František Veselý (*1891 - †1918) - poslední uhřický voják padlý v boji

Ve druhé polovině roku 1918 v Rusku zápasili o svůj návrat domů legionáři a po bitvě o slunovratu se na Piavě a v okolních horách Monte Grappa schylovalo k poslední bitvě na italské frontě.

16. října 1918, před 100 lety zahynul jako poslední muž v boji dělostřelec František Veselý. Bylo to devět měsíců po jeho svatbě, necelý měsíc před podepsáním příměří.

František Veselý

František Veselý je jedním z těch, kteří se v Uhřicích nenarodili. Jeho rodnou obcí jsou Řečice v nynějším okrese Žďár nad Sázavou. Tam se 2. dubna 1891 narodil svobodné matce Anně, dceři Františka Veselého z Řečice a Kateřiny Staré z obce Křídla. František tedy nosil příjmení po svém dědovi.

Proč, kudy a jak vedla jeho cesta do Uhřic zůstává zahaleno tajemstvím. Matka Anna byla služebnou v Řečici... S největší pravděpodobností se nevdala, zda měla další děi jsem neověřil, protože matrika je v "mrtvé zóně" přípravy na digitalizaci.

Každopádně cesty osudu v průběhu Velké války zavály vojáka Františka Veselého až na svatbu do Uhřic. Svatba se konala koncem ledna 1918, kdy byl František Veselý patrně na dovolené. Byl desátníkem těžkého polního dělostřelectva v pluku č. 5.

Pro zajímavost - dalším zápisem svatby, která se odehrála o týden později, je v matriční knize oddaných pro Uhřice svatba Františka Otta (*1887 - †1971). Ten byl bratrancem mé babičky Františky Rozehnalové (nejstarší sestra mého praděda Metoděje) se provdala Martina Otta, který byl uhřickým starostou v letech 1901 - 1904. František Ott byl jejich synem). František Ott, sám jako syn bývalého starosty, byl starostou Uhřic v těžkých protektorátních časech 1938-1945. Jeho manželkou, kterou si v únoru 1918 bral, byla Anna, shodou okolností sestřenice legionáře Václava Bělohoubka.

Do třetice byla dalším zápisem oddávek v pořadí svatba Martina Střeštíka, muže, který zemřel jako poslední z uhřických mužů se jmény na památníku padlým. Do roku 2021 bude tato matrika ještě uložena v Žarošicích na Obecním úřadu.

Když jsem našel tuto svatbu, zvažoval jsem, jestli se pak manželce Františka Veselého nenarodilo dítě jako pohrobek. jaké bylo mé překvapení, když jsem našel už v roce 1912 narození Růženy, dcery služebné Karolíny Sodomkové, které podle dopsaných poznámek bylo legitimizováno... Františkem Veselým. Dítě z dob, kdy byl František na vojně. Data nasvědčují tomu, že Růženka byla legitimizována před svatbou Františka a Karolíny v lednu 1918.

Lze si představit řadu scénářů, co se mohlo odehrávat v myslích a životech Františka a Karoliny během války. Je dost dobře možné, že nejprve vojna a pak válka (viz. o mobilizaci výše) zapříčinily, že vlastně ani "nebyl čas" na svatbu. Vojáka řídily rozkazy a povinnosti, dovolenky závisely na situaci.

Vdova Karolína se po válce, v roce 1921, opět provdala. Jejím druhým manželem se stal Josef Šaněk, bratr uhřického legionáře Jana Šaňka. V "živé" matrice (od r. 1922) bude patrně možné dohledat jejich potomky.

Kartotékový lístek s poznámkami o Františku Veselém. Zdroj: Kartotéka padlých z 1. světové války, VÚA Praha

Monte Tomba

V době zahájení války si František "kroutil" (od podzimu 1912) svou prezenční vojenskou službu. Tito vojáci okamžitě odtáhli na frontu. Protože není k dispozici kmenový list Františka Veselého, lze jen odhadovat. Zápis ze svatby napovídá, že byl v 5. pluku polního dělostřelectva. To byl jeden z pluků, kam muži z Řečice rukovali na vojnu.

Připomeňme si přísahu rakousko-uherského vojáka, která ještě v žádném z příspěvků nebyla. Takto přísahali na začátku všichni uhřičtí muži.

"Bohu všemohoucímu se zavazujeme slavnostní přísahou, že budeme věrni Jeho apoštolskému Veličenstvu, svému nejosvícenějšímu panovníkovi (jméno vladařovo), z boží milosti císaři rakouskému, králi českému... a apoštolskému králi uherskému a že ho budeme poslušni, jakož i jeho generálů a vůbec všech svých představených a vyšších, že je budeme ctít a chránit, že budeme jejich nařízení a rozkazy ve všech služebních výkonech plnit, že budeme statečně a mužně bojovat proti kterémukoli nepříteli a podle vůle Jeho Veličenstva kdekoli, na vodě i na zemi, ve dne i v noci, v bitvách, v útocích, v bojích a v podnicích každého druhu, zkrátka na každém místě, v každý čas a za všech okolností, že nikdy neopustíme svých jednotek, praporů, standart a děl, že nikdy nevstoupíme s nepřítelem ve styk, nýbrž vždy se budeme chovat ve shodě s válečnými zákony, jak se sluší řádným válečníkům, a takto ve cti žíti a zemříti. Tak nám dopomáhej Bůh! Amen." 

Kartotékový lístek vypovídá o jeho příslušnosti k 50. pluku těžkého dělostřelectva. To potvrzuje i obrázek/situační mapa níže. Severně je městečko Feltre, kde v červnu 1918 zemřel Alois Friedel.

50  pluk těžkého dělostřelectva severně od Monte Tomba. Zde vyhasl život Františka Veselého. Stav na mapce je ke dni 24.10.1918, tedy týden po Františkově smrti na Monte Tomba. Zdroj: ÖULK, 1918, díl 7, leták č. 31

Z vrcholu Monte Tomba se daly bez problémů pozorovat nepřátelské zákopy a řeka Piave. Na vrcholu Monte Tomba mohli předsunutí pozorovatelé navádět dělostřelectvo jako podporu při překonání řeky nebo pro zastavení italských protiútoků.

ÓULK popisuje, že na začátku října 1918 byla italská armáda podél horské fronty mezi Assa Ravine a Piave stejně aktivní jako v září. Na obou březích Piave se situace se ztišila, s výjimkou obvyklého dělostřeleckého bombardování. V polovině října se "otevřela nebesa" a horské potoky se zvětšily, stejně tak, jako se vzedmula řeka Piave. Operace přes řeku se staly nemožnými. Přesto však rakousko-uherské posádky z armádní skupiny Belluno musely odrážet opakované místní italské útoky, např. i severně od Monte Tomba. Dá se předpokládat, že tyto "šarvátky", které nebyly součástí žádné bitvy (ta poslední, Vittorio Veneto,  začala až 24. října) byly příčinou smrti Františka Veselého.

Pateticky řečeno, po dovolence a svatbě se František Veselý vrátil na italskou frontu pro smrt. Byl desátníkem, zprávy o možném konci vojny, vyčerpání, ochablá bojová morálka a řada dalších faktorů útočily na mysl vojáků. Reálně nezradil přísahu vůči vlasti, která přestávala existovat. Doma v Uhřicích čekala manželka a šestiletá dcerka. Marně...

Pohřben byl na bojišti, u Monte Tomba, jako poslední z uhřických, který padl v boji.

Monte Tomba (odkaz na mapu), 868 m n. m., v roce 1917. Zdroj: Wikipedia

Od sedláka v Řečici po smrt na Monte Tomba

"Startovací" rodokmen Františka Veselého začíná u Pavla Veselého, sedláka v Řečici. Na sklonku 18. a 19. století se mu narodil syn František. Padlý František Veselý byl třetím Františkem v pořadí, které však bylo přetrženo neznámým otcem. Je možné že oním "neznámým" byl pán, u kterého sloužila Františkova matka Anna. Rodokmen je k dispozici zde.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 21.8.1796 František - Pavel Veselý a Alžběta, Řečice č. 8
• O 19.10.1828 František (Pavel) Veselý, Řečice č. 8 a Františka (Ignác) Fiala, Řečice č. 18
• Svatba manželů, kteří už měli po třicítce.
• N 1.8.1829 František - František Veselý a Františka, Řečice č. 18
• O 16.8.1853 František (František) Veselý, Řečice č. 84 a Kateřina (Josef) Starý, Křídla č. 24
• N 24.7.1860 Anna - František Veselý a Kateřina, Řečice č. 83
• Neznámým otcem je přerušena mužský linie Veselý.
• N 2.4.1891 František - Anna (František) Veselý, Řečice č. 4
• O 26.1.1918 František (Anna) Veselý a Karolina (Josef) Sodomka, Uhřice č. 120
• Z 16.10.1918 František Veselý, Monte Tomba, Itálie

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička