Příběh Mariny Valehrach - Železný (*1750 - †1795)

Jedním z mých předků v Kovalovicích na Vyškovsku byla Marina (Marianna, Marie Anna), pokřtěná 27. února 1750. Jejím otcem byl Jan Valehrach z Kovalovic, matkou Anna, dcera Bartoloměje Šuberta z Jezer (Jezera jsou dnes součástí městyse Pozořice). Shodou okolností se Marinina matka Anna narodila před 300 lety, v roce 1717, stejně jako Marie Terezie.

Při postupném vytváření rodokmenu a pátrání v této rodové větvi (směřující od mého praděda Metoděje Rozehnala) jsem Marinu hledal na základě informace o jejím sňatku 10. listopadu 1772 s Vavřincem (Laurentius) Železným. Ten si (podle matričního zápisu) jako syn čtvrtláníka Matěje Železného bral Marinu, dceru zemřelého Jana Valehracha, zahradníka v Kovalovicích.

Vstupní informace pro hledání Mariny v Kovalovicích. Vedla tudy jedna z cest a rodových linií Valehrachů. Stejně jako další linie, obě vyústily v Uhřicích nedaleko Kyjova. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1564, online str. 244/366.

Příběh spojený s Marinou vnímám jako docela komplikovaný ve dvou rovinách:

1. Zvýšenou opatrnost a vícenásobné ověřování vyžadovalo samotné pátrání a hledání v matrikách.
2. Z výsledků mého hledání a ověřování vyplynulo, že život Mariny zahrnoval snad všechny rodinné příjemné i smutné životní události. Určitě to nebyl život z pohádky. Do jisté míry reprezentuje nelehké postavení a úděl žen v tehdejším světě (bez terapeutů, řešení "genderových" otázek, emancipace apod.)

To jsou i důvody, proč jsem Marinu vybral do "příběhu", o který se s vámi chci podělit.

Genealogie - hledání "správné" Mariny

V matrikách z této doby před rokem 1770 lze očekávat, že klíčová informace zde zapsané budou skoupé, což se potvrdilo velice záhy zjištěním, které věštilo (jako obvykle) komplikace. Mám-li zjištěný sňatek, snažím se zjistit, kdy a kde se narodili jeho hlavní aktéři - ženich a nevěsta. O nevěstě vím(e), že se jmenovala Marina a jejím otcem byl Jan Valehrach.

V Kovalovicích se v době předpokládaného narození Mariny (poprvé jde o odhad věku cca 18-25 let, pak teprve vše ověříte) objevily dvě Mariny. Shodou okolností byly obě dcerami Janů Valehrachů a obě byly pokřtěny v únoru 1750.

• 14. února 1750 - otec Jan Valehrach + matka Kateřina
• 27. února 1750 - otec Jan Valehrach + matka Anna

Jeden rok (1750), jeden měsíc (únor), dvě Mariny. Jak pak poznat, která je která, když každá je "dcera Jana Valehracha z Kovalovic"? Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1564, online str. 3/366.

Co dělat, když zjistíte, že máte více "kandidátů" na místo svého předka? Mé doporučení zní - zkontrolovat úmrtí. To je vždy ta nejpracnější cesta. Vzhledem k tehdejší poměrně hojné kojenecké úmrtnosti je jistá pravděpodobnost, že dítě nepřežilo útlý věk.

V tomto případě jsem to udělal. Nejprve u Mariny jako budoucí možné nevěsty. Je to poněkud morbidní, napsat, že jsem měl "štěstí", když jde o úmrtí. Ovšem 11. ledna 1753 skutečně zemřela "Marina, dítě Jana Valehracha".

Jedna Marina zemřela ve třetím roce života. Ale která? Hrana mezi pravdou a omylem v genealogii je leckdy křehká. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1564, online str. 279/366.

Tato informace vám řekne, že se počet "kandidátek" zúžil (ze dvou na jednu) a bude možné dospět k jednoznačnému řešení. Nicméně to je vše. Není to informace, jež by upřesnila, která Marina, od které matky přežila - od Anny nebo od Kateřiny? 

Neznáte-li výsledek, jaký by mohl být další ověřovací krok? Otec Jan Valehrach byl v době svatby už po smrti. To je další informace, s níž se dá pracovat. Lze tak vložit naději do toho, že do roku 1772 najdete zápis úmrtí pouze jednoho dospělého Jana Valehracha, který by mohl být otcem Mariny. I v tomto případě jsem měl "štěstí". V Kovalovicích skutečně zemřel Jan Valehrach - 17. dubna 1764. Podle zápisu v knize zemřelých měl 40 let. Bylo možné očekávat jeho narození narození kolem 1724. I přesto, že jde o "klasický" a obvyklý postup, stále to nic neznamená. Potřebujete úmrtí obou Janů Valehrachů a potřebujete i datum jejich křtu/narození.

Často se v rodokmenech stává, že lidé (sám nejsem výjimkou) odkládají hledání data úmrtí osob, po nichž pátrají. Je to nejpracnější a není to nikterak "pozitivní". Navíc věk zapsaný při úmrtí býval obvykle velmi přibližný. Toto však byl případ, kdy se bez dat úmrtí nebylo možné pohnout dále.

Další dospělý Jan Valehrach zemřel v Kovalovicích 4. května 1775, tedy tři roky po svatbě Mariny. Údajně v 61 letech. Mohl se tedy narodit okolo roku 1714. Ten by tedy měl být otcem zemřelé Marjánky (kterou potřebuji vyloučit).

Tento zesnulý Jan Valehrach (†4. lvětna 1775), čtvrtláník z Kovalovic č. 57 nebyl otcem Hledané Mariny Valehrach. Během její svatby v roce 1772 ještě žil. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1564, online str. 332/366.

Věk při úmrtí je nejnespolehlivějším údajem. Tím více, čím dále do historie jdete. Proto je třeba ověřovat - hledat narození. V mém případě (budu-li věřit věku při úmrtí) křest jednoho Jana Valehracha kolem roku 1724 a druhého kolem roku 1714.

Výsledek? Jeden Jan Valehrach se vskutku narodil v Kovalovicích 4. června 1724 (až mě ta přesnost zaskočila). Našel jsem také narození Jana Valehracha v roce 1715, ale v Šumicích (Viničné Šumice), ne Kovalovicích. Ten mohl být něco jako záložním kandidátem. Další Jan Valehrach z Kovalovic se narodil v roce 1708. Toho jsem pomyslně přiřadil ke kandidátovi s očekávaným datem narození 1714.

Co se tímto dalším nálezem potvrdilo? Z hlediska Mariny opět pouze to, že existuje jednoznačná odpověď ohledně otce. Její otec zemřel v relativně mladém věku (oněch zmíněných 40 let). Bylo ještě třeba vyloučit případný omyl.

Definitivní odpověď mohou skýtat sňatky. U Jana Valehracha narozeného v roce 1708 zhruba po roce 1728, U jeho jmenovce z roku 1724 zhruba kolem roku 1744. A povedlo se! Jan Valehrach a Kateřina se brali 25. listopadu 1737. On i ona již byli vdovci. Jan Valehrach a Anna měli svatbu v roce 1744.

Svatba z 5. května 1744, která potvrzuje mé další předky, rodiče Mariny a naznačuje další pokračování rodové linie - Jan byl synem Martina Valehracha z Kovalovic, Anna byla dcerou Bartoloměje Šuberta z Jezara, dnešní součásti městysu Pozořice. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1563, online str. 297/394.

Je jasné, že Jan Valehrach, narozený v roce 1724, nemohl být už v roce 1737 vdovcem. Řešení se nabízí. Nabízí se ovšem i druhá možnost. Vše zkusit ještě ověřit. Stále je co hledat a potvrzovat.

Začátek léta, čas na ženitbu. Jan Valehrach si 22. září 1733 vzal Marinu, dceru Štefana Kadlece(?). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1563, online str. 284/394.

První svatba Jana Valehracha (staršího) se odbyla už 22. září 1733 mezi ním, synem Pavla Valehracha a Marinou. Marina (po zřejmě bezdětném manželství) zemřela v roce 1736. Vdovec Jan se následující rok opět oženil - s Kateřinou. Vše do sebe zapadlo! I fakt, že Jan Valehrach, narozený 14. června 1708 byl synem Pavla Valehracha ("filius Pauli Valehrach"). Svého jmenovce přežil a byl to on, jemuž bohužel zemřela dcerka Marina. 

Co mě vždy "fascinuje", je už zmíněný v matrikách zapsaný věk při úmrtí. U mladšího Jana Valehracha odpovídalo 40 let. U staršího Jana Valehracha byl udaný věk 61 let. Reálně to bylo 67 let. No... možná jsem číslo 1 přečetl jako číslo 7. Obrázek jste viděli - není to pravděpodobné.

Občas je takové ověřování nutné v situacích, kdy se narodí potomek staršímu muži. Lze předpokládat, že naleznete mladou matku, poté co se vdovec oženil. Ale i tak je dobré ověřovat alternativní "kandidáty". Mi se ro v rodokmenu stalo několikrát.

Jak vidno, až ověření všech milníků života obou Janů Valehrachů přineslo definitivní důkaz a potvrzení o tom, koho měla za rodiče Marina, "dcera Jana Valehracha", která si vzala 10. listopadu 1772 Vavřince Železného. Až poté jsem mohl s klidným svědomím přidat do rodokmenu další jména a data. Až tehdy se začaly odhalovat souvislosti mladého života Mariny, rodem Jana Valehracha. Určité štěstí pro zdar hledání bylo, že se alespoň manželky Janů Valehrachů jmenovaly každá jinak - jedna Anna, druhá Kateřina.

Poté, co se Jan Valehrach 5. května 1744 oženil s Annou, jejich prvorozená dcera Rozálie zemřela ve třech letech (*3.3.1748 - †12.5.1751). To už byla na světě i malá Marina, narozená 13 dnů po své jmenovkyni, která se nedožila tří let.. "Moje" Marina se dočkala ještě dalších sourozenců. Nejprve Antonína (*12.6.1752 - 3.5.1766), pak dvou Martinů. To mě znervózňuje. Oba mají stejného kmotra, ale úmrtí prvního (*2.11.1754) nemohu najít. Druhý Martin (*1755 - 1836), je vystopovatelný se vším všudy a hraje důležitou roli v příchodu Valehrachů do Uhřic na Kyjovsku. V útlém věku zemřela také Mariina sestra Viktorie (†1761).

Zmatek kolem Ignáce

Když jsem dohledával další příbuzenské vztahy a sourozence Mariny, hlava se mi zamotala ještě při seskupení následujících dat a události:

• 11. února 1761 zemřela Anna, manželka Jana Valehracha a matka Mariny..
• 28. července 1761 se narodil Ignác, syn Jana Valehracha a Anny. Jeho kmotři jsou stejní, jako ve všech případech "sledovaného" Jana Valehracha!
• 1. října 1761 zemřela Viktorka, dcerka Jana Valehracha a Anny, sestra Mariny.
• 3. listopadu 1761 se vdovec Jan Valehrach oženil s Annou, dcerou Martina Lukáše z Kovalovic.

Vidíte, že Marině matka Anna zemřela zhruba dva týdny před Marininými jedenáctými narozeninami. Pak se "záhadně" narodil (Nějakému) Janu Valehrachovi a Anně syn Ignác. Následně zemřela Mariina sestřička Viktorka a nakonec se oženil Mariinin otec Jan Valehrach - opět s Annou. 

Je výhodné psát si blog, poznámky, kroniku... a ověřovat. Uvědomění si těchto souvislostí mě totiž přivedlo k ověření v matrikách. 29. října 1759 jistý Jan Valehrach, syn Matěje Valehracha z Kovalovic, pojal za manželku Annu, dceru zemřelého Bartoloměje Bočka ze Šumic. "Konečně" máme na kovalovické scéně další pár Jan Valehrach a Anna. Čí tedy byl Ignác? Co na to "teorie kmotrů"?

Nemyslím si, že by římskokatolický farář suše a legálně pokřtil syna Ignáce půl roku poté, co Jan Valehrach pochoval první manželku Annu a tři měsíce před jeho druhou svatbou s další Annou. Tak to ve druhé půli 18. století v katolickém hříšném světě nechodilo.

Bohužel SmartMatch v databázi MyHeritage Family Tree Builder ukazují, že někteří kolegové žijí v omylu zřejmě právě díky neúplnému výzkumu, s mnoha otazníky. Ignáce přiřazují páru Jan a Anna, i když Anna byla už po smrti a Ignáce nemohla porodit. To je nevýhoda toho, když rodopisec nezjistí všechny údaje a souvislosti nebo slepě okopíruje data ze SmartMatch. Bylo by příjemné, kdyby jim tento článek pomohl. Nebo naopak ukázal, že se mýlím, pokud přinesou jiné důkazy, než předkládám. Na druhé straně by to o ničem fakticky nerozhodlo a nic neovlivnilo, protože dotyčný Ignác zemřel 11. listopadu 1763.

V článku o hledání Tomáše Drápala jsem se opíral o kmotry jako důkaz jednoho otce a jedné matky i při různých zápisech jmen matky v matrice. Tady se zdráhám přiřadit Ignáce "svému" páru Jan Valehrach a Anna. Byť je kmotr stejný, jde o dítě "novomanželů" Jan Valehrach a Anna, oddaných v roce 1759.

Genealogický otazník se snad mohl vznášet nad Tomášem, pokřtěným 21. listopadu 1762, od otce Jana Valehracha a matky Anny. Je to jediné dítě narozené za souběhu manželství dvou stejnojmenných párů Jan Valehrach a Anna. Zapsaní kmotři byli jiní, než v případě Ignác. Soudím, že druhé manželství Jana Valehracha (otce Mariany) zůstalo, pokud jde o děti, nenaplněno.

Důkaz lze nalézt u data 21. ledna 1765. To byla pokřtěna Marina, dcera Jana Valehracha a Anny (roz. Boček). Kmotři Tomáš Hrotek a Viktorie, manželka Jana Kříže jsou stejní, jako u "sporného" Tomáše. Je jasné, že tyto děti patří páru oddanému v roce 1759.

Tomáš a Marina, děti "jiného" páru Jan Valehrach a Anna (viz. text výše). Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1564 /onlive - viz. text).

Když funguje "logika" (a "logika kmotrů") v matrikách, je to relativně snadné. Pokud zapisovatel neudělá chybu. I tak ovšem bylo zavedení čísel domů do matrik a hlavně jména otce nevěsty v matričních zápisech, velkou pomocí a posunem vpřed, který genealogickou práci usnadnil. Byť zrovna u Valehrachů (to bude příští článek), se to nepotvrdilo.

Marina Valehrach-Železný - životní osud

Komplikované hledání Mariny v matrice a ověřování její existence byl jednou rovinou tohoto příběhu. Uvědomění si souvislostí jejího života je rovinou druhou.

Už víme, že Marině osud nachystal novou matku, také Annu. Záhy ji však připravil o otce Jana, který zemřel 17. dubna 1764. Marina měla 14 let, už byla "velká holka", která zůstala bez vlastních rodičů. Kdoví, jak se jí vedlo. Polorodého sourozence zřejmě neměla.

Po smrti otce jí zemřel třináctiletý bratr Antonín. Zbyl jí jen o pět let mladší bratr Martin Valehrach. Nevlastní matka a vdova Anna se po třech a půl letech vdovství provdala za jiného vdovce, Bartoloměje Diváckého. Marině už táhlo na osmnáct, stávala se z ní dívka na vdávání. 

S novým nevlastním otcem Bartolomějem dostala Marina před svými dvacetinami jako "dárek" nevlastního sourozence - Josefa, po otci Diváckého. Narodil se 9. března 1770.

Jak jsem už napsal zkraje článku, vdala se Marina, dcera Jana Valehracha 10. listopadu 1772. Svatbu ji vystrojili nevlastní rodiče - Bartoloměj Divácký a Anna, rozená Lukáš.

Jistou perličkou příběhu je, že Bartoloměj Divácký se po smrti své druhé ženy Anny (†1778) oženil potřetí. Vzal si Marinu, dceru Gabriela Opálky z Kovalovic. Jako první stihl zplodit v tomto manželství Anežku (*1781), shodou okolností a osudu budoucí manželku Tomáše Drápala, kterého jsem hledal v minulém článku, jehož jedna z rodových větví vede k Janu Drápalovi, který zahynul během Velké války.

Můj předek Marina z rodu Jana Valehracha, provdaná za Vavřince Železného, měla v té době už za sebou porod čtyř dcer. Zažila i smutnou a bolestivou, bohužel však poměrně častou zkušenost, když matce zemře malé dítě. Stalo se to jejím dcerám Apoléně (*14.11.1779 - †15.1.1780) a Barbaře (*3.12.1780 - †13.12.1780). Její prvorozené dítě, dcera Petronila (*20.2.1775), byla mou praprapraprababičkou, provdanou do Uhřic za Antonína Rozehnala. Ano, výsledkem takových hříček osudů, narození a smrti jsme my všichni.

Marina, už s příjmením Železný (či Železná), povila manželu Vavřincovi celkem 10 dětí během 23 let. To byl úděl (zdravých) žen. Zemřela krátce po porodu desátého dítěte, syna Marka.  

Marina zažila smrt sourozenců, matky,i otce, život a macechou i otčímem, nevlastní sourozence, spoustu vlastních dětí i jejich umírání. V případě prvorozené dcery Petronily také její vdavky z Kovalovic do Uhřic (1794). Čeho zůstala ušetřena, byla smrt vlastního manžela. To vše za 45 let svého života, od 27. února 1750 do 24. května 1795.

Matriční zápis, že zemřela "Marina eheweib des Laurenz Schelesny häuslers" - Marina, manželka Vavřince, Železného, domkaře. Věk je zapsán správně. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 1585, online str. 113/250.

Zde je rekapitulace životních milníků za života Mariny Valehrach, provdané za Vavřince Železného, hrdinky tohoto genealogického a životního příběhu. (N-narozen, O-oddán, Z-zemřel)

• O 2.5.1744 Jan (Martin) Valehrach, Kovalovice a Anna (Bartoloměj) Šubert, Jezera
• N 27.2.1750 Marina - Jan Valehrach a Anna (Bartoloměj) Šubert, Kovalovice
• Z 11.2.1761 Anna, manželka Jana Valehracha (matka Mariny), Kovalovice
• O 3.11.1761 vdovec Jan Valehrach, Kovalovice a Anna (Martin) Lukáš, Kovalovice
• Z 17.4.1764 Jan Valehrach (otec Mariny), manžel Anny, Kovalovice
• O 3.8.1767 Bartoloměj Divácký, Kovalovice a vdova Anna (Jan) Valehrach, Kovalovice
• O 10.2.1772 Vavřinec (Matěj) Železný, Kovalovice a Marina (Jan) Valehrach, Kovalovice
• N 20.2.1775 Petronila - Vavřinec Železný a Marina (Jan) Valehrach, Kovalovice 13
• Pokračovatelka rodu, provdaná v Uhřicích za Antonína Rozehnala - můj předek
• Z 10.9.1778 Anna (macecha Mariny), manželka Bartoloměje Diváckého, Kovalovice 15
• O 23.6.1779 vdovec Bartoloměj Divácký, Kovalovice a Marina (Gabriel) Opálka, Kovalovice
• Z 24.3.1786 Bartoloměj Divácký (otčím Mariny), Kovalovice 49
• Z 24.5.1795 Marina, manželka Vavřince Železného, Kovalovice 13
• Z 16.9.1800 Vavřinec Železný (manžel Mariny), Kovalovice 13

Také Mariin bratr Martin Valehrach se oženil (1779). Jeho manželkou se stala Tereza, dcera Josefa Melichara z Pozořic. Mezi lety 1782-1784 se přestěhovali i oni do Uhřic, kde se z kovalovických Valehrachů stali uhřickými Valihrachy. Byli prvním párem, který spoluzakládal uhřickou historii rodu s příjmením Valihrach. To je už zase jiný příběh, v němž mí předci a příbuzní figurovali...

Takto nelehký byl úděl většiny žen té doby, během jejich životů. Pro "moderního člověka" obklopeného lékařskou péčí, supermarkety, terapeuty, léky a vitamínovými doplňky, školkami, hromadnou dopravou, mobily, Internetem a kdoví čím ještě, je to těžko představitelné. Můj respekt a úcta k předkům, jako zdroje naší síly, pramení právě z takových a podobných příběhů a údělů. Neuměli číst a psát, ale zasévali život a snášeli smrt v naději, že zajistí lepší úděl svým potomkům. My sklízíme a také zaséváme. Je dobré uvědomovat si "CO". A být vděčni předkům za cenu, kterou platili.

Zaháda 1. třídy babičky Drahomíry (*12.4.1924 - †9.3.1997)

Před rokem jsem si článkem připomněl nedožité 91. narozeniny babičky Drahomíry. Rok uplynul jako voda. Dnes by se dožila 92 let. Vyrůstala v Hrabůvce, zprvu v domě, kterému se v Jubilejní kolonii říká "harmonika". Myslím, že v dětství byla občas pěkný raubíř a "kvítko", alespoň z toho, když jí občas "ujelo", co vyváděla. 

"Harmonika" - dům na Edisonově ulici 379/19 v Ostravě-Hrabůvce. Nedatováno (před rekonstrukcí oken a fasády). Zdroj: (někde z Internetu)

Když jsem v loňském roce objevil přístupnost záznamů o školní docházce (a napsal o tom v souvislosti s prababičkou Marií z Krmelína), napadlo mě zjistit i školní podrobnosti o babičce Draze. Jak už to bývá, objevil jsem dvě záhady, jimž jsem dosud nepřišel na kloub.

První třída v Děhylově, rok 1930

Babička Drahomíra (za svobodna Tomisová) začala školní docházku v Děhylově. Nastoupila do první třídy v pondělí 1. září 1930. (Ten den Japonsko naléhalo na svolání mezinárodní konference, která by řešila celosvětovou krizi (depresi). Doba to asi ekonomicky jednoduchá nebyla. V Budapešti 1. září zasáhla policie proti demonstrantům, kteří žádali "práci a chléb".) O tom, že tam Drahomíra chodila do školy, dokonce se svou o dva roky starší sestrou Vlastou, svědčí zápis v hlavní knize Obecné školy v Děhylově (obr. dole).

Zápis z hlavní knihy Obecné školy v Děhylově. Zdroj: FamilySearch. Czech Republic, School Registers, 1799-1953, Opava > Děhylov > Děhylov > Inv. č. OP000432 1892-1944 > obr. 124 of 149. [cit. 2016-04-11]

Vlasta, navštěvovala školu v Hrabůvce od první třídy (1.9.1928) dva školní roky (do 28.6.1930). Tato informace se trochu rozchází, protože v listu o hodnocení ze školy v Hrabůvce má Vlasta napsáno, že "začala choditi do školy vůbec dne 1. září 1928". Nicméně školní knihy pro obecnou školu v Děhylově ve školním roce 1928/29 jsou k dispozici na FamilySerach. Vlastu Tomisovou jsem tam ve školním roce, kdy měla chodit do první třídy, nenašel. Není tak jasné na jak dlouho se první dvě dcery Františka Tomise i s rodiči octly v Děhylově č. 102. U koho? Proč? Zatím jsou to otázky bez odpovědi. Zpět do Hrabůvky se rodina odstěhovala 29. listopadu 1930.

Sčítání lidu v roce 1930 už je zastihlo v Hrabůvce. Zjišťoval jsem podrobnosti v Národním archivu, kde je fond Sčítání obyvatelstva ČSR v roce 1930. Sčítání probíhalo 1.12.1930. Možná kvůli němu se stěhovali zpět do Hrabůvky, aby byli přítomni. Z Národního archivu mi 5.9.2015 přišlo oznámení:

"...Dále sdělujeme, že šetřením ve fondu Sčítání obyvatelstva v roce 1930 pro obec Děhylov (politický okres Bílovec, soudní okres Klimkovice) se nepodařilo dohledat sčítací arch, na jehož základě by se ke sčítání přihlásil František Tomis s rodinou. Na Vámi uvedené adrese Děhylov čé. 102 byla sčítána jiná rodina, nikdo s příjmením Tomis/Tomisová. Následnou podrobnou rešerší všech čísel popisných a domácností dané obce se nepodařilo dohledat Františka Tomise na jiné adrese."

V roce 1921 při sčítání obyvatelstva na adrese Děhylov č. 102 bydlela rodina kováře Josefa Hrdiny a rodina horníka Josefa Vitáska. Pro jistotu jsem nahlédl do matrik v Děhylově a nezdá se, že by Hrdinovi nebo Vitáskovi byli příbuznými vůči Tomisům (např. ze strany matky Františka Tomise, (Marie Holubek), která pocházela z Prajzské.

Údajně o Děhylově doma párkrát padla zmínka, když babička žila, ale teď je toto "tajemství" téměř ztraceno.

První třídu už dokončila Drahomíra v Hrabůvce v roce 1931. Na půdě Archivu města Ostravy jsem vypátral kde a jak. Šlo o obecnou školu U pošty, pětitřídní smíšenou školu. Je tam poznamenáno, že "začala choditi do školy zdejší dne 2. prosince 1930." To bylo úterý, den po sčítání obyvatelstva, ještě v prvním školním pololetí.

Drahomíra Tomisová. Výkaz o docházce a prospěchu žactva, školní rok 1930/31, Obacná škola Moravská Ostrava - Hrabůvka, první třída. Zdroj: AMO.

Ovšem vysvědčení/hodnocení? No...

Jedničky měla babička ze zpěvu a z mravů. Jinak "nic moc". Dokonce tak, že na konci stránky je zapsán nemilosrdný verdikt:

"Jest nezpůsobilá postoupiti do vyšší třídy (vyššího oddělení)."

První třída v Hrabůvce, 1931 (a pak...?)

Čtení, psaní, prvouka,  počty a měřičství - to byly kameny úrazu. "Nezpůsobilostí postoupit" vznikla záhada druhá. Nedokázal jsem již školní docházku babičky Drahomíry dohledat - ani ve škole U pošty, ani ve druhé škole v Hrabůvce, U kostela. Padly na to dvě návštěvy badatelny Archivu města Ostravy. Nejsem dosud schopen zjistit, jakým způsobem se v té době "propadalo". V archivu jsem prošmejdil všechny třídy obou škol, našel školní historii nejmladší babiččiny sestry, Marty, ale po školní docházce babičky Drahomíry, ani vidu, ani slechu.

Alespoň pro ilustraci, škola U pošty, někdy kolem roku 1920 je vlevo nahoře na dobové pohlednici. Dodnes stojí, zatímco škola U kostela podlehla demolici.

Dobová pohlednice z Hrabůvky. Zdroj: (někde z Internetu)

Švadlena ze tří sester s polskou krví

O hodnocení žáků a jeho významu se vedou spory dodnes. Babička se vyučila švadlenou u paní Konderlové v Hrabůvce. Prý byla velmi šikovná. Jednu dobu, už i s dcerkou Jindřiškou (mojí mamkou), pobývala pár týdnů v Nivnici na Slovácku. Zřejmě někdy mezi roky 1946-48. U pana Jaroslava Hromčíka (výrobce tradičního bylinného likéru Hromčíkovo tajemství) mu šila košile. Proslulou Hromčíkovu medovinu nebo podnik LINEA (Lihoviny a NEAlko) z Nivnice možná znáte. Pamatuji si, že pár věcí babička "spíchla" i na mě, když jsem chodil do školy. Třeba tehdy moderní kalhoty do zvonu.

Polská krev a Tři sestry. Opereta Oskara Nedbala a drama Antona Pavloviče Čechova. Ano, babička měla po mamince polskou krev. Měla i další dvě sestry, starší Vlastu (na fotografii níže stojí uprostřed) a mladší Martu (stojí vpravo). Fotka je z doby, kdy už byla na světě moje mamka, ta malá holčička s mašlí, mezi svou babičkou (Emilie, roz. Aniol) a dědou (František Tomis).

Manželé Tomisovi se svými třemi dcerami a první vnučkou. Nedatováno (asi 1945-46). Zdroj: Rodinné fotoalbum

Bez ohledu na školní docházku, prožila babička Drahomíra život v bouřlivém století. Zažila první republiku, okupaci a druhou válku, komunistický puč, Pražské jaro i normalizaci, dočkala se také "sametové revoluce" a života po ní. Drtivou většinu v milované Hrabůvce a Jubilení Kolonii nebo kousek vedle ní.

Před 100 lety se narodila Františka Rozehnalová z Uhřic

Uhřice nedaleko Kyjova jsou malebnou obcí. První zmínka o nich pochází z roku 1351. V současnosti mají aquapark (díky ropě a plynu), lyžařský vlek, slavný Janův Dvůr u Spáleného mlýna, bohatou metodějskou tradici, hody...

Dnes začnu tím, co se odehrálo 565 let poté, co byly Uhřice prvně zmíněny v  listinách.

Narození v Uhřicích a sestry

V průběhu Velké války, v pátek 31. března 1916, se v domě č. 137 v Uhřicích narodila holčička. Čtvrtá, nejmladší dcera Metoděje Rozehnala a Marie z rodu Josefa Panáčka z Dambořic. Zápis v matrice vypovídá, že porodní bábou byla Marie Klečková z Uhřic.

Matriční zápis o narození a křtu Františky Rozehnal. Zdroj: Kniha narození obce Uhřice, sv. VI, ročník 1916, str. 330, č. 3. Pořídila matrikářka Lenka Chalupová, OÚ Žarošice, 11.8.2014.

Holčička byla 1. dubna 1916 pokřtěna jménem Františka. Její otec Metoděj se nejspíše křtu nezúčastnil, byl kdesi ve válce. Kmotry novorozené Františky se stali matčiny rodiče, Josef Panáček z Dambořic a jeho žena Marianna. Zápis v matrice je jimi podepsán, uměli tedy pravděpodobně psát (minimálně se podepsat).

Pojďme nahlédnout na úděl ženy, která se stala matkou mého táty, mou nikdy nepoznanou pokrevní babičkou. Završila dějiny jedné rodové větve Rozehnalů, které v přímé mužské linii žila v Uhřicích od roku 1704. Byl to úděl ženy, jejíž život orámovaly dvě světové války - v průběhu té první se narodila (a její otec v ní zahynul), během té druhé nešťastně zahynula (a narodil se můj táta).

Informace o životě mé babičky Františky Rozehnalové mám velice kusé. Když jsem mohl, tak jsem se neptal, propásl jsem onen správný okamžik Kairos během doby, co jsem jezdil do Uhřic za tetou.

Františka měla tři sestry, ale poznala jen jednu. Nejstarší Marie se narodila 2. srpna 1911, později odešla do Ostravy, kde se 20. října 1935 provdala za Antonína Hiemera z Větřkovic. V době svatby byla kuchařkou, bydlela ve Slezské Ostravě č. 762.

Další dvě sestry Františka poznat nemohla. Narodily se dříve něž ona a zemřely velice záhy. Anežka 13. října 1913, dva týdny po narození, Irena před vánoci, 23. prosince 1914, tři týdny po narození.

Odchod do Ostravy je tajemstvím

Otec Františky, můj praděd Metoděj Rozehnal, zemřel před koncem války, 17. března 1918 ve Vídni. Rodina jej mohla alespoň pochovat doma v Uhřicích. Ovdovělá matka Marie, zůstala se sedmiletou Marií a dvouletou Františkou sama. Ve 34 letech se podruhé vdala. Bylo to po válce, 22. září 1920. Vzala si o sedm let mladšího Matěje Konečného z Uhřic. Spolu s ním obě Metodějovy dcery vychovávala. K nim přibyly další děti, nevlastní sourozenci Františky. Měly již příjmení Konečný - Josef, Anežka a Ludmila. Anežka (*1926 - †2003), provdaná Schovancová, byla zmiňovanou "tetou z Uhřic", za kterou jsem jezdil během vysokoškolských studií v Brně. Škoda, že jsem se jí tenkrát neptal...

Františka Rozehnalová (nedatované foto). Zdroj: Rodinný archiv.

Františka prý velice mladá "odešla do služby", do Ostravy, jako kuchařka. Je téměř jisté, že za svou sestrou Marií. Byla hospodářská krize a Uhřice nebyly centrem hospodářského dění. Když se Marie Rozehnalová v roce 1935 vdávala (za zmíněného Antonína Hiemera), bylo Františce devatenáct a půl roku. Je možné, že už byla v Ostravě, pod dohledem své starší sestry. Bohužel jsem (zatím?) nedohledal žádnou evidenci obyvatelstva v Ostravě, ani policejní přihlášky, z nichž by vyplývalo, kdy Františka do Ostravy přišla a u koho sloužila a bydlela. Jistým záchytným bodem může být Slezská Ostrava č. 762, kde byla její sestra Marie Rozehnalová kuchařkou, jak dokazuje zápis z její svatby.

Svatba Antonína Hiemera a Marie Rozehnalové (sestry Františky). Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 10805, sign. SO VII 38, fol. 290.

Digitální archiv města Ostravy, v dokumentu "Čísla popisná města Slezské Ostravy" uvádí k roku 1933, že č. p. 762 patřilo Severní dráze a byl to byt závodního na Jánské.

Slezská Ostrava, č.p. 762, kde roku 1935 sloužila Marie Rozehnalová. Zdroj: AMO. Digitální badatelna. Čísla popisná města Slezské Ostravy - 1933, str. 63.

V té době, byla Severní dráha Ferdinandova již čistě těžařskou (důlní) společností. Závodní byl člověk, který odpovídal za bezpečné provádění hornické činnosti. Na Jánské je dnešní název ulice v obvodu Slezská Ostrava, kde dříve stávaly hornická kolonie pro důl Josef a Jánská kolonie.

Ulice Na Jánské, Slezská Ostrava. Zdroj: https://mapy.cz

Jak jsem už napsal, podle záznamu o sňatku, někde zde byla Marie Rozehnalová kuchařkou. Na mysl se vkrádají otázky. Byla s ní i Františka? Pracovala i ona jako kuchařka a bydlela v této kolonii se sestrou? Podle uvedených zdrojů měly byty v kolonii obytnou kuchyní.

Antonín Hiemer, ženich Marie Rozehnalové, byl železničním zřízencem ve Vítkovicích a bydlel na Pohraniční ulici č. 504 (snad nyní č. 27). I s touto ulicí se ještě setkáme.

Zkouším pátrat po potomcích s příjmením Hiemer. Kontaktoval jsem tři osoby, mám zatím jednu odezvu, která vede k jinému Hiemerovi. V okolí Větřkovic na Vítkovsku jich byl na přelomu 19. a 20. století více.

Osobně se domnívám, že Františka pobývala v Ostravě již od roku 1935. Důkazy však chybí. Domýšlet se lze i o tom, kde a jak poznala Aloise Friedela, svého budoucího manžela. Ten prožíval svá revoluční léta v kolonii na Hulvákách, kde žil s rodiči - Antonínem Friedelem a Marií.

Svatba a Pohraniční č. 11

Jisté je, že Františka Rozehnalová a Alois Friedel byli oddáni 9. prosince 1939, již za Protektorátu (vyhlášen 16. března 1939). Oba snoubenci mají v matrice jako bydliště zapsánu ulici Pohraniční č. 11 v Moravské Ostravě - Vítkovicích. Františka byla v domácnosti. Za svědky u svatebního obřadu byli dělník Josef Ženatý (Místecká 48, M. Ostrava - Hrabůvka) a horník Alois Bisek (Jana Čapka 63, M. Ostrava - Mariánské Hory).

Z Protektorátu existuje v AMO domovský list, zřejmě vydaný v roce 1940 (viz. obrázek), který potvrzuje bydliště manželů na Pohraniční ulici č. 11. Pohraniční ulice tvořila hranici mezi ostravskými obvody Vítkovice a Mariánské Hory.

Domovský list, Pohraniční (Grenzestrasse) č. 11, asi rok 1940. Zdroj: Archiv města Ostravy.

V současné době je část bývalé Pohraniční uvnitř areálu společnosti Vítkovice Machinery Group. V budově, stojící snad na místě bývalého domu Pohraniční č. 11, jsem nastupoval v roce 1987 do zaměstnání. Tehdy šlo a VŽKG, závod 6 - Kotlárna, v budově byly umístěny mj. kanceláře konstrukce.

Mapa Vítkovic z roku 1943 s vyznačenou Pohraniční ulicí (Grenz strasse). Ulice 1. máje (= Strasse der 1. Mai) rozděluje Pohraniční přibližně uprostřed. Zdroj: Archiv města Ostravy (AMO).

Letecký pohled na ulici Pohraniční v současnosti. Označena budova, kde jsem chodil do svého prvního zaměstnání. V okolí stával dům na Pohraniční č. 11. Zdroj: http://mapy.cz

Není tedy možné zjistit (např. jako u její sestry Marie), kde Františka v Ostravě před svatbou bydlela. Ani není možné potvrdit spojení s Pohraniční č. 504, kde v roce 1935 bydlel Antonín Hiemer, ženich Františčiny sestry Marie. Sčítání lidu proběhlé v roce 1930 by žádný důkaz zřejmě nepřineslo. Teoreticky mohla v roce 1930 sloužit v Ostravě jen starší ze sester Rozehnalových, Marie.

Alois Friedel žil v letech 1930-1935 s rodiči (Antonín a Marie) v Hulvákách a prožíval dobu jakéhosi dělnické revolty. Františka a Alois se brali krátce po vypuknutí války. Z celé válečné doby o Františce vím jen to, že porodila dva chlapce. Zdeňka (10. srpna 1940, mého tátu, kmotry mu byli Antonín Hiemer a jeho žena Marie, sestra Františky) a jeho bratra Rostislava (9. prosince 1941). Po celou dobu žila rodina na Pohraniční č. 11.

Matematicky vzato to vůči datu svatby znamená, že táta nebyl úplně doslova "dítětem svatební noci", a že snoubenci spolu na Pohraniční žili už předtím.

Rodinné štěstí v roce 1940 - Alois Friedel, jeho manželka Františka (na fotce vypadá šťastně) a malý Zdeněk (můj táta). Zdroj: Rodinný archiv.

Tragický konec

Úděl Františky se završil tragickou nehodou pod koly tramvaje v Ostravě-Vítkovicích, u kostela Svatého Pavla. Bylo to ve středu 10. května 1944. Zemřela v nemocnici na následky amputace končetin. Františka Friedelová, roz. Rozehnalová, měla krátce po svých 28. narozeninách. Do konce války zbýval necelý rok. Svou mámu ztratili dva malí kluci.

Zápis úmrtí Františky Friedelové v matriční knize úmrtí. Zdroj: ÚMOb Moravská Ostrava a Přívoz, matrika.

Poznámka: Ten den, 10. května 1944, před půl čtvrtou odpoledne v Bojkovicích u Uherského Brodu explodovalo pět budov skladů s vagony munice pro Wehrmacht. Sabotáž se nepodařilo prokázat. Byla válka.

Z pozůstalosti druhé manželky dědy Aloise, mé nevlastní babičky Ludmily, se dochovalo několik fotografií z pohřbu Františky Friedelové. Zpětně určit tváře na fotografii je již velice těžké. Tátovi tehdy byly necelé 4 roky, jeho bratrovi ještě o rok méně. Nevím, kde při pohřbu maminky oba malí kluci byli. Z Uhřic snad přijela maminka Františky, prababička Marie, v té době Konečná a její druhý manžel Matěj. Rodiče Františčina manžela Aloise už byli po smrti. V Ostravě pravděpodobně žila Marie, sestra Františky.

Z jakési "logiky" těchto vztahů se mohu dohadovat, že na fotografii je v první řadě matka Františky, Marie, možná se svým druhým manželem Matějem Konečným, možná s Aloisem Friedelem, manželem Františky. Ve druhé řadě by mohla být sestra Františky, Marie Hiemerová s manželem Antonínem. Jsou to jen hypotézy...

Fotografie z deštivého pohřbu Františky Friedelové, 13.5.1944, Městský hřbitov v Ostravě. Další foto v článku zde. Zdroj: Rodinný archiv Rostislava Friedela st.

V Pohřební knize Městského katolického hřbitova v Ostravě, která je archivována v AMO je zapsán pohřeb Františky Friedelové (Franziska Friedel). Konal se 13. května 1944. Na hřbitově byla Františka Friedelová pochována v oddíle LXXXVII (87), hrob 25. Podle zápisu v pohřební knize činil poplatek 565,- Korun (15,- Korun za náhrobek, 300,- Korun za místo a 250,- Korun za pohřeb).

Zápisy z pohřební knihy Městského hřbitova Ostrava, rok 1944. Zdroj: Archiv města Ostravy.

Sad Dr. Milady Horákové

Bývalý městský hřbitov byl v letech 1984-88 zrušen. Na jeho místě je dnes Sad Dr. Milady Horákové. Myslím, že jako dítě jsem na tom hřbitově nikdy nebyl. Letos to alespoň symbolicky, při příležitosti 100 let od narození Františky Rozehnalové, napravím. S úctou k její památce.

Pohled na městtský hřbitov v Ostravě, 30. léta minulého století. Pohled ze současné třídy 28. října (tehdy Opavská). Koleje a lokálky místní dráhy Ostrava - Mar. Hory - Svinov - Klimkovice. (mapa z AMO zde - z roku 1929). Zdroj: Stavby v MS kraji #16 [cit 2016-03-29].

Jedno lůno pro dva rody v Uhřicích a Dambořicích

Minule jsem nahlédl do osudů sourozenců Kateřiny a Václava Valáškových, kteří se oba stali mými předky. Jeden manželský pár, dva surozenci. Situace spojení rodů potomků může nastat také v případě nevlastních sourozenců, kdy ovdověl buď otec nebo matka a měli po druhém sňatku další děti. Jeden takový případ jsem ve svém rodokmenu zaznamenal. "Na úsvitu matričních dějin", v Dambořicích a Uhřicích na Kyjovsku.

Dambořice a Uhřice, sousedící obce a kraj mých kořenů na Jižní Moravě. Zdroj: http://mapy.cz

Rozehnalovi, Pučálkovi, Dambořice, Uhřice

Roli v něm hraje mimo jiné Martin Rozehnal, předek mého praděda Metoděje Rozehnala, zahynuvšího v 1. světové válce. Martin Rozehnal, jak se zdá, byl také "dítětem války", té třicetileté (1618-1648). Narodil se zhruba kolem roku 1630. První datovanou zmínku o něm jsem, při výzkumu rodu Rozehnalů, nalezl u svatby. Martin Rozehnal si 30. ledna 1662 bral za manželku Annu, rodem Jakuba Násedlovského. Poměrně úhledně psaný zápis pro mě přináší jednu záhadu. Nevím z které "dědiny" Rozehnal pochází.

Zápis svatby Martina Rozehnala z 30. ledna 1662 v Dambořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, str. 108/131, online, [cit. 2016-02-17]

Tady je přepis tohoto zápisu svatby:

"10 Ianuari potverzeni ??? otce ??? pocztivoy mlade_

necz martin ponebo: karlu Rozehnalu z dediny ??? s pocz_

tiwau pannau dczerkau Annau Kuby nasedlovskeho sauseda

Městečzka damboržicz, sviedek jan hamalek"

Martinův otec Karel Rozehnal už byl v době svatby nebožtík (ve starých matrikách obvykle zkratka po nebo: (= "po nebožtíku")). Nevěsta byla zřejmě z Násedlovic, obce, která s Dambořicemi sousedí. Ale ta neznámá "dědina"...?

Detail s názvem "neznámé" vsi, odkud snad byl Karel Rozehnal.

Zkoušel jsem (19.2.2016) dotaz ve fóru na Acta Publica a dostal jsem tip na Bořitov na Prostějovsku, Bořetice na Břeclavsku nebo snad Boršov na Jihlavsku či Boršov, součást Kyjova. Budu to zkoumat, možná je to stopa... možná chiméra, protožematriky by musely zasahovat do doby kolem roku 1650.

Byla to poválečná doba, zemí se potloukala spousta vysloužilých vojáků, některé oblasti byly vyčerpaná válkou a epidemiemi, spouta vdov, sirotků, prázdných stavení a usedlostí...

Každopádně po svatbě se Martin Rozehnal s manželkou Annou zůstali v Dambořicích. Od starosty Dambořic, pana Zbyňka Pastyříka jsem dostal tabulku, která je opisem lánového protokolu, s uvedením jmen poddaných v městečku Dambořice v roce 1656. Martin Rozehnal je zde zapsán jako čtvrtláník, výměrou nejmenší sedlák (1/4 lánu = přes cca. 4 ha). Zdá se tedy, že v době svatby již byl v Dambořicích usedlý.

Dambořická matrika obsahuje narozené od roku 1646, ale prvním zde zaznamenaným narozeným Rozehnalem je Matúš, pokřtený 3. září 1663. Byl to podle všeho prvorozený syn Martina Rozehnala a Anny. Ti měli pravděpodobně další dvě děti - dceru Juditu (*1669) a syna Jana (*1671).

Zde se skrývá pro mě další záhada. Týká se správnosti zápisů a spekulací o nich. U křtu Judity je v matrice totiž zapsáno "Martin Rozehnal a Anežka", u křtu Jana "Martin Rozehnal a manželka jeho Eliška".

Martin Rozehnal ovdověl v roce 1677. Z tohoto manželství (ať je záhada jakákoliv) žádný můj předek v rodu Rozehnalů nepochází.

Podruhé se Martin Rozehnal oženil dva měsíce po smrti své první ženy Anny. Tak to v té době chodilo. Muž se staral o hospodářství, pokud ovdověl, musel k dětem rychle sehnat macechu. Druhou manželkou Martina Rozehnala byla Marina (Marie Anna), dcera Jana Opavského z Dambořic (ten v soupisu z roku 1656 není uveden). Oddávky se konaly 25. července 1677 v Dambořicích. Ten den to byla druhá svatba, takže na malé "městečko Dambořice" velká letní událost a sláva. Jak vidno, zápis v matriční knize není zdaleka tak úhledný, jako ten o prvním sňatku Martina Rozehnala.

Zápis druhé svatby Martina Rozehnala z 25. července 1677 v Dambořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, str. 116/131, online, [cit. 2016-02-17]

Na sklonku příštího léta po svatbě, 18. září 1678 byl pokřtěn Václav (Wenceslaus), první syn Martina a Mariny... a můj předek! Za kmotry mu byli Mikuláš Kroupa z Dambořic a jeho žena Kunhuta (roz. Mokrý), shodou okolností další mí předci. 

Zápis o křtu Václava Rozehnala z 18. září 1678 v Dambořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, str. 48/131, online, [cit. 2016-02-17]

Potomci Václava Rozehnala a můj rodokmen

Martin Rozehnal založil rodovou linii. Pojďme shrnout jeho potomky, kteří jsou v mém rodokmenu. 

• Martin Rozehnal (*??? - †???)
• manželka Marie Anna (*??? - †???), roz. (Jan) Opavský

• Václav Rozehnal (*18.9.1678, Dambořice - †9.12.1751, Uhřice)
• manželka Justina (*??? - †13.6.1726, Uhřice), roz. (Martin) Perutka (po ovdovění se Václav ještě jednou oženil)

• František Rozehnal (*3.10.1710, Uhřice - †18.8.1765, Uhřice)
• manželka Terezie (*14.8.1714, Dambořice - †23.11.1745, Uhřice), roz. (František) Brankovský

• Jakub Rozehnal (*22.7.1743, Uhřice - †???)
• manželka Johanna (*18.5.1742, Uhřice - †23.6.1796, Uhřice), roz. (Josef) Šamlík

• Antonín Rozehnal (*5.6.1773, Uhřice - †22.3.1825, Uhřice)
• manželka Petronilla (*20.2.1775, Kovalovice - †???), roz. (Vavřinec) Železný

• Jiří Rozehnal (*??? - †9.1.1863, Uhřice)
• manželka Marie Anna (*18.5.1801, Žarošice - †5.8.1845, Uhřice), roz. (Vavřinec) Houda

• Jakub Rozehnal (*27.4.1833, Uhřice - †???)
• manželka Anežka (*10.2.1843, Uhřice - †???), roz. (Josef) Hudec

• Metoděj Rozehnal (*4.6.1879, Uhřice - †(1818, ve válce) - můj praděd
• manželka Marie (*19.9.1886, Dambořice - †???), roz. (Josef) Panáček - moje prababička
  
• O - 29.1.1908, Dambořice 

Martin Rozehnal zemřel pravděpodobně před rokem 1689. Vdova Marianna (Maryna) se po několika letech vdovství znuvu provdala - 29. ledna 1696 za Jakuba, syna Mikuláše Pučálky. Dokládá to následující matriční zápis.

Zápis o svatbě Jakuba Pučálky a vdovy "Maryny" po Martinu Rozehnalovi, 29. ledna 1696 v Dambořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5200, str. 6/465, online, [cit. 2016-02-17]

Na závěr zimy, 19. března 1699, byl pokřtěn jejich syn Josef Pučálka, z něhož se "vyklubal" jeden z mých dalších předků. Václav Rozehnal, jeho nevlastní bratr měl tehdy již přes 20 let.

Měli společnou matku, Mariannu, z rodu Jana Opavského!

Potomci Josefa Pučálky a můj rodokmen

Josefem Pučálkou tak vznikla další rodová linie. Zde je soupis potomků Jakuba Pučálky, kteří jsou mými předky v rodokmenu.

• Jakub Pučálka (*??? - †???)
• manželka Marie Anna (*??? - †???), roz. (Jan) Opavský, vdova po Martinu Rozehnalovi

• Josef Pučálka (*19.3.1699, Dambořice - †29.9.1773, Dambořice)
• manželka Barbara (*??? - †8.11.1779, Dambořice), roz. ???

• Josef Pučálka (*24.3.1727, Dambořice - †31.3.1798, Dambořice)
• manželka Kateřina (*28.3.1727, Dambořice - †22.2.1767, Dambořice), roz. (Josef) Červinka

• Matěj Pučálka (*20.9.1750, Dambořice - †???)
• manželka Veronika (*27.1.1751, Dambořice - †23.6.1796, Uhřice), roz. (Bernard) Luskač

• Fabián Pučálka (*17.1.1779, Dambořice - †???)
• manželka Otýlie (*1.8.1782, Dambořice - †???), roz. (Bernard) Trumpeš

• Marianna Pučálka (*7.12.1820, Dambořice - †???)
• manžel Josef Panáček (*15.10.1813, Dambořice - †29.11.1857, Dambořice)
• zde byla narušena přímá možská rodová linie

• Josef Panáček (*6.8.1845, Dambořice - †18.7.1916, Dambořice)
• manželka Marianna (*12.3.1849, Dambořice - †???), roz. (Josef) Kroupa

• Marie Panáček (*19.9.1886, Dambořice - †???) - moje prababička
• manžel Metoděj Rozehnal (*4.7.1879, Uhřice - †1818, ve válce) - můj praděd
• O - 29.1.1908, Dambořice

Otazníky v těchto liniích jsou způsobeny chybějícími matrikami za Uhřice a Dambořice, jednak tím, že od roku 1879 jsou matriky z Uhřic a Dambořic ještě "živé", nejsou v archivu (nebo zatím nejsou on-line, s výjimkou oddacích matrik pro Dambořice do roku 1909). Brzy chci (opět) navštívit obecní úřady v Žarošicích (matrika za Uhřice) a Dambořicích a získat některá chybějící data. Poté budu aktualizovat i tento příspěvek.

Marianna, roz. Opavská, jako společná matka dvou rodových linií mých předků. Zdroj: vlastní zpracování

Spojení po 200 letech

S určitým zjednodušením mohu shrnout, že to bylo jedno lůno Marianny, roz. Opavský (viz. schéma na obrázku výše), které stálo u zrodu dvou rodových linií, opět po více než 200 letech spojených v osobě mé babičky Františky z Uhřic, dcery Metoděje Rozehnala a Marie Panáček.

Metoděj Rozehnal (Uhřice 27) a Marie Panáček (Dambořice 17) se vzali 29. ledna 1908

Zápis v knize oddaných o svatbě Metoděje Rozehnala a Marie Panáček. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5212, fol. 259, str. 132/141, online, [cit. 2016-02-18]

Tyto osudy dál bouřlivě pokračovaly. Velmi toužím někde vypátrat fotografii Metoděje Rozehnala. Šance jsou ale mizivé. Fotku prababičky Marie Panáčkové jsem získal díky strýci.

Prababička Marie roz. Panáčková z Uhřic, manželka padlého Metoděje Rozehnala. Zdroj: rodinný archiv

Příjmení Opavský

U Marianny, roz. Opavský mi chybí datum narození i úmrtí. Příjmení Opavský nebylo mezi starousedlíky v Dambořicích v lánovém rejstříku z roku 1656, ani v soupisu domů podle čísel v Dambořicích z roku 1787. Možná příjmení odkazuje na "kraj", odkud přišli v minuosti na jih Moravy. V Dambořicích nebo Uhřicích se vyskytovala příjmení Hostěrádský, Buchlovský, Násedlovský apod. Profesorka Moldanová na serveru Příjmení.cz k původu příjmení Opavský také píše "též z moravského nářečního slova obecného významu opava = pupava".

Chvíli se mi honilo hlavou, kde jsem se s příjmením Opavský setkával. Pak jsem si vzpomněl, když jsem hledal v matrikách pro Klimkovice. Tam se příjmení Opavský také občas vyskytuje. Vzhledem k blízkosti Opavy mi to v Klimkovicích přišlo "logické". Server KdeJsme ukazuje, že největší hustota v četnosti příjmení Opavský je právě na Hodonínsku. Je možné, že i mé jihomoravské kořeny jsou v určitém ohledu (opět) slezské(?) Kdoví...

Hustota výskytu příjmení Opavský v ČR. Nejtmavší oblast je Hodonínsko, s nejvyšší hustotou výskytu tohoto příjmení, které za svobodna nosila společná "matka rodů" Rozehnalů a Pučálků. Zdroj: http://www.kdejsme.cz

"Teta z Uhřic"

Do Uhřic jsem jezdil jako vysokoškolský student z Brna. U "tety v Uhřicích" jsem spal třeba i před přijímacími zkouškami na VUT Brno v roce 1982. Byl jsem tam na hodech, jezdil za "strejdou" (Vilémem Schovancem) a chodil s ním na Jarošovské pivo...

Tady bydlela "teta z Uhřic". Babička Františka Rozehnalová se podle matriky narodila v domě č 137. Ten je v podstatě naproti (viz obrázek dole. Zdroj: http://mapy.cz

Nynější podoba zřejmě rodého domku babičky Františky. Zdroj: http://mapy.cz

O osudech dambořických a uhřických předků jsem neměl tušení. V podstatě ani o příbuzeneckých vztazích. "Teta" (Anežka Schovancová), byla dcerou Marie, roz. Panáčkové, která se po smrti Metoděje Rozehnala provdala za Matěje Konečného. Za svobodna se tedy jmenovala Anežka Konečná. Pro mě to byla "teta z Uhřic". Byla nevlastní sestrou tátovy maminky Františky.

Náhrobek "tety a strýca z Uhřic", Anežky a Viléma Schovancových. Zdroj: vlastní foto (2014).

Zažil jsem kousek toho, co bylo ještě "živou pamětí". Byl jsem příliš mlád a neznalý souvislostí. Teď vím, jak je důležité jedno poučení:

Máte-li živé příbuzné-pamětníky, ptejte se, naslouchejte, zapisujte si, nahrávejte... Dá se tak aspoň částečně předejít pozdějším myšlenkám typu 

"Kdybych to byl býval věděl, mohl jsem se tehdy zeptat...".

Jaké jsou vaše zkušenosti? Povídali jste si s nejstaršími příbuznými v rodu? Co nejzajímavějšího jste se dozvěděli? Podělte se v komentářích nebo na Facebooku.