Zobrazují se příspěvky se štítkemVelká válka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemVelká válka. Zobrazit všechny příspěvky

26. 11. 2024

Dambořičtí legionáři - oprava do knihy

Dambořice - zpět ke kořenům

Jedním z knižních zdrojů o Dambořicích, která existují, je i kniha kolektivu autorů, s názvem "Dambořice - zpět ke kořenům". Byla vydána muzejní a vlastivědnou společností v Brně v roce 2014. (Při mé návštěvě v Dambořicích 11.11.2024 ještě byly výtisky k dispozici na matrice Obecního úřadu v Dambořicích.)

Obálka knihy, o niž se zmiňuji


Díky zmínce v této knize (str. 126) jsem zjistil, že je v Dambořicích na evangelickém hřbitově památník evangeliků z Dambořic, kteří se nevrátili z Velké války. A díky tomu se mi, ve spolupráci se Spolkem pro vojenská pietní místa, podařilo tento památník dostat na seznam pietních míst. 

Na téže straně ve výše uvedené knize, naleznete rovněž tabulku se seznamem mužů z Dambořic, kteří za Velké války vstoupili do legií v Rusku, Francii či Itálii.

Protože chystám podrobnější výzkum a informace o legionářích z Uhřic a Dambořic pro svůj blog MY ROOTS, jal jsem se pátrat alespoň po prvotních východiscích, s cílem nalézt narození těchto mužů v matričních záznamech. Objevil jsem několik nesrovnalostí v datech narození, proto je zde chci uvést na pravou míru. 

Následující tabulka zahrnuje příjmení v pořadí, jak jsou uvedena v knize (str. 126), včetně příslušnosti k zahraniční armádě. Zvýrazněny jsou data narození, u nichž jsou v knize rozdíly oproti skutečnému matričnímu zápisu. Doplněno je i místo narození. Data o zajetí, vstupu do legií a konci pobytu v legiích jsem zatím záměrně vynechal.


Tabulka legionářů z Dambořic.
Zdroj: vlastní zpracování a opravy na základě knihy Dambořice - zpět ke kořenům (s. 126)


Tabulka primárně slouží jako "rychlý opravník" pro hledající/pátrající a zájemce.

Z dalších dostupných indicií, které shromažďuji totiž vyplývá:

  • že to není patrně výčet všech legionářů z Dambořic, 
  • že ne všichni skutečně legionáři byli a také, 
  • že kvůli dezerci z legií nebyli všichni za legionáře uznáni podle zákona č. 462/1919 Sb.

Takže v některém z dalších článků bude následovat doplnění


Vývod předků bez legionářů

Já osobně mezi svými předky (pradědečky) žádného legionáře nemám. Výše uvedené legionáře mám (až na dvě výjimky) v rodokmenové databázi, ale nemám (ještě) vývody jejich předků. Zejména k těm, kteří mezi mými předky figurují jako "praotcové" z Dambořic či jsou v mém rodokmenu nositeli příjmení Hudec, Konečný, Kramář, Kratochvíl, Kroupa, Mokrý, Šaněk a Žalkovský, vezmu-li v úvahu pouze ta příjmení, která jsou mezi legionáři v tabulce.


Prosba

Je to "jen" něco málo přes 100 let, co se tito muži vrátili do vlasti. Z legionářů se stali ženiši a začala doba jejich svateb a rození synů a dcer. Tyto události jsou skryty mnohdy (vč. Dambořic) v ještě nedigitalizovaných a "živých" matrikách. Snad ale nejsou "tajemstvím" pro (pra)vnuky a (pra)vnučky zmíněných legionářů a jejich blízké příbuzné.

Každopádně budete-li tento článeček číst vy, kteří mají výše uvedené legionáře ve svém rodokmenu či o nich něco víte, neváhejte mi prosím napsat. Buď přes kontaktní formulář nebo přímo na e-mail libfri@gmail.com. Děkuji.


Kniha (je zařazena i mezi Odkazy a zdroje)

  • Kolektiv autorů. Dambořice – zpět ke kořenům. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2014. 328 s. ISBN 978-80-7275-097-9.


Publikoval v Žádné komentáře:
Štítky: , , ,

11. 11. 2024

Dambořičtí muži, kteří se nevrátili živí z Velké války

Aktualizace 27.11.2024

(19.11.2024 - Doplnil jsem do seznamu jméno Ledvina Josef, díky nenápadné poznámce v "živé" matrice, uložené na U Dambořice, ze zápisu oddávek vdovy Marie, roz. Gráblové ze 17.6.1925.)

(14.11.2024 - Doplnil jsem do seznamu dvě jména: (1) Kratochvíl Antonín, kterého jsem ve svých původních záznamech přehlédl. (2) Bílek Antonín, kterého uvádí kniha Srdečně zdravím a vřele líbám, vydané SOkA Hodonín, kterou jsem získal při návštěvě Hodonína 11.11.2024 po publikování tohoto článku.)


Proč to všechno?

11.11.2018, symbolicky při příležitosti Dne válečných veteránů, jsem publikoval článek, který shrnoval můj hobby výzkum mužů z Uhřic na Kyjovsku, kteří ne nevrátili živí z 1. světové války, a kteří mají v Uhřicích památník obětem. Byl mezi nimi i můj praděd Metoděj Rozehnal a řada dalších příbuzných.

Manželkou Metoděje rozehnala byla (moje prababička) Marie, narozená 19.9.1886 jako Panáčková v Dambořicích č. 17. V Dambořicích, této "obci přes kopec" od sousedních Uhřic, památník obětem Velké války není, resp. nedochoval se (a možná ani žádné fotografie). Je zde rozsáhlejší památník obětem 2. světové války a památník obětem 1914-1918 mají pouze muži evangelického vyznání, na tamním evangelickém hřbitově. Pokusil jsem se tedy "od stolu" vyhledat muže, kteří se v Dambořicích narodili nebo se do obce přiženili a následně zahynuli ve Velké válce, byli nezvěstní nebo prohlášeni soudem za mrtvé v poválečných letech.

Prvním výsledným a zamýšleným střípkem mého úsilí byl publikovaný článek ve Zpravodaji obce Dambořice (Podzim 2024) a snad i inspirace ke vzniku stránky k obětem 1. světové války na oficiálním webu obce - https://www.damborice.cz/historie/genealogie/lide.htm. Do článku se nemohlo vejít vše a zpravodaj není prostorem pro jednotlivé příběhy. Proto, po 6 letech od shrnutí pro Uhřice, zde představuji základní "faktografické" a průkazné shrnutí, které se týká více než 60 mužů z Dambořic.


Obálka podzimního Zpravodaje obce Dambořice. Zpradodaj ke stažení zde.


Pro sebe to cítím jako poděkování těm, kteří dali oběť největší v konfliktu, jenž do té doby neměl obdoby a na jehož konci stál vznik samostatného Československa a nezpochybnitelná role československých legionářů, kteří stali na druhé straně konfliktu a jejichž osudy se mnohde zauzlili. I jim na MY ROOTS budu věnovat pozornost.

Motivací pro mě však je i to, aby se na tyto muže nezapomnělo, respektive, abych třeba pomohl (byť po 110 letech) vzkřísit zasunuté vzpomínky či historky u lidí a rodin, kteří měli mezi uvedenými oběťmi své předky a příbuzné. 

Proto bych byl nesmírně rád, kdyby se mi takoví lidé ozvali. Už se tak děje po publikování článku ve zpravodaji. Můžete prostřednictvím kontaktního formuláře zde na blogu, v komentářích k tomuto článku nebo přímo na e-mail libfri@gmail.com. Bud moc rád za každou zprávu a pokud bude v mých možnostech, ozvu se či odpovím, i když ne obratem. Děkuji za vaši spolupráci, ochotu a vstřícnost.


65 mužů od B do Ž

Dále uvedený souhrn mužů obsahuje (pokud se mi podařilo dohledat):

  • Jméno a příjmení 
  • Datum a místo narození
  • Jména rodičů, vč. příjmení matky za svobodna
  • Vyznání (na Dambořicích bylo unikátní "soužití" katolíků, evangeliků a Židů)
  • Údaje ze sčítání lidu 1910 nebo jiného (bydliště a kdo v domě bydlel)
  • Datum sňatku a jménu i rodné příjemní manželky
  • Datum a místo týkající se úmrtí
  • Poznámku (kurzivou), která naznačuje nějaké rodinné vazby s jinými oběťmi, údaje o dětech nebo provdání se vdov po padlých apod. (Ty by mohl naznačovat, že je zde pravděpodobnost dosud žijících příbuzných a potomků a tedy i to, zda mají k dispozici fotografie či doplňující informace. a příběhy.)
Čest jejich památce!

Ilustrační foto

Bartošek Josef

Narozen 14.2.1873 v Dambořicích č. 148. Otec Josef Bartošek, matka Františka, roz. Dobešová z Dambořic. Evangelík helvétského vyznání. 2.2.1902 se v Kloboukách oženil s Antonií, dcerou Antonína Červinky a Františky, roz. Žalkovské. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 229 s manželkou Antonií (*1877) a dcerou Josefinou (*1906). Padl na konci Velké války 1.10.1918 na srbské frontě v Albánii.

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Bílek Antonín

Narozen 27.5.1888 v Dambořicích č. 327. Otec Vincenc Bílek z Dambořic, matka Marie, roz. Smetanová z Uhřic, vdova po Františku Nenkovském. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel s rodiči v Dambořicích č. 327. Byl topičem ve Slavkově a poté v továrně v Husovicích. 19.2.1911 se v Křenovicích oženil s Jenovefou, dcerou Vavřince Kroupy z Křenovic. Za války sloužil jako vojín pěšího pluku č. 3.

Byl mladším bratrem Vincence Bílka (*1882), legionáře v Rusku a polorodého bratra Františka Nenkovského (*1876), který byl také legionářem v Rusku.

Jméno (doplnil jsem jej 14.11.2024) je uvedeno v publikaci Srdečně zdravím a vřele líbám (vydané MZA SOkA Hodonín, 2018, u příležitosti stejnojmenné výstavy), podle níž byl prohlášen za mrtva (publikace udává rok 1915 a Itálii, bez dalších podrobností). Osobně jsem žádný důkaz smrti ve válce zatím nenalezl. 

Bednařík Ludvík

Narozen 27.4.1883 v Morkůvkách č. 97. Otec František Bednařík, matka Veronika roz. Patková z Hostěrádek. Evangelík helvétského vyznání. 28.4.1907 se v Dambořicích oženil s Anežkou, dcerou Tomáše Fialy. V roce 1910 bydlel v Dambořících č. 352 s manželkou Anežkou (*1880), dcerou Růženou (*1908) a tchýní Marií Fialovou (*1838). Zemřel 4.5.1915 ve zdravotnickém ústavu pěší divize č. 45 v Malastově, Gorlica v Haliči.

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Bělohoubek František

Narozen 9.8.1896 v Dambořicích č. 222. Otec Jan Bělohoubek z Uhřic, matka Marianna, roz. Jetelová z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Nebyl ženat. V roce 1910 bydlel v Dambořících č. 222 s matkou Marií (*1861), bratry Josefem (*1898) a Jakubem (*1906) a sestrou Františkou (*1900). Padl jako vojín Zeměbraneckého pluku č. 8, dne 25.1.1917 v Zagwozdi, Stanislav, Halič (v současnosti Zahvizdya, Ivano-Frankivsk, Ukrajina). Byl pohřben na plukovním hřbitově nedaleko Zagwozdí, hrob č. 17.

Jeho bratr Tomáš Bělohoubek (*1886 v Uhřicích), se oženil 21.6.1921 s Veronikou, vdovou po padlém Josefu Poláčkovi, rodem Františka Bělohoubka a Marie Valihrachové z Uhřic. Josef Poláček z Uhřic padl 29.8.1914 v bitvě u Krašniku a jeho jméno je uvedeno na památníku obětem válek v Uhřicích.

Čermák Antonín

Narozen 17.12.1883 v Dambořicích č. 324. Otec Ignác Čermák, matka Františka, roz. Šedivá, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. 11.7.1906 se v Traplicích oženil s Růženou, dcerou Františka Šiftera, zámečníka z Trapalic. V roce 1910 bydlel v Dambořících č. 35 (židovská obec) se svými rodiči, manželkou Růženou (*1882) a dcerou Františkou. Z dostupných kusých záznamů vyplývá, že byl myslivcem pluku polních myslivců 25, byl válečným zajatcem v Rusku a 16.5.1915 byl prohlášen za nezvěstného.

Dcera Františka (*1907) se 16.9.1928 provdala v Dambořicích za Stanislava Chybíka.

Divácký Vavřín

Narozen 1.8.1874 v Dambořicích 63. Otec Vavřinec Divácký z Dambořic, matka Františka, roz. Kučerová. Římskokatolického vyznání. 29.7.1900 se v Dambořicích oženil s Barborou, dcerou Františka Chalupy z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 133 s manželkou Barborou (*1867), dcerami Františkou (*1902) a Josefou (*1906) a tchýní Josefou Chalupovou. Zemřel na zápal plic jako vojín pěšího pluku č. 3, dne 26.12.1917, v záložní nemocnici „Čáslav“ Pergine, Trident v Tyrolsku (v současnosti zřejmě Pergine Valsugana, poblíž města Trento, Itálie). Byl pohřben na vojenském hřbitově v Pergine.
 

Draška Tomáš

Narozen 17.10.1888 v Dambořicích č. 83. Otec Jan Draška, matka Anna, roz. Horáková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Byl obuvníkem. V roce 1910 už Draškovi v Dambořicích nežili. (Je pravděpodobné, že byl ženat, ale svatbu jsem zatím nevypátral.) Příslušník 3. pěšího pluku. K datu 31.12.1919 byl prohlášen za mrtva.

Jeho bratři byli legionáři. Augustin (*1876) v Rusku, Martin (*1893) v Itálii.

Fiala Antonín

Narozen 22.10.1882 v Dambořicích č. 237. Otec Tomáš Fiala, matka Marie, roz. Bartošková. Evangelík helvétského vyznání. 9.5.1907 se v Kloboukách oženil s Marií, dcerou Antonína Pučálky z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořících č. 388 s manželkou Marií (*1884) a dcerou Marií (*1910). V roce 1913 se jim narodil syn Antonín (oženil se v roce 1938). Že byl obětí Velké války je patrné z uvedení jména na památníku. Podrobnosti o jeho smrti se mi zatím nepodařilo dohledat.

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.


Památník padlým evangelikům z Dambořic na tamním evangelickém hřbitově. 
Zdroj: vlastní foto (7/2024)

Gajárek Antonín

Narozen 27.7.1890 v Dambořicích č. 77. Otec Antonín Gajárek, matka Františka, roz. Hostěradská, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 byl ještě svobodný, bydlel v Dambořicích č. 77 s rodiči, bratry Josefem (*1894), Jakubem (*1896), Františkem (*1898), Martinem (*1901), sestrou Marií (*1889) a švagrovou otce Anežkou Hostěradskou (*1870). Vojín Antonín Gajárek se z války nevrátil, ke dni 19.12.1919 byl prohlášen za mrtva.

Jeho sestra Marie se v roce 1912 provdala za Matouše Kroupu, který zemřel ve válce v roce 1919 (viz. dále). Jeho bratr Martin byl fašisty zastřelen 23.4.1945, je uveden na památníku obětem 2. světové války a má památníček v lesíku nad Dambořicemi, v místech této tragické události. Bratr jeho otce, Jan Gajárek byl rovněž obětí Velké války. 


Gajárek Jan

Strýc výše zmíněného Antonína Gajárka se narodil 21.5.1878 v Dambořicích č. 323/325. Otec Martin Gajárek, matka Marie, roz. Hrabcová, z Brumovic. Římskokatolického vyznání. 29.9.1902 se v Dambořicích oženil s Johanou, dcerou svobodné matky Františky Huňařové (z rodu Fabiána Huňaře). V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 95 s manželkou (*1879), synem Františkem (*1908) a dcerami Františkou (*1904) a Marií (*1906). V roce 1914 se mu narodila dcera Josefa, která se v roce 1938 provdala v Dambořicích za Karla Sopoucha. Jako vojín 25. domobraneckého pluku zemřel 1.1.1916 ve vojenském zajateckém táboře Ak-Tepe (nedaleko Ašchabádu) v dnešním Turkmenistánu.

Vdova Johana se 11.3.1924 znovu provdala za Františka Stárka (*1900) z Dambořic.

Gala Ludvík

Narozen 19.8.1897 v Dambořicích č. 178. Otec Jiří Gala, matka Marie, roz. Tomková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 (uvádí se příjmení Galla) bydlel v Dambořicích č. 178 s rodiči, bratry Havlem (*1892), Františkem (*1900), Štěpánem (*1904), Jiřím (*1907) a sestrami Marií (*1890), Růženou (*1894) a Žofií (*1902). Jako vojín domobraneckého pluku č. 37 zemřel 9.8.1917 v tehdejším (Rakouském) Přímoří (Purcelesti, okres Prtna).

Hortvik František

Narozen 1.12.1878 v Dambořicích č. 34. Otec Martin Horvik, matka Marie, roz. Oujezdská, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 byl ještě svobodný, bydlel v Dambořicích č. 52 s rodiči, bratrem Josefem (*1894) a sestrou Annou (*1890). 27.5.1914 se v Dambořicích oženil s Františkou, dcerou Františka Hroudného. V ten den se vdávala i jeho sestra Anna za Martina Luskače z Dambořic. Zemřel jako pěšák domobraneckého pluku č. 25 dne 8.12.1917 ve vojenské nemocnici Orsinara-Porlotorres v Itálii.

Manželka Františka (*1890) se v roce 1924 znovu provdala, za jeho bratra Josefa Hortvika. Manžel jeho sestry Anny, Martin Luskač, patří také mezi oběti Velké války z Dambořic (viz. níže).

Hovězák Antonín

Narozen 19.3.1879 v Dambořicích č. 95/42. Otec Josef Hovězák, matka Anežka, roz. Mayerová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Oženil se patrně mimo Dambořice. V roce 1900 bydlel v Dambořicích č. 41 s rodiči a sourozenci, v roce 1910 zde již nebyl zapsán. Žili zde stále jeho rodiče, bratr Havel (1885) a syn jeho sestry Františky (*1870), svobodné matky. Vzhledem k datu narození je tedy pravděpodobné, že se ještě před válkou oženil mimo Dambořice. Padl 14.2.1916 v horském sedle Pordol na italském bojišti, kde byl i pochován.

Huber Leopold

Narozen 28.9.1882 v Žarošicích č. 114. Otec Antonín Huber, matka Ernestina, roz. Maier, oba ze Žarošic. Židovského vyznání. S bratrem Hugem byl podnikatelem v oděvnictví, měl firmu v Brně na Dornychu. V roce 1910 přinesla finanční prostředky do podnikání i jeho žena Irma. V roce 1915 se firma dostala do konkurzu, patrně i vlivem Leopoldovy smrti. Jako vojín zeměbraneckého pěšího pluku č. 25 padl 10.5.1915 u vsi Gorzanka v Haliči (poblíž dnešního městečka Lesko). Byl zde i pohřben.
Kartotéka padlých jej uvádí jako rodáka z Dambořic, údaje o narození jsou dle židovské matriky.

Chalupa Ludvík

Narozen 16.11.1894 v Dambořicích č. 337. Otec František Chalupa z Dambořic, matka Kateřina, roz. Nezvalová ze Suchova. Římskokatolického vyznání. Pravděpodobně nebyl ženatý. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 326 s otcem, bratrem Františkem (*1882) a sestrami Marií (*1892) a Cecílií (*1897). Jako vojín střeleckého pluku č. 37 zahynul 11.7.1918 v Roveretu v Tyrolích (dnes Rovereto, provincie Trento, Itálie).

Na jednom lístku z kartotéky padlých je uvedeno, že byl prohlášen za mrtva k 31.12.1920.

Konečný Josef

Narozen 10.3.1897 v Dambořicích č. 66. Otec Martin Konečný, matka Anežka, roz. Šaňková. Římskokatolického vyznání. Po smrti otce v roce 1902, se jeho matka znovu vdala v roce 1906 za Františka Kratochvíla z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 13 s matkou (*1875), nevlastním otcem (*1881), polorodým bratrem Františkem (*1910), polorodou sestrou Anežkou (*1906), vlastními bratry Josefem (*1897), Antonínem (*1899) a vlastní sestrou Marií (*1898). Nebyl ženat. Padl 15.5.1916 v horském údolí Val. Freda, nedaleko vesnice Folgaria v dnešní provincii Trento v Itálii. (31.12.1930 byl prohlášen za mrtva.)

Kostrhoun Jan

Narozen 15.12.1880 v Nenkovicích č. 68. Otec František Kostrhoun, matka Ludmila, roz. Svozilová z Nenkovic. Římskokatolického vyznání. 28.2.1905 se v Dambořicích oženil s Františkou, dcerou Josefa Konečného. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 247, v domě žijících rodičů manželky, kde bydlela také jeho manželka Františka (*1883), synové Jaroslav (*1905), Karel (*1908) a dcera Františka (*1910). Sloužil u 7. roty pěšího pluku č. 3. Padl 19.7.1915 u Majdanu-Howiecki v tehdejším Ruském Polsko (pravděpodobně v dnešní Ukrajině).

Nemám zatím zjištěno, zda se Františka, vdova po Janu Kostrhounovi znovu vdala.

Koutný František

Narozen 12.4.1883 v Dambořicích č. 245. Otec František Koutný z Milešovic, matka Františka, roz. Valouchová z Dambořic. Římskokatolického vyznání. 17.10.1906 se v Dambořicích oženil s Cecílií, dcerou Bedřicha Fialy ze Zbýšova. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 90 s manželkou Cecílií (*1885) a dcerou Marií (*1907). Jako svobodník (pravděpodobně) pěšího pluku č. 3, zemřel na oboustranný zápal plic dne 18.10.1918 v záložní nemocnice San Daniele del Friuli, v dnešní provincii Udine v Itálii. Na farním hřbitově v San Daniele del Friuli byl i pochován.

Vdova Cecílie se 5.8.1925 provdala v Dambořicích za Augustina Strouhala z Křepic.

Kozman Cyril

Narozen 1.5.1885 v Dambořicích č. 248. Otec František Kozman z Dambořic, matka Anna, roz. Vlachová ze Žarošic. Římskokatolického vyznání. 11.10.1909 se oženil v Uhřicích s Antonií, dcerou Martina Žilky z Uhřic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 190 s manželkou Antonií (*1889) a dcerou Marií (*1910). Sloužil jako myslivec v praporu polních myslivců 25 a padl v boji na ruském bojišti už 20.11.1914.

Král Martin

Narozen 5.10.1878 v Dambořicích č. 187. Otec Jakub Král, matka Marie, roz. Panáčková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. 5.6.1903 se v Dambořicích oženil s Anežkou, dcerou Josefa Oujezdského. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 64 s manželkou Anežkou (*1881), synem Josefem (*1904) a dcerami Anežkou (*1906) a Karolinou (*1909). Byl pěšákem 9. roty zeměbraneckého pluku 25. Zemřel na počátku války, 25.11.1914 v polní nemocnici v Kocmyrzówě nedaleko Krakowa v tehdejší Haliči. Pohřben byl na vojenském poli.

Ve Velké válce zemřel také jeho bratr Petr Král. Syn Josef a další tři dcery vstoupily do manželství mezi lety 1929-1940.

Král Petr

Narozen 26.6.1872 v Dambořicích č. 104, bratr výše uvedeného Martina Krále. Římskokatolického vyznání. 17.5.1899 se v Dambořicích oženil s Marií, dcerou Františka Smetany z Dambořic. V roce 1910 bydlel jako vdovec v Dambořicích č. 197 s dcerou Marií (*1902). Posléze, 27.2.1911 se opět v Dambořicích oženil s Marií, dcerou Františka Sopoucha. Poslední dcera, Františka (*1917) se mu narodila pět měsíců před jeho smrtí. Zemřel 4.9.1917 v polní nemocnici č. 1602, Heiligenkreuz, Cesta Sv. Kříže, v okresu Gorice, tehdejší Přímoří (patrně na pomezí dnešního Slovinska a Itálie). Pohřben byl na místním polním hřbitově, hrob č. 150.

Zemřel ve stejných končinách jako dále uvedený František Kramář, o jeden den po něm. Syn František a tři jeho dcery vstoupily do manželství mezi lety 1927-1946.

Kramář František

Narozen 19.1.1898 v Dambořicích č. 142. Otec Josef Kramář, matka Anna, roz. Hroudná, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Zemřel jako vojín střeleckého pluku 25 dne 3.9.1917 v Podlešče, Přímoří, v současnosti Podlešče, Nová Gorica, Slovinsko. Pochován byl na místě ve společném hrobě.

Kramář Josef

Narozen 20.1.1886 v Nových Zámcích č. 1 (dnes Milonice, okr. Vyškov). Otec Jiří Kramář, matka Barbora, roz. Vážanská. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 377 s otcem a matkou a s bratry Vojtěchem (*1894 v Šardicích), Františkem (*1896 ve Vlčnově), Karlem (*1898 ve Vlčnově), sestrou Marií (*1891 v Šardicích), vdanou sestrou Růženou (*1881 v Dambořicích) a jejím manželem Janem Oujezdským (*1886). 13.9.1911 se v Dambořicích oženil se Scholastikou, dcerou Františka Sopoucha. Jako desátník pěšího pluku č. 3 padl v boji dne 7.5.1915 v Bieczi u Gorlice v Haliči (dnes Biecz, Malopolské vojvodství, Polsko).

Před vypuknutím války se jim v dubnu 1914 narodil syn Jaroslav, který se v roce 1939 oženil s Anežkou Malou. Vdova Scholastika se v roce 1925 provdala za Josefa Švaňhala ze Sitbořic. Josefův bratr František se oženil v roce 1921 s vdovou po (shora zmíněném) padlém Cyrilu Kozmanovi.

Kratochvíl Antonín

Narozen 13.7.1872 v Dambořicích č. 259. Otec Jan Kratochvíl, matka Marie, roz. Mayerová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1880 a 1890 bydlel v Dambořicích č. 15 s rodiči a sourozenci. V roce 1900 již zde zapsán nebyl. Je pravděpodobné se přiženil mimo Dambořice, protože v matrikách pro Dambořice není žádný záznam o narozených dětech, ani zde nebydlel při sčítání lidu v roce 1910. Padl 4.9.1916 v Brodech v Haliči (dnes Lvovská oblast, Ukrajina), jako vojín domobraneckého pluku č. 25.

V únoru 1916 padl na italském bojišti také Antonínův jmenovec a bratranec, Antonín Hovězák.

Kratochvíl František

Narozen 17.12.1895 v Dambořicích č. 48. Otec František Kratochvíl z Dambořic, matka Marie, roz. Ondrůjová z Borkovan. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 48 s rodiči a bratrem Emerichem (*1998). Pravděpodobně nebyl ženat. Sloužil u 4. praporu polních myslivců. Ke 30.9.1919 byl prohlášen za mrtva.

Jeho bratr Emerich se v roce 1920 oženil v Dambořicích s Karolinou (*1901), dcerou Ferdinanda Kroupy.

Kratochvíl Jakub

Narozen 20.7.1878 v Dambořicích č. 162. Otec Fabián Kratochvíl, matka Anna, roz. Mastná, oba z Dambořic. Evangelík helvétského vyznání. Otec Fabián zemřel v roce 1889. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 259 se strýcem Františkem Mastným (*1863) a tetou Františkou Mastnou (*1868), spolu s babičkou (matkou své matky) Annou Mastnou (*1834). 23.4.1911 se v Kloboukách oženil s Marií, dcerou Josefa Kudýtka z Heršpic. Měli spolu dceru Růženu (*1912) a syny Jaroslava (*1913, zemřel v necelých dvou letech) a Františka (*1914).

Nevím, jaký měl vojenský osud, vycházím z údajů na památníku evangelických obětí války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Kratochvíl Jakub

Narozen 28.4.1881 v Dambořicích č. 220. Otec František Kratochvíl z Dambořic, matka Veronika, roz. Majerová z Velkých Hostěrádek. Evangelík helvétského vyznání. 26.2.1905 se v Kloboucích oženil s Marií, dcerou Josefa Piláta z Násedlovic. Byl vojín domobraneckého pluku 25. Zemřel 2.11.1917 v polní nemocnici č. 712 v Dellachu, pohřben byl na vojenském hřbitově Dellach v Korutanech (Dellach im Drautal v dnešním Rakousku).

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Kroupa Fabián

Narozen 8.1.1890 v Dambořicích č. 318. Otec Fabián Kroupa z Dambořic, matka Františka, roz. Bělohoubková z Uhřic. Římskokatolického vyznání. Jeho matka zemřela 17.5.1899 a otec se znovu oženil 17.7. téhož roku s Marií Mokrou (*1871). V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 318 s rodiči, sestrou Františkou (*1892), polorodým bratrem Martinem (*1901) a polorodými sestrami Marií (*1900) a Annou (*1909). 7.5.1913 se v Dambořicích oženil s Ludmilou, dcerou Františka Mokrého. Narodily se jim dcery Anežka (*1914) a Františka (*1916). Františka byla pohrobkem. Narodila se totiž přesně sedm měsíců po otcově smrti. Fabián Kroupa z pěšího pluku č. 3, padl v boji 10.10.1915 u Moszczenice ve Volyňsku, Rusko, kde byl i pohřben.

Vdova Ludmila se 27.4.1921 provdala za ovdovělého Františka Kroupu. Sestra Františka Kroupy, Marie, byla provdána za Františka Ryndu z Dambořic a ve válce ztratila dva syny – Jakuba Ryndu a Matěje Ryndu (viz. dále v seznamu jmen).

Kroupa František

Narozen 18.6.1895 v Dambořicách č. 14. Otec František Kroupa, matka Františka, roz. Singerová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Matka Františka mi zemřela 17.12.1901 a jeho otec se následující rok oženil se sestrou zemřelé manželky, Marií Singerovou (*1880). V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 14 s otcem a nevlastní matkou, bratrem Emilem (*1899), sestrou Skolastikou (*1891), Marií (*1893) a polorodou sestrou Anežkou (*1907). Vojín praporu polních myslivců č. 14 byl zajat a zemřel 12.11.1917 ve vojenském zajateckém táboře Rybinsk nedaleko Jaroslavi v dnešním Rusku. Byl pohřben na hřbitově v Rybinsku. (31.12.1919, prohlášen za mrtva)

Františka (*1857), sestra jeho otce, se provdala za Václava Langera z Bohumilic. Jejich syn Havel Langer (narozený v Dambořicích) byl další obětí Velké války, uvedenou v tomto seznamu.

Kroupa Matouš

Narozen 7.9.1888 v Dambořicích č. 307. Otec Klement Kroupa, matka Marie, roz. Panáčková. Římskokatolického vyznání. 27.11.1912 se v Dambořicích oženil s Marií (*1889), dcerou Antonína Gajárka (sestrou nezvěstného, výše zmíněného Antonína Gajárka). Na sklonku války, 29.7.1918 se jim narodil syn František Petr. Matouš Kroupa narukoval do 3. pěšího pluku rakousko-uherské armády. Naposled byl zaznamenán jako svobodník 4. roty domobraneckého praporu č. 9 v italských legiích. Zemřel 1.3.1919 v nemocnici v italském Milánu, kde byl také pohřben.

Manželka Marie se jako vdova provdala 24.9.1923 za ovdovělého Bartoloměje Kramáře (*1875) z Dambořic.

Kučera František

Narozen 6.6.1888 v Kloboukách (u Brna). Otec František Kučera (*1862), obuvnický mistr z Dambořic, matka Johana (*1856), roz. Tesařová z Divák. Římskokatolického vyznání. Tato rodina měla pohnutý osud. Manželům obuvníka, který se oženil v Břeclavi, se během manželství narodily čtyři mrtvorozené děti a další jejich dcerka zemřela brzy po porodu. Po narození Františka se rodiče přestěhovali zpět do Dambořic. V roce 1910 bydleli rodiče a svobodný syn František v židovské čtvrti v Dambořicích č. 66, spolu s jeho sestrou Marií (*1895), která se v roce 1919 provdala za Josefa Buchlovského z Uhřic. Pokud se oženil František, tak zřejmě mimo Dambořice. Nepovažuji to však za pravděpodobné. Padl jako vojín v sestavě pěšího pluku č. 1 na ruském bojišti dne 19.9.1914, tedy na počátku války. Není zřejmé, kde byl pohřben.

Langer Havel

Narozen 13.10.1880 v Dambořicích. Otec Václav Langer z Bohumilic, matka e (pak příslušen Bohumilice), matka Františka, roz. Kroupová z Dambořic. Římskokatolického vyznání. 2.6.1903 se ve Chvalkovicích oženil s Marií, dcerou Pavla Hellera. Dcery se mu postupně narodily ve Chvalkovicíc, Uhřicích (okr. Vyškov) a Dambořicích (Marie, *1908). V roce 1910 však nebydlel ani v Dambořicích, ani v Bohumilicích. Byl náhradním záložníkem železničního pluku. Zemřel 24.11.1919 ve vojenské nemocnici v Kroměříži. Na městském hřbitově v Kroměříži byl pochován.

Byl bratrancem v zajetí zemřelého Františka Kroupy.

Ledvina Josef

Narozen 19.4.1879 v Pavlovicích č. 49 (nyní Bohdalice-Pavlovice, okr. Vyškov), otec neznámý, matka Antonie, roz. Ledvinové z Pavlovic, vdova po Františku Sedláčkovi z Pavlovic. Římskokatolického vyznání. 25.5.1903 (byl pacholkem na dvoře v Koryčanech), se Josef Ledvina oženil s Marii, dcerou Tomáše Rejčovského z Dambořic. Před rokem 1907 ovdověl. 15.6.1907 se znovu oženil s Marií, dcerou Martina Grábla z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 335 se svou druhou manželkou Marií (*1882), synem Josefem a dcerou Anežkou z prvního manželství a dcerami Marií a Cecílií z druhého manželství. Válečnou historii neznám. Vycházím jen z matričního zápisu, kde je uvedeno datum úmrtí 31.10.1915, s tím, že Josef Ledvina byl soudem v roce 1921 prohlášen za mrtvého.

K 10.6.1925 bylo jeho manželství soudem rozloučeno a vdova Marie se 17.6.1925 mohla provdat v Dambořicích za vdovce Tomáše Gálu, rovněž z Dambořic.

Ledvina Vladislav

Narozen 17.7.1890 v Dambořicích č. 328. Otec Matouš Ledvina, matka Marie, roz. Singerová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 328 s otcem, matkou a s bratry Josefem (*1887) a Františkem (*1899). Další osudy jsem nevypátral. Je uveden v Seznamu ztrát z 1. světové války jako padlý 24.7.1917 neznámo kde.

Luskač Martin

Narozen 5.10.1878 v Dambořicích č. 213. Otec Martin Luskač, matka Anna, roz. Hortvíková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 213 s ovdovělou matkou Marií a byl svobodný. Oženil se až 27.5.1914 s Annou, dcerou Martina Hortvíka z Dambořic. V seznamech ztrát je zápis o jeho zranění v boji jako pěšáka 10. roty zeměbraneckého pluku č. 25. neznámi kde. Zemřel 23.7.1916 ve válečné nemocnici v Pardubicích, kam byli sváženi vojáci z bojišť.

Jeho manželka Anna byla sestrou Františka Hortvíka, další, již výše zmíněné oběti Velké války z Dambořic.

Macháň Josef

Narozen 30.3.1897 v Dambořicích č. 279. Otec Vavřinec Macháň, matka Juliána, roz. Tihlaříková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Narodil se jako nemanželský syn ještě před svatbou rodičů. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 119 s rodiči, bratry Floriánem (*1903), Antonínem (*1906), sestrou Marií (*1908) a nevlastní sestrou Ludmilou Tihlaříkovou (*1892?). Nebyl ženat. Padl 16.11.1917 na italském bojišti (Fossalle Maggiore), kde byl i pohřben.

Majer Josef

Narozen 7.2.1898 v Dambořicích č. 366. Otec Antonín Majer, matka Marie, roz. Gajárková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Po smrti matky v dubnu 1009 bydlel v roce 1910 v Dambořicích č. 355 s otcem, bratrem Jakubem (*1892) a sestrami Rosinou (*1895), Marií (*1899) a Ludmilou (*1904). Bojoval v sestavě střeleckého pluku č. 25 v Itálii. Na žádost otce Antonína byl, po šetření Zemským soudem v Brně, prohlášen dne 12.9.1925 za mrtva ke dni 31.12.1919.

Maleňák Josef

Narozen 2.2.1897 v Dambořicích č. 369. Otec Josef Maleňák, matka Marie, roz. Kramářová, oba z Dambořic. Narodil se jako nemanželský syn, ještě před svatbou rodičů. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v domě babičky Anny Kramářové (*1847) v Dambořicích č. 370 spolu s matkou Marií (*1876), bratrem Stanislavem (*1906) a sestrami Emilií (*1900), Alžbětou (*1902) a Josefou (*1909). Zemřel jako svobodný osmnáctiletý vojín zeměbraneckého pluku č. 4. dne 16.11.1915 v záložní nemocnici ve štýrském Leobenu (Rakousko). Zde byl také pohřben.

Marek Martin

Narozen 8.9.1877 v Lovčičkách č. 81. Otec Konstantin Marek z Lovčiček, matka Rozina, roz. Rakovská z Bošovic. Římskokatolického vyznání. 9.6.1903 se v Dambořicích oženil s Františkou, dcerou Františka Hroudného. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 6 s manželkou Františkou (*1877), synem Josefem (*1904) a dcerami Annou (*1905), Františkou (*1907) a Alžbětou (*1909). Jako vojín domobraneckého pluku č. 25 padl 9.7.1915, necelý rok po zahájení války, na ruském bojišti.

Před válkou měl tři syny a tři dcery. Všechny jeho děti vstoupily do manželství mezi lety 1926-1939.

Mokrý František

Narozen 8.5.1887 v Dambořicích č. 217. Otec Jakub Mokrý, matka Anna, roz. Kolenčíková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. 9.9.1912 se v Dambořicích oženil s Marií, dcerou Františka Chalupy. Bojoval v sestavě střeleckého pluku č. 25, stejně jako dříve zmíněný Josef Majer. I František Mokrý byl, po šetření Zemským soudem v Brně, prohlášen dne 12.8.1923 za mrtva ke dni 31.12.1919.

Bratr Františkovy manželky, Ludvík Chalupa je také obětí Velké války a byl již na tomto seznamu zmíněn.

Mokrý Jakub

Narozen 23.7.1868 v Dambořicích č. 175. Otec Jan Mokrý z Dambořic, matka Františka, roz. Stratilová z Velkých Hostěrádek. Římskokatolického vyznání. Rodiče se brali ve Velkých Hostěrádkách v roce 1846, kde se narodil i jeho bratr Jan (*1846). Ke 31.12.1918 byl prohlášen za mrtva.

Jakub Mokrý je nejstarší obětí Velké války z Dambořic na tomto seznamu. Datum narození je podle kartotéky padlých a zápisu v matrice v pořádku. V kartotéce padlých je však špatně uvedeno jméno Jan (Mokrý). Žádný Jan Mokrý se však toho roku v Dambořicích nenarodil.

Mokrý Josef

Narozen 13.6.1896 v Dambořicích č. 18. Otec František Mokrý, matka Barbora, roz. Jetelová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 236 s rodiči, bratrem Františkem (*1891) a sestrami Marií (*1893) a Barborou (*1898). S vysokou pravděpodobností se neoženil. Jako vojín pěšího pluku 99 zahynul 9.9.1918 v Monte Assalone (?), Itálie. Pohřben byl na vojenském hřbitově Bassano (dnes patrně Bassano del Grappa v oblasti Benátsko.

Jeho mladší sestra Barbora se v roce 1922 vdala za Antonína Jakuba Žalkovského. Ten byl synem Antonína Žalkovského dalšího ze zemřelých ve Velké válce a uvedených na tomto seznamu.

Mokrý Ladislav

Narozen 27.5.1895 v Horních Heršpicích č. 156. Otec Martin Mokrý z Dambořic, matka Františka, roz. Fantová z Brumovic. Římskokatolického vyznání. Podle záznamu v Kartotéce padlých byl vojínem pěšího pluku č. 80. Ke dni 31.12.1919 byl prohlášen za mrtva.

Byl bratrem Rudolfa Mokrého.

Mokrý Rudolf

Narozen 31.8.1890 v Dambořicích č. 197. Otec Martin Mokrý z Dambořic, matka Františka, roz. Fantová z Brumovic. Římskokatolického vyznání. Byl bratrem nezvěstného Ladislava Mokrého. V roce 1910 nebydlel v Dambořicích, je tedy možné že se někde přiženil. Vojín pěšího pluku č. 40, byl přidělen k praporu polních myslivců a padl 7.12.1914 u Zabolotce ve Volyni, v tehdejším Rusku. Byl pohřben na hřbitově v Zabolotci. (Patrně v blízkosti dnešního města Žydačiv ve Lvovské oblasti na Ukrajině.)

Mokrý Viktor

Údajně narozen v roce 1891. Seznam padlých č. 372 ze 7.2.1916 jej uvádí mezi mrtvými, ale žádného muže tohoto jména se mi nepodařilo zatím vypátrat. Zahynul 13.12.1915 jako příslušník dělostřelecké baterie.

(O životě výše zmíněných tří obětí Velké války (Ladislav, Rudolf, Viktor), zástupců rozvětveného rodu Mokrých z Dambořic se mi zatím nepodařilo nic bližšího vypátrat.)

Moudrý Jan

Narozen 8.9.1877 v Bošovicích. Otec Martin Moudrý z Dambořic, matka Františka, roz. Vrzalová z Bošovic. Římskokatolického vyznání. 13.1.1902 se v Dambořicích oženil s Josefou, dcerou Jakuba Krále. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 359 s manželkou Josefou (*1880), synem Janem (*1907) a dcerou Pavlínou (*1910). Sloužil u zeměbraneckého pěšího pluku č. 25. Zemřel 19.9.1918 ve válečném zajetí v táboře Foggia v Itálii, ve stejné oblasti jako František Ševčík o tři týdny dříve. (Stejné datum a místo úmrtí bylo ve vojenských matrikách připsáno i četaři pěšího pluku č. 3Janu Moudrému, narozenému v roce 1890 v Čechyni na Vyškovsku.)

Sourozenci jeho manželky Josefy byli Petr a Martin Královi, kteří také zahynuli během Velké války. Vdova Josefa se po válce v roce 1924 provdala za svého švagra Josefa Moudrého, legionáře z Ruska.

Novotný Josef

Narozen 26.1.1878 v Kašnici č. 29. Otec Jan Novotný, matka Marie, roz. Buršová z Kašnice. Evangelík helvétského vyznání. 27.9.1903 se oženil v Kloboukách s Veronikou, dcerou Josefa Kramáře z Dambořic. V době svatby byl nádeníkem v Otnicích a přebýval v Uhřicích. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 78 s manželkou Veronikou (*1885) a patrně babičkou manželky Annou Patkovou (*1838 v Kašnici). V roce 1911 se mu narodil syn Josef, na první jarní den roku 1914 pak mrtvorozené dítě. Zemřel 21.11.1917 v polní nemocnici č. 405 po bojích u Gorice, kde byl pohřben na polním hřbitově. 

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

-----------------------------

Pozn.
Nekonzistentnost dodatečně tvořených záznamů (zejména, pokud jsou stejná křestní jména a příjmení) ukazuje např. kartotékový lístek, který udává rok narození 1887 (stejně i sčítací operáty z roku 1910), byť další údaje souhlasí s mými zjištěními. Podle kartotéky padlých z 1. světové války Josef Novotný, nar. 1887, příslušný v Kašnici, zemřel 6.7.1920 ve Visconsinu v USA.
Zřejmě však šlo o Josefa Novotného, narozeného v Kašnici 11 dne 12.11.1887. Otec František Novotný, matka Josefa Adámková.

-----------------------------

Oujeský/Oujezdský Rudolf

Narozen 1.7.1891 v Dambořicích č. 231. Otec Jiří Oujeský, matka Františka, roz. Panáčková, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 381 se svými rodiči a byl svobodný. Svobodník pěšího pluku č. 80 padl 29.3.1916 v boji u Oslavije na italském bojišti. Na bojišti byl také pochován.

Oujezdský Karel

Narozen 3.11.1884 v Dambořicích. Otec Martin Oujezdský z Dambořic, matka Marie, roz. Valihrachová z Uhřic. Římskokatolického vyznání. 23.11.1908 se v Dambořicích oženil s Marií, dcerou Františka Oujezdského. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 16 v židovské čtvrti, spolu s manželkou Marií (*1876) a dcerou Marií (°1910). V dalších bytech bydlela rodina Josefa Hroudného a Cyril Chalupa s matkou. Vojín pěšího pluku č. 25 byl prohlášen za mrtva k datu 31.12.1919.

Panáček Josef

Narozen 20.9.1892 v Dambořicích č. 35. Otec Josef Panáček, matka Růžena (Rosalia), roz. Macháňová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 45 s matkou a sestrami Annou (*1901), Klárou (*1896) a Anežkou (*1899). Byl vojínem pěšího pluku č. 8, padl v boji 5.1.1916 v obci Kolki ve Volyni, (v současnosti Kolky, Volyňská oblast, Ukrajina). Zde byl také pohřben.

Pučálka František

Narozen 14.2.1886 v Dambořicích č. 16. Otec Martin Pučálka z Dambořic, matka Marie, roz. Vlasáková z Borkovan. Evangelíci helvétského vyznání. Ve válce jim zahynuli tři synové – kromě Františka ještě také Martin a Karel. V roce 1910 bydlela rodina v Dambořicích č. 16 s ovdovělým otcem (matka Marie zemřela 12.2.1907), bratry Matoušem (*1878), Ferdinandem (*1896), Martinem (*1887, v tu dobu vojínem ve službě), manželkou bratra Matouše a jeho dcerou Františkou (*1910). František tu zapsán nebyl. 

Nevím, jaký měl vojenský osud, vycházím z údajů na památníku evangelických obětí války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Pučálka Martin

Narozen 29.12.1887 v Dambořicích č. 16. Byl Františkovým mladším bratrem. 26.4.1914 se v Kloboukách oženil s Josefou, dcerou Jakuba Piláta z Bohumilic. Padl v boji necelých sedm měsíců po svatbě, 21.11.1914 u Ryczówa, Wadovice, Halič (dnes v Malopolském vojvodství v Polsku). Sloužil u 10. roty pěšího pluku č. 3. Byl kamarády spolubojovníky pochován na bojišti.

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích. Vdova Josefa se provdala 14. 11.1920 za Karla Leksu z Velkých Pavlovic.

Pučálka Karel

Narozen 5.10.1889 v Dambořicích č. 16. Byl nejmladším ze tří bratrů Pučálkových, kteří se nevrátili z Velké války. Byl příslušníkem pěšího pluku č. 3. Nezvěstný byl od roku 1916, kdy se zúčastnil bojů na východní frontě v Rusku. Na žádost bratra Ferdinanda Pučálky byl, po šetření Zemským soudem v Brně, prohlášen za mrtva ke dni 31.12.1920.

Jeho jména je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Bratrskou dvojicí, kterou potkal tragický válečný osud byli z Dambořic i bratři Ryndové.

Rynda Jakub

Narozen 23.7.1890 v Dambořicích č. 33. Otec František Rynda, matka Marie, roz. Kroupová, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 33 s ovdovělou matkou, bratry Matějem (*1895), Aloisem (*1900) a sestrami Annou (*1887), Hedvikou (*1892), Františkou (*1898), Marií (*1902) a Růženou (*1904). Pokud byl ženat, neoženil se v Dambořicích. Podle databáze padlých z 1. světové války sloužil u zeměbraneckého pěšího pluku č. 25 a byl nezvěstný od 17.2.1915 z ruského bojiště. 

Rynda Matěj

Narozen 24.2.1895 v Dambořicích č. 33. Mladší bratr Jakuba Ryndy. Římskokatolického vyznání. Během války sloužil u zeměbraneckého pěšího pluku č. 25 a byl 5.6.1916 zajat v Lucku. V dalekém Omsku podal žádost o vstup do legií. 31.7.1918 se stal legionářem v Rusku. Padl v boji 18.11.1918, neudáno kde, jako příslušník 9. roty, čs. pěšího pluku 9 „Karla Havlíčka Borovského“.

Stiassni Walter

Narozen 13.8.1894 v židovské obci v Dambořicích. Otec Abraham Stassni z Dambořic, matka Henrietta, roz. Moritzová z Nového Rousínova. Židovského vyznání. Sloužil jako svobodník pěšího pluku č. 100. Padl 8.6.1918 u Leggia v provincii Benátky v Itálii. Pochován byl na místním hřbitově.

Šaněk Antonín

Narozen 20.1.1882 v Dambořicích č. 38. Otec Antonín Šaněk, matka Anežka, roz. Hroudná, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 32 s rodiči a bratrem Františkem (*1887). Byl svobodný. Sloužil jako vojín u zeměbraneckého pluku č. 25. Od počátku roku 1916 byl nezvěstný v Rusku. Na žádost bratra Františka Šaňka byl, po šetření Zemským soudem v Brně, prohlášen za mrtva ke dni 31.12.1919.

Synem jeho sestry byl Josef Konečný, rovněž prohlášený za mrtva.

Šedivý Antonín

Seznam padlých č. 655 z 27.2.1918 jej uvádí mezi mrtvými v hodnosti četaře dragounského pluku č. 11. Padl 8.8.1917. Nebylo však udáno datum/rok narození. V Dambořicích jsem našel Antonína Šedivého, narozeného 15.8.1891 v Dambořicích č. 60. Otec Antonín Šedivý z Dambořic, matka Marie, roz. Valová z Velkých Levárů (na Slovensku v dnešním okrese Malacky). Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 394 s rodiči, bratry Robertem (*1888 jako nemanželský), Františkem (*1894), Josefem (*1897) a sestrou Margaretou (*1899).

Bratr František Šedivý byl rovněž obětí Velké války.

Šedivý František

Narozen 29.5.1894 v Dambořicích č. 324. Bratr výše zmíněného Antonína. Římskokatolického vyznání. Kartotékový lístek padlých z 1. světové války uvádí, že zemřel 9.4.1917 v polní nemocnice Reifenberg, Gorica, Přímoří (dnes Branik, Nova Gorica, Slovinsko). V matrice zemřelých č. 5217 pro Dambořice (1865-9127) je vložena poznámka z 8.1.1943, že František Šedivý byl prohlášen za mrtva k 31.12.1924.

Ševčík František

Narozen 7.9.1879 v Dambořicích č. 89. Otec Karel Ševčík, matka Josefa, roz. Panáčková z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Oženil se a Apolonií, dcerou Jiřího Oujezdského z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 258 s manželkou Apolonií (*1883) a synem Františkem (*1910). Sloužil jako vojín domobraneckého pluku č. 25. Zemřel 31.8.1918 ve Scaglione(?), Foggia, (dnes provincie Foggia, oblast Apulie), Itálie.

Bratrem jeho ženy byl Rudolf Oujezdský, padlý z italského bojiště v roce 1916. Apoléna, vdova pro Františku Ševčíkovi, se 10.1.1922 provdala v Dambořicích za Františka Žalkovského. 

Zajitschek Theodor

Narozen 26.10.1876 v židovské obci v Dambořicích. Otec Albert Zaitschek, matka Johanna, roz. Wachsmann, oba z Dambořic. Židovského vyznání. V židovské obci ani jinde se při sčítání lidu v roce 1910 neobjevují. Byl četařem domobraneckého pěšího pluku č. 25. Zahynul 18.11.1914 (Rawalovice, Miechow) v Rusku.

Zaitschek Moritz

Narozen 8.3.1882 v židovské obci v Dambořicích. Mladší bratr Theodora. Židovského vyznání. V židovské obci ani jinde se při sčítání lidu v roce 1910 neobjevují. Podle Seznamu ztrát č. 275 z 26.9.1915 byl štábním rotmistrem 14. roty pěšího puku č. 3. Padl 1.7.1915 na okraji lesa u vsi Potoczek, Ruské Polsko (pravděpodobně dnešní ves Potičok v Ivano-Frankivské oblasti na Ukrajině). Zde byl i pohřben.

Žalkovský Antonín

Narozen 17.2.1874 v Dambořicích č. 80. Otec František Žalkovský, matka Anna, roz. Mokrá, oba z Dambořic. Římskokatolického vyznání. Oženil se s Marií, dcerou Františka Oujezdského z Dambořic. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 144 s manželkou Marií, syny Antonínem (*1896) a Vilémem (*1910) a dcerou Marií (*1902). Podle seznamu ztrát č. 631 zemřel 27.9.1917 jako pěšák domobraneckého pluku č. 31, kde sloužil ve 3. rotě.

Jeho syn Antonín Žalkovský (*1896) byl legionářem ve Francii.

Žalkovský František

Narozen 6.12.1897 v Dambořicích č. 146. Otec František Žalkovský, matka Anežka, roz. Červinková. Římskokatolického vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 146 s rodiči, bratrem Josefem (*1910) a sestrami Hedvikou (*1895), Marií (*1903) a Anežkou (*1905). Byl svobodný. Sloužil jako vojín u střeleckého pluku č. 25, v 7. rotě. Zemřel 25.6.1918 po střelné ráně do plic, v polní nemocnici č. 1505. Pohřben byl na vojenském hřbitově Follina, provincie Treviso v Itálii.

Žalkovský Josef

Narozen 28.3.1887 v Dambořicích č. 273. Otec Antonín Žalkovský z Dambořic, matka Františka, roz. Lexová z Klobouků u Brna. Evangelík helvetského vyznání. V roce 1910 bydlel v Dambořicích č. 273 s rodiči. 27.7.1913 se v Kloboukách oženil s Františkou, dcerou Antonína Pučálky. Bojoval v 8. rotě pěšího pluku č. 3. Zemřel v polní nemocnici 6/1 v Radomi, tehdejší Ruské Polsko, (Radom, dnes Mazovské vojvodství, Polsko) dne 28.10.1914.

Jeho jméno je na památníku evangelickým obětem války na evangelickém hřbitově v Dambořicích.

Článek publikuji u příležitosti Dne válečných veteránů. Zasluhují, aby se na ně nezapomnělo!

Není to všechno!

Tímto přehledem vše nekončí. V dalších článcích se pokusím naznačit osudy a příběhy některých mužů, odhalit jejich vazbu na můj rodokmen, doplnit chybějící údaje, pokud se objeví apod. Obdobně, jako jsem to učinil u "mužů z památníku" v Uhřicích. Doufám, že i s přispěním vás, čtenářů blogu MY ROOTS.

Mým snem, který mou ovlivnit jen zčásti je, aby v Dambořicích vznikla a byla instalována alespoň pamětní deska se jmény těchto mužů. Aktuálním zdrojem by mohla být dotace Ministerstva obrany ČR, jejíž žádosti se přijímají od 1.11.2024 do 31.1.2025, s realizací 1-11/2026. Uvítám i váš názor na takovou iniciativu v komentářích, ať jste či nejste občané Dambořic.

Takže je tu výzva a prosba - sledujte tento blog, pokud vás zmíněné osudy mužů zajímají a jsou součástí vašich rodokmenů jako předci nebo příbuzní. Je pravděpodobné, že pak najdeme i společné předky. Děkuji!


Rekonstrukce po 110 letech, při roztříštěnosti a nekonzistentnosti zdrojů je obtížná. Proto jsou zde i otazníky a ještě přibudou další zjištění. I tento seznam má jedno jméno navíc oproti seznamu z Dambořického zpravodaje. Věřím však, že maximum údajů je relevantním a doložitelných. Těm, kteří udržují tyto zdroje a třeba je doplňují a aktualizují vyslovuji jako amatérský a nevědecký badatel, pracující bez jakéhokoliv grantu, velké díky.


Zdroje:
  • Digitální studovna Ministerstva obrany ČR (vojenské matriky, seznamy ztrát...)
  • Kartotéky Vojenského ústředního archivu (VÚA) - Vojenského historického archivu (VHA)
  • Kniha "Dambořice - zpět ke kořenům", vyd. 2014, (stále v prodeji na OÚ v Dambořicích)
  • Matriky uložené v Obecním úřadu Dambořice
  • Moravský zemský archiv (digitalizované matriky, sčítací operáty...)
  • Vadamecum Národní knihovny ČR (židovské matriky)
  • Web projekt Legie100
  • Web velkavalka.info 

Publikoval v Žádné komentáře:
Štítky: , , , ,

5. 11. 2024

Jedeme dál (po 5-6 letech)

Téměř 5 let uplynulo od publikování posledního příspěvku na MY ROOTS. Genealogii jsem se jako koníčku stále věnoval, ale nepublikoval zde články. Nicméně stále žije Facebook MY ROOTS.

  • Byly to roky různých setkávání s pokrevními příbuznými (např. až z Kanady, se společnými předky v Dambořicích nebo rodáka z Kuby, se společnými předky ve Staré Bělé).
  • Vytvořil jsem pestrý rodokmen manželky Hany.
  • Rozpracoval jsem rodokmen své tety, který by měl být zárodkem rodokmenu syna mého bratrance (jako nejbližšího mužského pokrevního příbuzného v mé generační linii) a jeho nejstaršího syna. Jmenuje se Matyáš Friedel, shodou okolností jako Mathias Fridel, panský kočí, který přišel do Polanky a narodil se mu zde Andreas Fridel, první doložený předek v mé otcovské linii.
  • Tátův vzorek DNA u FTDNA jsem rozšířil na variantu Big-Y. Vyžadovalo to nový odběr kvůli kvalitě.
  • Našel jsem přes 60 mužů z Dambořic (okr. Kyjov), kteří se nevrátili živí z Velké války (a mnohé připojil do své rodokmenové báze).

Manželka a její rodokmen

Nebudu zde zatím šíři žádné podrobnosti, ani příběhy, i když jich je z tvorby rodokmenu celá řada. Lahůdkou potenciálně může být, že naši předci se mohli potkat v Klimkovicích, městečku, od něhož kousek už 20 let bydlíme.

Z manželčina rodokmenu jsem zde publikoval články o jejím pradědu Jánu Tarčákovi, který nepřežil Velkou válku. V září 2023 jsme se na cestě z Chorvatska vydali po stopách jeho konce.

Mezi spoustou zajímavosti je např. předek Vincent Czegka/Čejka (asi 1819 - 1880), ředitel a správce zámku Augustina Alexandera hraběte Silva-Taroucy v Čechách pod Kosířem a zároveň nájemník hraběcího velkostatku v Hluchově nebo předek František Pelikán (asi 1755 - 1825), hraběcí sládek v Holešově.

V Čechách pod Kosířem určitě doporučuji navštívit Muzeum kočárů.

V pozadí za mnou je Muzeum kočárů. Zdroj: vlastní foto (6/2024)


Rodokmen tety

Svému strýci (bratrovi mého otce) jsem věnoval rodokmenový plakát a vznikl tak nápad doplnit rodokmen o větev předků jeho manželky, mé tety. Byli jsme i na výletě s prohlídkou centrálních míst jejích předků v Leskovci a Lužné (okres Vsetín). V pozadí je i příběh spojení katolické a evangelické rodiny.

DNA-logie

Ve světle posunů v genetické genealogii je můj příspěvek zde již zastaralý. Tátův vzorek jsem posunul na Big-Y a díky nadšencům a profíkům z Genetické genealogie jsem jej dostal i do jejich DNA stromu.

Tátova potvrzená Y-DNA haploskupina je I-FTF10185 (viz. obrázek).

Zdroj: FamilyTreeDNA

Muži z Dambořic

V Dambořicích se narodila má prababička Marie Panáčnová, provdaná později za Metoděje Rozehnala přes kopec do Uhřic. Praděda Rozehnal je uveden na památníku obětem 1. světové války z Uhřic. Byl základem mého pátrání, výzkumu a psaní na blog o mužích z Uhřic, kterými jsem v roce 2018 končil aktivní přispívání na MY ROOTS.

Obnova nastává ve 110. výročí zahájení Velké války, i díky tomu, že v Dambořicích žádný jednotný památník obětem konfliktu 1914-1918 není. Je zde "pouze" památník na evangelickém hřbitově, který se týká oběti - evangeliků (viz. obrázek dole). Památník obětem v obci byl rozvalen nacisty, ale žádné fotografie se mi nepodařilo zatím dopátrat. Proto jsem se pustil do pátrání a výzkumu. Jeho stručná část byla v říjnu 2024 publikována ve Zpravodaji obce Dambořice. Papírové vydání jsem ještě neviděl, elektronická verze (podzim 2024) se v době psaní tohoto článečku chystá. To vše je příležitost, abych ke Dni veteránů, 11.11.2024 zveřejnil soupis, od něhož se poté zde na blogu MY ROOTS mohou odvíjet příběhy více než 60 mužů - padlých, nezvěstných a prohlášených za mrtvé, katolického, evangelického a židovského vyznání.

Památník padlým evangelikům z Dambořic na tamním evangelickém hřbitově. Zdroj: vlastní foto (7/2024)


Tento příspěvek je spíše takový překlenovací můstek a snad úvod k pokračování v psaní článků na MY ROOTS. Se záměrem, že se pokusím nahlédnout i na legionáře z Uhřic a Dambořic apod. Mám v té oblasti sny a přání. Zkusím jim jít naproti.

Publikoval v Žádné komentáře:
Štítky: , , , ,

11. 11. 2018

Shrnutí výzkumu 28 jmen z památníku obětem Velké války v Uhřicích

11.11.2018

Vlčí mák, symbol Dne válečných veteránů / Dne vzpomínek.

Tak, je dopsáno! (Ale ne úplně všechno.)

Několik měsíců, v roce stého výročí konce Velké války a vzniku Československa, jste mohli číst krátké "medailonky" a stručné příběhy těch mužů, jejichž jména (a zprvu i fotografie) vídávali a vídávají obyvatelé a návštěvníci malebných Uhřic nedaleko Kyjova na památníku u školy. "Výzva od A do Ž" pokryla příjmení obětí války od Adamců až po Živěly. U každého medailonku je v závěru připojen odkaz na "startovací" (tedy nekompletní) rodokmen toho muže, kterému je medailonek věnován.

Seriál o více než 28 dílech si své pravidelné čtenáře našel. Za to jsem vděčný a děkuji vám všem, kteří jste drželi palce a měli zájem. Ze strany vedení obce, po odchodu iniciátorky rekonstrukce památníku, paní Hovězákové, bohužel zájem nebyl. Aktualizace se daří udržovat skrze Spolek pro vojenská pietní místa, kde odkazy na medailonky i fotografie památníku po rekonstrukci jsou. Zmínky se objevila i v časopise České genealogické a heraldické společnosti v Praze.

O to více si vážím podpory ze strany rodiny Mirka Adamce z Uhřic a bývalé učitelky a kronikářky obce, paní Bělohoubkové. Ta dokonce nechala 7. listopadu 2018 za 28 mužů zahynulých uhřických vojáků z 1. světové války sloužit mši v kostele sv. Jana Křtitele.

Dnes, na Den vzpomínek (o němž jsem na blogu poprvé psal 11.11.2015) a při příležitosti 100 let od podepsání příměří, které ukončilo Velkou válku, je na řadě několik shrnujících úhlů pohledu. Poodhalím i něco, co "medailonky" nezmiňovaly.

Čtení o Uhřicích

Kniha Čtení o Uhřicích se o Velké válce příliš obšírně nezmiňuje, stejně jako kronika (pamětní kniha) Uhřic. V kapitole č. 24 (Vznik samostatného státu změnil situaci) k Velké válce poznamenává následující (s. 69):

"V roce 1914 vypukla 1. světová válka. ... Přes 20 miliónů vojáků utrpělo zranění a 10 miliónů padlo. Bylo mezi nimi též 26 obyvatel Uhřic. Např. nejmladší, Josef Rozehnal, zahynul už v roce 1915; v tom čase mu bylo 18 let. Po mrtvých zůstalo 10 vdov a 32 sirotků. Kromě toho bylo 11 osob trvale invalidních, z nich 6 těžce. Podle Jakuba Vrbase bojovalo na různých frontách z obce 14 legionářů, dva muži přišli o život v Rusku. Vdovy a sirotci do osmnácti let pobírali tzv. vdovský a sirotčí důchod - 75 korun měsíčně na osobu."
Obálka knihy Čtení o Uhřicích. Pamětní knihy Uhřic na webu obce už bohužel nejsou k dispozici. Zdroj: vlastní foto (knihu mám ve své knihově)

Kromě 28 mrtvých vojáků a kromě dokumentů legionářů, lze najít také zmínky o (přinejmenším) dalších 20 následujících zraněných a zajatých mužích, kteří do legií nevstoupili a do Uhřic se po válce vrátili. O těch jsem zatím nikde nepsal. Tady jsou jejich jména. Roky narození (uvedené dle Seznamu ztrát) jsem u většiny nekontroloval. Od č. 249 (28. 1. 1915) se v Seznamech ztrát uváděla pouze jména raněných a nemocných, jejichž nejbližší nebyli přímo vyrozuměni.
  • Ludvík Adamec (*1880) - zraněn v roce 1917.
    • (Možná bratr padlého Jakuba Adamce, ovšem narozený v roce 1882.)
  • Teodor Hodan (*1883) - zraněn v roce 1915.
  • Jakub Horych (*1881) - zajat v roce 1915, v zajateckém táboře v Tomské oblasti v Rusku.
  • Josef Hrabec (*1894) - zajat v roce 1916, v evakuační nemocnici ve Vladimiru, Vladimirská oblast v Rusku.
  • Martin Hrabec (???) - zraněn v roce 1915.
  • Josef Hudec (*7.1.1895) - zajat v roce 1916, v zajateckém táboře v Charkově v Rusku.
    • Jeho dědem a babičkou byli mí předci Josef Hudec a Cecílie Adamec. 
    • V roce 1927 se oženil v Liptovském Hrádku s Margaritou Huskovou.
  • Matěj Jandl (*1877) - zraněn a zajat v roce 1915.
  • František Klečka (*30.10.1897) - zraněn v roce 1916.
    • V roce 1931 se oženil s Marií Žilkovou.
  • Matěj Konečný (*21.2.1893) - zajat v roce 1916, v zajateckém táboře Novonikolajevsk (nyní Novosibirsk), Tomská oblast v Rusku.
    • Po návratu se v roce 1920 oženil s mou prababičkou, vdovou po Metoději Rozehnalovi.
  • Leopold Küffer (*25.4.1894) - zraněn v roce 1915 a zajat v roce 1916 v Rusku.
    • V roce 1923 se oženil s Annou Žilkovou.
  • Martin Küffer (*8.11.1892) - zajat v roce 1918, zajatecký tábor Certosa di Padula v Itálii.
    • V roce 1920 se oženil s Františkou Bělohoubkovou.
    • Leopold a Martin Küfferovi byli bratři. Jejich otec se do Uhřic přiženil z Bavorska.
  • Josef Kuchařík (*1887) - zraněn v roce 1917.
  • František Mazel (*1883) - zraněn v roce 1914.
  • Tomáš Prokop (*1895) - zajat v roce 1917 v Rusku.
  • Antonín Strašlička (*1892) - zajat v roce 1916, v zajateckém táboře v Semipalatinsku (nyní Semej v Kazachstánu).
  • Šimon Svoboda (*13.2.1886) - zajat v roce 1916, v zajateckém táboře Skobelev/Fergana (nyní v Uzbekistánu) a v roce 1917 v Rusku.
    • V roce 1909 se oženil s Marii Oujeskou.
  • František Šmudla (*26.10.1879) - zraněn v roce 1915.
    • Narodil se 18 dní před svatbou svých rodičů.
  • Cyril Valihrach (*30.3.1885) - zraněn v roce 1914.
    • Od roku 1910 byl ženatý s Františkou Šmudlovou (sestrou o řádek výše zmíněného Františka Šmudly)..
  • Jakub Závodský (*25.7.1890) - zraněn roce 1917.
    • Bratr Tomáše Závodského, který padl na Piavě.
    • Oženil se v Brně v roce 1916 s Ludmilou Bílkovou. 
  • Jan Žilka (*1882) - zajat v roce 1916, v zajatecké táboře Livny, Orelská oblast v Rusku.

Co dalšího z hobby výzkumu, který jsem prováděl převážně "od stolu", vyplynulo?

Legionáři

Databáze Vojenského historického archivu nabízí z Uhřic 16 legionářů, narozených v Uhřicích. Jejich dochované spisy jsem měl možnost prozkoumat v badatelně VHA v květnu 2018. Zda podle Jakuba Vrbase šlo o 14+2 nebo 14 celkem se už nedopátrám. Navíc je tu jeden sporný případ. Není to však důležité. Zde je oněch 16 jmen legionářů.
  1. Bělohoubek František (*25.10.1885)
    • Legionář, který zahynul a jeho jméno je na památníku v Uhřicích.
  2. Bělohoubek Václav (*17.5.1895)
    • Z legií zběhl, nebyl jako legionář uznán.
  3. Hořava Jiří (*22.4.1896)
  4. Hořava Josef (*22.7.1888)
    • Bratr Jiřího Hořavy.
    • Jeho strýc vlastnil v Texasu bavlníkové plantáže. Před válkou byl u něj a v roce 1917 se v USA přihlásil do legií. V roce 1923 se oženil s Josefou Vítámvás a žil ve Slavkově.
  5. Klečka Jan (*1.1.1893)
  6. Kučera Josef (*28.9.1889)
  7. Lattenberg Josef (*19.2.1895) 
  8. Maleňák Josef (*18.5.1884)
  9. Matras Antonín (*29.4.1887)
  10. Meitner Cyril (*3.7.1890)
  11. Oborník Matěj (*4.9.1869) 
  12. Prnka Jan (*25.5.1896)
  13. Šmíd Karel (*19.1.1881)
  14. Smetana František (*18.12.1886)
  15. Šaněk Jan (*1.3.1893)
  16. Vojta Richard (*10.8.1877)

Dalším legionářem byl Klement Halíř, rodák ze Žarošic (a jeden z tamních 29 rodáků, kteří vstoupili do legií), jehož jméno je také uvedeno na památníku v Uhřicích (i v Žarošicích a Jekatěrinburgu). On a František Bělohoubek byli těmi dvěma legionáři, kteří zemřeli v Rusku. František Bělohoubek se utopil v řece Moča u nynějšího Čapajevsku, Klement Halíř zemřel na skvrnitý tyfus v legionářském  Jekatěrinburgu.

Památník věnovaný legionářům v Jekatěrinburgu. Zdroj: Česká televize

Ostatním se podařilo dostat se zpět domů, do Uhřic nebo do USA. I za těmito legionáři se skrývají příběhy a pohnuté osudy z války i poválečného života. Například sňatky s vdovami po padlých vojácích rakousko-uherské armády. Mají pokračování v zatím nedigitalizovaných matrikách pokud jde o děti, sňatky apod. Prosakují v různé míře až do současnosti. Pravděpodobně se některé jejich zajímavé příběhy ještě pokusím zveřejnit na blogu MY ROOTS.

Vdovy z 1. světové války

Vdov po mužích, kteří se do Uhřic během války nebo po válce už nevrátili, jsem napočítal celkem 16 (z těch, u nichž je ověřen sňatek). Je to tedy o 6 více, než původně uváděl pan Jakub Vrbas. Tady je jejich přehled i (u většiny) s tím, zda se ještě po válce vdaly či nikoliv. "Velkým rokem" svateb vdov a navrátilců vojáků a legionářů z války byl v Uhřicích rok 1921.
  • ???, vdova po Jakubu Adamcovi (ženil se ve Vídni, jméno vdovy neznám)
  • Františka, rozená Snášelová, vdova po Václavu Bělohoubkovi
    • Zůstala vdovou a po válce se už nevdala. 
    • Vnučka po její dceři Drahomíře, paní Mrázková, mi poslala fotografii uhřického památníku ze 30. let, kdy na něm byly všechny fotografie mužů. Fotku sdílím na konci tohoto článku.
  • Marie, rozená Švaňhalová, vdova po nezvěstném Františku Buchlovském
    • Po válce už se pravděpodobně znovu neprovdala. 
    • Vychovala syna Františka, který se v roce 1943 oženil v Násedlovicích.
  • Marie, rozená Němcová, vdova po nezvěstném Tomáši Mazlovi
    • Už se po válce neprovdala.
    • Žili v Archlebově, mimo dceru Anežku narozenou v roce 1900 jsem v "živých matrikách" v Archlebově další Tomášovy potomky nehledal. Anežka se vdala v roce 1923 za Jana Střeštíka z Archlebova (je zde poznámka, že otec je nezvěstný). V této linii mohou potomci žít.
  • Arnošta, rozená Peřinová, vdova po Richardu Miholovi
    • Zůstala vdovou.
    • Potomci dětí, které vychovala, žijí a navštěvují hrob Richarda Miholy v Borzecinu.
  • Jenovéfa, rozená Němečková, vdova po Matouši Peroutkovi
    • V roce 1921 se provdala za legionáře (a kominíka z Turčianského Martina) Matěje Oborníka, rodáka z Uhřic.
    • Potomci tří dětí Matouše Peroutky, které vychovala jejich matka a částečně Matěj Oborník, pravděpodobně žijí.
  • Františka, rozená Němcová, vdova po Janu Pěnčíkovi
    • V roce 1917 se provdala za Floriána Hořavu z Uhřic, bratra legionářů Josefa a Jiřího Hořavů.
    • Dcera Jana Pěnčíka zemřela v 17 letech a další potomky neměl. Žijí zřejmě potomci Františky a Floriána Hořavy.
  • Veronika, rozená Bělohoubková, vdova po Jakubu Poláčkovi
    • V roce 1921 se provdala za Tomáše Bělohoubka z Uhřic.
    • Dcery Jakuba Poláčka zemřely v dětském věku a nemá přímé potomky.
  • Marianna, rozená Hrdličková, vdova po Josefu Ptáčkovi
    • V roce 1920 se provdala za Aloise Olšáka z Valašských Klobouků.
    • Josef Ptáček "nestihl" mít s Mariannou děti, takže nemá žijící potomky.
  • Marie, rozená Panáčková, vdova po (mém pradědu) Metoději Rozehnalovi 
    • V roce 1920 se provdala za Matěje Konečného z Uhřic, zajatce z Novonikolajevska.
    • Metodějova dcera Františka byla matkou mého táty.
  • Marianna, rozená Hrdličková, vdova po Martinu Střeštíkovi
    • V roce 1922 se provdala za Tomáše Střeštíka z Násedlovic.
    • Martinův syn zemřel v 11 letech a přímí potomci tedy nejsou.
  • Cecílie, rozená Hudcová, vdova po Františku Tichém
    • Už se jako vdova patrně znovu neprovdala.
    • Měli tři dcery, které se vdaly a pravděpodobně žijí jejich potomci.
  • Ludmila, rozená Bělohoubková, vdova po Bernardu Válkovi
    • Už se jako vdova patrně znovu neprovdala.
    • Žili v Žarošicích, potomky jsem nesledoval, ale zřejmě existují.
  • Karolína, rozená Sodomková, vdova po Františku Veselém
    • V roce 1921 se provdala za Josefa Šaňka, bratra legionáře Jana Šaňka.
    • František Veselý měl legalizovanou dceru, která se provdala v roce 1929. Co bylo dál, nevím.
  • Amálie, rozená Kocourková, vdova po Tomáši Závodském
    • Chybí mi informace o jejím dalším osudu.
  • Františka, rozená Novotná, vdova po Františku Živělovi
    • Chybí mi informace o jejím dalším osudu.
Nezkoumal jsem podrobněji, jak to dále dopadlo s dětmi a sirotky. Mezi uhřickými muži bylo i pár případů, u nichž visí otazník nad tím, zda vojáci své děti vůbec spatřili živé. Potomci se jim totiž narodili po jejich odchodu do války, z níž pro ně nebylo návratu.

Pokud vás v této souvislosti bude něco zajímat nebo znáte-li "tajemství pokračování" příběhu nových poválečných manželství a osudů, napište do komentářů, kontaktního formuláře nebo na e-mail. Budu velmi rád, pokud uvidím(e), že příběhy žijí a mají pokračování, popř. kde a kdy končí.

Čtvrtstoletí věkového rozdílu

Na památníku v Uhřicích nejsou uvedena data narození vojáků, pouze roky s křížkem. Mezi muži, kteří válku nepřežili byl věkový rozdíl až čtvrt století. Nejdříve narozený ze všech 28 mužů byl Jan Drápal (*5. června 1873). Naopak nejpozději narozeným byl František Horych (*18. června 1898). Tyto dva muže od sebe dělilo bez několika dnů celé čtvrtstoletí věkového rozdílu. To je jako mezi otcem a synem.

K souhře nešťastných okolností, kdy by se z války nevrátili ani otec, ani syn naštěstí nedošlo. Mezi muži, kteří již nedožili konce války a do Uhřic se nevrátili, však bylo několik bratrů.

Bratři, kteří se už nevrátili

Bratrské dvojice, které Velká válka vyhnala z domovů a už je nepřivedla živé zpět, jsou z Uhřic tři. Jejich otci byli shodou okolností sami Josefové - Josef Bělohoubek (*1851, Uhřice č. 76), Josef Rozehnal (*1858, Uhřice č. 93) a Josef Živěla (*1862, Násedlovice č. 105).

Kdo byli těmi bratry?
Pro rodiny to byla jistě mimořádnější ztráta. Dvě mužské síly v těžkých letech po válce na vsi určitě v rodinách chyběly. Reálně můžeme mezi případy bratrských dvojic s tragickým koncem zařadit ještě legionáře Josefa Střeštíka a jeho bratra Martina Střeštíka, rodáky z Násedlovic. Marin Střeštík se v Uhřicích oženil v roce 1918 a koncem téhož roku zde i zemřel, zřejmě na španělskou chřipku.

Kam se poděli?

Nezvěstní a prohlášení za mrtva. To je "kategorie", která vypovídá o postupně uvadajících nadějích, zejména pro nejbližší. Za války tak skončily statisíce vojáků. V "příbězích" jsem se spekulativně pokoušel lokalizovat místa, kde uhřičtí nezvěstní zmizeli, zejména pokud bylo známo datum nebo časový úsek, kdy začali být pohřešováni.

Tajemný konec se rozprostírá nad čtveřicí mužů. Uvádím i datum, kdy byli prohlášeni za mrtvé.

Daleko i blízko od domova

Místa, kde uhřičtí muži zahynuli, zemřeli či padli, jsou velice různá. Vypovídají o bojích na východní a italské frontě i legionářském dobrodružství.

Kdo zahynul nejdále od Uhřic?
  • Legionář Klement Halíř - v Jekatěrinburgu, vzdáleném od Uhřic kolem 3 000 km.
  • Legionář František Bělohoubek - v Ivaščenku (dnes Čapajevsk), vzdáleném od Uhřic přibližně 2 300 km.
Naopak nejblíže Uhřicím, v nemocnici v Brně, pouhých 30 km od Uhřic, zemřel František Horych. Pokud bychom to vzali ještě přesněji, Martin Střeštík, poslední, který zemřel a je na památníku, skonal po skončení války doma v Uhřicích.

Místa, která jsou známá, jsem pro přehled zanesl do interaktivní mapy, kterou zde sdílím. Můžete si ji prohlédnout přímo v Google mapách. U jednotlivých označených míst jsou uvedena jména mužů s odkazem na jejich "medailonek" na blogu MY ROOTS. Pár dnů před zveřejněním tohoto článku jsem mapku samostatně sdílel na Facebooku.

Interaktivní mapa těch známých míst, kde vyhasl život mužů z památníku v Uhřicích. Zdroj: Google Maps

Jak šel válečný čas...

Kdybychom seřadili muže podle data úmrtí u těch, kde je to přesně známo, bez nezvěstných a prohlášených (k určitému datu) za mrtva, vznikne následující "pořadí". Smutnou ironií je, že čtvrtina všech jmenovaných mužů z Uhřic přišla o život až v posledním roce války. Naopak "nejklidnějším" z hlediska špatných zpráv byl rok 1917.

Tady je rekapitulace (v závorce dožité roky).

Rok 1914
Rok 1915
Rok 1916
Rok 1917

Rok 1918
Jan Drápal, u něhož není známo datum smrti, měl 40 let už rok předtím, než Velká válka začala. Byl tedy nejstarším, ať zahynul v kterémkoliv roce Velké války.

Velká válka měla mezi uhřickými i "-náctileté" oběti. Josef Rozehnal byl skutečně tou nejmladší, byť nebyl jejím nejmladším účastníkem. Tím byl František Horych. Nejvíce bylo mezi uhřickými oběťmi 1. světové války "třicátníků".

Společní předci

Díky sňatkům jsem různým způsobem spřízněn v drtivou většinou mužů, o nichž jsem psal. V mnoha případech jsem nalezl společné předky s jejich manželkami, v některých případech společné předky s těmi, jejichž jména připomíná památník v Uhřicích, a které jsem chtěl připomenout podrobněji. Tito muži sobě byli také bratry, bratranci, strýci a všelijak jinak spřízněni navzájem.

Mým nejbližším příbuzným v "seznamu" byl praděd Metoděj Rozehnal. Pátrání po jeho osudech i inspirace výročím a úsilím o rekonstrukci památníku, mě přiměly k amatérskému pátrání, které jsem sdílel.

Metoděj Rozehnal, můj praděd  (*4.7.1879 - †17.3.1918)

Hledání společných předků je limitované občas jen malou "hloubkou" zkoumání do minulosti. Týká se tedy nejbližších společných předků. Příbuznost prostřednictvím sňatků bych mohl prokázat se všemi muži z památníku s jedinou výjimkou.
  1. ADAMEC Jakub 
    • Společný předek - Pavel Adamec (*1774, Nemojany - †1826, Uhřice)
  2. ADAMEC Jan
    • Společný předek - Pavel Adamec (*1774, Nemojany - †1826, Uhřice)
  3. BĚLOHOUBEK František
    • Společný předek - Václav Adamec (*1796, Nemojany - †1865, Uhřice)
  4. BĚLOHOUBEK Václav
    • Společný předek - Václav Adamec (*1796, Nemojany - †1865, Uhřice)
  5. BUCHLOVSKÝ František 
    • Společný předek - ne
  6. DRÁPAL Jan 
    • Společný předek - ne
  7. HALÍŘ Klement
    • Společný předek - ne
  8. HORYCH František 
    • Společný předek - Pavel Adamec (*1774, Nemojany - †1826, Uhřice)
  9. HOŘAVA Jan 
    • Společný předek - ne
  10. KLAPIL František 
    • Společný předek - ne
  11. KOŘÍNEK Josef 
    • Společný předek - Melichar Šemora (*1723, Dambořice - †1777, Dambořice)
  12. KUČERA Antonín 
    • Společný předek - ne
  13. MAZEL Tomáš 
    • Společný předek - Jakub Rozehnal (*1743, Uhřice - †1825, Dambořice)
  14. MIHOLA Richard 
    • Společný předek - ne
  15. PEROUTKA Matouš 
    • Společný předek - František Rozehnal (*1710, Uhřice - †1765, Uhřice)
  16. PĚNČÍK Jan
    • Společný předek - ne
  17. POLÁČEK Jakub
    • Společný předek - Silvestr Poláček (*1796, Mouřínov - †1861, Uhřice) - nejisté
    • Společný předek - Anežka Hudec (*1799, Uhřice - †1873, Uhřice)
  18. PTÁČEK Josef 
    • Společný předek - ne
  19. ROZEHNAL Josef 
    • Společný předek - Josef Hudec (*1818, Uhřice - †1867, Uhřice)
  20. ROZEHNAL Metoděj 
  21. ROZEHNAL Štěpán 
    • Společný předek - Josef Hudec (*1818, Uhřice - †1867, Uhřice)
  22. STŘEŠTÍK Martin 
    • Společný předek - ne
  23. TICHÝ František 
    • Společný předek - ne
  24. VÁLKA Bernard 
    • Společný předek - ne
  25. VESELÝ František 
    • Společný předek - ne
  26. ZÁVODSKÝ Tomáš 
    • Společný předek - ne
  27. ŽIVĚLA František 
    • Společný předek - Václav Adamec (*1796, Nemojany - †1865, Uhřice)
  28. ŽIVĚLA Josef 
    • Společný předek - Václav Adamec (*1796, Nemojany - †1865, Uhřice)

Památku uhřických vojáků z Velké války jsem v Uhřicích uctil ve čtvrtek 8.11.2018. Památník již je po rekonstrukci. Fotografie chybí, ale ty dochované najdete v jednotlivých medailoncích 28 mužů. Zdroj: vlastní foto, 8.11.2018

Kdo nebyl rodákem z Uhřic?

Všichni "muži z uhřického památníku" nebyli přímo uhřickými rodáky. Někteří byli lidově řečeno "přespolní" ze sousedství, jiní z větší dálky (např. učitel Josef Ptáček či řezník Richard Mihola). Malinko o něčem vypovídá i to, zda a kde jsou připomenuti na památnících obětem války. Pojďme se podívat, kde se "přespolní" narodili a zda si je jejich rodná obec připomíná.

Klement Halíř (třetí řádek odspodu) na pamětní desce v Žarošicích. Je u něj datum úmrtí 28.10.1917, což je záhada. V Žarošicích se narodil jediný Klement Halíř a vojenská úmrtní matrika i kartotékový lístek potvrzují datum smrti v Jekatěrinburgu 24.10.1918. Zdroj: vlastní foto, 13.6.2018

Bernard Válka (6. řádek odspodu) na pamětní desce v Žarošicích. Zdroj: vlastní foto, 13.6.2018

František Buchlovský, který se oženil v Násedlovicích, je zde také na památníku zmíněn (viz. níže). Stejně tak jako Tomáš Mazel, který se přiženil do Archlebova, kde jeho jméno najdeme na tamním památníku (viz. níže). Na druhé straně, v Násedlovicích chybí Martin Střeštík, násedlovický rodák, který se přiženil pro změnu do Uhřic.

Těžko říci, podle jakého klíče zmiňuje zdroj ve Čtení o Uhřicích "26 obyvatel Uhřic", místo 28.

František Buchlovský (i s fotografií, nahoře vpravo) na pamětní desce v kostele v Násedlovicích (deska je umístěna za mřížemi, které byly v době mé návštěvy zamčeny. Zdroj: vlastní foto, 13.6.2018

Tomáš Mazel (6. řádek shora, vpravo) na pamětní desce památníku, před kostelem v Archlebově. Zdroj: vlastní foto, 13.6.2018

Záhadní Janové

Největšími "záhadami", vyplývajícími z nedostatku informací, jsou opředeni všichni Janové, které na památníku v Uhřicích najdeme. Nejsou v kartotéce padlých, ani v databázi VHA, chybí u nich kmenový list a není jasné, kde zahynuli. Jejich "medailonky" nebo "příběhy" jsou tedy stručné a vlastně neúplné. Jde o tyto muže:
Možnosti dalšího výzkumu jsou otevřené ve všech případech. U těchto vojáků je potřeba najít něco, "čeho se chytit", pokud ono "něco" ještě existuje.

Památník v Uhřicích

U každého medailonku uhřických padlých, zemřelých a nezvěstných, jste se na závěr setkali s fotografií památníku, kterou pro VETS fotil Petr Něnička, zakladatel vojenského muzea ve Vlkoši u Kyjova, a která je součástí záznamu na webu Spolku pro vojenská pietní místa.

Podoba památníku před rekonstrukcí v roce 2018. S touto fotkou od Petra Něničky jste se setkávali v závěru každého "medailonku" o uhřických vojácích, kteří na něm mají své jméno. Zdroj: VETS, Petr Něnička

Jak s blogu také víte, v průběhu roku 2018 prodělal památník v Uhřicích rekonstrukci. Byla to zásluha zejména paní tajemnice Aleny Hovězákové, která zajistila finanční prostředky díky programu Ministerstva obrany na obnovu památných vojenských míst. Okolnosti způsobily, že iniciátorka zkraje léta odešla z úřadu a spojení s Obecním úřadem v Uhřicích bylo přerušeno. Plány na slavnostní odhalení vzaly za své a s nimi i propojení medailonků např. na web obce apod. Prostě "člověk míní a život mění".

V průběhu sepisování osudů a alespoň úvodního pátrání po předcích a válečných osudech mužů z Uhřic na Kyjovsku, které jsem vám v posledních několika měsících na blogu MY ROOTS představil, jsem navázal některé kontakty s jejich potomky a příbuznými.

Od paní Mrázkové, jejímž pradědem byl Václav Bělohoubek, jsem dostal e-mailem fotografii památníku z doby, kde na něm byly ještě všechny fotografie mužů v porcelánových oválných rámečcích. Obrázek není datován. Rád jej na závěr dlouhé série článků, s velkým poděkováním paní Mrázkové, sdílím.

Dobová fotografie pomníku u školy v Uhřicích, který vznikl v roce 1927. Ještě se všemi fotkami uhřických mužů. S díky paní Mrázkové.

Ještě jednou se s pietou a vzpomínkou skláním před památkou všech těchto mužů!

Pokud se někdy záměrně nebo řízením různých okolností do Uhřic nedaleko Kyjova dostanete, s krátkou vzpomínkou se také zastavte. Děkuji.





P.S. (aktualizace 29.12.2019)

Hurá!!! V prosincovém Zpravodaji obce Uhřice vyšel rozhovor o tomto projektu. Děkuji Lukáši Gajárkovi za zájem.



Publikoval v Žádné komentáře:
Štítky: , , , , , ,
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)