Zobrazují se příspěvky se štítkemmapy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmapy. Zobrazit všechny příspěvky

11. 11. 2018

Shrnutí výzkumu 28 jmen z památníku obětem Velké války v Uhřicích

11.11.2018

Vlčí mák, symbol Dne válečných veteránů / Dne vzpomínek.

Tak, je dopsáno! (Ale ne úplně všechno.)

Několik měsíců, v roce stého výročí konce Velké války a vzniku Československa, jste mohli číst krátké "medailonky" a stručné příběhy těch mužů, jejichž jména (a zprvu i fotografie) vídávali a vídávají obyvatelé a návštěvníci malebných Uhřic nedaleko Kyjova na památníku u školy. "Výzva od A do Ž" pokryla příjmení obětí války od Adamců až po Živěly. U každého medailonku je v závěru připojen odkaz na "startovací" (tedy nekompletní) rodokmen toho muže, kterému je medailonek věnován.

Seriál o více než 28 dílech si své pravidelné čtenáře našel. Za to jsem vděčný a děkuji vám všem, kteří jste drželi palce a měli zájem. Ze strany vedení obce, po odchodu iniciátorky rekonstrukce památníku, paní Hovězákové, bohužel zájem nebyl. Aktualizace se daří udržovat skrze Spolek pro vojenská pietní místa, kde odkazy na medailonky i fotografie památníku po rekonstrukci jsou. Zmínky se objevila i v časopise České genealogické a heraldické společnosti v Praze.

O to více si vážím podpory ze strany rodiny Mirka Adamce z Uhřic a bývalé učitelky a kronikářky obce, paní Bělohoubkové. Ta dokonce nechala 7. listopadu 2018 za 28 mužů zahynulých uhřických vojáků z 1. světové války sloužit mši v kostele sv. Jana Křtitele.

Dnes, na Den vzpomínek (o němž jsem na blogu poprvé psal 11.11.2015) a při příležitosti 100 let od podepsání příměří, které ukončilo Velkou válku, je na řadě několik shrnujících úhlů pohledu. Poodhalím i něco, co "medailonky" nezmiňovaly.

Čtení o Uhřicích

Kniha Čtení o Uhřicích se o Velké válce příliš obšírně nezmiňuje, stejně jako kronika (pamětní kniha) Uhřic. V kapitole č. 24 (Vznik samostatného státu změnil situaci) k Velké válce poznamenává následující (s. 69):

"V roce 1914 vypukla 1. světová válka. ... Přes 20 miliónů vojáků utrpělo zranění a 10 miliónů padlo. Bylo mezi nimi též 26 obyvatel Uhřic. Např. nejmladší, Josef Rozehnal, zahynul už v roce 1915; v tom čase mu bylo 18 let. Po mrtvých zůstalo 10 vdov a 32 sirotků. Kromě toho bylo 11 osob trvale invalidních, z nich 6 těžce. Podle Jakuba Vrbase bojovalo na různých frontách z obce 14 legionářů, dva muži přišli o život v Rusku. Vdovy a sirotci do osmnácti let pobírali tzv. vdovský a sirotčí důchod - 75 korun měsíčně na osobu."
Obálka knihy Čtení o Uhřicích. Pamětní knihy Uhřic na webu obce už bohužel nejsou k dispozici. Zdroj: vlastní foto (knihu mám ve své knihově)

Kromě 28 mrtvých vojáků a kromě dokumentů legionářů, lze najít také zmínky o (přinejmenším) dalších 20 následujících zraněných a zajatých mužích, kteří do legií nevstoupili a do Uhřic se po válce vrátili. O těch jsem zatím nikde nepsal. Tady jsou jejich jména. Roky narození (uvedené dle Seznamu ztrát) jsem u většiny nekontroloval. Od č. 249 (28. 1. 1915) se v Seznamech ztrát uváděla pouze jména raněných a nemocných, jejichž nejbližší nebyli přímo vyrozuměni.
  • Ludvík Adamec (*1880) - zraněn v roce 1917.
    • (Možná bratr padlého Jakuba Adamce, ovšem narozený v roce 1882.)
  • Teodor Hodan (*1883) - zraněn v roce 1915.
  • Jakub Horych (*1881) - zajat v roce 1915, v zajateckém táboře v Tomské oblasti v Rusku.
  • Josef Hrabec (*1894) - zajat v roce 1916, v evakuační nemocnici ve Vladimiru, Vladimirská oblast v Rusku.
  • Martin Hrabec (???) - zraněn v roce 1915.
  • Josef Hudec (*7.1.1895) - zajat v roce 1916, v zajateckém táboře v Charkově v Rusku.
    • Jeho dědem a babičkou byli mí předci Josef Hudec a Cecílie Adamec. 
    • V roce 1927 se oženil v Liptovském Hrádku s Margaritou Huskovou.
  • Matěj Jandl (*1877) - zraněn a zajat v roce 1915.
  • František Klečka (*30.10.1897) - zraněn v roce 1916.
    • V roce 1931 se oženil s Marií Žilkovou.
  • Matěj Konečný (*21.2.1893) - zajat v roce 1916, v zajateckém táboře Novonikolajevsk (nyní Novosibirsk), Tomská oblast v Rusku.
    • Po návratu se v roce 1920 oženil s mou prababičkou, vdovou po Metoději Rozehnalovi.
  • Leopold Küffer (*25.4.1894) - zraněn v roce 1915 a zajat v roce 1916 v Rusku.
    • V roce 1923 se oženil s Annou Žilkovou.
  • Martin Küffer (*8.11.1892) - zajat v roce 1918, zajatecký tábor Certosa di Padula v Itálii.
    • V roce 1920 se oženil s Františkou Bělohoubkovou.
    • Leopold a Martin Küfferovi byli bratři. Jejich otec se do Uhřic přiženil z Bavorska.
  • Josef Kuchařík (*1887) - zraněn v roce 1917.
  • František Mazel (*1883) - zraněn v roce 1914.
  • Tomáš Prokop (*1895) - zajat v roce 1917 v Rusku.
  • Antonín Strašlička (*1892) - zajat v roce 1916, v zajateckém táboře v Semipalatinsku (nyní Semej v Kazachstánu).
  • Šimon Svoboda (*13.2.1886) - zajat v roce 1916, v zajateckém táboře Skobelev/Fergana (nyní v Uzbekistánu) a v roce 1917 v Rusku.
    • V roce 1909 se oženil s Marii Oujeskou.
  • František Šmudla (*26.10.1879) - zraněn v roce 1915.
    • Narodil se 18 dní před svatbou svých rodičů.
  • Cyril Valihrach (*30.3.1885) - zraněn v roce 1914.
    • Od roku 1910 byl ženatý s Františkou Šmudlovou (sestrou o řádek výše zmíněného Františka Šmudly)..
  • Jakub Závodský (*25.7.1890) - zraněn roce 1917.
    • Bratr Tomáše Závodského, který padl na Piavě.
    • Oženil se v Brně v roce 1916 s Ludmilou Bílkovou. 
  • Jan Žilka (*1882) - zajat v roce 1916, v zajatecké táboře Livny, Orelská oblast v Rusku.

Co dalšího z hobby výzkumu, který jsem prováděl převážně "od stolu", vyplynulo?

Legionáři

Databáze Vojenského historického archivu nabízí z Uhřic 16 legionářů, narozených v Uhřicích. Jejich dochované spisy jsem měl možnost prozkoumat v badatelně VHA v květnu 2018. Zda podle Jakuba Vrbase šlo o 14+2 nebo 14 celkem se už nedopátrám. Navíc je tu jeden sporný případ. Není to však důležité. Zde je oněch 16 jmen legionářů.
  1. Bělohoubek František (*25.10.1885)
    • Legionář, který zahynul a jeho jméno je na památníku v Uhřicích.
  2. Bělohoubek Václav (*17.5.1895)
    • Z legií zběhl, nebyl jako legionář uznán.
  3. Hořava Jiří (*22.4.1896)
  4. Hořava Josef (*22.7.1888)
    • Bratr Jiřího Hořavy.
    • Jeho strýc vlastnil v Texasu bavlníkové plantáže. Před válkou byl u něj a v roce 1917 se v USA přihlásil do legií. V roce 1923 se oženil s Josefou Vítámvás a žil ve Slavkově.
  5. Klečka Jan (*1.1.1893)
  6. Kučera Josef (*28.9.1889)
  7. Lattenberg Josef (*19.2.1895) 
  8. Maleňák Josef (*18.5.1884)
  9. Matras Antonín (*29.4.1887)
  10. Meitner Cyril (*3.7.1890)
  11. Oborník Matěj (*4.9.1869) 
  12. Prnka Jan (*25.5.1896)
  13. Šmíd Karel (*19.1.1881)
  14. Smetana František (*18.12.1886)
  15. Šaněk Jan (*1.3.1893)
  16. Vojta Richard (*10.8.1877)

Dalším legionářem byl Klement Halíř, rodák ze Žarošic (a jeden z tamních 29 rodáků, kteří vstoupili do legií), jehož jméno je také uvedeno na památníku v Uhřicích (i v Žarošicích a Jekatěrinburgu). On a František Bělohoubek byli těmi dvěma legionáři, kteří zemřeli v Rusku. František Bělohoubek se utopil v řece Moča u nynějšího Čapajevsku, Klement Halíř zemřel na skvrnitý tyfus v legionářském  Jekatěrinburgu.

Památník věnovaný legionářům v Jekatěrinburgu. Zdroj: Česká televize

Ostatním se podařilo dostat se zpět domů, do Uhřic nebo do USA. I za těmito legionáři se skrývají příběhy a pohnuté osudy z války i poválečného života. Například sňatky s vdovami po padlých vojácích rakousko-uherské armády. Mají pokračování v zatím nedigitalizovaných matrikách pokud jde o děti, sňatky apod. Prosakují v různé míře až do současnosti. Pravděpodobně se některé jejich zajímavé příběhy ještě pokusím zveřejnit na blogu MY ROOTS.

Vdovy z 1. světové války

Vdov po mužích, kteří se do Uhřic během války nebo po válce už nevrátili, jsem napočítal celkem 16 (z těch, u nichž je ověřen sňatek). Je to tedy o 6 více, než původně uváděl pan Jakub Vrbas. Tady je jejich přehled i (u většiny) s tím, zda se ještě po válce vdaly či nikoliv. "Velkým rokem" svateb vdov a navrátilců vojáků a legionářů z války byl v Uhřicích rok 1921.
  • ???, vdova po Jakubu Adamcovi (ženil se ve Vídni, jméno vdovy neznám)
  • Františka, rozená Snášelová, vdova po Václavu Bělohoubkovi
    • Zůstala vdovou a po válce se už nevdala. 
    • Vnučka po její dceři Drahomíře, paní Mrázková, mi poslala fotografii uhřického památníku ze 30. let, kdy na něm byly všechny fotografie mužů. Fotku sdílím na konci tohoto článku.
  • Marie, rozená Švaňhalová, vdova po nezvěstném Františku Buchlovském
    • Po válce už se pravděpodobně znovu neprovdala. 
    • Vychovala syna Františka, který se v roce 1943 oženil v Násedlovicích.
  • Marie, rozená Němcová, vdova po nezvěstném Tomáši Mazlovi
    • Už se po válce neprovdala.
    • Žili v Archlebově, mimo dceru Anežku narozenou v roce 1900 jsem v "živých matrikách" v Archlebově další Tomášovy potomky nehledal. Anežka se vdala v roce 1923 za Jana Střeštíka z Archlebova (je zde poznámka, že otec je nezvěstný). V této linii mohou potomci žít.
  • Arnošta, rozená Peřinová, vdova po Richardu Miholovi
    • Zůstala vdovou.
    • Potomci dětí, které vychovala, žijí a navštěvují hrob Richarda Miholy v Borzecinu.
  • Jenovéfa, rozená Němečková, vdova po Matouši Peroutkovi
    • V roce 1921 se provdala za legionáře (a kominíka z Turčianského Martina) Matěje Oborníka, rodáka z Uhřic.
    • Potomci tří dětí Matouše Peroutky, které vychovala jejich matka a částečně Matěj Oborník, pravděpodobně žijí.
  • Františka, rozená Němcová, vdova po Janu Pěnčíkovi
    • V roce 1917 se provdala za Floriána Hořavu z Uhřic, bratra legionářů Josefa a Jiřího Hořavů.
    • Dcera Jana Pěnčíka zemřela v 17 letech a další potomky neměl. Žijí zřejmě potomci Františky a Floriána Hořavy.
  • Veronika, rozená Bělohoubková, vdova po Jakubu Poláčkovi
    • V roce 1921 se provdala za Tomáše Bělohoubka z Uhřic.
    • Dcery Jakuba Poláčka zemřely v dětském věku a nemá přímé potomky.
  • Marianna, rozená Hrdličková, vdova po Josefu Ptáčkovi
    • V roce 1920 se provdala za Aloise Olšáka z Valašských Klobouků.
    • Josef Ptáček "nestihl" mít s Mariannou děti, takže nemá žijící potomky.
  • Marie, rozená Panáčková, vdova po (mém pradědu) Metoději Rozehnalovi 
    • V roce 1920 se provdala za Matěje Konečného z Uhřic, zajatce z Novonikolajevska.
    • Metodějova dcera Františka byla matkou mého táty.
  • Marianna, rozená Hrdličková, vdova po Martinu Střeštíkovi
    • V roce 1922 se provdala za Tomáše Střeštíka z Násedlovic.
    • Martinův syn zemřel v 11 letech a přímí potomci tedy nejsou.
  • Cecílie, rozená Hudcová, vdova po Františku Tichém
    • Už se jako vdova patrně znovu neprovdala.
    • Měli tři dcery, které se vdaly a pravděpodobně žijí jejich potomci.
  • Ludmila, rozená Bělohoubková, vdova po Bernardu Válkovi
    • Už se jako vdova patrně znovu neprovdala.
    • Žili v Žarošicích, potomky jsem nesledoval, ale zřejmě existují.
  • Karolína, rozená Sodomková, vdova po Františku Veselém
    • V roce 1921 se provdala za Josefa Šaňka, bratra legionáře Jana Šaňka.
    • František Veselý měl legalizovanou dceru, která se provdala v roce 1929. Co bylo dál, nevím.
  • Amálie, rozená Kocourková, vdova po Tomáši Závodském
    • Chybí mi informace o jejím dalším osudu.
  • Františka, rozená Novotná, vdova po Františku Živělovi
    • Chybí mi informace o jejím dalším osudu.
Nezkoumal jsem podrobněji, jak to dále dopadlo s dětmi a sirotky. Mezi uhřickými muži bylo i pár případů, u nichž visí otazník nad tím, zda vojáci své děti vůbec spatřili živé. Potomci se jim totiž narodili po jejich odchodu do války, z níž pro ně nebylo návratu.

Pokud vás v této souvislosti bude něco zajímat nebo znáte-li "tajemství pokračování" příběhu nových poválečných manželství a osudů, napište do komentářů, kontaktního formuláře nebo na e-mail. Budu velmi rád, pokud uvidím(e), že příběhy žijí a mají pokračování, popř. kde a kdy končí.

Čtvrtstoletí věkového rozdílu

Na památníku v Uhřicích nejsou uvedena data narození vojáků, pouze roky s křížkem. Mezi muži, kteří válku nepřežili byl věkový rozdíl až čtvrt století. Nejdříve narozený ze všech 28 mužů byl Jan Drápal (*5. června 1873). Naopak nejpozději narozeným byl František Horych (*18. června 1898). Tyto dva muže od sebe dělilo bez několika dnů celé čtvrtstoletí věkového rozdílu. To je jako mezi otcem a synem.

K souhře nešťastných okolností, kdy by se z války nevrátili ani otec, ani syn naštěstí nedošlo. Mezi muži, kteří již nedožili konce války a do Uhřic se nevrátili, však bylo několik bratrů.

Bratři, kteří se už nevrátili

Bratrské dvojice, které Velká válka vyhnala z domovů a už je nepřivedla živé zpět, jsou z Uhřic tři. Jejich otci byli shodou okolností sami Josefové - Josef Bělohoubek (*1851, Uhřice č. 76), Josef Rozehnal (*1858, Uhřice č. 93) a Josef Živěla (*1862, Násedlovice č. 105).

Kdo byli těmi bratry?
Pro rodiny to byla jistě mimořádnější ztráta. Dvě mužské síly v těžkých letech po válce na vsi určitě v rodinách chyběly. Reálně můžeme mezi případy bratrských dvojic s tragickým koncem zařadit ještě legionáře Josefa Střeštíka a jeho bratra Martina Střeštíka, rodáky z Násedlovic. Marin Střeštík se v Uhřicích oženil v roce 1918 a koncem téhož roku zde i zemřel, zřejmě na španělskou chřipku.

Kam se poděli?

Nezvěstní a prohlášení za mrtva. To je "kategorie", která vypovídá o postupně uvadajících nadějích, zejména pro nejbližší. Za války tak skončily statisíce vojáků. V "příbězích" jsem se spekulativně pokoušel lokalizovat místa, kde uhřičtí nezvěstní zmizeli, zejména pokud bylo známo datum nebo časový úsek, kdy začali být pohřešováni.

Tajemný konec se rozprostírá nad čtveřicí mužů. Uvádím i datum, kdy byli prohlášeni za mrtvé.

Daleko i blízko od domova

Místa, kde uhřičtí muži zahynuli, zemřeli či padli, jsou velice různá. Vypovídají o bojích na východní a italské frontě i legionářském dobrodružství.

Kdo zahynul nejdále od Uhřic?
  • Legionář Klement Halíř - v Jekatěrinburgu, vzdáleném od Uhřic kolem 3 000 km.
  • Legionář František Bělohoubek - v Ivaščenku (dnes Čapajevsk), vzdáleném od Uhřic přibližně 2 300 km.
Naopak nejblíže Uhřicím, v nemocnici v Brně, pouhých 30 km od Uhřic, zemřel František Horych. Pokud bychom to vzali ještě přesněji, Martin Střeštík, poslední, který zemřel a je na památníku, skonal po skončení války doma v Uhřicích.

Místa, která jsou známá, jsem pro přehled zanesl do interaktivní mapy, kterou zde sdílím. Můžete si ji prohlédnout přímo v Google mapách. U jednotlivých označených míst jsou uvedena jména mužů s odkazem na jejich "medailonek" na blogu MY ROOTS. Pár dnů před zveřejněním tohoto článku jsem mapku samostatně sdílel na Facebooku.

Interaktivní mapa těch známých míst, kde vyhasl život mužů z památníku v Uhřicích. Zdroj: Google Maps

Jak šel válečný čas...

Kdybychom seřadili muže podle data úmrtí u těch, kde je to přesně známo, bez nezvěstných a prohlášených (k určitému datu) za mrtva, vznikne následující "pořadí". Smutnou ironií je, že čtvrtina všech jmenovaných mužů z Uhřic přišla o život až v posledním roce války. Naopak "nejklidnějším" z hlediska špatných zpráv byl rok 1917.

Tady je rekapitulace (v závorce dožité roky).

Rok 1914
Rok 1915
Rok 1916
Rok 1917

Rok 1918
Jan Drápal, u něhož není známo datum smrti, měl 40 let už rok předtím, než Velká válka začala. Byl tedy nejstarším, ať zahynul v kterémkoliv roce Velké války.

Velká válka měla mezi uhřickými i "-náctileté" oběti. Josef Rozehnal byl skutečně tou nejmladší, byť nebyl jejím nejmladším účastníkem. Tím byl František Horych. Nejvíce bylo mezi uhřickými oběťmi 1. světové války "třicátníků".

Společní předci

Díky sňatkům jsem různým způsobem spřízněn v drtivou většinou mužů, o nichž jsem psal. V mnoha případech jsem nalezl společné předky s jejich manželkami, v některých případech společné předky s těmi, jejichž jména připomíná památník v Uhřicích, a které jsem chtěl připomenout podrobněji. Tito muži sobě byli také bratry, bratranci, strýci a všelijak jinak spřízněni navzájem.

Mým nejbližším příbuzným v "seznamu" byl praděd Metoděj Rozehnal. Pátrání po jeho osudech i inspirace výročím a úsilím o rekonstrukci památníku, mě přiměly k amatérskému pátrání, které jsem sdílel.

Metoděj Rozehnal, můj praděd  (*4.7.1879 - †17.3.1918)

Hledání společných předků je limitované občas jen malou "hloubkou" zkoumání do minulosti. Týká se tedy nejbližších společných předků. Příbuznost prostřednictvím sňatků bych mohl prokázat se všemi muži z památníku s jedinou výjimkou.
  1. ADAMEC Jakub 
    • Společný předek - Pavel Adamec (*1774, Nemojany - †1826, Uhřice)
  2. ADAMEC Jan
    • Společný předek - Pavel Adamec (*1774, Nemojany - †1826, Uhřice)
  3. BĚLOHOUBEK František
    • Společný předek - Václav Adamec (*1796, Nemojany - †1865, Uhřice)
  4. BĚLOHOUBEK Václav
    • Společný předek - Václav Adamec (*1796, Nemojany - †1865, Uhřice)
  5. BUCHLOVSKÝ František 
    • Společný předek - ne
  6. DRÁPAL Jan 
    • Společný předek - ne
  7. HALÍŘ Klement
    • Společný předek - ne
  8. HORYCH František 
    • Společný předek - Pavel Adamec (*1774, Nemojany - †1826, Uhřice)
  9. HOŘAVA Jan 
    • Společný předek - ne
  10. KLAPIL František 
    • Společný předek - ne
  11. KOŘÍNEK Josef 
    • Společný předek - Melichar Šemora (*1723, Dambořice - †1777, Dambořice)
  12. KUČERA Antonín 
    • Společný předek - ne
  13. MAZEL Tomáš 
    • Společný předek - Jakub Rozehnal (*1743, Uhřice - †1825, Dambořice)
  14. MIHOLA Richard 
    • Společný předek - ne
  15. PEROUTKA Matouš 
    • Společný předek - František Rozehnal (*1710, Uhřice - †1765, Uhřice)
  16. PĚNČÍK Jan
    • Společný předek - ne
  17. POLÁČEK Jakub
    • Společný předek - Silvestr Poláček (*1796, Mouřínov - †1861, Uhřice) - nejisté
    • Společný předek - Anežka Hudec (*1799, Uhřice - †1873, Uhřice)
  18. PTÁČEK Josef 
    • Společný předek - ne
  19. ROZEHNAL Josef 
    • Společný předek - Josef Hudec (*1818, Uhřice - †1867, Uhřice)
  20. ROZEHNAL Metoděj 
  21. ROZEHNAL Štěpán 
    • Společný předek - Josef Hudec (*1818, Uhřice - †1867, Uhřice)
  22. STŘEŠTÍK Martin 
    • Společný předek - ne
  23. TICHÝ František 
    • Společný předek - ne
  24. VÁLKA Bernard 
    • Společný předek - ne
  25. VESELÝ František 
    • Společný předek - ne
  26. ZÁVODSKÝ Tomáš 
    • Společný předek - ne
  27. ŽIVĚLA František 
    • Společný předek - Václav Adamec (*1796, Nemojany - †1865, Uhřice)
  28. ŽIVĚLA Josef 
    • Společný předek - Václav Adamec (*1796, Nemojany - †1865, Uhřice)

Památku uhřických vojáků z Velké války jsem v Uhřicích uctil ve čtvrtek 8.11.2018. Památník již je po rekonstrukci. Fotografie chybí, ale ty dochované najdete v jednotlivých medailoncích 28 mužů. Zdroj: vlastní foto, 8.11.2018

Kdo nebyl rodákem z Uhřic?

Všichni "muži z uhřického památníku" nebyli přímo uhřickými rodáky. Někteří byli lidově řečeno "přespolní" ze sousedství, jiní z větší dálky (např. učitel Josef Ptáček či řezník Richard Mihola). Malinko o něčem vypovídá i to, zda a kde jsou připomenuti na památnících obětem války. Pojďme se podívat, kde se "přespolní" narodili a zda si je jejich rodná obec připomíná.

Klement Halíř (třetí řádek odspodu) na pamětní desce v Žarošicích. Je u něj datum úmrtí 28.10.1917, což je záhada. V Žarošicích se narodil jediný Klement Halíř a vojenská úmrtní matrika i kartotékový lístek potvrzují datum smrti v Jekatěrinburgu 24.10.1918. Zdroj: vlastní foto, 13.6.2018

Bernard Válka (6. řádek odspodu) na pamětní desce v Žarošicích. Zdroj: vlastní foto, 13.6.2018

František Buchlovský, který se oženil v Násedlovicích, je zde také na památníku zmíněn (viz. níže). Stejně tak jako Tomáš Mazel, který se přiženil do Archlebova, kde jeho jméno najdeme na tamním památníku (viz. níže). Na druhé straně, v Násedlovicích chybí Martin Střeštík, násedlovický rodák, který se přiženil pro změnu do Uhřic.

Těžko říci, podle jakého klíče zmiňuje zdroj ve Čtení o Uhřicích "26 obyvatel Uhřic", místo 28.

František Buchlovský (i s fotografií, nahoře vpravo) na pamětní desce v kostele v Násedlovicích (deska je umístěna za mřížemi, které byly v době mé návštěvy zamčeny. Zdroj: vlastní foto, 13.6.2018

Tomáš Mazel (6. řádek shora, vpravo) na pamětní desce památníku, před kostelem v Archlebově. Zdroj: vlastní foto, 13.6.2018

Záhadní Janové

Největšími "záhadami", vyplývajícími z nedostatku informací, jsou opředeni všichni Janové, které na památníku v Uhřicích najdeme. Nejsou v kartotéce padlých, ani v databázi VHA, chybí u nich kmenový list a není jasné, kde zahynuli. Jejich "medailonky" nebo "příběhy" jsou tedy stručné a vlastně neúplné. Jde o tyto muže:
Možnosti dalšího výzkumu jsou otevřené ve všech případech. U těchto vojáků je potřeba najít něco, "čeho se chytit", pokud ono "něco" ještě existuje.

Památník v Uhřicích

U každého medailonku uhřických padlých, zemřelých a nezvěstných, jste se na závěr setkali s fotografií památníku, kterou pro VETS fotil Petr Něnička, zakladatel vojenského muzea ve Vlkoši u Kyjova, a která je součástí záznamu na webu Spolku pro vojenská pietní místa.

Podoba památníku před rekonstrukcí v roce 2018. S touto fotkou od Petra Něničky jste se setkávali v závěru každého "medailonku" o uhřických vojácích, kteří na něm mají své jméno. Zdroj: VETS, Petr Něnička

Jak s blogu také víte, v průběhu roku 2018 prodělal památník v Uhřicích rekonstrukci. Byla to zásluha zejména paní tajemnice Aleny Hovězákové, která zajistila finanční prostředky díky programu Ministerstva obrany na obnovu památných vojenských míst. Okolnosti způsobily, že iniciátorka zkraje léta odešla z úřadu a spojení s Obecním úřadem v Uhřicích bylo přerušeno. Plány na slavnostní odhalení vzaly za své a s nimi i propojení medailonků např. na web obce apod. Prostě "člověk míní a život mění".

V průběhu sepisování osudů a alespoň úvodního pátrání po předcích a válečných osudech mužů z Uhřic na Kyjovsku, které jsem vám v posledních několika měsících na blogu MY ROOTS představil, jsem navázal některé kontakty s jejich potomky a příbuznými.

Od paní Mrázkové, jejímž pradědem byl Václav Bělohoubek, jsem dostal e-mailem fotografii památníku z doby, kde na něm byly ještě všechny fotografie mužů v porcelánových oválných rámečcích. Obrázek není datován. Rád jej na závěr dlouhé série článků, s velkým poděkováním paní Mrázkové, sdílím.

Dobová fotografie pomníku u školy v Uhřicích, který vznikl v roce 1927. Ještě se všemi fotkami uhřických mužů. S díky paní Mrázkové.

Ještě jednou se s pietou a vzpomínkou skláním před památkou všech těchto mužů!

Pokud se někdy záměrně nebo řízením různých okolností do Uhřic nedaleko Kyjova dostanete, s krátkou vzpomínkou se také zastavte. Děkuji.





P.S. (aktualizace 29.12.2019)

Hurá!!! V prosincovém Zpravodaji obce Uhřice vyšel rozhovor o tomto projektu. Děkuji Lukáši Gajárkovi za zájem.



Publikoval v Žádné komentáře:
Štítky: , , , , , ,

6. 7. 2018

Richard Mihola (*1876 - †1915) - řezník a hostinský z Uhřic a památník v Uhřicích a Drnovicích

Richard Mihola není rodákem z Uhřic. Narodil se v Drnovicích (okres Blansko) a dokonce se v Drnovicích i oženil. Ani jeho provorozený syn Richard se v Uhřicích ještě nenarodil. Stal se tam však později řezníkem a hostinským. Rodačkou z Uhřic byla až dcera Richarda Miholy, Arnoštka. Už jsem se o ní zmínil v kratičkém příběhu Františka Horycha. Arnoštka (dostala jméno po své matce jako prvorozená dcera) si totiž vzala Horychova mladšího bratra Karla.

Vidíte, že příběh dalšího hrdiny mých "medailonků", bude trochu pestřejší než předchozí. Ostatně, zanechává jasnější stopy i do dnešních dnů. A jak vidno, "ohnisko" příjmení Mihola není na Hodonínsku.

Rozložení příjemní "Mihola" v dnešních dnech stále ukazuje na "centrum" v okolí Boskovic. Zdroj: KdeJsme.cz

Richard Mihola

Richard Mihola byl jeden z těch dříve narozených mužů, kterým Velká válka vzala život. Měl šest dětí, poslední (syn Rudolf) se mu narodilo už v prvních dnech války (19. září 1914). Netroufám si tvrdit, zda byl jeho táta v době narození v Uhřicích nebo už v Haliči na frontě. Existuje jen hypotéza, kterou také zmíním.

Richard se narodil v Drnovicích 25. března 1876 drnovickému hostinskému Antonínu Miholovi a jeho manželce Julii, rodem Jana Findejse z Dalečína (okr. Žďár nad Sázavou). Její otec byl mlynářem v Drnovicích (nedaleko Boskovic, Lysic a Kunštátu).
Richard Mihola na původní fotce z uhřického památníku. Zdroj: OÚ Uhřice


Při pátrání po předcích Richarda Miholy jsem se chvíli "trápil" s jeho dědem Josefem Miholou a pradědem Bartolomějem. Ten byl šenkýřem v Drnovicích, kde se objevil "zčistajasna". Ani rodokmeny Miholů sdílené na MyHeritage (zde a zde) toto tajemství neodhalily. Při podrobnějším zkoumání se mi podařilo objevit, že Bartoloměj Mihola byl šenkýřem také v nedaleké Kunčině Vsi. Tam se mu a manželce Anně (rodem Špidla) narodily první děti (vč. Josefa, děda Richarda Miholy), než se kolem roku 1815-1816 stal hostinským v Drnovicích. Jeho nástupcem v Kunčině Vsi byl šenkýř Josef Vejvoda. Bartoloměj Mihola zřejmě nepředal řemeslo přímo synovi Josefovi. Zemřel (patrně před rokem 1825) a hostinským v Drnovicích byl několik let Antonín Slezák. V roce 1833 se už ženil Bartolomějův syn Josef jako hostinský. Hostinským byl i Josefův syn Antonín. Šenkýři a hostinští patřili mezi jedny z typických stěhovavých povolání.



Richard se stal v Drnovicích řezníkem, řezníkem byl i později v Uhřicích. Jak už bylo napsáno, oženil se ještě v Drnovicích. Bylo to užitečné spojení hostinsko-řeznického rodu s pekařským rodem. Při svatbě, 10 let před válkou byl už Richard po prezenční vojenské službě, takže byl "záložákem" 14. zeměbraneckého pěšího pluku. Mezi svědky byl i František Mihola, hostinský v Lysicích (nedaleko Drnovic).

 Hostinský, řezník, pekař... To vypadalo na bohatou svatební hostinu.


Zápis svatby drnovického řezníka Richarda Miholy a dcery drnovického pekaře Arnošty Peřina. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Lysice 638, online s. 146/217 (zde).  



Richardovi a Arnoště se narodilo šest dětí. Nejstarší Richard v Omicích (blízko Rosic u Brna). Datum pochází z indexu k matrice, která je stále "živá" uložená na příslušném obecním úřadu. Další děti už se Richardovi a jeho manželce narodily v Uhřicích, počínaje Arnoštkou (*14. února 1907) - tou, která se později stala manželkou Karla Horycha, bratra další z uhřických obětí války, Františka Horycha.

Nejmladší dítě, syn Rudolf se u Miholů narodil už během války, 19. září 1914. Bylo po mobilizaci (31. července 1914) a Richard se narození syna už nedočkal. O důvodech píše server velkavalka.info?

"...okamžikem mobilizace byli povoláni všichni záložníci, tedy muži ročníků 1882-1889, kteří si byli v letech 1903-1913 odbyli prezenční službu. Ti doplnili mírové početní stavy jednotek na válečné. Navíc byli povoláni vycvičení domobranci I. výzvy, tedy muži ročníků 1876-1881, kteří už byli (po odbytí prezenční služby v letech 1897-1906) ve svých 32 letech vyřazeni ze zálohy svých jednotek (v pásmu I. armádního sboru byli povoláni i vycvičení domobranci II. výzvy, tedy ročníky 1872-1876). Z těch byly sestaveny domobranecké jednotky (ty v míru neexistovaly). Armáda v tomto složení během několika dnů po mobilizaci vytáhla do pole." 

 "...Na začátku září 1914 byli povoláni vycvičení domobranci II. výzvy, tedy ročníky 1872-1876 i z území ostatních sborových okrsků."

Richard Mihola (ročník 1876) byl mobilizován buď hned 30. července 1914 nebo ve II. výzvě počátkem září 1914.

Začala jeho krátká pouť Velkou válkou, která skončila na haličské frontě koncem března následujícího roku.

Manželka Richarda Miholy pokračovala v řemesle svého manžela - byla hostinskou v Uhřicích. Nejstarší syn Richard byl po otci řezníkem a spolu s matkou hostinským v Uhřicích. Mladší syn Jaroslav byl řezníkem v sousedních Žarošicích. Vdova po Richardu Miholovi pochovala před svou smrtí i syna Richarda. Ten zemřel na Nový rok 1953, jeho matka v září 1959. Obdivuhodné je, že poté, co ji ve válce zemřel manžel, zůstala vdova se šesti dětmi sama a už se nevdala.

Tři děti Richarda Miholy se dočkaly ještě i života po "sametové revoluci", další dvě nikoliv. Mezi nimi i nejmladší syn Rudolf, který zemřel v Praze v roce 1974. Jeho tatínek Richard Mihola jej pravděpodobně nikdy nespatřil a nedržel v náruči.

Hrob rodiny Miholových na hřbitově v Uhřicích. Zdroj: BillionGraves

Haličská fronta, jaro 1915

U Richarda Miholy jsou k dispozici dokonce dva kartotékové lístky z Vojenského historického archivu. Z nich vyplývá, že byl zraněn v boji u Borzecinu a zemřel na bojišti v nemocnici. Udanou vojenskou jednotkou je domobranecký pěší pluk č. 25 (Lansturm-Infanterieregiment, Lst IR 25). Byl to česko-německý pluk, kam byli v průběhu války rekrutování Poláci. Kmenový list Richarda Miholy se nedochoval.

Kartotékový lístek z kartotéky padlých shrnuje základní fakta. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce. 

Co si můžeme o počátečních fázích Velké války přečíst? Např. server Válka.cz píše:

"Rakousko-Uhersko vytvořilo plán B (Balkán), který počítal s nasazením tří armád proti Srbsku, zatímco další tři by bránily ruskou hranici proti ruskému útoku na pomoc Srbsku. Když bylo jasné, že konflikt nebude omezen na Balkán, přepracovalo jej na plán R (Rusko), v němž byly na srbskou frontu přiděleny jen dvě armády (8 divizí), na ruskou čtyři (28 divizí) a 12 divizí ponecháno jako záloha. Tuto zálohu však náčelník rakouského generálního štábu Conrad von Hötzendorf na počátku války okamžitě začal přesunovat na srbskou frontu, následně si to rozmyslel a naopak je stáhl na frontu ruskou. Ve výsledku tedy nepomohly v Srbsku a nedorazily včas do Ruska, kde se plánoval v součinnosti s Němci útok na ruské Polsko, což byl dlouhý pruh území mezi východním Pruskem na severu a Rakouskem na jihu. Rakušané měli postupovat na sever a Němci z východního Pruska na jih, obě armády se spojit a odříznout tak ruské jednotky v Polsku, a Rakušané poté hodlali zatlačit Rusy dál na východ. Tento plán však nemohl být realizován, neboť Němci se ve shodě se Schlieffenovým plánem nejdříve obrátili na západ a nezbývalo jim dost sil k provedení jejich části útoku, což Rakušané odmítli brát v potaz."

Mocnářství situaci nezvládalo od samého počátku, takže to předznamenalo i události, které se odehrávaly na haličské frontě, kde bojoval Richard Mihola.

25. domobranecký pěší pluk byl součástí 1. armády. V srpnu 1914 tvořil část posádky v pevnosti v Krakově.

První mapa (ÖULK, díl 2, mapa 6) je zachycením rozmístění vojsk na východní frontě 15. ledna 1915, kdy Richard Mihola ještě žil. Borzecin a okolí jsou označeny na obou mapách zeleným obdélníkem. Fronta byla podél Dunajce. Boje a spojené akce 1. a 4. armády zde probíhaly už před vánoci 1914, ale k ničemu nevedly.

23. ledna 1915 byl 25. domobranecký pěší pluk součástí 1. armády, skupina Martiny, v sestavě 106. domobranecké pěší divize, která čítala 7171 vojáků (na mapě modrá šrafovaná oblast nad zeleným obdělníkem).

Stav části fronty okolo Borzecinu v lednu 1915. Jednotka s Richardem Miholou byla součástí 106. domobranecképěší divize (106 - nad horním okrajem zeleného obdélníku). Zdroj: ÖULK, díl 2, 1915, mapa/leták č. 6. Zelený obdélník jsem doplnil.

Druhá mapa (ÖULK, díl 2, mapa 11) ukazuje stav 14. dubna 1915, tedy už po smrti Richarda Miholy. Situace byla typická - bez pohybu.

Stav části fronty okolo Borzecinu v dubnu 1915. Zdroj: ÖULK, díl 2, 1915, mapa/leták č. 11. Zelený obdélník jsem doplnil.

Mezi těmito "stavy" Richard Mihola zemřel v polní nemocnici. Bylo to severně od míst, kde v okolí Gorlice 3. armáda čelila ruskému tlaku, v situacích, které ÖULK podrobně popisuje. O bojích 1. armády se příliš nezmiňuje. I obě mapy ukazují, že zde žádný pohyb a průlom nenastal.

V tomto duchu se odvíjela řada "příběhů", o kterých jsem v posledních měsících psal. Nevysloveným "předpokladem" byla účast v bojích. Ale je jasné, že ne všichni, kteří válku nepřežili, zemřeli se zbraní v ruce. Podobný osud stihl i mého praděda Metoděje Rozehnala, který zemřel v nemocnici ve Vídni na jaře 1918 a byl vojínem zásobovacího skladu. Nemohu tak potvrdit žádnou "romantizovanou" verzi o bojích někde na frontě, byť mě tajemství cesta pradědy válkou zajímá a už se jej asi nikdy nedozvím.

Těžko hádat. Naštěstí žijí potomci Richarda Miholy. Od jeho vnuka Jaroslava Z jsem se dozvěděl, že Richard Mihola byl řezníkem i u pluku a v nemocnici zemřel na tyfus.


Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, foto Petr Něnička

Drnovická "sága"

Rodokmen Richarda Miholy je zřejmě jediným, který se týká jmen z památníku v Uhřicích, který neobsahuje žádného uhřického rodáka. Těmi byly až Richardovy děti. Na rodokmen rodiny Miholových je však člověk daleko povolanější, než jsem já, pan Jaroslav Mihola. Setkal jsem se s ním poprvé setkal jarní pietní vzpomínce v Uhřicích 17. března 2018. Je potomkem Richarda Miholy, který byl jeho dědem. On sám je potomkem Jaroslava, prostředního syna Richarda Miholy. Rodokmeny se zabývá už od gymnaziálních let. S rodinou jezdí v pětiletých cyklech výročních let do Borzecinu na hrob svého dědy. Poslední návštěva se uskutečnila na stoleté výročí jeho smrti v roce 2015. Od pana Jaroslava jsem se dozvěděl, že Richard Mihola zemřel na tyfus a zápal plic.

Rodokmen Richarda Miholy, který si můžete prohlédnout na tomto odkazu je ten, který jsem sestavil "od stolu" a není tak úplný, jaký jistě má pan Jaroslav.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
  • N 3.11.1807 Josef - Bartoloměj Mihola a Anna Špidla, Kunčina Ves č. 3
  • O 29.9.1833 Josef (Bartoloměj) Mihola, Drnovice č. 32 a Františka (Václav) Augustínek, Drnovice č. 56
  • N 13.5.1839 Antonín - Josef Mihola a Františka, Drnovice č. 32
  • O 4.2.1866 Antonín (Josef) Mihola, Drnovice č. 32 a Julie (Jan) Findejs, Drnovice č. 13
  • N 25.3.1876 Richard - Antonín Mihola a Julie, Drnovice č. 32 
  • O 11.10.1904 Richard (Antonín) Mihola, Drnovice č. 32 a Arnošta (Josef) Peřina, Drnovice č. 98
  • Z 29.3.1915 Richard Mihola, Borzecin (nyní Malopolské vojvodství, Polsko)

Současná mapa Polska v vyznačení oblasti Borzecinu, kde zahynul Richard Mihola. (V levém dolním rohu je Novy Wisnicz, obec jejíž součástí je nyní Stary Wisnicz, kde se narodili rodiče mí prababičky Emilie, rozené Aniol. Je to onen "extrémní" bod na východě, který se objevuje na mapě mých předků.) Zdroj: Mapy.cz

Zpět do Drnovic

Jelikož byl Richard Mihola rodákem z Drnovic, nahlédl jsem na tamní pomník obětem Velké války. Z rodu Miholů se tam objevuje "pouze" jméno František.

Seznam padlých z Drnovic. Mezi nimi je František Mihola. Richard Mihola jako drnovický rodák chybí. Od roku 1906 žil v Uhřicích na Kyjovsku. Zdroj: VETS - Spolek pro vojenská pietní místa - Drnovice.

Pátral jsem po Františku Miholovi a našel padlého toho jména v kartotéce VHA. Je to František Mihola, který se narodil v Lysicích. Pro jistotu jsem ještě vyhledal pomník padlých v Lysicích, avšak tam se příjmení Mihola mezi padlými vůbec nevyskytuje.

Kartotékový lístek, který badatele může navést na stopu. Tak, jako jsem se o to pokusil já v případě Františka Miholy. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce. 

Pro zajímavost, František Mihola byl bratrancem Richarda Miholy jehož příběhu jsem se věnoval v první části. Narodili se ve stejné chalupě (č. 32). Richard v roce 1876, František o pět let dříve.

František Mihola byl hostinským v Drnovicích na radnici. V říjnu 1904 a lednu 1905 se v Drnovicích slavily dvě (jistě bohaté) svatby. Nejprve se ženil řezník (mladší) Richard Mihola, o tři měsíce později jeho bratranec a hostinský (starší) František Mihola. Oba pak spojil stejný osud - Velká válka o jedenáct let později. Zahynuli každý na jiné frontě.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
  • N 3.11.1807 Josef - Bartoloměj Mihola a Anna Špidla, Kunčina Ves č. 3
  • O 29.9.1833 Josef (Bartoloměj) Mihola, Drnovice č. 32 a Františka (Václav) Augustínek, Drnovice č. 56
    • Manželé, kteří jsou společnými předky (dědou a babičkou) pro padlé bratrance Richarda a Františka Miholovy.
  • N 21.3.1835 František - Josef Mihola a Františka, Drnovice č. 32
  • O 11.6.1865 František (Josef) Mihola, Drnovice č. 32 a Marie (Petr) Adámek, Lysice č. 146
  • N 26.8.1871 František - František Mihola a Marie, Drnovice č. 32 
  • O 10.1.1905 František (František) Mihola, Drnovice č. 8 a Marie (František) Jašek, Drnovice č. 62
    • Za svědka byl ženichovi Antonín Mihola, hostinský, nejstarší bratr Richarda Miholy.
  • Z 18.9.1916 František Mihola, Pietra Rosa, Přímoří (nedaleko Monfalcone, Itálie)

Památník obětem Velké války v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička

Po dětech Františka Miholy jsem v "živých" matrikách na Obecním úřadu nepátral, byť určitě byly a existují, stejně jako v případě Richarda Miholy" jejich potomci. Pokud se najde mezi čtenáři někdo z potomků či příbuzných, rád si informace doplním. Psát můžete do komentářů nbo přes kontaktní formulář.

Přímoří a sedmá bitva na Soče

Na rozdíl od svého bratrance Richarda Miholy, František se zúčastnil bojů na italské frontě. Procházel válkou o rok a půl déle.

Mezi dubnem a květnem 1915 (kdy už byl Richard Mihola po smrti) byli odváděni domobranci ročníků 1873 a výše. Na konci května byla vojenská služba rozšířena ze 43 let až roku na 50 let. V srpnu František dosáhl věku 44 let. Spadl tak díky průběhu války do pasti. V červenci 1915 byli už odváděni domobranci na horní hranici věku, tedy ročník 1865. Mohu se domnívat, že právě 44. narozeniny "oslavil" František Mihola už ve vojenské službě. Otázkou je, zda v té době už byl nasazen na frontě.

V kartotékovém lístku je zapsán jako vojín domobraneckého okresního velitelství Brno.

Padlí vojáci u Pietra Rossa, kóta 85 u Monfalcone, 22. října 2015, rok před tím kde u Pietra Rosa zahynul František Mihola. Zdroj: foto Jindřich Byšický (1889 - 1949), fotograf 47. pěšího pluku Rakousko-Uherské armády. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce. 

Podle data a místa smrti je jasné, že se František stal obětí sedmé bitvy (z celkem 12) na okolo břehů řeky Soča (Isonzo). Oficiálně probíhala od 14. do 17. září 1916 padlo na straně rakousko-uherské armády kolem 15 000 vojáků. (To je 30x tolik, kolik má obec, v níž žiji - Zbyslavice.)

Podle mapy, která ukazuje postavení jednotek 14. září před bitvou lze identifikovat, kde leží Pietra Rossa v tehdejším Přímoří. Začínala tam sočská fronta od přímořské strany. Označení 24 LstGbBr. patří 24 domobranecké horské brigádě (domobranecké pluky č. 11 a 27) v sestavě 5. armády dle stavu v polovině září 1916 (podle ÖULK, díl 5, str. 631 a dále). Součástí byla i 9. pěší divize. V tomto vojskovém seskupení byl s největší pravděpodobností umístěn drnovický hostinský František Mihola. V sektoru bylo 13 650 mužů.

Stav před sedmou bitvou na Soče v přímořské části. Zde dobojoval František Mihola z Drnovic. Pohřben byl 19. září 1916 v obci Jamiano (na mapě zhruba uprostřed). Zdroj: ÖULK, díl 5, 1916, mapa/leták č. 30.

František Mihola, podobně jako jeho bratranec zemřel v polní nemocnici. To znamená, že nepadl na místě, ale byl nejspíš těžce zraněn a zraněním podlehl v polních podmínkách nemocnice. Byl to tragický konec léta 1916, ale zdaleka ne konec tragickým událostem podél řeky Soča/Isonzo.

Místo Pietra Rossa nedaleko Monfalcone najdete na další mapě. Je to místo, které je v kartotékovém lístku zapsáno jako místo, kde zemřel František Mihola. Jamiano, kde byl pohřben leží v Itálii kousek od italsko-slovinských hranic.

Pietra Rossa, místo, kde se podzimu 1916 nedožil jeden z pokračovatelů řemesla drnovických hostinských. Padl krátce po svých 45. narozeninách. Zdroj: ÖULK, díl 5, 1915, mapa/leták č. 31.

Místa, kde padli bratranci Miholové od sebe dělí vzdušnou čarou 710 km. Drnovice na Blanensku od Uhřic na Hodonínsku děli 55 km. Narodili se ve stejné chalupě v Drnovicích. Kdoví, kdy se spolu naposled viděli či potkali.

Čest jejich památce!

Borzecin v Polsku a Monfalcone (s jezerem Pietra Rosso) v Itálii. Místa, kde zahynuli bratranci Miholové z Drnovic (a Uhřic). Zdroj: Mapy.cz

P.S.

Kartotékový lístek ještě zmiňuje Konráda Miholu z Drnovic, narozeného v roce 1889. V matrice narozených Drnovic jsem jej nenašel, ta pro Lysice není ještě digitalizovaná.


Publikoval v Žádné komentáře:
Štítky: , , , , ,
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)