Pavel Kachtík, sirotek z Liptálu, který se usadil na Prostřední Bečvě

Na mapě předků je patrný. Zmíněn je i v článku o místech, kde se rodili a žili mí předci. Dosud jsem o něm na blogu MY ROOTS však podrobněji nepsal. Liptál, valašská obec a Vesnice roku 2006, několik kilometrů za Vsetínem, směrem na Vizovice. Avizoval jsem jej v příspěvku s mapami z Prostřední Bečvy a dnes na něj "došla řada".

Z Liptálu pochází rodová větev, z níž se Pavel Kachtík přiženil do Prostřední Bečvy. Je to také rodová větev, jejíž "člen" (Mikuláš Smílek) se možná narodil před rokem 1600 a alespoň částečně může být doložen jako nejstarší předek v mém rodokmenu.

V příspěvku najdete mapy, mlýn i odlesk Valašského povstání.

Nejprve mapy

V Liptálu probíhalo mapování pro stabilní katastr v roce 1829, tedy předtím, než císařští kartografové docestovali v roce 1833 na Bečvy. Z tohoto časového hlediska se do centra dění v té době dostal Pavel Kachtík, syn domkaře Matěje Kachtíka a Rozina, dcera sedláka Karla Smílka. Tito dva mí předci byli oddáni 1. února 1825.

Svatba v Liptálu, 1. února 1825. Kachtíků a Smilků žilo v obci poměrně hodně. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2434, sign, Vs V 7, str. 52.

U svatby jsou jako čísla stavení udána 192 a 159. Gruntovní kniha pro Liptál napovídá, že číslo 192 byl domek, který patřil do tzv. rustikálu, tedy k půdě spravované poddanými. Číslo 159 byl půllánový grunt.

Ženich Pavel Kachtík se narodil 16. března 1796 v Liptálu č. 135. Jeho matkou (manželkou domkaře Matěje Kachtíka) byla Rosina, roz. Volčík (ta se narodila se ve Vsetíně, takže skrze ni se okruh míst rozšiřuje o další obec).

Prvorozeným synem Pavla Kachtíka a Rosiny Smílek byl Pavel (o němž je tento příběh). Měl pak další tři sourozence. Tady jsou všechny čtyři děti.

• N 3.6.1826 Pavel, Liptál č. 105
• N 21.7.1827 Jan, Liptál č. 105
• N 10.6.1829 Tomáš, Liptál č. 105
• Zemřel po 10 dnech.
• N 10.1.1831 Rosina, Liptál č. 105

Děti se rodily kolem doby, kdy probíhalo v Liptálu katastrální mapování. Rodily se v domě č. 105. Dostupné indikační skici z Liptálu jsou jiné, než jsem byl "zvyklý". Nejsou tam k domům a polnostem vepsaná jména. Orientace a potvrzování se tímto stane obtížnější. Jistým paradoxem také je, že v zápise k úmrtí Pavlova otce Matěje (†10. ledna 1821) je Matěj napsán jako nádeník, u smrti Matějovy manželky Roziny (†27. března 1831) je "vdova po pasekáři Matěji Kachtíkovi".

Pokusil jsem se identifikovat číslo 105. Vůči poloze zámku v Liptálu jej ukazuje následující mapka císařského povinného otisku. Je to místo, kterému se říkalo/říká(?) Vršek.

Pravděpodobné umístění pole k č. 105 v Liptále. Dole uprostřed je poloha zámku (stav v roce 1829). Zdroj: ÚAZK. Povinné císařské otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Liptál - původně Lipthal - 1829.

Liptál neznám, pouze jsem jim několikrát projížděl, takže je to tip na výlet. Podle Wikipedie je zámek chráněn jako kulturní památka České republiky, ale zároveň je nepřístupný a chátrá (byl po roce 1945 zkonfiskován hraběti Bandenstein-Zeppelinovi). No... co dodat?

Leč zpět k dětem Pavla Kachtíka a Roziny. Jak jste viděli byly čtyři. To proto, že 29. října 1832 Pavel Kachtík, v pouhých 36 letech, zemřel. Zanechal za sebou 34-letou vdovu a (pravděpodobně) tři děti.

Rodopisná logika (i má mnohokrát potvrzená zkušenost) v takové situaci, kdy dojde k úmrtí jednoho z manželů v mladém věku, velí hledat svatbu vdovy (to je snazší, protože stačí obvykle hledat v dané obci) nebo svatbu vdovce. Udělal jsem to, avšak bezvýsledně. Nastala totiž osudově nepříznivější a smutnější varianta. Vdova po Pavlu Kachtíkovi, Rozina, zemřela pouhé dva roky po svém manželovi, 5. února 1834. To vše se odehrálo v chalupě č. 105, kde tak zůstal nejstarší ze synů, osmiletý Pavel (můj předek) s o rok mladším bratrem a pouze tříletou sestřičkou. Stali se sirotky. Neměli žádného z rodičů, ani prarodičů.

To je poprvé, co jsem si sirotčí situaci uvědomil - a vzpomněl jsem si na roli kmotrů. Své jistě sehrála i rodina, která v domě č. 105 žila. Byli to Pavel Smílek s Annou, dcerou Jana Smílka. Kromě "své" rodové větve Smílků jsem však žádnou další větev a příbuzenství neřešil. Jen jsem zaregistroval, že 21. února 1832 si jistý Pavel Smílek (syn Pavla Smílka, Liptál č. 173) bral Marinu, dceru mlynáře Pavla Řehy (Liptál č. 131). Ostatně, mlynáři bývali velmi často kmotry dětí rodin v příslušné obci.

Už totiž věděl, že mlynář Pavel Řeha byl kmotrem malého Pavlíka Kachtíka i jeho sourozenců. Byl tedy tím, kdo jako kmotr měl mohl svým kmotřencům-sirotkům naplnit jistou roli.

Mlýn v Liptálu

A když mlynář, tak je to příležitost najít mlýn. Podívejme se, jak byl mlýn zakreslen v roce 1833 do indikační skici stabilního katastru Liptálu. Je zde číslo 131, ale jak jsem zmínil v úvodu, ve skici nejsou uvedena jména (na rozdíl od map např. z Uhřic a Dambořic, Hutiska či Prostřední Bečvy).

Indikační skica s vyobrazením náhonu a mlýna (na hranici katastru Lhoty u Vsetína (vpravo). Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Liptál - původně Lipthal - 1829. 

Liptálský mlýn se nacházel hned zkraje cesty při příjezdu od Vsetína a Lhoty. Říčka, z níž byl sveden mlýnský náhon se jmenuje Rokytenka, je levostranným přítokem Vsetínské Bečvy, takže její tok (a tok náhonu) byl zleva doprava (směrem na Lhotu a Vsetín). Mlýn z tohoto pohledu byl na "dolním konci" obce.

Poloha mlýna (č. 131) v Liptálu, kde byl mlynářem kmotr Pavla Kachtíka a jeho sourozenců, mlynář Pavel Řeha s manželkou. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Liptál - původně Lipthal - 1829. 

Podle knihy svobodných gruntů se onomu místu, kde stával mlýn říkalo "Pod drahami".

Pro přehled, zde je pravděpodobná poloha bývalého mlýna na současné mapě. Sami z mapy (je na ní i zámek) můžete zkusit odhadnout, kde asi byla již dříve zmíněná a na mapě zakreslená pole k číslu 105.

Dříve mlýn, teď autobusová zastávka. Někde v označené oblasti se v roce 1829 nacházel mlýn, v němž byl mlynářem Pavel Řeha. Zdroj: Mapy.cz

Mlynář Pavel Řeha zemřel 29. prosince 1837 v Liptálu č. 131 (2439-21/83). Byl už tři roky vdovcem. Jeho kmotřenec Pavel Kachtík měl 11 roků. Ztratil tak po rodičích další "oporu", kmotry.

Lenka Peremská v knize Váš rodokmen krok za krokem (s. 42) píše: "Těžký a nezáviděníhodný život neměly jen nemanželské děti, ale také sirotci. Jejich situace byla možná ještě svízelnější, umocněná absencí kohokoliv, kdo by zajistil jejich ekonomické a emocionální potřeby. O sirotky se musela postarat obec, která tyto opuštěné děti nabízela jako výpomoc hospodářům. Většina rolníků však nepřekvapivě dalšího strávníka nechtěla, sirotci byli proto ubytováváni v obecních pastouškách nebo chodili tzv. po střídě. To znamenalo, že si je sousedé přehazovali z chalupy do chalupy jako horké brambory, u každého jim byl poskytnut jen předem vymezený čas. Sirotci byli každoročně přiváděni rychtářem jakožto představitelem obce do vrchnostenské kanceláře, a při tomto tzv. stavuňku se aktualizovaly záznamy v sirotčích knihách (registrech). Do nich panští úředníci zapisovali jména a povinnosti dětí vůči jejich vrchnosti, jež se jim v dětství postarala o materiální zázemí. Tato tzv. sirotčí léta předurčovala sirotky ke službě, do níž vstupovali ve věku osmi let. Nejednou se ovšem již ve čtyřech letech stávali obecními pasáčky hus."

Mohl to být úděl Pavla Kachtíka či jeho mladších sourozenců?

(Na přeložené sirotčí knihy z panství Strážnice se např. můžete podívat na webu zajímavého projektu Národního ústavu lidové kultury).

V mlynářské tradici Řehů v Liptálu č. 131 pokračoval Pavlův syn Tomáš Řeha s manželkou Annou (dcerou Jana Smílka, oddaných 16.září 1828). V roce 1867 byl mlýn ve vlastnictví Pavla Řehy, v roce 1871 byla na základě svatební smlouvy zapsána ke spoluvlastnictví Anna Bělíček (cena 835 zlatých).

V Liptálském zpravodaji č. 4/2016 (str. 13) jsem našel informaci, že v lednu 2017 se dožil 95 let pan Josef Řeha. Kdoví, třeba je to potomek liptálské mlynářské rodiny. Každopádně to byl úctyhodný věk.

Pavel Kachtík (*1826, Liptál - †1887, Prostřední Bečva)

Lze pouze spekulovat kdo a jak se staral o výchovu Pavla Kachtíka (a jeho mladších sourozenců) po smrti jeho mlynářského kmotra. Život Pavla Kachtíka je na pár let ztracen v mlze.

Zjevuje se až v Prostřední Bečvě jako pasekář na gruntu č. 69. To byl grunt, na který se přiženil. 23. října byl oddán na Prostřední Bečvě s Mariannou, dcerou pasekáře Jana Vaňka. 

Svatba Pavla Kachtíka "pasekáře v Prostřední Bečvě č. 69". Přiznám se, že netuším, co jsou ty dvě poznámky v závorkách u rodičů Pavla Kachtíka. V Liptálu je i evangelický kostel, ale podle matričních zápisů byli Kachtíkovi katolíci. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2261, sign, VM V 13, str. 58.

Svědky na svatbě byli Michal Pavelka (č. 113) a sousední pasekář Martin Stavinoha (č. 68). Nikdo z Liptálu. 

Ženich z Liptálu se žení na Prostřední Bečvě. Typická situace přespolní svatby, pro níž obdivuji profesionální genealogy, kteří to zvládnou a dokáží najít. Já jsem o této svatbě věděl z pátrání v rodové větvi Jurošků. Kdybych postupoval nejprve od Kachtíků z Liptálu (např. při tvorbě rozrodu někoho z Kachtíků nebo Smílků), hledání svatby Pavla Kachtíka bych asi vzdal. Vždyť to nebyla ani sousední fara, ani stejné panství.

Jméno Vaněk i číslo 69 (staré číslo 30) jsem vynechal z článku o Prostřední Bečvě s mapami míst, kde žili mí předci. V době svatby byl už ženich zapsán v matrice jako pasekář na čísle 69. Otec nevěsty, Jan Vaněk, zemřel 3. května 1843.

Indikační skica z roku 1833 potvrzuje Jana Vaňka jako pasekáře v Prostřední Bečvě č. 69.

Skica kterou "dlužím". V minulém článku jsem napsal, že č. 69 Jana Vaňka se nachází v blízkosti gruntu č. 66 Josefa Jurošky. Tady je detail z indikační skici. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Prostřední Bečva - původně Mitter Beczwa (Prostředny Beczwa) - 1833.

Výpověď gruntovní knihy

Historii gruntu dokládají zápisy v gruntovní knize zde. Pojďme si je projít. V mém podání to bude amatérské, neumím číst finanční záznamy o platbách za grunt.

• Při založení gruntovní knihy byl poddanský grunt zapsán 27. července 1786 Jiřímu Vaňkovi (???-1812), otci Jana Vaňka. Vejrunek (splátka gruntu) byl 20 guldenů.
• 26. listopadu 1823 byl grunt přepsán na nejstaršího (a jediného přeživšího) syna - Jiřího Vaňka. Vejrunek byl 42 guldenů.
• Po svatbě Jiřího Vaňka s Rosinou (dcerou Michala Zetochy) v lednu 1825 byla novomanželka Rosina Vaněk připsána na grunt.
• 24. listopadu 1843 (po smrti Jana Vaňka, který zemřel 3. května 1843 (viz. výše)), byl grunt připsán jeho nejstaršímu synovi Michalovi Vaňkovi (*1828). Vejrunek - 48 guldenů.
• Všechny podrobné sumáře a ceny jsou na pravé straně zápisu v gruntovní knize.
• V říjnu 1851 byl grunt přepsán na Rosinu Stavinoha. 
• Toto mě přivedlo na stopu, kterou jsem v "zápalu boje" opomenul. Když můj předek Jan Vaněk v roce 1843 zemřel, vdova Rosina měla 35 let. Nechal jsem se "nachytat" a při hledání, zda se mladá vdova opět vdala, jsem jen letmo přečetl zápis svatby Rosiny Vaněk (32 let, z čísla 79) s Martinem Solanským. Ta se odehrála 29. října 1843. Bylo to pár měsíců po smrti Jana Vaňka, informace pro mě v rodokmenu spíše doplňková.

Chyba, aneb práce kvapná, málo platná. Spatřil jsem "Rosina Waniek", tak jsem si to zapsal, protože věk přibližně odpovídal. Ovšem ve skutečnosti nešlo o vdovu (witwe) po Janu Vaňkovi (č. 69), ale o dceru (Tochter) Jana Vaňka (č. 79). Pastička, do níž jsem díky malé pozornosti věnované zápisu, spadl. Zdroj: Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2261, sign, VM V 13, str. 14 (online zde).

• Jakmile jsem v gruntovnici viděl jméno Rosina Stavinoha, udělal jsem kontrolu. Jednak Stavinoha byl majitelem sousedního gruntu č. 68 (je to patrné na indikační skice na obrázku výše) a jednak jsem chtěl zkontrolovat, zda si vdova Rosina nevzala "nějakého" Stavinohu. Touto kontrolou (díky pozemkové knize) jsem přišel na svůj omyl. Vdova Rosina po Jiřím Vaňkovi se znovu vdala až 3. března 1851 za Františka Stavinohu, o čtrnáct let mladšího syna výminkáře Jana Stavinohy a jeho manželky Anny, rodem Martina Vaňka. Bylo to podle mého názoru rozhodnutí pro "sousedskou" výpomoc z gruntem, který potřeboval chlapskou ruku. Tušit se také dá už dřívější spojení s rodem Vaňků z Prostřední Bečvy.

Toto je ten správný zápis a svatba vdovy Rosiny po Janu Vaňkovi ("Rosina witwe nach Johann Waněk"). Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2261, sign, VM V 13, fol. 54 (online zde).

• Rosina, nyní s příjemním Stavinoha, byla znovu vepsána do gruntovní knihy, brzy po svatbě, v říjnu 1851. Důvod vyplývá z předchozího textu.
• Po svatbě (23. října 1855) Marianny Vaněk s Pavlem Kachtíkem, byla 30. října 1855 zapsána jako vlastník Marianna Kachtík. Robota byla před několika lety zrušena, nastala doba pragmatické práce "na svém". Pavel Kachtík byl pasekářem, ale jako vlastník gruntu byla zapsána jeho žena.

Výřez ze zápisu v pozemkové (gruntovní) knize gruntu č. 69 v Prostřední Bečvě, v roce 1851 převedeného na Rosinu, vdovu po Janu Vaňkovi, provdanou za Františka Stavinohu, a v roce 1855 na její dceru Mariannu, provdanou za Pavla Kachtíka z Liptálu. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 113, sign. 3454, fol. 343 (online zde).

• Na dalších stranách navazují zápisy postupného splácení gruntu.

Grunt č. 69 stával mezi Bacovem a Buřovem, na stráni, poměrně daleko od "hlavní cesty".

Číslo 69 (Vaňkův, později Kachtíkův grunt) a číslo 69 (Stavinohův grunt) stávaly vedle sebe. Při prohlížení map stabilního katastru si lze všimnout, že mnohem rozsáhlejší pozemky patřily Janu Vaňkovi z čísla 79, V Pasekách, zhruba o 400 metrů výše. Zdroj: Mapy.cz

Děti - Františka, Kristýna, Barbora a Vincenc

Pavlovi Kachtíkovi a Marianně se na pasekářském gruntu po svatbě narodila nejprve dcera Františka (*1857), po ní Kristýna (*1860), budoucí matka mé prababičky Kristýny Juroškové. Prvním synem u Kachtíků byl Cyril (*1863). V předjaří roku 1863 se však dožil jen tří týdnů. Pak přišla na řadu dcera - Barbora (*1864). Tu jsem málem přehlédl, protože není zapsána v indexu narozených. Při porodu zemřel také další Cyril (*1873), o deset let později. Ten byl z dvojčat, bohužel ani bratr, dvojče Augustin (*1873) se nedožil jednoho roku.

Praprababička Kristýna se narodila Pavlovi Kachtíkovi a Marianně 22. června 1860. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2267, sign, VM V 19, fol. 89.

Kmotrem dětí Pavla Kachtíka byl Cyril Fárek, pasekář z Prostřední Bečvy. Je pravděpodobné, že kmotři byli dobrými a důvěryhodnými známými v rodinách kmotřenců nebo to byli v obci významné osoby. Cyril Fárek byl shodou okolností otcem Františka Fárka, který se (v roce 1777) stal manželem Celestýny, dcery mého předka Jana Tovaryše, zmíněného článku o Hutisku č. 55 a tamním mapování pro katastr. Svět pasekářských osad byl malý.

Mezitím se Pavlovi Kachtíkovi přece jen narodil syn, který přežil dětský věk. V záznamu z matriky s vepsanými poznámkami vidíte ve zkratce některé milníky života tohoto syna - Vincenta (Čeňka). Byl zastřelen!

Práci usnadňuje a zvědavost podněcuje, najdete-li v matrice dopsané poznámky o životních milnících narozené osoby. Tak jako v případě Vincence Kachtíka. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2267, sign, VM V 19, fol. 195.

V životě zažil Pavel Kachtík mnoho osudových chvil a zvratů. Brzy osiřel, myslím, že poznal jak to funguje s prací u kmotra na vodním mlýnu. Opustil rodnou ves v době, kdy už nebylo ke stěhování třeba svolení vrchnosti, snad v době, kdy byla zrušena robota (1848), protože se ženil až v roce 1855. Jako otci mu zemřelo několik synů, včetně dvojčat. U svatby dcery Barbory je uvedeno, že byl krejčím. V necelých šedesáti letech by to bylo možné. On sám doputoval na konec svého života před začátkem jara roku 1887 - zemřel 20. března na zápal plic. Jeho manželka Marianna přežila přelom století. Skonala 10. května 1901.

Jak pokračovaly životy dětí Pavla Kachtíka na přelomu 19. a 20. století? Do nedávna bylo vše ukryto v matrikách, připravených k digitalizaci v Zemském archivu v Opavě. Už ne! Jaká tajemství odhalí Digitální archiv? To vše je příležitost zkusit si malý rozrod... ...v příštím článku.

Vývod (mi) známe otcovské větve Pavla Kachtíka

• Štěpán Kachtík (*??? - †1744, Liptál)
• manželka Kateřina (*cca 1702 - †1742) - O 1725, Liptál
• Matěj Kachtík (*1731, Liptál - †1789, Liptál)
• manželka Justina (Martin) Krampota (*1751 - †1799) - O 1772, Liptál
• Matěj Kachtík (*1773, Liptál - †1821, Liptál), domkař a pasekář v Liptálu
• manželka Rozina (Jiří) Volčík (*1774 - †1831) - O 1795, Liptál
• Pavel Kachtík (*1796, Liptál - †1832, Liptál) čtvrtláník a sedlák v Liptálu
• manželka Rozina (Karel) Smílek (*1798 - †1834) - O 1825, Liptál - viz. další kapitola
• Pavel Kachtík (1826, Liptál - †1887, Prostřední Bečva), pasekář v Prostřední Bečvě
• manželka Marianna (Jan) Vaněk (*1835 - †1901) O 1855, Prostřední Bečva

Děti Pavla Kachtíka a Marianny

• Františka (*1857 - †1907)
• Kristýna (*1860 - †1922)
• Cyril (*1863 - †1863)
• Barbora (*1864 - †???)
• Vincenc (*1866 - †1932)
• Cyril (*1873 - †1873)
• Augustin (*1873 - †1873)
• Cyril a Augustin byli dvojčata

Na ně se soustředím v příštím článku. Mám pro to důvod.

1587 (teoreticky) - Mikuláš Smílek

Ještě se chvíli v závěru vrátím zpět do Liptálu. Matka Pavla Kachtíka byla rodem Karla Smílka z Liptálu. Smílkovi také žili v domě č. 105. Příbuzenstvo se hojně vyskytovalo v Liptálu už v oné době, jejich potomci žijí v Liptálu dodnes.

Trochu v mlze, bez zcela nezpochybnitelně prokázané rodové souvislosti je Karel Smílek spojen s dosud nejstarším zápisem v matrice, které se týká mého předka. Tím je Mikuláš Smílek. Podle zápisu v matrice na obrázku dole, byl "Nicolaus Smilek" pohřben 26. července 1667 ve věku 80 let. Mohl být svědkem proslulého Valašského povstání (1620-1644) i toho, že po jeho potlačení byl Liptál v roce 1644 vypálen.

Zápis, který vede k potenciálně nejrannějšímu datu v mém dosavadním rodokmenu - roku 1597. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2367, sign. Vs I 1, fol. 227 (online zde).

Samozřejmě je třeba brát s rezervou dvě věci:

1. Věk byl pouze odhadnut, zaokrouhlen a reálně se mohl i dost výrazně lišit. Mikuláš se "klidně" mohl narodit až po roce 1600. Na tehdejší dobu by i přes 60 let byl úctyhodný věk.
2. Rodovou větev lze prokázat pouze zprostředkovaně. Matriky pro Liptál začínají rokem 1644, takže lze zachytit data pohřbů u zemřelých a odpočítávat věk pro odhad roku narození. Konkrétní děti Mikuláše Smílka však ještě nelze matričními zápisy křtů prokázat.

První doložené datum křtu předka v rodové linii Smílků je 10. březen 1664 u křtu Václava Smílka. Rodiči byli Jiří Smílek a Zuzana.

Sám jsem tato data a spojení získal díky propojení SmartMatch v MyHeritage z rodokmenu pana Josefa Smílka. Každopádně platí, že rod Smílků v Liptálu žil "od pradávna" a má tam hluboce zapuštěné kořeny.

Pokud jde o doložené datum křtu, už by narození Václava Smílka nebylo nejstarší. Ve Slezské části rodokmenu mám doloženo narození Vavřince Viláška v Koutech (nyní součást Kravař) 5. května 1640. Dostat se s rodokmenem do do třicetileté války je opravdu velké štístko.

P.S.

Památník obětem 1. světové války v Liptálu (evidovaný válečný hrob č. CZE-7212-01129) neobsahuje žádná jména.

Pomník obětem války v Liptálu. Zdroj: VETS, foto Lenka Šimčíkova, 21.2.2014

Mezi Kachtíky a Smílky, kteří odešli do války z Liptálu a už se nevrátili byli např.

• Jan Kachtík (*12. ledna 1892)
• Prohlášen za mrtva 31. března 1917
• Jan Kachtík (*1878)
• Zahynul 3.5.1915
• Jan Smílek (*1995)
• Zahynul v lednu 1918 v Itálii, u Feltre 
• Josef Smílek (*17. dubna 1880)
• Zahynul 16. června 1915 v Haliči, Radenice, Mościska (na území dnešního východního Polska
• Pavel Smílek (*1878)
• Zahynul 19.7.1915 v Ruském Polsku, u Majdanu Howiecki (na území dnešní Ukrajiny)

Ve Velké válce zahynuli i Kachtíkovi z Prostřední Bečvy...

Předci v době mapování pro stabilní katastr - 2. část, Prostřední Bečva (a mlýn)

Rožnovská Bečva

Valašská řeka, jejíž pramen na úbočí kopce Vysoká (1024 m n. m.) jsem navštívil v roce 2015, dala jméno třem osadám, vzniklým po jejím toku - Horní Bečvě, Prostřední Bečvě a Dolní Bečvě. Tovaryšovi, mí předci z matčiny strany putovali historicky proti proudu řeky. Z Dolní Bečvy, odkud pochází první doložení Tovaryšovi z poloviny 17. století, k Horní Bečvě, kde se na sklonku roku 1919 narodil můj děd Jindřich Tovaryš. 

Odbočka z turistické trasy k prameni Rožnovské Bečvy na svahu kopce Vysoká. Zdroj: Vlastní foto, 26.8.2015. 

Střípky historie a mapami z Hutiska a Solance, kde dlouhou dobu žili předci této rodové větve Tovaryšů, jsem se zabýval v minulém článku. Nebylo by to však úplné, kdybych nedoplnil předky z Prostřední Bečvy, osady, kterou lemuje studená říčka Kněhyně (pojmenované podle třetí nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd), vtékající do Bečvy v místech, kde se v současnosti nachází populární areál Zavadilka. Neprovozují je však místní, ale firma z Prahy, v rukách pana Maliny je "stará" restaurace a valašský šenk Zavadilka, bezprostředně u křižovatky.

Také Prostřední Bečva a její poměry byly ztvárněny do katastrálních map stabilního katastru a povinných císařských otisků v roce 1833. Jsou to zdroje, z nichž mohu čerpat, když se pokouším nalézt místa, kde žili předci, kteří v té době na Prostřední Bečvě žili. Byli to:

• Josef Janíček (1812 - 1884), Prostřední Bečva č. 47
• Josef Juroška (1788 - 1843), Prostřední Bečva č. 66 a č. 100
• Jan Vaněk (1796-1843), Prostřední Bečva č. 69*
• Jiří Zetocha (1796 - 1860), Prostřední Bečva č. 135

---------------------------------------------------------

* Jan Vaněk z Prostřední Bečvy, spojuje prostřednictvím své dcery Marianny příběh Prostřední Bečvy a Liptálu u Vsetína (rod Kachtíků). Také tento příběh se dotýká částečně mlýna, toho liptálského. Věnuji mu tudíž zvláštní článek, i s mapami. Pro orientaci, stavení a paseky č. 69, předka Jiřího Vaňka, byly kousek pod Juroškovými (č. 66). Mapy k č. 66 jsou v tomto článku vyobrazeny.

---------------------------------------------------------

Josef Janíček - paseky Galka

Nejmladším z této trojice předků byl Josef Janíček. Jeho příběh ukazuje komplikovaný osud pasekářů, často připomínající koloběh těžké práce a plození dětí. Josefův otec, pasekář Martin Janíček, byl synem Jiřího Janíčka a Anny, z rodu Jana Tomka. Oženil se ve 23 letech, 8. července 1794. Ženou mu byla Marianna Slovenčák, dcera Jiřího Slovenčáka a Veroniky Bartek. V době jejich svatby už zřejmě bylo na cestě první dítě, protože prvorozený syn Jiří se narodil 7. února 1795, osm měsíců po svatbě. Domovem manželů byla chalupa č. 65. Za kmotry svých dětí měl Martin Janíček rychtáře/fojta z Prostřední Bečvy Michala Mikulenku a rychtářovu ženu Markétu. (O fojtech Mikulenkových si můžete přečíst na str. 9 Zpravodaje Prostřední Bečvy 12/2016 - ke stažení zde)

Ti se stali kmotry celkem desetkrát, protože Martin Janíček zplodil za devatenáct let (1795-1814) deset dětí. Odvrácenou stranou tohoto osudu bylo, že přežily pouze dvě - nejstarší dcera Markéta (*19. června 1796) a syn (můj předek) Josef (*22. března 1812). Nejasnosti panují ještě kolem desátého dítěte, nejmladšího syna Martina, narozeného 18. ledna 1814 v čísle 15, který je připsán Martinu Janíčkovi a Marině, vč. shodných kmotrů.

Martin Janíček v roce 1815 zemřel, snad v naději, že jeho poslední synové Josef a Martin přežijí. Jako příčina smrti je uvedena bodavá bolest (něm. "stechen"). V době smrti Martina Janíčka měla jeho manželka Marianna zřejmě málo přes 40 let, nejstarší dcera Markéta necelých devatenáct, malý Josífek 3 roky a Martínek 1 rok.

Markéta Janíček se provdala dva roky po otcově smrti, 25. listopadu 1817 za Jana Křenka. Její matka, vdova Marianna se vdala dva měsíce po dceři, 11. ledna 1818. Vzala si mladinkého Jana Rybáře, syna mlynáře z Prostřední Bečvy. Byla to paradoxní situace. Markéta byla ženou a měla "otčíma", který byl jen o dva roky starší. Hlavně však měl otčíma malý Josef a záhadou obestřený Martin (nemohu najít žádnou jeho svatbu ,ani úmrtí).

25. listopadu 1817 se vdávala Markéta dcera Josefa Janíčka (za nádeníka Jana Křenka). Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2254, sign. VM V 6, str. 17.

11. ledna 1818 se vdávala Markétina matka Marianna, vdova po Josefu Janíčkovi (za Jana Rybáře, "se svolením otce Jana Rybáře"). Mladík se ženil se zralou ženou. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2254, sign. VM V 6, str. 18.

Nepodařilo se mi dosud potvrdit, kdy a kde se Marianna Slovenčák (poprvé provdaná za Martina Janíčka) narodila, ani to, že by její druhé manželství s Janem Rybářem došlo naplnění pokud jde o potomky. To ještě znásobuje otazník nad důvodem takového věkově nerovného manželského svazku, v němž můj předek (syn Josef Janíček z prvního manželství) vyrůstal. V minulém článku o předcích z Hutiska, byl podobný případ vdovy Zuzany po Jiřím Tovaryšovi, která se také provdala za mladíčka a manželství zůstalo bezdětné. 

Marianna zemřela v chalupě č. 47 v srpnu 1829. To znamená, že do této chalupy se její druhý manžel Jan Rybář přiženil. V témže stavení se o dva roky později oženil její syn Josef Janíček (předek z rodokmenu). A ve stejném čísle (47) se, za dalších pár let (19. května 1834), podruhé oženil (po smrti Marianny) i Josefův otčím, vdovec Jan Rybář. Vzal si Markétu, dceru Jiřího Bambúcha z Prostřední Bečvy. V chalupě oba zůstali žít, Jan Rybář byl nádeníkem. V lednu 1838 se jim tam například narodila dokonce dvojčata Honzík a Anička. Po zřejmě bezdětném manželství s vdovou po Josefu Janíčkovi, se Jan Rybář dočkal potomků. V domě č. 47 s Janíčky žil i kompletně nový manželský pár.

Vsuvka - mlýn na Prostřední Bečvě

Když se občas zabývám mlynáři, zkoušel jsem u tohoto syna mlynáře vypátrat více o mlynářských osudech v Prostřední Bečvě. Zřejmě lehce zasáhly do osudu mých předků a jejich příbuzných. Jan Rybář, otec mladšího Jana Rybáře, který si jako mladík vzal vdovu po mém předku Josefu Janíčkovi), byl mlynářem. Vyskytuje se v čísle 91, před přečíslováním. Z indikační skici (a potvrzuje to i povinný císařský otisk) lze odhalit mlýnský náhon na říčce Kněhyni, u Zavadilky, těsně předtím, než se Kněhyně vlévá do Bečvy. Tady jsou oba obrázky.

Na indikační skice je patrný mlýnský náhon, odpojující se od Kněhyně a pak do ní zase ústící. Je to č. 120 (bývalé č. 91). Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Prostřední Bečva - původně Mitter Beczwa (Prostředny Beczwa) - 1833.

Mlýnský náhon a mlýn na mapě povinného císařského otisku z roku 1833.  Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Prostřední Bečva - původně Mitter Beczwa (Prostředny Beczwa) - 1833.

Před Janem Rybářem byl mlynářem jistý Jan Bařina, který zemřel v Prostřední Bečvě č. 91 dne 9. července 1816 (věk cca 80 let). Jako mlynářské příjmení se objevuje v polovině 18. století i Solanský.

Důvodem, proč Jan Rybář (mladší) nepokračoval v mlynářském řemesle, byla možná svatba (pravděpodobně) jeho staršího bratra Františka Rybáře, mlynáře, s Annou, dcerou mlynáře Matrina Třetiny. Podle matriky se odehrála 5. března 1821 na Prostřední Bečvě č. 11.

Ne příliš čitelný zápis "mlynářské svatby". Odkud kdo je není jasné, číslo 11 (?) tedy snad patří k Prostřední Bečvě, z jejíž matriky zápis pochází. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2254, sign. VM V 6, str. 19.

Ještě dříve, 16. září 1787 se v čísle 91 ženil sedmdesátiletý Martin Halamík. Mlynářská stopa Halamíků na Prostřední Bečvě je výrazná. V letech 1829-36 žil v čísle 126 (bývalé číslo 66) Josef Halamík, mlynář, s manželkou Marinou. V čísle 120 (je patrné na indikační skice po přečíslování č. 91) Cyril Halamík s manželkou Barborou (např. roky 1830-1835). Zdá se, že šlo o dlouholetý mlynářský rod působící v Prostřední Bečvě (také Halamíček). Halamíkovi byli mlynáři (podle matrik oddávek) v roce 1853 a 1863. V roce 1893 se ještě v čísle 120 narodil František, syn mlynáře Jana Halamíka.

Zajímavostí, provázející tento mlynářský rod je, že Jan, syn mlynáře Cyrila Halamíka, emigroval v roce 1872 do USA. S manželkou a dětmi. 

Oddávky Jana Halamíka (syna mlynáře Cyrila Halamíka z Prostřední Bečvy č. 120) a Marianny Blinka dne 22.11.1853. Tento pár 25. listopadu 1872 připlul do USA. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2261, sign. VM V 13, fol. 54.

Jan Halamík plul s rodinou z německých Brém do Baltimoru ve státě Maryland). Zemřel na tuberkulózu v Chicagu v roce 1894.

(O emigraci z Valašska či jižní Moravy do USA také chystám článek, možná ne pouze jeden).

Zpět k mapám (a číslu 47)

Josef Janíček, syn Martina, žil v domku č. 47 celý život. V roce 1831 (těsně před mapováním pro stabilní katastr) se oženil s Barborou, dcerou Jiřího Fárka. Měli spolu dva syny a šest dcer. Jediná (předposlední) zemřela v dětském věku. Všechny děti vstoupily do manželských svazků.

Mým následným předkem byla dcera Barbora. Ta se provdala v roce 1854 za Františka Zetochu, do čísla 135. O domku č. 135 v článku píšu až nakonec.

Některé ze shora zmíněných svateb a jejich zapeklité příběhy (svatba dcery a matky-vdovy, vdovce Rybáře...) se již odehrávaly kolem roku, kdy v Prostřední Bečvě probíhalo katastrální mapování. Navíc, v roce 1821 se v matrikách začínají objevovat dvojí čísla - staré a nové. Mapování tedy již proběhlo s "novými" čísly. "Přečíslování" jsou zjistitelná v gruntovních knihách Prostřední Bečvy.

Stavení č. 47 neslo původně číslo 65. Jeho historie říká, že šlo o dominikální grunt, tedy půdu spravovanou přímo šlechtici díky robotě a námezdní síle, která nepodléhala zdanění. V roce 1763 byl na gruntu zapsán můj předek Jiří Slovenčák (otec Marianny, která si vzala Martina Janíčka a po jeho smrti Jana Rybáře). V roce 1796 byl grunt přepsán na Martina Janíčka (ten se na grunt přiženil), v březnu 1820 za 100 guldenů na Mariannu. V roce 1825 přešel grunt za 100 zlatých do rukou Martinova syna a mého předka Josefa Janíčka a v roce 1855 byl zapsán jeho nejstaršímu synovi Cyrilovi a dále až k Pavlovi Janíčkovi (1859-1918) s manželkou Apolénou Blinkovou. Celá historie gruntu č. 47 i se soupisem polností, je zapsaná zde (a na následujících deseti stranách).

Na této straně v gruntovní knize začíná "historie" gruntu č. 47, původně Jiřího Slovenčáka. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 112, sign. 3453, fol. 231-236.

Kde stál pasekářský grunt s chalupou č. 47? Podle indikační skici je to místo, která se nazývá Galka (na rozhraní čtyř mapových listů). Podle novinek z webu Prostřední Bečvy se zdá, že v oblasti Galka ještě není zcela zavedena kanalizace.

Výřez indikační skici se jménem Josef Janíček a číslem 47 je první nápovědou. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Prostřední Bečva - původně Mitter Beczwa (Prostředny Beczwa) - 1833.

Lépe je celé území patrno z mapy ÚAZK. Galka je stráň po pravé straně silnice směrem do Rožnova, za Zavadilkou.

Galka, je území, které lze lokalizovat. Přesnější polohu stavení č. 47 bude obtížné určit. Zdroj: ÚAZK

Pokusil jsem se spojit dva archy císařského otisku, z nichž podle čísel parcel bylo parné, kde stavení a paseky u čísla 47 ležely. Na dalším obrázku je výsledek (vůči poloze Zavadilky). To už je mnohem přesnější představa, kde se příběh rodiny Martina Janíčka, jeho syna Josefa a Jana Rybáře odehrával.

Povinný císařský otisk neuváděl čísla domů a jména, ale pouze čísla parcel. Podle nich bylo možné určit místo. Tak jako u čísla 47 na tomto obrázku. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Prostřední Bečva - původně Mitter Beczwa (Prostředny Beczwa) - 1833.

Z mého rodokmenu příjmení Janíček zmizelo po svatbě Barbory, dcery Josefa Janíčka s Františkem Zetochou. Uvidíte v rekapitulaci.

Josef Juroška, č 66 (a č. 100)

Dalším předkem z Prostřední Bečvy byl Josef Juroška. Juroškové byli předky mé prababičky Kristýny, první manželky Arnošta Červeného, který padl v 1. světové válce.

Jmen odvozených od Jiřího (Jury) bylo a je "na Bečvách" řada - Juroška/Jurošek, Jurča, Juřica, Juřík, Juříček, Jiříček, Jurášek (Fjurášek), Jurajda... Hodně bylo také Josefů Jurošků. Bylo to silné rodové jména (v mé linii Jurošků v rodokmenu se opakuje 4x). V matrice jsem objevil minimálně osm svateb Josefů Jurošků na Prostřední Bečvě mezi roky 1779 až 1830.

Proto nepřekvapí, že na Prostřední Bečvě žilo "paralelně" několik Josefů Jurošků a manželkami. Posoudit to můžete podle svateb, které se v Prostřední Bečvě odehrávaly na přelomu 18. a 19. století. V některých zápisech není uvedeno jméno otce ženicha, proto je i pokračování a pátrání v rodové větvi do minulosti, obtížné.

Svatby jsou přiřazeny ještě ke starým popisným číslům, které se před mapováním v roce 1833 měnilo. V gruntovních knihách jsem našel jak byly tyto domy přečíslovány.

• O 23.11.1779 Josef (Josef) Juroška a Anna (Mikuláš) Juříček, Prostřední Bečva č. 58 (nové č. 100)
• N 31.4.1781 Jiří, Prostřední Bečva č. 38 (2249-632/964). Kmotři: Jiří Mikulenka a Rosina
• N 17.10.1783 Martin, Prostřední Bečva č. 58 (2249-656/964). Kmotři: Jiří Mikulenka a Rosina
• N 29.10.1788 Josef, Prostřední Bečva č. 58. Kmotři: rychtář Jiří Mikulenka a Rosina (viz. zápis dole). Jiří Mikulenka byl také fojt z Prostřední Bečvy, otec Michala Mikulenky, který byl kmotrem dětí u Janíčků.
• O 1.2.1785 Josef Juroška a Anna Matůš, Prostřední Bečva č. 100 (nové č. 108)
• O 7.10.1787 Josef Jurošek a Anna Barabáš, Prostřední Bečva č. 28 (nové č. 66)
• O 3.6.1798 Josef (Jan) Juroška a Anna (Martin) Fjurášek, Prostřední Bečva č. 72 (nové č. 83)
• O 13.8.1811 Josef (Jan) Juroška a Rosina (Martin) Malina, Prostřední Bečva č. 38 (nové č. 98 a č. 182 - podle pozemkových knih rozdělený grunt Jana Jurošky)
• (N 11.7.1780 Josef - Jan Jurošek + Marianna (Mikuláš) Smoček, Prostřední Bečva č. 38)
• O 9.1.1798 Jiří (Martin) Malina a Anna (Jan) Juroška, Prostřední Bečva č. 38
• O 26.8.1798 Jan Jurošek a Veronika (Josef) Malina, Prostřední Bečva č. 38
• Tyto sňatky v čísle 38 mezi Juroškovými a Malinovými se zdají spíše "obchodem", než "láskou". I taková byla doba domlouvání sňatků.
• O 10.11.1812 Josef Juroška a Marina Šmíra, Prostřední Bečva č. 56 (nové č. 102, grunt Martina Maliny)
• Manželský pár mých předků.
• Z 23.3.1843 Marina, žena pasekáře Josefa Jurošky, Prostřední Bečva (nové) č. 100 
• Z 8.12.1843 Josef Juroška, pasekář, Prostřední Bečva (nové) č. 100.
• O 12.2.1828 Josef (Jiří) Juroška a Markéta (Václav) Juříček, Prostřední Bečva č. 123 (staré č. 118)
• O 9.11.1830 Josef (Josef) Juroška a Marina (Kateřina) Vala, Prostřední Bečva č. 66 (staré č. 28)
• Tento Josef byl synem Josefa Jurošky a Anny Barabáš (oddaných v roce 1787).

Jak vidno, je to velká změť jmen a čísel. Mnou sledovaným párem předků je Josef Juroška, který se 10. listopadu 1812 oženil s Mariannou, dcerou Josefa Šmíry, také z Prostřední Bečvy. Při narození jejich dcery Veroniky v roce 1829 mají zapsáno v matrice číslo 65/66 (viz. níže) a to, že je Josef Juroška výminkář. Indikační skica (dole) ukazuje pozemky a stavení č. 66 se jménem Josef Juroška. Svatba jiného Josefa Jurošky z roku 1830 napovídá, že se však snad jedná Josefa Jurošku sezdaného s Marinou v roce 1830. Je možné, že ve stavení č. 66 mohly žít dva páry Josef Juroška a Marina.

Při uvědomování všech těchto zapeklitostí jsem znejistěl, kdy se tedy narodil "můj" Josef Juroška? Pro jistotu jsem to začal ověřovat. Jeden Josef se narodil 29. srpna 1788. Rodiči byli Josef Juroška a Anna. Narodil se ve stavení (staré) č. 58. Tam se podle výše uvedených svateb ženil Josef Juroška a Anna Juříček.

Josef Juroška se narodil Josefovi Juroškovi a Anně 29. srpna 1788 v Prostřední Bečvě č. 58. Je to můj předek? Z textu a důkazů vyplývá, že ano. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2253, sign. VM V 5, fol. 9.

Ovšem teoreticky se tento Josef mohl narodit také páru Josef Juroška a Anna, sezdanému 7. října 1787 v Prostřední Bečvě (staré) č. 28. Byl by tzv. "dítětem svatební noci".

Ověřeno mám, že si Josef Juroška vzal za manželku Mariannu Šmíra. U svatby je č. 56 (ženich, mohlo jít o č. 58 nebo šlo o grunt Martina Maliny, který uzavíral sňatky s Jurošky z čísla 38?) a č. 106 (nevěsta). Zápisy narození jejich dětí (s čísly stavení) jsou následující (všimněte si čísel stavení).

• N 17.12.1814, dcera Marianna, číslo neuvedeno
• N 30.3.1817, syn František, Prostřední Bečva č. 28
• N 7.7.1819 syn Michal, Prostřední Bečva č. 28
• N 1.6.1822 syn Martin (můj předek), Prostřední Bečva č. 28 (staré)
• N 4.10.1825 (v přečíslování) dcera Anna, Prostřední Bečva č. 28/65 (přečíslování)
• N 8.5.1829 dcera Veronika, Prostřední Bečva č. 65/66 (již nové)

A jsme u jádra genealogického pudla. V čísle 28 se v roce 1787 bral jiný pár, bohužel (pro výzkum) shodou okolností také Josef Juroška a Anna. "Můj" Josef se narodil v čísle 58, ale děti se mu rodily v č. 28, změněném na číslo 66 po přečíslování (před mapováním pro stabilní katastr).

Čísla domů správnost zařazení předka Josefa Jurošky v rodokmenu zcela nevyřeší. Mohou opět pomoci kmotři. Jiří Mikulenka (byl nějakou dobu rychtářem v Prostřední Bečvě) s manželkou Rosinou, jsou kmotry páru Juroškových z čísla 58. Jsou kmotry i mého předka. Pro ověření je třeba vždy zkoumat i další rody a souvislosti. (Jinému) páru Josef Juroška a Anna z čísla 28 se narodil Josef dne 2. června 1798. Bohužel zemřel téhož dne. Správnost zařazení mého předka Josefa Jurošky a jeho rodičů tak mohu potvrdit.

Každopádně místo pro (nové) číslo 66 lze určit ze skici pro stabilní katastr. Je na obrázku dole. A je u něj jméno Josef Jurošek. Stejně tak je jméno Josef Juroška uvedeno na mapě u čísla 100. Otázkou k rozlousknutí je, kterých Josefů se tato dvě čísla v roce 1833 týkala.

Můj předek už byl (podle matriky) v roce 1829 na výminku, ale syna Josefa podle všeho neměl. Jméno se (zřejmě) týká Josefa Jurošky, oddaného v roce 1830 jako syna výminkáře Josefa Jurošky. Měl v době svatby kolem 27 let, takže lze hledat narození kolem roku 1803.

15. ledna 1804 se vskutku v (starém) čísle 28 narodil Josef, a to Josefu Juroškovi a Anně, roz. Barabáš. Šlo o pár, oddaný v roce 1787, kterému jiný syn Josef zemřel ihned po porodu (v roce 1798).

V matrikách najdete u zápisů oddávek, narození či úmrtí názvy povolání či pracovní zařazení lidí. V průběhu času se mohou měnit. Ke zmatkům přispělo i to, že Josefové Juroškové jsou porůznu pasekáři i výminkáři. Výminkáři byli bývalými hospodáři na statku. Odstupujícím hospodářem obvykle býval otec a předával hospodářství synovi, často co nejdříve (kvůli finanční zátěži a daním). Pravdou je, že poté, co se páru přestanou rodit děti, je již těžké v matrikách vystopovat další osudy manželů před smrtí.

Tak to vypadá, když se sejde přečíslování, mnoho stejných jmen a příjmení či manželských párů (Josef a Anna, Josef a Marina), všichni jsou širší rodina, pasekáři, nádeníci neb na výminku, snaží se chránit alespoň nějaký majetek, různě rodí děti a umírají. Dopátrat se věrohodné rekonstrukce je pak obtížné a "bez záruky". Nicméně místa jsou jasná.

"V pasekách" - příhodné místo pro paseky a chalupu č. 66 Josefa Jurošky z Prostřední Bečvě. Otázka je, který Josef Juroška to byl. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Prostřední Bečva - původně Mitter Beczwa (Prostředny Beczwa) - 1833.

Lépe lze opět kontext daného místa poznat na základě císařského otisku. Místo je nazváno velmi příhodně - V pasekách, za Bacovem. Stavení k číslu 66 jsou dole (v kroužku).

Širší území na mapě povinného císařského otisku. Oproti jižní Moravě, kde byla červená, tedy zděná stavení, tady jsou zachyceny dřevěná (žlutá) stavení. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Prostřední Bečva - původně Mitter Beczwa (Prostředny Beczwa) - 1833.

Na současné turistické mapě jsem paseky Josefa Jurošky označil červeně s číslem 66.

Josef Juroška i jeho manželka Marianna zemřeli v roce 1843, tedy deset let po mapování. Oba v čísle 100. Jejich syn Martin Juroška (můj předek v rodokmenu) se oženil v roce 1845 v čísle 66. Obě místa jsou vyznačena na mapě. Paseky k číslu 100 také v roce 1833 patřily Josefu Juroškovi (ale kterému, to si v těch všech souvislostech netroufám odhadnout). 

Josef Jurošek, č. 100 (v roce 1833). Můj předek zde v roce 1843 zemřel. Staré číslo bylo 58 - jeho rodný dům. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Prostřední Bečva - původně Mitter Beczwa (Prostředny Beczwa) - 1833. 

Zde si tedy stále moc jistý nejsem. Nevím, kde přímo v roce 1833 žil můj předek Josef Juroška. Děti se mu rodily v chalupě č. 66, dožil v chalupě č. 100.

Nejmladší dcera Josefa Jurošky, Veronika, se narodila v roce 1829 (4 roky před mapováním) na Prostřední Bečvě v chalupě č. 65/66. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2253, sign. VM V 5, str. 99.

Pasekář Josef Juroška (věk 57 let odpovídá) zemřel na sklonku roku 1843 (10 let po mapování) na Prostřední Bečvě v chalupě č. 100. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2263, sign. VM V 15, str. 22.

Protože číslo 100 bylo předtím číslo 58, zemřel nakonec Josef Juroška (devět měsíců po své manželce) v domě, kde se narodil. Pravděpodobně v něm nežil po celou dobu svého života. Ten prožil v čísle 28/66. Byl nejmladším z bratrů, proto i gruntovní kniha poddanského gruntu č. 28/66 prokazuje, že tento grunt byl zapsán nejprve na Jiřího a pak na Jana Jurošku. Josef zde nefiguruje. Jedna strana finančního souhrnu k dominikálnímu (panskému) gruntu č. 58/100 žádná jména neuvádí.

Zde je avizovaná současná turistická mapa okolí Prostřední Bečvy s vyznačením míst, kde se chalupy č. 66 a č. 100 nacházely.

Zde je případ Josefa Jurošky. Při práci s mapami a určováním míst, kde žili mí předci si připadám jako "lovec pokladů". Nehledám konkrétní stavení, ale přibližnou polohu. Přenesení do současné mapy je zároveň jakýmsi "tipem na výlet". Modrá turistická značka vede od Zavadilky, kousek podél říčky Kněhyně, a pak nahoru na Skalíkovu louku a dále na Pustevny. Zdroj: Mapy.cz

Sledování čísel domů/stavení a jejich "historie" např. v případě pasekářských gruntů umožňuje také doplnit informace o tom, kteří nádeníci na gruntech bydleli a zřejmě na nich (za denní mzdu) pracovali. Je tak možné ještě více přiblížit život předků, příbuzných a dalších v obcích. Při prohlížení matrik se toto vše "vyjevuje". Na gruntu č. 58/100 to byl např. Bortel či Skokan, v gruntu č. 28/66 třeba Blinka. Do kroniky to nezařazuji. Zkoumání matrik (a k tomu i dalších dokumentů - pozemkových knih, knih svatebních smluv...) umožňuje badateli a rodopisci vytvořit si tak v některých případech poměrně plastickou představu o životě a běhu času. Tím plastičtější, čím více podkladů je dochováno, archivováno (a v mém případě i online k dispozici). Umím si představit bohatší a podrobnější příběhy, ale uvědomuji si, že je to další porce času navíc. K dispozic je např. několik stovek stran v knihách listin pro velkostatek Valašské Meziříčí, kam Prostřední Bečva patřila. V Zemském archivu  Opava jsou digitalizovány pod signaturami 3476 a dále.

Udělat genealogický rozbor Jurošků s typickým rodovým jménem Josef, to je velká výzva.

Jiří Zetocha, domkař v čísle 135

Posledním předkem, který prožíval čas mapování v roce 1833 na Prostřední Bečvě je Jiří Zetocha. Nebyl pasekářem, ale domkařem (něm. häusler) či chalupníkem, tedy vlastníkem menšího stavení pouze s malou zahrádkou, bez pole. Tito lidé se většinou živili řemeslem nebo námezdnou prací.

Jiří Zetocha se oženil v roce 1831, rok po mapování pro katastr. Žil v chalupě č. 135 s manželkou Markétou, dcerou domkaře Ondřeje Mikulce. Ve stavení č. 135 se narodil i zemřel jejich syn a můj předek František Zetocha (1836 - 1887), manžel Barbory Janíček, kterou si vzal z již dříve popsaného gruntu č. 47.

Místo, kde stával domek č. 135 se jmenuje Kršlený, nedaleko Komárovského potoka. Byla to "výspa" v lesích a svůj ráz (alespoň podle mapy) si toto místo uchovalo dodnes. Odehrávaly se v něm osudy mnoha rodin bratrů Zetochů, synů Martina Zetochy (nar. 1729) a Anny (roz. Žitnik z Dolní Bečvy).

Domek č. 135 u Komárovského potoka. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Prostřední Bečva - původně Mitter Beczwa (Prostředny Beczwa) - 1833. 

V místě zvaném Kršlený, ovšem blíže říčce Kněhyni, stály sklářské hutě. Dnes se toto místo nazývá V Huti.

Sklářské hutě v lesích na Prostřední Bečvě (1833). Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Prostřední Bečva - původně Mitter Beczwa (Prostředny Beczwa) - 1833.

Pro lepší představu ještě pohled na současnou mapu.

V kopcích a lesích nad Prostřední Bečvou... Umístění bývalých hutí a domku č. 135. Zdroj: Mapy.cz

Paradoxně, jak jsem díky tomuto článku zjistil, dva synové Martina Zetochy a Anny Žitnik se stali mými přímými předky - Josef a Michal. To je další případ rozdvojené rodové větvě, která se po čase sňatkem opět spojuje. Tentokrát to bylo po více než 150 letech. Jiné příklady jsem už popisoval v článcích z jižní Moravy a ze Slezska.

Rodová větev Josefa Zetochy (N = narození, O = oddávky):

• N 27.1.1757 Josef - Martin Zetocha + Anna (Žitnik)
• O 27.11.1787 Josef (Martin) Zetocha a Rosina Pavelka
• N 21.8.1796 Jiří - Josef Zetocha + Rosina
• O 12.6.1831 Jiří (Josef) Zetocha a Markéta (Ondřej) Mikulec
• Tomuto páru je věnovaná část článek k číslu 135.
• N 26.3.1834 František - Jiří Zetocha + Markéta (Mikulec)
• O 21.11.1854 František (Jiří) Zetocha a Barbora (Josef) Janíček
• Josefu Janíčkovi je věnovaná část článku k číslu 47.
• N 15.3.1869 Františka - František Zetocha + Barbora (Janíček)
• O 29.5.1888 Josef (Jan) Tovaryš a Františka (František) Zetocha
• Spojení sňatkem s Tovaryši z Hutiska č. 55 - mapy v minulém článku.
• N 20.12.1892 Josef - Josef Tovaryš + Františka (Zetocha)
• Můj praděd, který si vzal v roce 1920 Kristýnu (vdovu po Arnoštu Červeném), rodem Josefa Jurošky (z rodové větve, jíž jsem se věnoval a patřící k domu č. 66 a/nebo 100).

Rodová větev Josefova bratra Michala Zetochy (N = narození, O = oddávky):

• N 11.1.1763 Michal - Martin Zetocha + Anna (Žitnik)
• O 27.8.1798 Michal (Martin) Zetocha a Anna (Jan) Malina
• N 18.10.1807 Rosina - Michal Zetocha + Anna (Malina)
• O 31.1.1825 Jan (Jiří) Vaněk a Rosina (Michal) Zetocha
• K Janu Vaňkovi jsem v úvodu zmínil, že se mu budu věnovat v souvislosti s rodem Kachtíků a obcí Liptál.
• N 22.3.1835 Marianna - Jan Vaněk + Rosina (Zetocha)
• O 23.10.1855 Pavel (Pavel) Kachtík a Marianna (Jan) Vaněk
• Zde do hry vstupuje avizovaná obec Liptál u Vsetína a rod Kachtíků.
• N 30.12.1857 Kristýna - Pavel Kachtík + Marianna (Vaněk)
• O 18.10.1881 Josef (Martin) Juroška + Kristýna (Kachtík)
• Rod Jurošků předka Josefa Jurošky, o němž je část tohoto článku k číslu 66 a 100.
• N 10.6.1890 Kristýna - Josef Juroška + Kristýna (Kachtík)
• O 21.1.1920 Josef Tovaryš a Kristýna Juroška (vdova po Arnoštu Červeném)
• Toto je svatba mého praděda, tři týdny po narození dědy Jindřicha Tovaryše.

Gruntovní kniha potvrzuje to, co vím z matriky. Domek č. 135 byl zapsán na Jiřího Zetochu a jeho staré číslo bylo 34. Když jsem v matrice našel křest Jiřího Zetochy u čísla 34 a úmrtí u čísla 135, nebylo ihned jasné, že se jedná o stejné místo. Gruntovní kniha to dokazuje.

Domek č. 135 byl dříve č. 34. Svůj život v kopci a v lesích v něm prožil Jiří Zetocha, můj předek z Prostřední Bečvy (jméno a číslo domu červeně označeny. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 114, sign. 3455, fol. 671-672.

Jiří Zetocha byl synem nádeníka Josefa Zetochy. Narodil se 21. srpna 1796 v čísle 34... Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2253, sign. VM V 5, fol. 14.

...a zemřel 2. února 1860 v čísle 135. Jen z matriky nemusí být vždy jisté, že poznáte, že se jedná o totéž stavení po přečíslování. Gruntovní kniha (první obrázek z této trojice) to může prokázat. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2263, sign. VM V 15, str. 98.

Příklad Jiřího Zetochy je také jeden z příkladů, kdy manželé zemřou velice rychle po sobě. Markéta, jeho manželka jeho, zemřela 22. ledna 1860, Jiří Zetocha jedenáct dní po ní. Příčinou byl zánět plic, přenesená nemoc díky podmínkám, v jakých naši předci a jejich rodiny žili. Nemoc v domě byla mnohdy pohromou, která dokázala přinést zkázu celých rodin. Příběhy zde a zde to dokládají.

---------------------------------------------------------

Místa, kde v roce 1833 žili na Prostřední Bečvě mí tři předci jsem díky mapám ze stabilního katastru a císařským otiskům našel. Myslím, že postup není složitý a mám naději, že vás to inspiruje k vlastnímu hledání pro vaši rodinnou kroniku, jako tip na výlet či k prostému rozšíření povědomí, kudy kráčela vaše rodinní historie, kroky a životy vašich předků.

Aby to bylo vše pohromadě, vyznačil jsem si místa, o nichž jsem v článku psal, na jednom obrázku mapy. Od nynějška se na Prostřední Bečvu budu dívat jinak. Ta místa už pro mě nebudou anonymní.

Kopce, lesy, paseky... Z "hvězdiček", které najdete i na mapce v minulém článku na druhém břehu Bečvy, se spojil osud Josefa Tovaryše a Kristýny Juroškové - Červené, rodičů mého děda Jindřicha Tovaryše z Horní Bečvy. Zdroj: Mapy.cz

Rodokmen z Postřední Bečvy

Pro pořádek ještě "cesta" mých předků v rodokmenu z Prostřední Bečvy. Naznačena už byla při vysvětlení dvojité rodové linie bratří Zetochů.

Josef Juroška a Marina Šmíra (Prostřední Bečva č. 66 a/nebo č. 100)

• N 1.6.1822 Martin - Josef Juroška + Marina Šmíra
• O 20.11.1845 Martin (Josef) Juroška a Barbara (Jan) Kafka, vdova po Janu Jurčovi
• N 30 12.1857 Josef - Martin Juroška + Barbara Kafka - Jurča
• O 18.10.1881 Josef (Martin) Juroška a Kristýna (Pavel) Kachtík
• Příběhu Kachtíků z Liptálu se budu také v nejbližší době věnovat. Vyplývá z něj otázka, jak vlastně byli vychovávání sirotci.
• N 10.6.1890 Kristýna - Josef Juroška + Kristýna Kachtík
• Jejím prvním manželem byl Arnošt Červený.

Martin Janíček a Marina Slovenčák (Prostřední Bečva č. 47)

• N 22.3.1812 Josef - Martin Janíček + Marina Slovenčák
• O 8.11.1831 Josef (Martin) Janíček a Barbora (Jiří) Fárek
• N 5.11.1833 Barbora - Josef Janíček + Barbora Fárek

Jiří Zetocha a Markéta Mikulec (Prostřední Bečva č. 135)

• N 26.3.1834 František - Jiří Zetocha + Markéta Mikulec
• O 21.11.1854 František (Jiří) Zetocha a Barbora (Josef) Janíček
• N 15.3.1869 Františka - František Zetocha + Barbora Janíček

Vyústění v rodové linii děda Jindřicha Tovaryše je následující.

Nejprve se Josef Tovaryš z Hutiska č. 55 oženil s Františkou, dcerou domkaře Františka Zetochy z Prostřední Bečvy č. 135. Jejich prvorozený syn a můj praděd Josef Tovaryš se narodil na Solanci (zřejmě v nynějším čísle 141, kde je v současné době penzion)

• O 29.5.1888 Josef (Jan) Tovaryš a Františka (František) Zetocha
• N 20.12.1892 Josef - Josef Tovaryš + Františka Zetocha

Po narození praděda Josefa se Tovaryšovi přestěhovali na Horní Bečvu, kde se 25. dubna 1896 narodil můj "strýc z Lopůňky" Julius, o němž jsem se zmínil minule. Pak přišla Velká válka v níž padl Arnošt Červený, manžel Kristýny Juroškové. Vdova Kristýna se pak provdala za Josefa Tovaryše, toho, narozeného na Solanci. To už byl tři týdny na světě můj děd Jindřich.

• O 21.1.1920 Josef (Josef) Tovaryš a Kristýna (Josef) Juroška, vdova po Arnoštu Červeném
• N 30.12.1919 Jindřich - Josef Tovaryš + Kristýna Juroška-Červený (Můj děda se narodil ještě před svatbou svých rodičů, ale už bylo po ohláškách).

Takto vepsal osud mých předků z Hutiska, Solance a Prostřední Bečvy příběh do jejich životů. Kromě jmen, dat a čísel má už tento příběh i svá konkrétní místa, která jsem odhalil v tomto a minulém článku. S pomocí matrik, map a gruntovních knih. Díky za ně. Ještě k nim patří Liptál (už jej zpracovávám, i tam byl mlýn...).