27. 4. 2018

Bernard Válka (*1877 - †1916) - ve Velké válce, ve vysokých horách... (?)

Příběh tohoto muže není "uhřický". Upřímně řečeno, nevím, proč se jeho jméno objevilo na uhřickém památníku. Bernard Válka je zástupcem rodu ze Žarošic a jeho život se sousedních Uhřic dotýká pouze letmo. Nejasnost prohlubuje i fakt, že jméno Bernard Válka najdeme také na památníku obětem Velké války právě v Žarošicích. Tam je u něj za křížkem datum 10.9.1917 (v Uhřicích jen 1917, stáří 40 let). Obdobné "zdvojení" platí také u Klementa Halíře a Františka Buchlovského, jejichž jména najdeme na památnících jak v Uhřicích, tak v Žarošicích..

Jedna část seznamu padlých a nezvěstných z válečného hrobu č. CZE-6210-13876 v Žarošicích. Je na ní také jméno Bernarda Války. Zdroj: Spolek pro vojenská pietní místa. Fotil Petr Něnička z Vlkoše.

Bernard Válka (první)

Válka. Jakoby měl svůj osud vetkán do příjmení, které nosil. Válka se mu stala osudovou a osudnou, konkrétně zřejmě vysoké hory na italském bojišti. To však předbíhám.

Bernard se v Žarošicích narodil i oženil. Narodil se 20. srpna 1877. Slovo "první" je na místě. O rok později (16. srpna 1878) se v Žarošicích totiž narodil další Bernard, který nosil příjmení Válka. Nebýt zdvojení na památnících, asi bych ani po zápisech a rodokmenu Bernarda Války (druhého) nepátral. Oba tito Bernardové měli (jak se dá očekávat) společného předka - Antonína Válku (*1775 v Žarošicích).

O správnosti, který Bernard Válka ve Velké válce zahynul, rozhodl žlutý kartotékový lístek, který datum narození padlého Bernarda Války uvádí. Je to 20. srpen 1877. Narodil se do rodiny Martina Války a Anežky z rodu Jakuba Gottwalda z Ruprechtova (mezi Vyškovem a Blanskem). Matka Anežka byla už podruhé vdaná, její první muž, František Podloucký, zemřel (1. září 1866) po čtyřletém manželství v roce 1866. Následující rok (4. března 1867) si vdova Anežka vzala Martina Válku.

Do nového manželství přivedla dvouletou dcerku Mariánu. Jak už to někdy bývá v životech lidských, osudy jsou nevyzpytatelné a přináší otazníky pro naše představy, domněnky a fantazie. V případe Martina Války a vdovy Anežky to byl fakt, že už šest měsíců po svatbě se jim narodila dvojčata - Matouš a Františka.

Bernard Válka se podle zápisu v matrice oddaných ženil se jako záložník 3. pěšího pluku. Jeho manželkou se 6. listopadu 1901 stala Ludmila. Příjmení Bělohoubek dávalo tušit spojení s bratry Bělohoubkovými, kteří se z Velké války nevrátili. Ludmila, Václav i František měli společného předka, Josefa Bělohoubka (*1783-†1838). V rodokmenu Ludmily najdeme i mlynáře - Josefa Figuráka ze Strážovic nedaleko Kyjova (byl jejím dědečkem) a jeho otce Viktorina Figuráka.

Z dostupných on-line matrik lze potvrdit, ře se Bernardovi a Ludmile v roce 1902 narodil prvorozený syn Emil. Stal se kolářem ve Zlíně. V roce 1929 se oženil na Velehradě s Josefou Holou a sezdán byl s příjmením nikoliv Válka, ale Válek.

Je pravděpodobné, že Bernard Válka měl kromě syna Emila i další děti, a tím pádem je zde pravděpodobnost, že potomci Bernarda Válka žijí. (Čtete-li náhodou tento článek, prosím ozvěte se.)

Tak jako se relativně brzy po sobě v Žarošicích narodili dva Bernardové s příjmením Válka, tak se stalo i v případě úmrtí.

17. května 1916 zemřel v Žarošicích Bernard Válka "senior", otec Bernarda Války (druhého). Stalo se v Žarošicích. No a 10. říjen 1916 je dnem, kdy padl "náš" Bernard Válka, postava tohoto medailonku. A kde? Na italském bojišti.

Jistým paradoxem o jehož příčinách nemám žádné podrobné informace je, že otec manželky Bernarda Války, rodák z Uhřic František Bělohoubek, který se živil jako nádeník, zemřel v Žarošicích 26. listopadu 1911 jako žebrák. Bylo mu 80 let.

Bernard Války na původní fotografii z uhřického památníku. Zdroj: OÚ Uhřice


Tyrolský myslivec?

Ročník 1877, což byli již vycvičení domobranci, byl povolán "do zbraně" ihned po vyhlášení mobilizace (muži ročníků 1876-1881. Jak tomu přesně u Bernarda Války bylo nevím, protože kmenový list byl skartován. Prezenř'ční tříletou vojenskou službu si "okroutil" v letech 1898-1901 ženil se jako čerstvý "záložák". 3. pěší pluk byl obvyklou jednotkou pro mladé muže z Uhřic a širého okolí.

Ze žlutého kartotékového lístku vyplývá, že v době smrti byl Bernard Válka domobraneckým vojínem u pluku tyroských myslivců č. 1. nemám odpověď na to, jak se k tyrolským myslivcům Bernard dostal. Bylo to německé a rakouské pěchotní vojsko speciálně uzpůsobené pro pohyb a boj v horském terénu. 

Kartotékový lístek Bernarda Války z kartotéky padlých v 1. světové válce. Zdroj: Vojenský ústřední archiv

Pokud při hledání místa, kde mohl Bernard Válka přijít o život vezmu tento údaj jak "bernou minci", byl první pluk tyrolských myslivců byl součástí 180. pěší brigády v sestavě 8. pěší divize (8 ID) ve XX. sboru (XX Korps) 11. armády. Důkaz nám poskytne publikace ÖULK, díl 5 v letáku č. 7. Zde je kopie horní části šesté strany dokumentu o rozložení vojenských jednotek.

Informace o zařazené 180. pěší brigády (180 IBrig) s plukem tyrolských polních myslivců. Platilo pro srpen a září 1918. Zdroj: ÖULK, díl 5, 1915, leták č. 7, strana 6

Nejprve byla podle data úmrtí má první úvaha ta, že Bernard Válka zahynul během nic neřešící 8. bitvě na Soči (10. - 12. října 1916). Zařazení u tyrolských polních myslivců situaci mění. V době Bernardovy smrti divize operovala sice také na jižní italské frontě, ale vysoko v horách v okolí Monte Toraro a Monte Maggio. Opět o tom svědčí mapy z publikace o poslední rakousko-uherské válce (ÖULK). Odpovídá to i bojovému poslání tyrolských císařských myslivců - operovat v horském terénu. Zde šlo n nadmořskou výšku těsně pod 2000 m n. m.

Poloha 180. pěší brigády s plukem tyrolských myslivců. Ve vysokých horách jižního Tyrolska vyhasl život Bernarda Války (stav v červnu 1916). Zdroj: ÖULK, díl 4, leták č. 28.

Co se přesně v polovině října 1916 odehrálo, to je těžké odhadovat. Boje, které se ve vysokých horách odehrávaly, byly boji pozičními. Odehrávaly se dělostřelecké "přestřelky" i v ofenzivách boj muže proti muži.

ÖULK (5. díl) se zmiňuje o těžkých bojích tyrolských myslivců mezi 10. až 16. říjnem 1916. První pluk zde vyvinul kole 10. října nadlidské úsilí, ale v bojích ztratil přes 3/4 svých vojáků. Následovalo několik dní špatného počasí, kdy se vojáci snažili najít své padlé a své zničené zbraně. Pravděpodobně byl takto nalezen i Bernard Válka. Pohřben byl v místě bojů.

Historie těchto dnů je známa jako boje o průsmyk Pasubio, o něco jižněji než je na mapce výše z června 1916. Jeden ilustrační obrázek.

Ilustrační obrázek ukazuje rakousko-uherské vojáky v roce 1915 při "dobývání výšek" v tzv. Bílé válce v Dolomitech. To byla "výsada" třeba i tyrolských myslivců - horolezecké výkony, těžká technika, boj muže proti muži... Vše nasvědčuje tomu, že mezi nimi byl i Bernard Válka.

Zdroj: Smithsonian.com

Rakouskou linii připomínají kříže na Monte Pasubio. Byla to opravdu "bílá válka".


Zdroj: Smithsonian.com

V souvislosti části Evropy a masivu Alp na severu Itálie vyniká místo, kde Bernard Válka ze Žarošic zahynul jako jedna z obětí Velké války. Jsou to místa kam se jezdí nyní (nejen) lyžovat. Na mapě je patrný i Istrijský poloostrov v Chorvatsku, kam pro změnu jezdí mnoho českých turistů k moři.

Místo posledního odpočinku Bernarda Války, pohřbeného na bojišti. Zdroj: Mapy.cz

Podle databáze VÚA se ze Žarošic stal v průběhu Velké války nezvěstným ještě Jan Válka, narozený 24. června 1893 v Žarošicích č. 60 žarošickému obuvníkovi Havlovi Válkovi a Antonii, rodem Norberta Trávníka.

Válka (i Válek?)

Vše podstatné v mužské otcovské linii Bernarda Války se odehrávalo v Žarošicích. Zde naleznete úvodní rodokmen Bernarda Války. V případě zájmu o rodokmen jeho manželky Ludmily, rozené Bělohoubek, m prosím kontaktujte.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
  • N 16.1.1775 Antonín - Pavel Válka a Marina, Žarošice č. 56
  • O 10.11.1802 Antonín (Pavel) Válka. Žarošice č. 10 a Marianna (Alexandr) Hruška, Žarošice č. 9
  • N 10.12.1811 Tomáš - Antonín Válka a Marianna, Žarošice č. 10
  • O 13.1.1836 Tomáš (Antonín) Válka, Žarošice č. 10 a Eva (Josef) Kellner, Žarošice č. 61
  • N 10.11.1836 Martin - Tomáš Válka a Eva, Žarošice č. 37
  • O 4.3.1867 Martin (Tomáš) Válka, Žarošice č. 36 a Anežka (Jakub) Gottwald, Žarošice č. 12
    • Anežka, rodačka z Ruprechtova, byla vdova pro Františku Podlouckém ze Žarošic.
  • N 20.8.1877 Bernard - Martin Válka a Anežka, Žarošice č. 39
  • O 6.11.1901 Bernard (Martin) Válka, Žarošice č. 42 a Ludmila (František) Bělohoubek, Žarošice č. 49
  • N 18.9.1902 Emil - Bernard Valka a Ludmila, Žarošice č. 49
    • Prvorozený syn.
    • Při svatbě (1929) je uveden jako Emil Válek.
  • Z 10.10.1916 Bernard Válka, italské bojiště 

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. I tento památník fotil Petr Něnička.


20. 4. 2018

František Klapil (*1890 - †1915) - z Uhřic do Mukačeva

Když jsem začal s letmým výzkumem oněch 28 jmen, na něž upomíná památník padlým z Velké války v Uhřicích u Žarošic, netušil jsem jaké otazníky a "záhady" mě čekají, u koho bude dost informací a u koho naopak minimum. Zřejmé bylo, že u všech to nebude stejné.

U Františka Klapila mnoho informací nemám.

Současné rozložení příjmení Klapil v ČR. Zdroj: KdeJsme.cz

František Klapil

Klapilovi jsou "tradičním" rodem z Uhřic. Nebádal jsem, odkud a kdy do Uhřic přišli. V 18. století již žili v Uhřicích. František se narodil do rodiny Martina Klapila a Rozálie, rodem Dostál z Rašovic (nedaleko Slavkova u Brna). Jeho rodiče byli v době svatby dělníky v Brně, proto se jejich svatba také v Brně uskutečnila. Syn František se jim narodil o tři roky později - v Uhřicích (číslo 52). V té době byl jeho otec Martin nádeníkem (podruhem) v Uhřicích. O práci v Brně tedy z nějakého důvodu zřejmě přišel(?).

Jistým paradoxem je, že Františkovou kmotrou byla paní Františka, matka dalšího z pozdějších padlých, Jana Pěnčíka z Uhřic (ten měl v tom roce už sedm let).

Domnívám se, že František odcházel do války jako svobodný mladý muž. Prezenční vojenskou službu si zřejmě s ostatními narozenými ročníku 1890 odbýval od podzimu roku 1911.

Měl to snad být "docela obyčejný život". Jako desetiletý zažil přechod století. Kdoví jak jej vnímal a co si mohl takový kluk v tehdejší době od nového století přát. Nebylo ano 100 let od napoleonských válek, které se dotkly i jeho rodných Uhřic a jeho prapraděda Antonína. Jeho praděd Čeněk (Vincenc) se narodil necelých pět let po bitvě u Slavkova.

Další, tentokráte "Velká" válka měla zasáhnout osudově do Františkova mladého života...

3 roky "vojny" a 15 měsíců Velké války

Bohužel ani fotografie, ani kmenový list Františka Klapila nejsou k mání. Ke konci jeho válečnému osudu mám k dispozici dva trochu rozdílné údaje.

Databáze VHA uvádí, že František Klapil se stal nezvěstným během roku 1915 a nemá další podrobnosti.

Informace, které o Františku Klapilovi z Uhřic zveřejní Databáze padlých z 1. světové války. Zdroj: Vojenský ústřední archiv

Na (žlutém) kartotékovém lístku Františka Klapila z kartotéky padlých je uvedeno datum úmrtí - 16. října 1915.

Kartotékový lístek Františka Klapila. Zdroj: Vojenský ústřední archiv

"Nezvěstný" bez data je méně konkrétní údaj. Proto zkusím pracovat s "verzí" a informacemi ze žlutého lístku. Další doplňující data k dispozici nemám, protože (jako u většina) se nedochoval kmenový list vojáka.

Vojáci v prezenční službě, ročník 1890, byli v době mobilizace již v očekávání odchodu do zálohy (civilu). Sarajevský atentát a následné překotné události jim okamžitě změnily život. Při mobilizaci a vyhlášení války byli tito vojáci alokováni na frontu. Víceméně bez rozloučení se svými blízkými a rodinami. Takto překotné události zastihly i Františka Klapila. U které vojenské jednotky, to mohu pouze odhadovat.

Co tedy lze usuzovat z toho, že František Klapil zemřel v polovině října 1915 v Mukačevě? Mukačevo je město, které leží na západě současné Ukrajiny. Stejně tak se to týká města Berehovo u hranic se současným Maďarskem. Tyto dvě místa (jako součást tehdejšího Maďarska) jsou na lístku napsaná. Podle mapy je dělí od sebe zhruba 30 km. Zhruba 40 km západně leží hraniční přechod Čierna nad Tisou - Čop.

Na něj si v souvislosti se svými dvěma cestami vlakem do tehdejšího SSSR. Jedna byla během studií na vysoké škole kolem roku 1985 na brigádu někde do oblasti Leningradu, druhá v roce 1988 na ostré střelby do výcvikového centra bojové přípravy protiletadlových raketových vojsk, na polygon do Ašuluku v blízkosti hranic z Kazachstánem. V obou případech vlaky mezi Čiernou a Čopem "přezouvaly" na jiný rozchod kolejí. Byl to takový symbolický přechod do "jiného světa" (kde dnes a zítra znamená lépe něž včera).

Na mapě je vyznačeno místo, kde leží Ašuluk a polygon pro "raketové ostré střelby", kde jsem několik dnů pobýval v rámci vojenské prezenční služby v roce 1988 u VÚ 4460 v Janovicích nad Úhlavou. Na Velkou válku a její padlé nebylo pomyšlení a bylo to téma, které jsme moc "neprobírali". Zdroj: Mapy.cz

"Záhadou" je právě místo (Mukačevo-Berehovo), které leželo mimo bojové linie (fronty). V říjnu 1915 byla východní (haličská) fronta nějakých 150 km východně od současných polsko-ukrajinských hranic. Polohu volyňské a východohaličské fronty a rozložení jednotek dne 15. října 1915 ukazuje leták č. 29 z dílu č. 3 publikace ÖULK. Mukačevo je zhruba 250-300 km jihovýchodně, pod obloukem Karpat, relativně ještě vzdálené od tehdejší balkánské fronty. Od července 1915 do prosince 1915 docházelo k řadě železničních přesunů mezi těmito frontami (viz. leták č. 10 ve 3. dílu publikace ÖULK). Z toho vyplývá i moje hypotéza, že František Klapil "zmizel" nebo zahynul během takového přesunu. V dosavadních příbězích je to jiná a nová "situace" a okolnost, které rovněž mohly zasáhnout do životů vojáků.

Mapa ukazuje body "Berehovo-Mukačevo", kde zemřel (nebo zmizel?) v polovině října František Klapil. Červenou linkou jsou zhruba naznačeny linie, kde se střetávala východohaličská fronta (vpravo nahoře) a balkánská fronta (dole). Zdroj: Mapy.cz

Jak to doopravdy bylo se už nedozvím. František Klapil se každopádně z války domů nevrátil. Narukoval na podzim 1911, pravděpodobně byl párkrát doma v Uhřicích během své tříleté "vojny", pak odcestoval pravděpodobně jako pěšák 3. pěšího pluku na haličskou frontu. Letní armádní přesuny 1915 se mu staly osudnými.

Klapilové v Uhřicích

V krátkém přehledu otcovské mužské linie Františka Klapila vidíte jeho "uhřické kořeny". V jejich prohlubování lze dále pokračovat. Úvodní rodokmen Františka Klapila si můžete prohlédnout zde.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

  • O 3.4.1758 Jan Klapil a Johanna Mohautný(?), Uhřice
    • Nevím jaká je současná "transkripce" příjmení Mohautný, které se v Uhřicích vyskytovalo.
  • N 28.5.1768 Antonín - Jan Klapil a Johanna, Uhřice
  • O 1792 Antonín (Jan) Klapil a Johanna (František) Prnka, Uhřice
  • N 28.3.1810 Čeněk - Antonín Klapil a Johanna, Uhřice č. 98
  • O 16.1.1843 Čeněk (Antonín) Klapil, Uhřice č. 52  a Rosalia (Josef) Žilka, Uhřice č. 47
  • N 9.7.1838 František - Čeněk Klapil a Rosalia, Uhřice č. 98
  • O 14.5.1861 František (Čeněk) Klapil, Uhřice a Františka (Anna) Majer/Mayer, Dambořice
    • Františka Majer byla dcerou svobodné matky (Anny Majer) a ta byla dcerou svobodné matky (Terezie Majer). Otec Terezie, zámečnický mistr z Dambořic, Leopold Mayer, zplodil ve třech manželstvích 15 dětí. 
    • Dodnes se v Dambořicích objevují obě "mutace" příjmení Majer/Mayer. Jistý František Majer byl v Dambořicích starostou  během let 1913-1920 (tedy i v letech Velké války a osamostatnění Českoslovanska). Je možné předpokládat, že všichni mají Leopolda Mayera jako společného předka. 
  • N 25.4.1862 Martin - František Klapil a Františka, Uhřice č. 122
  • O 22.8.1887 Martin (František) Klapil, Uhřice a Rosalia (Václav) Dostál, Rašovice 
    • Svatba se odehrála v Brně.
  • N 27.11.1890 František - Martin Klapil a Rosalia, Uhřice č. 52
  • Z 16.10.1915 František Klapil

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, foto Petr Něnička


13. 4. 2018

Jan Hořava (*1891 - †1916) - svobodník z Uhřic, oběť Brusilovovy ofenzívy

S rodem Hořavů a jménem Hořava se na blogu MY ROOTS setkáváte podrobněji poprvé, ovšem pravděpodobně to není naposled. Jedním ze jmen těch mužů z Uhřic, kteří se nevrátili z Velké války a jehož jména najdeme na památníku je Jan Hořava. Rok úmrtí - 1916.

Co o něm ukazuje moje "tabulka", kterou jsem si k 28 uhřickým padlým a nezvěstným na počátku výzkumu vytvořil?
  • V databázi Family Tree Builder - ano
  • Datum narození - ano (z OÚ Žarošice, se jmény rodičů)
  • Informace na památníku - †1916
  • V kartotéce padlých VÚA - ne
  • V seznamech ztrát - ano (zraněn)
  • Kmenový list - ne
  • Fotografie - ne
Takže nic moc... Když to vezmu z té lepší stránky - nemusím "vařit z vody".

Jan Hořava

Narození Jana Hořavy jsem zjistil za pomoci paní matrikářky z OÚ v Žarošicích. narodil se 9. února 1891 v Uhřicích, dům č. 122. Jeho rodiči byli...
  • ..."Hořava Josef, domkař z Uhřic, manželský syn Vavřince Hořavy, domkaře z Uhřic a Anežky, rodem Střeštíkovy" a
  • "Anna, manželská dcera Vincence Dohnalíka, domkaře ze Žarošic a Marie, rodem Kozákovy"
Josef Hořava a Anna byli oddáni v Žarošicích, 17. února 1890. Jan byl téměř jistě jejich prvorozené dítě a navíc syn. Po jeho sourozencích jsem v tuto chvíli nepátral.

Další údaje je možné prostřednictvím digitalizovaných matrik vybádat, proto i v Janově případu najdete odkaz na jeho rodokmen a v závěru článku shrnutí mužské otcovské linie předků.

Rod Hořavů před přiženěním se Tomáše Hořavy v květnu 1780 do Uhřic, najdeme v Rozstání na Prostějovsku. Je to stejná obec, odkud pocházela manželka Tomáše Závodského, dalšího z Uhřických padlých. Jeho "medailonek připravuji na červen 2018, pří příležitosti stal let od jeho smrti na Piavě v Itálii.

Příjmení Hořava v České republice se výrazně soustřeďuje na Prostějovsku. Zdroj: KdeJsme.cz

Z Rozstání, "kolébky" rodu Hořavů byl (podle databáze padlých i kartotéky VÚA) i František Hořava, nezvěstný voják z roku 1917.

U Jana Hořavy jsem kartotékový lístek nenašel. S Františkem Hořavou z Rozstání měli pravděpodobně v minulosti společné předky. Je to příležitost vypátrat více pro ty, kdo mají zájem. Zdroj: Kartotéka padlých v 1. světové válce, Vojenský ústřední archiv v Praze.

Do života Josefa Hořavy (1782-1838) také zasáhla jedna žena z rodu Rozehnalů, Rosina. Byla jeho první manželkou a jednou z vnuček mého předka Františka Rozehnala (1710-1765). Po smrti Rosiny si Josef Hořava (praděd Jana Hořavy o němž je článek) namluvil Františku Brablec z Kojátek (viz. rodokmen a souhrn v závěru). Rod Hořavů a Rozehnalů byl ovšem v Uhřicích propojen vícekrát, jak už to v takových obcích s "tradičními" rody bývá.

To, o čem se ještě v budoucnu chystám napsat, je příběh emigrace strýce Jana Hořavy, Antonína. I proto, že součástí "příběhu" byla Antonínova žena (a teta Jana Hořavy), s níž mám společné předky. Příběh této emigrace s sebou nese i propojení s Valašskem a také to, že dva další Hořavovi z Uhřic byli mezi legionáři.

Janův strýc odplul s rodinou a dětmi do USA ještě před jeho narozením. Tak se stalo, že se v roce 1891 v Texaském městečku s českou kolonií emigrantů narodila Anna a v moravských Uhřicích její bratranec Jan Hořava. Kdoví, jak probíhala korespondence mezi rodinami obou bratrů a zda je ještě někde k nalezení...

Janův život poznamenala mobilizace a vyhlášení války, když mu bylo 23 let. Pravděpodobně ještě nebyl ženatý, zda měl děvče, to zůstane tajemstvím. Byl v tu dobu vojákem v prezenční službě (sloužil od podzimu 1912), to znamená, že po vyhlášení mobilizace ihned vytáhl se svou jednotkou do pole jako součást 1. armády. Stav, který jistě nechtělo příliš mnoho mužů zažít na vlastní kůži.

Stejný osud "sdílel" také další muž z uhřického památníku, František Veselý, o němž jsem ještě nepsal. Byl o pouhý týden mladší, než Jan Hořava a do Uhřic se přiženil až v posledním roce Velké války. Rodákem byl z Řečice v dnešním okresu Žďár nad Sázavou. Pravděpodobně se nikdy nepotkali, protože každý "vojákoval" a bojoval v jiné jednotce. Jejich jména se "sešla" až na památníku u uhřické školy v roce 1927.

Záchytný bod ze Seznamu ztrát

K vojenské a válečné historii Jana Hořavy toho moc nevím. Jediným záchytným bodem je vydávaný seznam ztrát. Ve vydání ve 16. září 1916 najdeme Jana Hořavu (*1891) z Uhřic jako zraněného. Protože jde o rok 1916 a toto datum je jako rok úmrtí i na uhřickém památníku, domnívám se, že by to mohl být záznam o zranění, kterému Jan Hořava poté (ve stejném roce) podlehl. Od této (pravděpodobné) hypotézy také odvíjím odhad místa, kde se vše odehrálo.

Výřez ze Seznamu ztrát (Verlustlisze) č. 465, ze dne 16.9.1916, str. 21, ISSN 2076-0434. Zdroj: Národní knihovna ČR.

Z dvouřádkové informace vyplývá také to, že Jan nebyl řadovým pěšákem, ale byl svobodníkem domobrany (LstGefr.)

Vodítkem mi budiž informace, že Jan Hořava byl členem 9. roty 3. pěšího pluku (IR 3), onoho "obvyklého" pěšího pluku, kam byli povolávání mladí muži z Uhřic. Už byl v mým "medailoncích" několikráte zmíněn.

Podle data vydání Seznamu ztrát mohlo ke zranění Jana Hořavy dojít zřejmě v srpnu 1916. Vydávané informace se obvykle zpožďovaly. Otázkou tedy je, na kterém bojišti najdeme IR 3 v létě roku 1916? Publikace o poslední válce Rakousko-Uherska (ÖULK) budiž pomocníkem.

Výtah ze stavu armády a zbraní v srpnu a září 1916 pro rakousko-uherský VI. sbor německé Jižní armády. 24 pěší brigádě velel Johan Schubert. Zdroj: ÖULK, díl 5, 1916, leták č. 7, str. 26.

Pěší pluk č. 3 v té době byl ve formaci 12. pěší divize, VI. sboru (VI. korps) německé Jižní armády. Nacházel se 570 km vzdušnou čarou od Uhřic, nedaleko města Halič na území tehdejšího Polska, dnes Ukrajiny. Významnou událostí, které je v ÖULK zachycena je bitva u Stanislavova (dnes Ivano-Frankivsk) od 17. července do 16. srpna 1916. Následující obrázek ji schématicky zachycuje. Zeleně je vymezeno operační území 12. pěší divize, jako součásti VI. sboru Jižní armády (Südarmee), kde byl (viz. výše) zařazen 3. pěší pluk s Janem Hořavou. Umístění - severovýchodně od městečka Halič.

Situační mapa bitvy (ústupu) u Stanislavova v létě 1916 během Brusilovovy ofenzívy. Zde byl pravděpodobně zraněn svobodník Jann Hořava a zraněním podlehl. Zdroj: ÖULK, díl 5, 1916, leták č. 5.

Pro lepší představu je na obrázku současná mapa, které identifikuje místo vůči poloze České republiky.

Jan Hořava zahynul daleko od domova. Zdroj: Mapy.cz

Boje, které byly součástí tzv. Brusilovovy ofenzívy ruské armády na východní frontě v létě 1916, stály Jana Hořavu mladý život. Na straně spojených sil Rakousko-Uherska a Německa během této ofenzívy padlo, bylo zraněno nebo pohřešováno kolem 750 000 mužů.

Jsou to pro mě naprosto šílená čísla. Proto si umím představit, proč osudy našich pradědů a v nastupující generaci i prapradědů fascinují profesionální i amatérské badatele a rodopisce. Odstup 100 let je dlouhý z pohledu generací (a zapomínání). V historii lidstva je to relativně epizoda. Pro genealogy je to zhruba čtvrtina let, v nichž lze relativně spolehlivě bádat v matrikách.

Jan Hořava je jeden z 28 "známých" uhřických z památníku a jeden z miliónů "neznámých" z Velké války. Nedožil se svých 26. narozenin.

Rozstání - Uhřice

Pro shrnutí je zde mužská otcovská linie předků Jana Hořavy. Začíná v Rozstání a končí v Uhřicích. Hořavy zde najdete i nyní, stejně jako v USA a snad i Kanadě. Všichni mají společné předky a kořeny v malé obci na Prostějovsku.

Rodokmen Jana Hořavy si můžete z mého Dropboxu prohlédnout zde. Jste-li příbuzní či potomci některé z větví Hořavů, uvítám, když se ozvete přes kontaktní formulář nebo na e-mail.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
  • N 4.12.1711 Tomáš - Řehoř Hořava a Justina, Rozstání
  • O 5.2.1741 Tomáš (Řehoř) Hořava, Rozstání a Anna (Karel) Kratochvíla, Rozstání
  • N 12.12.1752 Tomáš - Tomáš Hořava a Anna, Rozstání
  • O 23.5.1780 Tomáš (Tomáš) Hořava, Rozstání a Barbara (František) Zámarský, Uhřice č. 60
  • N 11.9.1782 Josef - Tomáš Hořava a Barbara, Uhřice č. 60
  • O 1.11.1819 Josef (Tomáš) Hořava, Uhřice č. 57 a Františka (Matěj) Brablec, Kojátky č. 1
  • N 10.8.1823 Vavřinec - Josef Hořava a Františka, Uhřice č. 75
  • O 12.11.1848 Vavřinec (Josef) Hořava, Uhřice č. 99 a Anežka (Matěj) Střeštík, Uhřice č. 25
  • N 24.5.1863 Josef - Vavřinec Hořava a Anežka, Uhřice č. 122
  • O 17.2.1890 Josef (Vavřinec) Hořava, Uhřice č. 122 a Anna (Vincent) Dohnalík, Žarošice č. 155
  • N 9.2.1891 Jan - Josef Hořava a Anna, Uhřice č. 122
  • Z 1916 Jan Hořava, ??? (pravděpodobně okolí Haliče)

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, foto od Petra Něničky


6. 4. 2018

Josef Ptáček (*1890 - †1916) - učitelský dotek s Uhřicemi a vojenský dotek s Vídní

Tento článek je o muži, který se do mé rodokmenové databáze předků a příbuzných "nevešel". S lidmi v jeho rodokmenu nejsem nikterak v příbuzenském vztahu. S Uhřicemi byla hlavní postava tohoto článku krátce spjata spíše profesně. Josef Ptáček byl učitelem na místní škole.

V tomto duchu považuji za velkorysý projev vděčnosti to, že se jméno Josefa Ptáček objevilo na památníku v Uhřicích. V rodném Jevíčku se mu této "cti" na památníku se jmény (viz. obrázek) nedostalo, neberu-li v úvahu památník na hřbitově v Jevíčku, který je beze jmen, s nápisem "VĚNOVÁNO PAMÁTCE PADLÝCH A ZEMŘELÝCH FARNÍKŮ VE SVĚTOVÉ VÁLCE 1914 - 1918. ODPOČINUTÍ VĚČNÉ DEJŽ JIM Ó PANE!".

Památník (ev. č. CZE5308-6648) obětem 1. světové války v Jevíčku. Rodák Josef Ptáček na něm chybí. Zdroj: VETS -Spolek pro vojenská pietní místa.

Josef Ptáček nezažil přímo vřavu bojů Velké války. Možná však zažil, jaké je to učit se velet, ovládat vojenské řády apod. Vzpomněl jsem si při psaní na svou vojenskou službu v Janovicích nad Úhlavou. Byl jsem "absa" a "špagát", na rok mezi dvojročáky, od "mazáků", kteří už stříhali kratičký metr až po "zobáky", kteří o "měli za milion" (myšleno dnů do civilu). S odstupem času se na základní vojenskou službu dívám jinak. S odstupem příběhů uhřických 28 mužů také.

Josef Ptáček

Díky němu jsem mohl poprvé "ochutnat" práci s digitálním archivem v Zámrsku. Josef Ptáček totiž byl rodákem z Jevíčka, které patří k okresu Svitavy v Pardubickém kraji. Jsa "odkojen" matrikami ze Zemského archivu v Opavě a MZA v Brně, tak jsem se s digitalizovanými fondy v Zámrsku docela potýkal (trojí hledání, dvojí stahování, totální uživatelská nepřívětivost). Zkušenost jsem proto popsal v článku zde

Josef Ptáček se narodil 16. března 1890 obuvníkovi v Jevíčku Františkovi Ptáčkovi a Marii z rodu Jana Dospivy ze Smolné (část obce Bělá u Jevíčka).

(Ze SOA Zámrsk pracně vydolovaný) matriční záznam o narození Josefa Ptáčka. Jeho otce Františka jsem v předpokládaných letech jeho narození hledal marně, i když jsem stáhl několik GB dat. Zdroj: (ani nevím, jak jej citovat) SOA Zámrsk, sign. M-6 5425, obr. CZEC0004D_Matriky-Church-books-Svitavy-M6-5425-1865-1894_00383.jpg

Z obuvnické rodiny se "odrodil". Pravděpodobně se mu dostalo vzdělání, které mu umožnilo stát se učitelem a zároveň zkusil zahájit i vojenskou kariéru. Na webu Regionu Moravskotřebovska a Jevíčska se píše:

"Obecná škola byla nejdříve německá (1848), od roku 1871 dvojjazyčná (1900 – 7 tříd). V roce 1900 se uvádí německá židovská obecná škola (1 třída). Německá měšťanská škola byla založena v roce 1871, česká v roce 1905. V letech 1939 – 1945 byla v Jevíčku německá hlavní škola. Od roku 1897 existovala živnostenská pokračovací škola. Roku 1897 byla v Jevíčku zřízena zemská vyšší reálka, 1912 byla postátněna, od roku 1931 státní československá reálka, 1940 – 1945 byla přeložena do Boskovic."

Dvojjazyčná obecná škola a vyšší reálka - to jsou možná školy, které obuvnický synek Josef Ptáček navštěvoval.

V době svatby byl Josef svobodníkem, jednoročním dobrovolníkem 24. zeměbraneckého pěšího pluku ve Vídni. Jeden prapor tohoto pluku sídlil ve Znojmě. V bojových podmínkách byl pluk určen pro frontu proti Rusku v Haliči. Josef si namluvil o dva roky starší ženu. Zřejmě se jako učitelé poznali ve škole v Uhřicích. Svatba se už konala za války, 30. srpna 1915, tedy před zahájením školního roku. Minimálně šest uhřických mužů během prvního roku války skonalo. Kdoví, jaké měli zprávy v uhřické škole.

Během výzkumu "od stolu" jsem podnikl jen jednu výpravu do Žarošic ne Obecní úřad, v létě 2017. Nestihl jsem všechno, ale zápis o oddávkách Josefa Ptáčka a Marie jsem měl v plánu i díky pomoci paní matrikářky Chalupové. Zdroj: OÚ Žarošice, M6-5425 (3978) - snímek 383.

Svatba Josefa a Marie byla svatbou učitelskou. Nevěsta Marie byla industriální učitelkou v uhřické škole. Vyučovala ženské ruční práce. Tyto učitelky jako jediné směly v letech 1875 až 1919 vyučovat i vdané, proto byla svatba s učitelem Josefem Ptáčkem možná. Otcem nevěsty, byl uhřický nadučitel Alois Hrdlička (sám byl synem obuvnického mistra), který se ovšem svatby už nedočkal (zemřel pravděpodobně v roce 1912). Pro vysvětlenou, nadučitel byl vrchním správcem školy (vrchní učitel), v praxi však zvaný řídící učitel. 

V knize Čtení o Uhřicích najdeme správce škol. Nadučitel Alois Hrdlička, otec nevěsty Josefa Ptáčka, jím byl letech 1893-1912. Díky němu se malá Maruška s otcovou rodinou stěhovala do Uhřic. Pan nadučitel byl také starostou uhřického Spolku dobrovolných hasičů. Příběh založení SDH v Uhřicích najdete na str. 61 ve Čtení o Uhřicích.


Z knihy Čtení o Uhřicích je i fotka školy zhruba z poloviny minulého století. Vpravo je vidět i památník obětem války, který ještě v porcelánových rámečcích obsahoval fotky mužů u každého jména. Zdroj: Čtení o Uhřicích, str. 175

Jednoroční dobrovolník ve 24. zeměbraneckém pěším pluku, desátník .Josef Ptáček, zemřel 6. února 1916 v nemocnici ve Vídni. Osudným se mu stala perforace střeva a následný zánět pobřišnice.

Obdobně jako u mého praděda Metoděje Rozehnala, bylo povoleno a umožněno, aby ostatky Josefa Ptáčka byly převezeny do Uhřic, kde byl pohřben. Jako učitel se v Uhřicích ani nestačil pořádně usadit, když do jeho života osudově zasáhly důsledky a dopady atentátu v Sarajevu.

Uhřická učitelka, vdova Marie Ptáčková se podruhé provdala 3. srpna 1920 v Brně-Zábrdovicích za okresního inspektora četnictva z Kyjova, Aloise Olšáka. Tento rodák z Valašských klobouků, z rodiny koželuha a obuvníka, byl ještě o 12 let starší než Josef Ptáček. V době svatby s Marií Ptáčkovou měl přes 42 let.

Otevřená zůstává otázka potomků. Josef Ptáček zemřel necelých 6 měsíců po svatbě. Kdyby se mu narodil pohrobek, vdova by se asi snažila vdát rychleji. Nemyslím, si, že by v době svatby bylo již dítě na cestě. To by se v rodině pana nadučitele zřejmě netrpělo. Přímého potomka proto považuji za velmi nepravděpodobného.

Obdobně visí otazník pro další bádání nad případnými potomky Marie ve druhém manželství s Aloisem Olšákem, kdy už oba byli ve zralejším věku.

Vdova Marie Plačková se provdala v roce 1920 za okresního četnického inspektora Aloise Olšáka. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 17297,  s. 417, online s. 219/321. 

Jednoroční dobrovolník

V okamžiku mobilizace v létě 1914 byl v prezenční službě ročník 1890. Sloužili od podzimu 1911 a byli krátce před očekávaným odchodem do civilu. Teoreticky mezi nimi měl být i Josef Ptáček. Je patrné, že Josef Ptáček byl (jako učitel) zřejmě nejvzdělanějším mužem ze všech těch, kteří jsou vyjmenováni na památníku v Uhřicích. Dokresluje to i jeho krátká kariéra jednoročního dobrovolníka.

Jednoročním dobrovolníkem se mohl stát každý muž vojenského věku, který absolvoval střední školu s maturitou (gymnázium, reálku, učitelský ústav apod.), nebo který úspěšně složil přijímací zkoušku u příslušného sborového velitelství. Reálka nebo učitelský ústav snad byli podmínkou, kterou Josef Ptáček splňoval. Jednoroční dobrovolníci (vice zde) byli vychovávání jako záložní důstojnické kádry. Jejich prezenční základní vojenská služba trvala místo tří let pouze jeden rok. Tito důstojníci v míru vykonávali svá civilní zaměstnání a kromě pravidelných cvičení byli do armády povoláváni pouze v případě války. 

Při svatbě byl Josef Ptáček titulárním svobodníkem, byl tedy po absolvování základního výcviku a zřejmě procházel školou pro důstojníky v záloze. Zemřel již jako desátník, a dá se očekávat, že to bylo v době, kdy trávil šestiměsíční praxi u vojenského útvaru - 24. zeměbraneckého pěšího pluku. povýšení na četaře už se nedočkal, stejně jako odvelení na frontu.

Zřejmě nezažil reálné podmínky války, ale byl již součástí mašinerie, která se rozbíhala. Dobrovolně, díky vzdělání a touze vychovávat děti. Osud a válka mu zkřížily cestu na startu "kariéry" (ať učitelské nebo záložní vojenské) i manželství. Další střípek do mozaiky různorodých osudů mužů z Uhřic.

Pohlednice z Uhřic z roku 1910. Vpravo nahoře škola z doby nadučitele Aloise Hrdličky. Kdoví, kdo z postav na pohlednici byli mí předci a příbuzní. Zdroj: www.fotohistorie.cz

Podklady pro rodokmen ukrývá SOA Zámrsk 

Podklady z matrik pro zpracování rodokmenu mužské linie předků Josefa Ptáčka ukrývají matriky a archiválie ve Státním okresním archivu v Zámrsku. Rodová linie matky Josefa Ptáčka má nejbližší kořeny v matrikách, které jsou k dispozici v MZA Brno, vyhledávání tedy bylo uživatelsky daleko přívětivější. Rodokmen je k nahlédnutí zde. V mé databázi tvoř nezávislou větev, nepropojenou na můj rodokmen a příbuzné.

Kde se nachází jednotlivá místa, z nichž se zrodilo kratinké učitelské spojení v Uhřicích, to ukazuje výřez mapy.


Na "severu" se rodily kořeny Josefa Ptáčka, na "jihu" kořeny jeho manželky Marie. Jako učitelé se mohli sejít v Uhřicích. Zdroj: Mapy.cz, vlastní zpracování.

Rodokmen Josefa Ptáčka lze shlédnout tady a poté jej dotvořit s daty ze SOA Zámrsk, na něž jsem neměl trpělivost. Rozpracovaný rodokmen jeho manželky Marie, rodem Alois Hrdlička je k nahlédnutí zde

A na závěr (jako obvykle) neobvykle krátké shrnutí otcovské linie Josefa Ptáčka.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
  • O ??? Antonín Ptáček, Jevíčko a Vincentie (Kašpar) Včelař, Boskovice
  • N (kolem 1855) František - Antonín Ptáček a Vincentie Včelař
  • O 24.8.1884 František (Antonín) Ptáček, Jevíčko č. 75 a Marianna (Jan) Dospiva, Smolná č. 19
  • N 16.3.1890 Josef - František Ptáček a Marianna Dospiva, Jevíčko č. 157
  • O 30.8.1915 Josef (František) Ptáček, Vídeň a Marie (Alois) Hrdlička, Uhřice č. 35
    • O 2.8.1920 Alois (Josef) Olšák a Marie Ptáček (vdova po Josefu Ptáčkovi, Brno-Zábrdovice
  • Z 6.2.1916 Josef Ptáček, Vídeň

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička