30. 3. 2018

Antonín Kučera (*1894 - †1919) - nezvěstný mladík s fotografií v uniformě

Když jsem dělal první rešerši, nemyslel jsem si, že bych Antonína Kučeru dostal do databáze ke svému rodokmenu. Nakonec se ukázalo překvapivě brzy, že máme společné předky (rodiče jeho babičky). Bohužel vstupních informací ohledně války moc není. Byl vojínem a byl prohlášen za mrtvého k 31.12.1919. Vojenská jednotka, v níž byl zařazen, není uvedena. Skartován byl i kmenový list vojáka.

Východiskem pro "příběh z války" bylo "žlutý lístek".

Žlutý lístek z kartotéky padlých VÚA, jediné, o co se lze při pátrání po válečném osudu Antonína Kučery opřít. Zdroj: VÚA Praha

Je spousta amatérských genealogů, kteří při hledání svých předků z let Velké války má k dispozici o vojácích pouze tyto údaje. Existence kartotékového lístku totiž nezaručuje, že na něm najdete datum smrti, jednotku ani další informace. Když máte štěstí, je to fajn. Když se můžete opřít o kmenový list, je to ještě lepší. Když nic z toho není, publikace ÖULK a popis dění velké války vám nepomůže. Proto je tento článek docela krátký.

Antonín Kučera

Antonín patří k těm nejmladším, kteří odešli do války a už se živí nevrátili. Narodil se 4. února 1894 rodičům Antonínu Kučerovi a Ludmile z rodu Františka Bayera. Rodným domem byl dům č. 121 v Uhřicích. Matka Ludmila pocházela ze Žarošic a byla nemanželskou dcerou Marie Koutný, později provdané za Františka Bayera z Dalešic, který je dodatečně do matriky dopsán jako otec.

Toto propojení sňatkem s mužem až od Třebíčska (Dalešice, jsou obcí, kde se v místním pivovaru točil populární film Postřižiny) je jednou ze "zajímavostí" rodokmenu Antonína Kučery. Přišel jsem na něj částečně díky rodokmenu, který na MyHeritage spravuje pan Jaroslav Bajer. Podrobnosti a data jsem zjišťoval dodatečně. (Shodou okolností jsem v Dalešicích a okolí byl s rodinou o prázdninách 2017).

Oddávky rodičů Antonína Kučery (s označením faráře Osvalda Niklase). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 6033,  s. 59 (Žarošice), online s. 322/214. 

Rodiče Antonína Kučery byli oddáni v Žarošicích 24. listopadu 1885. Oddával je žarošický farář Osvald Niklas, jehož podobiznu najdeme např. v knize Ždánsko, vydanou ždánickým učitelem Jakubem Vrbasem v roce 1930.

Žarošický farář Osvald Niklas. Zdroj: str. 558 - VRBAS, J. Ždánsko. Zeměpisný a dějepisný popis. 2. vyd. Žarošice: Město Žarošice, 2002. 749 s. ISBN není.

Vzhledem k věku se Antonín Kučera s největší pravděpodobností neoženil. V matričních knihách pro Uhřice, které zatím spravuje OÚ Žarošice zřejmě najdeme jeho starší sourozence neboť se narodil po devítiletém manželství svých rodičů. Tyto údaje jsem do doby psaní článku nezjišťoval.

Dochovala se však fotografie v porcelánovém rámečku, které Antonína Kučeru připomínala v době, kdy byl postaven památník padlým v Uhřicích.

Antonín Kučera, mladík, který zmizel za Velké války. Zdroj: OÚ Uhřice

"...pokládá se 31. prosince 1919 jakožto onen den, kterého nepřežil."

Těžko si představit někoho, kdy by přivítal úřední dopis, který obvykle obsahoval tuto nebo podobnou větu. V Uhřicích bylo po válce několik adresátů, kterým taková pošta od soudu přišla. Určitě manželce Františka Živěly (dopis byl součástí článku) či sestře Štěpána Rozehnala (tam šlo "již" o rok 1916). Pravděpodobně i rodičům nebo někomu ze sourozenců Antonína Kučery.

Antonín Kučera byl stejný ročník narození jako Josef Živěla. Shodou okolností také neznám jeho konečný osud. V článku o něm jsem rozvinul hypotézu o LIR 25 - Zeměbraneckém pěším piku č. 25, kde mohl narukovat. Hypoteticky se to může týkat i pěšího pluku č. 3 (IR 3).

Na památníku v Uhřicích je u jeho jména uveden jako rok úmrtí 1915 (viz. detail na obrázku). Také František Živěla byl za mrtvého prohlášen ke konci roku 1919 (jako den, který nepřežil), i když nezvěstným se stal už v září 1914. U něj o tom alespoň vypovídá kmenový list.

Výřez z desky památníku v Uhřicích. Rok úmrtí Antonína Kučery - 1915. Zdroj: vlastní foto 

V kmenovém listu, který byl skartován, bychom patrně nalezli podrobnosti. Lze očekávat podobný průběh jako u Františka Živěly. K určitému dni či rozmezí dnů v roce 1915 byl evidován jako nezvěstný. Pro rodinu pak žila naděje, že byl např. zajat a podobně. I ta pak po roce 1919 zhasla. Stejně jako předtím mladý život Antonína Kučery.

Kdybychom předpokládali, že Antonín Kučera "zmizel" v průběhu roku 1915 a byl součástí 25. zeměbraneckého pěšího pluku, stalo se tak pravděpodobně kdesi na území dnešního Polska nebo Volyně na Ukrajině.

Kučera - to je "kadeř" a "kštice"

Pro "příběhy" z války jsou důležité alespoň minimální vstupy. Jako všude v genealogii. Ty matriční se hledají snáze, něž ty vojenské. U Antonína Kučery chyběly detaily z války. Zde je k dispozici alespoň rozpracovaný rodokmen.

Když jsem byl s manželkou 17. března v Uhřicích, připomenout si 100 let od smrti mého praděda Metoděje Rozehnala, překvapilo mě, že v Uhřicích už žije pouze jedna rodina Adamců. Příjmení Kučera je v České republice plošně rozšířené. Původ jména podle Moldánové (kniha Naše příjemní) pochází od "kadeře" nebo "kštice", tedy lidí, kteří zřejmě měli bohaté vlasy. Jak to bylo s Kučery v Uhřicích a jejich kučerami to zůstane tajemstvím. Otazníkem k dalšímu bádání pro zájemce zůstává, odkud rod Kučerů do Uhřic přišel.

Při zpracování rodokmenu jsem narazil na některé chyby u nabízených SmartMatch v rodokmenech MyHeritage. V Uhřicích žili přibližně ve stejnou dobu dva Františkové s příjmením Kučera. Starší (*1786), který je zde v rodokmenu a žil v čísle 72 a mladší (*1794), který žil v čísle 52. Ten byl ženatý 2x. Onen mladší František Kučera byl ženatý dokonce 3x. Bohužel při narození Jakuba Kučery (zde v rodokmenu - viz níže) v roce 1816 je v matrice uvedeno číslo domu 52. To pak mate v přiřazování dětí. Naštěstí u matky je vždy zapsáno rodné příjemní. Přesto jsem narazil na rodokmeny, který byly chybné, dětí promíchané v různých manželských párech (resp. přiřazené pouze jednomu páru. Opět se potvrdila důležitost ověřování, dohledávání i akceptování chyb v matrikách.

Pro rekapitulaci uvádím otcovskou linii Antonína Kučery, jako u všech jmen a příjmení 28 mužů z Uhřic.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
  • N 1.1.1749 Melichar - Jan Kučera a Marina, Uhřice
  • O 31.8.1749 Melichar (Jan) Kučera a Barbara (Martin) Prnka, Uhřice č. 20
  • N 1786 František - Melichar Kučera a Barbara, Uhřice
    • Přesné datum narození není kvůli ztraceným matrikám známo, rok narození je uveden v dochovaném indexu.
  • O 18.11.1806 František (Melichar) Kučera, Uhřice č. 72 a Rozálie (Vendelin) Vítek, Uhřice č. 84
    • Vendelín Vítek byl naším společným předkem, takže Antonín Kučera je jedním z mých "pra-bratranců" v rodokmenu.
  • N 19.7.1816 Jakub - František Kučera a Rozálie, Uhřice č. 52
  • O 14.2.1838 Jakub (František) Kučera, Uhřice č. 72 a Kateřina (Josef) Novozemský, Uhřice č. 17
    • První manželka Jakuba Kučery zemřela 23. dubna 1853. Jakub Kučera se opět oženil za sedm měsíců.
  • O 21.11.1853 Jakub (František) Kučera, Uhřice č. 72 a Barbara (Josef) Dobeš, Násedlovice č. 35
    • Rod Dobeš byl v matrikách uváděn také jako Dobšák.
  • N 13.3.1857 Antonín - Jakub Kučera a Barbara, Uhřice č. 17
  • O 3.2.1886 Antonín (Jakub) Kučera, Uhřice č. 17 a Ludmila (František) Bajer, Žarošice č. 215
  • N 4.2.18941 Antonín - Antonín Kučera a Ludmila, Uhřice č. 121
  • Z 31.12.1919 Antonín Kučera - nezvěstný, prohlášen za mrtvého

Čest jeho památce!


Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, foto od Petra Něničky


24. 3. 2018

František Živěla (*1886 - †1919) - příběh ztracené naděje (a dvojitých předků)

Kulky, šrapnely, utonutí, epidemie... Byla spousta příčin, které rapidně snižovaly stavy armád během Velké války. Všechny najdeme také mezi příčinami toho, proč se 28 mužů z Uhřic nevrátilo domů. Nejsou mezi nimi ti, kteří se vrátili z války jako invalidé. Jsou tam však muži, kteří se stali v průběhu Velké války nezvěstnými a když zhasla veškerá naděje, byli prohlášeni za mrtvé. Poprvé jsem v souvislosti s nezvěstnými na blogu MY ROOTS zmiňoval Štěpána Rozehnala. Patří k nim i František Živěla, starší bratr Josefa Živěly, o jehož konci ve válce také nic nevím(e).

Nezvěstní se "ztratili" z evidence, nebyli nalezeni či "identifikovánl" jako mrtví, ani zajatí. Nad jejich osudy visel (zejména pro rodiny a nejbližší) velký otazník, spojený s nadějí. Byly takových desítky tisíc.

František Živěla

František Živěla je patrně prvním toho příjmení, kdo se v Uhřicích narodil. Byl totiž prvorozeným synem domkaře Josefa Živěly, který se do Uhřic přiženil ze sousedních Násedlovic, kde rod Živělů dlouhodobě žil. Narodil se téměř přesně deset měsíců po svatbě Josefa Živěly s Marií Magdalenou, dcerou uhřického domkaře Martina Šmudly. Je jedním z těch, kterým říkám "dítě svatební noci", ač je to myšleno s lehkou nadsázkou.

Na svět přišel František Živěla 7. prosince 1886 (svatba jeho rodičů byla 3. února 1886). Patří k těm mužům, kteří se stihli před válkou oženit a pravděpodobně mít i potomky. Oženil se 4. února 1912 v Brně, s Františkou Novotnou, rodačkou z Habrovan (obce, ležící mezi Nemojany a Rousínovem).

Toto zjištění (= blízkost Nemojan) ve mě vyvolalo lehké chvění, které se při hlubším dalším zkoumání předků Františky, rodem Novotný potvrdilo. Měli jsme společné předky! Těmi posledními byli Jakub Srna (*1698) z Lulče a jeho manželka Rosina Sysel (*1703) z Nemojan.

Společné předky s Františkem Živělou i jeho mladším bratrem Josefem mám skrze předky jejich matky Marie Magdaleny. O tom již byla zmínka v článku věnovaném Josefu Živělovi.

Pokud jde o jeho bratra Františka, podle kmenového listu byl při odvodu (1908) 164 cm vysokým čeledínem v Uhřicích.

Zápis svatby o pár let později (1912) vypovídá o tom, že byl řidič ("chauffeur") z Uhřic (zřejmě pracoval v Brně) a byl příslušníkem pěšího pluku č. 13. O takovém zařazení není v kmenovém listu žádná zmínka, navíc šlo o zeměbranecký pluk, doplňovaný z Olomouce a Šumperku. Tady trochu tápu. Že byl šoférem v Brně, to potvrzuje i oznámení o prohlášení Františka za mrtvého.

Prababičkou obou bratrů Živělových (měli ještě minimálně další dva bratry) byla Thekla, rodem Jiří Jevický z Násedlovic.  U tohoto příjemní je zajímavé sledovat jeho proměnu do zřejmě současné podoby. V indexech k matrikám se objevovalo pod písmenem G - Grwitzky, Gawitzky, nověji pak pod písmenem J - Jevický.

Nezvěstný, prohlášen za mrtvého

František Živěla byl odveden 23. května 1908 a k 1. říjnu 1908 byl zařazen do 3. pěšího pluku. Cvičení ve zbrani prodělal na počátku září 1911 a v březnu 1914. Mobilizován byl k 3.8.1914.

Podle karotékového lístku z databáze padlých byl František Živěla vojínem 3. pěšího pluku (IR 3). Do tohoto pluku patrně narukovala největší část mužů z Uhřic. IR 3 byl v průběhu Velké války součástí 23. pěší brigády (do konce srpna 1915) a 24. pěší brigády (do konce války). Podle dostupných dokumentů a map se server Velká válka snažil určit vojskové jednotky, v nichž byly jednotlivé pluky vřazeny v průběhu války a jednotlivých přesunů v rámci front. V úvahu přicházela zejména fronta v Haliči a v Itálii.

Velmi zhruba lze vymezit vojenské jednotky a jejich dislokaci. To by hypoteticky mohla být i místa, kde František Živěla zmizel, pokud bychom neměli žádnou dodatečnou informaci. Pravděpodobně toto rozdělení budeme ještě několikrát potřebovat.
  • 1. armáda (od zahájení války do ledna 1915)
  • 4. armáda (od března do května 1915)
  • 11. armáda (od května do září 1915)
  • 7. armáda (od října 1915 do května 1917)
  • Sočská armáda (od srpna 1917 do listopadu 1918)
Světlo do pátrání vnesl záznam z kmenového listu vojáka. Je tam totiž zapsaná jedna podstatná informace. Velice záhy po mobilizaci, v týdnu od 8. do 16. září 1914, se František Živěla stal nezvěstným na ruském bojišti. Z výše uvedených variant tedy můžeme "lokalitu zmizení" hledat tam, kde operovala 1. armáda a její jednotky.

12. pěší divize mezi 1. až 11. září 1914 ustupovala východně od Kraśniku. Další ústup probíhal směrem na Tarnobrzeg. V tomto prostoru během ústupu František Živěla zmizel. Na mapě je stav 11. září 1914. Zdroj: ÖULK, díl 1, 1914, leták č. 13.

3 IR jako součást 12. pěší divize byl dislokován v Krakově. ÖULK nabízí mapu (č. 13), které ukazuje stav 11. září 1914. 1. armáda ustupovala pod tlakem ruské 9. armády. 12. pěší divizi najdeme na počátku září v okolí Kraśniku, koncem září už pár desítek kilometrů před Krakowem. Tento ústup fronty na západ v počátku války znamenal i "zmizení" Františka Živěly ve zmíněném inkriminovaném týdnu od 8. do 16. září 1914.

Poloha 12. pěší brigády v sestavě 1. armády 30.9.1914. František Živěla už byl v tu dobu 14 dní nezvěstný. Zdroj, ÖULK, díl 1, 1914, leták č. 14.

Nezvěstných v průběhu Velké války byly desítky tisíc. Znamená to, že nebyli nalezeni mrtvi, ani nebyli evidováni ve stavu zajatých. Vřava války, zmatky, strach... Faktorů, které mohly ovlivnit to, co se odehrálo je mnoho. 

Po nahlášení zmizení obvykle ještě běžela dvouletá lhůta. Pátrání iniciovala Františkova manželka Františka. Při bezvýsledném zkoumání byl voják prohlášen k určitému datu za mrtvého. U Františka Živěly to bylo k datu 31.12.1919, a to rozhodnutím Zemského soudu pro civilní věci ze dne 14. července 1923.

Z hlediska rodinného to může znamenat, že minimálně do rozhodnutí soudu v roce 1923 se vdova Františka Živělová podruhé neprovdala. V tu dobu měla 35 let, je tedy možné, že se tak stalo v následujících letech, což je věc, otevřená dalšímu bádání.

Současná mapa ukazuje vzdálenost (v dnešním Polsku), kterou při ústupu během září 1914 absolvovala 1. armáda v sestavě s 12. pěší divizí. Během první poloviny této ústupové "trasy" zmizel František Živěla. Zdroj: Mapy.cz

"Ztracených synů" bylo z Uhřic během války více. Kdo jsou spolu s Františkem Živělou další nezvěstní z Uhřic, o kterých budou příspěvky?

Oznámení, kterým byla vyrozuměna rodina o tom, že pátrání pro Františku Živělovi bylo bezvýsledné a byl tedy prohlášen za mrtva. Zdroj: VÚA Praha, z kmenového listu Františka Živěly.

Bratři Živělovi v rodokmenu

Rodokmen Františka Živěly z mé databáze MyHeritage si můžete prohlédnout tady. Oproti údajům v rodokmenu jeho bratra Josefa jsem jej trochu rozšířil o další zjištěná data a údaje. Pokud byste chtěli získat také rodokmen manželky Františka Živěly, Františky, rodem Martin Novotný z Habrovan. Pošlete mi zprávu nebo mi napište na e-mail blog@liborfriedel.cz.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
  • N 23.10.1724 Karel - Matouš Živěla a Anna, Násedlovice
  • O 29.6.1749 Karel (Matouš) Živěla a Alžběta Kolařík, Násedlovice
  • N 14.12.1752 Tomáš - Karel Živěla a Alžběta, Násedlovice
  • O 15.11.1781 Tomáš (Karel) Živěla a Veronika (Tomáš) Růžička, Násedlovice č. 58
  • N 5.9.1792 František - Tomáš Živěla a Veronika, Násedlovice č. 68
  • O 20.9.1820 František (Tomáš) Živěla, Násedlovice č. 89 a Thekla (Jiří) Jevický, Násedlovice č. 35
  • N 2.9.1824 František - František Živěla a Thekla, Násedlovice č. 105
  • O 26.10.1846 František (František) Živěla, Násedlovice č. 105 a Antonie (Martin) Trnka, Násedlovice č. 48
  • N 25.3.1862 Josef - František Živěla a Antonie, Násedlovice č. 105
  • O 3.2.1886 Josef (František) Živěla, Uhřice a Marie Magdalena (Martin) Šmudla, Uhřice
  • N 7.12.1886 František - Josef Živěla a Marie Magdalena, Uhřice č. 6
  • O 4.2.1912 František (Josef) Živěla, Brno-Komárov a Františka (Martin) Novotný, Habrovany
    • František Živěla se ženil jako voják.
  • Z 31.12.1919 František Živěla - nezvěstný, prohlášen za mrtvého

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Foto VETS, Petr Něnička

17. 3. 2018

Vídeň 17.3.1918, Belluno 18.3.1918, Borzecin 29.3.1915 a Uhřice 17.3.2018 - čtyři místa, jedna vzpomínka

Větrné a mrazivé sobotní "výroční" dopoledne

Sobota 17. března 2018, 10:45. S manželkou přijíždíme od Silničné a parkujeme auto před Obecním úřadem v Uhřicích na Hodonínsku. Z úřadu vychází tajemnice paní Alena Hovězáková. Její manžel za chvíli přiváží paní Bohumilu Bělohoubkovou, pamětnici, bývalou učitelku a ředitelku místní školy i kronikářku. Na místě je už pan Jaroslav Mihola, potomek jednoho z uhřických vojáků (Richarda Miholy), kteří zahynuli ve Velké válce. Posléze přijíždí zástupci tří generací Adamců z čísla 19 (otec, syn Mirek a vnuk). Dozvídám se, že jsou poslední Adamci v Uhřicích. Pro mě je to jedna z nejpřekvapivějších zpráv dne. Později ještě přijel další zástupce rodu Adamců, vzdálený bratránek, s nímž mám (jako se všemi Adamci původem z Uhřic) společné předky. Přivedl i svého malého syna. Venku je nevlídné počasí, fouká silný mrazivý vítr. Žádné idylické předjaří.

Památník se dočká rekonstrukce. S panem Jaroslavem Miholou jsme mohli zapálit svíčky a položit květiny. Richard Mihola zemřel ve válce 29. března 1915 v Borzecinu. Jeho příběh čeká na sepsání. Zdroj: vlastní foto, 17.3.2018, Uhřice.

Před 11. hodinou pokládám květiny u památníku a s pomocí domácího zapalovače pan Mihola (znovu) zapaluje svíčky. Jsem vnitřně rozechvělý. Původně to měla být má soukromá vzpomínka na výročí 100 let ode dne, kdy ve vídeňské nemocnici skonal můj praděd Metoděj Rozehnal, toho času vojín v jednom ze zásobovacích skladů. Bylo to v neděli 17. března 1918. O den později, 18. března 1918 zemřel v epidemické nemocnicí v italském Bellunu pra-bratranec Václav Bělohoubek. Nakonec jsem se zmínil na Facebooku a poslal mail paní Hovězákové z obecního úřadu. A jsem za to rád.

Zástupci rodů Adamec a Bělohoubek. Zdroj: vlastní foto, 17.3.2018, Uhřice.

Při vzpomínce se k mé velké radosti sešly zástupci čtyř rodů. V teple Obecního úřadu jsme mohli téměř dvě hodiny povídat, vzpomínat ukazovat fotky. Setkání nemělo připravený scénář a program. V hlavě každého byly nějaké příběhy, místní se dokázali rychle zorientovat v souvislostech "kdo je kdo" z potomků a příbuzných. Vždyť Uhřice a okolí, to jsou v podstatě jedna velká rodina, propletená vzájemnými vztahy, sňatky, dětmi... Lidé přichází a odchází, stěhují se, vzpomínají i zapomínají... Nejsem místní rodák, k Uhřicím mě poutají studentské vzpomínky na tetu a strýca Schovancovy (a na hody v listopadu), vzpomínky rodičů a to, že jde o rodnou obec mnoha mých předků.

Držme palce rekonstrukci památníku

Teď žijeme všichni zúčastnění v naději a očekávání. Do listopadu 2018 se památník obětem Velké války, postavený v roce 1927, dočká rekonstrukce. Jeho současná fotka je (a bude) součástí každého "medailonku", týkajícího se 28 mužů, jejichž jména jsou na památníku vytesána. Je skvělé, že se paní Aleny Hovězkové podařilo zajistit projekt s podporou Ministerstva obrany.

Moc tomu projektu fandím, rád jej podpořím příběhy oněch 28 mužů. Máme necelých 8 měsíců, abychom zkusili najít a kontaktovat:
  • ty, kdož jsou potomky těch mužů a obětí války z Uhřic, kteří zanechali přímé potomky,
  • ty, kdož jsou potomky např. z druhých manželství vdov po uhřických obětech války,
  • ty, kdož jsou příbuzní či spříznění a zajímají je osudy zástupců rodů "mužů z památníku".

Bylo by totiž krásné, symbolické a smysluplné, kdyby se při odhalení rekonstruovaného pomníku sešli ti, kteří k němu mají či mohou mít nějaký vztah. K výročí 100 let ukončení prazvláštní války, jejímž efektem bylo i obnovení československé státnosti a vznik samostatného Československa, které bylo a je jako Česko a Slovensko ve svých "osmičkových letech" tak často zkoušeno.

Válečný hrob č. CZE-6210-13881 v Uhřicích (okr. Kyjov) u školy, 17. března 2018, krátce po 11. hodině. Zdroj: vlastní foto.

Ještě jednou moc děkuji všem, kdo se dnešní vzpomínky a setkání z různých důvodů zúčastnili. Moc si toho vážím.

Patříte-li k potomkům či příbuzným těch, jejichž jména obsahuje památník v Uhřicích (nebo někoho takového znáte či jste o něm slyšeli), ozvěte se. Přes kontaktní formulář na tomto blogu, přímo na mail nebo na Facebook MY ROOTS.


15. 3. 2018

Václav Bělohoubek (*1879 - †1918) - epidemie ve Velké válce zabíjely

Na památníku Velké války v Uhřicích jsou jména tří bratrských dvojic - bratrů Živělů (František a Josef), Bělohoubků (Václav a František) a Rozehnalů (Štěpán a Josef). Pro tento medailonek jsem vybral Václava Bělohoubka, a to z prostého důvodu - 18. března 2018 uplyne 100 let od jeho smrti ve Velké válce. Zemřel den poté, co ve Vídni skonal můj praděd Metoděj Rozehnal. Oba byli ve válce a oba zemřeli v nemocnici.

Pokud shrnu letošní "stoletá výročí", kdy zahynuli uhřičtí muži ve válce, vznikne následující seznam:
  • 14. února 1918 - František Horych (19 let)
  • 17. března 1918 - Metoděj Rozehnal (38 let) - "nevýroční" články zde a zde
  • 18. března 1918 - Václav Bělohoubek (38 let) - článek právě čtete
  • 16. června 1918 - Tomáš Závodský (31 let)
  • 22. června 1918 - František Bělohoubek (32 let)
  • 24. září 1918 - Klement Halíř (23 let)
  • 16. října.1918 - František Veselý (27 let)
  • 3. prosince 1918 - Martin Střeštík (22 let)

K příslušným "stoletým výročím" se letos pokouším u těchto mužů zveřejňovat na blogu MY ROOTS jakési jejich "příběhy", a to na základě dostupných informací, spíše od stolu, než z terénního výzkumu (návštěva matrik a archivů).

V sobotu 17. března 2018 jsem si v 11:00 připomněl přímo v Uhřicích výročí 100 let ode dne, kdy ve Vídni zemřel můj praděd Metoděj Rozehnal. K výročí jsem vytvořil i událost na Facebooku MY ROOTS a poté napsal článek, protože se ke vzpomínce sešlo pár známých a vzájemně příbuzných.

Pojďme se však věnovat jednomu z mých pra-bratranců - Václavu Bělohoubkovi, staršímu z bratrů Bělohoubků, kteří se z války nevrátili.

Václav Bělohoubek

Václav byl prvorozeným synem domkaře v Uhřicích, Josefa Bělohoubka. Byl s lehkou nadsázkou "dítětem svatební noci". Josef Bělohoubek se ženil v Uhřících s Františkou (z rodu Matouše Tomka) 11. listopadu 1878. Václav se narodil 10 měsíců a 17 dnů po svatbě - 28. září 1879, na svatého Václava, kterýžto den si každoročně připomínáme jako Den české státnosti. Proto byl prvorozený syn pokřtěn jménem patrona naší země, jejíž stoleté výročí znovunabyté samostatnosti si letos připomínáme.

Narození Václava Bělohoubka je na hranici roku, do kdy jsou (ještě) k dispozici digitalizované opisy ztracených uhřických a dambořických matrik. Novější údaje je v současné době stále třeba hledat přímo v Žarošicích, neboť tamní Obecní úřad vede tzv. "živé" uhřické matriky.

Zda byli Václav a František Bělohoubkovi bratři, to jsem musel ověřovat, protože zápisy n jejich narození v matrikách jsou malinkou odlišené a vyvolávají na první pohled zmatek. Posuďte sami - nejprve zápis z digitalizované matriky, který se týká Václava Bělohoubka.

U zápisu narození Václava (Wenzl) je vše v pořádku. Otec - Josef Bělohoubek, domkař v Uhřicích, syn Josef Bělohoubka, domkaře v Uhřicích a jeho manželky Anny, rozené Adamec. Matka - Františka, dcera Matouše Tomka, domkaře v Uhřicích a jeho manželky Františky, rozené Střeštík. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign.  Dambořice opis11, online s. 424/429 (zde).  

Druhý zápis, o narození Františka jsem si přivezl z OÚ Žarošice jako fotku.

U zápisu narození Františka (Wenzl) je uvedeno: otec - Josef Bělohoubek, rolník z Uhřic a manželský syn po zemřelém Josefu Bělohoubku, čtvrtníku z Uhřic a jeho manželky (přepsáno) Františka, rodem Adam-kova. Matka - Františka Tomková, manželská dcera Antonína Tomka, domkaře z Uhřic a jeho manželky Františka, rodem Střeštík-ova. Zdroj: OÚ Žarošice.

Že by si jiný Josef Bělohoubek vzal Františku Adámkovou (to příjmení se v obci nevyskytuje) a měli syna Josefa, který by si shodou okolností vzal Františku, dceru nikoliv Matouše, ale Antonína Tomka, přičemž by oba měli manželky Františky z rodu Střeštíků, to už by bylo moc přitažené za vlasy. Kontrola v matrikách ukázala nesrovnalosti a ukázala platnost genealogického "dvakrát měř a jednou řež".

Zde je zápis oddávek rodičů rodičů Václava a Františka Bělohoubkových z Uhřic.

Babička Václava a Františka Bělohoubkových z otcovy strany byla opravdu rozená (Václav) Adamec (= dcera mého předka). Děda obou bratrů z matčiny strany byl opravdu Matouš Tomek (ne Antonín). Chápu, že při té spleti stále se opakujících jmen a příjmení to bylo někdy těžké. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign.  Dambořice opis11, online s. 393/429 (zde).  

Výsledkem komplikovaného vysvětlení (ještě jednou) je, že Václav a František Bělohoubkovi byli opravdu bratry. Snad mohu předeslat, že František zahynul tři měsíce po svém bratrovi, jako uhřický legionář, tedy příslušník Československých legií v Rusku (v té době už bolševickém).

U Václava Bělohoubka, jako jednoho z mála, nastala shoda šťastných okolností z pohledu medailonků uhřických mužů z Velké války. Dochoval se kmenový list, k dispozici je kartotékový lístek a v Uhřicích bývalá paní učitelka a ředitelka ze školy, paní Bohumila Bělohoubková, uchovávala i fotku z původního umístění na pomníku. Díky za tuto prozřetelnost.

Václav Bělohoubek na civilní fotografii. Zdroj: OÚ Uhřice, paní Hovězáková a paní Bohumila Bělohoubková.

Václav Bělohoubek byl vysoký 172 cm, měl světlé vlasy a šedé oči. Byl rolníkem v Uhřicích a jedním z těch, kteří v době, kdy začala válka byli již ženatí. 

Neprováděl jsem systematický výzkum v "živých" matrikách, pouze pár hodin minulý rok v Žarošicích, kdy jsem se snažil vystopovat narození a sňatky mužů z uhřického památníku. Po potomcích z takových manželstvích jsem nepátral. Využíval jsem zejména digitalizované dokumenty a prováděl výzkum "od stolu".

Nesmírně mě proto hřeje u srdce, že se mi na základě existence blogu MY ROOTS a článků v něm, ozval jeden z potomků Václava Bělohoubka, konkrétně pravnučka z rodu Václavovy prvorozené dcery. Byla to zatím jen krátká výměna dvou mailů, na více nebyl čas. Ocituji alespoň tento úryvek:

"...Se svou manželkou Františkou  (rozená Snášelová, rok 1886 v Žarošicích č.p. 222) měl dvě děti a to Drahomíru, rok 1907 (moji babičku) a mladšího Františka. Před první válkou se odstěhovali do Vídně, Schallergase 11. Údaje o jeho osudu v roce 1918 znáte možná lépe než já.  Vím jen,  že sloužil u 25. pluku domobrany a zemřel na epidemii v nemocnici v Belluno. Po jeho smrti se prababička vrátila z Vídně do Uhřic a Žarošic, kde díky ochotě a lidskosti jak Bělohoubků, tak Snášelových přečkala i s dětmi nejhorší poválečné časy. Asi kolem roku 1925 zakoupila na dluh domek u Brna, kde dožila i se svou dcerou. Pokud máte více informací o činnosti mého praděda za první války budu za ně vděčná."


O cestách a stěhování do Vídně (apod.) se z žádných matrik a kronik nedozvíte. Na to potřebujete příběhy lidí, potomků a příbuzných. Při pohledu na jména, když pak budete stát v Uhřicích u památníku, nebudou to už jen "jména", budou to živější představy vůči pra-příbuzným, kteří si svůj osud nevybrali. Stali se obětmi okolností a událostí. Přesně v duchu výše zmíněného úryvku e-mailu.

Zatímco zjištěné kořeny Václava Bělohoubka jsou v Uhřicích, Dambořicích a Slavkově, kořeny jeho manželky Františky, narozené Tomáši Snášelovi v Žarošicích, jsou "pestřejší". Mezi rodnými obcemi jejich předků najdeme Žarošice, Zdravou Vodu (část Žarošic), Horní Otaslavice, Ruprechtov, Studnice. Přes její předky, konkrétně Jakuba Gottwalda, se dostaneme také k příbuzenskému propojení na dalšího muže, jehož jméno je vytesáno na památníku v Uhřicích. Je jím Bernard Válka.

Italská fronta nad 1000 m. n. m. a epidemie

Václav Bělohoubek byl na vojnu odveden v dubnu roku 1900, ke 2. zákopnickému praporu. Zákopníci (průkopníci) nebo také sapéři, byli kdysi tím, čím jsou dnes ženisté. Hloubili zákopy, před vojsky odstraňovali překážky a zajišťovali "průchod". Prosluli např. v bojích na řekách Soča/Isonzo a Piave na italské frontě, při budování zákopů a především mostů. Tisíce se jich při bojové činnosti utopily a zahynuly při ostřelování.

Když se Václav Bělohoubek koncem ledna 1907 ženil, byl už po skončení vojenské služby záložníkem c. a k. 2. zákopnického praporu. Bylo to 7 let od odvodu a 7 let do vypuknutí války. Mobilizován byl 3. srpna 1914. Ještě předtím, ke konci roku 1910 byl přeřazen k 25. domobraneckému pěšímu pluku, protože odsloužil 3 roky prezenční služby a 7 let v záloze.

Lze nějak zrekonstruovat, co se mohlo odehrát v posledních měsících života Václava Bělohubka?

Pluk měl za sebou pravděpodobně komplikovanou cestu a byl vřazován do různých vojskových skupin a armád. Na počátku války v roce 1914 kolem Krašniku (v dnešním Polsku), v roce 1915 kolem Tarnowa a poté na Sočské frontě (1916) a u řeky Piave (1917).

V srpnu 1917 měl Václav krátkou dovolenku, kterou však mohl trávit jen v týlu. Bylo po bitvách na řece Soče. Jak píše server Valka.cz "V jedenácti italských ofenzivách na Soči padlo, bylo zraněno, zajato nebo zmizelo přes milion vojáků obou stran. Prakticky jediným výsledkem bylo dobytí rakousko-uherského pohraničního města Gorice a obsazení pruhu rakousko-uherského území, širokého 35 km." Vlivem poslední, dvanácté bitvy, ustoupila italská armáda po celé frontové linii k Piavě a vyklidila např. i městečko Asiago.

Záznamy z kmenového listu vypovídají o tom, že po Štědrém dnu 1917 byl Václav Bělohoubek včleněn do útočného/úderného oddílu v LIR 6. Ten v prosinci 1917 najdeme v horách nad Asiagem, ve výškách kolem 1200 m nad mořem.


Kolem vánoc 1917 začala tuhá zima a fakticky se nebojovalo. Vojáci R.U armády byli nespokojeni.


Operační prostor, kde byl 25.12.1917 vyslán s úderným plukem LIR 6 také Václav Bělohoubek. Na mapě stav mezi 11.-21. prosincem 1917. Zdroj: ÖULK, rok 1917, mapa č. 33.

Domnívám se, že několik týdnů operoval "v první linii" v prostoru masivu Monte Valbella, cca. 50 km od týlového Belluna. Za "normálních" okolností byly boje ve vysokohorském prostředí velmi specifické. Vojáci byli nuceni hloubit v horách podzemní tunely a skrýše, zákopy se kopaly jen tam, kde to terén umožňoval. Sapérský výcvik Václava Bělohoubka mohl být dobře využit po celou dobu operací (nejen) na italské frontě, přestože byl součástí pěšího pluku. Boje v horách probíhaly tvrdě, v situacích, kdy vázlo zásobování potravinami, vojáky trápil chlad, studený vítr i vysokohorské zimní počasí. Vše nahrávalo do karet dalšímu nepříteli - rozvoji epidemií. Ty "kosily" stavy vojsk více, než boje s nepřáteli. I v době, kdy se nebojovalo. Vojáci trpěli podvýživou, potravin byl nedostatek, hygienické podmínky byly příšerné. Válkou vyčerpaná monarchie už pomalu (spíše rychle), ale jistě neměla kde a z čeho brát. Demoralizace se naplno projevila na jaře 1918.

Takto na dnešní mapě najdete zhruba 12 km úsek mezi městečky Asiago a Valstagna v regionu Benátsko, provincii Vicenza v Itálii. Tam na sklonku života bojoval s nepřáteli a s epidemií také Václav Bělohoubek.


Vrchol Monte Valbella leží jen o 12 metrů níže, než vrchol Lysé Hory v Beskydech. V takových horských podmínkách se nacházel Václav Bělohoubek v zimě 1917-18. Zdroj. Mapy.cz

Plány vojsk rakousko-uherské armády pro rok 1918 už Václav Bělohoubek nepomáhal naplňovat. Nemocen putoval do týlu (zelená šipka), kde se v městečku Belluno nacházela epidemická nemocnice.

Horská zákopová válka končila pro mnoho vojáků v epidemické nemocnici. Zdroj: ÖULK, rok 1918, mapa č. 10.

Do epidemické nemocnice č. 32 v Bellunu se dostal zřejmě 13. února 1918. Tetanus, vši či tyfus, to byly hlavní důsledky podmínek, které vojáci zažívali a jenž měly nadpoloviční počet obětí války. Jaká epidemie byla příčinou smrti Václava Bělohoubka, to jsem nikde nevyčetl.

Mezitím 3. března 1918, po ztrátě Pobaltí, Běloruska, Ukrajiny a části Finska, podepsalo Rusko tzv. Brestlitevský mír a přestalo válčit. Byl to malý záchvěv konce války v zemi, kde už bylo po bolševické revoluci a kde proti bolševikům (a za svůj návrat do vlasti k blízkým) bojovali legionáři. V zemi, kde od léta 1916 byl v zajetí Václavův bratr František Bělohoubek.

Václav Bělohoubek zemřel v epidemické nemocnici 18. března 1918. O necelé tři týdny později vstoupil jeho zajatý bratr František do Československých legií. Bohužel i on měl však před sebou pouze necelé tři měsíce života.

V polní nemocnici, v městečku Feltre, nedaleko Belluna, zemřel v červnu 1918 také Alois Friedel, jeden z Friedelů z Polanky, kteří se nevrátili z Velké války a bojovali na Piavě.


Kde byly "hory u Vyškova"?

Bělohoubkovi podle (bohužel na webu obce již nedostupné) kroniky Uhřic "přišli od Vyškova (z hor)". Zatím se mi nepodařilo vypátrat odkud přesně. Tipuji Drahanskou vrchovinu. Rok 1783, kdy se měl narodit Josef Bělohoubek (zatím nejstarší předek v rodokmenu) je ještě v matrice pro Uhřice dostupný. Vsadit na tento rok ale s určitostí nelze. První doložená dcera se Pavlovi a Kateřině narodila v Uhřicích v roce 1781. Je pravděpodobné, že se Josef Bělohoubek kolem onoho roku 1783 v Uhřicích mohl narodit, i když dochovaný index o tom nevypovídá. Prošel jsem asi 12 různých obcí na Vyškovsku, ale zatím marně. Narození Josefa, stejně jako svatba jeho rodičů mi pro tuto chvíli ještě unikají.

Pokud jde o rodokmen Václava Bělohoubka, je k dispozici zde. Máte-li zájem o rodokmen Václavovy manželky Františky, rodem Tomáš Snášel, napište mi na e-mail nebo mi pošlete vzkaz (dole na stránce) se svým e-mail kontaktem.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
  • N (1783) Josef - Pavel Bělohoubek a Kateřina
    • Byl 2x ženatý, měl (min.) 13 dětí (ne všechny přežily).
    • Zemřel v Uhřicích roku 1836 na epidemii cholery.
  • O 3.2.1807 Josef (Pavel) Bělohoubek, Uhřice č. 19 a Anna (Matěj) Kelča, Slavkov č. 13
  • Z 18.2.1810 Pavel Bělohoubek, Uhřice č. 76
    • Otec Josefa Bělohoubka. Pravděpodobně on byl prvním Bělohoubkem, který přišel do Uhřic "z hor od Vyškova", jak poznamenává uhřická kronika. 
  • N 16.3.1821 Josef - Josef Bělohoubek a Anna, Uhřice č. 66
    • Jeho starší sestra Františka se provdala za Fabiána Buchlovského. Jsou prarodiči další oběti Velké války, Františka Buchlovského, nezvěstného z v prvních válečných měsíců roku 1914.
  • O 1.2.1841 Josef (Josef) Bělohoubek, Uhřice č. 76 a Anna (Václav) Adamec, Uhřice  č. 32
  • N 3.2.1851 Josef - Josef Bělohoubek a Anna, Uhřice č. 76
  • O 11.11.1878 Josef (Josef) Bělohoubek, Uhřice č. 94 a Františka (Matouš) Tomek, Uhřice č. 77
  • N 28.9.1879 Václav - Josef Bělohoubek a Františka, Uhřice č. 94
  • O 30.1.1907 Václav (Josef) Bělohoubek, Uhřice č. 94 a Františka (Tomáš) Snášel, Žarošice č. 249
    • Manželům se narodila dcera Drahomíra a syn František.
  • Z 18.3.1918 Václav Bělohoubek, Belluno, Itálie


Na mapě je označeno Belluno v Itálii, místo, kde zemřel Václav Bělohoubek. Zdroj: Mapy.cz

Na závěr dovolte úryvek z článku historika Ivana Šedivého. Svým způsobem symbolizuje občasný rozpor v pohledu na legionáře a rakousko-uherské "pěšáky".

"Česká historická paměť rozvinula v legionářích svůj kult hrdiny, zatímco na české vojáky v císařských kabátcích se velmi záhy zapomnělo."
...
"Stačí se začíst do nápisů na pomnících první světové války, jež dosud stojí v tolika českých obcích, abychom viděli, že tito vojáci, a nejen ti, kteří padli, zůstali v české historické paměti v jakémsi mezisvětě: nejsou ani hrdinové, ani poražení. Jen oběti. Většinová česká účast ve válce začala být nahlížena očima dobrého vojáka Švejka, a to ještě v lepším případě."

Na jedné straně je zde bratr František Bělohoubek, který byl legionářem, jehož příběh však brzy skončil. (Seznam uhřických legionářů je zde.) Na druhé straně řada "obyčejných pěšáků" jako Františkův bratr Václav Bělohoubek.

Čest jeho památce!


Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička


9. 3. 2018

Josef Živěla (*1894 - †????) - mladší z bratrů, kteří se do Uhřic už nevrátili

Památník v Uhřicích, věnovaný obětem Velké války, v sobě ukrývá i "příběhy" čtyř bratrských dvojic, kdy bratři narukovali do války, ale už se z ní nevrátili. Jednou z těchto dvojic byli František a Josef Živělovi. Jejich osudy jsou opředeny "tajemstvím", resp. nevyřešenými otazníky. Starší František Živěla je (u)veden jako nezvěstný, o mladším Josefu Živělovi nejsou k dispozici žádné "vojenské" informace. Jemu věnuji tento kratinký "medailonek".

Josef Živěla

Ač nebyl Josef prvorozeným synem, byl pokřtěn po otci. Narodil se v Uhřicích č. 24,  v sobotu 17. února 1894. Jeho otec Josef se do Uhřic přiženil z Násedlovic. 3. února 1886 se oženil s dcerou uhřického Martina Šmudly, ženou s biblickým jménem Marie Magdalena. To proto, že Josefova maminka byla křtěná Magdalena. Pocházela z rodu hostinského Pavla Adamce, mého již mnohokrát zmiňovaného předka, jehož rod je "zapleten" v příbězích mnoha mužů, se jmény na uhřickém památníku. Právě syn hostinského, Václav Adamec byl otcem Marie Magdaleny, později matky Josefa Živěly.

Nevypátral jsem v "živých" matrikách všechny sourozence Josefa Živěly. Kromě staršího bratra Františka, který také patří mezi oběti války, měl Josef ještě bratry Karla a Petra. Karel Živěla se v roce 1922 oženil s Johanou Singrovou, dcerou vídeňského kočího Františka Singra. V té době už žil pouze otec Josef. Minimálně v této rodové větvi lze očekávat další potomky a možná příběhy o dvoz strýčcích, kteří se nevrátili z války.

Jedna z "pozitivních" zpráv k Josefu Živělovi je ta, že se dochovala fotografie (byla zachráněna). S největší pravděpodobností se neoženil. Půl roku po jeho dvacetinách začala válka.

Josef Živěla na torzu fotografie, která byla součástí uhřického památníku v době, kdy byl postaven (1927). Zdroj: OÚ Uhřice, od paní Hovězákové.


Velká válka - z Uhřic do "neznáma"

Pro alespoň malou "rekonstrukci" příběhu z války a určení některým míst, je potřeba se obvykle něčeho chytit. Záznamu v kartotéce padlých, seznamu ztrát, kmenového listu či kartotéky padlých apod. Spolu s Janem Drápalem je Josef Živěla tím, kde se o nic opřít nemohu, protože jsem žádný dokument ve zmíněných zdrojích nenašel. Na památníku má uveden rok úmrtí 1919, což je shodou okolností(?) rok, kdy byl za mrtvého prohlášen jeho nezvěstný bratr František Živěla.

Obdobně se tak stalo (= byl k 31.12.1919 prohlášen za mrtvého) i v případě Antonína Kučery, který byl o pouhých 14 dnů starší než Josef Živěla. Třetí ze jmen z uhřického válečného hrobu, kdo se narodil v roce 1894 byl Klement Halíř (rodák ze Žarošic). Ten byl zařazen ke střeleckému pluku č. 25 (původně 25. zeměbranecký pěší pluk, LIR 25). Je tedy otázkou, zda k tomuto pluku nebyli odveden i Josef Živěla. Byl to jeden z těch pluků, do něhož byli umisťování muži z Uhřic a okolí (spolu s 3. pěším plukem - IR 3). LIR 25 byl v roce 1914 určen pro frontu v Haliči proti Rusku, stejně jako druhý až čtvrtý prapor IR 3.

Konec konců, bez data úmrtí není možné ani rekonstruovat kdy a kde se mohla přihodit událost, která Josefa Živělu stala život, to, co měl vetkáno ve svém příjmení.

Ranní vydání Lidových novin z 19. září 1914 publikovalo nenápadnou Svolávací vyhlášku pod titulkem "Dodatečné odvody". Krátká citace zkraje:

"Na základě nejvyššího nařízení pro nasazení veškeré c.k.k. uherské domobrany svolávají se ku domobranecké službě ve zbrani:
1. v roku 1894 narození povinní domobranci
2. v letech 1893 a 1892 narození povinní domobranci, pokud jim byl při odvodu v roku 1914 přiřknut nález "odstaviti" (Zurückzustellen)"

To se jistě týkalo Josefa Živěly. Měl se dostavit k domobranecké přehlední komisi v místě doplňovacího okresního velitelství zeměbrany. Na obecním úřadu mu byl vystaven domobranecký legitimační list. Ve svolávací vyhlášce se píše, že "povolání ke službě je určeno pro pozdější dobu".

Domobrana byla vedle rakouské zeměbrany a společné rakousko-uherské armády třetí složkou ozbrojených sil podunajské monarchie. Jak se vše s Josefem Živělou semlelo, to se nejspíš už nedozvím(e).


Živělovi z Násedlovic

V současné době Násedlovice sousedí s Uhřicemi jižně, za Janovým Dvorem (kde bylo po slavkovské bitvě tří císařů podepsáno příměří). Otec Josefa Živěly se do Uhřic přiženil právě z Násedlovic, kde je dohledatelná mužská linie předků. Také rozpracovaný rodokmen Josefa Živěly si můžete prohlédnout tak, jak jsem jej připravil k datu publikování článku. Obrázek rodokmenu je na mém sdíleném Dropboxu zde.

Koncentraci příjmení Živěla na Kyjovsku v současnosti ukazuje i snímek obrazovky ze serveru KdeJsme.cz.


Jak je v současnosti v ČR rozloženo příjmení Živěla. Josef Živěla pravděpodobně žádné přímé potomky neměl. Zdroj: KdeJsme.cz

Pro přehled (stejně jako v jiných článcích o uhřických padlých) uvádím alespoň mužskou linii Josefových předků, které jsem dohledal. Prohlédněte si jej tady. Platí samozřejmě i pro jeho bratra Františka Živělu.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
  • N 23.10.1724 Karel - Matouš Živěla a Anna, Násedlovice
  • O 29.6.1749 Karel Živěla a Alžběta (Kolařík), Násedlovice
  • N 14.12.1752 Tomáš - Karel Živěla a Alžběta, Násedlovice
  • O 15.11.1781 Tomáš (Karel) Živěla a Veronika (Tomáš) Růžička, Násedlovice č. 58
  • N 5.9.1792 František - Tomáš Živěla a Veronika, Násedlovice č. 68
  • O 20.9.1820 František Živěla, Násedlovice č. 89 a Thekla (Jiří) Jevický, Násedlovice č. 35
  • N 2.9.1824 František - František Živěla a Thekla, Násedlovice č. 105
  • O 26.10.1846 František (František) Živěla, Násedlovice č. 105 a Antonie (Martin) Trnka, Násedlovice č. 48
  • N 25.3.1862 Josef - František Živěla a Antonie, Násedlovice č. 105
  • O 3.2.1886 Josef (František) Živěla, Uhřice a Marie Magdalena (Martin) Šmudla, Uhřice
  • N 17.2.1894 Josef - Josef Živěla a Marie Magdalena, Uhřice č. 24
  • Z ???? Josef Živěla, ve válce

Nezvěstných po 1. světové válce zůstaly statisíce. Josef Živěla mezi ně také patřil.

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička


Pokud se mi v průběhu času podaří vypátrat více, budu článek aktualizovat. Uvítám i informace od čtenářů.


2. 3. 2018

Jan Drápal (*1873 - †????) - nejstarší muž z uhřického památníku

Obdobně jako u Jana Adamce, tak i u Jana Drápala je na uhřickém památníku (jen) rok narození (*1873), ne rok úmrtí. Když jsem začal s pátráním, ani jsem neočekával, že bych Jana Drápala v kartotéce padlých nebo databázi VHA našel. Koneckonců, detail z památníku se jménem Jana Drápala už na blogu MY ROOTS byl (viz. článek Hledá se Tomáš Drápal) a jeho rod jsem v něm už odhalil i s úskalími a nutností ověřování.

Jan Drápal

Pokud jde o kmenový list vojáka, usmálo se na mě štěstí jen malinko. K dispozici je pouze první (jediný?) list, ale jsem vděčný i za něj. Lze z něj například vyčíst, že Jan Drápal byl blonďák s modrýma očima. Nebyl příliš velkého vzrůstu, jeho vojenská míra byla 157 cm.

Jan Drápal byl nejstarším z 28 uhřických padlých a nezvěstných. Narodil se 5. června 1873. Když začala válka, měl přes 40 let. Od nejmladšího "muže z památníku", Františka Horycha, jej dělilo celé čtvrtstoletí!

Zápis o narození a křtu Jana Drépala. Nechybí identifikace porodní báby, ani kmotři z rodiny Drápalů. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis11,  nečíslováno, online s. 299/429 (zde). 

Putování za předky rodu Drápalů z Uhřic vede do dnešních Viničných Šumic na Vyškovsku. Drápalů je ve Viničných Šumicích hodně. Po roce 2010 zde byl jeden z Drápalů dokonce starostou. Dříve se obec nazývala pouze Šumice. Nejstarší (mi známý) Janův předek v mužské linii Drápalů se tam narodil na začátku 18. století. Byl to Matěj Drápal, který zemřel v roce 1790 v Šumicích č. 1.

Drápalovi "migrovali" do Uhřic na přelomu 18. a 19. století (podobně i Adamci z Nemojan). Jakousi mezistanicí byly Kovalovice, obec v sousedství Šumic. Tomáš Drápal a Anežka Divácká v Kovalovicích uzavřeli sňatek (27. ledna 1799) a první potomek, syn Jakub se Drápalům narodil na počátku léta 1800 už v Uhřicích. 

Janovým předkem z těchto rodičů byl Tomáš, narozený 14. prosince 1805. To bylo 12 dnů po slavné "místní" napoleonské bitvě, pro níž se vžil učebnicový název "bitva u Slavkova". Tento Tomáš Drápal byl dědem padlého Jana Drápala a dostal do vínku velkou mužnou sílu. S manželkou Eleonorou (dcerou Matouše Moudrého) zplodil minimálně 9 dětí, mezi nimi i Janova budoucího otce.

Na manželství Tomáše a Eleonory bylo možné sledovat jeden úkaz, o němž jsem se již na blogu také zmínil. Při vysoké novorozenecké úmrtnosti jako mnozí jiní rodiče křtili potomky stejným (vytouženým) jménem. Tomáš a Eleonora Drápalovi třikrát pokřtili syny jménem Jakub. První se narodil jako dvojče (*1847), ale záhy zemřel, stejně tak zemřel druhý pokřtěný Jakub, o rok později, těsně před zrušením poddanství.

V roce 1850 (12. dubna, stejně - pokud jde o datum, ne rok - jako moje babička Drahomíra) se narodil Janův otec Jiří. Oženil se relativně mladý, v roce 1872, s dcerou uhřického čtvrtláníka Vendelína Bělohoubka, Mariannou. Jan Drápal z uhřického pomníku byl jejich prvorozeným synem.

Pro mě synem ztraceným, protože další jeho osud z Uhřic mizí. S největší pravděpodobností se oženil, ale vypadá to, že matrika, dosud uložená na Obecním úřadu v Žarošicích, v sobě zápis jeho sňatku neskrývá.

Znám tedy minulost Jana Drápala i napojení na svůj rodokmen. Z kmenového listu lze dále vyčíst, že byl čeledínem, mluvil a psal česky.

Na příběh je to docela málo. I z toho důvodů, že podklady pro něj je ještě nutné hledat "v terénu", v nedigitalizovaných matrkách. Obtížně se také odhaduje Janův vojenský osud.

21. zeměbranecký pěší pluk St. Pölten

V březnu 1895 byl odveden u 14. zeměbraneckého pěšího pluku v Brně. V říjnu 1895 narukoval jako pěšák k 10. rotě zeměbraneckého pěšího pluku č. 21 v Sankt Pölten, zhruba 60 km západně od Vídně. Zde pravděpodobně zvládl tříletou vojenskou prezenční službu. 98% vojáků tohoto pluku však bylo německé národnosti.

Také je možné, že "na vojně" našel osudovou ženu. Příjmení Drapal se v Rakousku vyskytuje (Julia Drapal byla např. primabalerinou Vídeňské státní opery).

Nedokážu odhadnout, jak je pravděpodobné, že Jan Drápal vstoupil do 1. světové války v 21. zeměbraneckém pěším pluku. Otázkou je, zda pokračování kmenového listu není potřeba hledat jinde v (rakouských archivech) nebo se další stránky z kmenového listu nedochovaly. 21. zeměbranecký pěší pluk byl v roce 1914 určen pro frontu v Haliči proti Rusku. Stejně tak i 14. zeměbranecký pěší pluk (LIR). Ten by dával větší "logiku". Víc však z jedné stránky kmenového listu vyčíst nelze.

Na druhé straně, pokud vyjdu z informací serveru Velká válka, byl Jan Drápal (ročník 1873) povolán ihned při mobilizaci nebo na počátku září 1914 jako domobranec. Mohl tedy (pokud žil v Uhřicích) být součástí 25. domobraneckého pěšího pluku. Tento pluk byl součástí 1. armády.

Ovšem to jsou vše jen dohady a impulsy pro další výzkum, bez dalších záchytných bodů.

Z rodokmenu Jana Drápala

Rodokmen Jana Drápala, který je vytvořen z mé databáze, si můžete prohlédnout zde. Zasahuje kromě Uhřic, Kovalovic a Šumic také např. do Archlebova či Nížkovic.

Rozložení příjmení Drápal na území České republiky v současnosti. Vede" Jižní Morava. Zdroj: KdeJsme.cz
(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
  • N 14.4.1740 Jiří - Matěj Drápal a Anna, Šumice 
  • O 22.1.1765 Jiří (Matěj) Drápal, Šumice a Barbara (Jan) Toman, Kovalovice
  • N 23.11.1777 Tomáš - Jiří Drápal a Barbara, Kovalovice č. 50
  • O 27.1.1799 Tomáš (Jiří) Drápal, Uhřice a Anežka (Bartoloměj) Divácký, Kovalovice
  • N 14.12.1805 Tomáš - Tomáš Drápal a Anežka, Uhřice č. 54 
  • O 4.11.1833 Tomáš (Tomáš) Drápal, Uhřice č. 51 a Eleonora (Matouš) Moudrý, Uhřice  č. 107
  • N 12.4.1850 Jiří - Tomáš Drápal a Eleonora, Uhřice č. 54
  • O 13.11.1872 Jiří (Tomáš) Drápal, Uhřice č. 54 a Rozálie (Vendelin) Bělohoubek, Uhřice č. 85
  • N 5.9.1873 Jan - Jiří Drápal a Rozálie, Uhřice č. 42 
    • †??? v 1. světové válce

Za případné informace, které doplní ty mi známé, budu velice rád. 


Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička