Klement Halíř (*1894 - †1918) - Žarošice, Uhřice... a legionářský konec v Jekatěrinburgu 24.10.1918

Podle Jakuba Vrbase, autora knihy "Ždánsko" (poprvé vydané r. 1930) bojovalo na frontách z Uhřic 14 legionářů. Dva přišli o život v Rusku. O Františku Bělohoubkovi jsem psal. Když jsem si udělal "výtah" uhřických legionářů, dostal jsem 16 jmen, která jsem zkoumal v badatelně VHA. Jeden legionář mi unikal. Indicie přitom byla "pod nosem". Podle kartotékového lístku z databáze padlých VÚA zemřel Klement Halíř 24. října 1918 v Jekatěrinburgu. Nebyl mezi legionáři uhřickými, ale žarošickými. Byl totiž rodák ze Žarošic a ne z Uhřic. Proto jeho jméno najdete na památnících jak v Uhřicích, tak i v sousedních, jeho rodných Žarošicích.

Jeho konec nebyl romantický a hrdinný, pokud jde o bitvu, jak se občas u legionářů snaží psát novináři. Klement Halíř zemřel na skvrnitý tyfus. Bylo to čtyři dny předtím, co se z jeho rodné a v tu chvíli vzdálené země, stalo samostatné Československo. Do podepsání příměří a konce války zbývaly necelé tři týdny...

Klement Halíř

Jak už jsem zmínil, Klement Halíř byl rodákem ze Žarošic. Narodil se 8. listopadu 1894 do rodiny domkaře Jana Halíře a jeho manželky Františky, rodem Adámek ze Žarošic. Byl sedmým narozeným dítětem. 

Dodatečně dopsaný záznam o smrti Klementa Halíře v úmrtní matrice 25. zeměbraneckého pluku. Zdroj: Digitální knihovna, Kramerius, úmrtní matrika 25. zeměbraneckého pluku, str. 62

Zemřel v Jekatěrinburgu, městu na Uralu, která dělí kontinent na Evropu a Asii, městě, kde byl zavražděn/zastřelen poslední ruský car Mikuláš II a jeho rodina, pár dnů před obsazením města československými legionáři.

Klement Halíř se dožil dvaceti let, když už válka byla v plném proudu (např. v Haliči byl zřejmě smrtelně zraněn Jan Pěnčík). Ještě předtím, 19.9.1914 vyšla v ranním vydání Lidových novin tzv. "Svolávací vyhláška". Podle ní byli odvedeni ke službě ve zbrani muži právě jeho ročníku (v mírových podmínkách by šli k odvodům na jaře 1915 a prezenční službu by nastoupili v říjnu 1915). Týkalo se to i Klementa Halíře, jehož "domovskou jednotkou" se stal kroměřížský 25. zeměbranecký pěší pluk.

Protože Klement Halíř nebyl ženatý, nemá zde přímé potomky. Nepřímí mohou existovat díky jeho bratrů a sestrám. Kdoví...

Zajetí a legie v Jekatěrinburgu

Podle záznamu vojáka v databázi VÚA padl Klement Halíř do zajetí zřejmě v květnu 1918. Datum je však nejisté. Už o měsíc později, 26. června 1918, se v Omsku přihlásil do legií a byl zařazen do 6. střeleckého pluku.

6. československý střelecký pluk vznikl v Borispolu 21.6.1917 jako II. záložní prapor Čs.střelecké brigády, od 27.7.1917 6. československý střelecký pluk Hanácký. Od svého vzniku byl součástí 2. střelecké divize. Zúčastnil se boje u Bachmače, bojoval u Omska (7. až 9. června 1918), Tatarské, Tjumeni, Kunguru, Jekatěrinburgu, Irkutsku či v Bajkalských tunelech. Transsibiřskou magistrálu chránil pluk v oblasti Ščeglovska, štáb spojeneckého velení byl v Omsku. Do Československa odjel v dubnu 1920.

Transsibiřská magistrála, po níž se v roce 1918 vraceli vojáci československého sboru procházela také městem Jekatěrinburg. I zde probíhaly boje.  Československé legie, patrně i s Klementem Halířem, vstoupily do Jekatěrinburgu 25. července 1918. Jen několik dní poté, co v Ipaťjevově domě v Jekatěrinburgu byla popravena carská rodina. Československé legie se v Jekatěrinburgu zdržely bezmála rok. Sídlilo zde velitelství Sibiřské armády generála Radoly Gajdy, byl zde otevřen československý generální konzulát i pobočka Československé národní rady. Legionáři v Jekatěrinburgu dokonce podnikali - organizovali třeba výrobu protéz pro invalidy nebo výrobu potrubí. Celkem v Jekatěrinburku působilo okolo 5000 československých legionářů. 

Jak už jsem zmínil Klement Halíř zemřel v nemocnici v Jekatěrinburgu na skvrnitý tyfus. V den publikování tohoto článku je to přesně 100 leté výročí.

Československé legie opustily Jekatěrinburg 11. července 1919 a s nimi odešla i většina Čechů, kteří ve městě žili. Po evakuaci Sibiřské armády bylo město o pár dnů později, 14. července 1919, obsazeno bolševiky. Všechny pomníky a hroby byly zničeny. To šlo bolševikům a komunistům vždy dobře, nejen v Rusku či Sovětském svazu.

Až v roce 2008 byl na Michajlovském hřbitově odhalen nový pomník zde pochovaným legionářům. 

Památník z černého mramoru na starém Michajlovském hřbitově v Jekatěrinburgu má po stranách uvedena jména obětí. Mezi nimi je také jméno Klementa Halíře.

Památník se jmény 358 legionářů. Zdroj: Aktuálně.cz

Nedobádaný rodokmen

Odkud předci Klementa Halíře do Žarošic přišli nemám ještě ověřeno. Jeho děd, tkadlec Václav Halíř se v Žarošicích oženil, ale před svatbou v Žarošicích už bydlel. Měl pět dětí, přežil však pouze Jan, pozdější Klementův táta. Jana Klementa od 6 let vychovával nevlastní otec, Jan Novoměstský, za něhož se v roce 1862 provdala vdova po provazníkovi Václavu Klementovi, Antonie.

Podle indicií z databází padlých se domnívám, že by se Václav Halíř, který žil a oženil se v Žarošicích, mohl narodit někde v okolí Litovle.

Stručný rodokmen Klementa Halíře je k nahlédnutí zde.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• (N 1823) Václav Halíř - Hieronymus Halíř a Magdalena Oháňka, ???
• O 10.2.1851 Václav (Hieronymus) Halíř, Žarošice č. 149 a Antonie (Martin) Konečný, Žarošice č. 167
• N 17.6.1856 Jan - Václav Halíř a Antonie, Žarošice č. 81
• Janův otec Václav zemřel 6. prosince 1861. V srpnu 1862 se vdova Antonie provdala za Jana Novoměstského.
• O 6.11.1879 Jan (Václav) Halíř, Žarošice č. 82 a Františka (Martin) Adámek, Žarošice č. 87
• N 8.11.1894 Klement - Jan Halíř a Františka, Žarošice č. 101
• Z 24.10.1918 Klement Halíř, Jekatěrinburg, Sverdlovská oblast, Rusko

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička

Richard Mihola (*1876 - †1915) - řezník a hostinský z Uhřic a památník v Uhřicích a Drnovicích

Richard Mihola není rodákem z Uhřic. Narodil se v Drnovicích (okres Blansko) a dokonce se v Drnovicích i oženil. Ani jeho provorozený syn Richard se v Uhřicích ještě nenarodil. Stal se tam však později řezníkem a hostinským. Rodačkou z Uhřic byla až dcera Richarda Miholy, Arnoštka. Už jsem se o ní zmínil v kratičkém příběhu Františka Horycha. Arnoštka (dostala jméno po své matce jako prvorozená dcera) si totiž vzala Horychova mladšího bratra Karla.

Vidíte, že příběh dalšího hrdiny mých "medailonků", bude trochu pestřejší než předchozí. Ostatně, zanechává jasnější stopy i do dnešních dnů. A jak vidno, "ohnisko" příjmení Mihola není na Hodonínsku.

Rozložení příjemní "Mihola" v dnešních dnech stále ukazuje na "centrum" v okolí Boskovic. Zdroj: KdeJsme.cz

Richard Mihola

Richard Mihola byl jeden z těch dříve narozených mužů, kterým Velká válka vzala život. Měl šest dětí, poslední (syn Rudolf) se mu narodilo už v prvních dnech války (19. září 1914). Netroufám si tvrdit, zda byl jeho táta v době narození v Uhřicích nebo už v Haliči na frontě. Existuje jen hypotéza, kterou také zmíním.

Richard se narodil v Drnovicích 25. března 1876 drnovickému hostinskému Antonínu Miholovi a jeho manželce Julii, rodem Jana Findejse z Dalečína (okr. Žďár nad Sázavou). Její otec byl mlynářem v Drnovicích (nedaleko Boskovic, Lysic a Kunštátu).

Richard Mihola na původní fotce z uhřického památníku. Zdroj: OÚ Uhřice

Při pátrání po předcích Richarda Miholy jsem se chvíli "trápil" s jeho dědem Josefem Miholou a pradědem Bartolomějem. Ten byl šenkýřem v Drnovicích, kde se objevil "zčistajasna". Ani rodokmeny Miholů sdílené na MyHeritage (zde a zde) toto tajemství neodhalily. Při podrobnějším zkoumání se mi podařilo objevit, že Bartoloměj Mihola byl šenkýřem také v nedaleké Kunčině Vsi. Tam se mu a manželce Anně (rodem Špidla) narodily první děti (vč. Josefa, děda Richarda Miholy), než se kolem roku 1815-1816 stal hostinským v Drnovicích. Jeho nástupcem v Kunčině Vsi byl šenkýř Josef Vejvoda. Bartoloměj Mihola zřejmě nepředal řemeslo přímo synovi Josefovi. Zemřel (patrně před rokem 1825) a hostinským v Drnovicích byl několik let Antonín Slezák. V roce 1833 se už ženil Bartolomějův syn Josef jako hostinský. Hostinským byl i Josefův syn Antonín. Šenkýři a hostinští patřili mezi jedny z typických stěhovavých povolání.

Richard se stal v Drnovicích řezníkem, řezníkem byl i později v Uhřicích. Jak už bylo napsáno, oženil se ještě v Drnovicích. Bylo to užitečné spojení hostinsko-řeznického rodu s pekařským rodem. Při svatbě, 10 let před válkou byl už Richard po prezenční vojenské službě, takže byl "záložákem" 14. zeměbraneckého pěšího pluku. Mezi svědky byl i František Mihola, hostinský v Lysicích (nedaleko Drnovic).

Hostinský, řezník, pekař... To vypadalo na bohatou svatební hostinu.

Zápis svatby drnovického řezníka Richarda Miholy a dcery drnovického pekaře Arnošty Peřina. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Lysice 638, online s. 146/217 (zde).  

Richardovi a Arnoště se narodilo šest dětí. Nejstarší Richard v Omicích (blízko Rosic u Brna). Datum pochází z indexu k matrice, která je stále "živá" uložená na příslušném obecním úřadu. Další děti už se Richardovi a jeho manželce narodily v Uhřicích, počínaje Arnoštkou (*14. února 1907) - tou, která se později stala manželkou Karla Horycha, bratra další z uhřických obětí války, Františka Horycha.

Nejmladší dítě, syn Rudolf se u Miholů narodil už během války, 19. září 1914. Bylo po mobilizaci (31. července 1914) a Richard se narození syna už nedočkal. O důvodech píše server velkavalka.info?

"...okamžikem mobilizace byli povoláni všichni záložníci, tedy muži ročníků 1882-1889, kteří si byli v letech 1903-1913 odbyli prezenční službu. Ti doplnili mírové početní stavy jednotek na válečné. Navíc byli povoláni vycvičení domobranci I. výzvy, tedy muži ročníků 1876-1881, kteří už byli (po odbytí prezenční služby v letech 1897-1906) ve svých 32 letech vyřazeni ze zálohy svých jednotek (v pásmu I. armádního sboru byli povoláni i vycvičení domobranci II. výzvy, tedy ročníky 1872-1876). Z těch byly sestaveny domobranecké jednotky (ty v míru neexistovaly). Armáda v tomto složení během několika dnů po mobilizaci vytáhla do pole." 

"...Na začátku září 1914 byli povoláni vycvičení domobranci II. výzvy, tedy ročníky 1872-1876 i z území ostatních sborových okrsků."

Richard Mihola (ročník 1876) byl mobilizován buď hned 30. července 1914 nebo ve II. výzvě počátkem září 1914.

Začala jeho krátká pouť Velkou válkou, která skončila na haličské frontě koncem března následujícího roku.

Manželka Richarda Miholy pokračovala v řemesle svého manžela - byla hostinskou v Uhřicích. Nejstarší syn Richard byl po otci řezníkem a spolu s matkou hostinským v Uhřicích. Mladší syn Jaroslav byl řezníkem v sousedních Žarošicích. Vdova po Richardu Miholovi pochovala před svou smrtí i syna Richarda. Ten zemřel na Nový rok 1953, jeho matka v září 1959. Obdivuhodné je, že poté, co ji ve válce zemřel manžel, zůstala vdova se šesti dětmi sama a už se nevdala.

Tři děti Richarda Miholy se dočkaly ještě i života po "sametové revoluci", další dvě nikoliv. Mezi nimi i nejmladší syn Rudolf, který zemřel v Praze v roce 1974. Jeho tatínek Richard Mihola jej pravděpodobně nikdy nespatřil a nedržel v náruči.

Hrob rodiny Miholových na hřbitově v Uhřicích. Zdroj: BillionGraves

Haličská fronta, jaro 1915

U Richarda Miholy jsou k dispozici dokonce dva kartotékové lístky z Vojenského historického archivu. Z nich vyplývá, že byl zraněn v boji u Borzecinu a zemřel na bojišti v nemocnici. Udanou vojenskou jednotkou je domobranecký pěší pluk č. 25 (Lansturm-Infanterieregiment, Lst IR 25). Byl to česko-německý pluk, kam byli v průběhu války rekrutování Poláci. Kmenový list Richarda Miholy se nedochoval.

Kartotékový lístek z kartotéky padlých shrnuje základní fakta. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce. 

Co si můžeme o počátečních fázích Velké války přečíst? Např. server Válka.cz píše:

"Rakousko-Uhersko vytvořilo plán B (Balkán), který počítal s nasazením tří armád proti Srbsku, zatímco další tři by bránily ruskou hranici proti ruskému útoku na pomoc Srbsku. Když bylo jasné, že konflikt nebude omezen na Balkán, přepracovalo jej na plán R (Rusko), v němž byly na srbskou frontu přiděleny jen dvě armády (8 divizí), na ruskou čtyři (28 divizí) a 12 divizí ponecháno jako záloha. Tuto zálohu však náčelník rakouského generálního štábu Conrad von Hötzendorf na počátku války okamžitě začal přesunovat na srbskou frontu, následně si to rozmyslel a naopak je stáhl na frontu ruskou. Ve výsledku tedy nepomohly v Srbsku a nedorazily včas do Ruska, kde se plánoval v součinnosti s Němci útok na ruské Polsko, což byl dlouhý pruh území mezi východním Pruskem na severu a Rakouskem na jihu. Rakušané měli postupovat na sever a Němci z východního Pruska na jih, obě armády se spojit a odříznout tak ruské jednotky v Polsku, a Rakušané poté hodlali zatlačit Rusy dál na východ. Tento plán však nemohl být realizován, neboť Němci se ve shodě se Schlieffenovým plánem nejdříve obrátili na západ a nezbývalo jim dost sil k provedení jejich části útoku, což Rakušané odmítli brát v potaz."

Mocnářství situaci nezvládalo od samého počátku, takže to předznamenalo i události, které se odehrávaly na haličské frontě, kde bojoval Richard Mihola.

25. domobranecký pěší pluk byl součástí 1. armády. V srpnu 1914 tvořil část posádky v pevnosti v Krakově.

První mapa (ÖULK, díl 2, mapa 6) je zachycením rozmístění vojsk na východní frontě 15. ledna 1915, kdy Richard Mihola ještě žil. Borzecin a okolí jsou označeny na obou mapách zeleným obdélníkem. Fronta byla podél Dunajce. Boje a spojené akce 1. a 4. armády zde probíhaly už před vánoci 1914, ale k ničemu nevedly.

23. ledna 1915 byl 25. domobranecký pěší pluk součástí 1. armády, skupina Martiny, v sestavě 106. domobranecké pěší divize, která čítala 7171 vojáků (na mapě modrá šrafovaná oblast nad zeleným obdělníkem).

Stav části fronty okolo Borzecinu v lednu 1915. Jednotka s Richardem Miholou byla součástí 106. domobranecképěší divize (106 - nad horním okrajem zeleného obdélníku). Zdroj: ÖULK, díl 2, 1915, mapa/leták č. 6. Zelený obdélník jsem doplnil.

Druhá mapa (ÖULK, díl 2, mapa 11) ukazuje stav 14. dubna 1915, tedy už po smrti Richarda Miholy. Situace byla typická - bez pohybu.

Stav části fronty okolo Borzecinu v dubnu 1915. Zdroj: ÖULK, díl 2, 1915, mapa/leták č. 11. Zelený obdélník jsem doplnil.

Mezi těmito "stavy" Richard Mihola zemřel v polní nemocnici. Bylo to severně od míst, kde v okolí Gorlice 3. armáda čelila ruskému tlaku, v situacích, které ÖULK podrobně popisuje. O bojích 1. armády se příliš nezmiňuje. I obě mapy ukazují, že zde žádný pohyb a průlom nenastal.

V tomto duchu se odvíjela řada "příběhů", o kterých jsem v posledních měsících psal. Nevysloveným "předpokladem" byla účast v bojích. Ale je jasné, že ne všichni, kteří válku nepřežili, zemřeli se zbraní v ruce. Podobný osud stihl i mého praděda Metoděje Rozehnala, který zemřel v nemocnici ve Vídni na jaře 1918 a byl vojínem zásobovacího skladu. Nemohu tak potvrdit žádnou "romantizovanou" verzi o bojích někde na frontě, byť mě tajemství cesta pradědy válkou zajímá a už se jej asi nikdy nedozvím.

Těžko hádat. Naštěstí žijí potomci Richarda Miholy. Od jeho vnuka Jaroslava Z jsem se dozvěděl, že Richard Mihola byl řezníkem i u pluku a v nemocnici zemřel na tyfus.

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, foto Petr Něnička

Drnovická "sága"

Rodokmen Richarda Miholy je zřejmě jediným, který se týká jmen z památníku v Uhřicích, který neobsahuje žádného uhřického rodáka. Těmi byly až Richardovy děti. Na rodokmen rodiny Miholových je však člověk daleko povolanější, než jsem já, pan Jaroslav Mihola. Setkal jsem se s ním poprvé setkal jarní pietní vzpomínce v Uhřicích 17. března 2018. Je potomkem Richarda Miholy, který byl jeho dědem. On sám je potomkem Jaroslava, prostředního syna Richarda Miholy. Rodokmeny se zabývá už od gymnaziálních let. S rodinou jezdí v pětiletých cyklech výročních let do Borzecinu na hrob svého dědy. Poslední návštěva se uskutečnila na stoleté výročí jeho smrti v roce 2015. Od pana Jaroslava jsem se dozvěděl, že Richard Mihola zemřel na tyfus a zápal plic.

Rodokmen Richarda Miholy, který si můžete prohlédnout na tomto odkazu je ten, který jsem sestavil "od stolu" a není tak úplný, jaký jistě má pan Jaroslav.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 3.11.1807 Josef - Bartoloměj Mihola a Anna Špidla, Kunčina Ves č. 3
• O 29.9.1833 Josef (Bartoloměj) Mihola, Drnovice č. 32 a Františka (Václav) Augustínek, Drnovice č. 56
• N 13.5.1839 Antonín - Josef Mihola a Františka, Drnovice č. 32
• O 4.2.1866 Antonín (Josef) Mihola, Drnovice č. 32 a Julie (Jan) Findejs, Drnovice č. 13
• N 25.3.1876 Richard - Antonín Mihola a Julie, Drnovice č. 32 
• O 11.10.1904 Richard (Antonín) Mihola, Drnovice č. 32 a Arnošta (Josef) Peřina, Drnovice č. 98
• Z 29.3.1915 Richard Mihola, Borzecin (nyní Malopolské vojvodství, Polsko)

Současná mapa Polska v vyznačení oblasti Borzecinu, kde zahynul Richard Mihola. (V levém dolním rohu je Novy Wisnicz, obec jejíž součástí je nyní Stary Wisnicz, kde se narodili rodiče mí prababičky Emilie, rozené Aniol. Je to onen "extrémní" bod na východě, který se objevuje na mapě mých předků.) Zdroj: Mapy.cz

Zpět do Drnovic

Jelikož byl Richard Mihola rodákem z Drnovic, nahlédl jsem na tamní pomník obětem Velké války. Z rodu Miholů se tam objevuje "pouze" jméno František.

Seznam padlých z Drnovic. Mezi nimi je František Mihola. Richard Mihola jako drnovický rodák chybí. Od roku 1906 žil v Uhřicích na Kyjovsku. Zdroj: VETS - Spolek pro vojenská pietní místa - Drnovice.

Pátral jsem po Františku Miholovi a našel padlého toho jména v kartotéce VHA. Je to František Mihola, který se narodil v Lysicích. Pro jistotu jsem ještě vyhledal pomník padlých v Lysicích, avšak tam se příjmení Mihola mezi padlými vůbec nevyskytuje.

Kartotékový lístek, který badatele může navést na stopu. Tak, jako jsem se o to pokusil já v případě Františka Miholy. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce. 

Pro zajímavost, František Mihola byl bratrancem Richarda Miholy jehož příběhu jsem se věnoval v první části. Narodili se ve stejné chalupě (č. 32). Richard v roce 1876, František o pět let dříve.

František Mihola byl hostinským v Drnovicích na radnici. V říjnu 1904 a lednu 1905 se v Drnovicích slavily dvě (jistě bohaté) svatby. Nejprve se ženil řezník (mladší) Richard Mihola, o tři měsíce později jeho bratranec a hostinský (starší) František Mihola. Oba pak spojil stejný osud - Velká válka o jedenáct let později. Zahynuli každý na jiné frontě.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 3.11.1807 Josef - Bartoloměj Mihola a Anna Špidla, Kunčina Ves č. 3
• O 29.9.1833 Josef (Bartoloměj) Mihola, Drnovice č. 32 a Františka (Václav) Augustínek, Drnovice č. 56
• Manželé, kteří jsou společnými předky (dědou a babičkou) pro padlé bratrance Richarda a Františka Miholovy.
• N 21.3.1835 František - Josef Mihola a Františka, Drnovice č. 32
• O 11.6.1865 František (Josef) Mihola, Drnovice č. 32 a Marie (Petr) Adámek, Lysice č. 146
• N 26.8.1871 František - František Mihola a Marie, Drnovice č. 32 
• O 10.1.1905 František (František) Mihola, Drnovice č. 8 a Marie (František) Jašek, Drnovice č. 62
• Za svědka byl ženichovi Antonín Mihola, hostinský, nejstarší bratr Richarda Miholy.
• Z 18.9.1916 František Mihola, Pietra Rosa, Přímoří (nedaleko Monfalcone, Itálie)

Památník obětem Velké války v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička

Po dětech Františka Miholy jsem v "živých" matrikách na Obecním úřadu nepátral, byť určitě byly a existují, stejně jako v případě Richarda Miholy" jejich potomci. Pokud se najde mezi čtenáři někdo z potomků či příbuzných, rád si informace doplním. Psát můžete do komentářů nbo přes kontaktní formulář.

Přímoří a sedmá bitva na Soče

Na rozdíl od svého bratrance Richarda Miholy, František se zúčastnil bojů na italské frontě. Procházel válkou o rok a půl déle.

Mezi dubnem a květnem 1915 (kdy už byl Richard Mihola po smrti) byli odváděni domobranci ročníků 1873 a výše. Na konci května byla vojenská služba rozšířena ze 43 let až roku na 50 let. V srpnu František dosáhl věku 44 let. Spadl tak díky průběhu války do pasti. V červenci 1915 byli už odváděni domobranci na horní hranici věku, tedy ročník 1865. Mohu se domnívat, že právě 44. narozeniny "oslavil" František Mihola už ve vojenské službě. Otázkou je, zda v té době už byl nasazen na frontě.

V kartotékovém lístku je zapsán jako vojín domobraneckého okresního velitelství Brno.

Padlí vojáci u Pietra Rossa, kóta 85 u Monfalcone, 22. října 2015, rok před tím kde u Pietra Rosa zahynul František Mihola. Zdroj: foto Jindřich Byšický (1889 - 1949), fotograf 47. pěšího pluku Rakousko-Uherské armády. Zdroj: Vojenský ústřední archiv, VHA - kartotéka padlých v 1. světové válce. 

Podle data a místa smrti je jasné, že se František stal obětí sedmé bitvy (z celkem 12) na okolo břehů řeky Soča (Isonzo). Oficiálně probíhala od 14. do 17. září 1916 padlo na straně rakousko-uherské armády kolem 15 000 vojáků. (To je 30x tolik, kolik má obec, v níž žiji - Zbyslavice.)

Podle mapy, která ukazuje postavení jednotek 14. září před bitvou lze identifikovat, kde leží Pietra Rossa v tehdejším Přímoří. Začínala tam sočská fronta od přímořské strany. Označení 24 LstGbBr. patří 24 domobranecké horské brigádě (domobranecké pluky č. 11 a 27) v sestavě 5. armády dle stavu v polovině září 1916 (podle ÖULK, díl 5, str. 631 a dále). Součástí byla i 9. pěší divize. V tomto vojskovém seskupení byl s největší pravděpodobností umístěn drnovický hostinský František Mihola. V sektoru bylo 13 650 mužů.

Stav před sedmou bitvou na Soče v přímořské části. Zde dobojoval František Mihola z Drnovic. Pohřben byl 19. září 1916 v obci Jamiano (na mapě zhruba uprostřed). Zdroj: ÖULK, díl 5, 1916, mapa/leták č. 30.

František Mihola, podobně jako jeho bratranec zemřel v polní nemocnici. To znamená, že nepadl na místě, ale byl nejspíš těžce zraněn a zraněním podlehl v polních podmínkách nemocnice. Byl to tragický konec léta 1916, ale zdaleka ne konec tragickým událostem podél řeky Soča/Isonzo.

Místo Pietra Rossa nedaleko Monfalcone najdete na další mapě. Je to místo, které je v kartotékovém lístku zapsáno jako místo, kde zemřel František Mihola. Jamiano, kde byl pohřben leží v Itálii kousek od italsko-slovinských hranic.

Pietra Rossa, místo, kde se podzimu 1916 nedožil jeden z pokračovatelů řemesla drnovických hostinských. Padl krátce po svých 45. narozeninách. Zdroj: ÖULK, díl 5, 1915, mapa/leták č. 31.

Místa, kde padli bratranci Miholové od sebe dělí vzdušnou čarou 710 km. Drnovice na Blanensku od Uhřic na Hodonínsku děli 55 km. Narodili se ve stejné chalupě v Drnovicích. Kdoví, kdy se spolu naposled viděli či potkali.

Čest jejich památce!

Borzecin v Polsku a Monfalcone (s jezerem Pietra Rosso) v Itálii. Místa, kde zahynuli bratranci Miholové z Drnovic (a Uhřic). Zdroj: Mapy.cz

P.S.

Kartotékový lístek ještě zmiňuje Konráda Miholu z Drnovic, narozeného v roce 1889. V matrice narozených Drnovic jsem jej nenašel, ta pro Lysice není ještě digitalizovaná.

František Buchlovský (*1884 - †1914) - asi nepoznal syna, který se oženil v roce 1943

František Buchlovský je jedním z těch 28 uhřických mužů Velké války, o nichž a jejich konci mám jen minimum informací. Rod Buchlovských se v chalupě č. 31 v Uhřicích zjevuje v době chybějících matrik před koncem 18. století. Z "kmenového listu" či vojenských "dokumentů" mám jen jeden list.  No, spíše lístek (A6). Není ani v Kartotéce padlých VÚA, jen zmínkou je v databázi VHA.

Pouze několik základních informací o Františku Buchlovském ze zpracovávané Databáze VHA. V podstatě to jsou údaje z onoho jednoho papíru, který mi přišel k vyžádanému kmenovému listu (obrázek níže). Zdroj: Vojenský ústřední archiv

Mám však Františka Buchlovského ve své "rodokmenové" databázi FamilyTree Builder. Spojuje nás společný předek - František Rozehnal (*1710-†1765). Tady je "rychlá linka" od jeho dcery Anny Rozehnalové k pradědovi Františka Buchlovského.

• N 1749 Anna - František Rozehnal a Anna, Uhřice
• O 1770 Tomáš (Jiří) Mlčák a Anna (František) Rozehnal, Uhřice
• N 1773 Alžběta - Tomáš Mlčák a Anna, Uhřice
• O ???? Josef Kyselka a Alžběta (Tomáš) Mlčák, ???
• N 1795 Františka - Josef Kyselka a Alžběta, Uhřice
• Skrze dceru Mariannu (*1802) byl Josef Kyselka pradědem padlého Jakuba Adamce.
• O 1818 Jiří (František) Buchlovský a Františka (Josef) Kyselka, Uhřice
• Jiří Buchlovský byl pradědem Františka Buchlovského z památníku (viz. souhrn mužské linie předků na konci článku).

Ostatně, v rodokmenu Františka Buchlovského najdete, kromě Archlebova a Uhřic, předky také v Nížkovicích, Křenovicích, Slavkově (u Brna), Spešově nebo Kunčině Vsi (odkud pocházeli třeba také předci Richarda Miholy, řezníka z Uhřic, který za války zemřel v Polsku a jeho jméno je také na uhřickém památníku).

František Buchlovský

Pravděpodobně znáte moravskou lidovou písničku "Ej od Buchlova větr věje". Možná z Buchlova jsou kořeny příjmení Buchlovský, jehož "hnízdo" se v současné době nachází na Kyjovsku.

Současný výskyt příjmení Buchlovský v ČR. Nejvyšší hustota (nejtmavší místo) je na Kyjovsku. Zdroj: KdeJsme.cz

František Buchlovský se narodil na úsvitu léta, 20. června 1884 v Uhřicích. Otec Jiří Buchlovský byl uhřický rodák, matka Marianna, byla dcerou svobodné matky ze Spešova na Blanensku. Kde a kdy se vzali Františkovy rodiče, a jak tedy byla překlenuta 60 kilometrová vzdálenost mezi jejich rodnými obcemi, to jsem dosud nevypátral. Ve Spešově se svatba neodehrála a její zápis pravděpodobně skrývá "živá" matrika Uhřic, uložená na OÚ v Žarošicích. Tam budou ukryta i jména a narození jejich dětí (sourozenců Františka Buchlovského).

Já jsem při jedné z návštěv matriky v Žarošicích hledal hlavně narození Františka Buchlovského. To se mi podařilo potvrdit. Shodou okolností jsem objevil také narození jeho syna Františka. Ten přišel na svět na počátku války (23. srpna 1914) a během další války (1943) se oženil. Něco, co si neumíme představit a buďme rádi, že jsme nic takového nezažili. Podobně jako jeho otec, tak i František Buchlovský - syn si vzal dívku z Násedlovic. Odhaduji, že žijící pravnuci či pravnučky Františka Buchlovského z Velké války by tedy mohli být zhruba v mém věku.

František Buchlovský, kterému patří tento medailonek, se oženil 19. září 1911. Měl mladinkou manželku, které v době svatby ještě nebylo ani 18 let (možná šlo o "nutnou" svatbu). Jako ročník 1884 byl povolán na frontu okamžikem mobilizace koncem července 1914. Bylo to tři týdny předtím, než se mu narodil dříve zmíněný syn František. Pokládám za pravděpodobné, že svého syna nespatřil. I proto, že sám, jako táta, velice brzy zahynul na území dnešního Polska. V Uhřicích zanechal manželku a novorozence. Je to podobná "zápletka" jako u Matouše Peroutky, který zřejmě nikdy nespatřil svou dceru.

Mladá, sotva dvacetiletá vdova Marie (rodem Josefa Švaňhala z Násedlovic), minimálně s jedním batoletem se patrně opět vdala. To je potřeba ověřit.

Odpovědi na nevyřešené otázky z rodokmenu Františka Buchlovského, ukrývají matriční knihy v Žarošicích, jejichž matrika spravuje matriční knihy pro Uhřice i Násedlovice. 

Tři a půl měsíce Velké války

Jak už jsem napsal výše (a podle serveru Velká válka) "...byli okamžikem mobilizace povoláni všichni záložníci, tedy muži ročníků 1882-1889, kteří si byli v letech 1903-1913 odbyli prezenční službu. Ti doplnili mírové početní stavy jednotek na válečné." 

František Buchlovský absolvoval "vojnu" v letech 1905-1908. Podrobnosti neznám. To, co mi přišlo k Františku Buchlovskému z Vojenského historického archivu bylo velice stručné. Jeden lístek s touto kopií.

Informace k Františku Buchlovskému z VHA. Původně nezvěstný na ruské frontě, poté úmrtí 19.11.1915. To jsou informace s lístečku o velikosti A6. Zdroj: VHA

Východiskem následujících "spekulací" budiž informace o vojenském zařazení - 25. prapor polních myslivců (Feldjägerbataillon Nr. 25). S ním jsme se mohli už setkat - v medailonku Jakuba Adamce, který byl o 9 měsíců mladší, než František Buchlovský a padl u Dubu na konci prvního válečného měsíce. Mimochodem, Josef Kyselka (jak už jsem zmínil dříve) byl jejich společným předkem.

25. prapor polních myslivců byl zkraje války zařazen v sestavě (od nejnižší jednotky k nejvyšší):

• 49. pěší brigády
• 25. pěší divize (ID 25)
• II. sboru (II. Korps)
• 4. armády (do 15.11.1914) a 1. armády (od 15.11.1914)
• Podle serveru Velká válka.

Za datum smrti Františka Buchlovského je označen 19. listopad 1914, takže můžeme sledovat pohyb a lokaci 4. a 1. armády a v jejich rámci místa působení II. sboru.

ÖULK v dílu 1, který zahrnuje rok 1914 ukazuje (leták 20 a 26) situaci v listopadu 1914, z níž je patrná poloha II. sboru a 25. pěší divize zhruba 30 km jihovýchodně od Czenstochowe, mezi obcemi Žarki a Wlodowice. Hypoteticky je to oblast, kde František Buchlovský zahynul či zmizel.

4 dny před smrtí Františka Buchlovského. Stav 15.11.1914 s vyznačením polohy II. sboru. Zdroj: ÖULK, díl 1, 1914, leták č. 20.

10 dnů po smrti Františka Buchlovského. Stav 29.11.1914 s vyznačením polohy II. sboru a 25. pěší divize. Zdroj: ÖULK, díl 1, 1914, leták č. 26.

Na současné mapě pak kontext místa, kde zemřel 19. listopadu 1914 František Buchlovský vypadá takto. Mapu si můžete otevřít na tomto odkazu.

Zhruba mezi označenými místy se kolem 19.11.1914 pohyboval František Buchlovský. Zdroj: Mapy.cz

Chybějící matriky, Archlebov a Násedlovice

Při zkoumání předků v Uhřicích a Dambořicích i při přípravě rodokmenů padlých uhřických mužů z Velké války, mám vždy mrazení, abych v co nejméně případech narazil na odkazy v létech, kdy chybí matriky. Takový obrázek asi nemá nikdo z nás, kdo pátráme po předcích, rád.

To, co každý rodopisec nerad vidí - chybí matriky. Zdroj: MZA, Actapublica, sign. Dambořice opis9

Ovšem stává se. V tomto případě např. u sňatku Františka Buchlovského a Barbory Maleňák v roce 1788. Na falešnou stopu vás může zavést např. František Buchlovský z Dambořic (zemřel ale jako dítě). V Dambořicích totiž Buchlovští také žili. Stejně jako v okolních obcích, vč. Archlebova. Proto jsem rád, že jsem ze střípků a drobných indicií mohl najít rodiče Františka Buchlovského - Vavřince a Johannu. Děti se jim totiž narodily v Archlebově (naposled dcera Thekla v roce 1773) i v Uhřicích (poprvé syn Martin v roce 1775). Vavřinec Buchlovský se však s Johannou oženil mimo Archlebov (Násedlovice, Žarošice, Uhřice nebo Dambořice).  

Na skok do Archlebova...

Z Archlebova pochází také jeden z padlých mužů Velké války a nositel příjmení Buchlovský, desátník 25. domobraneckého pěšího pluku, Jan Buchlovský. Zahynul několik dnů po uhřickém Josefu Kořínkovi a stejně jako on, byl pohřben v Doberdu, na stejném hřbitově. Pravděpodobně měl Jan Buchlovský stejné předky v Archlebově, jako František Buchlovský. Chcete-li, můžete si to sami vypátrat. Archlebovská matrika z roku 1880 ještě není digitalizovaná, snad je stále k nalezení ve Ždánicích na Obecním úřadu.

Kartotékový lístek Jana Buchlovského, který padl na planině u Dobreda 21. října 1915. Zdroj: Kartotéka padlých VÚA

Památník padlým v Archlebově, kde je jméno Jana Buchlovského, byl s fotografií zmíněn v minulém článku, protože poukazuje i na Tomáše Mazla (s nímž je František Buchlovský, hlavní postava dnešního medailonku) také spřízněn.

S Marií, rozenou Švaňhal, manželkou Františka Buchlovského, máme společné předky. Jsou jimi dambořičtí Václav Kramář (†1694), Jan Panáček  (*1673 - †1724) a Bernard Luskač (†1794). Rod jejího děda Františka Švaňhala  (*1822 - †1890) totiž žil po generace v Dambořicích, až se právě její děd přiženil do Násedlovic, kde si ji jako mladinkou dívku namluvil František Buchlovský.

...a do Násedlovic

Násedlovická nevěsta je pravděpodobně důvodem, proč jméno František Buchlovský (rodák z Uhřic, s kořeny z Archlebova) i s fotografií najdeme také na památníku padlým z 1. světové války v obci Násedlovice.

Na fotografii památníku v Násedlovicích je i fotografie Františka Buchlovského. Zdroj: VETS, foto Petr Něnička (2005)

Příprava shrnujícího článku o uhřických padlých (začal jsem s ní několik měsíců před zveřejněním) mě víceméně náhodou přivedla k tomu, že jsem Františka Buchlovského na tomto památníku  objevil. Když se tak stalo, pojal jsem záměr prozkoumat, jak se situace má se jmény Jan Švaňhal a František Švaňhal, které na fotografii také najdete. Co byste řekli?

František Švaňhal (*13.7.1897) byl bratrem Marie, a tedy švagrem Františka Buchlovského. Jako střelec 25. zeměbraneckého (střeleckého) pluku podlehl 24. září 1917 v polní nemocnici "u Calu na Soči" (?) zranění, způsobenému střepinou granátu, která jej zasáhla do boku. Patrně to bylo v okolí Gorice, krátce po 11. bitvě na Soči, během níž byly ztráty na obou válčících stranách přes 250 000 mužů. (Jako by zahynuli, byli zraněni zmizeli nebo nebo padli do zajati obyvatelé téměř celé Ostravy.) 

Fučík v brožuře Sočská fronta 1915-1917 (s. 49) píše: "Strašlivé ztráty na živé síle a materiálu překročily všechna dosavadní měřítka války masových armád. Rakousko-uherskému velení tato bitva jasně ukázala, že odolávat nepolevujícímu tlaku silného protivníka v těchto zničujících pozičních bitvách není dále možné a je nutno hledat jiné strategické východisko z krizové situace." (To už je příběh ofenzivy s podporou německé armády a zahnání italské armády 100 km od Soči k jiné řece - Piavě.)

František Švaňhal má v kartotéce VÚA celkem tři kartotékové lístky. Jeden je chybný a neúplný. Zdroj: VÚA Praha

S Františkem Švaňhalem se pojí také to, co jsem den před zveřejněním tohoto příspěvku zmiňoval na Facebooku MY ROOTS - "záhada" přeškrtnuté svatby.

Neuskutečněná svatba mezi Františkem Schovancem (strýcem mého "strýce z Uhřic") a Františkou Švaňhalovou v roce 1916. Zdroj: MZA v Brně, Actapublica, sign. 6035, Žarošice, str. 121 (online s. 59/130). 

Ženich František Schovanec, toho času u pluku č. 8 v okolí Hradce Králové, zplnomocnil 19. února 1916 zastupováním na svatbě Františka Švaňhala, bratra nevěsty. Budoucí manželský pár byl 3x řádně ohlášen, vše se zdálo být v pořádku. Ovšem, jak se dočteme v zápisu v matriční knize (zde),  "Sňatek tento uzavřen nebyl, poněvadž František Švaňhal odepřel ženicha zastupovati". Ženich sám už "druhou šanci" nedostal. Musel odtáhnout s plukem na frontu, kde na sklonku léta téhož roku padl. No a o rok a týden později padl i František Švaňhal, který z neznámého důvodu odepřel zastupování ženicha své sestry. K příběhu se ještě v budoucnu vrátím v dalších souvislostech.

Jan Švaňhal (*15.5.1897) byl stejně starým bratrancem výše zmíněného Františka Švaňhala. Jako vojín 3. pěšího pluku byl přidělen k pluku č. 74. V posledním roce války, 6. července 1918 zemřel na zápal plic v polní nemocnici č. 806 v Tyrolsku. Byl pohřben na hřbitově v Monterovere, asi 17 km jihovýchodně od města Trento (Trident). Podrobnosti (kromě kartotékového lístku) lze najít v úmrtní matrice pěšího pluku č. 3.

To, že byl Jan Švaňhal z 3: pěšího pluku (IR 3) přidělen k pluku č. 74, lze najít v matrice úmrtí IR 3. Zdroj: VÚA Praha

Zpět k Františkovi Buchlovskému

To byla "vsuvka" z Archlebova a Násedlovic, která je střípkem provázanosti a spřízněnosti různých lidí v různých obcích. Částečně je mohu odhalit díky "databázi" v rodokmenu, kterou si vedu. Ta mi ukazuje, že Jan Švaňhal byl dokonce mým "čtvrtým bratrancem třikrát posunutým", stejně jako František Švaňhal. To je větší příbuznost (díky Bernardu Luskačovi z Dambořic), než příbuznost v desátém koleni s Františkem Buchlovským.

Rozpracovaný rodokmen Františka Buchlovského si jako všechny ostatní, týkající se 28 mužů z památníku v Uhřicích, můžete prohlédnout na tomto odkazu. Rodokmen jeho manželky Marie, rodem Josef Švaňhal, vám mohu poslat, napište mi e-mail.

Zde je rychlé shrnutí otcovské mužské linie předků Františka Buchlovského. V archlebovské matrice můžete zkusit najít např. křest Vavřince Buchlovského, někdy kolem roku 1732. tak daleko už jsem nepátral.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 2.10.1765 František - Vavřinec Buchlovský a Johanna, Archlebov
• O 1788 František (Vavřinec) Buchlovský a Barbara (Matouš) Maleňák
• Informace pouze z indexu.
• N 21.4.1791 Jiří - František Buchlovský a Barbara, Uhřice
• O 18.8.1818 Jiří (František) Buchlovský, Uhřice č. 31 a Františka (Josef) Kyselka, Uhřice č. 56
• N 17.1.1820 Fabián - Jiří Buchlovský a Františka, Uhřice č. 30
• O 26.1.1841 Fabián (Jiří) Buchlovský, Uhřice č. 31 a Františka (Josef) Bělohoubek, Uhřice č. 76
• N 9.4.1859 Jiří - Fabián Buchlovský a Františka, Uhřice č. 31
• O ??? Jiří (Fabián) Buchlovský a Marianna (Barbara) Hrnčíř
• Nevěsta Marianna se narodila svobodné matce ve Spešově.
• N 20.7.1884 František - Jiří Buchlovský a Marianna, Uhřice č. 164
• O 19.11.1911 František (Jiří) Buchlovský, Uhřice č. 164 a Marie (Josef) Švaňhal, Násedlovice č. 158
• 22.8.1914 se jim narodil zmíněný syn František, který se oženil v roce 1943 s Antonií Lajgotovou. Jejich případné děti mohou být jen o něco málo mladší, než mi rodiče. Docela by mě zajímalo, zda a kde žijí. Třeba se někdo přihlásí.
• Z 19.11.1914 František Buchlovský, ??? (snad tam, kde ukazují v článku prezentované mapy)

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička.

Jakub Poláček (*1882 - †1914) - konec u Krašniku, necelý měsíc po mobilizaci

Jakub Poláček byl prvním z 28 mužů z Uhřic, který zahynul ve Velké válce. Tehdy, ani ne měsíc po zahájení, ještě válka svůj přídomek "Velká" neměla. natož aby byla označena za "1. světovou".

Vyhlášení mobilizace vyšlo 1. srpna 1914, pár dnů pot=, co Rakousku-Uhersko vypovědělo válku Srbsku. Ještě téhož měsíce padl Jakub Poláček. Zdroj: VHÚ

Jakub Poláček je jedním z mých "pra-bratranců". Jeho děda, Silvestr Poláček byl (snad) našim společným předkem. Jisté to je u Jakubovy babičky, Anežky Hudec. Byla Silvestrovou manželkou, které se můj předek Josef Hudec narodil ještě jako svobodné matce. Tuto nejistotu jsem zatím nepotvrdil, ani nevyvrátil. V rodokmenu je to větev s otazníkem.

Jakub Poláček

Jakub se narodil v létě, 18. července 1882 v Uhřicích, Václavu Poláčkovi a jeho druhé manželce, Kristýně, rodačce z nedalekých Dražůvek, dceři Floriána Navrátila. Její prarodiče byli předky také od Josefa Kořínka, padlého ze 3. bitvy na Soči, o němž byl minulý článek na blogu MY ROOTS.

Osmnáctin se Jakub dočkal až v nové století. Jakub Poláček se ženil 22. ledna 1908. Záchytný bod rodokmenu jeho manželky je třeba hledat v "živé" matrice v Žarošicích. Jakubova manželka Veronika, rodem Františka Bělohoubka (těch mám v databázi zatím 12), se narodila v Uhřicích 1. února 1887. Její matkou byla Marianna Valihrach. Bohužel tuto svatbu nemám zaznamenánu a musím ji teprve na OÚ Žarošice ověřit. Proto nebudu mít zatím rodokmen Jakubovy manželky k dispozici.

Vím jen, že se Veronika, která se zkraje války stala vdovou, se po válce a vzniku Československa znovu vdala 27. června 1921 za vdovce Tomáše Bělohoubka z Dambořic. Z toho je patrné, jak byl/je rod Bělohoubků v Uhřicích a Dambořicích početný.

Jak to bylo s pravděpodobnými dětmi Jakuba Poláčka, to bude také předmětem dalšího výzkumu. Jakubův starší bratr Jan (*24.7.1875), děti měl, ale všechny tři, které jsem zatím zachytil zemřely a konce války se nedočkaly.

V databázi VHA najdeme mezi legionáři také dva Poláčky z Mouřínova, obce, odkud pocházeli předci Jakuba Poláčka (i moji?). Jedním je Josef Poláček (*29.5.1892), který padl do ruského zajetí v květnu 1915 na ruské frontě, druhým Karel Poláček (*11.6.1890), který zběhl k československým legiím na sklonku války na italské frontě.

Bohužel válečný úděl Jakuba Poláčka byl velice rychle přeťat jeho smrtí v boji. Stalo se tak u Krašniku, den po skončení "bitvy u Krašniku".

Shrnutí údajů o Jakubu Poláčkovi na kartotéčním lístku VÚA. Kmenový list vojáka se nedochoval. Zdroj: Kartotéka padlých VÚA.

Bitva u Krašniku - první bitva mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem

Jakub Poláček, jako ročník 1882 si svou prezenční vojenskou službu (nemám kmenový list) odbyl patrně v letech 1903-1906 a ženil se tedy po ní. V době mobilizace byl jako záložník ihned povolán a několik dnů po mobilizaci již odjel do pole.

Podle úmrtní matriky 3. pěšího pluku padl Jakub Poláček v boji.

Ukázka z úmrtní matriky Pěšího pluku č. 3 (IR 3), se záznamem Jakuba Poláčka z Uhřic, který padl v boji. Zdroj: http://www.digitalniknihovna.cz/, Infanterie Reg. Nr. 3 Sterb-Register Tom. XII 1914-1919, fol. 349.

Kartotékový lístek potvrzuje, že Jakub Poláček zahynul u Krašniku, v dnešním Lublinském vojvodství v Polsku. Podle data lze usoudit, že jeho smrt souvisela s probíhající bitvou u Krašniku, první bitvou s Rusy na rodící se východní haličské frontě.

Pěší pluk č. 3 (IR 3) byl zkraje války součástí 1. armády (1. Armee) v sestavě 12. pěší divize. Na mapce polohy vojsk 22. srpna 1914 (4 dny předtím, než Jakub Poláček padl) z 1. dílu publikace ÖULK je patrná poloha jak této 12. pěší divize, tak i zhruba 20 km vzdáleného Krašniku.

Stav rozložení jednotek 1. armády 22.8.1914.  Zaznačena je poloha 12 IS (pěší divize, v jejíž sestavě byl i 3. pěší pluk. Zdroj. ÖULK, 1. díl, 1914, leták č. 9.

Bitva u Krašniku byla pro rakousko-uherské vojáky vítězná. Obě strany však utrpěly těžké ztráty na životech.  Jak se píše v ÖULK "byla to první ochutnávka obětí, které si válka vyžádala".


Posun vojsk na severním křídle fronty pak dokládá další mapka, a níž je zachycen stav k 1. září 1914 (5 dnů poté, co Jakub Poláček padl). Už 26. srpna 1914 se začala odehrávat první příprava na postupné dobytí Lublinu. Ale jak to obvykle chodí, "první vyhrání, z kapsy vyhání". Právě 1. září 1914 se karty začala obracet a rakousko-uherské jednotky se dál k Lublinu nedostaly. Začala ruská protiofenziva...

Jakub Poláček padl 26.8.1914, den po "ukončení" bitvy o Krašnik. Další posun fronty za Krašnik a stav k 1.9.1914 ukazuje tento výřez mapky. Zdroj. ÖULK, 1. díl, 1914, leták č. 11.

Situací v boji o Krašnik prošli zřejmě všichni muži 3. pěšího pluku, včetně těch z Uhřic.

Poznámky jednoho z vojáků, Čeňka Šlejšky z Chrudimska jsou výmluvné: "Před Krasníkem jest obrovský vojenský hřbitov prvním účastníkům války, které rakouská generalita neznalá prakce bitevní vedla prostě na porážku. Přes sto velkých šachet, a jak naznačil hejtman Otomanský, "Zde jich leží 37 000", zakládá se asi na pravdě, neboť nejlítější boje byly na začátku války u Krasníku, Sokalu a Rovy Ruské."

1914 - muži z Uhřic v 1. a 4. armádě

Počátkem války měla rakousko-uherská armáda 102 pěších pluků. Každý pěší pluk měl určen doplňovací obvod, z jehož území byl doplňován. Z území Moravy a Slezska bylo doplňováno 8 pluků. Do pole nastupovaly pěší pluky obvykle se třemi prapory, čtvrtý prapor byl přidělen k jiné jednotce. Vesměs to bývala horská brigáda. 

V sídle posádky z dob míru zůstal po odchodu pluku náhradní prapor. Jeho úkolem bylo cvičit povolané zálohy a poté je odesílat je v pochodových praporech na frontu.

Pluk měl přibližně 4 000 mužů, tedy 4 prapory pro 1 000 mužích. Prapor byl rozdělen opět na 4 roty se 250 muži v každé z nich.

Ohněm prvních bojů s Jakubem Poláčkem ve 3. pěším pluku prošli z 28 uhřických mužů mimo jiné také Tomáš Závodský, který padl ke konci válka v Itálii na Piavě a nezvěstný František Živěla. Podle ročníku narození (přičemž nemám žádné doklady) se domnívám, že mezi nimi byl i nezvěstný Štěpán Rozehnal.

Jihovýchodněji od 1. armády prošli boji na frontě v dnešním Polsku i příslušníci 25. zeměbraneckého pěšího pluku v sestavě 4. armády. Pět dnů po Jakubu Poláčkovi tak u Dubu zahynul jiný Jakub - Adamec. Boje zde poznával i František Bělohlávek, pozdější zajatec a legionář, který se konce války také nedožil.

Příběhy Tomáše Závodského a Františka Bělohoubka patří mezi letos "stoleté" a zveřejním je v průběhu června, protože oba zahynuli v průběhu jednoho týdne, každý na jiném konci zběsilého a nesmyslného válečného světa.

Z neuhřických, šel stopami 3. pěšího pluku na haličské frontě vstříc své smrti i Arnošt Červený z Horní Bečvy. Kdoví, jestli s nějakými uhřickými vojáky kdy mluvil. Měl na to čas jen o rok déle něž Jakub Poláček.

Místa, kde zahynuli první dva muži z Uhřic, během prvního měsíce Velké války. Shodou okolností byli oba Jakubové. Zdroj: Mapy.cz

Na mapce jsou vyznačena místa, kde v srpnu 1914 padli dva Jakubové z Uhřic.

1. Jakub Poláček - u Krašniku, †26. srpna 1914
2. Jakub Adamec - u Dubu, †31. srpna 1914

Jakub Poláček - nejistý bratranec

Kořeny Jakuba Poláčka míří z Uhřic do okolí Bučovic. Zda se v mužské linii spojují s mými kořeny není přesvědčivě doloženo. Klíčem (a záhadou) je Silvestr Poláček. Jak vidíte níže, rodák z Mouřínova se 28. května 1821 oženil s Anežkou Hudec. Anežka je předek z mého rodokmenu.O příchodu Hudců do Uhřic jsem psal tady. 

Ovšem můj předek Josef Hudec se narodil Anežce v Uhřicích už 7. dubna 1818. U své svatby je uváděn jako Hudec, nikoliv Poláček. Byl vlastním nebo nevlastním bratrem Václava Poláčka, otce padlého Jakuba?

Zápis narození Josefa Hudce, syna svobodné matky Anežky Hudec. Byl jeho otcem Silvestr Poláček? Z jeho chalupy se sice ženil, ale... Zdroj: MZA, Actapublica, Dambořice, sign. opis 9, str. 209/389.

Když se narodil Václav Poláček, Jakubův otec, měl Josef Hudec 24 let a byl dva roky ženatý. Moc šancí tomu, že byli vlastními bratry nedávám. Potenciálně ztrácím tak tuto větev z rodokmenu a tedy i místa na Bučovicku, kde se rod Poláčků vyskytoval v 18. století a dříve.

Rodokmen Silvestra Poláčka, který je součástí i toho mého, ale s rizikem, že nejde o přímého předka. Zdroj MyHeritage Family Tree Builder 7.2.0 pro Mac.

Po svatbě s Anežkou měl Silvestr Poláček dalších 9 dětí. Prvorozený manželský syn Matěj zemřel 17. září 1850 na tuberkulózu plic jako voják 3. pěšího pluku. Nejmladší syn Václav se stal otcem jiného vojáka 3. pěšího pluku, který padl v bitvě u Krašniku v 26. srpna 1914.

Rodokmen muže, o kterém byl tento článek, Jakuba Poláčka si můžete prohlédnout jako obvykle z mého Dropboxu zde. U Poláčků se mi objevují shody SmartMatch se třemi rodokmeny, ale žádný nejde tak daleko, k Jakubu Poláčkovi. Některé příbuzné či Jakubovy přímé potomky však jistě bude možné najít. A třeba narazí i na tento článek...

Závěrem tedy rekapitulace mužské linie předků Jakuba Poláčka, po jejímž pokračování lze dále pátrat.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• O 3.2.1749 Antonín (Antonín) Poláček a Tereza (Jakub) Rozhon, Černčín (nyní je to součást Bučovic)
• Po smrti manželky Terezy se Antonín Poláček znovu oženil v Nevojicích za Kateřinu Boronovský. Po 7 dětech z prvního manželství, se mu narodilo dalších 7 dětí. Zdaleka ne všechny přežily.
• N 29.12.1756 Antonín - Antonín Poláček a Tereza, Mouřínov
• Antonín byl z dvojčat. Jeho bratr a dvojče, Silvestr, zemřel po 9 dnech.
• O 3.11.1779 Antonín (Antonín) Poláček a Tereza (Jakub) Libenský, Mouřínov č. 34
• N 18.1.1796 Silvestr - Antonín Poláček a Tereza, Mouřínov č. 47
• O 28.5.1821 Silvestr (Antonín) Poláček, Uhřice č. 68 a Anežka (Bartoloměj) Hudec, Uhřice č. 56
• Tři roky před touto svatbou se Anežce Hudec narodil syn Josef (Hudec), můj předek, který se oženil s Cecílií Adamec. Předpokládám, ale nemám potvrzeno, že by jeho otcem mohl být Silvestr Poláček (viz. výše).
• N 4.2.1842 Václav - Silvestr Poláček a Anežka, Uhřice č. 68
• O 6.2.1867 Václav (Silvestr) Poláček, Uhřice č. 11 a Kristina (Florián) Navrátil, Dražůvky č. 58 
• První manželka Václava Poláčka (Marianna, dcera Josefa Čamlíka) podlehla v Uhřicích epidemii cholery v létě 1866.
• N 19.7.1882 Jakub - Václav Poláček a Kristina, Uhřice
• O 22.1.1908 Jakub (Václav) Poláček, Uhřice č. 29 a Veronika (František) Bělohoubek, Uhřice č. 99
• Z 26.8.1914 Jakub Poláček, Krašnik, Polsko

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. I tento památník fotil Petr Něnička.