"Kolo mlýnský" - Mlýny a mlynáři v rodokmenu - 1. část (Brankovský a mlýn v Uhřicích)

V mnoha rodopisech lidé najdou mezi svými předky nebo pra-příbuznými jedno z tzv. stěhovavých povolání - mlynáře. Ani můj rodokmen není výjimkou. Týká se to minimálně dvou míst - Klimkovic (u Ostravy) a Nemojan (u Vyškova na Moravě). Třetí místo je spojeno se jménem Brankovský z Dambořic a jde o spekulaci propojení s bývalým mlýnem Brankovský u rybníka Brankovec, na pomezí Uhřic a Dambořic (event. o spojitost s mlýnem v městysu Brankovice, okr. Vyškov).

Rozhodl jsem se nahlédnout pod pokličku těchto "mlynářských epizod". Pro začátek se budu věnovat Dambořicím, Uhřicím a Brankovským.

Petr Brankovský z Dambořic

Při hledání kořenů jsem na počátku roku 2015 odhaloval ve vývodu předků větev, která započala u Jana Brankovského a jeho syna Petra, pokřtěného v Dambořicích už 30. června 1649, na jakémsi pomyslném úsvitu tamních "matričních dějin". Křest Petra Brankovského je v tuto chvíli nejstarším doloženým křtem mého předka v rodokmenu na jihu Moravy, ve větvi Rozehnalů, konkrétně vývodu předků Metoděje Rozehnala z Uhřic. Dřívější datum křtu mám poznamenané pouze u sester (Marianna (*1647) a Kateřina (*1648)) mého dalšího předka, Tomáše Kramáře z Dambořic.

Zápis křtu Petra Brankovského v roce 1649. O mlynářskou rodinu (už?) nešlo. Zdroj: MZA Brno, Acta Publica, fond matrik E67, sign. 5199, on-line str. 3/131.

V dalším hledání a prohlížení dambořických a uhřických matrik jsem občas narazil na zápisy, kterým jsem nevěnoval příliš pozornosti. Spojovala je poznámk "ex mola Brankovsky", tedy z Brankovského mlýna. Nebyli to ovšem osoby z rodové linie mých předků. Spekulativní otázka spíše zněla: Může příjmení Brankovský nějak souviset s brankovským mlýnem?

Mola Brankovsky aneb mlýn u rybníku Brankovec

U Uhřic na Hodonínsku teče Spálený potok. Matriky zmiňují také "mola Spaleny", tedy mlýn, jež na tomto potoce stával. Zřejmě je to blízko míst, kde se nacházela památná Císařská lípa. Toto místo je známo i jako Lípa u Spáleného mlýna. Bylo zde uzavřeno příměří po bitvě u Slavkova (5. prosince 1805). Dnes se osada jmenuje Janův Dvůr. Co o těchto místech lze zjistit?

Web obce Uhřice zmiňuje:

"V okolí se nacházel pouze Spálený mlýn. V území, kde se schůzka konala, bylo údajně pět lip a velký dřevěný červený kříž. Monarchové prý měli původně jednat ve mlýně. Pro těstnost světnice, byl pro Napoleona postaven pod lípou vojenský stan."

Kronika Uhřic (ke stažení, díl II, s. 31) uvádí, že:

"Názvy 'Spálenec' a 'Brankovec' zůstaly po bývalých vodních mlýnech v těchto místech se nalézajících."

Procházka ve staré knize Památky z bitvy u Slavkova r. 1805 píše na str. 39:

"Spálenec. U státní silnice ze Slavkova do Hodonína (37 km od Brna) mezi Žarošicemi a Násedlovicemi stál v době bitvy slavkovské mlýn, jenž po majiteli Spálenkovi byl nazýván 'Spá1enec' a dosud sluje v lidu toto místo 'Na  spálenci'. Tehdy byly zde dva rybníky: 'Spálenec' a 'Brankovec'. Později byl tu vystavěn lichtenštejnský 'Janův dvůr'."

Internetový Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku ještě k doplnění uvádí následující heslo:

"Jednoslovné PJ Brankovec z Uhřic pojmenovává „pole podél potoka, v místech bývalého mlýna“, stejně znějící PJ zřejmě pro totéž pole, zapsané v sousedních Dambořicích, označuje „pole na místě bývalého rybníka“. PJ tedy snad vzniklo přenesením jména mlýna nebo bývalého rybníka, které bylo odvozeno sufixem -ovec z OJ Branek/Branka, pojmenovávalo tedy objekt podle mlynáře či majitele (Alois Procházka, Památky z bitvy u Slavkova r. 1805, 2. vydání, 1931, s. 39: „U státní silnice ze Slavkova do Hodonína ... byly dva rybníky: Spálenec a Brankovec.“). Ve víceslovných PJ z Uhřic je jméno B. blíže specifikováno předložkovými vazbami se substantivy vyjadřujícími relační objekty a pojmenovávají části pole podle polohy."

Když byl Spálenec kdysi nazván po majiteli Spálenkovi, jak své jméno získal mlýn Brankovec či Brankovský? V matrikách se tak daleko nedostanu. Jiné archivní materály, dostupné v MZA v Brně pouze v badatelně, jsem dosud studovat nezačal.

Bádání je však z jistého pohledu velmi romantické. Posuďte sami.

Co se píše v Pamětní knize Uhřic

Druhý svazek pamětní knihy Uhřic, která je na webu nazývána "kronikou" představuje od strany 83 následující povídání:

"...Stráně k Násedlovicím i se Starým dolem bývala holá pastviska a v nížinách byly 2 rybníky: rozsáhlý rybmík Brankovský na silném potoce od Archlebova tekoucím pod sinicí až k samým hranicím, kde - prý na hranečníku Uhřic, Násedlovic a Dambořic - stával veliký mlýn na troje složení (i krupice se tam dělala!) - Brankovec. Dnešní dráha toto místo protíná. V rybníku bývalo moc ryb a veliké - 2-3 kg vážily. Za "šesták" - ten opravdový šesták, který platil 6 kr šajnů a označen byl velkou šestkou - dostal ryb plnou putýnku."

Šesták bylo původně lidové označení rakouskouherské mince v hodnotě šest krejcarů, tj. 1/10 zlatky (1 gulden = 60 krejcarů).

"A když se při hlavním lovení rybník zčásti vypustil, nachystali si těch uvízlých v blátě do vůle; nikdo to ani nechtěl, vždyť tenkrát nebyly ryby vzácné.  rybník byl v každé dědině - ne-li 2 - na celém Ždánsku...

...Císařská silnice tvořila hráz druhému rybníku výše položenému, který sahal až k vrbským a pod Slaný důl; byl menší a struhou z něho vedená byla voda pod silnic - kde byl ještě donedávna most - Spálenec, jenž stával u silnice k Dambořicím. U mostu na cestě ke Lhotám byl splav. Avšak v době naší návštěvy byly již oba mlýny v úpadku. Strašná povodeň roku 1847, které pod vykácením luk nad Zdravou Vodou stihla Žarošice, kde voda odnesla 7 domků a mnoho jiných škod nadělala, protrhla také hráze rybníků a zanesla je bahnem.

Nové hráze nebyly již tak důsledně postaveny, voda je opět protrhla a k mlýnům přicházela pak voda jen v nedostatečném množství struhami přímo z potoka. Mlýny pozbyly svého významu, zanikaly, až je odkoupil velkostatek k účelům odvodňovacím. Budovy byly částečně rozbořeny a materiálu špatnějšího se upotřebilo k opravě cest. Z Brankovce zůstal dlouho mlat, ve kterém bývala karanténa pro dobytek ve velkém množství přivážený z Uher (voli); až začaly parní pluhy, přestali kupovat voly a mlat byl jako nepotřebný rozebrán.

Déle se udržel Spálenec, jehož posledním majitelem byl Molín. Dosud stojící kovárna z mlýnu upravená je jedinou památkou na tyto 2 významné mlýny, jež Uhřicím v následujících letech scházely; všude bylo daleko do mlýna! Jezdilo se až do Hodonína, do Lanžhota, do Židlochovic! A kteří neměli potahů - šrotovali. "Za tenkrát, dyž ste šél v lítě časně ráno chalópkama v každým domě hrčel mlýnek; v noci se našrotovalo a ráno zadělalo. Ze štyroch slaměnek rži a dvóch herteplí bylo 6 pecnů chleba; ten aspoň tak hneď neztvrdl!"

 
V této tísni povstaly větrné mlýny, jež dodávaly ještě před válkou krajině jakéhosi romantického rázu. Dva (1862) stály na Romenově, třetí postavil Novotný na Rovenských."

A dnes?

To byl úryvek z pamětní knihy Uhřic. Nabízí zřejmě nejucelenější představu o mlýnech Brankovský a Spálený. Jejich polohu (viz. obrázek) je možné dohledat na indikačních skicách pro Stabilní katastr, z let předtím, než se protrhly hráze rybníků při povodni v roce 1847. Mapování pro Stabilní katastr totiž v Uhřicích proběhlo v roce 1827.

Rybníky Brankovec a Spálenec s mlýny, na obrazovce mapy Stabilního katastru Uhřice (mapováno 1827). Zdroj: "PrintScreen" web Ústředního archívu zeměměřičstkého a katastrálního, http://archivnimapy.cuzk.cz

Z detailu konkrétní mapy pro Stabilní katastr je patrné, že v kopci nad rybníkem Brankovec měl v roce 1827 jedno z polí i můj praprapraděd Jiří Rozehnal z Uhřic. č. 19.

Na současné mapě je přibližná poloha bývalého rybníka Brankovec označena zeleným obdelníkem.

Místo, kde se ještě v první polovině 19. století rozprastíral rybník Brankovec na okraji katastru obce Uhřice. Zdroj: https://mapy.cz

Pokud vás zajímají pověsti, můžete si přečíst také jednu kratičkou o mlýnu, vodníkovi a mlýnském kole - tentokrát v Dambořicích. Spolu s dalšími pověstmi ji najdete na webu městečka Dambořice zde.

Ještě je tu mlýn Kunštát

V matrikách Dambořic a Uhřic je ještě několikrát zmíněn mlýn Kunštát. 5. listopadu 1671 je v matrice zapsán křest Karla, syna mlynáře Jakuba Kropáčka a Alžběty. Jako kmotři jsou uvedeni Jan Hortvik a Dorota Myslivcová (?) z Dambořic, také mlynáři. Ze zápisu není jasné, v jakém mlýně působili.

Jakub Kropáček, mlynář, kterému se v roce 1671 narodil syn v Dmbořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, on-line str. 36/131.

30. října 1675 je v části matriky věnované úmrtím zapsáno, že "zemřelo děťátko vdovy u mlynáře brankovského". Jméno žádné uvedeno není.

Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, on-line str. 82/131.

V roce 1676 se v matrice Dambořic objevuje znovu mlynář Jakub Kropáček. Tentokrát už jako kmotr malé Justiny, křtěné 9. května 1676. Je zde však napsán jako mlynář ze mlýna Kunštát.

Kmotr Jakub Kropáček, už jako mlynář ze mlýna Kunštát. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, on-line str. 43/131.

Nejprve mě napadl Kunštát na Blanensku, ale to je dost daleko. Proto jsem hledal ověření.

Podle publikace Dambořice ve světle kronik (str. 17) "...Jan mladší z Ludanic zapsal roku 1531 Dambořice s dvorem, pustým pivovarem a farou Janu Kunovi z Kunštátu a na Lukově, zemskému hejtmanovi a jedné z nejslavnějších postav dambořických dějin."

Město Kunštát v okrese Blansko na svém webu píše, že "První písemná zmínka o Kunštátu pochází z roku 1279. Stavitelem hradu a majitelem panství byl Kuna, syn Gerharda ze Zbraslavi, po něm se sídlo i městečko nazývalo Kunovo místo (Cunstat - česky Kunovo miesto). Páni z Kunštátu drželi panství do roku 1521. Nejslavnější z tohoto rodu byl český panovník Jiří z Kunštátu a z Poděbrad, který byl majitelem kunštátského panství v letech 1427 - 1464."

Páni z Kunštátu byli páni s "erbem tří pruhů". Proto jsou si erby Kunštátu a Dambořic velmi podobné. Tradice "mlynářské spolupráce" mezi Kunštátem a Dambořicemi pochází snad z těchto dob a byla přirozená. Mlynáři z kunštátského mlýna se v Dambořicích jako kmotři objevují vícekrát. Zda je to i opačným směrem jsem nezjišťoval.

Erby tří pruhů pánů z Kunštátu - vlevo Dambořice, vpravo Kunštát. Zdroj: Wikipedia

Je proto možné potvrdit, že zmínka o mlýnu Kunštát míří k mlýnu v Kunštátu (okr. Blansko). Snad se jednalo o bývalý vodní mlýn v Sychotíně, v údolí potoka Petrůvka pod Kunštátským zámkem. První písemná zmínka o tomto mlýnu prý pochází z roku 1684. Jednalo se o mlýn panský. Poprvé byl mlýn zachycen na mapě josefského vojenského mapování z let 1764-1768.

Petrůvka teče vpravo pod kunštátským zámkem. Zdroj: http://archivnimapy.cuzk.cz

Mlýn Brankovský a předek Petr Brankovský

Lánový rejstřík, nejstarší dochovaný moravský katastr, vzešlý z druhé lánové vizitace (1669–1679) uvádí v Dambořicích Petra Brankovského, nástupce Jana Brankovského (držitele gruntu v roce 1657) jako 3/4 láníka. (Měl  9 polí, 7 měřic (1 měřice = 19, 2 arů) v bonitě 1. třídy, 7 měřic v bonitě 2. třídy). Byli hospodáři na gruntu. Možná do některého z mlýnů jezdívali.

Petr Brankovský zapsaný v lánovém rejstříku Dambořic. Zdroj: MZA Brno, fond D1, sign. 177, poř. č. 189, str. 56/160.

V již shora uvedeném roce 1676 je v Brankovském mlýně zmiňován mlynář Jiřík s manželkou Dorotou. Podle zápisu dole byli mlynářští manželé např. dvakrát za kmotry (1. ledna 1676, když byl křtěn Jiřík Šemora a 14. ledna 1676, když byl křtěn Pavlík Mička z Uhřic).

Mlynář Jiřík z Brankovického mlýna byl asi žádaným kmotrem dětí. Zdroj: MZA Brno, Actapulica, sign. 5199, on-line str. 42/131.

Mlýn Brankovský je také "jmenován" v roce 1679, kdy je zapsaným svědkem u oddávek jistý Jan Draslik. Toto jméno se v souvislosti s mlýnem i bez něj objevuje v matrice ještě několikrát, býval častým svědkem na svatbách až do roku 1688.

Z pozdějších matrik vyplývá, že v Brankovském mlýně dlouho hodpodařila rodina Němců. Pravděpodobně také ve Spáleném mlýně.

18. ledna 1766 se např. narodila Marianna, dcera mlynáře Václava Němce ze Spáleného mlýna a jeho manželky Kunhuty.

Mlynáři Němcovi ze Spáleného mlýna se narodila dcera Marianna. Zdroj: MZA Brno, Actapulica, sign. 5201, on-line str. 13/115.

Jedinou zajímavostí snad může být to, že jak bylo zvykem v matrikách podtrhávat příjmení pro snadnou orientaci, tak zapisovatel podtrhl "brankovský" při zápisu křtu Anny 2. ledna 1740. Text zní náseĺedovně: "2. křtil páter František Annu, otec Jan Němec, mlynář brankovský, matka Lenora, kmotr Jan Dražovský z Dambořic, kmotra Tereza, žena jeho."

Mlynářem byl Jan Němec a podtržen je název mlýna brankovský. Zdroj: MZA Brno, Actapulica, sign. 5200, on-line str. 260/465.

Zejména v nejstarších matrikách je obtížné přiřazovat jména a mlýny. Nebylo mým cílem mapovat zde mlynářské rodiny z dambořicko-uhřických mlýnů či z Kunštátu. Hledal jsem možné spojení jména (Petr) Brankovský s mlýnem Brankovec. Nenašel jsem však (v matrikách) žádný přímý odkaz nebo důkaz, že by jméno Brankovský bylo odvozeno od brankovského mlýna. Možná něco podhalí zkoumání jiných listin, než jen matričních. Naděje, že by se v matrice objevilo, zda či jak příjmení Brankovský souvisí s mlýnem byla malá. Vše zůstává u domněnkek a spekulací, byť s určitou pravděpodobností, že v dávnější minulosti, kdy vznikalo pojmenování Brankovce, tam byli lidé, kteří byli snad s mými prapředky Brankovskými pokrevně spojeni.

Od Brankovských k Rozehnalům

Zajímavostí je, že příjmení Brankovský jaksi "zmizelo ze světa". Alespoň podle serveru KdeJsme.cz. V dobách, kdy začínají dambořické matriky, tedy ve druhé polovině 17. století, v Dambořicích žily minimálně čtyři rodiny Brankovských.

Současný výskyt příjmení Brankovský (na Šlapanicku). Zdroj: http://www.kdejsme.cz/

Pro přehled ještě stručně vidíte jména, tvořící linii mých předků od Jana Brankovského z 12. generace předků, k Rozehnalům z Uhřic.

• Jan Brankovský (*??? - †po roce 1675)
• Petr Brankovský (*1649 Dambořice - †1715 Dambořice)
• František Brankovský (*1685 Dambořice - †???)
• Tereza Brankovský (*1714 Dambořice - †1745 Uhřice) + František Rozehnal (*1710 Uhřice - †1765 Uhřice)
• Jakub Rozehnal (*1743 Uhřice - †???)

Dále vše pokračuje v mužské rodové linii Rozehnalů (jak je popsáno v odkazované záložce) k mému pradědu Metoději Rozehnalovi. V rodové větvi Rozehnalů, ale komplikovanější cestou (i přes Hudce) končí také větev předků, která (matričně) započala v Nemojanech.

Není všem dnům (a mlýnům) konec...

Ano, jiné už to bude v případě mlýna Chobot v Nemojanech na Vyškovsku. Tam byli mými předky mlynáři Pavel Klement (v letech 1684-1695) a jeho syn Jan Klement (do roku 1760). Tento "nemojanský" příběh bude součástí dalšího dílu minisérie článků "Kolo mlýnský".

V Nemojanech jsem se zastavil na oběd (kachní stehno se zelím a špekovým knedlíkem bylo skvělé) při cestě z Brna, když mě v kapse hřálo čerstvé osvědčení o absolvování genealogického kurzu. A kde byla ona zastávka? V hotelu Nemojanský mlýn. Fotka je závdavkem na jeden z příštích příběhů.

Pro někoho možná trochu kýčovité, ale u rybníku Chobot v Nemojanech už dlouho nestojí mlýn. Je tady hotel stejnojmenného názvu. Okolí je pěkně upraveno, včetně několika mlynářských artefaktů. Zdroj: vlastní foto, 25.11.2016.

"Putovali kdysi Hudci..."

"Putovali kdysi hudci z Moravy, z Moravy,
dobré srdce na své cestě hledali, hledali..."

Pro titulek článku jsem si vybral písničku Petra Ulrycha, kterou (v roce 1979) nazpíval se svou sestrou Hanou Ulrychovou a skupinou Javory, na desku Ententýny.

Hudci v uhřické kronice

Hudci, o kterých chci psát, jsou ti z mého rodokmenu a putovali z Kobeřic (u Brna) do Uhřic (okr. Hodonín), tedy asi 9 km. "Návod" nabízí kronika ¨(či pamětní kniha) Uhřic, konkrétně její druhý díl na str. 34. Aktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není.

"...Hudci z Kobeřic...", východisko ůvah kde hledat. Zdroj: Kronika Uhřic, II. díl, str. 34. Aktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není.

Podle Moldanové (s. 70) byla zmínka o příjmí Hudec již v roce 1406. Hudec byl hráčem na strunný nástroj. Jsou od něj odvozena další příjmení - Hudeček, Hudček, Hudečka, Hudek apod. Jak je vidět z obrázku, je to plošně rozšířené příjmení s "epicentrem" na Blanensku a Vyškovsku.

Současné rozložení výskytu příjmení Hudec. Zdroj: http://www.kdejsme.cz

To, že Hudci přišli z Kobeřic a usadili se v Uhřicích, zmiňuje pamětní kniha (či kronika), dostupná na webu této malebné obce na Hodonínsku. Vzhledem k tomu, že příjmení Hudec se v mé uhřické části rodokmenu vyskytuje, bylo nasnadě se touto výzvou zabývat. Jak to tedy bylo s příchodem Hudců? Kdo byl první? Jaké pro to jsou důkazy? Jak to vše zjistit, když 15 let historie Uhřic v matrikách chybí?

Co rok 1840 vypovídá o letech 1796-1799?

Východiskem, které jsem dlouho nechal "ležet", bylo narození Josefa Hudce svobodné matce Anežce. O Anežce jsem se mohl dozvědět maximálně z indexu uhřické matriky, který se dochoval. Narodila se v roce 1699, podrobný zápis je součástí ztracených uhřických matrik. Další děti svobodné matky Anežky již nebyly k nalezaní. Dlouhou dobu mi to stačilo a dále do minulosti jsem nehledal. Podléhal jsem začátečnické vášni co nejrychleji objevit hlavní osoby v rodokmenu, co nejdále do minulosti, bez komplikovaného úsilí. Teď už jsem poučenější a rozvážnější a tedy narážím na dříve neřešené "záhady", nejasnosti a otazníky.

Proto jsem se až v této fázi zabýval "obshově bohatším zápisem" o svatbě Josefa Hudce, která se odahrála 29. ledna 1840 v Uhřicích. Zápis přinesl nová zjištění pro další zkoumání (transkripce do češtiny - jsem poučen nedávno absolvovaným kurzem genealogie a čtení starého písma):

"Josef Hudec, domkař v Uhřicích, nemanželský syn Anežky, (provdané za) Sivestra Poláčka 2/4-láníka v Uhřicích, rozené Bartoloměj Hudec, 1/4-láníka v Uhřicích a Rozálie, rozené František Valihrach, 1/4 láníka v Kovalovicích."

Detail ze zápisu svatby Josefa Hudce, 20. ledna 1840 v Uhřicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, opis10, str. 137/396, on-line zde.

Anežka Hudec se za Silvestra Poláška provdala 28. května 1821, více než tři roky po narození svého (nemanželského) syna Josefa, kterému zůstalo příjmení Hudec (*7.4.1818, Uhřice č. 56). Byl jeho otcem Silvestr Poláček nebo nebyl? To zůstane navždy jen dohadem, přímý důkaz chybí. Proto jsem zatím ani nepátral po dalších osobách z rodu Polášků. I u nich se zdá, že se do Uhřic přiženili. Bohužel narození Silvestra kolem roku 1796 spadá opět do období ztracených matrik (pokud se narodil v Uhřicích, kronika totiž praví, že Poláčci přišli z Mouřínova - a je to pravda). Svatbou Anežky Hudec se vysvětluje, proč jsem již dále nomohl najít žádné dítě pocházející od ní, jako svobodné matky.

Kobeřice u Brna

Důležitější výzvou pro mě bylo najít narození Bartoloměje Hudce, (možná) rodáka z Kobeřic, je-li možné věřit uhřické pamětní knize. V dochovaných matrikách pro Uhřice před rokem 1784 se příjmení Hudec nevyskytuje. Odrazit se bylo možné od zápisu, že Bartoloměj Hudec zemřel ve věku 40 let dne 24. května 1814. Cíl byl jasný. Pátrat v matrikách pro Kobeřice kolem roku 1774. Naštěstí jméno Bartoloměj nebylo to nejobvyklejší. Takže mé hledání doprovázel přiměřený optimismus.

Pokud jste trpěliví a nic nepřehlédněte (čehož opak se mi už mnohokráte stal), logika matrik zafunguje. Bartoloměj Hudec se opravdu narodil v Kobeřicích č. 17, otci Františkovi a manželce Veronice. Datum? 12. srpna 1772.

Zápis o křtu Bartoloměje Hudce v Kobeřicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12751, on-line s. 178/274.

Na překvapení mělo teprve dojít. Kontroloval jsem knihu zemřelých od roku 1772, abych ověřil, že nalezený Bartoloměj nezemřel v útlém věku (pořád byla ještě šance, že najdu dalšího Bartoloměje Hudce, to nebylo možné vyloučit) a narazil jsem v Kobeřicích č. 17 na úmrtí Františka Hudce. U věku v němž zemřel bylo napsáno "95". Zemřel jako starý kmet. Poznamenal jsem si ten údaj v domění, že jej později využiju, protože by mohlo jít o např. děda mnou právě nalezeného a zkoumaného Bartoloměje Hudce. To byla má domněnka vzhledem k věku zemřelého Františka. Leč chyba lávky! Dalším průzkumem a logickým spojováním jmen a dat se ukázalo, že onen "starý" František Hudec byl otcem Bartoloměje, nikoliv děděm či pradědem.

Bartolomějův otec František Hudec byl pokřtěn 2. října 1698 v Koběřicích, jako dítě Jiřího Hudce a Kateřiny. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12909, on-line s. 13/159.

Bartoloměj se mu totiž narodil v úctyhodných 74 letech. (To jsem měl zase rodokmenové štěstí ve hře osudu). Jak se mi posléze potvrdilo, František Hudec ovdověl ve zralém věku a poté si vzal mladičkou ženu jménem Veronika. V delších časových rozestupech, ve vzepjetí své mužské síly a spojení s mladou manželkou, zplodil i ve věku přes 60 let ještě tři děti. Bartoloměj byl tím posledním. Po smrti Františka Hudce se jeho druhá žena Veronika opět (podle očekávání) vdala. Vždyť Bartoloměj (Bárta), měl teprvě 5 let.

Linka "Kobeřice-Uhřice" 

V časové ose se nejprve můžeme podívat na hlavní posloupnost Hudců z mého rodokmenu v Kobeřicích. Vypadá to, jako by byla vynechána jedna nebo dvě generace, ale není tomu tak.

• N 2.10.1698 František Hudec (otec Jiří Hudec, matka Kateřina), Kobeřice
• O 4.5.1723 František Hudec + Rozina (Jakub) Pospíšil, Kobeřice
• První Františkova svatba ve 25 letech.
• Z 5.1.1756 Rozina, manželka Františka Hudce, 56 let, Koběřice 
• Zemřela Františkova první manželka.
• O 11.1.1757 František Hudec (vdovec) + Veronika (Václav) Šroma, Kobeřice
• Veronika se narodila 1.1.1736 v Koběřicích a vdávala se ve 21 letech, za téměř 60-ti letého Františka
• N 18.8.1772 Bartoloměj Hudec, Kobeřice č. 17
• Můj předek, přiženil se do Uhřic.
• Další děti zde nezmiňuji. 
• Z 16.4.1776 František Hudec, Kobeřice č. 17
• Zemřel Bartolomějův otec.
• O 14.1.1777 Veronika Hudec (vdova) + Matěj Zocherta, Kobeřice č. 25 
• Bartolomějova matka se znovu vdala.

Vše nasvědčuje tomu, že jako první z Hudců "doputoval" do Uhřic právě Bartoloměj, narozený v Kobeřicích a od svých necelých 5 let vychovávaný otčímem Matějem Zochertou. Do Uhřic se "Bárta" Hudec přiženil. Jeho svatba v Uhřicích v roce 1796 a podrobnosti v zápisu uvedené, jsou klíčem, který je ztracen. Rok 1796 jako rok svatby je možné zjistit pouze z indexu. A to je vše.

V roce 1796 se ženil "Húdetz Barta", tedy Bartoloměj Hudec. Stalo se v Uhřicích. Matriky se ztratily a k dispozici je pouze tento zápis v indexu. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5221, on-line s. 22/194.

To, že jeho ženou byla Rozálie z rodu kovalovického čtvrtláníka Františka Valehracha, to je zjistitelé až ze zmiňovaného přepsaného zápisu oddávek jeho vnuka, Josefa Hudce v roce 1840. Bartoloměj Hudec měl totiž děti narozené pouze v období, pro něž se matriky z Uhřic nedochovaly. Děti byly dvě - Fabián (*1797) a Anežka, můj předek (*1799). Není to obvyklé, ale z nějakých (mi neznámých) příčin tomu tak bylo.

Index ztracených uhřických matrik vypovídá, že v roce 1797 se narodil Fabián Hudec a v roce 1799 Anežka Hudec. Další děti s příjmením Hudec do smrti Bartoloměje Hudce, otce obou dětí, index již neobsahuje. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5221, on-line s. 73/194.

Zajímavostí je, že Anežčin starší bratr, Fabián Hudec, byl v Uhřicích podle kroniky nejprve rychtářem (1823), a pak i purkmistrem (pudmistrem, 1833).

Bylo třeba hledat dál, tentokrát kudy "putovali" Valehrachovi. Předkové ženy Bartoloměje Hudce a citovaný zápis o Rozálii a jejím otci Františku Valehrachovi byli neznámou, která vybízela kvyřešení. Vydal jsem se na hořkosladkou cestu...

To, co bylo potrvzeno je, že Hudci do Uhřic opravdu přišli z Kobeřic. Bartoloměj se tam přiženil. Jednoduché a jednoznačné to však nebylo. Příběh má pokračování (pro jiný článek).

Na téměř úplný závěr ještě shrnu další pokračování rodové linie mých předků od Anežky Hudec k pradědu Medotěji Rozehnalovi. (N - narození, O - svatba, Z - úmrtí)

• N 1799 Anežka Hudec, Uhřice (Z 3.12.1873, Uhřice č. 86)
• Z 24.5.1814 Bartoloměj Hudec, Uhřice č. 56
• N 7.4.1818 Josef Hudec, Uhřice č. 56, narodil se svobodné matce Anežce Hudec (Z 15.4.1867, Uhřice č. 73)
• O 29.1.1840 Josef (Anežka) Hudec, Uhřice č. 67 + Cecílie (Václav) Adamec, Uhřice č. 32
• N 10.2.1843 Anežka - Josef Hudec + Cecília, Uhřice č. 83 (Z 15.7.1921, Uhřice č. 27)
• O 28.8.1861 Jakub (Jiří) Rozehnal, Uhřice č. 19 + Anežka (Josef) Hudec, Uhřice č. 66
• N 4.7.1879 Matoděj - Jakub Rozehnal + Aněžka, Uhřice 25 - můj praděd, který zahynul v 1. světové válce (Z 17.3.1918, Vídeň)

"Putovali kdysi hudci..."

A na úplný závěr se vraťme k úvodu, sourozencům Ulrychovým a skupině Javory. Pokud vás zajímá text celé písně Putovali kdysi hudci, zde je - ze zpěvníku Javorů.

Sourozenci Ulrychovi jsou spolu s Javory na scéně od roku 1974.

Putovali kdysi hudci z Moravy z Moravy
dobré srdce na své cestě hledali hledali
chodili přes horu chodili přes pole
a zpívali dobrým lidem vesele vesele

Dobří lidé rádi dali kořalky vínečka
nalila jim plné sklenky pěkňučká cérečka
srdénko na dlani každému podali
a proto je všude rádi vítali vítali

Roky přešly staří hudci dávno už dohráli
jenom housle a písničky tu po nich ostaly
prosté jak bylinka co v zahrádce zvadne
kterou člověk nemá trhat tak jak ho napadne

Tu bylinku nehledejte po širém po světě
hledejte ji u nás doma dokud nám pokvete
a až ji najdete sedněte do trávy
uslyšíte staré hudce z Moravy z Moravy

Máte-li chuť se do písničky i zaposlouchat, najdete ji na YouTube.

Pokud máte chuť napsat, komentovat, podělit se o informace ohledně případných společných předků, neváhejte!

10 důvodů proč navštívit kurz genealogie a čtení starého písma

Tak, a mám to za sebou! A zároveň i před sebou? Za mnou je první "vzdělávání" v rodopisné práci formou živého kurzu! A přede mnou aplikace nabytých "čtenářských" schopností.

Experiment č. 30

Po měsících zvažování ("Co mi to dá?", "Jak to využiju?", "Kdy to bude nejvhodnější?"...), pochybnosí ("Vystačím si s knihami jako samouk, je toho všude tolik..."), opakovaného dělání chyb nebo nemožnosti kvůli přečtení zápisu dále pokračovat,  jsem se v září přihlásil na genealogický kurz. Naučit se lépe číst kurent je součástí mých barevných 50+1 experimentů (č. 30). Kvůli relativní blízkosti jsem dal přednost Brnu před Prahou a zvolil kurz pořádaný Moravskou genealogickou a heraldickou společnost (MGHS), s níž jsem dosud neměl žádnou zkušenost.

Celkem pět sobot (v říjnu a listopadu 2016) jsme s dalšími účastníky strávili ve společnosti dvou mladých lektorek - Inky a Petry, členek MGHS. Předávají odkaz pana Karla Dvořáka, dlouholetého lektora těchto kurzů a nestora brněnské genealogie, který zemřel 2. ledna 2016. Dopolední část se vždy zabývala genealogií, odpolední část čtením (a psaním) starého písma a zápisů. Šlo o "základní kurz" a byl jsem zvědav, jak mohu porovnat své zkušenosti, se systematickým přístupem k rodopisné práci. (Výsledek? Systematicky pracuji jen vzdáleně. Ale baví mě to.)

Netradiční bylo i místo konání - "stage" v hudebním klubu Melodka. Díky tomu jsem se třeba dozvěděl, že existuje jistý písničkář Záviš a vymyslel styl, kterému říká "pornofolk".

Pódium ("stage") v klubu Melodka. V zápalu boje jsme nějak zapomněli fotit, tak si na pódiu představte stoly se studenty čtení starého písma. Zdroj: http://www.partybrno.cz

 

10 důvodů "pro"

A o čem chci hlavně napsat? Myslím, že existuje alespoň 10 důvodů, pro něž doporučuji zúčastnit se podobného kurzu.

1. Lidé 
• Dá se očekávat, že na kurzu potkáte lidi se stejnými zájmy, vášní, problémy, výzvami, různorodými zkušenostmi a různou úrovní praxe... Prostě různě pokročilé rodopisné amatéry a "hobíky". Potvrdíte si, že v tom "nelítáte" sami.
2. Současný stav
• Zjistíte, jak na tom jste (z hlediska systematičnosti bádání, mezer ve znalostech apod.) a (opět) se přesvědčíte, že "v tom nejste sami", kdo třeba nemá důkladný systém, protože se snaží hlavně zjistit jména a data. Takové sebepoznání a analýza jsou užitečným výchozím bodem dalšího rozvoje a pokroku.
3. Systém/systematičnost 
• Poznáte jednoduchý a chytrý systém evidence rodopisných záznamů, navzdory některým krkolomnějším doporučením v knihách a příručkách. Mě osobně některé "návody" číslování a strukturování zápisů odrazovaly (a vlastní jsem se vytvořit nepokoušel). I zde je velice užitečné se vrátit ke kořenům genealogie (a pak ještě poděkovat panu Dvořákovi).
4. Kurent 
• Jádro pudla! Díky domácím úkolům je potřeba nejen číst, ale i psát a zkoušet staré písmo. To přispívá k jeho lepšímu vnímání, vidění a lepšímu/správnějšímu čtení. Zajímavá je kombinace napsat starým písmem jméno nebo název, který v té době naší předkové neznali (např. mobil, počítač, automobil, televize...) - viz. obrázek dole.
5. Rychlý přehled
• Získáte ucelený přehled "v kostce a zkratce" - třeba o klíčových milnících/letopočtech a vývoji genealogie a toho, co s ní souvisí. Opět si uvědomíte jakou pestrost poskytuje nové poznání v rodopisné práci.
6. Ukázky a úkoly
• Ukázy, procvičování a domácí úkoly vás přimějí "nedělat jen na tom vašem" a podívat se, jak zvládnete čtení, když jste konfrontování s textem/zápisy, kdy neznáte danou lokalitu, jména osob a další kontext na domýšlení místo reálného přečtení apod. Typický jev, který nastává? Vždy dobře přečtete vše, s čím si neví rady druzí, než jste "vyvoláni" nebo "určení, abyste přečetli další část textu. Kurent se zdá být jen jeden, ale rukopisů je zapisovatelů a jejich "kudrlinek" je nepřeberné množství. Naštěstí občas existují ustálené fráze nebo pořadí informací, o nichž se (hlavně v matrikách) píše. Takže můžete nejprve domýšlet a poté potvrzovat.
7. Pomoc
• Lektorky Inka a Petra byly a jsou ochotny nezištně pomoci při čtení zápisů, s nimiž zápasíte a máte aktuální "problém" je přečíst či je potřebujete ověřit a zkontrolovat. K dispozici jsou samozřejmě různá fóra a řada ochotných lidí (kerým jsem vděčen za občasnou pomoc), ale když vidíte, že děvčata to baví a jsou při čtení a luštění poctivá, tak vám to prostě nedá... Děkuji moc! Je to taková RVGP - Rada a vzájemná genealogická pomoc.
8. Facebook 
• Získáte členství v (zatím malé) uzavřené skupině absolventů kurzů MGHS na Facebooku. I zde můžete sdílet, požádat o pomoc nebo pomoci a vyměňovat si zkušenosti, byť podobných platforem je mnoho a ne všichni jsou či chtějí být aktivní.
9. První krok(y)
• Úkoly vás přimějí systematicky začít vyplňovat záznamy o stavu bádání, listy rodiny apod. Bylo by lepší to dělat od samotného počátku, ale proč vymýšlet systém, který už byl vymyšlen. První kroky v systematické práci jsou tu! a s nimi i konkrétní, smysluplný a fungující "návod" jak na to.
10. Archivy 
• Dostanete přehled o jednotlivých archivech v krajích, aktuálním stavu jejich digitalizace a rychlé srovnání uživatelské přívětivosti při práci s digitalizovanými matrikami a dalšími dokumenty. Také přehled fondů a jejich dostupnosti/zařazení v archivech. Osobně jsem jej moc neměl, protože jsem si dosud (naštěstí) vystačil pouze s Moravským zemským archivem v Brně a Zemským archivem v Opavě. Z mého hlediska jsou nadprůměrné.
11. Návštěva MZA Brno
• V případě Brna je kurz spojen i s exkurzí do Moravského zemského muzea. Píšu tento článek, ale "náš" termín se teprve plánuje. Těším se, byť půjde o prohlídku formou krátké exkurze, bez vlastního bádání v badatelně (na to bude potřeba se do Brna vrátit).

"Mobilní telefon" - ukázka "ideálního" kurentu napsaného prostřednictvím web klávesnice. Zdroj: tento odkaz

Jak snad vyplynulo z těchto bodů, nejde jen o to, kurz si "odsedět". I přes množství knih a příruček, které jsou rodopiscům k dispozici má účast na "živém" kurzu své přínosy.

Objemem informací kurz zahrnuje mnohem více, než lze zvládnout během vymezeného času. Doplňující práce s literaturou, vlastní bádání, spolupráce či pátrání ve fórech a skupinách umožní začínajícím rodopiscům i mírně pokročilým "vstoupit do hry" nebo pokročit nad rámec matrik a přikročit k práci s dalšími důležitými archivními dokumenty. Já osobně se na to těším. A také doufám, že jsem udělal závěrečný "testík".

Genealogie a hamburger

Pravděpodobně objevíte ještě něco dalšího. U mě to byla dobrá "burgrárna" v Brně, kousek od místa konání konání kurzu. Žádný "fast food", ale klidná a čistá burger-kavárna. Hamburgery naší předkové mohli poznat, ale asi jinak než my dnes.

Jednou z publikací, která se zabývá "kořeny" hamburgeru je výstižná knížečka Andrewa F. Smitha - Hamburger: A global History. Dozvíte se v ní, že ačkoliv vychází název pokrmu z němčiny, první zmínka receptury takzvaných hamburských klobásek se objevila v kuchařce Hannah Glasseové již v roce 1758. Hamburský steak se podle příručky stal obvykle podávaným jídlem amerických restaurací počátkem 20. století. Poprvé se o hamburgeru jako jídle psalo podle Oxfordského slovníku 5. ledna 1889 v novinách v americkém městě Walla Walla (stát Washington). Do USA hamburský steak přivezli námořníci a vystěhovalci, kteří ho kvůli pohodlnější konzumaci začali vkládat mezi plátky chleba a později do housky.

Burgrárna na Kounicově ulici v Brně. Doporučuji "Texas Sipcy". Zdroj: vlastní foto.

Závěr? Děkuji!

Pro rodopisné "hobíky" z Čech jsou k dispozici kurzy genealogie a čtení starého písma pořádané Českou genealogickou a heraldickou společností v Praze (ČGHSP). Jistě i tam uděláte dobrou zkušenost.

Ještě jednou mnohokrát děkuji Ince a Petře za průvodcovství v kurzu. Rovněž tak spolúčastníkům. Myslím, že jsme se všichni snažili Přeji nám proto mnoho objevů a radosti z pátrání po předcích a odkrývání vlastních kořenů.

Aktualizace 26.11.2016
Tady je "artefakt" jako důkaz.

Rozloučím se slovy jednoho z "otců" naší genealogie, Ignáce Horníčka, z jeho Knihy o rodopisu, vydané roku 1939.

"...A již tehdy jsem poznel, že rodinná historie je něco neobyčejně poučného, poutavého, milého, tajemného a zajímavého, že však je nutno, aby tato historie byla zaznamenána, sice jinak časem mnoho vybledne, ba zmizí z paměti lidské." (str. 9)

2. listopad - "Dušičky"

"Procházím se a naslouchám hlubšímu smyslu. Najednou jsou všichni mí předkové za mnou. Mlč, říkají. Sleduj a naslouchej. Jsi výsledkem lásky tisíců." 

(Linda Hogan)