Aktualizováno 22.4.2017
Zaujalo mě, když jsem v článku k historii Kravař našel pseudonym Ludmila Hořká, patřící spisovatelce, která se narodila jako Marie Terezie Holubek. Myslím, že každý, kdo začne pátrat po předcích, má v koutku duše skrytou touhu po "slavném" předkovi. Ludmila Hořká byla spisovatelkou, patriotkou Hlučínska, folkloristkou - Boženou Němcovou hlučínského kraje. Předci mé praprababičky Marie, rozené Holubek pocházeli z Hlučínska. Položil jsem si otázku - Byla Ludmila Hořká (*1892 - †1966) mou příbuznou? A pokud ano, kde se naše rodokmeny rozdělují?
Zaujalo mě, když jsem v článku k historii Kravař našel pseudonym Ludmila Hořká, patřící spisovatelce, která se narodila jako Marie Terezie Holubek. Myslím, že každý, kdo začne pátrat po předcích, má v koutku duše skrytou touhu po "slavném" předkovi. Ludmila Hořká byla spisovatelkou, patriotkou Hlučínska, folkloristkou - Boženou Němcovou hlučínského kraje. Předci mé praprababičky Marie, rozené Holubek pocházeli z Hlučínska. Položil jsem si otázku - Byla Ludmila Hořká (*1892 - †1966) mou příbuznou? A pokud ano, kde se naše rodokmeny rozdělují?
 |
| Ludmila Hořká ve svém šenku, který vedla po smrti otce Benjamina Holubka, v letech 1915-1958. Zdroj: Bejatka, národopisný soubor ze Štítiny [cit. 2016-01-15] |
Odpověď je... ANO!
Nikdy jsem Slezsko nějak zvlášť "neprožíval", ani si kdovíjak neuvědomoval jeho "svébytnost". Zafixované jsem měl spíše Valašsko. Když jsem však zjistil, že mé kořeny jsou v mnohém slezské, situace se změnila. Dokonce i ve vztahu k "Prajzské", tedy Hlučínsku, části bývalého Pruského Slezska.
Hledání předků mé praprababičky Marie Holubek mě již dříve přivedlo do Koutů (něm. Kauthen), které jsou dnes součástí města Kravaře, do Hlučína, Hrabyně, Smolkova apod. Díky propojování rodokmenů na MyHeritage s dalšími členy, jsem objevil řadu příbuzných (v Kravařích, Německu i jinde) s příjmením Willaschek. Toto příjmení, stejně jako Večerek, Gratza/Graca nebo Holubek apod. jsou typická pro region, o němž je řeč. Ověřit si to můžete zkusit sami na http://www.kdejsme.cz.
 |
| Výskyt příjmení Holubek, s velkou koncentrací na Hlučínsku. Zdroj: http://www.kdejsme.cz |
Pro mě zatím nevyřešenou záhadou zůstává jak se seznámili a kde byli oddání rodiče mého praděda Tomise. Jak se našli hoch z Kunčic (Franz Tomis) a dívka z Hlučína (Marie Holubek)?
Leč pojďme od počátku. Takto vypadá rodová linie mých předků s příjmením Holubek:
Leč pojďme od počátku. Takto vypadá rodová linie mých předků s příjmením Holubek:
- Matěj Holub(ek) (*kolem 1675 - †23.3.1745, Kouty)
- manželka Rosina (*kolem 1665 - †30.3.1745, Kouty), roz. ???
- Josef Holub(ek) (*18.3.1711, Kouty - †20.12.1788, Kouty)
- manželka Kateřina (*13.1.1719, Kouty - †???), roz. Tomáš Urbánek
- Jakub Holubek (*13.6.1753, Kouty - †???)
- manželka Anna (*4.7.1759, Kouty - †15.3.1806, Kouty), roz. Pavel Willaschek (v současnosti i Vilášek nebo Vylášek)
------------------------------------------------------------------------------------
- Jan Holubek (*23.6.1794, Kouty - †25.2.1863, Hlučín)
- manželka Tereza (*18.4.1795, Smolkov - †???), roz. Kašpar Malý
- Vincenc Holubek (*2.12.1832, Kouty - †???)
- manželka Marie Anna (*27.4.1834, Lhota (u Hrabyně) - †29.11.1882, Hlučín), roz. Florián Valášek
- Marie Holubek (*8.12.1859, Hlučín - †25.9.1933, Moravská Ostrava)
- manžel František Tomis (*11.8.1855, Kunčice - †20.5.1901, Vítkovice)
- František Tomis (*2.4.1899, Vítkovice - †22.9.1971, Ostrava-Hrabůvka) - praděd, který mě choval na klíně, otec mé babičky Drahomíry
- manželka Emilie (*8.2.1900, Hrabůvka - †14.5.1974, Ostrava-Hrabůvka), roz. František Aniol
Po výše znázorněnou dělící čáru jsou Holubkovi naši společní předci s Ludmilou Hořkou. Jejím pradědem, byl Lorenc (Laurentius), syn Jakuba Holubka a starší bratr mého předka Jana Holubka. U těchto bratrů se náš rodokmen rozděluje.
Ludmila Hořká, současnice praděda Františka Tomise
Pojďme pro změnu pod rozdělovací čarou pokračovat výpisem přímých předků Marie Terezie Holubek - Ludmily Hořké.
------------------------------------------------------------------------------------
- Lorenc Holubek (*5.8.1782, Kouty - †???)
- manželka Marianna (*13.9.1787, Kouty - †???), roz. František Stoklasa
- Benjamin Holubek (*25.3.1820, Kravaře - †???)
- manželka Tereza (*11.11.1824, Kravaře - †???), roz. Jan Peterek
- Benjamin Holubek (*7.12.1863, Kravaře - †1.10.1915, Dvořisko, nyní součást Kravř)
- manželka Jana (Johanna) Heider (*24.6.1865, Dvořisko - †18.10.1903, Dvořisko), roz. Jan Heider
- Marie Terezie Holubek (*26.4.1892, Dvořisko - †6.10.1966, Opava) - pseudonym Ludmila Hořká
- manžel Vincenc Šumník (O 30.6.1914, Dvořisko), zedník, zemřel 13.10.1915 na souchotiny, měli spolu 3 děti (? - viz. odkaz)
- manžel František Šindelář (O 3.2.1919, Dvořisko), zedník, spolu měli dalších 8 dětí
Zde je zápis o narození Marie Terezie Holubek v církevní matrice pro kolonii Dvořisko. Kouty a Dvořisko byly připojeny k obci Kravaře v roce 1960 a Kravaře se tak staly městem.
 |
| Do zápisu jsou dopsány jsou poznámky k oddávkám. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 10236, sign. Op VIII 20, fol. 114. |
Jak vidno z přehledu předků, Ludmila Hořká žila ve stejné době jako můj praděd František Tomis. Pradědova maminka, shodou okolností také Marie Holubek, byla vzdálenou sestřenicí spisovatelčina otce. Nikdo nezjistí, zda se někdy tato rodiny setkaly či do jaké míry o sobě věděly. Mí předci byli už usazeni v Hlučíně a pak se stěhovali do Ostravy. Ludmila Hořká prožila život na Hlučínsku. MyHeritage suše konstatuje, že byla mou třetí sestřenicí třikrát posunutou. S jejími potomky nám v žilách koluje shodná Holubkovská krev.
"Hořký život - hořké jméno"
Nadpis jsem si vypůjčil z názvu monografie o Ludmile Hořké, kterou v roce 2008 vydala v Matici Slezské, badatelka Drahomíra Vlašínová. Její monografie má 93 stran a celý název zní Ludmila Hořká. "Hořký život - hořké jméno". Portrét spisovatelky Ludmily Hořké.
I z matrik lze vyčíst, že budoucí spisovatelka Marie měla pohnuté dětství, které jistě formovalo její pohled na "hořký život". Otec Benjamin Holubek byl hostinským na Dvořisku. Z jeho prvních 6 dětí přežila právě jen Maruška (další matriky narozených ve Dvořisku po roce 1901 nejsou on-line dostupné). Třikrát se mu narodil syn, kterého nechal pokřtít jménem svým a svého otce - Benjamin. Třikrát jeho synové nepřežili ani jeden den. Že by se projevila stejná osudová snaha dát synovi jméno po otci, jak tomu bylo třeba v příběhu "Touha jménem František" zde? Každopádně byla dcera Marie jediným přeživším dítětem z prvního manželství svého otce.
Marie v roce 1903, kdy jí bylo 11 let, ztratila během několika měsíců matku a sestru. Krátce po svatbě propukla válka. V roce 1915, málo přes rok po svatbě, zemřeli během 14 dnů jak její otec, tak i manžel.
Nemám ambice rekonstruovat její životopis. Ostatně v článku uvedené odkazy jsou dostatečně informativní, pokud jde o život i národopisné a folkloristické dílo Ludmily Hořké. Dovolím si pouze krátkou citaci z článku "Mezi folklorem a uměním, mezi zeměmi a existencí", uveřejněném v časopis Slavia Centralia č. 1/2009 (s. 97):
"Co víme o Hořké z její biografie? Hořká byla dcerou hostinského. Veliké vzdělání neměla, chodila do dvoutřídní obecné školy, nejdříve německé v Kravařích, pak do české ve Štítině. Krátce navštěvovala také rodinnou školu. Po smrti matky a po otcově novém sňatku vyrůstala u tety v Kravařích a již tehdy pomáhala v otcově hostinci, který později po smrti otce rovněž po několik desítek let vedla (1915–1958). Na počátku dvacátých let se stala členkou a pak i vedoucí pobočky národopisného sdružení Sedlišťané v Kravařích, za přispění etnografů Jana Vyhlídala a Františka Myslivce sběratelkou písňového a slovesného folkloru.
Prožila dvě světové války, dvakrát se provdala, její manžel zedník byl často bez zaměstnání (zejména po r. 1929 v době hospodářské krize) a rodina s jedenácti dětmi často trpěla bídou (Hořká vedla sice hostinec, ale německy smýšlející obyvatelstvo Dvořiska její hostinec bojkotovalo, neboť bylo obecněji známo, že Hořká přispívala do českých novin). Po záboru pohraničí v říjnu 1938 se uchýlila do Kostelce na Hané, po deseti měsících se vrátila do Dvořiska. V souvislosti se svou předválečnou činností byla krátce vězněna v Opavě a mnohokrát vyslýchána – někdy lidmi, kteří ji udávali v době první světové války nebo v době mezi válkami…"
Jak stojí v popisu na webu města Kravaře: "Navzdory krutým stínům vlastního života však nerezignovala".
Pro mě skrze autorčino dílo vede jedna z možných cest k hlubšímu pochopení jedné komplikované větve předků, kteří na Hlučínsku žili. V Moravskoslezské věděcké knihovně v Ostravě je její dílo zastoupeno (a rezervováno ve chvíli psaní těchto řádků por mé studium). Netušil jsem dodnes třeba ani to, že při cestě na zámek v Kravařích od Štítiny, přijíždím do Kravař-Dvořiska, a to po ulici Ludmily Hořké.
--------------------
Aktualizace 22.4.2017
V antikvariátu jsem sehnal dvě knihy Ludmily Hořké - Doma (1943) a Řeka (1945). I o "svých" řekách už jsem se v článku na blogu MY ROOTS zmínil. Ovšem jen "obyčejně", mnohem poetičtěji vyznívá kniha Ludmily Hořké. Zde je úryvek z předmluvy ke knize Řeka (str. 7).
"Volně navazuje Ludmila Hořká ve svém vyprávění o řece na knížku svých vzpomínek Doma. Dnes už smíme v osvobozené vlasti prozradit, co mnozí snad už poznali, že Řekou jest Opavice a krajem, v němž se odehrávaly zkazky obou knížek, jež básnickými, byť prostými slovy autorka zachytila, je slezské pohraničí mezi Opavou a Ostravou, kde bývala kdysi rakousko-pruská hranice. České Opavsko a Hlučínsko se tu stýká a prolíná ve svém lidu jednoho jazyka, jednoho kmene, jednoho původu, a přece po mnohých stránkách odlišného pro rozdílnost politického, hospodářského a sociálního světa, v němž bylo mu souzeno žít. Ludmila Hořká je z nich, vidí svým krajanům do duše a ukazuje nám dobré i zlé, jak je poznala z důvěrného soužití s nimi..."
"...Zde měl by hledat poučení sociolog i politik, který stál a stojí bezradně před temnými a namnoze mu nepochopitelnými otázkami podivné psychologie a morálky lidu hlučínského a zde je skryto i mnohé k pochopení duševní problematiky slezského člověka vůbec..."
--------------------
Toto jsou momenty, které na hledání předků miluji. Některé věci dostávají zcela nový kontext a prohlubují mé Sebe-vědomí.
Myslím, že málokdy se vidí zápis, kdy se potomci rodí nesezdaným svobodným matkám po tři generace. Tak tomu bylo např. v druhého manžela Ludmily Hořké, Františka Šindeláře. Obrázek dokládá (a následně matriky narození také), že se narodil Františce, svobodné dceři Kateřiny, svobodné dcery Veroniky, dcery Bartoloměje Šindeláře z Nových Sedlic. Otcovská stopa a linie Františka Šindeláře je zcela ztracena.
Zápisy narození Františka Šindeláře a jeho budoucí manželky Marie Holubek od sebe v matriční knize dělí 44 stran.
Při sledování matrik bylo rovněž patrné, jak se původní příjmení Holub postupně změnilo v příjmení Holubek. Myslím, že nějakým "omylem" mohlo takto vzniknout i "místní" příjmení Hlubek, nejhustěji zastoupené právě v Kravařích. V matrikách se objevovalo ještě příjmení Holubica (podle serveru KdeJsme.cz jsme není toto příjmení u nás v současnosti zastoupeno).
Že manželé byli "wyry katolycke", o tom vypovídají matriky oddávek z Kravař a okolí kolem roku 1680. Měkké "i" se moc nevyskytovalo. "Co by za to žácy ve školách přy zkoušený a dyktátech daly."
I z matrik lze vyčíst, že budoucí spisovatelka Marie měla pohnuté dětství, které jistě formovalo její pohled na "hořký život". Otec Benjamin Holubek byl hostinským na Dvořisku. Z jeho prvních 6 dětí přežila právě jen Maruška (další matriky narozených ve Dvořisku po roce 1901 nejsou on-line dostupné). Třikrát se mu narodil syn, kterého nechal pokřtít jménem svým a svého otce - Benjamin. Třikrát jeho synové nepřežili ani jeden den. Že by se projevila stejná osudová snaha dát synovi jméno po otci, jak tomu bylo třeba v příběhu "Touha jménem František" zde? Každopádně byla dcera Marie jediným přeživším dítětem z prvního manželství svého otce.
Marie v roce 1903, kdy jí bylo 11 let, ztratila během několika měsíců matku a sestru. Krátce po svatbě propukla válka. V roce 1915, málo přes rok po svatbě, zemřeli během 14 dnů jak její otec, tak i manžel.
"Co víme o Hořké z její biografie? Hořká byla dcerou hostinského. Veliké vzdělání neměla, chodila do dvoutřídní obecné školy, nejdříve německé v Kravařích, pak do české ve Štítině. Krátce navštěvovala také rodinnou školu. Po smrti matky a po otcově novém sňatku vyrůstala u tety v Kravařích a již tehdy pomáhala v otcově hostinci, který později po smrti otce rovněž po několik desítek let vedla (1915–1958). Na počátku dvacátých let se stala členkou a pak i vedoucí pobočky národopisného sdružení Sedlišťané v Kravařích, za přispění etnografů Jana Vyhlídala a Františka Myslivce sběratelkou písňového a slovesného folkloru.
Prožila dvě světové války, dvakrát se provdala, její manžel zedník byl často bez zaměstnání (zejména po r. 1929 v době hospodářské krize) a rodina s jedenácti dětmi často trpěla bídou (Hořká vedla sice hostinec, ale německy smýšlející obyvatelstvo Dvořiska její hostinec bojkotovalo, neboť bylo obecněji známo, že Hořká přispívala do českých novin). Po záboru pohraničí v říjnu 1938 se uchýlila do Kostelce na Hané, po deseti měsících se vrátila do Dvořiska. V souvislosti se svou předválečnou činností byla krátce vězněna v Opavě a mnohokrát vyslýchána – někdy lidmi, kteří ji udávali v době první světové války nebo v době mezi válkami…"
Jak stojí v popisu na webu města Kravaře: "Navzdory krutým stínům vlastního života však nerezignovala".
 |
| Marie Šindelářová, roz. Holubková, pseudonym Ludmila Hořká. Zdroj: Slezské zemské muzeum v Opavě |
Pro mě skrze autorčino dílo vede jedna z možných cest k hlubšímu pochopení jedné komplikované větve předků, kteří na Hlučínsku žili. V Moravskoslezské věděcké knihovně v Ostravě je její dílo zastoupeno (a rezervováno ve chvíli psaní těchto řádků por mé studium). Netušil jsem dodnes třeba ani to, že při cestě na zámek v Kravařích od Štítiny, přijíždím do Kravař-Dvořiska, a to po ulici Ludmily Hořké.
--------------------
Aktualizace 22.4.2017
V antikvariátu jsem sehnal dvě knihy Ludmily Hořké - Doma (1943) a Řeka (1945). I o "svých" řekách už jsem se v článku na blogu MY ROOTS zmínil. Ovšem jen "obyčejně", mnohem poetičtěji vyznívá kniha Ludmily Hořké. Zde je úryvek z předmluvy ke knize Řeka (str. 7).
 |
| Z knihy Řeka od Ludmily Hořké / Marie Holubek. |
"...Zde měl by hledat poučení sociolog i politik, který stál a stojí bezradně před temnými a namnoze mu nepochopitelnými otázkami podivné psychologie a morálky lidu hlučínského a zde je skryto i mnohé k pochopení duševní problematiky slezského člověka vůbec..."
--------------------
Toto jsou momenty, které na hledání předků miluji. Některé věci dostávají zcela nový kontext a prohlubují mé Sebe-vědomí.
Vždy něco "bokem" (několik genealogických zajímavostí)
Další věcí, kterou přináší hledání předků je, že téměř vždy objevíte něco "bokem". Z hlediska genealogie jsem při studiu matrik s předky Holubkovými a příbuznými Marie Šindelářové (tak znělo oficiální občanské jméno Ludmily Hořké po druhém sňatku), narazil na několik zajímavostí.Myslím, že málokdy se vidí zápis, kdy se potomci rodí nesezdaným svobodným matkám po tři generace. Tak tomu bylo např. v druhého manžela Ludmily Hořké, Františka Šindeláře. Obrázek dokládá (a následně matriky narození také), že se narodil Františce, svobodné dceři Kateřiny, svobodné dcery Veroniky, dcery Bartoloměje Šindeláře z Nových Sedlic. Otcovská stopa a linie Františka Šindeláře je zcela ztracena.
Zápisy narození Františka Šindeláře a jeho budoucí manželky Marie Holubek od sebe v matriční knize dělí 44 stran.
 |
| Detail v položce "matka" u zápisu o narození Františka Šindeláře, druhého manžela spisovatelky Ludmily Hořké. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 10236, sign. Op VIII 20, fol. 70. |
 |
| Současný výskyt příjmení Hlubek v ČR. Nejtmavší místo jsou Kravaře. Zdroj: http://www.kdejsme.cz |
 |
| Text z roku 1683 a využití "y". Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 2633, sign. H XI 1, fol. 241. |
To je prostě "tajemství matrik".
V říjnu 2016 to bude 60 let, co Ludmila Hořká zemřela. Její děti - rození Šindelářovi - mají jistě potomky. Kdoví, co tito potomci ví o své babičce, prababičce a praprababičce, která zažila čtvero příjmení?
Máte ve svém rodokmenu a mezi příbuznými předky nějakou zajímavou osobnost? Napište mi do komentářů nebo na Facebook MY ROOTS.
Další odkazy:
- Na židli, kde seděl Petr Bezruč, nikdo jiný sedět nesměl, vzpomíná dcera Ludmily Hořké [cit 2016-02-20]
- Nazývají ji Boženou Němcovou Hlučínska [cit 2016-02-20]
