Předci v době mapování pro stabilní katastr - 2. část, Tovaryšovi v Hutisku, pod Soláňem

Můj děd Jindřich Tovaryš se narodil na Horní Bečvě. Předtím, než jsem pronikl do rodopisu, mě nenapadlo, že by mohl být první z jeho mužské linie, který z Horní Bečvy bude pocházet. A je tomu skutečně tak. Z Dolní Bečvy, přes Hutisko a Solanec doputovali dědovi předci, než se děda stal hornobečvanským rodákem (i když ne prvním Tovaryšem na Horní Bečvě narozeným)..

Ovšem v době mapování pro stabilní katastr byli Tovaryšovi usazeni na Hutisku. Tomuto místu na Valašsku bych chtěl věnovat druhý díl minisérie, kterou jsem zahájil předky, kteří v roce 1827, kdy probíhalo tamní mapování, žili v Uhřicích a Dambořicích. (Článek zaznamenal slušný úspěch a ohlas, děkuji.)

Na Valašsku se ocitáme v roce 1833, tedy o šest let později. To byl rok, kdy mapovací komise zakreslovala a zapisovala poměry v Hutisku, na Solanci i v Prostřední Bečvě, tedy v místech, kde žili mí předci z rodokmenu.

Z Tovaryšů, mých přímých předků, žili v té době Jiří Tovaryš (1782 - 1844), manžel Veroniky, rozené Babčan z Karlovic, a jejich syn Jan (1812 - 1885). Oba tito Tovaryši se narodili v Hutisku č. 27 a zemřeli v Hutisku č. 55.

Území "bečvanských dějin" Tovaryšů a dalších předků. Zdroj: ÚAZK

I historie Tovaryšů s sebou nese pohnuté osudy a péči o těžce vydřený majetek.

Pouť Tovaryšů - z Dolní Bečvy pod Soláň

Na Hutisko přesídlili Tovaryšovi v letech 1703-1704 díky Václavu Tovaryšovi, který si namluvil nevěstu z Markétu (rodem Jan Koláček) z Hutiska. Svatbu slavili v Dolní Bečvě 16. září 1703, jejich první dítě, dcera Kateřina, se narodila v srpnu 1704 na Hutisku. Tam spatřil světlo světa i její bratr Matěj, další z mých předků, který se stal v Hutisku tkadlecem a pasekářem. Zemřel v roce 1774 a v matrice je u něj už napsáno i číslo domu - 27.

Matěj koupil od otce Václava "grunt" v Hutisku v roce 1744, což stvrdili fojt Jura Magera, purkmistr Matěj Dorotík i konšel Jakub Martiňák a další.

Zápis v gruntovní knize o koupi gruntu v Hutisku Matěje Tovaryše od jeho otce Václava. 104 let poté co Jura Tovaryš koupil kopaninu v Dolní Bečvě, jeho vnuk Václav prodal (už) grunt v Hutisku svému synovi. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 767, sign. 3470, str. 174.

Matějův syn, Martin Tovaryš si přivedl manželku "až" z Rožnova. Byla to Zuzana, dcera Jana Ráry. Jejich osud a obzvláště konec byl velice pohnutý. Vztahuje se právě k chalupě č. 27. Martinovi a Zuzaně se narodil prvorozený syn Jiří čtrnáct měsíců po svatbě, 18. dubna 1780. Zemřel však v necelých třech měsících. Další syn, opět Jiří (a osoba, které se týkalo mapování pro katastr) se narodil v roce 1782. Měl ještě jednoho mladšího bratra (Martina) a tři mladší sestry - Barboru, Kateřinu a Veroniku. Nejmladší Veronika se narodila v roce 1792.

Když měl (můj předek) Jiří Tovaryš 12 let, odehrála se v Hutisku č. 27 tragédie. Měla jméno spalničky. Během několika týdnů rodina téměř vymřela. Posuďte sami podle dat úmrtí:

• 7 července 1794 zemřel Martin, syn Martina Tovaryše (desetiletý bratr Jiřího).
• 21. července 1794 zemřela Kateřina, dcera Martina Tovaryše (pětiletá sestra Jiřího).
• 22. července 1794 zemřela Barbora, dcera Martina Tovaryše (sedmiletá sestra Jiřího).
• 29. července 1794 zemřela Veronika, nejmladší, teprve dvouletá dcera Martina Tovaryše (sestra Jiřího).
• 18. srpna 1784 zemřel Martin Tovaryš, hlava rodiny, manžel Zuzany, otec Jiřího a všech čtyř zemřelých dětí.

Je to v dnešním měřítku "moderního života" a lékařské péče něco nepředstavitelného. Dvanáctiletému Jiříkovi během 40 dnů zemřeli všichni sourozenci a táta. Jeho matka Zuzana měla 45 let.

V jiné rodové linii Tovaryšů se rodinná tragédie odehrála v letech 1858 a 1878.

Rok a půl po osudové tragédii se vdova Zuzana, s jediným přeživším synem, tehdy už čtrnáctiletým Jurou, opět provdala. Vzala si o jedenadvacet let mladšího Martina Skalíka ze Solance. Bohužel z jejich dalšího osudu jsem byl schopen pouze vyhledat, že Martin Skalík zemřel v Solanci v roce 1812. Zuzanin syn Jiří Tovaryš byl tou dobou již usazen v Hutisku č. 27, od roku 1807 ženatý. Kdoví, zda předtím sdílel matčin osud s mladinkým otčímem. Každopádně manželství vdovy Zuzany a Martina Skalíka je obestřeno záhadou. V Hutisku, ani Solanci není k nalezení žádné jejich dítě, ani datum úmrtí Zuzany, ani doklad o tom, že by se po smrti druhého manžela Martina Skalíka snad ještě potřetí vdala. Zmizela beze stopy.

Když jsem připravoval tento článek, objevil jsem ještě jedno dítě Jiřího Tovaryše a Veroniky Babčan. V tomto zápise je Veronika uvedena jako dcera Jana Holčáka. To je stopa, kterou jsem při prvotním výzkumu původu Babčanů neměl. Na druhé straně to dokládá má správná odhalení z pátrání po tom, kdo byli a odkud přišli Babčani. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2250, sign. VM V 2, fol. 28.

V dřevěné chalupě č. 27 žili i další Tovaryšovi. Žil zde nejstarší z bratrů, Josef, s manželkou Annou (rodem Jana Měkyňů) a Michal, mladší bratr Martina Tovaryše, který měl rovněž manželku z Karlovic (Veroniku, rodem Planka). V této rodině se naopak v listopadu 1794 narodila dcerka Anna (později provdaná za Josefa Mišuta).  Zdá se, že v tehdejším stavení č. 27 žily na počátku léta 1794 minimálně tři manželské páry a dvanáct dětí!

Všichni tři bratři, synové tkadlece a pasekáře Matěje Tovaryše, kteří žili v chalupě č. 27 byli pasekáři. Být pasekářem bylo na Valašsku specifické a těžké živobytí. "Nové" i pro latinsky píšící faráře a zapisovatele, kteří tomuto povolání přiřkli latinský název "pasekarius".

Paseky byly mýtiny, které vznikly vykácením lesního porostu. Proto byly pasekami nazývány také malé skupiny hospodářských usedlostí, které ležely mimo obec, uprostřed lesů. Šlo o výsledek fenoménu ze 16. století, nazvaného "pasekářská kolonizace". Z níže položených osad se pasekářskou kolonizací existující obce rozšiřovaly do vyšších lesnatých poloh. Paseky byly často otcovským dědictvím, když v obci již nebylo vhodné stavební místo. Prvky pasekářské kolonizace jsou v beskydské krajině patrné dodnes, i přes hustou chatovou zástavbu. Hledání bývalých míst proto bude zřejmě jen velmi přibližné.

Jiří Tovaryš a jeho syn Jan Tovaryš, č. 55

Jediné přeživší dítě Martina Tovaryše, Jiřík, se oženil, jak jsem výše napsal, v roce 1807, s dcerou Jana Holčáka - Babčana. Jejich manželství trvalo 11 let, do smrti Veroniky. Veronika porodila čtyři syny (Josefa, Jana, Martina a Františka), z nichž se pouze dva dočkali dospělosti - Josef (1809 - 1867) a Jan (1812 - 1885), můj přímý předek. Vdovec a pasekář Jiří Tovaryš, přestože ovdověl v pouhých 36 letech, se už znovu neoženil.

Pokud budeme sledovat čísla stavení v matrikách, setkáme se v případě Jiřího Tovaryše v Hutisku s těmito čísly:

• č. 27 (v letech 1782 až 1812), 
• č. 107 (v letech 1818 až 1825). 
• V roce 1825 při úmrtí jeho syna Martina je zapsáno číslo 107/55.
• č. 55 (v letech 1825 až 1844 a dále až do roku 1885) 

Při mapování pro stabilní katastr roku 1833 žil vdovec Jiří Tovaryš v čísla 55, spolu se syny Josefem (oženil se v roce 1832 s Barborou Martina Trčky ze Solance) a Janem, který měl 21 let, ale ještě dlouho zůstal svobodný.

Podle záznamů v gruntovní knize pro Hutisko zjistíme, že Matěj Tovaryš podělil své syny dvěma pasekářskými grunty.

• Nejstarší z bratrů, Josef Tovaryš, koupil za 7,30 guldenů grunt č. 27 v roce 1779. Je zde zapsáno přečíslování na nové číslo 54. V roce 1816, za 30 guldenů, získal grunt Jan Tovaryš. 16. července 1841 se majitelem gruntu stal za 120 guldenů Martin Trčka.

• Mladší Martin Tovaryš získal grunt, který měl číslo 107 (později č. 55), také v roce 1779, za 30 guldenů. V roce 1832 byl grunt převeden za 30 guldenů na jeho syna Jiřího Tovaryše a vzápětí na Josefa Tovaryše, nejstaršího Jiřího syna. Po svatbě, v roce 1864 získali grunt č. 55 Ondřej Tovaryš (prvorozený syn Jana Tovaryše) s manželkou Rosinou. Tyto zápisy ukazuje strana z pozemkové knihy na následujícím obrázku.

Převody chalupy č. 107/55 pečlivě zaznamenaly gruntovní knihy. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 74, sign. 3473, fol. 272.

V indikační skice z roku 1833 najdeme místo hospodaření Tovaryšů z Hutiska č. 27/54 a č. 107/55 na mapě Solance. Je zapsáno pod jménem Josefa Tovaryše (č. 55) a jeho bratra Jana Tovaryše (č. 54), synů Jiřího Tovaryše a Veroniky Babčan. U místa na mapě je napsáno "na Soláni".

Na Soláni - paseky Josefa Tovaryše z Hutiska č. 55 (a 54) na indikační skice. Žil zde i můj předek Jan Tovaryš a jeho otec Jiří Tovaryš. Janu Tovaryšovi je připsáno č. 54, avšak jde o jedno území. Svatba Jana Tovaryše z roku 1847 poukazuje na to, že otec bratrů Josefa a Jana byl "půlpasekář". Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Solanec p. Soláněm - původně Solanetz (Solanetz) - 1833.

Širší přehled (s vyznačenými žlutými dřevěnými staveními) ukazuje výřez z povinného císařského otisku daného místa. Přibližnou orientaci ukazují nápis "Na Soláni" a "Za Starou hutí". Šedě vybarvené oblasti jsou lesy, které oddělovaly pozemky Josefa a Jana Tovaryšových od sousedních pozemků Martina Ryšici (č.39), Jana Jakeše (č. 52), Martina Koláčka (č. 62), Jana Solanského (č. 126) a Martina Chovance (č. 56). Okolní lesy patřily majiteli panství, hraběti Františku Kinskému. Zdá se, že na pozemcích byla i kaplička nebo kříž.

Tovaryšovi měli na svém pasekářském území zbudovánu i kapličku. Vždyť do kostela bylo daleko. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Solanec p. Soláněm - původně Solanetz (Solanetz) - 1833.

Kde konkrétně se ony paseky, na nichž žili, sdíleli své osudy, těžce pracovali a umírali Tovaryšovi, nacházely? Myslím, že přibližně v místech, které jsem označil na mapě. Místo protínala cesta, nacházelo se na východním okraji katastru. Výškově jsou zde vrstevnice přes 800 m n. m. Jde o přibližný odhad, ne přesná měření. Je to tip na víkendový výlet v průběhu léta. Křižovatka turistických značených cest vybízí k průzkumu.

Někde v okolí vyznačeného místa se nacházelo stavení a paseky, mých předků Tovaryšů v roce 1833. Vlevo od vyznačeného místa, kde je žlutě vyznačená současná asfaltová cesta, se narodil zřejmě můj praděd Josef Tovaryš (tam, kde je cesta ve tvaru tzv. "vracečky"). Zdroj: Mapy.cz

Když jsem v minulosti s rodinou několikrát lyžoval na Soláni, nenapadlo by mě, že se v blízkosti několika stovek metrů kdysi odehrávaly dávné osudy mých předků. I to jsou "aha momenty", které přináší genealogie a pátrání ve starých mapách. Momenty, které stojí za to.

Josef Fárek, Solanec č. 62

Jan Tovaryš z Hutiska č. 55 se ženil relativně pozdě, 9. února 1847, ve 35 letech. Proč, to zůstane záhadou. Přežil jako jediný s matkou rodinou tragédii, která ho potkala v jeho dvanácti letech. Je těžké si to vše představit. Jan se oženil s dcerou Josefa Fárka ze Solance, Mariannou. Rok po svatbě se formálně dočkali zrušení roboty (1848). Něco by mohla napovědět skutečnost, že už v roce 1832 byla mezi nastávajícími manžely zřejmě uzavřena svatební smlouva. Nemám ji k dispozici, vycházím pouze z faktu, který zmiňuje pozemková kniha Hutiska:

"V základě Janem Tovaryš v Hutisku dne 24. března 1870 vydané kvitance se výmaz práva zástavního pro Jana Tovaryš ze svatební smlouvy ze dne 9. února 1832 za 1 krávu, 2 ovce a 25 zlatých váznoucího skládá."

Kde na Solanci bydleli rodiče nevěsty, Josef Fárek s manželkou Annou (rodem Jiřího Juříčka)? Budoucí nevěsta Marianna se narodila v Solanci č. 31 v roce 1816. Její bratr Jan Farek, narozený v roce 1823 měl v matrice u narození zapsáno číslo 31/62. Před mapováním došlo v Hutisku a na Solanci (i na Prostřední Bečvě) k přečíslování stavení. Při mapování (1833) je tedy možné zkusit hledat na Solanci č. 62. Potvrzuje to i zápis svatby z roku 1847, který ukazuje na to, že ženich Jan Tovaryš (tehdy nádeník) byl z Hutiska č. 55 a nevěsta ze Solance č. 62.

Čitelný zápis svatby Jana Tovaryše a Marianny Fárek. Předznamenán byl o 15 let dříve manželskou smlouvou. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 2261, sign. VM V 13, fol. 23 (online zde).

Výřez z indikační skici ukazuje, že blízkým sousedem Josefa Fárka (č. 62) byl Josef Ručka (č. 63).

Indikační skica zachycuje Josefa Fárka v Solanci č. 62. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Solanec p. Soláněm - původně Solanetz (Solanetz) - 1833.

Širší výřez z povinného otisku katastrální mapy identifikuje dané místo jako "Pod Káním".

Kontext místa, kde žil Josef Fárek na výřezu povinného císařského otisku katastrální mapy. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Solanec p. Soláněm - původně Solanetz (Solanetz) - 1833.

Na závěr vlastního "mapování" jsem se opět snažil odhadnout, kde asi bylo ono místo, zachycené na mapách z roku 1833. Šlo o místo položené níže, blíže k řece Bečvě, v blízkosti potoka zvaného Kaňůvka.

Samotný výřez současné mapy asi ještě moc neodhalí. Alespoň umístění vůči "centru" obce Hutisko-Solanec. Zdroj: Mapy.cz

Obce Hutisko a Solanec pod Soláněm bývaly původně samostatné. K jejich sjednocení v obec Hutisko-Solanec došlo v roce 1960. Tovaryšovy a Fárkovy v roce 1833 na dnešní mapě okolí Hutiska-Solance ukazuje následující obrázek, pro srovnání situace na levém břehu Rožnovské Bečvy.

V označených místech žili Tovaryšovi a Fárkovi v roce 1833, než se jejich rody v roce 1847 spojily svatbou Jana Tovaryše s Marianny Fárek. Jedním z jejich dětí byl Josef Tovaryš (1860 - 1944), děd mého děda Jindřicha Tovaryše. Ten jej ještě zažil, ale nikdy jsme spolu o něm nemluvili. Jaká škoda. Jindřichovým otcem se stal rodák ze Solance, Josef Tovaryš (1892 - 1966). Zdroj: Mapy.cz

Osudy mých předků se odehrávaly i na pravém břehu Bečvy, v obci Prostřední Bečva. Juroška/Jurošek, Jurča, Juříček, Jurajda... Zase příště.

Rekapitulace a závěr

Na závěr si dovolím stručné shrnutí rodů bratrů, kteří byli syny Matěje Tovaryše a vytvořili jádro a základ pasekářského osídlení Tovaryšů, matričně v Hutisku, ale fakticky pod kopcem Soláň. Zdá se, že má rodová větev zde byla od roku 1704 do roku 1888-1890.

• Matěj Tovaryš (1718-1774), tkadlec a pasekář v Hutisku, manželka "neznámá" Dorota. V roce 1744 měl v pozemkové knize Hutiska zapsány dva pasekářské grunty - č. 54 a č. 55. Ty koupil od otce Václava Tovaryše.
• Josef Tovaryš (1750-1805), nejstarší žijící syn Matěje Tovaryše, manželka Anna (Jan) Měkyňa ze Solance. V roce 1779 získal Josef Tovaryš grunt č. 54/27.
• Martin Tovaryš (1751-1794), syn Matěje Tovaryše, manželka Zuzana (Jan) Rára. Mí předci. Tento pár postihla výše popsaná rodinná tragédie se spalničkami, kterou přežila jen matka a syn Jiří. V roce 1779 získal grunt č. 55/107.
• Jiří Tovaryš (1782-1844), jediné přeživší dítě, syn Martina Tovaryše, manželka Veronika (Jan) Holčák-Babčan. Koupil grunt č. 55 od otce Martina Tovaryše v roce 1832 za 30 guldenů. (Gulden - zlatý, zlatka, půltolar, byla mince, používaná na území habsburské monarchie, Rakouského císařství a Rakousko-Uherska v letech 1854-1892. Dělil se na 60 krejcarů.)
• Josef Tovaryš (1809-1867), syn Jiřího Tovaryše, manželka Barbora (Martin) Trčka, s níž měl uzavřenou svatební smlouvu. Ve prospěch Martina Trčky byl prodán grunt č. 55 v roce 1841 za 120 guldenů.
• Jan Tovaryš (1812-1885), syn Jiřího Tovaryše, v roce 1816 koupil grunt č. 54 snad od strýce Josefa Tovaryše. Manželka Marianna (Josef) Fárek. Ženil se pozdě (1847), měl však zřejmě (?) uzavřenou manželskou smlouvu z roku 1832. Zástava ze smlouvy byla vymazána v roce 1870. U svatby syna Josefa je uvedeno, že Jan byl hoferem (nádeníkem).
• Ondřej Tovaryš (1840-1888), syn Jana Tovaryše, manželka Rosina (Martin) Remža. Narodil se ve Fárkově stavení, v rodném domě své matky, Solanec č. 62. Získali  Rosinou grunt č. 55 v roce 1864.
• Josef Tovaryš (1860-1944), syn Jana Tovaryše a můj prapraděd (děd mého děda Jindřicha Tovaryše) se narodil v Hutisku č. 55 a v roce 1888 se oženil na Prostřední Bečvě (č. 135) s Františkou, dcerou Františka Zetochy. Svědkem jeho svatby byl bratr, pasekář Ondřej Tovaryš, který tři měsíce po Josefově svatbě zemřel. Osudy tohoto předka jsou ještě součástí "živých" matrik. Jisté je, že opustil Hutisko a Solanec a usadil se na Horní Bečvě. Můj praděd Josef (zřejmě byl jejich prvorozeným synem) se narodil na Solanci, jeho bratr Julius Tovaryš už na Horní Bečvě. Julius byl "strýc", za kterým jsem v dětství s rodiči jezdíval na chaloupku "na Lopůňce", nedaleko pod chatou Martiňák na Horní Bečvě. Děda Jindřich tam na hrušeň věšel jablka nebo bonbóny a z dětí (bývaly tam sestřenice a bratranci) si dělal dobromyslnou legraci. Miloval jsem a miluji tamní bečvanské jehličnaté lesy s jemnou travičkou...

Dědův strýc Julius Tovaryš byl patrně první Tovaryš, který se narodil na Horní Bečvě. Dožil se požehnaného věku. Zdroj: Vlastní foto z 1.7.2015, kdy jsem Horní Bečvu navštívil s mamkou a potomky Arnošta Červeného, k uctění 100 let od jeho smrti ve Velké válce.

• Michal Tovaryš (1756-1810), nejmladší ze synů Matěje Tovaryše, manželka Veronika Planka z Karlovic. Jeho potomci se usadili v Hutisku č. 127. Tento grunt drželi do roku 1880, poté přešel za 300 zlatých na Josefa Fárka a Rozinu, vnučku Michala Tovaryše.

Touto svatbou Josefa Tovaryše z Hutiska č. 55 začíná po 180 letech cesta odchodu mých předků Tovaryšů z Hutiska a Solance, z pasek po horou Soláň. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 13062, sign. VM V 39, str. 1.

Tovaryšovi v Hutisku-Solanci stále žijí. Z jakých rodových větví jsou to potomci, to nevím. Ještě jsem se s nimi nepotkal a neznám je. Je však jisté, že to jsou vzdálení pokrevní příbuzní.

Výzkumy gruntovních knih nemám ještě ukončeny, zde jsem v rekapitulaci uvedl jen základní linie pro představu. V práci s pozemkovými knihami mám ještě velké mezery. Podstatné bylo zjištění místa, kde se paseky Tovaryšů v době mapování pro stabilní katastr nacházely. U mých předků jsem si představu vytvořil.

Je to velký kontrast oproti práci s mapami v minulém článku z Uhřic a Dambořic. Tamní sedláci měli grunty se zděnými staveními ve vsi a byli obklopeni lány polí, které byly roztříštěné, obklopovaly ves a sedláci jezdili svá hospodářství obdělávat.

Na Valašsku mí pasekářští předci bydleli v dřevěnicích na místech, které po generace vydobývali z lesa a přetvářeli v paseky, na kterých mohli pěstovat dobytek (ovce, krávy), drůbež, snad ovoce na sušení. Těžce dřeli a pečlivě se starali o malý majetek, který spláceli.

Ať byli jací chtěli, snažili se zajistit lepší budoucnost a život svým dětem. Zaslouží velkou úctu a respekt.