stavbě kostela nebo kaple. Investoval prý 700 zlatých do nákupu stavebního kamene, s úmyslem postavit kostel při místní škole. Jeho záměr se však nesetkal s podporou místních občanů a Josef Franek odvezl kámen na svou parcelu do Dolní Polanky.

Proč tomu tak bylo je těžkou soudit. Frankovi nebyli "polanečtí". Nepátral jsem po tom, odkud přišli. Jejich statek se nacházel v čísle 10, což potvrzuje i mapa indikační skici z mapování pro Stabilní katastr z roku 1836. Jako majitel je zde uveden Mathias Frank (Matěj Frank). Bylo to ob jeden pozemek vpravo od statku mého předka Valentina Friedela.

Statek Matěje Franka, 1836. Cesta pod statkem je dnešní ulice Anny Letenské v Polance, která v těch místech vede kolem současného hřbitova. Zdroj: Ústřední archiv zeměměřictví a katastru.

Statek na přelomu 18. a 19. století obhospodařoval František Dluhoš. Mathias Frank, otec Josefa Franka, koupil grunt č. 10 v Polance dle smlouvy 20. února 1817. 

Koupě statku v Polance 10. Kupcem byl Mathias Frank. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, Velkostatek Bravantice, inv. č. 21, sign. A 3-7, fol. 26. 

V roce 1818 se zde již narodila jeho dcera Magdalena (provdala se v roce 1839). Byla první polaneckou rodačkou z rodu Matěje Franka a jeho manželky Terezie. (Měli ještě syna Ondřeje, který se v Polance tak oženil).

Magdalena Frank se narodila 28. října 1818 (100 let před vyhlášením samostatného Československa) v Polance č, 10, již na statku Matěje Franka. Byla mladší sestrou Josefa, který původně inicioval stavbu kostela v Polance. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 336, sign. Bi X 1, s. 185.

Po tom, odkud do Polanky přišel Matěj Frank (a kde se zřejmě narodil jeho syn Josef), jsem příliš nepátral. Nebylo to v Polance. Matěj Frank, Josefův otec, zemřel 29. května 1845, jeho manželka Terezie o řadu let později - 28. září 1862.

Když Josef Franek neuspěl s ideou kostela u školy, stavitel Dluhoš mu postavil kapli na pozemku, který vlastnil Franek. Kaple byla relativně velká. Měla kůr podepřený čtyřmi sloupky, kazatelnu a dokonce i varhany od sedláka Klapucha. Byla dokončena r. 1879, říká se jí Frankova kaple.

Iniciátor Josef Franek zemřel 11. dubna 1879 ve věku údajně 70 let. Bylo to v Polance č. 10.

Zápis z matriky zemřelých - selský výminkář Josef Franek, syn sedláka Matěje Franka, sedláka z Polanky, zemřel ve věku 70 let. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 343, sign. Bi X 8, fol. 48.

Pokud se narodil kolem roku 1809 bylo to ještě v době, kdy jeho otec v Polance nehospodařil. Není jisté, zda se dokončení kaple a "převzetí díla" osobně dočkal. Každopádně Frankova kaple se nachází u hřbitova. V současné době je zde smuteční síň. Jak vypadala kaple roku 1930 ukazuje obrázek z webu Stará Polanka.

Frankova kaple v roce 1930. Zdroj:web Stará Polanka.

Článek byl hotov a jel jsem přes Polanku znovu, tak jsem si byl Frankovu kapli vyfotit. Sluníčko zmizelo a objevila se ocelová mračna...

Foto 10.5.2017.


Kostel sv. Anny

Frankova kaple byla výsledkem pokračujících snah o stavbu svatostánku v Polance. Další pokračování měly události až v roce 1882, tři roky po smrti Josefa Franka. To byl založen Spolek stavební kostela v Polance. Martin Juřica píše, že výraznou částkou 40 000 zlatých přispěla také Karolina hraběnka z Beroldingen (zřejmě šlo o hraběnku Larisch-Mönnich, svobodnou paní ze Lhoty a Karviné, která se v roce 1823 provdala za Josefa Ignáce hraběte z Beroldingen, pána na Gündelhartu a Hornu, generálporučíka Würtemberského království, ministra zahraničí a královského domu, doživotního člena stavovské komory . zdroj: Genealogie Larisch). Na základě rozhodnutí olomouckého arcibiskupa landkraběte Bedřicha Egona z Fürstenberka z 15. července 1889 byla v Polance ustanovena samostatná duchovní správa. 

Jednání o výstavbě vlastního kostela započala v roce 1891. 20. ledna 1892 byl posvěcen základní kámen nového polaneckého svatostánku. Věci však nešly tak hladce jak by zainteresovaní a věřící očekávali. Stavba kostela se od počátků potýkala s různými stavebními potížemi. Bylo třeba zpevnit základy dubovými piloty. Stavba byla zakládána na "tekutých píscích". Kostel byl dokončen až o rok a půl později. 26. září 1893 byl posvěcen kříž na vrcholu věže. 

Přišla však nenadálá rána osudu. V ranních hodinách 4. října 1893 se kostelní věž, údajně za velkého hukotu, zřítila! Po této události nechal majitel panství, Gebhard Bernhard Karl kníže Blücher z Wahlstadtu, vybudovat u kostela malou provizorní zvonici. Zemská vláda ovšem rozhodla o vybudování nové, nižší kostelní věže, a to na náklady stavitelů - z velké části knížecí rodiny. Byla tedy postavena nová kostelní věž, vysoká pouhých 22 metrů.

Gebhard Bernhard Karl kníže Blücher z Wahlstattu byl manželem Marie Larisch-Mönnich, dcery Anny Marie Tekly z Mönnichu, nemanželské dcery Jana Václava z Mönnichu.

Tehdy však kníže Blücher, v reakci na rozhodnutí zemské vlády, prohlásil kostel za svůj soukromý majetek a nechal jej obehnat dřevěným plotem, který bránil lidem v přístupu do kostela. Kostelní zvony byly umlčeny a hodiny zastaveny. Tento stav trval až do roku 1898. Tehdy kníže (za odstupné 30 000 zlatých) nechal zrušit ohradu a kostel opět zpřístupnil. Kostelní zvony po odmlce rozezněly ve čtvrtek 1. prosince 1898. Slavnostní posvěcení kostela se konalo až v novém století - 22. dubna 1900. Bylo to dlouhých 8 let od chvíle, kdy byla započata jeho stavba.

Tuto dobu z mých předků v Polance prožíval Antonín Friedel, můj praděd, narozený v Polance roku 1871. Jako dítě byl svědkem stavby Frankovy kaple. V roce 1898, kdy se v prosinci opět rozezněly zvony kostela, už byl ženat a bydlel na Světlově (dnes součást Krmelína) nebo ve Výškovicích. Do Polanky se vrátil až mezi roky 1901-1904. Ostatně, jeho stopu a stěhování jsem sledoval v článku


Kostel sv. Anny v "obvyklém" pohledu. Vyfotit jej bez drátů el. vedení není z některých úhlů pohledu možné. Zdroj: Hrady.cz


Obecní kaple

S kaplí, tentokrát obecní, je spojen život praděda Antonína (jeho fotografie z vojenských let doprovází Facebook stránku blogu MY ROOTS). Antonínův syn Alois (můj děd) se totiž narodil v roce 1908 v Polance č, 255, ale při sčítání lidu žili s rodiči v domě, který byl obecním hostincem a nachází se vedle "obecní kapličky", oficiálně kaple Blahoslavené Panny Marie. Bylo to pár let, kdy se můj předek Antonín Friedel vrátil do Polanky, rodiště svých předků.

Obecní kaple v Polance, za ní dům, kde žil můj praděd Antonín Friedel při sčítání lidu v roce 1910. Foto z roku 1957. Zdroj: web Stará Polanka.

Podle Wikipedie, týkající se římskokatolické farnosti v Ostravě-Porubě "...v roce 1829 nechal bravantický duchovní Maxmilián Lukovský v Horní Polance vystavět kapli svatého Jana Nepomuckého, vysvěcenou roku 1833. Na jejím místě pak byla v letech 1861–1862 postavena dosud existující obecní kaple Blahoslavené Panny Marie, jež byla vysvěcena v roce 1867." I tato kaple byla před několika týdny zrekonstruována. Byla odstraněna omítka a "nahozena" nové, bílá.

Na přelomu 19. a 20. století se mí předci od Polanky víceméně odpojili (zato dcerka je tam teď "jako doma" a má v Polance řadu kamarádek a kamarádů). Po roce 1910 odešli do Moravské Ostravy...

Foto 10.5.2017.

Dovětek

Lešení neobepíná kostelní věž poprvé. V roce 1965 se například opravovala omítka a dobová fotografie ukazuje festovní lešení.

Lešení kolem věže kostela v roce 1965. Lešení stavěl Metoděj Hurník. Zdroj: web Stará Polanka, kde najdete další dobové fotografie kostela sv. Anny v Polance.

Dominanta obce, kostel sv. Anny v Polance nad Odrou je kulturní památkou Ministerstva kultury ČR. Je památkově chráněn od 2.12,1998, tedy od stoletého výročí "znovuuvedení do provozu".

Na mapě najdete kaple v Polance poměrně blízko od sebe.

Kostel na výřezu mapy není, našli byste jej vlevo nahoře, cestou dále z Polanky na Klimkovice. Zdroj: Mapy.cz


Literatura:
  • JUŘICA, M. Ostravské svatostánky, aneb, Kostely, kaple a modlitebny církví rozličných. 1. vyd. Ostrava: Repronis, 2006. 40 s. ISBN 80-7329-116-9.

 Aktualizace 12.3.2018

 Takto vypadá kostel po opravě.
Kostel v Polance po rekonstrukci, když zmizela část lešení z věže. Co na něj říkáte? Zdroj: vlastní foto, 9.3.2018


Publikoval v Žádné komentáře:
Štítky: ,

9. 4. 2017

Slezské zauzlení - Předci (ze Slezska) v době Slezských válek

V tomto příspěvku zůstanu ve Slezsku. Oproti období mapování pro katastr, které zde probíhalo v roce 1836 se však posuneme ještě o 100 let nazpět. Tato doba kolem roku 1735, ohraničuje i usazení se mých mužských předků - Friedelů - v Polance, u "zemské" hraniční řeky Odry. V tomto článku mě však spíše předci, kteří v té době žili blíže Opavy a kolem stejnojmenné řeky. Řeka Opava tu tvořila hranici mezi Rakouským Slezskem a (Marií Terezií ztraceném) Hlučínskem v Pruském Slezsku.

Nejprve...

Historické okénko

V polovině 18. století bylo Slezsko hospodářsky nejvyspělejší a nejbohatší částí habsburské říše. Mimo východní část Horního Slezska bylo národnostně téměř celé německé.

Mapa Horního Slezska z roku 1746, zakreslující stav v roce 1742. Vidíte i typický výběžek podél hranic řeky Odry a Ostravice i "zářez do slezského území v okolí dnešního Fulnecka. Mapu si v e větším rozlišení můžete prohlédnout na Dropboxu zde. Zdroj: Slezská Wiki

Marie Terezie nastoupila na trůn po smrti svého otce 20. října 1740. Stala se panovnicí nad habsburskými zeměmi. Počátek jejího vládnutí ovšem nebyl lehký. Problémy měla uvnitř Rakouska, kde v některých oblastech nepovažovali za dobré, aby jim vládla žena. A samozřejmě také s okolními zeměmi, na které si činila nárok a mezi něž patřilo i bohaté Slezsko. 
Důsledkem byly tzv. „války o rakouské dědictví“, které se odehrávaly v letech 1740 až 1763. Byly to tři válečné konflikty se sousedními zeměmi - Pruskem, Bavorskem a Francií. Hlavním důvodem války bylo právě odmítání tzv. pragmatické sankce a Marie Terezie jako následovnice trůnu i to, že na slezská území si dělal nárok pruský král Fridrich II. Veliký. Proto jsou první dva konflikty nazývány „slezskými válkami“ a třetí konflikt jako „sedmiletá válka“.

Tažení během dvou Slezských válek. Vidíte, že o území Slezska se válčilo hluboko na území Koruny české a jejich zemí. Zdroj: Letohradské soukromé gymnázium o.p.s.

Během První slezské války (1740-1742) si Prusko nárokovalo Slezsko (Bavorsko Čechy a Rakousko a Sasko Moravu). Měli podporu Francie, které nešlo o žádná území, zaujala však protihabsburský postoj. V roce 1741 byla obsazena Praha a bavorský vládce se nechal korunovat na českého krále. V roce 1742 přišla Marie Terezie o Horní a Dolní Slezsko. Vratislavským mírem jí bylo potvrzeno pouze Těšínské knížectví a jižní část území Niského knížectví (dnešní Jesenicko), Krnovského knížectví a Opavského knížectví/vévodství. Pro tuto malou část původního Slezska byl zřízen v roce 1743 Královský úřad v Opavě, jako vrcholný a správní orgán pro rakouskou část Slezska. Název "Slezsko" byl ponechán, přestože území bylo Ostravském (= Morava) rozděleno na dva nesouvislé celky, jak ukazuje barevná mapka.

Knížectví v Rakouském Slezsku. Zdroj: http://www.toulkystomem.cz

Válka o rakouské dědictví pokračovala (i když už bojištěm nebylo slezské území). Druhou slezskou válku (1744-1745) uzavřel v roce 1745 Drážďanský mír, který potvrzoval ztrátu Slezska. Jak píše prof. Zdeněk Jirásek (s. 301):

"Po vice než čtyřech staletích skončila přináležitost Slezska k České koruně, země byla rozdělena a toto její dělení nemělo být v historii posledním".

V letech 1756 až 1763 probíhala v Evropě Sedmiletá válka, která sice skončila v neprospěch pruského krále Fridricha II., českým zemím však přinesla definitivní ztrátu větší části Slezska, o něž Marie Terezie přišla v předchozích slezských válkách. Pod habsburskou kontrolou zůstala jen jižní část Slezska - Opavsko a Těšínsko (tzv. Rakouské Slezsko). Prusku však připadlo Hlučínsko.

 Zdeněk Jirásek (s. 395) k tomu poznamenává:
Válka, která zruinovala finance obou zemí (Rakouska a Pruska) a zpustošila celé kraje, stála Prusko 180 000 životů, Rakousko 140 000. ... Sem spadají počátky mocenského dualismu v Říši (Svatá Říše římská). Němci si museli zvykat na to, že říšská politika se řídí nejen z veselé Vídně, ale i ze strohého Berlína."

Heraldická mapa Hlučínska, specifického, ale krásného kraje. Některé znaky najdete v přehledu míst, kde se narodili mí předci. Zdroj: IC Hlučín

Z webu Muzea Hlučínska (cit 2017-04-05):
"Hlučínsko však není jen pojmenováním zeměpisným, ale též fenoménem moderních českých dějin. Představuje v dějinách českých zemí specifikum – zvláštní, specifickou vývojovou cestu. Území o rozloze 316 km čtverečních s největším sídlem městem Hlučínem mělo od roku 1742, kdy se stalo součástí pruského státu, poněkud jiný společenský a ekonomický vývoj. Ten se samozřejmě podepsal na osudech, kultuře a myšlení zdejšího obyvatelstva a jeho stopy můžeme vysledovat až do dnešních dnů. V roce 1920 byla tato část německého okresu Ratiboř s převahou moravsky mluvícího obyvatelstva (tzv. Moravců) postoupena nově vzniklé Československé republice. Na základě mnichovského diktátu nacistické Německo připojilo v říjnu 1938 Hlučínsko ne k Sudetengau, ale přímo k Altreichu. Nejtíživějším důsledkem byla povinná služba mužů ve wehrmachtu, což mělo za následek velké lidské oběti a strádání, stovky a stovky mrtvých."

Královský úřad v Opavě byl dvorským dekretem Josefa II v roce 1782 zrušen a (rakouské) Slezsko bylo sloučeno v jeden správní celek s Moravou. Jeho správa byla centralizována v Brně, přičemž tento stav zůstal zachován do roku 1849.

Nově vzniklý moravsko-slezský zemský celek byl rozdělen na osm krajů, z nichž dva - opavský a těšínský, náležely ke Slezsku. K Těšínskému kraji (se sídlem úřadu v Těšíně) bylo vedle původního Těšínského knížectví připojeno i Klimkovicko.

Těšínský kraj v roce 1844. V té době žili v Klimkovicku (21) Friedelovi (Polanka), ve Velkých Kunčicích (25) Tomisovi. Autor Daniel Baránek, licence: CC BY-SA 4.0. Zdroj Wikimedia Commons

To je sumář hlavních milníků. Historii Slezska jako širšího historického území popisují na zhruba 1200 stranách autoři, jejichž literaturu jsem použil (viz. Odkazy a zdroje - Slezsko) a na kterou odkazuji zájemce o detailní podrobnosti bouřlivého dění ve Slezsku.
  • GAWRECKI, D. Dějiny Českého Slezska 1740-2000. I. díl. (str. 49-60)
  • JIRÁSEK, Z. Slezsko v dějinách českého státu II. (str. 365-398)

Nyní již k předkům, kteří v době Slezských válek a Sedmileté války žili...

Levý a pravý břeh Opavy (3:3)

Výše zmíněné, komplikované a pohnuté doby zažívali na vlastní kůži předci z následujících obcí:
  • Kravaře, Kouty, Zábřeh - od roku 1742 formálně Pruské část Slezska na Hlučínsku.
  • Hrabyně, Lhota, Smolkov - historicky česká/rakouská část Slezska, která Marii Terezii zůstala i po roce 1742.
3 : 3. Tři obce na levém (pruském) břehu Opavy a tři obce na pravém (rakouském) břehu Opavy. V době válečného kvasu a politických či "mírových" dohod po roce 1742 to bylo asi jedno. Svatby "přes Opavu", tedy formální hranici, nebyly výjimkou. Zdroj: ÚAZK

Kravaře, Kouty, Zábřeh 

V období před rokem 1700 (co bych za to dal, kdybych to věděl o Friedelech) se v Kravařích a Koutech mezi mými předky objevují Stanislav Nosek, Pavel Rozkošný, Pavel Moravec, Ondřej Skřeček, Sebastián Tichý, Martin Malohlava... Jejich historii už v mnohém zahaluje rouška tajemství.

 V pohnuté době, kde se na válečných polích i s mírovou ratolestí v rukách bojovalo o to, komu připadne Slezsko, žili v "pruské" části tito mí předci:
  • Tomáš Urbánek (*cca. 1690, ??? - †1799, Kravaře)
  • Josef Holubek (*1711, Kouty - †1788, Kouty)
  • Pavel Vilášek / Willaschek (*1720, Kouty - †1770, Kouty)
  • Šimon Švachula / Schwachula (*cca. 1714, ??? - †1789, Zábřeh) 
Tomáš Urbánek byl pastorem v Kravařích. Od svatby v roce 1714 žil s Marií Annou, dcerou Martina Malohlavy z Koutů. Dcera Tomáše Urbánka se provdala v Koutech roku 1740 za Josefa Holubka. Rodová linie Holubků pak v mém rodokmenu pokračuje mužskými předky, až do narození Marie Holubek, matky mého praděda Františka Tomise.

Pavel Vilášek je "reprezentantem" rozvětveného rodu Vilášků, Vylášků, Willaschků, který se na Kravařsku (a v zahraničí) objevuje. Jeho dcera Anna se provdala za Josefa Holubka z Koutů.

Šimon Švachula byl otcem Markéty, narozené v Zábřehu (*1753) a provdané v roce 1783 "přes hranice" Opavy do Lhoty. Byl to jeden z "přeshraničních" sňatků (viz. níže), kdy už byla tato část Slezska (Kravaře, Kouty, Zábřeh...) formálně součástí Pruského království. V době psaní článku byly příjmení Švachula a Zábřeh u Hlučína novými "přírůstky" do soupisů míst a příjmení předků.

Smolkov, Hrabyně (a Lhota?)

Šimon Novák (*??? - †1769, Hrabyně) a jeho syn Jan Novák (*1728, Hrabyně - †???) reprezentují v mém rodokmenu "kořeny" v Hrabyni. Jan Novák měl za manželku Mariannu Riedel/Riegel, narozenou v roce 1724 také v Hrabyni. I když matriky z hrabyňské farnosti jsou dostupné už z doby poměrně brzy po třicetileté válce, zdá se, že Šimon Novák i Matěj Riedel se do Hrabyně přiženili, stejně jako dále zmíněný Ondřej Malý. Nemuselo to snad být ani z daleka, jejich výzkum jsem ještě neukončil. Ty, kteří však zažili co se v regionu dělo během Slezských válek a po nich, mám podchycené a jsem za to rád.

Ondřej Malý (? - ?) a manželka Kateřina, roz. (Václav) Valášek (*1710, Smolkov - †1773, Smolkov) byli předci ze Smolkova. O něm ještě "bude řeč" ve spojitosti s mlýnem.

Poslední z obcí pro toto období je Lhota (u Háje ve Slezsku). Zůstává trochu záhadou. Dozvuky kvasu doby po zrušení Královského úřadu v Opavě zažil ve Lhotě František Macík. V Lhotě patrně žil už před svatbou v roce 1783. Jeho již zmíněná svatba byla jednou z těch formálně přeshraničních. Vzal si ženu ze Zábřehu, kousek od Dolního Benešova, což bylo za řekou Opavou. Svatba se odehrála v únoru 1783. Nevěsta Markéta byla dcerou Šimona Švachuly. Narodila se v Zábřehu (*1753), ale její otec se do Zábřehu patrně přiženil.

Svatba Františka Macíka se konala ve Lhotě, nevěsta Markéta byla ze Zábřehu. Každý zápis, který jsem s příjmením "Macík" našel byl málo čitelný, často jako "Majik" apod. Pravděpodobně (podle mého názoru) šlo o "Maczik". Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 649, sign. Hr III 2, str. 35 (online 148/238).

Zdá se, že pro spoustu rodin v rodokmenu byla doba v první čtvrtině 18. století (a samozřejmě dříve) příchodu "odněkud". I přes dochované matriky ze zmíněných obcí tam nejsou k nalezení. Tady je výzkum ještě otevřen.

Z matrik také přímo nevyplývá, zda a jak byl někdo z předků zapojen jako voják do tří válek o Slezsko.

Myslím, že "ochrana hranic" v rozděleném Slezsku té doby nebyla tak dramatická, jak ji vnímáme dnes v souvislosti s uprchlíky a vyvoláváním strachu vražděním nevinných. U mostů byl snad strážní budka, ostatní bylo na panstvích. Neumím si dost dobře představit rychlost přenosu zpráv a informací o tom, c se dělo v politice a na bojištích a jaký to mělo dopad na sousedské a mezilidské vztahy. Slezsko bylo známo větší náboženskou tolerancí. Z toho, že vrchnost dávala svolení k "přeshraničním sňatkům" usuzuji, že v dané době byly vztahy vyhrocené spíše na bojištích, než mezi prostým lidem na obou březích Opavy. Nějakým způsobem se však dějinné zvraty předků dotkly. O necelých 100 let později po ztrátě Slezska Marií Terezií, minimálně v tom, že se dnešní Hlučínsko nedostalo do dobových katastrálních map, které bychom mohli zkoumat.

Friedelovi a další předci v Polance a okolí

Pokud jde o mužskou linii předků - Friedelů, první záznam mám z roku 1735 a narození Andrease Friedela. V roce 1734 se narodil jeho bratr Mathias. To už bylo v Polance.

Český král a moravský markrabě Karel II. (jako císař Svaté říše římské byl Karlem VI.), zemřel v roce 1740. Poté se panovnicí nad habsburskými zeměmi stala Marie Terezie.

Příchod Mathiase Friedela jako panského kočího svobodných pánů z Mönnichu do Polanky zůstává nerozluštěn. Podle střípků ze starých knih měli Mönnichové majetek v okolí Vratislavi a angažovali se pak v politice Opavského knížectví. Protože netuším, kdy a kde se Mathias Friedel narodil a oženil (zdá se, že ani nezemřel v Polance), intuitivně usuzuji, že osud Mathiase byl spojen s jejich příchodem do Polanky. Něco jsem se snažil odhalit či vydedukovat v článcích

Pokud jde o období Slezských válek, "hraniční" dopad pro ty , kteří žili v Polance nebyl asi žádný. Udržela-li Marie Terezie tuto část Slezska, zůstala Odra zemskou hraniční řekou, nebyla "státní" hranicí.


Pár střípků ze Slezska a rodokmenu

Ještě doplním několik rarit, které v souvislosti s tímto článkem stojí za zmínku.

Nejstarší svatba z rodokmenu

Ve Smolkově se odehrála (zatím) nejstarší doložená svatba v mém rodokmenu. Konala se 9. února 1654 a jejími aktéry byli Matouš Kůrka, syn Jiřího Kůrky a Dorota, dcera Jiřího Chapuly. Matriční zápis je krasopisný.
Dosud nejstarší doložená svatba v mém rodokmenu je ze Smolkova 1654. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 648, sign. Hr III 1, fol. 3.
Smolkov najdete na mapě "3:3". Leží v části historického Českého/Rakouského Slezska. U obce najdete např. dělostřeleckou tvrz, která byla součástí československého opevnění, budovaného v letech 1935-1938.


Královský úřad v Opavě a mlýn ve Lhotě

V historickém okénku jsem zmiňoval Královský úřad v Opavě, který byl zřízen 1843 a zrušen v roce 1782. V roce 1747 tento úřad vedl "přeshraniční" spor o narovnání mezi statky Smolkov a Kouty ke stavbě mlýna na hraniční řece Opavě u obce Lhota. Mlýn (dnes penzion Mlýn u vodníka Slámy) je zmíněn v příspěvku o mapování ve Slezsku. Mapu zpracoval vrchní Pruský rybniční inspektor Arnold Neüwertz. Na obrázku níže vidíte "pruský pohled", tedy opačně orientovaný. Pruské království je na mapě dole, České království nahoře a řeka Opava teče zprava doleva. Tento spor se vedl několik let před výše popsanou smolkovskou svatbou. Na prusko-českých hranicích tedy nebyl úplný klid
Mapa ke sporu o stavbu lhotského mlýny, který potřeboval náhon v místě meandru Opavy. Zdroj ZA Opava, Digitální archiv, inv. 4. 1280, sign. 21/14, online zde.

Mlýn ve Smolkově

I ve Smolkově byl mlýn. V matrikách můžeme najít následující mlynáře:
  • Vavřince Henricha - kolem roku 1654
  • Ondřeje Henricha - před rokem 1694
  • Václava Konečného - před rokem 1736
  • Jana Urbiše kolem roku 1737
  • Jiřího Kubitu - kolem roku 1747. Josef Kubita se přiženil na mlýn do Lhotky a byl zde mlynářem kolem roku 1763. Sebastián Kubita (asi otec Jiřího), byl mlynářem v Hrabyni. Zemřel 18. ledna 1741.

V roce 1836 vypadala situace s mlýnem na indikační skice dle obrázku. Mlynářem byl Leopold Kropš.

Přibližně uprostřed obrázku (no, trochu vlevo) vidíte zakreslené mlýnské kolo. Zdroj: ÚAZK,  Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Smolkov - původně Smolkau (Smoükowo) - 1836.

Celý smolkovský náhon je na dalším obrázku. Podobně tomu bylo i ve Lhotě. Oba náhony "zkracovaly cestu" přes severní zákruty řeky Opavy.

Mapa císažského oticku stabilního katastru z roku 1836 ukazuje polohu mlýna na mlýnském náhonu. Prusko je "nahoře", severně od kroutící se Opavy, která na této mapě teče zleva doprava. Zdroj: ÚAZK. Císařské otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Smolkov - původně Smolkau (Smoükowo) - 1836.

Tomisovi i Friedelovi ve Velkých Kunčicích

Zajímavá je událost připojení Klimkovicka (tedy i Polanky) k Těšínskému kraji. K určitým zvláštnostem mého rodokmenu totiž patří, že jedna z rodin Friedelů z Polanky žila ve Velkých Kunčicích jako "sousedi" Tomisových.

Jan Friedel (vnuk Josefa Friedela (*1765 - †1826), který byl našim společným předkem), který žil v Polance č. 41, se oženil v roce 1844 do Velkých Kunčic). S manželkou Annou, dcerou Michala Naisara, žili v Kunčicích č. 11, Jan Friedel od svatby do své smrti v roce 1857. Stodůlní František Tomis žil v Kunčicích č. 30 a v roce 1855 se mu zde narodil syn František, můj prapraděd (který se oženil s Marií Holubek z Hlučína). Jak do bylo situačně alespoň naznačuje indikační skica Kunčic z roku 1836. Více bude v některém z dalších příběhů.


V roce 1855 se v Kunčicích narodil František Tomis (č. 30) a v čísle 11 se rodily děti Janu Friedelovi, rodáku z Polanky, s nímž jsem měl společné předky. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Kunčice nad Ostravicí - původně Gross Kunzendorf (Welke Kuncice) - 1836.

Stěhování "Slezanů" na Moravu

K "prusko-rakouské svatbě" mých předků došlo také 2. února 1823. Jan Holubek z Koutů (Kauthen, dnes součást Kravař) v tehdejším Pruském Slezsku, byl v Koutech také oddán s Terezií, dcerou Kašpara Malého ze Smolkova (nyní součást Háje ve Slezsku) v tehdejším Rakouském Slezsku. Svědky byli Vavřinec Holubek, zahradník/domkař z Kravař (nejstarší žijící bratr ženicha, shodou okolností praděd spisovatelky Ludmily Hořké) a Josef Štěpán ze Lhoty (dnešní Lhota u Opavy, nedaleko Hrabyně).

Jan, syn zemřelého Jakuba Holubka, domkaře v Koutech s dcerou Terezií Kašpara Malého ze Smolkova. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2639, sign. H XI 7, fol. 21
Jan Holubek zemřel v roce 1863 v Hlučíně, byl dědem mé praprababičky (který si vzala Františka Tomise z Velkých Kunčic, tedy těšínské části Slezska).

Střípky rozrodu a spojení SmartMatch naznačují, že potomci mých předků z Koutů či Kravař žijí v Rakousku či Německu a je pro mě spekulativní otázkou, jakým způsobem a v jakých letech se do zahraničí dostali.

Mezi roky 1891 až 1892 se František Tomis s Marií přestěhovali do Vítkovic. Jejich dcera Marie se narodila 27. ledna 1891 v Malých Kunčicích (dnes Ostrava-Kunčičky, slezská část Ostravy) a zemřela 10. července 1892 ve Vítkovicích.

Po roce 1892 se "slezské osudy" odehrávaly už jen v Polance. Řeku Opavu potomci mých předků z rodokmenu opustili.


Z historického Slezska pryč... a po letech zpět

Ve Slezsku se za vlády Marie Terezie splétaly osudy předků, které byly postupně završeny ve dvou fázích:
  1. Zřejmě kolem roku 1882 svatebním propojením potomka rodů "kolem řeky Opavy", Marie Holubek, s potomkem rodů "kolem řeky Ostravice" Františkem Tomisem. Důkaz o této svatbě bohužel dodnes nemám v ruce.
  2. V roce 1962 propojením potomka rodů "kolem řeky Odry", mého táty Zdeňka, s potomkem, kterému v žilách kolovala, kromě slezské a polské, i valašská krev, tedy mé mamky Jindřišky, rodem Jindřicha Tovaryše.

Jistou výjimkou, obestřenou zatím záhadou je, že moje babička Drahomíra a její sestra Vlasta, dcery Františka Tomise, zahájily školní docházku v roce 1930 v Děhylově, nedaleko Hlučína. V lednu 1931 však již byly "zpět" ve škole v Hrabůvce.

Nic z toho jsem nevěděl, když jsem se na území historického Slezska "vrátil". Do Zbyslavic, v roce 2004. Jako obvykle, při pátrání vzniká spousta otázek, na které nejsou odpovědi. Když se to však týká minulosti 20. století, vkrádá se do mysli otázka "Proč jsem se nezeptal, když ještě žil/žila babička, děda, prababička, praděd...?"...

Zbyslavice jako "dobré místo" pro návrat k (moravsk)slezským kořenům. Zdroj: ÚAZK

V sobotu 13.5. se jedu na zámek do Kravař potkat s lidmi ze Slezské genealogické a heraldické společnosti. Pamatujete si něco o Slezsku ze školního dějepisu? Máte v historickém Slezsku své kořeny? Napište do komentářů.


Publikoval v 2 komentáře:
Štítky: , , , , , ,

5. 4. 2017

Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "slezské" Ostravsko a okolí

Mapy a příprava stabilního katastru... První díl začal rokem 1827 v Uhřicích a Dambořicích. Druhý díl (byl rozložen do dvou článků) pokračoval rokem 1833 v Hutisku, na Solánci a na Prostřední Bečvě. I třetí díl "série" je složen ze dvou článků. Nejprve jsem se zabýval mapováním míst předků v "moravské" části Ostravska v roce 1833 a teď přichází závěr, týkající se "slezské" části Ostravska a okolí, kde vznikaly mapy pro stabilní katastr v průběhu roku 1836.

Slezská černá orlice je součástí znaku České republiky. Zdroj: Wikipedia (na státní symbol či symbol jednotky územní samosprávy se nevztahuje autorská ochrana). 

Slezsko - to "není jen tak"

Geograficky nejrozsáhlejší je "kořenový systém" rodičů mé babičky Drahomíry. V době před 180 a více lety, měli její rodiče předky na území dnešního Polska, v okolí Velkých Kunčic (Kunčice nad Ostravicí), Vratimova a Šenova a také na Hlučínsku a Kravařsku v tehdejším Pruském Slezsku (kde mapy k dispozici nejsou) i v Rakouském Slezsku.

Dostávám se k otázkám historického Slezska, "země neznámé".

"Stejně jako Skotsko není Anglie, tak Slezsko není Morava, a to ani ta severní. Jak je tedy možné, že mnoho (většina?) lidí toto buď zaměňuje nebo vůbec netuší, že Slezsko je jednou ze tří historických zemí, tvořících Českou republiku?" Tato prarafrázovaná věta z webu Matice Slezské mi "zní" v hlavě. Dokud jsem nepátral po kořenech, tak jsem Slezsko "neřešil". Teď si uvědomuj, jak málo o něm vím a jak je historie rodů neoddělitelná od historie (ú)zemí.


Výřez mapy Pruského Slezska (1890), kde řeka Opava (mezi Ostravou a Opavou) byla "hraniční řekou". Její levý břeh (severní) byl již mimo mapování, které probíhalo v rakouské části Slezska v roce 1836. Zdroj: Wikipedia

"Prajzská", tedy Hlučínsko, bylo součástí Pruského Slezska, kde žili mí předci a zároveň složitým územím až do 2. světové války i po ní (vysídlení, dvojí občanství apod.). Mezi obcemi, které se zde nacházely a žili tam mí předci patří např. Kravaře, Kouty či Hlučín.

Hlučínsko a hlučínské obce. Zdroj: Wikipedia

Dosud jsem např. nevypátral kdy přesně a kde se uskutečnila "klíčová" svatba rodičů mého praděda Františka Tomise. Jeho otec se narodil 11. srpna 1855 v Kunčicích (Velké Kunčice, Kunčice nad Ostravicí) a jeho matka Marie, rodem Vincenc Holubek, se narodila 8. prosince 1859 v Hlučíně. Zřejmě se brali roku 1882, ale kde konkrétně to nevím. Do roku 1891 žili v Malých Kunčicích (dnes Kunčičky, součást Ostravy), od roku 1892 ve Vítkovicích, kde se narodil v roce 1899 můj praděd. Měli celkem 11 dětí. Jaká však byla jejich historie?

Okrajem Velkých Kunčic protékala řeka Ostravice, která byla také historickou hraniční řekou mezi Moravou a rakouským Slezskem. I proto je MY ROOTS a hledání kořenů "dobrodružstvím na moravsko-slezském pomezí".

Výřez mapy (Horního) Slezska z roku 1746. Friedelovi již byli v té době usazeni přes 10 let v Polance (Bohlanka, hvězdička dole vlevo). Tomisovi o 100 let později žili ve Velkých Kunčicích (Gross Kuntzendorf, hvězdička vpravo). Další část předků (Valášek, Vilášek, Holubek apod.) žili na Hlučínsku a Kravařsku. Zdroj: Slezská Wiki

Jak tomu všemu rozumět? Historická zkratka

Slezsko je historickým územím, které od roku 1335 do roku 1742 bylo součástí zemí Koruny české. Od uvedeného roku je pak rozděleno na několik částí s proměnlivým rozsahem a právním postavením, patřících k různým státům.

V roce 1724 se císaři Karlu VI. narodila Marie Terezie, jeho nejstarší dcera. Ještě předtím v sedmi měsících zemřel císařův syn Leopold a dalšího syna už Karel VI. opravdu nezplodil. Měla tedy být v nástupnictví uznána tzv. Pragmatická sankce. V roce 1740, po smrti Karla VI. však proti nástupnictví vystoupil pruský král Fridrich II. To byl důvod, proč v letech 1740-1748 proběhly tzv. "slezské války". Jejich výsledkem bylo, že nástupnictví Marie Terezie bylo uznáno, ovšem za cenu ztráty většiny Slezska. Jižní část Slezska (= Opavsko), zůstalo pod habsburskou kontrolou, ovšem bez Hlučínska a Těšínska. Toto habsburské území se nazývalo České Slezsko, po roce 1849 Rakouské Slezsko. Zbytek Slezska se stal roku 1842 (tzv. Vratislavský mír) Pruským Slezskem. Byl to stav, který trval do roku 1919 a pak mezi léty 1938-1945. 

V roce 1919 došlo k rozdělení Pruského Slezska na provincie Dolní Slezsko (Wróclaw) a Horní Slezsko (Opole). Po 1. světové válce (a pádu Německého císařství) se na základě referenda jižní část hornoslezského okresu Ratiboř (již zmíněné Hlučínsko), stalo součástí Československa. 1. dubna 1938 bylo Slezsko opět sjednocena do jedné provincie. Od roku 1941 do konce války byla provincie Slezsko opět rozdělena na Dolní a Horní Slezsko. Není jednoduché se v tom vyznat.

K této stručné souhrnné "odbočce" jsem v české Wikipedii využil následující hesla:

Ještě se k tomu tématu vrátím... ve Slezských válkách.

František Tomis - Velké Kunčice

Stopy po předcích mého praděda Tomise se hledají velmi obtížně. Hledat bylo třeba v Kunčicích nad Ostravicí, Vratimově, Šenově, Řepišti, Rakovci a okolí. Matriky se bohužel nedochovaly, k dispozici jsou naštěstí opisy z let 1835-1893. Před touto periodou pouze do roku 1785.

Roky 1785-1835 (50 let) chybí. To je mnohem delší perioda (která může zahrnout až dvě generace), než v případě chybějících matrik pro Uhřice a Dambořice na Kyjovsku. Proto je nalezení kontinuity rodu v takovém případě obtížně doložitelné.

Kolem roku 1750 lze Tomise zachytit v Lipině, Radvanicích a Vratimově.

Podle mapy stabilního katastru, je ve Velkých Kunčicích identifikovatelný (vypsaným příjmením) pouze František Tomis, Kunčice č. 9. Byl původně z Bartovic, syn Václava Tomise, do Kunčic se přiženil sňatkem s Rosinou, dcerou Jiřího Lipiny.

Ve Velkých Kunčicích měl drtivou většinu pozemků ve správě Anton Skrbenský, svobodný pán ze Hřiště. Narodil se 1. ledna 1791 v Šenově a byl posledním rodovým majitelem šenovského panství, které prodal v roce 1867.

Případ tohoto Františka Tomise uvádím i z toho důvodu, že je zde možné vidět, kde ono místo bylo při znázornění na dnešní mapě. K pozemku existují i zápisy v pozemkové knize.

Kunčice č. 9, kde žil "jiný" František Tomis na třech mapách (skici 1836, císařském otisku 1836 a ÚAZK 2017). Zdroj: ÚAZK

Nejblíže roku mapování (1836) lze najít v matrikách pár Jan Tomis a Marianna (roz. Pavlík) v Kunčicích č. 40 a Jiří Tomis a Marianna (roz. Konopka) v Kunčicích č. 50. Byly to domky obklopené pozemky svobodného pána Antona Skrbenského ze Hřiště. Oběma manželským párům se v roce 1841 narodily děti.

František - to bylo u Tomisů "rodové" křestní jméno. František byl můj praděd, jeho otec, děd a pravděpodobně i praděd. A řada dalších Tomisů. V případě mnou hledaného Františka mohu z kusých matričních střípků doložit, že 5. října 1852 se František Tomis (*1816) v Rakovci oženil s Barborou, dcerou Jana Hrdého. Měli osm dětí, od roku 1852, zanedlouho po svatbě, se jim podle opisů matrik rodily v Kunčicích č. 30. Františkův starší bratr Jan Tomis (*1812) si pravděpodobně za ženu vzal sestru Barbory. Rok narození je odpočtený věk při zápisu sňatku v Rakovci (č. 18). Spadá bohužel do období nedochovaných matrik.

Opis matriky zachycuje oddávky Františka Tomise (č. 18) a Barbary Hrdy (Rakovec č. 12) v Rakovci. Dnes je Rakovec součástí Řepiště. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 3078a, sign. SO VI 1, online zde.

Jan Hrdý žil v Rakovci č. 12 a je zachycen na indikační skice z roku 1836. Na dnešní mapě je to kolem ulice Nad Datyňkou, v blízkosti křižovatky s ulicí Lipová. Tyto cesty jsou patrné i na indikační skice.

Rakovec č. 12, kde žil Jan Hrdý, otec Barbary, která byla nevěstou Františka Tomise (viz. oddávky z roku 1852). Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Rakovec - původně Rakowetz (Rakowec) - 1836.

Kam však patřilo číslo 18 (ženich) mi není jasné. Už v roce 1835 se zde narodila dcera Janu Tomisovi, bratru Františka Tomise, ale na indikační skice z roku 1836 jsem v Rakovci č. 18 nikde nezaznamenal. Na indikační skice z roku 1836 se v Rakovci vyskytují pouze čísla domků a pozemků 1-17, číslo 18 zde (ještě) není. (?)

Naopak domek v Kunčicích s číslem 30 na indikační skice najít možné je. V matrikách se často toto číslo vyskytuje, bydlelo zde mnoho lidí a rodin. František Tomis (manžel Barbary Hrdý) byl panským stodůlným. Zřejmě hlídal panské stodoly. Domek byl obklopen panskými pozemky, takže je možné, že zde byli "ubytováni" ti, kdož pracovali na panském či pro Antona Skrbenského, svobodného pána ze Hřiště.

Pokud jste během týdne (27.-31.3.2017) sledovali Facebook MY ROOTS, víte už, kde to místo je.

Kunčice Velké Kunčice) č. 30 na indikační skice z roku 1836. Od roku 1852 na tomto místě (zřejmě jako domkař) žil František Tomis a jeho manželka Barbara. Narodil se zde i můj prapraděd, také František Tomis. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Kunčice nad Ostravicí - původně Gross Kunzendorf (Welke Kuncice) - 1836.

V širším kontextu vidíte vpravo od místa, kde žil praprapraděd František Tomis pozemky, na nichž o 110 let po katastrálním císařském mapování, byla vybudována (a zhruba 100 let po svatbě Františka Tomise s Barbarou Hrdý uvedena do provozu) tehdejší Nová Huť Klementa Gottwalda, zdroj znečištění ovzduší široko daleko. Nyní jsou to hutní provozy firmy ArcelorMittal Ostrava, s nově instalovanou technologií odprášení, která dokázala snížit na Ostravsku emise prachu na minimum..

 Na Facebooku MY ROOTS jsem 3.4.2017 sdílel fotografickou momentku z budovatelských dnů stavby. Jméno komunistického zločince vystřídalo jméno indického podnikatele. Původně výstavba Nové Huti započala v roce 1942 za "protektorátu", kdy šlo o říšské závody Hermana Göringa, tedy dalšího zločince, po němž byly dočasně pojmenovány železárny ve Vítkovicích. To jsou paradoxy ducha místa, kde byla v roce 1836 pole "bezejmenných" Josefa Košackého, Jana Kroupy, Jana Šumbery, Jana a Josefa Mikeskových, Jana Šodka a dalších. Samozřejmě také svobodného pána Antona Skrbenského ze Hřiště.

Červeně je označeno číslo 30 v Kunčicích, zeleně pole, na nichž více než 100 let po vzniku indikační skici začalo budování hutních provozů. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Kunčice nad Ostravicí - původně Gross Kunzendorf (Welke Kuncice) - 1836.

Současný průmyslový "cvrkot" části bývalých Velkých Kunčic ve Slezsku, kde žilo několik rodin Tomisů, dokládá letecká mapa a pohled na huť.

Letecký pohled na areál ArcelorMittal a.s. s vyznačením místa, kde se narodil a vyrůstal mezi roku 1855-1882 můj prapraděd František Tomis. Zdroj: Mapy.cz

František Tomis se narodil 11. srpna 1855 jako dvojče, spolu s bratrem Karlem. Karel ovšem zemřel po necelých dvou měsících. Jeho otec byl zmíněným stodůlným.

Narození dvojčat (zwillinge)- Karla a Františka - otci Františku Tomisovi a Barbaře, roz. Hrdý, 11. srpna 1855 v Kunčicích (zde č. 31, ale Karel zemřel v č. 30, kde se rodily, popř. umíraly všechny další děti Františka a Barbary). Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 3078a, sign. SO VI 1, online zde.

Byl to jeden z dalších mnoha případů, kdy se rodiče následující děti snažili pokřtít stejným jménem, jako již zemřelé dítě a ukázalo se to jako "prokletí". U Tomisů dali jméno Karel ještě synům narozeným 4. srpna 1860 (zemřel po měsíci) a 16. listopadu 1861 (zemřel po 8 dnech).

Praděd František Tomis byl jediný z pradědů, kterého si pamatuji. O to víc mě mrzí, že pro nedostupnost matrik nemám jasno o jeho kořenech.  Z následující mapy lze usoudit, že "ohniskem" příjmení Tomis je Ostravsko. V matrikách najdete také příjmení Tomík, Tomáš, Tomeš apod., tedy společný základ příjmení Tomáš. To je podle prof. Moldanové osobní jméno aramejského původu a znamená dvojče či blíženec. Na případu prapraděda Františka a jeho dvojčete Karla se to "potvrdilo".

Současná lokalizace výskytu příjmení Tomis. Zdroj KdeJsme.cz.

Pro případnou dokumentační rekapitulaci, uvádím přehled dětí, narozených Františku Tomisovi a Barbaře Hrdý po jejich svatbě 5. října 1852.
  • Antonín Tomis (*5.12.1852, Kunčice č. 30 - † ???)
    • V roce 1877 se oženil (Kunčice č. 30) s Filoménou, dcerou Josefa Durčáka (vdovou po jistém Metzovi).
  • František Tomis (*11.8.1855, Kunčice č. 31 - †20.5.19091, Vítkovice č. 70)
    • Můj prapraděd, který se oženil s Marií Holubek z Hlučína. To je svatba, kterou se mi nedaří najít.
  • Karel Tomis (*11.8.1855, Kunčice č. 31 - †4.10.1855, Kunčice č. 30)
    • Dvojče Františka, první Karel, který v útlém věku zemřel.
  • Jan Tomis (*9.5.1858, Kunčice č. 30 - † ???)
  • Karel Tomis (*4.8.1860, Kunčice č. 30 - † 13.9.1860, Kunčice č. 13)
    • Druhý Karel, který zemřel v útlém věku.
  • Karel Tomis (*16.11.1861, Kunčice č. 30 - †24.11.1861, Kunčice č. 30)
    • Třetí Karel, který zemřel v útlém věku.
  • Marianna Tomis (*24.10.1864 - † ???)
  • Emilie Tomis (*6.7.1866, Kunčice č. 30 - † ???)

V případě Tomisů jsem vkládal naděje do map, právě proto, že nejsou dostupné matriky.  Naděje se nepotvrdily, Tomisovi byli spíše nádeníky a domkaři, nebyli to sedláci jejichž pole by bylo možné na mapách najít.

Pravý břeh Ostravice - Slezsko, na jehož území se tříštily osudy Tomisů, z nichž povstal můj praděd František. Zdroj: ÚAZK.


Florián Valášek - Lhota (Háj ve Slezsku)

Od pravého břehu Ostravice se přesuňme na pravý břeh Opavy, řeky, která tvořila hranici mezi Pruským a Rakouským Slezskem. Jak píše pra-sestřenice Ludmila Hořká ve své knize Doma, byly to dvě země, ale žili zde jedni lidé - Moravci.

Z rodové větve matky mého praděda Františka Tomise mohu při mapování doložit pouze Floriána Valáška. Jeho rodný domek ve Lhotě č. 3 stával blízko mlýna. Dodnes je to adresa s číslem popisným 3. Zde se Florián Valášek narodil otci Valentinovi a matce Veronice, rozené Musálek/Mušálek.

Lhota č. 3 na současné mapě. Ulice K mlýnu budí podezření... Zdroj: Mapy.cz

V domku č. 3 ve Lhotě žil dále s rodinou Floriánův starší bratr František, který byl prvorozeným synem.

Lhota č. 3 na indikační skice. Zde se 17. listopadu 1799 narodil Florián Valášek. Při mapování v roce 1836 patřil dům staršímu bratru Floriána, Františku Valáškovi. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Lhota - původně Ellgoth (Lhota) - 1836.

Kde se Florián Valášek "usadil" není úplně jasné. Při narození jeho dětí je v matrice pokaždé zapsáno jiné stavení...
  • Svatba Floriána Valáška s Kateřinou Macík se konala ve Lhotě č. 6.
  • První dítě, dcera (a můj předek) Maria Anna se narodila 27. dubna 1834 ve Lhotě č. 15.
  • Další dcera, Josefa, se Floriánu Valáškovi a Kateřině narodila 16. ledna 1836 ve Lhotě č. 16. To byl rok, kdy probíhalo ve Slezsku katastrální mapování.
  • Syn Josef se Valáškům narodil 4. října 1837 ve Lhotě č. 14.
  • Dcera Magdalena se narodila 25. prosince 1840 ve Lhotě č. 25 a zemřela v roce 1852 ve Lhotě č. 3.
  • Florián Valášek zemřel 18. února 1852 ve Lhotě č. 7.
  • Floriánova manželka Kateřina zemřela 1. července 1855 ve Lhotě č. 26.

Lhota byla malinká, šlo ve všech případech o blízko sousedící chalupy. Z pohledu místa je to v podstatě jedno. Podle jedné poznámky z rodokmenu MyHeritage, propojeného SmartMatch, byl Florián Valášek údajně dvorský čeledín. U narození dětí je poznamenáván jako nádeník.

Generačním "současníkem" Floriána Valáška, žijícím v roce 1836 v Pruském Slezsku byl Jan Holubek (*1794 - †1863). Narodil se v Koutech (ty jsou dnes součástí Kravař) a v roce 1823 si vzal manželku ze Smolkova (č. 19), Terezii, dceru Kašpara Malého. Žili v Koutech. Jejich syn Vincenc Holubek se oženil s dcerou Floriána Valáška, Mariannou, a to v roce 1859 v Hlučíně. Jan Holubek zemřel v Hlučíně, pravděpodobně v domě svého syna Vincenta. Bohužel v tamních matrikách nejsou uvedena čísla domů, kde se vše odehrálo. Protože šlo o Pruské Slezsko, není možné nic z toho ani doložit na mapách, které jsou k dispozici pro zbylo část Rakouského Slezska.

Odehrála se tam však "přeshraniční svatba". Nejstarší dcera Floriána Valáška, Maria Anna se narodila a žila ve Lhotě, tedy Rakouském Slezsku. Její ženich, Vincenc Holubek se narodil a žil na druhém břehu řeky Opavy, v Koutech, které byly součástí Pruského Slezska. Oba se vzali 23. května 1859 v Hlučíně. A nebyla to první přeshraniční rakousko-pruská, ale přesto slezská svatba v mém rodokmenu...

Lhotu a Kouty ve Slezsku dělila hraniční řeka Opava. Manželé Holubkovi se vzali v Hlučíně a zde se usadili. Jejich prvorozená dcera Marie se provdala za Františka Tomise, která žil v Kunčicích č. 30. Byli to mí prapraděd a praprababička (a pro změnu se usadili nejprve v Malých Kunčicích). Zdroj: ÚAZK

Lhota č. 1 - mlýn

Existuje-li (někde) ulice "K mlýnu", očekáváte, že najdete mlýn. A vskutku tomu tak je. Dům č. 1 ve Lhotě byl opravdu mlýn.

Mlýn s náhonem od řeky Opavy. Sousedil s č. 3, kde se narodil Florián Valášek. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Lhota - původně Ellgoth (Lhota) - 1836.

Na místě tohoto mlýnu se dnes nachází areál, nazvaný Mlýn vodníka Slámy. Patrné je to na letecké mapě daného místa.

Letecký pohled. Dole je dům č. 3 na místě, kde stával domek č. 3 i v roce 1836. Ulice K mlýnu směřuje k areálu Mlýna vodníka slámy s penzionem, restaurací a atrakcemi. Zdroj: Mapy.cz

Magdalena, starší sestra Floriána Valáška, se 9. února 1834 (2 roky před mapováním) provdala za Sebastiána Jablonského, zřejmě pomocníka ve mlýně, protože ženichova "adresa" je Lhota č. 1. Z kontextu map mnohdy zjistíte, že se svatby odehrávaly mnohdy mezi sousedními chalupami. V případě Magdaleny to tak bylo.

Podívejte se na přehled rodových linií, které vedly k (dosud nezdokumentované) svatbě mezi Františkem Tomisem z Velkých Kunčic a Marií Holubek z Hlučína. (N - narození, O- svatba, Z - úmrtí).
  • O 2.2.1823 Jan (Jakub) Holubek, Kouty a Terezie (Kašpar) Malý, Smolkov
  • N 2.12.1832 Vincenc - Jan Holubek a Terezie, Kouty
  • O 7.7.1833 Florián (Valentin) Valášek, Lhota a Kateřina (František) Macík, Lhota
  • N 27.4.1834 Marie Anna - Florián Valášek a Kateřina, Lhota
  • O 23.5.1859 Vincenc (Jan) Holubek, Kouty a Marie Anna (Florián) Valášek, Lhota
    • Svatba se odehrála v Hlučíně.
  • N 8.12.1859 Marie - Vincenc Holubek a Marie Anna, Hlučín
    • Matka mého praděda Františka Tomise.
  • O 5.10.1852 František Tomis a Barbara (Jan) Hrdý, Rakovec
  • N 11.8.1855 František - František Tomis + Barbara, Velké Kunčice
    • Otec mého praděda Františka Tomise.
  • O ??? (asi 1882) František (František) Tomis (Velké Kunčice) a Marie (Vincenc) Holubek (Hlučín)
  • N 9.4.1899 František - František Tomis a Marie, Vítkovice

Můj praděd František Tomis (foto cca 1947). Zdroj: Domácí archiv.


Valentin Dluhoš (*1814 - †1856) - Polanka č. 54

Na závěr "mapovacího seriálu" se vracím do Polanky, od roku 1735 rodiště mých mužských předků v otcovské přímé linii. V roce 1836 "žili byli" v Polance z mých předků dva Valentinové - Dluhoš a Friedel.

Dluhoš bylo v Polance tradiční a velmi početné příjmení. Mnoho rodin a rodových větví, které se mezi sebou navíc provazovaly občas i sňatky. Valentin Dluhoš se narodil 14. února 1812 v Polance č. 54, kde se v roce 1837 také oženil. (V Polance žil ještě Valentin Dluhoš narozený v roce 1805).  Jeho svatba je nejblíže roku mapování (1836) v Polance. Byl synem domkaře Jana Dluhoše, který už byl v době svatby po smrti. Žila ještě jeho matka Apoléna (narozená v Klimkovicích (tehdy dům č. 80 na náměstí), dcera Laudonova vojáka Václava Mazurka/Mazura). Matka Apoléna dokonce svého syna Valentina přežila.

Zápis svatby z 9. května 1837 mezi Valentinem Dluhošem a Mariannou. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 339, sign. Bi X 4, fol. 90

Jak vidno ze zápisu oddávek, Valentin, syn Jana Dluhoše si vzal Mariannu, dceru rovněž Jana Dluhoše. navíc Marianna byla dítě dvou rodových větví Dluhošů, a tedy případ, na který jsem před několika řádky upozornil.

Domek č. 54 stával u cesty, v tehdejší Horní Polance. Pole měl "soused", Ignác Dluhoš (č. 52).

Valentin Dluhoš se narodil a oženil v Polance č. 54. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Horní Polanka - původně Ober Pohlanka (Pohlanka Gorni) - 1836.

V současnosti na místě stojí na ulici 1. května dům č. 55 se slunečními kolektory na střeše a malým bazénkem, jak je patrno z letecké mapy (Mapy.cz umožňují i 3D hrátky a náhledy).

Letecký pohled na dům, který stojí na místě bývalého domku č. 54, kde žil Valentin Dluhoš. Zdroj: Mapy.cz

Prvorozené dítě, syn František (i další děti) se Valentinu Dluhošovi a Marianně narodil v Polance č. 168. Bylo to v roce 1838, dva roky po provedeném mapování.

Anna, nejmladší dcera Valentina Dluhoše z Polanky č. 168 se provdala v roce 1868 za Antonína, syna Valentina Friedela z Polanky č. 2. Antonín a Anna byli prapradědeček a praprababička (viz. zápis svatby na konci článku). 


Valentin Friedel (*1802 - †1851) - Polanka č. 2

Valentin Friedel byl z třetí generace Friedelů, potomků panského kočího Mathiase Friedela, která se v Polance narodila. Lovčí Andreas Friedel byl Valentinův praděd.

Valentin byl sedlákem v Polance, dokonce měl i kus pole za Odrou, v místě, kterému se říkalo a říká Honcula, a které už formálně spadalo ne pod slezskou, ale moravskou část království. Jako jeden z mála mých předků v rodokmenu měl sepsanou i svatební smlouvu.

Mapa indikační skici Dolní Polanky ukazuje "nudli" - pole, patřící k číslu 2 a obhospodařovanou Valentinem Friedelem. Červená čárka vpravo je pole Na Honculi.

Situace na indikační skice s poli Valentina Friedela. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Dolní Polanka - původně Nieder Pohlanka (Pohlanka Dulnj) - 1836.

Dnešní turistická mapa ukazuje výše zobrazenou situaci "představitelněji". Hvězdičkou jsem zobrazil místo v Ostravě-Zábřehu, kde jsem vyrůstal. (Teď už žiji na území historického Slezska - mimo obrázek mapy, kousek vlevo (severovýchodně) od Klimkovic).

Širší pohled na současnou turistickou mapu. Zelenomodré "klikyháky" znázorňují tok řeky Odry tzv. Oderskou nivou, která je součástí CHKO Poodří. Nádherně se tam běhá. Podél někdejšího pozemku mého prapředka Valentina Friedela (Hraničky a pak směr Jistebník) vede trasa Jistebnického půlmaratonu. Zelená čárkovaná čára je podél železniční trati, po níž jezdí např. Pendolino. I to je historické Slezsko. Zdroj: Mapy.cz 

Stejně jako Valentinu Dluhošovi (*1812 - †1856), ani Valentinu Friedelovi (*1802 - †1851) nebylo dopřáno příliš mnoho let života.

Valentin Friedel se narodil v Polance č. 162. Jeho otcem byl sedlák Josef Friedel, matkou Maria Anna, rodem Sýkora. Valentin se oženil už v pouhých 19 letech, s o rok mladším děvčetem z Vřesiny. Možná proto vznikla svatební smlouva, protože snoubenci nebyli formálně ještě zletilí. Nevěsta se jmenovala (jako obvykle) Marianna, jejím otcem byl Josef Pavlík (narozený v Kylešovicích, oženěný ve Svinově s dívkou z Lagnova, žijící ve Vřesině).

Polanka č. 2 na indikační skice z roku 1836. Domov rodiny Valentina Friedela.  Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Dolní Polanka - původně Nieder Pohlanka (Pohlanka Dulnj) - 1836.

Naproti (č. 1) byl pozemek a domek patřící do majetku hraběnky Marie Blücher, za svobodna Marie, hraběnky Larisch von Mönnich, která se v roce 1832 provdala za knížete Gebharta Blüchera. Blücherové vlastnili ve Slezsku např. panství Raduň a Bravantice (Brosdorf). Marie byla dcerou Tekly Mönnich a hraběte Jana Larische, tedy manželského páru, který dal vzniknout rodové větvi Larisch-Mönnich (pdf ke stažení). Tekla byla nemanželskou dcerou Jana Václava z Mönnichu, kmotra Andrease Friedela. S rodem Mönnichů pravděpodobně přišli Friedelovi (panský kočí) do Polanky.

 Současná zástavba v Polance nad Odrou na letecké mapě ukazuje, že tam, kde stával v roce 1836 zděný dům, v němž žil Valentin Friedel s rodinou, stojí dům i nyní.

Letecký pohled na místa, kde stával domek Valentina Friedela. Nyní je to Polanka č. p. 1. Zdroj: Mapy.cz

Valentin Friedel měl devět dětí. Pokračovatelem rodu v mé rodové linii byl jeho nejmladší syn Antonín. Narodil se v roce 1845. Otec Valentin mu zemřel v roce 1851, matka Marianna v roce 1854. Antonín měl 11 roků, když osiřel.

Ze všech dětí Valentina Friedela žila nejdéle (přitom jen 43 let) jeho dcera Johanna (*1836 - †1879). Stihla se dvakrát vdát. Poprvé v roce 1855 za Josefa Dittricha z Polanky, když ovdověla, stal se jejím druhým manželem Jan Faltus z Lagnova. Otazník ještě visí nad úmrtím Mariany, prvorozené dcery Valentina Friedela.

Zde je výčet všech devíti dětí Valentina Friedela a Marianny Pavlík:
  • Marianna Friedel (*1822 - † ???)
    • V roce 1844 se provdala za Jana Zrzu z Polanky č. 24. Manžel ji zemřel v roce 1874, pak není možné najít důkaz, že by se ještě opět vdala. Ovšem nelze najít ani zápis o jejím úmrtí. Teoreticky až v živé matrice po roce 1908. V takovém případě by se dožila úctyhodného věku.
  • Josef Friedel (*1824 - †1857)
    • V roce 1849 se oženil s Johannou, dcerou Valentina Gelnara z Polanky č. 138.
  • Terezie Friedel (*1826 - †1848)
    • V roce 1848 se provdala za Engelberta Gerlicha z Lagnova. Zemřela měsíc po svatbě.
  • Johanna Friedel (*1828 - †1833)
    • Jediné Valentinovo dítě, které zemřelo v relativně útlém věku.
  • Valentin Friedel (*1830 - †1859)
    • Zdá se, že se nestihl oženit.
  • Karel Friedel (*1832 -†1874)
    • Zemřel v Polance č. 24, patrně svobodný.
  • Johanna Friedel (*1836 - †1879)
    • Již jsem ji zmiňoval výše, vdala se dvakrát.
  • Veronika Friedel (*1839 - †1853)
    • Dcera, která se také nedočkala dospělosti.
  • Antonín Friedel (*1843 - †1875)
    • Můj prapraděd, v roce 1868 se oženil s Annou, dcerou Valentina Dluhoše (z předchozí kapitoly).

Svatba syna Valentina Friedela a dcery Valentina Dluhoše. Antonín a Anna byli oddáni 27. října 1868. Svědky oddávek byli sedláci z Polanky - František Ulmann a Antonín Dobeš. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 340, sign. BI X 5, fol. 84.

Po Andreasi Friedelovi, hajném v Polance byl jeho syn Josef sedlákem, stejně jako Josefův syn Valentin Friedel. Valentinův nejmladší syn Josef byl už nádeníkem. Co se stalo se statkem v Polance č. 2 po smrti Valentina Friedela, bude námětem jiného článku. Valentinovi mužští potomci zemřeli všichni v relativně mladém věku.

Konečně konec...?

Bylo toho více, než jsem čekal. Ze tří dílů bylo článků celkem pět. Přehled míst, kde žili předci se díky katastrálnímu mapování a dostupnosti matrik a pozemkových knih může stát dobrým základem pro rodinnou kroniku. Konkrétní představa o místech se dá převést do současnosti a do míst na současných mapách. Snažil jsem se to ukázat na vlastním příkladu předků na jižní Moravě, na Valašsku i ve Slezsku. S využitím dostupných map Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK). Díky překryvným vrstvám (jsou dostupné zatím jen pro některé území), panoramatickým mapám, leteckým mapám a dalším "vymoženostem" si můžete "od stolu" vytvořit poměrně plastickou představu o tom, kde žili vaši předci. Osobně jsem za to velmi vděčný.

Znázorněná území ukazují, kde můžete v současnosti pracovat s překryvnou vrstvou císařských otisků stabilního katastru, nad pohledovou mapou ÚAZK. Zdroj: ÚAZK

Jaké jsou vaše zkušenosti a "nálezy"? V čem vás hledání míst, kde žili vaši předci obohatilo či jinak "oslovilo"? Na jaké zajímavosti jste narazili? Dejte vědět do komentářů nebo na Facebook.


__________________________________________________

P.S. Rekapitulace jednotlivých dílů "mapovacího" seriálu
  1. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 1. část, Uhřice a Dambořice (s postupem objednávky map)
  2. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 2. část, Tovaryšovi v Hutisku, pod Soláňem
  3. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 2. část, Prostřední Bečva (a mlýn)
  4. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "moravské" Ostravsko
  5. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "slezské" Ostravsko a okolí

Jako doplněk mohou sloužit tyto články:


Publikoval v 1 komentář:
Štítky: , , , , , , , ,
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)