PF 2025 se silnými stránkami pro genealogy

Pokud jde o genealogii, jsem "hobík", tzn. že genealogie je mým koníčkem. Profesně jsem kouč, lektor a konzultant. Zajímá mě pozitivní psychologie, a tak se snažím mezi své klienty a další zájemce mimo jiné šířit myšlenku silných stránek a jejich prospěchu pro život. Aktivně pracují se dvěma celosvětově uplatňovanými systémy/metodikami, které silné stránky vyjadřují - StrengthsProfile a VIA Character Strengths. Právě o druhém zmíněném systému bych se chtěl zmínit v souvislosti s genealogií a náplní práce genealoga-hobíka a na závěr vám čtenářům dát příležitost své silné stránky prozkoumat.

Silné stránky charakteru

Silné stránky charakteru jsou zásadními schopnostmi pro myšlení, cítění a chování takovým způsobem, který přináší užitek danému člověku i druhým. Jsou univerzální, ctěné napříč staletími/tisíciletími i napříč systémy víry a náboženství i různými kulturami. V podstatě pomáhají definovat kým jste a co děláte, jste-li nejlepší verzí sebe sama.

Rozsáhlý celosvětový výzkum na konci minulého tisíciletí vydestiloval 24 takových univerzálních silných stránek, kterými disponujeme všichni, a které v každém z nás dřímou. Jsou rozděleny do šesti skupin, které se nazývají "ctnostmi":

1. Moudrost
• Tvořivost
• Zvídavost
• Úsudek/kritické myšlení
• Láska k učení
• Perspektiva
2. Odvaha
• Statečnost/udatnost
• Vytrvalost
• Upřímnost/otevřenost
• Jiskra/vitalita/nadšení/"šťáva"
3. Lidskost
• Láska
• Laskavost
• Sociální inteligence
4. Spravedlnost
• Týmová práce
• Poctivost/spravedlivost/férovost
• Vůdcovství/lídrovství
5. Střídmost
• Odpuštění
• Pokora/skromnost
• Obezřetnost/prozíravost
• Sebekontrola, sebeovládání
6. Transcendence
• Smysl pro krásu a dokonalost
• Vděčnost
• Naděje
• Smysl pro humor
• Spiritualita/duchovnost

Každý z nás disponuje všem 24 silnými stránkami, ale v proběhu života a událostí se může měnit jejich pořadí a míra či intenzita využití. Proto je důležité určení jejich pořadí a uvědomění jak nás ovlivňuje pět těch nejzásadnějších. (V mém případě to v poslední době jsou to Smysl pro humor, Zvídavost, Laskavost, Láska a Láska k učení.)

6 kategorií ctností do nichž jsou rozděleny silné stránky.

Při pátrání pro předcích, dobrodružství hledání vlastních kořenů a genealogické práci se různými způsoby můžeme dotýkat všech silných stránek. Já bych zde chtěl stručně ilustrovat 10 z nich plus dvě "bonusové", které (podle mých zkušeností a stovek klientů, s nimiž jsem dělal test silných stránek) jsou trochu "popelkami", málo využité a dřímou v pozadí.

V následujícím výběru nejde o žádné pořadí důležitosti, pouze výčet pro inspiraci a uvědomění. Příklady a to, jak jich využíváte v genealogii či "normálním" životě si jistě najdete sami.

10 vybraných silných stránek pro genealoga

Zvídavost

Zvídavost, získávání nových zkušeností, objevování skrytých věcí, otevřenost tomu, co nevíte, zájem o svět, kladení si otázek a užívání so objevů. To je jistě hybnou silou mnoha pátračů, genealogů a všech, kdo se zajímají a touží poodhalit "tajemství" svého původu, předků a rodokmenu. U mě to tak nesporně bylo a je, byť s vědomím, že spousta tajemství a otazníků zůstane neodhaleno. Bez zvídavosti by genealogie neexistovala nebo byla velice suchopárnou. Na druhé straně je třeba si dát pozor. Pokud to se zvídavostí přeženete, můžete se utopit a ztratit v detailech.

Zájem o genealogii bezesporu znamená, že se zvídavost hlásí o slovo a chce se vaším žebříčkem silných stránek prodrat na vyšší příčky.

Láska k učení

Zvídavost může být úzce spojena s touhou učit se, dozvídat se nové skutečnosti. Je to tak trochu zvídavost převedená do praktických aktivit. A't už kvůli práci/profesi nebo pro radost a zábavu, jak je to v případě genealogů-hobíků. Díky lásce k učení brousíme schopnosti vyhledávat v matrikách, učit se kurentu a číst v knihách, učit se porozumět německým či latinským názvům povolání, genetice atd.

Zakrnět v tomto smyslu znamená nedopátrat se všeho, co je k dispozici, přestat se snažit či své úsilí vzdát. Ovšem i zde, když to naopak přeženete, můžete se zbrzdit na zbytečných detailech, podrobnostech a věcech, pro něž vám unikne širší kontext a smysl.

Vděčnost

Bez vděčnosti by byl život smutný a studený. Pouze předkům mžeme být vděčni za to, že jsme se narodili a jsme na vrcholu našich rodokmenů jako pokračovatelé rodů. Vděčnost zažíváme za všechny dobré věci v našich životech, ať se týkají osob, věcí, událostí či něčeho, co nás přesahuje. Právě vděčnost je pro mě fenoménem, proč jsem odpůrce "tlustých čar" za minulostí apod. Byť minulost (našich předků) byla v mnohém bolestná, skličující a nechceme se k něčemu z minulosti příliš rádi hlásit. Z mého pohledu je pátrání po předcích jistým druhem vyjádření vděčnosti za jejich životy. Každý čas věnovaný vyjádření vděčnosti je velmi cenný i pro naše psychické/duševní zdraví. To již výzkumy nezvratně prokázaly. Já mám krásnou zkušenost s "rituálem" poděkování za život. Zvlášť otci, zvlášť matce. Byť ti mí jsou živí, poděkovat se dá i nežijícím rodičům (a předkům). Energeticky to má stejnou váhu. Lze to vnímat i v kontextu rodinných systémů, o nichž jsem psal už na počátku existence blogu MY ROOTS

Se slabou mírou vděčnosti bereme vše dobré jako "samozřejmost" a jakýsi "nárok". Myslím, že to každý už zažil, ať na sobě nebo druhých lidech. Pozor však na druhou stranu mince! Přehrávání vděčnosti může působit teatrálně, neuvěřitelně, neautenticky a příliš lichotivě.

Vytrvalost

Vytrvalost, pracovitost, píle... Znamená to dokončit to, co začneme, byť víme, že rodokmen není dokončen nikdy. Dostat se ne maximum možného a dostupného je jistě snem a tajným přáním mnoha amatérských rodopisců. S vytrvalosti vás nezastaví (téměř) žádná překážka, (dílčí) nezdar. Dokončit "něco" (úkol. cíl, dílčí výzkum) přináší uspokojení. A to za to stojí. V mém případě dokončit články na blog, pátrání po osudech předka, vojáka, legionáře apod. Odměnou je odkrytí střípků příběhů a snad i inspirace pro druhé nebo "aha" moment.

Snadno se vzdát, nchat si podrazit nohy prvním nezdarem, cíti se bezmocný či obětí situace, to jsou příznaky toho, že vytrvalost jako silnou stránku nevyužíváte, že je pohřbena na dně vašeho žebříčku silných stránek. Jeji nadužívání vás může dovést k neschopnosti se vzdát, neochotě "nechat to být", i když existují lepší nápady a myšlenky. Ano rodokmen se nedá zlomit přes koleno. Neschopnost přijmout nějaký nepříznivý fakt (shořelé matriky apod.) může vést k falešným domněnkám a zkreslením.

Úsudek, kritické myšlení

Proto je důležitá další silná stránka - úsudek či kritické myšlení. Schopnost střízlivě posoudit věci, domněnky, hypotézy, názory, nepřijmout závěry příliš rychle, bez ověření (např. kopírování dat z jiných rodokmenů ve FamilyTree). Je to i schopnost změnit svůj názor tváří v tvář novým údajům a faktům. Je mi smutno, když v rodokmenech vidím falešné cesty, neověřené údaje a jejich přebírání. Nemám ale kapacitu na to, abych tvůrce upozorňoval. Uplatním své kritické myšlení, ověřím pro sebe a tečka. Tím samozřejmě nechci říci, že bych neměl nikde chybu a vše bylo dokonalé, Jedním začátečnickým omylem, který se zdál být neuvěřitelný, v podstatě začala tvorba mého rodokmenu.

Bez kritického myšlení a zdravého úsudku se stáváme naivními. Při přespřílišném zvažování, posuzování a kritičnosti našeho myšlení se můžeme ztratit v problémech a léčkách, které na nás (i v genealogii) číhají.

Spiritualita

Genealogie má v kořenech jistý spirituální základ. Pátrání po odpovědi po tom "kdo jsem", odkud přicházím" jako součást hledání vyššího smyslu. Není to spiritismus ve smyslu vyvolávání duchů zemřelých. Spiritualita je svázána s filozofií, náboženstvím, hodnotami a ctnostmi jimiž žijeme, které působí jako maják a kterými se necháváme vést. Duch našich předků a rodů nám dýchá do zad. Spirituální zážitek mě k pátrání po předcích z velké míry dovedl. Víra (nemyslím pouze církevní/náboženskou formu) nám pomáhá formovat naše chování a svým způsobem nám přináší pokoj. Pokud jste se nad rodokmeny zamýšleli nejen jako nad sbírkou jmen, míst a dat, ale i jako nad příběhem, meditovali nad jeho střípky a zařazovali do kontextu doby, jistě jste něco spirituálního odhalili a "nějak" si to pojmenovali.

Bez spirituality neexistuje hodnotový žebříček ano vnímání ctností a život postrádá význam. Příliš spirituality (nadužívání a přehrávání této silné stránky) vede mnohdy k fanatickému životnímu stylu, rigiditě v pohledu na svět a uzavřenosti jiným perspektivám a úhlům pohledu. (Ostatně i Perspektiva patří mezi charakterové silné stránky, ale tu zde zmiňovat nebudu.)

Tvořivost/kreativita

Tvorba rodokmenu vyžaduje dávku obrazotvornosti a tvořivosti, byť základem jsou vždy data a fakta, která "tvořivě" ohnout ke své představě nelze. Lze však utvářet příběhy, kreativně pojímat grafická ztvárnění rodokmenu, kronik, blogu, článků apod. Věřím, že i propojení genealogie se silnými stránkami v tomto článku, je jistým projevem mé kreativity. S nadějí (další silná stránka), že přinese inspiraci, nějaké vhledy či jiný užitek). Nové cesty, způsoby, myšlenky, jiný přístup, umělecké ztvárnění, to vše k této silné stránce patří, i v práci genealoga.

Bez kreativity  je vše pouhé kráčení s davem, vyšlapanou cestou. Přílišná kreativita může působit excentricky a podivínsky. Úsudek vám může pomoci odhalit, kdy je zapotřebí kreativity a kdy je třeba se držet faktů. To je pro rodopisce důležitý prvek. Znáte-li knihy o historii Ludmily Vaňkové nebo Vlastimila Vondrušky, víte jak lze krásně a čtivě spojit historická fakta a tvořivost do historických románů. Naše rodokmeny takovými romány mohou být také, když uplatníme vhodné silné stránky. O mnohých už jsem psal výše.

Sociální inteligence

Tato silná stránka charakteru znamená být si vědom svých motivů a po/citů vlastních i druhých a přizpůsobit se v různých sociálních situacích. Víte co lidi vede k tomu, jak jednají a jste vnímaví vůči tomu jak se cítí a jak myslí. Není to tedy "jen" emoční inteligence či empatie. Pro genealogii (s přídechem tvoření příběhů) má význam právě pro větší porozumění tehdejším reáliím, motivům chování apod. Zejména ve spojení s obrazotvorností.

Sociální slepota nerozumí pocitům druhých. Asi víme/tušíme, že v dobách našich předků to nebylo ve vztahu vždy jen o lásce, svobodném rozhodování dívek či chlapců atd. Když jsem pátral po osudech mužů z Dambořic, kteří se nevrátili z Velké války, neměl jsem dost sociální inteligence si dobově představit, jak reálně fungovalo soužití katolíků, evangelíků a Židů. Smrt si nevybírala. Z evangelických matrik bylo zřetelné, že evangelici se ženili a vdávali mezi sebou. V osudech mé tety je spojení evangelické a katolické rodiny a bylo neuvěřitelné, co mi ve spojení s tím vyprávěla za historky. To je případ spojení spirituality a sociální inteligence. A je zde blízko (v mém případě) k přehrání, kdy se ve jménu sociální inteligence analyzuje každý akt, detail nebo se zapomene na vlastní preference. Je to komplikované silná stránka, ale k životu patří a patřila.

Na jejím konci může být...

Odpuštění

Univerzální silná stránka a účinný lék na mnohé neduhy duše, ducha i mysli. Být vděčný předkům a odpustit jim vše, co udělali (a nám se to  dnešním světle nelíbilo). Myslím si, že ten, kdo si sám rodokmen netvoří, nebo zůstává čist v informativní faktografické rovině, není do dějů tolik vtažen a nemusí potřebu vděčnosti či odpuštění tak hluboce vnímat. Ale našimi nejbližšími předky jsou naší rodiče! a tam vděčnost a odpuštění hrají obrovskou léčivou roli. Stejně tak i odpuštění sobě samému - za nedokonalost rodokmenu, neúplnost, chybějící údaje apod. 

Bez této silné stránky jsme nemilosrdní (k sobě i druhým) a můžeme v sobě ukrývat zášť a zlobu. Když to naopak přeženeme, staneme se příliš povolnými a dovolíme druhým, aby nás ovládli. Druhým odpouštíme ani ne tak vůli nim, ale zejména kvůli sobě.

Naděje

To, co "umírá poslední". Naděje přináší optimismus a orientaci na budoucnost. Ke to most mezi minulou historií a budoucím životem a pokračováním. Stále lze i v rodopisné práci mít naději a očekávat dobré. Já stále chovám naději, že objevím dřívější osudy své mužské linie před rokem 1735. S nadějí se lidé pouští do genetické genealogie. Chce to i více vytrvalosti ( o ní jsem se zmínil výše). Jakou naději v souvislosti se svým pátráním po kořenech. chováte vy? V mnoha příbězích předků lze vidět naději, např. i přes to, že jim umíraly děti atd.

Bez naděje se stáváme cynickými, negativními a nechováme víru v budoucnost. Můžeme se stát pasivními. mě mnohé pátrání po osudech lidí z širšího rodokmenu (příběhy z Velké války) o naději mnohé naučily (tvořivost v mysli). Vždy je však třeba si dát pozor na růžové brýle a naivitu, které může z přílišné "nadějeplnosti" vyplynout.

Silné stránky VIA Character Strengths. Zdroj: VIA Institute on Character

10 + 2

To bylo 10 silných stránek metodiky VIA. Střípky, které vás měly navnadit ke spojení, abyste si mohli rozehrát své vlastní střípky využití silných stránek - v genealogii a jiné roli či osobním a pracovním životě.  V závěru zmíním možnost vašeho sebepoznání, resp. poznání vašeho žebříčku zmíněných 24 silných stránek charakteru.

Z mé profesní zkušenosti poslední doby vyplývá, že jsou tu dvě silné stránky, které se v mnoha žebříčcích krčí někde vzadu. Je to v pořádku. Stále jsou to silné stránky. Nelze mít 24 silných stránek na prvním místě. Které to jsou?

Sebe-kntrola, sebe-ovládání

Mít pod kontrolo to, co děláte, říkáte, co cítíte. Vědomě nakládat s vašimi emocemi a "nenechat je cloumat svým majestátem", řečeno slovy klasické pohádky. Sebe-disciplína umožňuje zvládnout vlastní neřesti. Z mého pohledu je super, když je genealogie a tvorba rodokmenu vědomá, kontrolovaná a disciplinovaná práce. Regulujete sami sebe. 

Bez této silné stránky jednáme impulsivně, emočně. Zpočátku při pátrání mě vše pohltilo, nevnímal jsem čas, seděl na d matrikami stále, zanedbával další věci a život se stal trochu jednostranným. Ale asi to bylo fajn pro začátek. Přehrávání této silné stránky  vede k tomu, že jdete za své limity, nedáte si volno, nejste k sobě laskaví (laskavost je další silnou stránkou). Je tedy dost obtížné určit, zda "nekontrolovanost" je důsledkem nevyužití či naopak nadužití této silné stránky. V genealogii proto může být důležité najít správnou rovnováhu a míru kontroly nad sebou samými a svými emocemi, jsme-li do svého koníčku ponořeni "až po uši".

Souvislost můžeme hledat i s další silnou stránkou, poslední z těch, které chci zmínit.

Elán, vitalita, nadšení, "šťáva"

Jít do věcí (a života) s energií a elánem, celým srdcem, aby měl život "šťávu". Tak by se dala charakterizovat tato silná stránka. V mnoha případech, které jsem sledoval tak je "poražena" nesmyslným kolotočem, workoholismem a doutnajícím vyhořením. Hobby obvykle bývá to, co tuto silnou stránku zvedá v žebříčku. Realita na druhé straně bývá taková, že ne pro každého je jeho hobby povoláním a profesí. Já si osobně neumím představit, že bych se genealogií měl zabývat naplno profesně. Elánem mě naplňuje bádání pro sebe či pro inspiraci druhých. je to pro mě "dobrodružství", což je typické vyjádření této silné stránky. 

Bez ní nastává nuda, jednání bez jakékoli vášně. Přílišné využití zase vede k hyperaktivitě, zůstává málo prostoru pro druhé. Proto je důležité vědět, co je příčinou toho, pokud ztrácíte elán a nadšení. Když jsem obnovoval tento blog, psal jsem, že jsem neměl pauzu v práci s rodokmenem, pouze mi chyběl elán na psaní článků na blog MY ROOTS.

A teď vy(?)

Tak snad to dává smysl a je to k pochopení. Slíbil jsem na začátku článku, že vám dám příležitost (např. pokud ve vás hlodá Zvídavost) k prozkoumání vašeho osobního pořadí silných stránek charakteru podle mětodiky, jejichž 24 silných stránek jsem pro přehled uvedl a 50% z nich vybral k naznačení, jak mohou být provázány s genealogií a námi, amatérskými hledači předků.

Na tomto odkazu >> 

najdete mnou zpracovaný Google formulář s českým překladem "testu" (sebehodnocení), jehož vyplnění zabere zhruba 15 minut. Na jeho základě vám pošlu zprávu s vašim individuálním pořadím 24 silných stránek a mapu s odkazy na vysvětlení. Vše zdarma! Není to automatický systém, vaše hodnocení zadávám já a pak odesílám a zadaný e-mail. Není to tedy do 5 minut, ale tehdy, když mám na zpracování čas. 

Další práce, vysvětlení či podrobnější rozpracování je už mou profesní službou kouče, která je placená, což mohu s vážnými zájemci probrat a využít ke konzultaci platformu Zoom napříč Českem, Slovenskem i zbytkem světa.

PF 2025

Ať se rozhodnete jakkoliv, 

do roku 2025 vám přeji, ať vám silné stránky přinesou co, co je pro vás v životě důležité a hodně kvalitních objevů a pokroku ve vašem rodopisném bádání a zájmu o genealogii. 

Potěší mě, když zachováte přízeň blogu MY ROOTS a třeba mi napíšete, co si o něm myslíte. Děkuji.

8 chyb a omylů, kterých jsem se v genealogii (zatím) dopustil

--------------------------------------------------

"Někteří lidé prostě žijí v dokonalé symbióze se svým omylem."

(Erich von Däniken)

--------------------------------------------------

Jistě znáte ono otřepané, ale pravdivé "chybami se člověk učí" nebo "mýlit se je lidské" ("a odpouštět božské"). Každý, kdo kdy přičichl a jako amatér či "hobík" začal hledat své předky a pátrat po svých kořenech, má za sebou zkušenosti s chybami a omyly. Nejsem výjimkou a proto nabízím svůj pohled na věc. Čeho a proč jsem se v rodopisné práci (zatím) dopustil, pokud jde o chyby a omyly?

Tak zaprvé...

Hlavním "kamenem úrazu", myslím, že i jeden ze "smrtelných hříchů" rodopisné práce či v manažerském jazyce "kořenovou příčinou" je

NETRPĚLIVOST

a z toho pramenící

ZBRKLOST

Z těchto dvou příčin vyplývají všechny další chyby, omyly a nedostatky.

Je netrpělivost či zbrklost pochopitelná? Myslím, že pro začátečníka zcela jistě ano. Touha dostat se do minulosti, vidět jména, data místa... Děláte-li si výzkum sami jako amatéři, je to takřka neodolatelné. Poprvé je to jako na prvním rande. Chcete poznat víc, než na první pohled vidíte. Víte, že vás pravděpodobně čekají vzrušující tajemství, něco co tušíte, nevíte jistě a chcete odhalit. (No, dál už v této analogii zacházet nebudu).

Netrpělivost a zbrklost obvykle vede k rozpačitým koncům, k omylům, přehmatům, někdy i ke snížení sebevědomí (protože ho na počátku bylo až příliš).

--------------------------------------------------

"Základním lidským hříchem je netrpělivost."

(Franz Kafka)

---------------------------------------------------

Lékem je klišé - "obrnit se trpělivostí". Být pokorný k příležitosti, bdělý a pozorný, nemyslet si, že první cesta nebo řešení jsou tím správným.

Na jaké chyby a omyly jsem v důsledku vlastní zbrklosti či netrpělivosti v různých obdobích svého tříletého genealogického dobrodružství narazil?

2. Mylné předpoklady

Prvním vážnějším varováním bylo utvoření si mylného předpokladu. Obvykle vychází z nějaké pseudo-logiky, že "něco není možné" či je málo pravděpodobné a vede k unáhlenému závěru. Když se k tomu přidá začátečnická nezkušenost, tak je "vymalováno".

Stalo se mi to velmi záhy, když jsem hledal svého dědu Aloise, o kterém jsem moc nevěděl. Z jeho krátkého starého životopisu jsem měl datum narození (15. května 1909) a jméno jeho otce (Antonín). Vzhledem k nedostupnosti matrik jsem se "chytil" sčítacích archů ze sčítání lidu v roce 1921. Procházel jsem jednotlivé sčítací archy a našel jsem byt, kde bydlel Antonín Friedel a měl mezi ostatními dětmi i syna Aloise. V archu byl zapsán datum narození 17. května 1909. Tak jsem si řekl, že to byl nějaký toleranční omyl zapsaný do archu, a od tohoto Aloise jsem odvinul vypátrání rodové linie až do roku 1735.

Výřez ze sčítacího archu pro Polanku, rok 1921. Toho jsem se chytil. Alois Friedel zde byl jako syn Antonína, narození 18. května 1909. Považoval jsem to za omyl či chybu. Zdroj: FamilySearch, sčítání lidu 1921, Polanka nad Odrou

Když jsem zjišťoval úmrtí Aloisova otce Antonína, zjistil jsem, že to bylo v roce 1963 (rok před mým narozením, kdy už mí rodiče byli svoji). Táta se přitom nikdy nezmiňoval, že by svého dědu Antonína znal nebo, že by byl na jejich svatbě. Matriky z tohoto období už nebyly na úřadu a ještě nebyly k dispozici naskenované online. Říkal jsem si, že

"přece není možné, aby se čtyři dny od sebe narodili dva synové Antonínům Friedelům a aby je oba pokřtili (pro mě) neobvyklým jménem Alois".

Na dotaz do ZA Opava, zda tomu tak "náhodou" nebylo jsem dostal překvapivou odpověď a oskenované zápisy z matrik. Bylo!

Můj děda Alois se narodil Antonínu Friedelovi 15. května 1909: Zdroj: ZA Opava

Mylně předpokládaný děda Alois se narodil Antonínu Friedelovi 19. května 1909. Zdroj: ZA Opava

Oba Aloisové byli zapsáni po sobě, jeden na konci jednoho listu, druhý na začátku dalšího listu v matrice narozených. Můj (pseudo)logický předpoklad byl mylný. Později jsem zjistil, že jméno Alois bylo (tehdy v Polance) velmi populární.

Celá kauza potvrdila i to, že Friedelovi z Polanky budou mít pravděpodobně stejné "kořeny" a společného předka - panského kočího Mathiase/Matěje Friedela.

3. Nedostatečné ověření

Výše uvedené částečně souvisí i s další chybou. Tou je ověření předpokladu i konkrétních zapsaných údajů. Pan doktor Plzák o nevěře říkal: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat!", Vladimír Iljič Lenin údajně při pohledu na své špatné vysvědčení zalamentoval: "Učit se, učit se, učit se!" (můj děda Tovaryš k tomu vždy dodával... "ale nezkoušet!"). Pro genealoga, bez ohledu na míru amatérismu či profesionalismu platí:

"OVĚŘOVAT, OVĚŘOVAT, OVĚŘOVAT!"

Domnívám se, že efekt neověření také někdy potká většinu amatérských rodopisců. Klíčové je, zda a jak brzy či pozdě omyl zjistíme a vyvodíme z toho závěry.

Popsaný případ z Aloisem Friedelem jsem ověřoval ve stavu, kdy matrika narozených již nebyla v místě obecního úřadu a ještě nebyla k dispozici online. Děkoval jsem za ochotu a vstřícnost archivářům ze Zemského archivu v Opavě. Mail s tou informací mám archivován. Přišel od paní archivářky Gebauerové 8.7.2014.

V mnoha článcích na blogu jsem popisoval, jak jsem ověřoval či neověřoval. Měl jsem zprvu ostych přiznat si, že zapisovatel do matriky mohl udělat chybu. Postupně jsem zjistil, že je to poměrně běžná věc, a proto je nutné ověřování posílit, aby co nejvíc údajů v rodokmenu ladilo a "lícovalo".

Projevem jisté netrpělivosti v mém případě také bylo, že jsem se zrovna nevyžíval v hledání dat úmrtí v matrikách zemřelých. Je jen otázkou času, než zjistíte, že tato data jsou důležitým zdrojem ověřování, např. narodí-li se ve stejném údobí vícero dětí stejného příjmení a potřebujete zjistit, zda všechny přežili dětský věk či nikoliv.

Z druhé strany je nutné, zejména au starších záznamů jistojistě nespoléhat a ověřovat věk, který bývá u zemřelých zapsán. Odečíst od roku úmrtí věk a myslet si, že mám vyhráno, a v daném roce najdu narození dotyčné osoby, z toho jsem už také "vyrostl". A to velmi brzy.

Někdy je nutné ověřovat tvar jména  (Matthias - Matěj, na Valašsku "Macek", Matthaus - Matouš, či Nicolaus - Mikuláš, na Valašsku "Micek"). Mám u Holčáků takto neuzavřený "případ". Není to mrtvý bod, ale ztrácím naději v to, že bych dokázal ověřit správnost, protože zapisovatel ta jména u manželů při narození dětí také psal, jak chtěl.

Na "Bečvě" žili kolem roku 1700 Micek Holčák a Zuzana... Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2298, sign. VM VIII 1, str. (online) 102/753.

... a v Horní Bečvě žil ve stejné době Macek Holčák a Magdalena. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2298, sign. VM VIII 1, str. (online) 128/753.  

V Bystřici (Valašské) žili Mikuláš Holčák a Magdalena, také ve stejné době. Zejména tento třetí zapisovatel mě "bavil". Než si zvyknete, chvilku trvá, že jméno Jiřík se dá zapsat tak, jak je na tomto obrázku. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2298, sign. VM VIII 1, str. (online) 348/753.

Ano... ověřování je univerzální rada, které platí také pro čtení.

4. Chybné přečtení

Kritický bod a příčina! "Klasika". Narazit v matrikách na krasopis je terno. Čtení může kromě způsobu psaní komplikovat i jazyk. Pro mě je tíživou kombinací "škrabopis v němčině". Doporučení studovat podklady se slovníkem a vzorkovnicí písma je nasnadě. V kurzu čtení starého písma jsme kolikrát počítali "hroty", abychom mohli v psaném textu rozlišit "n", "m", "r" a "e" v kurentu.

Absolvovat kurz čtení pro genealogy velice doporučuji. K dispozici jsou různá fóra (populární je http://genealogie.taby.cz), v nichž si rodopisci pomáhají. Skvělá je spolupráce lidí ve fóru "Nástěnka", která je součástí digitální platformy Acta publica v MZA Brno.

Taky jsem se do "Nástěnky" zapojil, když jsem potřeboval pomoci se čtením. A byl jsem mile překvapen okamžitou odezvou. Zdroj. MZA Brno, Acta publica

Slova a fráze z matrik se naučíte snadněji, než různorodé věty z pozemkových knih, svatebních smluv či dalších listin. Je to (podle mého názoru) běh na dlouhou trať. Mám spoustu materiálu, který jsem zatím využil jen orientačně, pro základní potvrzení a detaily teprve čekají na přečtení (až "budu mít čas").

Jedním z příkladů bylo špatné přečtení a záměna příjmení Twaruzek a Towarish, když jsem hledal narození Matěje Tovaryše. Popsal jsem to v článku "Hurá, spletl jsem se".

Z kombinace zatím uvedených příčin chyba omylů na první pohled vyplývá ta nejfatálnější a "smrtící":

Být zbrklý - špatně přečíst a - neověřit.

Léčba tohoto neduhu zpravidla probíhá proti směru tohoto řetězce. Ověřením zjistíte, že jste něco špatně přečetli (nebo mylně předpokládali), protože jste byli netrpěliví.

Vše to může znásobit, posílit a "zašmodrchat" další faktor, v jehož silném područí se nacházím (ale... léčím se).

5. Nesystematické poznámky a zápisky

Nesystematický přístup je také důsledkem nadšení, netrpělivosti, touhy po "výsledcích". Papírky, post-it bločky, složky, kopie, skeny, fotky... Papírové a elektronické zdroje...

Toto není příklad dobré systematické praxe. Ale... (ano, je to můj rukopis). Zdroj: bohužel vlastní.

Ale... ukažte mi (přihlašte se v komentářích, napište na Facebook) někoho, kdo již od prvních krůčků hledání předků postupovat systematicky, metodicky, zapisoval a třídil poznámky apod.

Na kurzu genealogie jsme dostali inspiraci k vytvoření systému, podklady pro listy rodin a další. Moc prima. (Ale...) Pořád je pro mě východiskem software a zlepšil jsem zapisování zdrojů a poznámek. Ale systematický off-line systém stále nemám. Bohužel, jak přibývá objem, přibývá i skepse, jak a kdy vše "systematicky" zpracuji. V tom je mi pomocníkem pro zachycování myšlenek, souvislostí a příběhů blog MY ROOTS.

(Ale...) Doporučovat "něco", co sám poctivě nedělám, to by bylo teoretizování. Jeden závěr však je jistý. Bez systematického přístupu nelze (podle mého názoru) být profíkem-genealogem. Systém práce a evidence odlišuje ty efektivní od neefektivních. Není to jediný faktor, ale i systematičnost je preventivním opatřením k chybám a omylům a jakýmsi přirozeným faktorem ověřování.

6. Přehlédnutí

Občas může dojít k chybě, jejíž příčinou jsou různá přehlédnutí. Amatérští genealogové jsou často ti, kdož pracují(bádají po večerech a nocích. Když se nedaří a dolehne na vás skepse, lze snadno něco přehlédnout. Příčiny mohou být všechny ty, které jsou shora uvedené.

• Přehlédnete díky netrpělivosti a zbrklosti (i únavě)¨.
• Přehlédnete, protože se vám "nechce" číst to "hrozné písmo".
• Přehlédnete, protože nevíte, že jste něco přehlédli, díky mylnému předpokladu.
• Přehlédnete díky nesystematické práci a postupu...

Je super, když se pak člověk dostane k sebe-mrskačské větě "Jak jsem to mohl/a jen přehlédnout?", "Jak to, že jsem to (předtím) neviděl/a?" To je důkaz, že jste prohlédli svůj omyl a přehlédnutí... (...pak přijde vnitřní slib "Už to nikdy neudělám"). Ehm!...

Pokud už jsem to někde do článku nenapsal, tak si svá přehlédnutí nepamatuji (ani nezapisuji). Ovšem uznejte, přehlédnou něco na takové stránce... to není moc obtížné.

Přehlédnouce např. při zkoumání v matrice zemřelých během epidemie cholery je relativně snadné. Zdroj: MZA Brno, Asta publica, online zde.

Je to výzva, jak udežet netrpělivost na uzdě.

7. Přání otcem myšlenky

Tento omyl souvisí s ověřováním a samozřejmě - mylnými předpoklady a domněnkami. V genealogii potřebujete domněnky (hypotézy) k tomu, abyste měli co ověřovat.

Před rokem 1735 žilo v okolí Polanky spoustu Friedelů (Jistebník, Albrechtice, Manské Sedlnice...). Souvislost se svým prvním známým/neznámým předkem jsme dosud nenašel. Vím, že byl panský kočí a protože "páni" (Mönnichové) byli kmotři jeho prvních dvou synů, mám hypotézu, že s nimi odněkud do Polanky přijel (= "kočíroval" jeden z vozů na němž odněkud přijeli). Panství, která Mönnichové vlastnili před Polankou, jsou pro mě potenciálním vodítkem, kde se mohl můj předek narodit. Zde je spousta práce. Nejsem si ale občas jist, zda to není pouze mé "přání", aby odněkud (z polské Vratislavi a jejího okolí - Friedelové tam jsou), se svobodnými páni Mönnichy přijel.

Některé hypotézy prostře mohou být romantičtější, jiné příliš "obyčejné". Ověřování hypotézy potvrzuje nebo vyvrací. Některá potvrzování vyžadují více úsilí a komunikace i "cesty za hledáním".

8. "Lenost" (si zajet/vykomunikovat věci)

To je v tuto chvíli poslední z hříchů genealogie, který mě napadá (z vlastní zkušenosti). Nastane, když hypotézy o předcích míří do vzdálenějších míst či do zahraničí. V rodokmenu mám takto několik otevřených uliček - vojáci, předci Aniolové v Polsku, hypotéza o majetku Mönnichů ve Slezsku kolem Vratislavi...

Z střípků (děkuji za Google Books) se snažím skládat místa, kde rod Mönnichů zanechal stopu před rokem 1735. Směřuje to do Polska a (nejen) okolí Wroclawi/Vratislavi- Bresslau). Zdroj: Google Books - Schlesische Kern Chronickle, 1710, str. 371.

Na jedné straně můžete ohromné množství práce udělat od stolu a počítače - díky digitalizaci. Přijde však i doba, kdy stojíte před výzvou navštívit vzdálený archiv, faru, místo...

Tady potřebujete odhodlání, čas a prostor, jasnost ve svém cíli (co konkrétně, kde a proč zjišťovat), tedy systematičtější přístup. Potřebujete možná naději (pokud nemáte pevnou víru).

Někdy se mohou záležitosti vyvinout překvapivě. U praděda Metoděje Rozehnala, který zahynul ve Velké válce, mě vůbec nenapadlo, zeptat se, zda není zapsán v matrice zemřelých v místě bydliště. Chtěl jsem pátrat ve Vídni a našel jsem ho doma. Ve Vídni však zemřel.

Naštěstí lze díky rychlé e-mailové komunikaci mnoho potřebných kroků připravit, ověřit či zajistit (ještě) od stolu, než dojde na výzkum na místě samém. Ten v zahraničí mám před sebou (ale nemám pro něj zatím plán).

Příčiny a důsledky

Jak vidíte, většina uvedených omylů a chyb spolu souvisí. Splétají jakousi síť, v níž lze (poměrně snadno) uvíznout. Špatně přečtete, utvoříte si mylný předpoklad, neověříte... A je to!

Oč obtížnější to měli naší předchůdci, "bardi", kteří museli do archivu ke čtečkám mikrofiší, zapisovat si vše ručně na papír, ověřovat zase jen na svých nohou nebo zdlouhavou poštovní komunikací...

Čtečka mikrofilmů. Technologie, s níž pracovali naši rodopisní předchůdci. Zdroj: Technické muzeum.

Možná, že mnoho z chyb pramení z toho, že to máme v dnešní době jednoduché, rychlé. Můžeme rychle udělat chybu, ale můžeme(?) se rychleji také poučit.

Jistě jsem neodhalil nic dechberoucího a nového. Předpokládám, že máte alespoň v něčem podobnou zkušenost. Někde na Internetu jsem četl citát, že vše už bylo řečeno či napsáno, ale protože lidé mají krátkou paměť, stojí za to věci neustále opakovat a připomínat. To bylo tak trochu i cílem článku.

---------------------------------------------------

"Někteří lidé nedělají chyby, protože se nikdy nepokusili dělat něco, co stojí za to."

(Johann Wolfgang Goethe)

----------------------------------------------------

S jakými chybami a omyly jste se potýkali vy? Jak jste je zvládli? Jaké poučení chcete sdílet s ostatními. Napište.

Hodně zdaru a málo omylů ve vaší práci.

Příběh Mariny Valehrach - Železný (*1750 - †1795)

Jedním z mých předků v Kovalovicích na Vyškovsku byla Marina (Marianna, Marie Anna), pokřtěná 27. února 1750. Jejím otcem byl Jan Valehrach z Kovalovic, matkou Anna, dcera Bartoloměje Šuberta z Jezer (Jezera jsou dnes součástí městyse Pozořice). Shodou okolností se Marinina matka Anna narodila před 300 lety, v roce 1717, stejně jako Marie Terezie.

Při postupném vytváření rodokmenu a pátrání v této rodové větvi (směřující od mého praděda Metoděje Rozehnala) jsem Marinu hledal na základě informace o jejím sňatku 10. listopadu 1772 s Vavřincem (Laurentius) Železným. Ten si (podle matričního zápisu) jako syn čtvrtláníka Matěje Železného bral Marinu, dceru zemřelého Jana Valehracha, zahradníka v Kovalovicích.

Vstupní informace pro hledání Mariny v Kovalovicích. Vedla tudy jedna z cest a rodových linií Valehrachů. Stejně jako další linie, obě vyústily v Uhřicích nedaleko Kyjova. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1564, online str. 244/366.

Příběh spojený s Marinou vnímám jako docela komplikovaný ve dvou rovinách:

1. Zvýšenou opatrnost a vícenásobné ověřování vyžadovalo samotné pátrání a hledání v matrikách.
2. Z výsledků mého hledání a ověřování vyplynulo, že život Mariny zahrnoval snad všechny rodinné příjemné i smutné životní události. Určitě to nebyl život z pohádky. Do jisté míry reprezentuje nelehké postavení a úděl žen v tehdejším světě (bez terapeutů, řešení "genderových" otázek, emancipace apod.)

To jsou i důvody, proč jsem Marinu vybral do "příběhu", o který se s vámi chci podělit.

Genealogie - hledání "správné" Mariny

V matrikách z této doby před rokem 1770 lze očekávat, že klíčová informace zde zapsané budou skoupé, což se potvrdilo velice záhy zjištěním, které věštilo (jako obvykle) komplikace. Mám-li zjištěný sňatek, snažím se zjistit, kdy a kde se narodili jeho hlavní aktéři - ženich a nevěsta. O nevěstě vím(e), že se jmenovala Marina a jejím otcem byl Jan Valehrach.

V Kovalovicích se v době předpokládaného narození Mariny (poprvé jde o odhad věku cca 18-25 let, pak teprve vše ověříte) objevily dvě Mariny. Shodou okolností byly obě dcerami Janů Valehrachů a obě byly pokřtěny v únoru 1750.

• 14. února 1750 - otec Jan Valehrach + matka Kateřina
• 27. února 1750 - otec Jan Valehrach + matka Anna

Jeden rok (1750), jeden měsíc (únor), dvě Mariny. Jak pak poznat, která je která, když každá je "dcera Jana Valehracha z Kovalovic"? Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1564, online str. 3/366.

Co dělat, když zjistíte, že máte více "kandidátů" na místo svého předka? Mé doporučení zní - zkontrolovat úmrtí. To je vždy ta nejpracnější cesta. Vzhledem k tehdejší poměrně hojné kojenecké úmrtnosti je jistá pravděpodobnost, že dítě nepřežilo útlý věk.

V tomto případě jsem to udělal. Nejprve u Mariny jako budoucí možné nevěsty. Je to poněkud morbidní, napsat, že jsem měl "štěstí", když jde o úmrtí. Ovšem 11. ledna 1753 skutečně zemřela "Marina, dítě Jana Valehracha".

Jedna Marina zemřela ve třetím roce života. Ale která? Hrana mezi pravdou a omylem v genealogii je leckdy křehká. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1564, online str. 279/366.

Tato informace vám řekne, že se počet "kandidátek" zúžil (ze dvou na jednu) a bude možné dospět k jednoznačnému řešení. Nicméně to je vše. Není to informace, jež by upřesnila, která Marina, od které matky přežila - od Anny nebo od Kateřiny? 

Neznáte-li výsledek, jaký by mohl být další ověřovací krok? Otec Jan Valehrach byl v době svatby už po smrti. To je další informace, s níž se dá pracovat. Lze tak vložit naději do toho, že do roku 1772 najdete zápis úmrtí pouze jednoho dospělého Jana Valehracha, který by mohl být otcem Mariny. I v tomto případě jsem měl "štěstí". V Kovalovicích skutečně zemřel Jan Valehrach - 17. dubna 1764. Podle zápisu v knize zemřelých měl 40 let. Bylo možné očekávat jeho narození narození kolem 1724. I přesto, že jde o "klasický" a obvyklý postup, stále to nic neznamená. Potřebujete úmrtí obou Janů Valehrachů a potřebujete i datum jejich křtu/narození.

Často se v rodokmenech stává, že lidé (sám nejsem výjimkou) odkládají hledání data úmrtí osob, po nichž pátrají. Je to nejpracnější a není to nikterak "pozitivní". Navíc věk zapsaný při úmrtí býval obvykle velmi přibližný. Toto však byl případ, kdy se bez dat úmrtí nebylo možné pohnout dále.

Další dospělý Jan Valehrach zemřel v Kovalovicích 4. května 1775, tedy tři roky po svatbě Mariny. Údajně v 61 letech. Mohl se tedy narodit okolo roku 1714. Ten by tedy měl být otcem zemřelé Marjánky (kterou potřebuji vyloučit).

Tento zesnulý Jan Valehrach (†4. lvětna 1775), čtvrtláník z Kovalovic č. 57 nebyl otcem Hledané Mariny Valehrach. Během její svatby v roce 1772 ještě žil. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1564, online str. 332/366.

Věk při úmrtí je nejnespolehlivějším údajem. Tím více, čím dále do historie jdete. Proto je třeba ověřovat - hledat narození. V mém případě (budu-li věřit věku při úmrtí) křest jednoho Jana Valehracha kolem roku 1724 a druhého kolem roku 1714.

Výsledek? Jeden Jan Valehrach se vskutku narodil v Kovalovicích 4. června 1724 (až mě ta přesnost zaskočila). Našel jsem také narození Jana Valehracha v roce 1715, ale v Šumicích (Viničné Šumice), ne Kovalovicích. Ten mohl být něco jako záložním kandidátem. Další Jan Valehrach z Kovalovic se narodil v roce 1708. Toho jsem pomyslně přiřadil ke kandidátovi s očekávaným datem narození 1714.

Co se tímto dalším nálezem potvrdilo? Z hlediska Mariny opět pouze to, že existuje jednoznačná odpověď ohledně otce. Její otec zemřel v relativně mladém věku (oněch zmíněných 40 let). Bylo ještě třeba vyloučit případný omyl.

Definitivní odpověď mohou skýtat sňatky. U Jana Valehracha narozeného v roce 1708 zhruba po roce 1728, U jeho jmenovce z roku 1724 zhruba kolem roku 1744. A povedlo se! Jan Valehrach a Kateřina se brali 25. listopadu 1737. On i ona již byli vdovci. Jan Valehrach a Anna měli svatbu v roce 1744.

Svatba z 5. května 1744, která potvrzuje mé další předky, rodiče Mariny a naznačuje další pokračování rodové linie - Jan byl synem Martina Valehracha z Kovalovic, Anna byla dcerou Bartoloměje Šuberta z Jezara, dnešní součásti městysu Pozořice. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1563, online str. 297/394.

Je jasné, že Jan Valehrach, narozený v roce 1724, nemohl být už v roce 1737 vdovcem. Řešení se nabízí. Nabízí se ovšem i druhá možnost. Vše zkusit ještě ověřit. Stále je co hledat a potvrzovat.

Začátek léta, čas na ženitbu. Jan Valehrach si 22. září 1733 vzal Marinu, dceru Štefana Kadlece(?). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1563, online str. 284/394.

První svatba Jana Valehracha (staršího) se odbyla už 22. září 1733 mezi ním, synem Pavla Valehracha a Marinou. Marina (po zřejmě bezdětném manželství) zemřela v roce 1736. Vdovec Jan se následující rok opět oženil - s Kateřinou. Vše do sebe zapadlo! I fakt, že Jan Valehrach, narozený 14. června 1708 byl synem Pavla Valehracha ("filius Pauli Valehrach"). Svého jmenovce přežil a byl to on, jemuž bohužel zemřela dcerka Marina. 

Co mě vždy "fascinuje", je už zmíněný v matrikách zapsaný věk při úmrtí. U mladšího Jana Valehracha odpovídalo 40 let. U staršího Jana Valehracha byl udaný věk 61 let. Reálně to bylo 67 let. No... možná jsem číslo 1 přečetl jako číslo 7. Obrázek jste viděli - není to pravděpodobné.

Občas je takové ověřování nutné v situacích, kdy se narodí potomek staršímu muži. Lze předpokládat, že naleznete mladou matku, poté co se vdovec oženil. Ale i tak je dobré ověřovat alternativní "kandidáty". Mi se ro v rodokmenu stalo několikrát.

Jak vidno, až ověření všech milníků života obou Janů Valehrachů přineslo definitivní důkaz a potvrzení o tom, koho měla za rodiče Marina, "dcera Jana Valehracha", která si vzala 10. listopadu 1772 Vavřince Železného. Až poté jsem mohl s klidným svědomím přidat do rodokmenu další jména a data. Až tehdy se začaly odhalovat souvislosti mladého života Mariny, rodem Jana Valehracha. Určité štěstí pro zdar hledání bylo, že se alespoň manželky Janů Valehrachů jmenovaly každá jinak - jedna Anna, druhá Kateřina.

Poté, co se Jan Valehrach 5. května 1744 oženil s Annou, jejich prvorozená dcera Rozálie zemřela ve třech letech (*3.3.1748 - †12.5.1751). To už byla na světě i malá Marina, narozená 13 dnů po své jmenovkyni, která se nedožila tří let.. "Moje" Marina se dočkala ještě dalších sourozenců. Nejprve Antonína (*12.6.1752 - 3.5.1766), pak dvou Martinů. To mě znervózňuje. Oba mají stejného kmotra, ale úmrtí prvního (*2.11.1754) nemohu najít. Druhý Martin (*1755 - 1836), je vystopovatelný se vším všudy a hraje důležitou roli v příchodu Valehrachů do Uhřic na Kyjovsku. V útlém věku zemřela také Mariina sestra Viktorie (†1761).

Zmatek kolem Ignáce

Když jsem dohledával další příbuzenské vztahy a sourozence Mariny, hlava se mi zamotala ještě při seskupení následujících dat a události:

• 11. února 1761 zemřela Anna, manželka Jana Valehracha a matka Mariny..
• 28. července 1761 se narodil Ignác, syn Jana Valehracha a Anny. Jeho kmotři jsou stejní, jako ve všech případech "sledovaného" Jana Valehracha!
• 1. října 1761 zemřela Viktorka, dcerka Jana Valehracha a Anny, sestra Mariny.
• 3. listopadu 1761 se vdovec Jan Valehrach oženil s Annou, dcerou Martina Lukáše z Kovalovic.

Vidíte, že Marině matka Anna zemřela zhruba dva týdny před Marininými jedenáctými narozeninami. Pak se "záhadně" narodil (Nějakému) Janu Valehrachovi a Anně syn Ignác. Následně zemřela Mariina sestřička Viktorka a nakonec se oženil Mariinin otec Jan Valehrach - opět s Annou. 

Je výhodné psát si blog, poznámky, kroniku... a ověřovat. Uvědomění si těchto souvislostí mě totiž přivedlo k ověření v matrikách. 29. října 1759 jistý Jan Valehrach, syn Matěje Valehracha z Kovalovic, pojal za manželku Annu, dceru zemřelého Bartoloměje Bočka ze Šumic. "Konečně" máme na kovalovické scéně další pár Jan Valehrach a Anna. Čí tedy byl Ignác? Co na to "teorie kmotrů"?

Nemyslím si, že by římskokatolický farář suše a legálně pokřtil syna Ignáce půl roku poté, co Jan Valehrach pochoval první manželku Annu a tři měsíce před jeho druhou svatbou s další Annou. Tak to ve druhé půli 18. století v katolickém hříšném světě nechodilo.

Bohužel SmartMatch v databázi MyHeritage Family Tree Builder ukazují, že někteří kolegové žijí v omylu zřejmě právě díky neúplnému výzkumu, s mnoha otazníky. Ignáce přiřazují páru Jan a Anna, i když Anna byla už po smrti a Ignáce nemohla porodit. To je nevýhoda toho, když rodopisec nezjistí všechny údaje a souvislosti nebo slepě okopíruje data ze SmartMatch. Bylo by příjemné, kdyby jim tento článek pomohl. Nebo naopak ukázal, že se mýlím, pokud přinesou jiné důkazy, než předkládám. Na druhé straně by to o ničem fakticky nerozhodlo a nic neovlivnilo, protože dotyčný Ignác zemřel 11. listopadu 1763.

V článku o hledání Tomáše Drápala jsem se opíral o kmotry jako důkaz jednoho otce a jedné matky i při různých zápisech jmen matky v matrice. Tady se zdráhám přiřadit Ignáce "svému" páru Jan Valehrach a Anna. Byť je kmotr stejný, jde o dítě "novomanželů" Jan Valehrach a Anna, oddaných v roce 1759.

Genealogický otazník se snad mohl vznášet nad Tomášem, pokřtěným 21. listopadu 1762, od otce Jana Valehracha a matky Anny. Je to jediné dítě narozené za souběhu manželství dvou stejnojmenných párů Jan Valehrach a Anna. Zapsaní kmotři byli jiní, než v případě Ignác. Soudím, že druhé manželství Jana Valehracha (otce Mariany) zůstalo, pokud jde o děti, nenaplněno.

Důkaz lze nalézt u data 21. ledna 1765. To byla pokřtěna Marina, dcera Jana Valehracha a Anny (roz. Boček). Kmotři Tomáš Hrotek a Viktorie, manželka Jana Kříže jsou stejní, jako u "sporného" Tomáše. Je jasné, že tyto děti patří páru oddanému v roce 1759.

Tomáš a Marina, děti "jiného" páru Jan Valehrach a Anna (viz. text výše). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1564 /onlive - viz. text).

Když funguje "logika" (a "logika kmotrů") v matrikách, je to relativně snadné. Pokud zapisovatel neudělá chybu. I tak ovšem bylo zavedení čísel domů do matrik a hlavně jména otce nevěsty v matričních zápisech, velkou pomocí a posunem vpřed, který genealogickou práci usnadnil. Byť zrovna u Valehrachů (to bude příští článek), se to nepotvrdilo.

Marina Valehrach-Železný - životní osud

Komplikované hledání Mariny v matrice a ověřování její existence byl jednou rovinou tohoto příběhu. Uvědomění si souvislostí jejího života je rovinou druhou.

Už víme, že Marině osud nachystal novou matku, také Annu. Záhy ji však připravil o otce Jana, který zemřel 17. dubna 1764. Marina měla 14 let, už byla "velká holka", která zůstala bez vlastních rodičů. Kdoví, jak se jí vedlo. Polorodého sourozence zřejmě neměla.

Po smrti otce jí zemřel třináctiletý bratr Antonín. Zbyl jí jen o pět let mladší bratr Martin Valehrach. Nevlastní matka a vdova Anna se po třech a půl letech vdovství provdala za jiného vdovce, Bartoloměje Diváckého. Marině už táhlo na osmnáct, stávala se z ní dívka na vdávání. 

S novým nevlastním otcem Bartolomějem dostala Marina před svými dvacetinami jako "dárek" nevlastního sourozence - Josefa, po otci Diváckého. Narodil se 9. března 1770.

Jak jsem už napsal zkraje článku, vdala se Marina, dcera Jana Valehracha 10. listopadu 1772. Svatbu ji vystrojili nevlastní rodiče - Bartoloměj Divácký a Anna, rozená Lukáš.

Jistou perličkou příběhu je, že Bartoloměj Divácký se po smrti své druhé ženy Anny (†1778) oženil potřetí. Vzal si Marinu, dceru Gabriela Opálky z Kovalovic. Jako první stihl zplodit v tomto manželství Anežku (*1781), shodou okolností a osudu budoucí manželku Tomáše Drápala, kterého jsem hledal v minulém článku, jehož jedna z rodových větví vede k Janu Drápalovi, který zahynul během Velké války.

Můj předek Marina z rodu Jana Valehracha, provdaná za Vavřince Železného, měla v té době už za sebou porod čtyř dcer. Zažila i smutnou a bolestivou, bohužel však poměrně častou zkušenost, když matce zemře malé dítě. Stalo se to jejím dcerám Apoléně (*14.11.1779 - †15.1.1780) a Barbaře (*3.12.1780 - †13.12.1780). Její prvorozené dítě, dcera Petronila (*20.2.1775), byla mou praprapraprababičkou, provdanou do Uhřic za Antonína Rozehnala. Ano, výsledkem takových hříček osudů, narození a smrti jsme my všichni.

Marina, už s příjmením Železný (či Železná), povila manželu Vavřincovi celkem 10 dětí během 23 let. To byl úděl (zdravých) žen. Zemřela krátce po porodu desátého dítěte, syna Marka.  

Marina zažila smrt sourozenců, matky,i otce, život a macechou i otčímem, nevlastní sourozence, spoustu vlastních dětí i jejich umírání. V případě prvorozené dcery Petronily také její vdavky z Kovalovic do Uhřic (1794). Čeho zůstala ušetřena, byla smrt vlastního manžela. To vše za 45 let svého života, od 27. února 1750 do 24. května 1795.

Matriční zápis, že zemřela "Marina eheweib des Laurenz Schelesny häuslers" - Marina, manželka Vavřince, Železného, domkaře. Věk je zapsán správně. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1585, online str. 113/250.

Zde je rekapitulace životních milníků za života Mariny Valehrach, provdané za Vavřince Železného, hrdinky tohoto genealogického a životního příběhu. (N-narozen, O-oddán, Z-zemřel)

• O 2.5.1744 Jan (Martin) Valehrach, Kovalovice a Anna (Bartoloměj) Šubert, Jezera
• N 27.2.1750 Marina - Jan Valehrach a Anna (Bartoloměj) Šubert, Kovalovice
• Z 11.2.1761 Anna, manželka Jana Valehracha (matka Mariny), Kovalovice
• O 3.11.1761 vdovec Jan Valehrach, Kovalovice a Anna (Martin) Lukáš, Kovalovice
• Z 17.4.1764 Jan Valehrach (otec Mariny), manžel Anny, Kovalovice
• O 3.8.1767 Bartoloměj Divácký, Kovalovice a vdova Anna (Jan) Valehrach, Kovalovice
• O 10.2.1772 Vavřinec (Matěj) Železný, Kovalovice a Marina (Jan) Valehrach, Kovalovice
• N 20.2.1775 Petronila - Vavřinec Železný a Marina (Jan) Valehrach, Kovalovice 13
• Pokračovatelka rodu, provdaná v Uhřicích za Antonína Rozehnala - můj předek
• Z 10.9.1778 Anna (macecha Mariny), manželka Bartoloměje Diváckého, Kovalovice 15
• O 23.6.1779 vdovec Bartoloměj Divácký, Kovalovice a Marina (Gabriel) Opálka, Kovalovice
• Z 24.3.1786 Bartoloměj Divácký (otčím Mariny), Kovalovice 49
• Z 24.5.1795 Marina, manželka Vavřince Železného, Kovalovice 13
• Z 16.9.1800 Vavřinec Železný (manžel Mariny), Kovalovice 13

Také Mariin bratr Martin Valehrach se oženil (1779). Jeho manželkou se stala Tereza, dcera Josefa Melichara z Pozořic. Mezi lety 1782-1784 se přestěhovali i oni do Uhřic, kde se z kovalovických Valehrachů stali uhřickými Valihrachy. Byli prvním párem, který spoluzakládal uhřickou historii rodu s příjmením Valihrach. To je už zase jiný příběh, v němž mí předci a příbuzní figurovali...

Takto nelehký byl úděl většiny žen té doby, během jejich životů. Pro "moderního člověka" obklopeného lékařskou péčí, supermarkety, terapeuty, léky a vitamínovými doplňky, školkami, hromadnou dopravou, mobily, Internetem a kdoví čím ještě, je to těžko představitelné. Můj respekt a úcta k předkům, jako zdroje naší síly, pramení právě z takových a podobných příběhů a údělů. Neuměli číst a psát, ale zasévali život a snášeli smrt v naději, že zajistí lepší úděl svým potomkům. My sklízíme a také zaséváme. Je dobré uvědomovat si "CO". A být vděčni předkům za cenu, kterou platili.

Hledá se Tomáš Drápal (Kolik měl manželek?)

Uhřice na Kyjovsku mají záměr zrekonstruovat památník obětem 1. světové války, který, je zároveň evidovaným válečným hrobem. Protože zde je mezi osmadvaceti jmény vyryto i jméno mého praděda Metoděje Rozehnala, amatérsky se snažím podpořit tuto snahu zkoumáním podrobností a osudů "mužů z památníku". Nahlédnout do jejich rodokmenu a válečné cesty. Je to výzva pro rok 2017.

Výřez z památníku u ěkoly v Uhřicích. Zdroj: vlastní foto

Jedním z těch, kteří mají své jméno na památníku v Uhřicích, je Jan Drápal. Trochu jsem se zapotil, než jsem našel a ověřil souvislosti s jeho relativně blízkými předky. Zejména jeho pradědem Tomášem Drápalem. Rád bych vám tu zkušenost popsal. spolu s několika "radami".

Evidence nejen předků = "plus" k rodokmenu

Osoby z rodokmenu i další si eviduji off-line v programu MyHeritage Family Tree Builder. Je zde i synchronizace na web. Nespornou výhodou genealogického programu je, že vás upozorní, pokud v něm již máte zapsáno podobné či stejné jméno. Proto je ideální zapisovat jména a příjmení v jednom znění - buď původním (transliterace - např. Diwaczki) nebo jako přepis do současné podoby /např. Divácký). Já to mám teď zhruba "75 na 25". Family Tree Builder ne vždy zvládne spárovat současně znějící jména se jmény transliterovanými tak, jak vidíte z matričního zápisu. Zádrhel bývá spíše s příjmením, než křestním jménem (Jan, Johann, Joannes), než s příjmením. To pak ovlivní, zda vám MyHeritage vyhledá a najde nějaké shody (tzv. SmartMatch), stejná či podobní jména z jiných rodokmenů nebo tzv. RecordMatch, jména z jiných genealogických databází (např. FamilySearch, Geni apod.). Do zmíněného programu proto zapisuji jména a data všech, tedy i mimo rodokmen - pro hledání případných vazeb je to nesporné plus, i když se počet jmen nafukuje. Při výzkumu padlých z uhřického válečného hrobu mám tak šanci zjistit, kdo byl můj pra-příbuzný a v jakém vztahu byl k mým přímým předkům.

Z předchozích prohlížení a zkoumání matrik jsem o příjmení Drápal v Uhřicích věděl. Neměl jsem ovšem v databázi žádné takové příjmení. 

Pokud jde o Jana Drápala z pomníku, jeho kartotéční lístek v kartotéce padlých VÚA není. Znám (z památníku - viz. obrázek) je pouze rok narození 1873. Tento rok je v dosahu uhřických digitalizovaných matrik. Byť v případě Uhřic a Dambořic pouze opisů, jako náhrady za ztracené originální matriky.

Záhy tedy Jana Drápala v udaném roce najdete v opisech matrik pro Uhřice a Dambořice najdete. Naštěstí jen jednou, takže lze s jistotou potvrdit, že je to ten správný Jan Drápal. Pokud by se Janů Drápalů narodilo v roce 1873 více, bylo by zjišťování komplikovanější. To byla také moje prvotní obava, která se naštěstí nepotvrdila.

20.12.2016 mi přišel z Vojenského ústředního archivu kmenový list Jana Drápala. Jeho válečný příběh však není součástí článku. Nicméně je zde matriční zápis o narození a křtu Jana Drápala 5. června 1873.

Narození a křest Jana Drápala, zapsané v matrice. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. opis11, online str. 299/429.

Snadno lze přečíst, že otcem Jana byl Jiří Drápal, matkou Rozálie, roz. Bělohoubek. Poprvé se objevuje také Tomáš Drápal - v zápisu jako Janův děd.

Jeník, jak se zdá byl prvorozeným synem. Jiří Drápal se oženil 13. listopadu 1872. Jan se narodil šest měsíců po svatbě. Jak se zdá, dítě v době svatby rodičů už "bylo na cestě".

Také narození Janova otce Jiřího Drápala a svatba jeho otce Tomáše Drápala s Eleonorou, roz. Moudrý se zdála být (a byla) snadným soustem. Vše v duchu rodopisné logiky a správných informací/zápisů.

Zápis svatby Tomáše Drápala (Janova děda) říká, že jeho otcem byl Tomáš, matkou Anežka Divácká ("Agnes geb. Divazky"). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. opis10, online str. 50/396.

I dál se vše zdálo jasné. Ze zápisu svatby je jasně čitelné, že Tomáš (děd padlého Jana Drápala) je synem Tomáše Drápala a Anežky, rodem Divácký (viz. obrázek výše). V době svatby 4. listopadu 1833 bylo Tomáši Drápalovi 28 let. Téměř vše se následně v matrikách potvrdilo jako správné.

14. prosince 1805, necelé dva týdny po věhlasné bitvě u Slavkova (odehrála se pár desítek kilometrů západně), se narodil Tomáš Drápal (Janův děd). Otcem byl očekávaný Tomáš. Ovšem pozor! Jako matka je zapsána (místo očekávané Anežky roz. Divácký) neočekávaná Anna, rodem Závodský. Zde je důkaz.

Podle zápisu svatby by matkou Tomáše Drápala měla být Anežka roz. Divácká. U narození a křtu Tomáše je matkou Anna, roz. Závodská. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. opis9, online str. 91/389.

Není to první případ, ani zdaleka poslední, kdy se v zápisech objeví nesrovnalost. Vždy je to však výzva k ověření. Nevím, jak to mají ostatní, mě to vždycky zmate a ptám se sám sebe, kde jsem udělal chybu. 

Ověřujte!

Ověřovat je nutné! Týká se to i údajů, které se (v případě MyHeritage) objeví u shod SmartMatches (pokud je chcete potvrdit či odmítnout).

Kupříkladu se stává, že dítě v útlém věku zemře a pak se rodičům narodí další, které je pokřtěno stejným jménem, a to se v dospělosti ožení/vdá. Viděl jsem případy, kdy oddávky (po přezkoumání) byly připsány k mrtvým dětem. Horší jsou případy, kde se dostanete k tomu, že někdo jiný do svého rodokmenu zapíše oddávky člověka se shodným jménem a příjmením, ale jiných rodičů. Dostat se tímto chybným tahem do mylné linie předků je jedna z pastí, do níž jsem spadl ve svých začátcích s Antonínem Friedelem a jeho synem Aloisem.

V takových případech je také možné očekávat vdovství, a tedy úmrtí někoho z manželů a další svatbu vdovce nebo vdovy. Zapisovatelé někdy jména popletli i u vdov či vdovců v dalších manželstvích. 

Zkušenost, kterou udělal snad každý je jednoduchá - OVĚŘOVAT! Potlačit prvotní radost nad tím, že v rodokmenu někoho jiného najdete další osoby a data (v případě SmartMatch v programu od MyHeritage) a ověřit, zda jsou osoby a data správná. I když je najdete vy sami. Zvláště v matrikách, které nemají indexy (obvykle před rokem 1784) je to mravenčí práce.

Ve výše popsaném případě Tomáše Drápala a jeho matky Anežky Divácký nebo Závodský jsem žádnou shodu z jiným rodokmenem nepotřeboval (ani není k dispozici). Nutnost ověřit byla evidentní.

Ztracené matriky

Trvalou újmou v pátrání po předcích v Uhřicích a Dambořicích jsou ztracené matriky z let 1785-1799. Je dochován pouze index, na který nemusí být spolehnutí, že obsahuje vše a správně zapsané.

Těmto kritickým rokům jsem se blížil ve snaze ověřit údaje. Bylo potřeba najít svatbu či svatby Tomáše Drápala (staršího), před rokem 1805. Index však ukázal, že v Uhřicích a Dambořicích se ženil pouze Vendelin Drápal v roce 1796. Žádný Tomáš Drápal.

Poprvé padla otázka: "Odkud mohl Tomáš Drápal být?" Zkoušel jsem Drápaly hledat v dochovaných uhřických matrikách před rokem 1785, leč bezvýsledně.

Naději jsem vložil do uhřické kroniky. V článku o Hudcích jsem zmínil pasáž "odkud kdo přišel" do Uhřic podle vyprávění pamětníků. Nejsou tam všechna jména, ale je tu zmínka, že Drápali přišli z Kovalovic (podtrženo na obrázku).

"Návod" pro rodopisce s uhřickými předky - odkud kdo přišel. Zdroj: Kronika Uhřic, II. díl, str. 34. Aktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není.

Ty matriky znám, z Kovalovic a okolních obcí mám předky. Proto jsem (částečně) zajásal, když jsem objevil, že Tomáš Drápal si v Kovalovicích skutečně vzal Anežku, dceru Bartoloměje Diváckého. Stalo se tak 27. ledna 1799 - 6 let před narozením Tomáše Drápala mladšího.

Napadla mě následující hypotéza: Tomáš Drápal se oženil s Anežkou Diváckou, ta před rokem 1805 zemřela, Tomáš si vzal jako druhou manželku Annu Závodskou a s ní měl syna Tomáše.

Další pátrání nabízelo dvě možnosti:

1. Hledat úmrtí Anežky Divácké jako první ženy Tomáše Drápala a následně svatbu Tomáše-vdovce s Annou Závodskou.
2. Hledat děti Tomáše Drápala a sledovat jméno matky. Tam, kde se změní z "Anežka Divácký" na "Anna Závodský" vyhledat úmrtí Anežky a najít svatbu Tomáše s Annou.

Je to v podstatě "obecný návod" pro podobné situace, kdy máte dvě jména/manželky a nevíte jak spolu souvisí.

Co děti?

Zkusil jsem druhou možnost. Objevil jsem děti Tomáše Drápala - v Kovalovicích se nenarodilo žádné! Děti se páru Tomáš Drápal a Anežka rodily v Uhřicích. Kromě Vendelína Drápala (jehož osudy jsem dále nesledoval, ale v Uhřicích se patrně neusadil, pouze oženil) jsem možná natrefil na  manželský pár a příběh "jak Drápali přišli do Uhřic".

Zpět však k dětem Tomáše Drápala. V opisech uhřických matrik (MZA Brno, Actapublika, sign. opis9) je možné najít následující potomky Tomáše Drápala. Připojuji i myšlenky, které mě v danou chvíli při zkoumání napadaly:

• Jakub Drápal (*1800, Uhřice 94), jako matka uvedena Anežka David! 

Aha! Jsem mimo! Tomášů Drápalů bylo evidentně víc. Nebylo by to nic mimořádného. Současníků se stejnými jmény a příjmeními (např. bratranců) bývá řada. Zřejmě existoval také pár Tomáš Drápal a Anežka, ale rozená David. Zamotalo se to ještě víc. A stále hledám "toho pravého" Tomáše Drápala.

Po tomto prvním dojmu jsem pokračoval v hledání a nalézání dětí Tomáše/Tomášů.

• Ignác Drápal (*1802, Uhřice 54), jako matka uvedena Anežka Divácký. Zemřel po půl roce.

To je ten pár, který hledám. Zdá se, že dům č. 54 bude vodítkem. Uvidím dál...

• Marianna Drápal (*1803, Uhřice 54), jako matka uvedena Anežka David.

Aha! Tak oni oba Tomášové snad žili v jednom domě. Jakub se narodil v čísle 94, Mariana v čísle 54. Jakub zemřel v roce 1802. Napadlo mě dříve, že v souvislosti s porodem Jakuba možná zemřela i jeho matka Anežka, rodem David. Když se jí narodila dcera Mariana v roce 1803, tak asi ne. Kde je pravda?

Vzhledem k (omezenému) množství údajů, které se tehdy do matrik zapisovaly (navíc v Uhřicích jde o opisy matrik, ne originály), nastala potenciálně ta nejobtížnější možná kombinace. Totiž, že v jednom domě žijí dva páry se stejnými jmény - v mém případě Tomáš Drápal a Anežka. Jednou Anežka Divácký, jednou Anežka David. (A přijít měla ještě v roce 1805 Anna, rodem Závodský).

Bitva u Slavkova 2. prosince 1805. Zdroj: Zámek Slavkov.

Takže co další děti? Už jsem se blížil narození Tomáše v roce 1805... a také Bitvě tří císařů u Slavkova, která doléhala na okolí Kovalovic.

• Tomáš Drápal (*1805, Uhřice 54), jako matka je zapsaná již avizovaná Anna Závodský.

Marně jsem hledal úmrtí Anežky, rozené Divácký před narozením Tomáše. Marně jsem hledal svatbu Tomáše Drápala s Annou. Nic.  Ve hře zůstávaly tři jména a nevěděl jsem, kolik Tomášů. Bylo potřeba zkoušet hledat další děti. Vše v naději, že souběh jejich narození poodhalí roušku tohoto tajemství.

• Kateřina Drápal (*1808, Uhřice 54), jako matka uvedena Anežka David.
• Antonín Drápal (*1814, Uhřice 89), jako matka uvedena Anežka Divácký.

V opisech matrik jsem nedokázal mezi roky 1809-1813 najít narození jediného Drápala. Co si o tom myslet? Dva páry v jednom domě a žádné dítě? Stává se, že dva  stejnojmenné páry s jistotou odhalíte při "souběhu dětí", kdy se každému narodí dítě v období do devíti měsíců. I s tím jsem se už ve svém pátrání a rodokmenu setkal.

Pak už nelze žádné děti Tomáše Drápala objevit. V takovém případě doporučuji ověřit, zda poté, co se přestaly v matrice objevovat děti určitého manželského páru, nezemřel jeden z rodičů. V případě Tomáše Drápala se to stalo - zemřel 18. května 1815, ve věku (v matrice) 40 let. To by (při lehkém zaokrouhlení) odpovídalo Tomáši Drápalovi z Kovalovic. Narodil se totiž roku 1777. A´T to berete z jaké strany chcete, je to pořád jen jeden Tomáš Drápal.

Tomáš Drápal zemřel relativně mladý. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5219, str. 75. 

Dalším ověřovacím krokem (zemřel-li jeden z manželů) je prověření toho, zda se vdovec nebo vdova znovu neoženil/nevdala. Zejména pokud dojde k úmrtí v mladším věku. 

Žádnou svatbu vdovy Anežky jsem neobjevil. Ani žádné úmrtí případného dalšího Tomáše Drápala. Anežka, vdova po Tomáši Drápalovi z Uhřic č. 54 zemřela v 60 letech, 24. května 1840, 25 let po svém manželovi. Očekával jsem spíše svatbu, tehdy ani ne čtyřicetileté vdovy. Zůstala však vdovou neprovdanou. Dožila se svatby svého jediného přeživšího syna Tomáše v roce 1833. Ověřil jsem, že Anežka se narodila v Kovalovicích v roce 1781 otci Bartoloměji Diváckému a Marině Opálkové.

Při hledání v matrikách bylo matoucí narození jedné Anežky z rodu Diváckých v Uhřicích, přibližně ve stejné době, které lze najít v matrice pro Dambořice. Ještě zamotanější bylo hledání toho správného ze tří Bartolomějů Diváckých (jeden z nich byl můj příbuzný), kteří takřka paralelně žili v Kovalovicích, Hoštěnicích a Jezerech. Šest manželek a tři Bartolomějové, navíc popletený věk při úmrtí, to vše byl docela tvrdý oříšek k rozlousknutí. A byl vložen to "případu Tomáš Drápal". Nakonec jsem to zvládl! Ukázalo se, že Anežka byla dcerou toho Bartoloměje Diváckého, který je shodou okolností mým pra-příbuzným.

Ne úplně ideálně čitelný zápis svatby Tomáše Drápala (24 let) a Anežky, dcery Bartoloměje Diváckého. Svatba se odehrála v Kovalovicích 27. ledna 1799. Prvorozený syn Jakub se narodil 24. července 1800 v Uhřicích. U Tomáše Drápala je zřejmě jako místo napsáno "Uhřice" ("Uhřiz"). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1577, online str. 56/120. 

Anežka, manželka Tomáše Drápala, se po jeho smrti už neprovdala. Zůstala po čtvrtstoletí vdovou. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. opis10, online str. 146/396. 

Pár Tomáš Drápal a Anežka David jsem nikde neobjevil. Jméno Anny Závodské se vyskytlo pouze jednou, ve výše uvedeném zápisu křtu Tomáše Drápala v roce 1805. Příjmení Závodský lze v matrikách najít. Koneckonců i další z padlých mužů má na pomníku v Uhřicích jméno Tomáš Závodský. Ovšem sňatek Tomáše Drápala a Anny Závodské zřejmě nikdy nebyl realitou. Jméno Anna Závodská se nikde dále v souvislosti s Tomášem Drápalem neopakuje.

Kmotři jako "jistota"(?)

Mám zkušenosti s vlastními omyly, takže mi velmi často zabliká v hlavě výstražný majáček své "OVĚŘIT!"

Zbývá ještě jedna možnost ověření. Tou jsou kmotři. Ti se u dětí jednoho manželského páru většinou neměnili, jedině v případě jejich úmrtí. Není to skálopevné pravidlo. Sám jsem mu dosud nevěnoval patřičnou pozornost. Má kontrola a ověřování ohledně kmotrů dopadlo následovně. Všechny děti Tomáše Drápala (či Tomášů Drápalů) uvedené shora, mají stejné kmotry - Bernarda Nováka ze Žarošic, s manželkou Kateřinou (byli oddáni v roce 1793).

Tři synové Tomáše Drápala, pokaždé je jako matka zapsaná jiná žena. Nenalezl jsem důkaz, že by tomu tak bylo. Kmotři Bernard Novák a Kateřina jsou stejní. Matkou všech byla Anežka, rodem Bartoloměje Diváckého. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. opis9.

To je do značné míry potvrzení, proč se domnívám, že Tomáš Drápal byl pouze jeden a narodil se v Kovalovicích. Za manželku si vzal Annu, dceru Bartoloměje Diváckého, rovněž z Kovalovic. Nikdo z nich se neženil/nevdával jako vdovec/vdova. Není tedy vůbec jasné, jak se mohla objevit v matrice jména Anna Závodský či Anežka David. Ani to, jak se Tomáš Drápal (možná ještě před svatbou) dostal do Uhřic.

Chybějící uhřické matriky 1785-1799 jsou kritickým úzkým místem ověřování. Ani index, který je k dispozici, není v pro zkoumané období příliš spolehlivý (a čitelný).


Zde je rekapitulace rodové posloupnosti, vedoucí k Janu Drápalovi, muži z uhřického památníku.

• Matěj Drápal (*??? - †11.5.1790, Šumice) 
• O Matěj Drápal a Anna - měli celkem 10 dětí mezi roky 1738 - 1757.
• Jiří Drápal (*15.4.1740, (Viničné) Šumice + †???) - byl druhým dítětem (po Viktorii) a prvorozeným synem.
• O 22.1.1765 Jiří (Matěj) Drápal, Šumice a Barbara (Jan) Toman, Kovalovice
• Tomáš Drápal (*23.11.1777, Kovalovice 50 - †18.5.1815, Uhřice 54)
• O 27.1.1799 Tomáš (Jiří) Drápal, Uhřice(?) a Anežka (Bartoloměj) Divácký, Kovalovice
• Tomáš Drápal (*14.12.1805, Uhřice 54 - †26.9.1861, Uhřice 68)
• O 4.11.1833 Tomáš (Tomáš) Drápal, Uhřice 51 a Eleonora (Matouš) Moudrý, Uhřice 107
• Jiří Drápal (*12.4.1850, Uhřice 54 - †???)
• O 13.11.1872 Jiří (Tomáš) Drápal, Uhřice 54 a Rozálie (Vendelin) Bělohoubek, Uhřice 85
• Jan Drápal (*5.5.1873, Uhřice 42 - †??? v 1. světové válce)

Během Velké války zahynula řada Drápalů ze Šumic a Koválovic (Eduard, Albín, Vincenc, Vladimír, Josef, Rudolf, Antonín, Jan) na Vyškovsku. Je pravděpodobné, že někteří z nich měli své kořeny u Matěje Drápala ze Šumic (nyní Viničné Šumice). Stejně jako Jan Drápal z Uhřic.

Pomník obětem 1. světové války v Pozořicích (zde i padlí z Kovalovic a Šumic). Válečný hrob č. CZE-6216-28916. Zdroj: Spolek pro vojenská pietní místa.

Jistota neexistuje

Stín nejistoty zůstává. Co ta Anežka David? Proč se opakuje několikrát? Pro dokreslení příběhu předků padlého Jana Drápala to zatím stačí. Na příkladu jeho děda a praděda, obou Tomášů Drápalů, jsem chtěl ukázat, jak se snadné hledání může změnit v pátrání komplikované, vyžadující ověřování. Myslím, že platí určitá "presumpce neviny" (či bezchybnosti) zápisů v matrikách. I když se domníváte, že v zápisu jde o omyl či chybu zapisovatele (kooperátora, faráře...), je vhodné nejprve ověřit další data, okolnosti, souvislosti, prověřit alternativní hypotézy apod. Navíc mohou dopomoci pozemkové/gruntovní knihy a další dokumenty. V tomto směru mám velké rezervy. V MZA nejsou gruntovnice digitalizované a mé možnosti výzkumu v Brně nejsou ideální. Zatím je to pro mě z ruky a není to priorita.

Mám vždy nepříjemný pocit, když narazím na "problém", který má potenciál, aby byl označen za omyl či chybu faráře nebo zapisovatele. Je to však realita. I když si pro vše najdu argumenty a doložím, tak jistá pochybnost vždy zůstane.

Jak to máte vy? Ověřujete? Míváte pochybnosti? Jak často narážíte na "omyly" či chyby v matričních zápisech?