30 let Jindřicha Tovaryše (k výročí 100 let narození mého dědy z Horní Bečvy)

Děda Jindřich se narodil 30. prosince 1919 na Horní Bečvě. Když se prý porodní báby Johany Matoušové ptali, jak novorozenec vypadá, řekla zvědavcům, že má tolik očí, kolik zbývá dnů do konce roku. Některé horší počtáře ta informace údajně vyděsila. Také předznamenala dědův smysl pro humor, byť jeho život určitě nebyl plný smíchu a radosti.

V letošním roce jsme si připomněli 30 let od událostí, které do naší země začaly po desetiletích totality vracet svobodu a demokracii. Proto mě při úvahách nad dědovým výročím narození napadla otázka, jakých bylo jeho prvních 30 let života. Co vše se odehrálo mezi lety 1919-1949? Není těžké odhadnout, že toho bylo opravdu hodně. Jak jej to mohlo ovlivnit? 

Děda zažil v podstatě všechny éry a dějinné zvraty nové republiky a jejího pozdějšího vývoje ve 20. století. Své první troje kulatiny (10, 20 a 30 let) prožíval v různých společenských a politických poměrech. 

• 10. narozeniny (1929) v jistém rozmachu První republiky, před nástupem světové krize. Prezidentem Československa byl Tomáš Garrigue Masaryk.
• 20. narozeniny (1939) několik měsíců po zahájení okupace Československa nacistickým Německem, v počátcích 2. světové války. Okupovaná republika neměla prezidenta.
• 30. narozeniny (1949) ve stalinistickém Československu, na prahu politických procesů a povinného budovatelského nadšení. Prezidentem byl Klement Gottwald.

Co to znamená v kontextu 30 let svobody od roku 1989 do roku 2019 a vnějších okolností? Tento přelom ještě děda také zažil.

Děda prožil dospělý život ve dvou odporných totalitách. Z mého pohledu je to dnes nepředstavitelné. I při kritických výhradách, které mám vůči dnešnímu společenskému dění, populismu a pokřivování hodnot, jsem vděčný za 30 let od "sametové revoluce" a za celý dosavadní život, v němž jsem nemusel zažít válku a strádání. 

20 valašských let

Když se děda Tovaryš narodil, bylo tehdejší Československo mladinké. Domů se ještě z východu nestačili vrátit ani všichni legionáři. Dozvuky Velké války těžce zasahovaly do života všech, dědovo rodné Valašsko nevyjímaje. Dědovy rodiče byli v době jeho narození ohlášeni, ale ještě nebyli sezdání. Stalo se tak až tři týdny po jeho narození. Praděd Josef si bral vdovu po padlém vojákovi Arnoštu Červeném. Vdovu se dvěma dětmi, které se staly dědovými staršími sourozenci. Jeho sestra Kristýna Červená měla tehdy 7 let a bratr Arnošt Červený měl 7 roků.

Děda zažil jako dítě éru tzv. první republiky, ovšem na Valašsku. Myslím, že jeho prvních 20 let bylo "valašských" v tom dobrém i v tom horším. Chodil do školy bos a původně jsem si myslel, že se vyučil ševcem. Spíš ale jen uměl v dospělosti spravit boty. Podle vyprávění nejprve chodil do obecné školy v Horní Bečvě (U kostela). Z dědova vyprávění jsem nabyl kdysi dojmu, že chodil i do školy v Čeladné, protože mi dlouhou cestu několikrát popisoval. Mamka zase potvrdila, že navštěvoval měšťanskou školu v Horné Bečvě, která byla otevřena v roce 1930 (Jubilejní měšťanská škola T.G. Masaryka). Každopádně do školních kronik a třídních knih budu muset v SOkA Vsetín teprve nahlédnout, abych se více přiblížil skutečnosti.

Jubilejní měšťanská škola TGM, Horní Bečva. Foto odhadem z roku 1930 (?). Zdroj: Fotohistorie

Myslím, že prožil dětství a mládí v kraji, který souzněl s jeho kořeny, byť si jich pravděpodobně nebyl úplně vědom (měl jiné starosti než genealogii). Vím, že se do rodných míst "na Bečvách" vždy rád vracel, vzpomínal na tento kraj a kopce. které velmi dobře po/znal.

V roce 1926 do rodiny přibyl dědův bratr Jaroslav. Jaroslavův syn Libor Tovaryš na Horní Bečvě žije dodnes. Je jediný, přes něhož se ještě díky DNA testu chci pokusit dostat se ke genetickým "kořenům" rodu Tovaryšů.

Děda bohužel zažil také fatální důsledky nástupu Hitlera k moci v Německu (poražené mocnosti z Velké války), včetně dopadů následné "mnichovské zrady", okupace Československa i Protektorátu Čechy a Morava. To vše se stalo od konce jeho "dětství", přes dvacetiny a později. 

V roce 1930 se vdávala jeho nevlastní sestra Kristýna. (Zemřela v září 1989.)

Byla to doba a snad i okolnosti v nichž děda, jako první Tovaryš z větve mých předků, odešel z rodného Valašska za manželstvím a za prací - do Ostravy.

V roce 1640 koupil jistý Jura Tovaryš na Dolní Bečvě kopaninu. Stal se otcem Jakuba (možná adoptivním, Jakub byl jeho "schovancem"). Rok 1640 je potvrzené datum, kde mí předci z rodu Tovaryšů už na Valašsku byli. Jejich potomek Jindřich o 300 let později rodné Valašsko, ve víru událostí a dění okupace a 2. světové války, opustil.

Určitě za jiných okolností a v jiném světě než si sám představoval.

Kdoví, jak vypadala "oslava" 20. narozenin Jindřicha Tovaryše v sobotu 30. prosince 1939. (Chtěl bych se Tě na to zeptat.)

Děda Jindřich Tovaryš v roce 1966. Zdroj: rodinný archiv

Třetí dekáda dědova života - bouřlivá

Záhadou (na níž jsem si ještě neudělal studijní čas) byla okupace a válka. Začalo to dobou, kdy měl děda nastoupit na vojnu. Podle Branného zákona republiky Československé (č. 193/1920 Sb.) branná povinnost počínala rokem dovršení 20. roku věku. V dědově případě to bylo v roce 1939. V září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace, v březnu 1939 musela být armáda rozpuštěna. Tady končí mé laické porozumění dějům i dědova života z hlediska vojenské služby.

Do hry pravděpodobně vstoupil "nábor" pracovních sil do tehdejší "říše". Mainuš (1970) v knize "Totální nasazení: Češi na pracích v Německu 1939-1945" poznamenává:

"Pracovní úřady zahájily činnost předvoláním svobodných dělníků nejen z podniků, které dočasně pro nedostatek surovin zkracovaly pracovní dobu, ale i z ostatních. Na pracovním úřadě dostali předvolaní zcela jasné najevo, jaké mají východisko. Buď odjezd do Německa, nebo ztrátu zaměstnání. Byl-li pozvaný v současné době bez zaměstnání, stala se jeho situace ještě „jednodušší": jedinou možnost mu skýtal nejbližší transport. Není divu, že se všude rozšířil strach z nových pracovních úřadů. Lidé úzkostlivě tajili zaměstnání v podniku s omezenou pracovní dobou nebo dokonce nezaměstnanost. Pracovní úřady povolávaly i zemědělské dělníky, dokonce mladé chlapce pod 18 let a dívky mladší 21 let."

Nábor byl jedním ze stupňů nasazování na nucené práce v nacistickém Německu. Byl mladý Jindřich Tovaryš jeho součástí, když neexistovala armáda, do níž měl být odveden?

Jisté je, že na Bečvách se děda seznámil s Drahomírou Tomisovou. Byla mezi ženami, které z Ostravy jezdili na Bečvy vypomáhat jako brigádnice. (Nastávající) babička byla ročník 1924. To byl ročník, kdy svobodným dívkám hrozilo totální nasazení (nucené práce) v Německu. Web signaly.cz o tom píše:

"V roce 1942 byl jmenován generální zmocněnec pro pracovní nasazení, který měl za úkol vyřešit především nedostatek německých pracovních sil způsobený přítomností německých dělníků ve válce. Tím začala totální mobilizace pracovní síly, v Čechách označovaná jako totální nasazení. Posílání Čechů za prací do Německa se jevilo také jako vhodný způsob germanizace českých zemí. V květnu 1942 bylo toto nasazení legalizováno.

V září 1942 se přistoupilo k tzv. ročníkovým akcím, tzn. povolávání celých ročníků. Nejdříve byli nasazeny ročníky 1921 a 1922. požadovaný počet lidí však nenaplnily, proto byly nasazeny i mladší ročníky 1918 - 1920. V roce 1943 bylo třeba dalších lidí pro válečnou výrobu v říši, určen byl ročník 1924. Po zkušenostech minulých nasazených ročníků se však lidé vzepřeli a vymýšleli nejrůznější způsoby, jak nasazení zabránit – těhotenství, domluva s lékaři, předstírání těžké nemoci… Nasazena nakonec byla jen asi čtvrtina mužů a žen z požadovaného ročníku."

Svatba s babičkou Drahomírou 28. listopadu 1942 byla tedy do jisté míry i účelným řešením.

Děda v Německu byl, i když přesně nevím, za jakých okolností k jeho odchodu a návratu do Ostravy došlo. Z vyprávění, když jsem byl malý (a těm věcem nerozuměl), jsem nabyl dojmu, že z Německa děda "utekl". Jisté je, že v lednu 1944 se narodila moje mamka, takže babička otěhotněla na jaře 1943. Kvůli svatbě a těhotenství nuceně nasazena být nemusela.

Předtím, v roce 1941 se na Bečvách ženil ještě také dědův nevlastní bratr Arnošt. (Zemřel v roce 1985.)

Má hypotéza ohledně dědova pobytu v Německu naznačuje, že byl nasazen spíše před svatbou v roce 1942. Patrně z Německa odešel (utekl) a nevrátil se, protože získal pracovní místo v Ostravě.

Mainuš (1970) na stranách 131-136  k útěkům nuceně nasazených z Německa poznamenává mimo jiné toto:

"Od roku 1939 opouštěl značný počet Čechů bez svolení německých úřadů a bez řádného rozvázání pracovních smluv své zaměstnavatele a odcházel do vlasti. Hlavními příčinami odchodu byla v prvních letech nespokojenost se mzdami, pracovními a životními podmínkami, rodinné záležitosti apod."

"... Od roku 1942 se stávalo svévolné opouštění pracoviště a odchod do vlasti masovým zjevem. Německé orgány zavedly za takové přestupky těžké tresty."

"... Šťastný návrat do protektorátu neznamenal konec strachu a obtížím. Již v letech 1939-1941 se snažily protektorátní úřady přimět Čechy, aby splnili své závazky a vrátili se. Hrozby a výhrůžky obvykle pomáhaly. V protektorátním prostředí těchto let byl dostatek příležitostí, jimiž úředník pracovního úřadu "přesvědčil" uprchlíka k návratu na staré pracoviště."

"... Někteří dostali díky obětavosti českých lékařů potvrzení o chorobách, které osvobozovaly od nasazení v Německu. Také čeští zaměstnanci úřadů práce porušovali předpisy a umísťovali uprchlíky v protektorátních podnicích."

"... Chtěly-li úřady práce vyřídit v krátkých lhůtách velký počet případů porušen! pracovních smluv, musely používat služeb protektorátních úřadů i policie. Došla-li z Německa žádost o vypátrání pobytu některého z českých dělníků, požádal úřad práce příslušné státní nebo policejní úřady, aby zjistily jeho pobyt. Pak byl pozván nebo předveden na úřad práce. 3 0 Téměř do konce roku 1942 nebyly ujednoceny sankce proti uprchlíkům. V řídkých případech zasahovalo i gestapo. Někde dostali uprchlí Češi pokutu nebo jim byly zadrženy potravinové lístky. Teprve na sklonku roku 1942 byl na celém území protektorátu zaveden jednotný postup proti všem, kdo porušili pracovní smlouvu."

V Německu se děda naučil německy. Nevím zda před svatbou či po ní, začal pracovat jako jeřábník ve "Vítkovických železárnách". V té době to bylo Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT) a bylo formálně zařazeno do koncernu Hermann Göring Werke. (V roce 1945 byl VHHT znárodněno.)

Děda tedy zažil a prožil okupaci, Protektorát během 2. světové války i osvobození Ostravy. Do svých 30 let se dočkal také poválečného obnovení republiky a následně komunistického převratu v únoru 1948. V krátkém sledu jedna totalita vystřídala druhou.

Podle domovského listu z dubna 1946 měl děda k tomuto roku domovské právo na Horní Bečvě, byť už žil s babičkou a malou dcerkou (mou mamkou) v Jubilejní kolonii v Ostravě. Valachem ve svém srdci však zůstal.

Kdoví jaký byl nástup "budovatelské éry" pro tehdejšího ženatého třicátníka s pětiletou dcerou. Doba politických procesů, tvrdého stalinismu a budování černé Ostravy s hutěmi a doly klepala při dědových třicetinách na dveře. Každopádně mezi 20. až 30. rokem života si prožil bouřlivé období zejména díky vnějším dějinným okolnostem. Spousta z toho pro mě asi zůstane tajemstvím. Byla to doba zvratů, chaosu, životních i společenských změn, které se pro většinu jevily zcela jistě lepší než válka a její útrapy.

Prvních 30 let života Jindřicha Tovaryše bylo završeno. Pro jeho rodinu začala stabilnější éra. Děda ve Vítkovicích pracoval celý život až do odchodu do důchodu. Kromě rodného Valašska a Vítkovic se jeho osudem stala ostravská čtvrt, babiččina rodná Hrabůvka.

20-30 (jakých byl těch vašich?)

Mezi 20. a 30. rokem života prožívá zásadní změny (rodinné, pracovní...) každý z nás. Však si vzpomeňte na svou "třetí dekádu" života... a porovnejte ji s třetí dekádou života vašich rodičů, prarodičů a dalších předků.

Já jsem mezi léty 1984-1994 stihl dokončit vysokou školu, absolvovat roční "vojnu" v Janovicích nad Úhlavou, svatbu s milovanou ženou a náš první byt, naštěstí i pokojný pád komunistické totality a svobodné volby. Byl jsem zaměstnán (ve Vítkovických železárnách) a pak začal podnikat (to byla životní volba). Tuto dekádu děda s babičkou prožili také, tehdy ještě ve zdraví.

Děda Jindřich Tovaryš zemřel 12. října 1996. V rodící se demokracii samostatného Československa se před 100 lety narodil. Ve stále se rodící nové demokracii samostatné České republiky zemřel. Události mezi tím byly bohaté na dějinné zvraty, ale zejména na jeho poctivý a pracovitý osobní a rodinný život. A přes všechny peripetie (nebo právě proto?) také na humorný nadhled. 

Vzpomínám na dědu Jindřicha s vděčností a láskou.

Literatura:

• MAINUŠ, František. Totální nasazení: Češi na pracích v Německu 1939-1945. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1970. 220 s.

Třináct předků 28. října 1918

28. října 1918 a 28. října 2018 od sebe dělí "propast" 100 let. Pro většinu světa ta data byla a jsou nezajímavá, běžná, všední, zapomenutá... věřím, že pro pád miliónu lidí nejen v srdci Evropy však nikoliv. Mám tu příležitost být mezi nimi (námi?). Oslavit 100 let založení republiky, osamostatnění či jako to nazveme, to se leckomu nepodaří. 

Uvedená data od sebe dělí čas a týkají se už také dvou různých světů, tisíciletí a také republik. Proto někdo namítá, že se slaví vznik dnes již neexistujícího státu. Za všech okolností je to však možnost uvědomit si co všechno se za jedno století odehrálo. Bezesporu to bylo z mnohých pohledů nejbouřlivější století v dějinách. Století velkých kotrmelců, úspěchů a zklamání, života několika generací.

Účelem tohoto článku není filozofovat a pateticky připomínat dějinné události. Mám daleko prostší cíl. Chci sobě i případným čtenářům (a příbuzným) připomenout jména lidí, kteří se v jakémkoli věku dožili a zažili (daleko od Prahy) 28. říjen 1918.

Zprávu o založení nového státu přinesly "až" úterní Lidové noviny z 29. října 1918.

Úryvek dějinného významu. Zdroj: archiv Lidových novin zde.

Friedelovi

Nejbližším pokrevním předkem v mužské linii Friedelů byl můj děda Alois Friedel. Bouřlivou dobu zažil jako kluk, necelý půlrok po svých devátých narozeninách, spolu se svými rodiči, otcem Antonínem a matkou Marií, rodem Krejčíček. 

Můj praděd Antonín Friedel, údajně invalida z Velké války měl v tom roce krátce po narozeninách s pořadovým číslem 47. Byl to on, kdo rod Friedelů "vyvedl" ze slezské Polanky do moravské Ostravy. V říjnu 1918 už rodina žila v dělnické čtvrti v Hulvákách, kde děda Alois pravděpodobně chodil do tamní česko-německé školy a nasával postupně dělnické způsob života a zřejmě z jeho pohledu a aktivit ve 30. letech také "vykořisťování".

Fotografie mého praděda Antonína Friedela zdobí Facebook profil mého blogu MY ROOTS.

Antonínova manželka, Marie Friedelová, rodem Aloise Krejčíčka, po němž můj děd dostal jméno, byla rodačkou z Krmelína a měla v onom roce 44 let. Vzhledem  živým matrikám nemám ještě zjištěno, kolik v domácnosti žilo dětí z celkem osmi nebo devíti, které prababička Marie porodila. Vím pouze o třech zemřelých dětech v útlém věku.

Události v Moravské Ostravě 28. října 1918 přibližují také Lidové noviny na titulní stránce zmíněného úterního vydání.

Noticka o průběhu 28. října 1918 v Moravské Ostravě v Lidových novinách z 29. října 1918. Zdroj: archiv Lidových novin zde.

Rozehnalovi

U Rozehnalů v jihomoravských Uhřicích u Kyjova byla situace odlišná. Už nežil můj praděd Metoděj Rozehnal, který zemřel v předjaří 1918 ve Vídni jako voják a jehož jméno je zapsáno na památníku obětem Velké války v Uhřicích.

Tři měsíce před říjnovými dny zemřel i prapraděd Jakub Rozehnal, Metodějův otec, který přežil svého syna, ale nedočkal ani republiky, ani konce války.

Žila však praprababička, a Metodějova matka Anežka Rozehnalová, rodem Josefa hudce z Uhřic. Bylo jí už přes 75 let. V nové republice žila v Uhřicích ještě necelé tři roky.

U Rozehnalů v mé rodové linii tedy říjnové události zažily samé ženy. Kromě Anežky také Marie Rozehnalová, která byla před půl roku vdovou po Metoději Rozehnalovi. Bylo jí teprve 32 let. Proto se nelze divit, že se o dva roky později znovu provdala a mimo jiné vychovala Anežku, mou "tetu z Uhřic".

Nejmladší dívenkou v rodině byla Františka Rozehnalová, dvouapůlletá holčička, které osud nadělil potkat se s Aloisem Friedelem, zplodit mého tátu a mladšího bratra Rosťu a zahynout pod koly tramvaje v pouhopouhých 28 letech. V říjnu 1918 žila se starší sestrou Irenou. Tři další děvčátka Metoděj a Marie pochovali.

Tovaryšovi, Juroškovi

Také na Valašsku se rozehrávaly dramatické osudy. V době vzniku samostatného Československa tam žilo pět mých předků. Mezi nimi Tovaryšovi a Juroškovi.

Nejstarším z nich byl můj prapraděd Josef Tovaryš, narozený 22. června 1860 v Hutisku. Během války ovdověl po smrti mé praprababičky Františky, rodem Zetocha. To už byl na světě jeho syn Josef. Josef starší se však během Velké války ještě stihl z Hutiska přesídlit do sousedního Solance a oženit se s Anežkou Závorkovou z Horní Bečvy.

To už nevychovávali Josefova prvorozeného syna Josefa Tovaryše, mého pradědu. V říjnu 1918 měl už 25 let a jsou mi trochu záhadou jeho válečné osudy. Do životního osudu mu každopádně zasáhla smrt Arnošta Červeného ve válce. Po jejím skončení, na počátku roku 1920 si vzal vdovu po Arnoštovi, Kristýnu Červenou, rodem Josefa Jurošky. Pár dnů v té době byl už na světě můj děda Jindřich, který se vlastně narodil jako nemanželský syn, byť snoubenci už měli po ohláškách.

Z výše uvedeného vyplývá, že v přelomové době zrodu naší nové republiky žila na Horní Bečvě Kristýna Červená, vdova po padlém Arnoštovi. V 28 letech přes válku sama vychovávala dvě děti, protože Arnošt zahynul už v létě 1915. (S vnukem Arnoštova syna Arnošta jsem před pár dny seděl na pivě ve vsetínském pivovaru Valášek.) Díky těmto souhrám osudových okamžiků tak byla Kristýna Červená, později Tovaryšová mou prababičkou.

Pivo Vsacan z Pivovaru Valášek, kterým jsem si připil s příbuzným Zdeňkem Červeným, vnukem padlého z Velké války, Arnošta Červeného. V těle nám oběma koluje krev Kristýny Červené. Zdroj: vlastní foto, říjen 2018

V říjnu 1918 žili ještě oba její rodiče, Josef Juroška a Kristýna Jurošková, rodem Kachtík. Také žila Marianna Červená, matka padlého Arnošta, ale ta není mým pokrevným předkem. Rodiče Juroškovi měli necelých 61 let (Josef) a 58 let (Kristýna). Během války, po tragické smrti zetě Arnošta Červeného snad byli schopni v rámci možností pomáhat své ovdovělé dceři s domácností, chalupou a dvěma dětmi. Ještě se dočkali svatby vdovy Kristýny s Josefem Tovaryšem i narození mého dědy Jindřicha.

Tomisovi, Aniolovi

Osudy předků se odehrávaly v rodové větvi ze Slezsku na pravém břehu Ostravice. Avšak už v Ostravě. Od Tomisů byl na světě můj praděd František Tomis. Nezasáhl do Velké války, v říjnu 1918 mu ještě nebylo 19 let. 

Otce ztratil brzy, v roce 1901, jeho matka Marie Tomisová, hlučínská rodačka z rodu Vincenta Holubka někdy v té době snad získala dům v Hrabůvce. Každopádně tato činorodá žena a moje praprababička se dožila 74 let. V říjnu 1918 jí bylo necelých 60 let.

Střípky osudů dokresluje "polská větev", kde mi chybí data o tom, zda v říjnu žili rodiče mé prababičky Emilie, budoucí ženy Františka Tomise. Byli to František a Marie Aniolovi, rodáci ze Starého Wišnice v Polsku. Počátkem roku 1900 se jim narodila dcera Emilie Aniolová, prababička a první z předků, narozených na prahu 20. století. Dospělost Emilie zahájila v podstatě pár měsíců po vzniku republiky. Ostatně už v roce 1921 se s Františkem Tomisem vzali a měli spolu tři sestry, Vlastu, mou babičku Drahomíru a nejmladší dceru, Martu.

Šťastná 13 (může být 15)

To bylo 13 předků z 28. října 1918. Tehdy už žijícími, které jsem za svého života poznal byli pradědové Josef Tovaryš a František Tomis a ještě děda Alois Friedel. V tu dobu kromě Uhřic a Horní Bečvy žili už ostatní v Ostravě, kde jsem se také narodil. V historickém Slezsku žádný předek vznik Československa neprožil.

Nikdy předtím jsem v této souvislosti o vzniku republiky neuvažoval. Žili zástupci tří generací mých předků. Kdoví jaké naděje či obavy vkládali do nového státu. Byli to prostí lidé rozmanitých osudů. než jsem se narodil já, bylo právě vzniklému Československu dáno do vínku ještě se několikrát proměnit a prožít mnoho osudových tragických zvratů s pověstnými "osmičkami" na konci letopočtu.

K výročí 100 let bych si přál, aby změny v republice byly jen k lepšímu. Můžeme to ovlivnit jen my sami.

DeNeAlogie - laicky pod pokličku (genetické) Genealogie 4.0

Jsem přesvědčen, že zjevnou či skrytou touhou každého, kdo zpracovává rodokmen, je "dostat se co nejdál". Myslím tím do minulosti, k tzv. mrtvému bodu, kdy už dále neexistují písemné důkazy a žádná jednoznačná data a doložitelné prameny zkoumání. Mnoho z nás si přesto i pak ještě uchovává titěrnou naději, že přece jen...

...A vskutku ano. Zbývá pak ještě jedna naděje a cesta. Stává se stále populárnější a je obecnější - genetická genealogie. (Napadlo mě asi ne úplně přesné a libozvučné spojení "sliny v genealogii".)

Ve své profesi strategického konzultanta v organizacích sleduji vývoj trendu, o němž jste patrně slyšeli nebo o něm četli. Má nálepku Průmysl 4.0. Souvisí a automatizací, robotizací, nástupem umělé inteligence, rozvojem informačních technologií atd. Nálepka vychází z toho, že je považován za jakousi 4. průmyslovou revoluci. Tak mě napadlo, že u genetické genealogie můžeme s nadsázkou hovořit o Genealogii 4.0. Nejde o žádnou "revoluci", nicméně při určitém zjednodušení lze vystopovat čtyři stádia vývoje.

Genealogie 1.0

To jsou staré písemné listiny, kroniky, rodové záznamy apod. U šlechtických rodů či v podobě, jak ztvárnil Vlastimil Vondruška svou ságu, nazvanou Husitská epopej. Tam dva bratranci-vypravěči sepisují rodovou kroniku rodu Prokopů z Písku v kvasu husitské doby a časů následujících.

Obálka 1. dílu Husitské epopeje. Celkem je dílů sedm. Zdroj: Knihcentrum

Genealogie 2.0 

V tomto případě mám na mysli mravenčí výzkumnou práci starší, "průkopnické" generace genealogů a rodopisců, kteří byli odkázáni na cesty a osobní návštěvy matrik, archivů, hřbitovů, písemnou (obálkovou) korespondenci... Postupně pak na mikrofiše a čtečky. Vše poctivě zapisovali a opisovali přiřazovali zdroje, zakládali do krabic a šanonů a sestavovali rodokmeny. Bez systematického přístupu a velké časové investice to takřka nešlo. Wow! Několik takových jsem potkal a jejich příběhy mě fascinují. Už tehdy mě předci a pátrání po nich přitahovalo, vyhovovalo to mé introvertní povaze, ale uvědomoval jsem si, že kvůli profesní práci a vytížení, nemám kdy se takové mravenčí práci věnovat a neodhodlal jsem se ji nikomu svěřit.

Dnešní návštěva badatelny už tuto dobu nereprezentuje. Zůstalo listování (v rukavičkách), ale u toho cvakají spouště fotoaparátů či mobilů, vrní ruční či přenosné skenery a místo u čteček sedí badatelé u PC. Cílem je v cenném čase v badatelně sesbírat údaje a v klidu je pak doma zpracovávat a třídit.

Čtečku mikrofiší už můžete shánět v bazarech. Zdroj: Bazoš

Genealogie 3.0

To je "vlak", do kterého jsem naskočil, stejně jako řada dalších nadšenců. Impulzem byla/je postupující digitalizace matrik a dalších pramenů, související s rozvojem informačních technologií, sdílení a nabídkou genealogického software. Hlavní výhodou a přínosem je úspora času z cestování, díky možnosti výzkumu "od stolu". Přinejmenším pro období od počátku minulého století dále do minulosti (v matrikách, které nejsou legislativně "živé"). Je to běžná cesta, jak se dostat k našim prvním "mrtvým bodům" - nejprve od stolu, pak i studiem dokumentů v archivech (pozemkové knihy, soupisy poddaných...). Končí tím obvykle i možnost přesnějšího datování.

Z osobních návštěv či komunikace e-mailem nabývám dojmu, že i práce (a poslání) archivářů a matrikářů jako by více zviditelnila svůj účel a přínos i směrem za hranice kanceláří, badatelen a budov úřadů a archivů.

Mapku s odkazy ohledně digitalizace matrik zná z webu ČGHSP v Praze snad každá rodopisec, který bádá od stolu. Zdroj: Česká genealogická a heraldická společnost v Praze

Genealogie 4.0

Výzkum a analýzy naší DNA a metody s tím spojené započaly ve vědeckých pracích, kriminalistice či z rodového hlediska při určování otcovství (tento článek není pojednání o historii a vývoji genetiky, DNA a jejího výzkumu). Má v některých sférách své etické meze a kontroverze. Také však má dopad na zkoumání naší minulosti, historie a utváření a šíření člověka a rozvoj národů a civilizací. Skrze určování haploskupin, výzkum autosomální DNA, mužské Y-DNA a ženské mtDNA, pomáhá genealogům odhadovat cestu k historickému Adamovi a historické Evě, nalézat příbuzné po světě, s nimiž v minulosti máme společné předky apod.

Je to cesta, kterou podporuje rozvoj informačních a komunikačních technologií, trendy sdílení, síťování a propojování, interdisciplinární vědecký rozvoj a další faktory. Není to cesta dlážděná přesnými daty, spíše cesta otevírání a zkoumání širších hypotéz a jejich možného potvrzování či vyvrácení. každopádně cesta lákavá a zajímavá.

Vzorky od rodičů, připravené k odeslání do FTDNA v Texasu pro analýzu autosomální DNA, Y-DNA a mtDNA. Fotka se sadou pro projekt GaP je zde. Zdroj: vlastní foto

Moje cesta ze 3.0 do 4.0

Nesmělými krůčky jsem se vydal osahávat svět "Genealogie 4.0", kde číhá spousta odborných termínů, souvislostí, spekulativních nástrah, ale také dobrodružství objevování a odhalování. Genetické genealogii se otevírá budoucnost, genealogům nové obzory...

Osobně mě nejprve "přitáhl" projekt Genetika a příjmení, zvědavost a možnost zdarma si nechat udělat přehled své Y-DNA, v tomto případě konkrétně ve 23 marketech. Angažování a hledání dalších účastníků s příjmením Friedel a jeho variacemi, kterému jsem moc energie nevěnoval, se zatím nesetkalo s úspěchem.

Ale jak se říká "s jídlem roste chuť". V tomto případě příležitost a touha po poznání. Už jsem se v případě prarodičů setkal s tím, jaké to je, když už je pozdě se ptát a zjišťovat, jaké to bylo, když ještě žili. Protože žijí mí rodiče (a jsem za to moc vděčný, protože jsou relativně v pořádku), rozhodl jsem ve využít možnosti odběru a zkoumání jejich DNA pro genealogické účely. Oportunisticky jsem využil slev v okolí Mezinárodního dne DNA (25. dubna, kdy v roce 1953 Francis Crick a James Watsona publikovali popis struktury DNA) a dal na doporučení zkušenějších. Zvolil jsem mezinárodně respektovanou a uznávanou společnost - FamilyTree DNA (FTDNA), s možností zdarma výsledky transferovat do databáze MyHeritage, kde zpracovávám rodokmen. Navíc také do GEDmatch, což vám umožní provádět další genealogický výzkum. Populární je také 23andMe či Living DNA. S rostoucí popularitou genetické genealogie se dá očekávat i nárůst množství platforem.

Je to jedna z možných cest, volba je na každém, příležitostí je mnoho., samozřejmě včetně českých "poskytovatelů" (Genomia, DNA test CZ, 4N6shop, DNA centrum Bulovka, Výzkumný ústav Genomac apod., někteří se dokonce objevují v pravidelných intervalech na Slevomatu).  Šel jsem do toho jako absolutní laik. Pořád jim jsem, avšak rád se učím novým věcem (tím, že o nich píšu) a chtěl bych sdělit jedno poselství:

NEBOJTE SE TOHO!

Autosomální DNA

Nejčastější "vstupní branou" a nejlevnější volbou (cca. 60-90 USD) pro testování a následnou analýzu, je výzkum autosomální DNA. Poskytuje možnost určení/odhadu geografického výskytu předků a nalézání shod v segmentech DNA, s odhadem společných předků v předchozích generacích. Je to proto, že získáme vždy náhodnou polovinu DNA od otce a druhou polovinu od matky. Z další generace, od každého z prarodičů tedy neseme 25% DNA. V další generaci zase polovinu DNA. Tímto "ředěním" (které může mít i hraniční varianty, takže nemusí vždy jít o "ředění na polovinu") se nedostaneme sice příliš daleko do minulosti, ale průkaznost do 6.-8. generace je myslím zajímavá a zaslouží pozornost. Vyplývá z toho také strategie tohoto typu DNA testování. Vždy se vyplatí získat vzorky od pokud možno nejstarších žijících předků. Ideálně alespoň babiček a dědečků, začne-li někdo s genetickou genealogií včas. "Ušetříte" tím 1-2 generace, o něž se můžete posunout ve výzkumu a hledání shod dále do minulosti.

Součástí autosomálního testování bývá odhad etnicity, naznačující, jaké procento jiných populací v Evropě obsahuje znaky na vaší DNA. V závislosti na databázích a rozdělení etnik, se mohou různorodé obrázky a procenta lišit u různých poskytovatelů. 

Mám výsledky od svých rodičů, takže mohu uvést příklad tátovy etnicity ve FTDNA a v MyHeritage. V obou případech je 100%-ní Evropan. 

Podle MyHeritage DNA:

• 55% Východoevropan
• 17% Severo- a Západoevropan
• 10% Balťan
• 7% Angličan 
• 3% Balkánec

Mapa etnicit z MyHeritage DNA. Zdroj: MyHeritage DNA

Etnicita podle FamilyTree DNA (FTDNA) je u táty "jednodušší":

• 71% Východoevropan
• 17% Jihovýchodní Evropan
• 12% Skandinávec

Mapa etnicit z MyOrigins FTDNA. Zdroj: FamilyTree DNA

Žádné velké překvapení se (pro mě) nekoná. Není třeba to přeceňovat a hledat za každou cenu senzaci v nějakém exotickém etnickém původu. Někdo může být "zklamán", chce-li být (či se cítí být) potomkem Keltů, Slovanů, Aškenázů apod.

Tím genealogicky zajímavějším, je získání a zkoumání shod v segmentech DNA u osob, které jsou součástí databází tam, kde test provádíte nebo tam, kde vám zdarma či za poplatek umožní nahrát "surová data" z vaší analýzy DNA. Osobně jsem využil cestu, kdy jsem data z FTDNA, kde testování proběhlo, zdarma nahrál do MyHeritage databáze, protože MH mám předplaceno. (Zkouším i další možnosti - GEDmatch, DNA.Land... Pozor ale na "zahlcení" díky nováčkovskému nadšení.)

U shod se obvykle sleduje celkové množství sdílené DNA a délka nejdelšího sdíleného segmentu DNA. Tyto dva údaje se uvádí jednotkách, o kterých většina z nás předtím neslyšela - cM (centimorganech). Velký lékařský slovník definuje tuto jednotku následovně: "Jednotka používaná k měření frekvence rekombinace v genetice. Jeden cM se rovná 1ní pravděpodobnosti rekombinace mezi určitými oblastmi chromozomu během crossing-overu. Odpovídá cca. milionu párů bazí"... 

...Nic? Nebojte, nepůjdeme na to vědecky. Mi stačí zatím vědomí, že tato jednotka existuje, protože se vyskytuje ve výsledkových "tabulkách". Určitě to není délka šroubovice DNA v centimetrech.

Čím větší celkové množství cM (aspoň v desítkách jednotek), tím pravděpodobnější je bližší spřízněnost osob v posledních cca. 300 letech (není to zákonitost). Tedy tam, kde je možné možné podchycení v matrikách, event jiných písemných dokumentech. Navíc čím delší bude nejdelší společný segment, který se vám a druhému člověku zachoval (tím celistvější DNA z vašeho společného předka se přenesla až k vám), tím bližší vztah bude mezi vámi. 

Podle znalých lidí z Facebook skupiny Genetická genealogie (Marek Blahuš, Martin Kotačka, Kuba Krchák a další), aby se úsek shodné DNA vůbec dal považovat za "segment", měl by být nejméně 7 cM dlouhý, lépe (zejména pro začátečníky) 10 cM. Kratšími segmenty se nemá smysl zabývat. Ostatně na minimální hodnoty jsou nastaveny i výběry a doporučení, které vám platformy ve shodách nabídnou. Obvykle můžete také ve výsledcích podle několika výběrových kritérií třídit a seřazovat hodnoty a osoby.

Pro příklad, mamka má z databáze MyHeritage dva sdílené segmenty v celkové délce 41,0 cM s jistou paní Jennifer Adamczyk z USA. Nejdelší segment je 34,2 cM. Adamczyk bylo rodné příjmení maminčiny prababičky z Polska (Marie Adamczyk, nar. 3. ledna 1872, Stary Wiśnicz). Ještě jsem tuto paní nekontaktoval, ale dá se předpokládat, že snad najdeme společného předka a část rodiny, které emigrovala z Polska do USA. Další shody nemusí být tak "zřetelné". U mamky např. do Jižní Afriky, Rakouska apod. Některé mohou být i "falešné". U táty mě v MyHeritage vedou segmenty (dosud nekontaktovaných lidí) do Švédska, Ruska, USA či Německa. Samozřejmě kromě České republiky. Čím více lidí z ČR bude v databázích, tím lépe pro domácí výzkum.

Obdobně lze podle obou údajů hledat a kontaktovat osoby, které jsou v databázi FTDNA. Táta tam má přes 100 shod se segmenty delšími než 10 cM. Je mezi nimi i paní z USA, která má mezi předky Johanna Friedla, narozeného v roce 1746 v Mýtě u Rokycan. Můj nejstarší doložený mužský předek se narodil v roce 1735 v Polance (nad Odrou). To jsou pak přesně ty výzvy, proč se osoby vzájemně kontaktují a komunikují spolu. Genetika je přesnější než vývoj příjmení. U mamky je podobných shod přes 150, vč. např. pana Martina Kotačky, jednoho ze správců Facebook skupiny Genetická genealogie a propagátora projektu GaP a genetické genealogie.

V době, kdy píšu tento článek, jsem ještě žádné lidi nekontaktoval, ale chystám se k tomu. To je moment, kdy se vám patrně bude hodit také znalost cizího jazyka (angličtiny). Ale ani toho se není třeba obávat, třeba díky Google překladači. Mnohem důležitější je ochoty obou kontaktních stran komunikovat, sdílet a vyjít si vstříc.

Trochu nevyužitý potenciál (obavy mohou být různorodé) mi přijde při zavádění rodokmenů k profilům lidí, u nichž máte provedeno DNA testování. Obvykle skrze GEDCOM je možné celý rodokmen vyexportovat a provést import do databáze. Zdaleka ne všichni toho využívají, což může být škoda (ve FTDNA i v MyHeritage). Zřejmě by se lépe hledaly shody. Osobně jsem si mámin a tátův rodokmen v profilu FTDNA vytvořil ručně, nechtěl jsem tam importovat všechna data a obával jsem se správnosti procesu exportu a importu. Větší škoda mi přijde, když si chci prohlédnout rodokmen v naději na shodu či nějaké ověření a narazím na symboly zamčených visacích zámků. Přiznávám, že v takovém případě dost dobře nechápu, proč tam daný člověk ten strom má, zejména, pokud nejde již o žijící osoby/předky/příbuzné. Chápu, že na Internetu mohou pravděpodobně existují "lovci" dat z rodokmenů. Samozřejmě je to každého volba a míra důvěry v nastavené podmínky různých platforem.

Y-DNA a mtDNA

Pro "pokročilejší" (nebo spíše zvědavější?) je zde testování a sledování "okrajových" linií. Zejména mužské linie v případě Y-chromozomu v testování Y-DNA. To je (s 23 markery) také součástí projektu Genetika a příjmení (GaP). Y-DNA je údajně jedním z nejpopulárnějších testů. Y-chromozom se dědí pouze z otce na syna a představuje tak linku pro přímou mužskou linii daného rodu (levý okraj genealogického vývodu, představíte-li si vše vizuálně). Touto analýzou se lze dostat dosti daleko do minulosti, v hledání společných prapředků. Součástí je i určení haploskupiny, které můžete dále "zpřesňovat" (obvykle jako upgrade za příplatek, kdy se zvyšuje počet marketů a upřesňuje haploskupina vč. možných mutací). Cena (ve stovkách USD) závisí mj. na počtu zkoumaných markerů (čím více, tím přesněji a dráž) a výsledky nelze očekávat ze dne na den. Je třeba být trpělivý v řádech týdnů, pokud jde o prvotní analýzu a dobytí se dat. Výsledky se nahrávají na web na specifický účet zřízený a spravovaný účastníkem. 

Tátova (a dle odhadu v projektu GaP i moje) haploskupina je I1a (I-M253). Míří do Švédska (možná Gótové?) a je to důvod ke spekulacím i pobídka k dalšímu zpřesnění, které je žádoucí (a na které se chystám).

Pro mateřskou linii předků lze analyzovat mitochondriální DNA (mtDNA). Matky ji předávají všem dětem, ale potomkům dále je předávají pouze ženy. Proto se mtDNA dá testovat u mužů i žen ke sledování mateřských linií. Tátova mtDNA představuje mateřskou linii jeho matky, mámina mtDNA sleduje mateřskou linii její matky. I tady se určují haploskupiny a cestu k "pramáti Evě". V tomto duchu vše obrazotvorně zpopularizoval prof. Bryan Sykes v knize Sedm dcer Eviných (je k dispozici i v češtině, doporučuji k přečtení).

Obálka českého vydání knihy Sedm dcer Eviných. Anotace viz. Odkazy a zdroje. Zdroj: Nakladatelství Paseka 

Ve FTDNA jsem si koupil pro mamku a tátu mtFull Sequence. Tátova mateřská linie (mi dosud známá), vede přes následující matky:

1. Františka Rozehnal (*1916, Uhřice)
2. Marie Panáček (*1886, Dambořice)
3. Marianna Kroupa (*1849, Dambořice)
4. Marianna Konečný (*1824, Dambořice)
5. Marianna Bařina (*1801, Horní Bojanovice)
6. Vincentia Žalud(a) (*1775, Horní Bojanovice)

Haploskupina směřuje od pramáti Tary, jak ji nazval prof. Sykes. Jde o euroasijskou haploskupinu, která se objevila ve východním středomoří zhruba před 29 000 lety. 7 000 let nato se oddělily podskupiny T1 a T2. Před zhruba 10 000 lety došlo k oddělení další podskupiny T2b, která je haploskupinou zmíněné mateřské linie mého táty. V České republice je podle Vaňka (obrázek dole) zastoupena u přibližně 8% populace.

Některé základní informace o haploskupinách a další si můžete přečíst v knize prof. Vaňka. I její anotace je v záložce Odkazy a zdroje na blogu MY ROOTS. Další knihou téhož autora je kniha Průvodce DNA testováním a genetickou genealogií. Zdroj: Databáze knih

Mámina mateřská linie (mi dosud známá) vede rychle do Polska, kde jsem zatím nepátral. Je tudíž docela krátká.

1. Drahomíra Tomis (*1924, Hrabůvka)
2. Emilie Aniol (*1900, Hrabůvka)
3. Marie Adamczyk (*1872, Stary Wiśnicz)
• Zde by mohla mé obzory rozšířit shoda ve FTDNA, o níž jsem se zmínil výše.
4. Kateřina Rožek (vyžaduje bádání v Polsku)

Haploskupina v táto mateřské linii směřuje od pramáti Heleny. Linie vznikla zhruba před 20 000 lety na jihu Francie a je nejrozšířenější a nejrozmanitější v Evropě (40-50% evropské populace). Podskupina H2, do které spadají ženy máminy mateřské linie, je typická pro východní Evropu a Asii.

Ohniska vzniku ženských linií po nichž jsou pojmenovány hlavní haploskupiny, ukazuje krásná mapka z Oxford Ancestors.

Místa zrodu sedmi dcer Eviných na krásné mapce od Oxford Ancestors. Zdroj: Oxford Ancestors

Máte-li rozvinutou tvůrčí fantazii, je jistě vzrušující představovat si tu spletitost dějů a zázraky přírody našich životů na naší Matce Zemi.

Otazníky

V duchu Y-DNA jsem bohužel zatím nemohl naplnit svůj záměr, který se týká mužských linií rodů Rozehnal a Tovaryš. U Tovaryše ještě mám naději přes mámina bratrance z Horní Bečvy. Pokud jde o Rozehnaly, praděd Metoděj měl pouze dcery. Z rozrodu jeho otce se snad mohu dopátrat, zda žijí mužští potomci některého z jeho čtyř bratrů. Teoreticky by mohlo jít o jakéhokoliv Rozehnala z Uhřic, protože všichni pochází od Martina Rozehnala, který se na konci ledna 1662 přiženil nejprve do Dambořic, jeho syn Václav poté, koncem ledna 1704, do Uhřic. Zajímala by mě v obou případech (jména jsou "česká") "míra" slovanského event valašského původu.

I1-M253 a Germáni

Projekt Genetika a příjmení u mě odhadl a FamilyTree DNA analýza Y-DNA-37 u otce potvrdil azákladní haploskupinu mužské otcovské linie na I1 (M253).

Podle Vaňka (2015, s. 62-63) se vznik haploskupiny I1 datuje před 20 000 lety. Všichni muži příslušející do skupiny I1, mají společného předka žijícího před 10 000 - 8 000 lety (mezolit). Starší linie haploskupiny do dnešní doby nepřežily.

Příslušníci této skupiny se vyskytovali v době mezolitu (10 000 - 8 000 př. n. l.) v centrální Evropě a živili se jako lovci a sběrači. S příchodem neolitických farmářů ze Středomoří se však rychle adaptovali na nový způsob života. To jim pomohlo v jejich expanzi přes severní Německo do Skandinávie. Tam zhruba před 4 800 lety dorazila indoevropská invaze, a s ní také znalosti využívání bronzu a základy starogermánštiny, jako nového jazyka. To údajně dalo vzniknout germánské civilizaci.

Hustota zastoupení haploskupina I1, která se šířila ze severských zemí. Zdroj: Eupedia

Migrace germánských kmenů poté I1 haploskupinu rozšířila "zpět" do Evropy. Pravděpodobně podle následujícího klíče.

• Británie (Anglosasové)
• Belgie (Frankové, Sasové)
• Francie (Frankové, Vizigóti, Burgundi)
• jižní Německo (Frankové, Almani, Svébové, Markomani, Durynkové...)
• Švýcarsko (Alamani, Svébové, Burgundi)
• Pyrenejský poloostrov (Vizigóti, Svébové, Vandalové)
• Itálie (Gótové, Vandalové, Langobardi)
• Rakousko a Slovinsko (Ostrogóti, Langobardi)
• Ukrajina a Moldávie (Gótové)

Jak známe z hodin školního dějepisu, na území Čech a Moravy pronikly zejména kmeny Markomanů a Kvádů. (Kontext tato výuka a "poučky" dostaly pro mě až téměř se zpožděním 45 let). V této souvislosti a pro naše území doporučuji k přečtení třeba následující knihy Jiřího Bílka (nejsou o genetické genealogii, ani hledání senzací).

• BÍLEK, Jiří. Hádanky naší minulosti 1. Kam odešli Keltové. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2002. 239 s. ISBN 80-242-0787-7.
• BÍLEK, Jiří. Hádanky naší minulosti 2. Praotec Čech přišel ve středu. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2002. 295 s. ISBN 80-242-0875-X.

"Cestovní mapa" haploskupin, se zobrazením I1. Zdroj: FamilyTree DNA

Haploskupina I1 má největší frekvencí výskytu (35-45%) ve Skandinávii. V Evropě reprezentuje asi 20% populace, v ČR je čtvrtou nejpočetnější skupinou (u přibližně 10% mužů).

Otazníky

Friedel není české příjmení, germánský původ se snad dal očekávat. Příchod mých mužských předků ze severu je potvrzen. Otázkou zůstává kudy a kdy. Častou hypotézou je příchod předků se švédskými vojsky během třicetileté války. Z dřívější doby pro mnohé existuje hypotéza, související s Velkou kolonizací v 11. až 14. století. Nejstarší pohyby pak vyplývají z výše uvedené migrace germánských kmenů.

Stále se ještě otevírá dobrodružství v odstranění otazníků, jak se panský kočí Mathias Fridel, s hrabaty von Mönnich ze Slezska, objevil v kolem roku 1734 v Polance (a kam pak zmizel). Jedno je jisté, "od stolu" to vypátrat nepůjde.

Přehled několika zdrojů pro inspiraci

Na závěr ještě uvádím několik zajímavých zdrojů o genetické genealogii (GG). Některé najdete i v záložce Odkazy a zdroje na MY ROOTS či formou linků přímo v tomto článku. Výčet není vyčerpávající. Máte-li doplňující tipy, prosím sdílejte doporučení do komentářů. Děkuji.

• FamilyTree DNA - u nich (Houston, Texas) jsem si nechal dělat rozbor DNA rodičů.
• Pro tátu jsem na úvod vybral FamilyFinder (autosomální DNA), Y-DNA 37 (37 markerů) a mtFull Sequence
• Pro mamku jsem vybral FamilyFinder a mtFull Sequence 
• MyHeritage DNA - u MyHeritage mám rodokmen, ale nechtěl jsem pouze autosomální test DNA.
• GEDMatch - DNA a genealogické analytické nástroje pro amatéry i profesionály na základě uploadu dat z DNA nebo GEDCOM souborů. Další možnosti nalézání shod v segmentech DNA.
• Genebáze - Česká Y-DNA - Y-DNA výsledky z jiných testů je dobré zadat také do české databáze. Doporučuji.
• Genealogie a příjmení - stránky projektu GaP, projektu, jehož cílem je zkoumat vzdálenou příbuznost nositelů stejných (nebo velmi podobných) mužských příjmení české populace. Zde jsem podnikl první kroky. Půjdete-li do toho, buďte trpěliví a vděčni správcům, že se takovému projektu věnují.
• Facebook skupina Genetická genealogie - sdílení zkušeností, rad, úspěchů, propojení..., skvělí správci, odborně erudovaní tahouni genetické genealogie pro amatéry a iniciátoři projektu Genebáze a GaP. A je znát, že je to baví. Palec nahoru!
• Martin Kotačka - genetická genealogie - web jednoho z propagátorů GG u nás, angažovaného v Genebázi, GaP i Facebook skupině GG. Někde v mlžné minulosti je i příbuznost skrze předky mé mámy.
• Genetická genealogie - web Forenzního DNA servisu RNDr. Daniela Vaňka (autora výše zmíněné (jedné ze dvou) publikace o GG v češtině).
• Eupedia - evropská genetika a antropologie (tutoriály, haploskupiny...) - v angličtině.
• Facebook skupina Y-DNA I1 (M253) - skupina věnované haploskupině, kterou má otcovská rodová linie mých mužských předků.

Jste-li kamarádi s angličtinou, z Amazonu jsou podle mě vhodné následující knihy (odkazy na Kindle verze k datu publikování příspěvku):

• The Family Tree Guide to DNA Testing and Genetic Genealogy (2016)
• Who We Are and How We Got Here: Ancient DNA and the New Science of the Human Past (2018)
• Genetic Genealogy: The Basics and Beyond (2013)

Obálka jedné z doporučených knih z Amazonu. Zdroj: Amazon

No a jak to máte s genetickou genealogií vy? Už jste učinili první kroky? Čím je pro vás zajímavá, lákavá...? Jaká překvapivá zjištění vám přinesla, jste-li pokročilí genetičtí genealogové? Co byste doporučili začátečníkům? V čem spočívají vaše dobré zkušenosti?...

Budu rád za vaše komentáře. Zde pod článkem nebo k příspěvkům na Facebooku MY ROOTS. Pokud jste tak neučinili, neváhejte rovněž rozšířit řady členů Facebook skupiny Genetická genealogie. Je to skvělá diskusní platforma (díky jejím správcům i účastníkům).