My Roots: Jižní Morava

Zobrazují se příspěvky se štítkemJižní Morava. Zobrazit všechny příspěvky

6. 7. 2018

Richard Mihola (*1876 - †1915) - řezník a hostinský z Uhřic a památník v Uhřicích a Drnovicích

Richard Mihola není rodákem z Uhřic. Narodil se v Drnovicích (okres Blansko) a dokonce se v Drnovicích i oženil. Ani jeho provorozený syn Richard se v Uhřicích ještě nenarodil. Stal se tam však později řezníkem a hostinským. Rodačkou z Uhřic byla až dcera Richarda Miholy, Arnoštka. Už jsem se o ní zmínil v kratičkém příběhu Františka Horycha. Arnoštka (dostala jméno po své matce jako prvorozená dcera) si totiž vzala Horychova mladšího bratra Karla.

Vidíte, že příběh dalšího hrdiny mých "medailonků", bude trochu pestřejší než předchozí. Ostatně, zanechává jasnější stopy i do dnešních dnů. A jak vidno, "ohnisko" příjmení Mihola není na Hodonínsku.

Rozložení příjemní "Mihola" v dnešních dnech stále ukazuje na "centrum" v okolí Boskovic. Zdroj: KdeJsme.cz

Richard Mihola

Richard Mihola byl jeden z těch dříve narozených mužů, kterým Velká válka vzala život. Měl šest dětí, poslední (syn Rudolf) se mu narodilo už v prvních dnech války (19. září 1914). Netroufám si tvrdit, zda byl jeho táta v době narození v Uhřicích nebo už v Haliči na frontě. Existuje jen hypotéza, kterou také zmíním.

Richard se narodil v Drnovicích 25. března 1876 drnovickému hostinskému Antonínu Miholovi a jeho manželce Julii, rodem Jana Findejse z Dalečína (okr. Žďár nad Sázavou). Její otec byl mlynářem v Drnovicích (nedaleko Boskovic, Lysic a Kunštátu).

Richard Mihola na původní fotce z uhřického památníku. Zdroj: OÚ Uhřice

Při pátrání po předcích Richarda Miholy jsem se chvíli "trápil" s jeho dědem Josefem Miholou a pradědem Bartolomějem. Ten byl šenkýřem v Drnovicích, kde se objevil "zčistajasna". Ani rodokmeny Miholů sdílené na MyHeritage (zde a zde) toto tajemství neodhalily. Při podrobnějším zkoumání se mi podařilo objevit, že Bartoloměj Mihola byl šenkýřem také v nedaleké Kunčině Vsi. Tam se mu a manželce Anně (rodem Špidla) narodily první děti (vč. Josefa, děda Richarda Miholy), než se kolem roku 1815-1816 stal hostinským v Drnovicích. Jeho nástupcem v Kunčině Vsi byl šenkýř Josef Vejvoda. Bartoloměj Mihola zřejmě nepředal řemeslo přímo synovi Josefovi. Zemřel (patrně před rokem 1825) a hostinským v Drnovicích byl několik let Antonín Slezák. V roce 1833 se už ženil Bartolomějův syn Josef jako hostinský. Hostinským byl i Josefův syn Antonín. Šenkýři a hostinští patřili mezi jedny z typických stěhovavých povolání.

Richard se stal v Drnovicích řezníkem, řezníkem byl i později v Uhřicích. Jak už bylo napsáno, oženil se ještě v Drnovicích. Bylo to užitečné spojení hostinsko-řeznického rodu s pekařským rodem. Při svatbě, 10 let před válkou byl už Richard po prezenční vojenské službě, takže byl "záložákem" 14. zeměbraneckého pěšího pluku. Mezi svědky byl i František Mihola, hostinský v Lysicích (nedaleko Drnovic).

Hostinský, řezník, pekař... To vypadalo na bohatou svatební hostinu.

Zápis svatby drnovického řezníka Richarda Miholy a dcery drnovického pekaře Arnošty Peřina. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Lysice 638, online s. 146/217 (zde).

Richardovi a Arnoště se narodilo šest dětí. Nejstarší Richard v Omicích (blízko Rosic u Brna). Datum pochází z indexu k matrice, která je stále "živá" uložená na příslušném obecním úřadu. Další děti už se Richardovi a jeho manželce narodily v Uhřicích, počínaje Arnoštkou (*14. února 1907) - tou, která se později stala manželkou Karla Horycha, bratra další z uhřických obětí války, Františka Horycha.

Nejmladší dítě, syn Rudolf se u Miholů narodil už během války, 19. září 1914. Bylo po mobilizaci (31. července 1914) a Richard se narození syna už nedočkal. O důvodech píše server velkavalka.info?

"...okamžikem mobilizace byli povoláni všichni záložníci, tedy muži ročníků 1882-1889, kteří si byli v letech 1903-1913 odbyli prezenční službu. Ti doplnili mírové početní stavy jednotek na válečné. Navíc byli povoláni vycvičení domobranci I. výzvy, tedy muži ročníků 1876-1881, kteří už byli (po odbytí prezenční služby v letech 1897-1906) ve svých 32 letech vyřazeni ze zálohy svých jednotek (v pásmu I. armádního sboru byli povoláni i vycvičení domobranci II. výzvy, tedy ročníky 1872-1876). Z těch byly sestaveny domobranecké jednotky (ty v míru neexistovaly). Armáda v tomto složení během několika dnů po mobilizaci vytáhla do pole."

"...Na začátku září 1914 byli povoláni vycvičení domobranci II. výzvy, tedy ročníky 1872-1876 i z území ostatních sborových okrsků."

Richard Mihola (ročník 1876) byl mobilizován buď hned 30. července 1914 nebo ve II. výzvě počátkem září 1914.

Začala jeho krátká pouť Velkou válkou, která skončila na haličské frontě koncem března následujícího roku.

Manželka Richarda Miholy pokračovala v řemesle svého manžela - byla hostinskou v Uhřicích. Nejstarší syn Richard byl po otci řezníkem a spolu s matkou hostinským v Uhřicích. Mladší syn Jaroslav byl řezníkem v sousedních Žarošicích. Vdova po Richardu Miholovi pochovala před svou smrtí i syna Richarda. Ten zemřel na Nový rok 1953, jeho matka v září 1959. Obdivuhodné je, že poté, co ji ve válce zemřel manžel, zůstala vdova se šesti dětmi sama a už se nevdala.

Tři děti Richarda Miholy se dočkaly ještě i života po "sametové revoluci", další dvě nikoliv. Mezi nimi i nejmladší syn Rudolf, který zemřel v Praze v roce 1974. Jeho tatínek Richard Mihola jej pravděpodobně nikdy nespatřil a nedržel v náruči.

Hrob rodiny Miholových na hřbitově v Uhřicích. Zdroj: BillionGraves

Haličská fronta, jaro 1915

U Richarda Miholy jsou k dispozici dokonce dva kartotékové lístky z Vojenského historického archivu. Z nich vyplývá, že byl zraněn v boji u Borzecinu a zemřel na bojišti v nemocnici. Udanou vojenskou jednotkou je domobranecký pěší pluk č. 25 (Lansturm-Infanterieregiment, Lst IR 25). Byl to česko-německý pluk, kam byli v průběhu války rekrutování Poláci. Kmenový list Richarda Miholy se nedochoval.

Kartotékový lístek z kartotéky padlých shrnuje základní fakta. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce.

Co si můžeme o počátečních fázích Velké války přečíst? Např. server Válka.cz píše:

"Rakousko-Uhersko vytvořilo plán B (Balkán), který počítal s nasazením tří armád proti Srbsku, zatímco další tři by bránily ruskou hranici proti ruskému útoku na pomoc Srbsku. Když bylo jasné, že konflikt nebude omezen na Balkán, přepracovalo jej na plán R (Rusko), v němž byly na srbskou frontu přiděleny jen dvě armády (8 divizí), na ruskou čtyři (28 divizí) a 12 divizí ponecháno jako záloha. Tuto zálohu však náčelník rakouského generálního štábu Conrad von Hötzendorf na počátku války okamžitě začal přesunovat na srbskou frontu, následně si to rozmyslel a naopak je stáhl na frontu ruskou. Ve výsledku tedy nepomohly v Srbsku a nedorazily včas do Ruska, kde se plánoval v součinnosti s Němci útok na ruské Polsko, což byl dlouhý pruh území mezi východním Pruskem na severu a Rakouskem na jihu. Rakušané měli postupovat na sever a Němci z východního Pruska na jih, obě armády se spojit a odříznout tak ruské jednotky v Polsku, a Rakušané poté hodlali zatlačit Rusy dál na východ. Tento plán však nemohl být realizován, neboť Němci se ve shodě se Schlieffenovým plánem nejdříve obrátili na západ a nezbývalo jim dost sil k provedení jejich části útoku, což Rakušané odmítli brát v potaz."

Mocnářství situaci nezvládalo od samého počátku, takže to předznamenalo i události, které se odehrávaly na haličské frontě, kde bojoval Richard Mihola.

25. domobranecký pěší pluk byl součástí 1. armády. V srpnu 1914 tvořil část posádky v pevnosti v Krakově.

První mapa (ÖULK, díl 2, mapa 6) je zachycením rozmístění vojsk na východní frontě 15. ledna 1915, kdy Richard Mihola ještě žil. Borzecin a okolí jsou označeny na obou mapách zeleným obdélníkem. Fronta byla podél Dunajce. Boje a spojené akce 1. a 4. armády zde probíhaly už před vánoci 1914, ale k ničemu nevedly.

23. ledna 1915 byl 25. domobranecký pěší pluk součástí 1. armády, skupina Martiny, v sestavě 106. domobranecké pěší divize, která čítala 7171 vojáků (na mapě modrá šrafovaná oblast nad zeleným obdělníkem).

Stav části fronty okolo Borzecinu v lednu 1915. Jednotka s Richardem Miholou byla součástí 106. domobranecképěší divize (106 - nad horním okrajem zeleného obdélníku). Zdroj: ÖULK, díl 2, 1915, mapa/leták č. 6. Zelený obdélník jsem doplnil.

Druhá mapa (ÖULK, díl 2, mapa 11) ukazuje stav 14. dubna 1915, tedy už po smrti Richarda Miholy. Situace byla typická - bez pohybu.

Stav části fronty okolo Borzecinu v dubnu 1915. Zdroj: ÖULK, díl 2, 1915, mapa/leták č. 11. Zelený obdélník jsem doplnil.

Mezi těmito "stavy" Richard Mihola zemřel v polní nemocnici. Bylo to severně od míst, kde v okolí Gorlice 3. armáda čelila ruskému tlaku, v situacích, které ÖULK podrobně popisuje. O bojích 1. armády se příliš nezmiňuje. I obě mapy ukazují, že zde žádný pohyb a průlom nenastal.

V tomto duchu se odvíjela řada "příběhů", o kterých jsem v posledních měsících psal. Nevysloveným "předpokladem" byla účast v bojích. Ale je jasné, že ne všichni, kteří válku nepřežili, zemřeli se zbraní v ruce. Podobný osud stihl i mého praděda Metoděje Rozehnala, který zemřel v nemocnici ve Vídni na jaře 1918 a byl vojínem zásobovacího skladu. Nemohu tak potvrdit žádnou "romantizovanou" verzi o bojích někde na frontě, byť mě tajemství cesta pradědy válkou zajímá a už se jej asi nikdy nedozvím.

Těžko hádat. Naštěstí žijí potomci Richarda Miholy. Od jeho vnuka Jaroslava Z jsem se dozvěděl, že Richard Mihola byl řezníkem i u pluku a v nemocnici zemřel na tyfus.

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, foto Petr Něnička

Drnovická "sága"

Rodokmen Richarda Miholy je zřejmě jediným, který se týká jmen z památníku v Uhřicích, který neobsahuje žádného uhřického rodáka. Těmi byly až Richardovy děti. Na rodokmen rodiny Miholových je však člověk daleko povolanější, než jsem já, pan Jaroslav Mihola. Setkal jsem se s ním poprvé setkal jarní pietní vzpomínce v Uhřicích 17. března 2018. Je potomkem Richarda Miholy, který byl jeho dědem. On sám je potomkem Jaroslava, prostředního syna Richarda Miholy. Rodokmeny se zabývá už od gymnaziálních let. S rodinou jezdí v pětiletých cyklech výročních let do Borzecinu na hrob svého dědy. Poslední návštěva se uskutečnila na stoleté výročí jeho smrti v roce 2015. Od pana Jaroslava jsem se dozvěděl, že Richard Mihola zemřel na tyfus a zápal plic.

Rodokmen Richarda Miholy, který si můžete prohlédnout na tomto odkazu je ten, který jsem sestavil "od stolu" a není tak úplný, jaký jistě má pan Jaroslav.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

N 3.11.1807 Josef - Bartoloměj Mihola a Anna Špidla, Kunčina Ves č. 3
O 29.9.1833 Josef (Bartoloměj) Mihola, Drnovice č. 32 a Františka (Václav) Augustínek, Drnovice č. 56
N 13.5.1839 Antonín - Josef Mihola a Františka, Drnovice č. 32
O 4.2.1866 Antonín (Josef) Mihola, Drnovice č. 32 a Julie (Jan) Findejs, Drnovice č. 13
N 25.3.1876 Richard - Antonín Mihola a Julie, Drnovice č. 32
O 11.10.1904 Richard (Antonín) Mihola, Drnovice č. 32 a Arnošta (Josef) Peřina, Drnovice č. 98
Z 29.3.1915 Richard Mihola, Borzecin (nyní Malopolské vojvodství, Polsko)

Současná mapa Polska v vyznačení oblasti Borzecinu, kde zahynul Richard Mihola. (V levém dolním rohu je Novy Wisnicz, obec jejíž součástí je nyní Stary Wisnicz, kde se narodili rodiče mí prababičky Emilie, rozené Aniol. Je to onen "extrémní" bod na východě, který se objevuje na mapě mých předků.) Zdroj: Mapy.cz

Zpět do Drnovic

Jelikož byl Richard Mihola rodákem z Drnovic, nahlédl jsem na tamní pomník obětem Velké války. Z rodu Miholů se tam objevuje "pouze" jméno František.

Seznam padlých z Drnovic. Mezi nimi je František Mihola. Richard Mihola jako drnovický rodák chybí. Od roku 1906 žil v Uhřicích na Kyjovsku. Zdroj: VETS - Spolek pro vojenská pietní místa - Drnovice.

Pátral jsem po Františku Miholovi a našel padlého toho jména v kartotéce VHA. Je to František Mihola, který se narodil v Lysicích. Pro jistotu jsem ještě vyhledal pomník padlých v Lysicích, avšak tam se příjmení Mihola mezi padlými vůbec nevyskytuje.

Kartotékový lístek, který badatele může navést na stopu. Tak, jako jsem se o to pokusil já v případě Františka Miholy. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce.

Pro zajímavost, František Mihola byl bratrancem Richarda Miholy jehož příběhu jsem se věnoval v první části. Narodili se ve stejné chalupě (č. 32). Richard v roce 1876, František o pět let dříve.

František Mihola byl hostinským v Drnovicích na radnici. V říjnu 1904 a lednu 1905 se v Drnovicích slavily dvě (jistě bohaté) svatby. Nejprve se ženil řezník (mladší) Richard Mihola, o tři měsíce později jeho bratranec a hostinský (starší) František Mihola. Oba pak spojil stejný osud - Velká válka o jedenáct let později. Zahynuli každý na jiné frontě.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

N 3.11.1807 Josef - Bartoloměj Mihola a Anna Špidla, Kunčina Ves č. 3
O 29.9.1833 Josef (Bartoloměj) Mihola, Drnovice č. 32 a Františka (Václav) Augustínek, Drnovice č. 56

Manželé, kteří jsou společnými předky (dědou a babičkou) pro padlé bratrance Richarda a Františka Miholovy.

N 21.3.1835 František - Josef Mihola a Františka, Drnovice č. 32
O 11.6.1865 František (Josef) Mihola, Drnovice č. 32 a Marie (Petr) Adámek, Lysice č. 146
N 26.8.1871 František - František Mihola a Marie, Drnovice č. 32
O 10.1.1905 František (František) Mihola, Drnovice č. 8 a Marie (František) Jašek, Drnovice č. 62

Za svědka byl ženichovi Antonín Mihola, hostinský, nejstarší bratr Richarda Miholy.

Z 18.9.1916 František Mihola, Pietra Rosa, Přímoří (nedaleko Monfalcone, Itálie)

Památník obětem Velké války v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička

Po dětech Františka Miholy jsem v "živých" matrikách na Obecním úřadu nepátral, byť určitě byly a existují, stejně jako v případě Richarda Miholy" jejich potomci. Pokud se najde mezi čtenáři někdo z potomků či příbuzných, rád si informace doplním. Psát můžete do komentářů nbo přes kontaktní formulář.

Přímoří a sedmá bitva na Soče

Na rozdíl od svého bratrance Richarda Miholy, František se zúčastnil bojů na italské frontě. Procházel válkou o rok a půl déle.

Mezi dubnem a květnem 1915 (kdy už byl Richard Mihola po smrti) byli odváděni domobranci ročníků 1873 a výše. Na konci května byla vojenská služba rozšířena ze 43 let až roku na 50 let. V srpnu František dosáhl věku 44 let. Spadl tak díky průběhu války do pasti. V červenci 1915 byli už odváděni domobranci na horní hranici věku, tedy ročník 1865. Mohu se domnívat, že právě 44. narozeniny "oslavil" František Mihola už ve vojenské službě. Otázkou je, zda v té době už byl nasazen na frontě.

V kartotékovém lístku je zapsán jako vojín domobraneckého okresního velitelství Brno.

Padlí vojáci u Pietra Rossa, kóta 85 u Monfalcone, 22. října 2015, rok před tím kde u Pietra Rosa zahynul František Mihola. Zdroj: foto Jindřich Byšický (1889 - 1949), fotograf 47. pěšího pluku Rakousko-Uherské armády. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce.

Podle data a místa smrti je jasné, že se František stal obětí sedmé bitvy (z celkem 12) na okolo břehů řeky Soča (Isonzo). Oficiálně probíhala od 14. do 17. září 1916 padlo na straně rakousko-uherské armády kolem 15 000 vojáků. (To je 30x tolik, kolik má obec, v níž žiji - Zbyslavice.)

Podle mapy, která ukazuje postavení jednotek 14. září před bitvou lze identifikovat, kde leží Pietra Rossa v tehdejším Přímoří. Začínala tam sočská fronta od přímořské strany. Označení 24 LstGbBr. patří 24 domobranecké horské brigádě (domobranecké pluky č. 11 a 27) v sestavě 5. armády dle stavu v polovině září 1916 (podle ÖULK, díl 5, str. 631 a dále). Součástí byla i 9. pěší divize. V tomto vojskovém seskupení byl s největší pravděpodobností umístěn drnovický hostinský František Mihola. V sektoru bylo 13 650 mužů.

Stav před sedmou bitvou na Soče v přímořské části. Zde dobojoval František Mihola z Drnovic. Pohřben byl 19. září 1916 v obci Jamiano (na mapě zhruba uprostřed). Zdroj: ÖULK, díl 5, 1916, mapa/leták č. 30.

František Mihola, podobně jako jeho bratranec zemřel v polní nemocnici. To znamená, že nepadl na místě, ale byl nejspíš těžce zraněn a zraněním podlehl v polních podmínkách nemocnice. Byl to tragický konec léta 1916, ale zdaleka ne konec tragickým událostem podél řeky Soča/Isonzo.

Místo Pietra Rossa nedaleko Monfalcone najdete na další mapě. Je to místo, které je v kartotékovém lístku zapsáno jako místo, kde zemřel František Mihola. Jamiano, kde byl pohřben leží v Itálii kousek od italsko-slovinských hranic.

Pietra Rossa, místo, kde se podzimu 1916 nedožil jeden z pokračovatelů řemesla drnovických hostinských. Padl krátce po svých 45. narozeninách. Zdroj: ÖULK, díl 5, 1915, mapa/leták č. 31.

Místa, kde padli bratranci Miholové od sebe dělí vzdušnou čarou 710 km. Drnovice na Blanensku od Uhřic na Hodonínsku děli 55 km. Narodili se ve stejné chalupě v Drnovicích. Kdoví, kdy se spolu naposled viděli či potkali.

Čest jejich památce!

Borzecin v Polsku a Monfalcone (s jezerem Pietra Rosso) v Itálii. Místa, kde zahynuli bratranci Miholové z Drnovic (a Uhřic). Zdroj: Mapy.cz

P.S.

Kartotékový lístek ještě zmiňuje Konráda Miholu z Drnovic, narozeného v roce 1889. V matrice narozených Drnovic jsem jej nenašel, ta pro Lysice není ještě digitalizovaná.

15. 6. 2018

Tomáš Závodský (*1886 - †1918) - rodák z Uhřic a prostějovský obuvník, padl před 100 lety v Bitvě o slunovratu

Třetím mužem z celkem 28 jmen na uhřickém památníku padlým a nezvěstným z 1. světové války, u něhož chybí na památníku datum úmrtí je Tomáš Závodský. V pátrání po něm jsem byl úspěšnější, než u Jana Adamce nebo Jana Drápala. Tomáš Závodský je jedním z desetitisíců, kteří položili svůj život na Piavě (stejně jako můj příbuzný z Polanky nad Odrou - Alois Friedel). Bohužel to neznamená, že by u Tomáše nezůstaly žádné nezodpovězené otázky.

Jako mnohé ostatní i Tomáše Závodského se mi podařilo zařadit do rodokmenové databáze v příbuzenském vztahu (skrze dalšího padlého z Itálie, Františka Tichého, který se oženil s jednou z mých pra-sestřenic).

Výskyt příjemní Závodský v ČR v současnosti. Zdroj: KdeJsme.cz

16. června 2018 (zítra z pohledu publikování tohoto článku) uplyne 100 let ode dne, kdy Tomáš Závodský padl. Bitva na Piavě v Itálii dostala v této fázi, před počátkem léta, symbolický přídomek "bitva o slunovratu".

Připomínka 100. výročí.

Tomáš Závodský

Narodil se 8. prosince 1886 v Uhřicích č. 112 otci Havlovi Závodskému a matce Anežce, dceři uhřického domkaře Fabiána Vavřinčíka.

Fabián Vavřinčík je jméno, které se ještě v příbězích uhřických padlých objeví. Dvě jeho dcery se vdaly a jejich synové zahynuli ve Velké válce, oba v Itálii. Zmíněná Anežka se provdala za Havla Závodského (a padl jejich syn Tomáš), její sestra Lucie za se provdala za Františka Tichého a jejich syn František také padl.

Zápis o narození a křtu Tomáše Závodského jsem si také ofotil při návštěvě matriky v Žarošicích. Nevím, kdy se dočká digitalizace, ale už se na to moc těším. Bude možné doplnit řadu dalších údajů. Bohužel matrika nemá index, takže je třeba hledat stránku po stránce. Zdroj: OÚ Žarošice.

Tomášův otec Havel se jako nádeník do Uhřic přiženil v roce 1876 ze Zbýšova, obce v dnešním okrese Vyškov (mezi Slavkovem u Brna a Újezdem u Brna).

Havel Závodský ze Zbýšova (otec Tomáše Závodského) se v Uhřicích oženil s Anežkou, dcerou Fabiána Vavřinčíka. Dokládá to zápis v opisu Uhřické matriky. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis11, nečíslováno, online s. 353/429 (zde).

Pátrání po osudech Tomáše Závodského a jeho předků bylo plné (pro mě) "nových" míst a netradičních jmen. Tomášova manželka Amálie pocházela z Rozstání, zhruba na půl cesty mezi Prostějovem a Blanskem. Tam najdeme např. i předky Jana Hořavy.

Otec Tomáše Závodského byl synem svobodné matky Anny, která sama byla z nemanželského lože. Jeho praděd Bernard Závodský pravděpodobně pocházel z Kobeřic u Brna. Nejprve se přiženil do Zbýšova (Veronika Horáková) a poté, co ovdověl si našel druhou manželku v Křenovicích na Vyškovsku. Byla to Anežka, dcera Bartoloměje Trnky. Ona se stala matkou Anny, pozdější svobodné matky a babičky Tomáše Závodného. Otcovská linie byla přerušena, avšak příjmení Závodský zůstalo Tomášovi i jeho otci Havlovi Závodskému.

O "rychlosti" řešení životních situací v té době svědčí fakt, že Bernard Závodský v únoru 1816 pochoval svou první manželku Veroniku, a Anna, dcera Anežky Trnka, se narodila už v prosinci téhož roku. S Anežkou se ovšem Bernard Závodský oženil až o dva roky později, v roce 1818. Zůstává tedy malý otazník nad otcovstvím...

(Ono to bývá docela často, že nemanželské dcery se stávaly svobodnými matkami a neměly pak jednoduchý život.)

Z torza kmenového lisu vím, že Tomáš Závodský byl švec. V době svatby byl "obuvníkem v Prostějově". Spolu s nastávající manželkou mají v matrice oddaných zapsánu stejnou adresu - Kosteleckou ulici č. 37 v Prostějově. Na mapě si dnešní Kosteleckou ulici můžete snadno najít.

Prostějovský obuvník Tomáš Závodský z Uhřic, se oženil během Velké války. Zahynul necelé 3 roky po svatbě. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 9551, nečíslováno, online s. 182/411 (zde).

Tomáš Závodský je tedy jedním z těch, kteří se prokazatelně oženili. Nestalo se tak před válkou, ale během ní, a to první letní den (21. června) roku 1915. Jak se zdá, letní slunovrat byl osudovým dnem Tomáše Závodského několikrát. Svatba se nekonala v Uhřicích, ale jak už řečeno, v Prostějově. Tomášův otec zemřel v roce 1898, matka zkraje srpna 1914, v podstatě s vypuknutím mobilizace., takže se rodiče této svatby nedožili. Tomáš se oženil s Amálií, dcerou svobodné matky Matyldy Kocourek. Cesta do války jej zřejmě teprve čekala. V prostějovských digitalizovaných matrikách se mi nepodařilo nalézt narození dítěte novomanželů Závodských do konce roku 1916. Zkoušel jsem také hledat, zda se vdova Amálie po Velké válce znovu vdala, ale v rámci mé trpělivosti jsem nic nenašel. Neznamená to však závěr, že se nevdala nebo že se jim během války nenarodilo dítě. U jejího narození jsou v matričním zápise poznámky, že v roce 1927 vystoupila z římsko-katolické církve a v roce 1928 se do církve vrátila. Jde o zápisy vázané k faře v Prostějově. Je zde i poznámka o sezdání s Tomášem Závodským a už žádná poznámka k dalšímu sňatku. To může signalizovat, že (z neznámých důvodů) mohla být po celý život vdovou(?).

Podle určitých indicií na internetu (i přes GDPR) se zdá, že v Prostějově žije přinejmenším jeden muž s příjmením Závodský. Nemusí to však nic znamenat. Potomky Tomáše Závodského, který v Prostějově žil, ověřeny nemám. Je tam (viz. konec článku) "stopa" Tomášova bratra Štěpána.

Rodokmen Tomášovy ženy Amálie je docela komplikovaný. Vede až k okolí Sloupsko-Šošůvských jeskyní a před rok 1700. Hlavními větvemi jsou rody Kala ze Šošůvky a Kocourek z Rozstání-Baldovce.

Zpět však k Tomášovi. Ze stavu aktivní zálohy byl povolán těsně před svatbou, 8. června 1915. Poté byl 17. srpna 1915 zařazen do 3. pěšího pluku. 7. října 1915 byl Tomáš superarbitrován (proběhlo přezkoumání). 2. listopadu 1915 bylo zřejmě propuštěn (v kmenovém listu je "entlassen"). Razítkem z 3. ledna 1916. končí jeden list vojenské kartotéky, který jsem obdržel při pátrání po kmenovém listu Tomáše Závodského.

Lze se domnívat, že jako spousta dalších se to Tomáš "snažil uhrát", aby nebyl odveden a nemusel do války. V první fázi se mu to zřejmě povedlo (byl drobné postavy a měl snad i podváhu). Nakonec se na jevišti válečného konfliktu objevil.

3. pěší pluk na Piavě

Tomáš Závodský byl pěšákem 3. pěšího pluku, v roce 1915 ve 4. rotě. V Seznamech ztrát, vydaných 15. března 1918 jen můžeme najít jako raněného. Stejně tak je zde mezi raněnými uveden i Jakub Závodský z Uhřic, ročník 1890.

Záznam o zranění Tomáše Závodského z Uhřic. 3. pěší pluk, 10. rota. Zdroj: Zdroj: Vertlustliste, 15.3.1918, č. 600, str. 58, ISSN 2076-0434. Národní knihovna ČR, systém Kramerius.

Je zde jako "ErstRes", tedy náhradní záložník. To by potvrzovalo hypotézu o úspěšné superarbitraci. S postupem času, rostoucím množstvím ztrát a s nedohledným koncem války se pravděpodobně dostal do válečné mlýnice i Tomáš Závodský. Byla to cesta "od verpánku do zákopů" a pokud byl opravdu drobné postavy (i Jakub Adamec a Jan Drápal měřili pod 160 cm), byly podmínky na Piavě s podvýživou, špatnou hygienou apod. opravdu nemilosrdné.

V době zranění byl Tomáš Závodský a 3. pěší pluk součástí Sočské armády na italské frontě, dislokované v místech, kde později zahynul. Výše evidované zranění, pravděpodobně ze zimy 1917-18, nebylo tím "osudovým".

Pro lepší představu širších souvislostí na dnešní mapě - označena je Fosselta di Piave, místo, kde zahynul Tomáš Závodský. Vpravo pobřeží Istrie v Chorvatsku, odkud dovolenkáři v létě plují loděmi na výlety do Benátek (Venezia). Zdroj: Mapy.cz

Díky kartotéce padlých (najdete zde dokonce dva kartotékové lístky) lze identifikovat, kdy Tomáš Závodský zahynul. Bylo to u obce Fossalta di Piave. Zemřel 16. června 1918, pár měsíců před koncem války, pět dnů před třetím výročím vlastní svatby.

Ve Fossaltě můžete absolvovat okružní 11 km dlouhou trasu nazvanou La Guerra di Hamingway (Hemingweyova válka). Když byl mladý americký dobrovolník zraněn v červenci 1918, pobýval v nemocnici právě ve Fossaltě di Piave. To už bylo po smrti Tomáše Závodského, kterého v tomto městečku spojuje se spisovatelem tragičtější osud.

Pohled italského vojáka na bitvu o slunovratu je zachycen v podobě jeho dopisů a deníku zde (v italštině).

V inkriminované době (červen 1918) byl 3. pěší pluk součástí 24. pěší brigády v sestavě 12. pěší divize (12 ID) Sočské armády.

Následující mapa ukazuje postup 12. pěší brigády jižně od Fossalty mezi 16. až 18. červnem 1918. Tohoto postupu se už Tomáš Závodský nedožil. Padl 16. června. Pohřben byl ve společném hrobě ve Fossata di Piave.

Díky webům a ÖULK víme poměrně přesně, co se v daném místě při ofenzivě na Piavě odehrávalo. I to, že Čechoslováci zde stáli proti Čechoslovákům. Legionáři proti vojákům rakousko-uherské armády. Přiznám se, že mě moc "nebaví" diskuse "kdo byl víc", zda legionář nebo voják rozpadající se monarchie. Na Piavě padly desetitisíce našich předků z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, z území státu, který se oficiálně zrodil o čtyři měsíce poté, co skončil na Piavě život Tomáše Závodského.

Mapa 20 z publikace ÖULK, ročník 1918 ukazuje situaci v okolí Fossalty na řece Piavě mezi 16. a 18. červnem 1918. Tomáš Závodský se dílčího (i když nesmyslného) posunu během ofenzivy nedožil. (12 ID - 12. pěší divize, jíž byl součástí). Zdroj: ÖULK, díl 7, ročník 1918, mapa č. 20. (Zelené poznámky jsem do mapy vložil.)

Bitva o slunovratu (Fossalta di Piave)

Tomáš Závodský byl u Fossalty smrtelně zraněn během událostí, které svědčí o blížícím se rozvratu vy vysílené a sužované rakousko-uherské armádě, kde vojáci plnili rozkazy (nebo se snažili zběhnout) a byli jako "kusy dobytka na porážku". Byla to předposlední ofenziva či "bitva na Piavě" a kvůli datu 21. června dostala pojmenování "bitva o slunovratu". Toho (stejně jako výročí svatby) už se Tomáš Závodský nedožil.

Takto popisují události některé internetové zdroje.

"...Přesto císař Karel podlehl Conradovu naléhání a již tak slabé rakousko-uherské polní síly, rozdělené do dvou stejně silných skupin, nastoupily 15. června 1918 k úderu. Neblahá očekávání se vyplnila; zatímco Conradovo uskupení v horách uvázlo prakticky ještě týž den, Boroevićovy síly pronikly na několika místech do mělkých předmostí za řeku, pak se ale i zde postup zastavil. K nedostatku sil, munice i ostatních zásob se přidala nepřízeň přírody; deště v horách vzduly hladinu Piavy, přívalová vlna strhala válečné mosty a přeprava přes řeku se zastavila. Jednotky, zalehlé v blátě na předmostích západního břehu, marně čekaly na střelivo a kousek chleba. U kotvišť bezmocně ležely a umíraly stovky raněných, neboť sanitní pontony snažící se překonat vodní proud, byly potápěny vysokými vlnami a palbou italského dělostřelectva. Nakonec císař Karel svá vojska z předsunutých postavení za řekou odvolal a ta se ve dnech 21.–23. června s velkými obtížemi vrátila zpět do svých zákopů na východní břeh. Tuto červnovou bitvu, jež se stala zlověstným znamením pro Rakousko-Uherskou armádu a urychlila i pád habsburského mocnářství, nazvali Italové battaglia del solstizio (bitva o slunovratu)."
(Zdroj: http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2006/12/na-piave-zvecera-/)

"...Hlavní útok na Piavě se odehrál na dvou místech: Italy hájené pohoří Montello sice rakousko-uherské (přesněji - většinou české) jednotky, po předchozím překročení rozvodněné Piavy a za cenu obrovských ztrát, z větší části dobyly, po zhroucení svého týlového zabezpečení, způsobeného rozvodněním řeky Piave, se však opět spořádaně stáhly na levý břeh. Obdobně to dopadlo v bahnitém terénu na jižním křídle u Fossalty. Pravda je ovšem taková, že i kdyby nedošlo k rozvodnění řeky, pravděpodobně by ofenzíva neuspěla. Italové sice byli horší vojáci, ale byli připraveni a bez rychlého přesunutí těžkého dělostřelectva na dobytý břeh, by se rakušané dále než 20 km zřejmě nedostali. Navíc, jako už bylo zmíněno, chyběla jim munice..."
(Zdroj: http://www.grandeguerra.cz/PIAVA-61918-a-101918.html)

"...Mladý americký dobrovolník u Červeného kříže, Ernest Hemingway, byl také svědkem těchto bitev na Monte Grappa a řece Piave. Poté co byl zraněn, když Italům přinášel potravinové příděly, napsal domů o krutosti bitvy, nemocnicích a o tom, „jak země zčernala mrtvými Rakušany“. Bitva o Slunovratu byla „velkým vítězstvím a ukázala světu kvalitu italských bojovníků.“ Bitva podél řeky Piave, kde Rakušané podnikli největší úsilí při útoku, byla katastrofa. Přestože byli Italové přečísleni v poměru dva ku jedné, udrželi linii. 17. června 1918 bylo předmostí na řece Piave, které bylo sedm kilometrů hluboké a dvacet kilometrů široké ztraceno, kvůli rozvodnění řeky, které bylo způsobeno silnými dešti. 24 tisíc Rakušanů bylo tak odříznuto a poté i zajato..."
(Zdroj: https://www.valka.cz/11362-Monte-Grappa-1917-18)

Obrázek je docela plastický a vyniká z něj jistá zoufalost a nesmyslnost celého počínání, které bylo ovlivněno počasím a přírodními živly.

Lístek z Kartotéky padlých v 1. světové válce, který poskytuje podrobnější informace o Tomáši Závodském z Uhřic. Zdroj: Vojenský ústřední archiv.

To, že Tomáš Závodský padl v boji, potvrzuje i úmrtní matrika 3. pěšího pluku, ve svazku, na který odkazuje kartotékový lístek.

Tomášův zraněný bratr Jakub

V Seznamech ztrát najdeme také záznam o zranění Jakuba Závodského z Uhřic. Byl to mladší bratr Tomáše a byl zraněn v průběhu léta 1917. Jakub (*1890) se v únoru 1916, až v průběhu války, o rok později, než jeho starší bratr Tomáš, v Brně oženil s Ludmilou Bílkovou. Zápis ze seznamu ztrát ukazuje, že nebyl v "obvyklém" pluku doplňovaném z Čech nebo Moravy, ale v pluku, který byl původně ukrajinsko-polský. Mimo jiné byl pluk dislokovaný ve Lvově (Lemberg).

Záznam o zranění Tomášova bratra, Jakuba Závodského z Uhřic. 80. pěší pluk, 12. rota. Zdroj: Zdroj: Verlustliste, 6.7.1917, č. 596, str. 62, ISSN 2076-0434. Národní knihovna ČR, systém Kramerius.

Nepátral jsem po tom, na jakém bojišti byl Jakub Závodský zraněn. Je to jen střípek do příběhu...

Pod pokličku (neúplného) rodokmenu

Následuje rekapitulace "otcovské" linie v rodokmenu Tomáše Závodského. Z hlediska mužské pokrevnosti jsou tam dvě nejistoty ohledně otců, takže tato linie není čistě otcovská.

Pro zajímavost, web Billiongraves (záznamy ze hřbitovů) obsahuje fotografii hrobu rodiny Závodských z Vrahovic, místní části Prostějova. Štěpán Závodský byl (podle data narození - 1. září 1895) nejmladším bratrem Tomáše a Jakuba a uhřický rodák. Jeho dospělý život orámovaly dvě války. Další jména na náhrobku patří zřejmě manželce a dětem.

Hrob rodiny Štěpána Závodského, patrně nejmladšího syna Havla Závodského a Anežky Vavřinčík a nejmladší bratr Tomáše Závodského z Uhřic. Zdroj: Billiongraves.com

Rodokmen Tomáše Závodského k datu publikování článku najdete zde.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

N 7.8.1722 Bartoloměj - Jiří Závodský a Anna, Kobeřice
O 22.1.1758 Bartoloměj Závodský a Marianna (Jiří) Menšík, Kobeřice
N ??? Bernard - Bartoloměj Závodský a Marianna

V matrice pro Kobeřice takový zápis není. Narodila se Dorota (*1760), Sebastian (1769). Prokázáno je úmrtí Bernarda (†1828) a Fabiána (†1778). Předpokládaný rok narození Bernarda je 1761-1764. (Ale víte jak to je s předpoklady v genealogii.)

O 2.10.1787 Bernard (Bartoloměj) Závodský a Veronika (Pavel) Horák, Zbýšov č. 37
Z 5.2.1816 Veronika Závodský, Zbýšov č. 48

První manželka Bernarda Závodského.

N 8.12.1816 Anna - ??? a Anežka (Bartoloměj) Trnka, Zbýšov č. 52

Byla Anna dcerou Bernarda Závodského? Anna je (viz. níže) budoucí svobodná matka, které se narodí Havel Závodský.

O 6.7.1818 Bernard (Bartoloměj) Závodský, Zbýšov č. 48 a Anežka (Bartoloměj) Trnka, Křenovice

Anežka už v té době byla svobodnou matkou.

Z 19.10.1828 Bernard Závodský, Zbýšov č. 37

O 27.1.1839 Václav (Josef) Šavrňa, Zbýšov č. 37 a Anežka (Bartoloměj) Trnka, Zbýšov č. 39

Svatba Anežky, vdovy po Bernardu Závodském.

Z 10.9.1849 Václav Šavrňa, Zbýšov č. 39
Z 17.9.1849 Anežka Šavrňa (vdova po Bernardu Závodském, rodem Bartoloměje, Trnky), Zbýšov č. 39

N 16.10.1852 Havel - Anna (Bernard) Závodský, Zbýšov č. 52

Havel se narodil jako nemanželské dítě Anně, která byla nemanželskou dcerou Anežky Trnka a pravděpodobně Bernarda Závodského.

O 14.11.1876 Havel (Anna) Závodský, Zbýšov č. 17 a Anežka (Fabián) Vavřinčík, Uhřice č. 99
N 8.12.1886 Tomáš - Havel Závodný a Amálie, Uhřice č. 112
O 21.6.1915 Tomáš (Havel) Závodný, Prostějov a Amálie (Matylda) Kocourek, Prostějov
Z 16.6.1918 Tomáš Závodský, Fossalta di Piave, Itálie

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička

8. 6. 2018

František Buchlovský (*1884 - †1914) - asi nepoznal syna, který se oženil v roce 1943

František Buchlovský je jedním z těch 28 uhřických mužů Velké války, o nichž a jejich konci mám jen minimum informací. Rod Buchlovských se v chalupě č. 31 v Uhřicích zjevuje v době chybějících matrik před koncem 18. století. Z "kmenového listu" či vojenských "dokumentů" mám jen jeden list. No, spíše lístek (A6). Není ani v Kartotéce padlých VÚA, jen zmínkou je v databázi VHA.

Pouze několik základních informací o Františku Buchlovském ze zpracovávané Databáze VHA. V podstatě to jsou údaje z onoho jednoho papíru, který mi přišel k vyžádanému kmenovému listu (obrázek níže). Zdroj: Vojenský ústřední archiv

Mám však Františka Buchlovského ve své "rodokmenové" databázi FamilyTree Builder. Spojuje nás společný předek - František Rozehnal (*1710-†1765). Tady je "rychlá linka" od jeho dcery Anny Rozehnalové k pradědovi Františka Buchlovského.

N 1749 Anna - František Rozehnal a Anna, Uhřice
O 1770 Tomáš (Jiří) Mlčák a Anna (František) Rozehnal, Uhřice
N 1773 Alžběta - Tomáš Mlčák a Anna, Uhřice
O ???? Josef Kyselka a Alžběta (Tomáš) Mlčák, ???
N 1795 Františka - Josef Kyselka a Alžběta, Uhřice

Skrze dceru Mariannu (*1802) byl Josef Kyselka pradědem padlého Jakuba Adamce.

O 1818 Jiří (František) Buchlovský a Františka (Josef) Kyselka, Uhřice

Jiří Buchlovský byl pradědem Františka Buchlovského z památníku (viz. souhrn mužské linie předků na konci článku).

Ostatně, v rodokmenu Františka Buchlovského najdete, kromě Archlebova a Uhřic, předky také v Nížkovicích, Křenovicích, Slavkově (u Brna), Spešově nebo Kunčině Vsi (odkud pocházeli třeba také předci Richarda Miholy, řezníka z Uhřic, který za války zemřel v Polsku a jeho jméno je také na uhřickém památníku).

František Buchlovský

Pravděpodobně znáte moravskou lidovou písničku "Ej od Buchlova větr věje". Možná z Buchlova jsou kořeny příjmení Buchlovský, jehož "hnízdo" se v současné době nachází na Kyjovsku.

Současný výskyt příjmení Buchlovský v ČR. Nejvyšší hustota (nejtmavší místo) je na Kyjovsku. Zdroj: KdeJsme.cz

František Buchlovský se narodil na úsvitu léta, 20. června 1884 v Uhřicích. Otec Jiří Buchlovský byl uhřický rodák, matka Marianna, byla dcerou svobodné matky ze Spešova na Blanensku. Kde a kdy se vzali Františkovy rodiče, a jak tedy byla překlenuta 60 kilometrová vzdálenost mezi jejich rodnými obcemi, to jsem dosud nevypátral. Ve Spešově se svatba neodehrála a její zápis pravděpodobně skrývá "živá" matrika Uhřic, uložená na OÚ v Žarošicích. Tam budou ukryta i jména a narození jejich dětí (sourozenců Františka Buchlovského).

Já jsem při jedné z návštěv matriky v Žarošicích hledal hlavně narození Františka Buchlovského. To se mi podařilo potvrdit. Shodou okolností jsem objevil také narození jeho syna Františka. Ten přišel na svět na počátku války (23. srpna 1914) a během další války (1943) se oženil. Něco, co si neumíme představit a buďme rádi, že jsme nic takového nezažili. Podobně jako jeho otec, tak i František Buchlovský - syn si vzal dívku z Násedlovic. Odhaduji, že žijící pravnuci či pravnučky Františka Buchlovského z Velké války by tedy mohli být zhruba v mém věku.

František Buchlovský, kterému patří tento medailonek, se oženil 19. září 1911. Měl mladinkou manželku, které v době svatby ještě nebylo ani 18 let (možná šlo o "nutnou" svatbu). Jako ročník 1884 byl povolán na frontu okamžikem mobilizace koncem července 1914. Bylo to tři týdny předtím, než se mu narodil dříve zmíněný syn František. Pokládám za pravděpodobné, že svého syna nespatřil. I proto, že sám, jako táta, velice brzy zahynul na území dnešního Polska. V Uhřicích zanechal manželku a novorozence. Je to podobná "zápletka" jako u Matouše Peroutky, který zřejmě nikdy nespatřil svou dceru.

Mladá, sotva dvacetiletá vdova Marie (rodem Josefa Švaňhala z Násedlovic), minimálně s jedním batoletem se patrně opět vdala. To je potřeba ověřit.

Odpovědi na nevyřešené otázky z rodokmenu Františka Buchlovského, ukrývají matriční knihy v Žarošicích, jejichž matrika spravuje matriční knihy pro Uhřice i Násedlovice.

Tři a půl měsíce Velké války

Jak už jsem napsal výše (a podle serveru Velká válka) "...byli okamžikem mobilizace povoláni všichni záložníci, tedy muži ročníků 1882-1889, kteří si byli v letech 1903-1913 odbyli prezenční službu. Ti doplnili mírové početní stavy jednotek na válečné."

František Buchlovský absolvoval "vojnu" v letech 1905-1908. Podrobnosti neznám. To, co mi přišlo k Františku Buchlovskému z Vojenského historického archivu bylo velice stručné. Jeden lístek s touto kopií.

Informace k Františku Buchlovskému z VHA. Původně nezvěstný na ruské frontě, poté úmrtí 19.11.1915. To jsou informace s lístečku o velikosti A6. Zdroj: VHA

Východiskem následujících "spekulací" budiž informace o vojenském zařazení - 25. prapor polních myslivců (Feldjägerbataillon Nr. 25). S ním jsme se mohli už setkat - v medailonku Jakuba Adamce, který byl o 9 měsíců mladší, než František Buchlovský a padl u Dubu na konci prvního válečného měsíce. Mimochodem, Josef Kyselka (jak už jsem zmínil dříve) byl jejich společným předkem.

25. prapor polních myslivců byl zkraje války zařazen v sestavě (od nejnižší jednotky k nejvyšší):

49. pěší brigády
25. pěší divize (ID 25)
II. sboru (II. Korps)
4. armády (do 15.11.1914) a 1. armády (od 15.11.1914)

Podle serveru Velká válka.

Za datum smrti Františka Buchlovského je označen 19. listopad 1914, takže můžeme sledovat pohyb a lokaci 4. a 1. armády a v jejich rámci místa působení II. sboru.

ÖULK v dílu 1, který zahrnuje rok 1914 ukazuje (leták 20 a 26) situaci v listopadu 1914, z níž je patrná poloha II. sboru a 25. pěší divize zhruba 30 km jihovýchodně od Czenstochowe, mezi obcemi Žarki a Wlodowice. Hypoteticky je to oblast, kde František Buchlovský zahynul či zmizel.

4 dny před smrtí Františka Buchlovského. Stav 15.11.1914 s vyznačením polohy II. sboru. Zdroj: ÖULK, díl 1, 1914, leták č. 20.

10 dnů po smrti Františka Buchlovského. Stav 29.11.1914 s vyznačením polohy II. sboru a 25. pěší divize. Zdroj: ÖULK, díl 1, 1914, leták č. 26.

Na současné mapě pak kontext místa, kde zemřel 19. listopadu 1914 František Buchlovský vypadá takto. Mapu si můžete otevřít na tomto odkazu.

Zhruba mezi označenými místy se kolem 19.11.1914 pohyboval František Buchlovský. Zdroj: Mapy.cz

Chybějící matriky, Archlebov a Násedlovice

Při zkoumání předků v Uhřicích a Dambořicích i při přípravě rodokmenů padlých uhřických mužů z Velké války, mám vždy mrazení, abych v co nejméně případech narazil na odkazy v létech, kdy chybí matriky. Takový obrázek asi nemá nikdo z nás, kdo pátráme po předcích, rád.

To, co každý rodopisec nerad vidí - chybí matriky. Zdroj: MZA, Actapublica, sign. Dambořice opis9

Ovšem stává se. V tomto případě např. u sňatku Františka Buchlovského a Barbory Maleňák v roce 1788. Na falešnou stopu vás může zavést např. František Buchlovský z Dambořic (zemřel ale jako dítě). V Dambořicích totiž Buchlovští také žili. Stejně jako v okolních obcích, vč. Archlebova. Proto jsem rád, že jsem ze střípků a drobných indicií mohl najít rodiče Františka Buchlovského - Vavřince a Johannu. Děti se jim totiž narodily v Archlebově (naposled dcera Thekla v roce 1773) i v Uhřicích (poprvé syn Martin v roce 1775). Vavřinec Buchlovský se však s Johannou oženil mimo Archlebov (Násedlovice, Žarošice, Uhřice nebo Dambořice).

Na skok do Archlebova...

Z Archlebova pochází také jeden z padlých mužů Velké války a nositel příjmení Buchlovský, desátník 25. domobraneckého pěšího pluku, Jan Buchlovský. Zahynul několik dnů po uhřickém Josefu Kořínkovi a stejně jako on, byl pohřben v Doberdu, na stejném hřbitově. Pravděpodobně měl Jan Buchlovský stejné předky v Archlebově, jako František Buchlovský. Chcete-li, můžete si to sami vypátrat. Archlebovská matrika z roku 1880 ještě není digitalizovaná, snad je stále k nalezení ve Ždánicích na Obecním úřadu.

Kartotékový lístek Jana Buchlovského, který padl na planině u Dobreda 21. října 1915. Zdroj: Kartotéka padlých VÚA

Památník padlým v Archlebově, kde je jméno Jana Buchlovského, byl s fotografií zmíněn v minulém článku, protože poukazuje i na Tomáše Mazla (s nímž je František Buchlovský, hlavní postava dnešního medailonku) také spřízněn.

S Marií, rozenou Švaňhal, manželkou Františka Buchlovského, máme společné předky. Jsou jimi dambořičtí Václav Kramář (†1694), Jan Panáček (*1673 - †1724) a Bernard Luskač (†1794). Rod jejího děda Františka Švaňhala (*1822 - †1890) totiž žil po generace v Dambořicích, až se právě její děd přiženil do Násedlovic, kde si ji jako mladinkou dívku namluvil František Buchlovský.

...a do Násedlovic

Násedlovická nevěsta je pravděpodobně důvodem, proč jméno František Buchlovský (rodák z Uhřic, s kořeny z Archlebova) i s fotografií najdeme také na památníku padlým z 1. světové války v obci Násedlovice.

Na fotografii památníku v Násedlovicích je i fotografie Františka Buchlovského. Zdroj: VETS, foto Petr Něnička (2005)

Příprava shrnujícího článku o uhřických padlých (začal jsem s ní několik měsíců před zveřejněním) mě víceméně náhodou přivedla k tomu, že jsem Františka Buchlovského na tomto památníku objevil. Když se tak stalo, pojal jsem záměr prozkoumat, jak se situace má se jmény Jan Švaňhal a František Švaňhal, které na fotografii také najdete. Co byste řekli?

František Švaňhal (*13.7.1897) byl bratrem Marie, a tedy švagrem Františka Buchlovského. Jako střelec 25. zeměbraneckého (střeleckého) pluku podlehl 24. září 1917 v polní nemocnici "u Calu na Soči" (?) zranění, způsobenému střepinou granátu, která jej zasáhla do boku. Patrně to bylo v okolí Gorice, krátce po 11. bitvě na Soči, během níž byly ztráty na obou válčících stranách přes 250 000 mužů. (Jako by zahynuli, byli zraněni zmizeli nebo nebo padli do zajati obyvatelé téměř celé Ostravy.)

Fučík v brožuře Sočská fronta 1915-1917 (s. 49) píše: "Strašlivé ztráty na živé síle a materiálu překročily všechna dosavadní měřítka války masových armád. Rakousko-uherskému velení tato bitva jasně ukázala, že odolávat nepolevujícímu tlaku silného protivníka v těchto zničujících pozičních bitvách není dále možné a je nutno hledat jiné strategické východisko z krizové situace." (To už je příběh ofenzivy s podporou německé armády a zahnání italské armády 100 km od Soči k jiné řece - Piavě.)

František Švaňhal má v kartotéce VÚA celkem tři kartotékové lístky. Jeden je chybný a neúplný. Zdroj: VÚA Praha

S Františkem Švaňhalem se pojí také to, co jsem den před zveřejněním tohoto příspěvku zmiňoval na Facebooku MY ROOTS - "záhada" přeškrtnuté svatby.

Neuskutečněná svatba mezi Františkem Schovancem (strýcem mého "strýce z Uhřic") a Františkou Švaňhalovou v roce 1916. Zdroj: MZA v Brně, Actapublica, sign. 6035, Žarošice, str. 121 (online s. 59/130).

Ženich František Schovanec, toho času u pluku č. 8 v okolí Hradce Králové, zplnomocnil 19. února 1916 zastupováním na svatbě Františka Švaňhala, bratra nevěsty. Budoucí manželský pár byl 3x řádně ohlášen, vše se zdálo být v pořádku. Ovšem, jak se dočteme v zápisu v matriční knize (zde), "Sňatek tento uzavřen nebyl, poněvadž František Švaňhal odepřel ženicha zastupovati". Ženich sám už "druhou šanci" nedostal. Musel odtáhnout s plukem na frontu, kde na sklonku léta téhož roku padl. No a o rok a týden později padl i František Švaňhal, který z neznámého důvodu odepřel zastupování ženicha své sestry. K příběhu se ještě v budoucnu vrátím v dalších souvislostech.

Jan Švaňhal (*15.5.1897) byl stejně starým bratrancem výše zmíněného Františka Švaňhala. Jako vojín 3. pěšího pluku byl přidělen k pluku č. 74. V posledním roce války, 6. července 1918 zemřel na zápal plic v polní nemocnici č. 806 v Tyrolsku. Byl pohřben na hřbitově v Monterovere, asi 17 km jihovýchodně od města Trento (Trident). Podrobnosti (kromě kartotékového lístku) lze najít v úmrtní matrice pěšího pluku č. 3.

To, že byl Jan Švaňhal z 3: pěšího pluku (IR 3) přidělen k pluku č. 74, lze najít v matrice úmrtí IR 3. Zdroj: VÚA Praha

Zpět k Františkovi Buchlovskému

To byla "vsuvka" z Archlebova a Násedlovic, která je střípkem provázanosti a spřízněnosti různých lidí v různých obcích. Částečně je mohu odhalit díky "databázi" v rodokmenu, kterou si vedu. Ta mi ukazuje, že Jan Švaňhal byl dokonce mým "čtvrtým bratrancem třikrát posunutým", stejně jako František Švaňhal. To je větší příbuznost (díky Bernardu Luskačovi z Dambořic), než příbuznost v desátém koleni s Františkem Buchlovským.

Rozpracovaný rodokmen Františka Buchlovského si jako všechny ostatní, týkající se 28 mužů z památníku v Uhřicích, můžete prohlédnout na tomto odkazu. Rodokmen jeho manželky Marie, rodem Josef Švaňhal, vám mohu poslat, napište mi e-mail.

Zde je rychlé shrnutí otcovské mužské linie předků Františka Buchlovského. V archlebovské matrice můžete zkusit najít např. křest Vavřince Buchlovského, někdy kolem roku 1732. tak daleko už jsem nepátral.