29. 9. 2015

Stopy ze sčítání lidu - hledání míst, kde žil praděd Antonín F.

K pátrání po předcích jsem se dostal poprvé skrze sčítací archy ze sčítání lidu. Díky zbrklosti, nezkušenosti a okolnostem (v Polance se během tří dnů narodili dvěma Antonínům F. synové a oba dostali jméno Alois), jsem zažil i svůj první omyl (a zklamání z promarněného času). 

Později jsem udělal zkušenost, že sčítací archy mohou být jedinou stopu, jak vypátrat pohyb našich pradědů a dědů, zejména na počátku XX. století. Dnes to chci ilustrovat na příkladu praděda Antonína Friedela (jeho vojenská fotka je profilovou na Facebooku MY ROOTS) s rodinou, tedy i mým dědem Aloisem.

Můj praděd Antonín Friedel (*12.10.1871 - †31.3.1935)

Trocha historie (nikoho nezabije)

Český statistický úřad na svém webu k historii sčítání lidu píše:

"Za vůbec nejstarší dochovaný soupis na českém území je považován soupis majetku litoměřického kostela z roku 1058, který je součástí zakládací listiny knížete Spytihněva II. Jako významný mezník pak lze označit datum 13. října 1753, kdy byl vydán patent císařovny Marie Terezie o každoročním sčítání lidu - novou kapitolu v historii sčítání obyvatelstva v habs­burské monarchii zahájilo sčítání provedené v roce 1754. Poprvé se konalo současně a jednotně na celém území soustátí. Soupis mělo nejprve provést duchovenstvo podle farností, posléze bylo rozhodnuto, že souběžně se uskuteční i sčítání zajišťované vrchností a jeho obsah bude rozšířen o soupis domů a o hospodářskou charakteristiku majitele domu." 

Jak vidno, sčítat "ovečky", často kvůli berním, je tradiční rituál. Celý zajímavý článek o historii sčítání lidu najdete zde.

Pro pátrání po předcích jsou důležitými historickými prameny kromě matrik také urbáře, soupisy poddaných podle víry a různé katastry a katastrální mapy. Praxe se mnohdy lišila v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V různých genealogických příručkách a článcích se lze dozvědět mnohem více, nechci to v tuto chvíli papouškovat.

Mě zpočátku nejvíce zajímalo sčítání lidu z let 1900 a 1910 v Polance, pro něž byly k dispozici sčítací archy na FamilySearch. Když jsem zjišťoval rodokmen manželky Hanky, měl jsem (např. v Paskově) štěstí i na operáty z let 1880 a 1890.

Po sčítání lidu v roce 1910 přišla válečná léta, poté rozpad monarchie a vznik samostatného Československa. První samostatné československé sčítání lidu proběhlo v roce 1921. Data k němu jsou v některých případech k dispozici rovněž na FamilySerach nebo v příslušných Státních okresních archivech (v mém případě také Archiv města Ostravy). 

Pro výsledky sčítání z roku 1930 jsem se již musel obrátit s žádostí na Národní archiv a žádost vyřídit jako zpoplatněnou službu.

A jaké jsou výsledky?

1910 (FamilySearch)

Z krátkého životopisného "pamfletu" děda Aloise jsem věděl, že se narodil 15.5.1909 v Polance, jako osmé dítě hutního dělníka. To dávalo naději, že by mohl být zaznamenán ve sčítacích arších z roku 1910. Tak jsem na FamilySearch začal listovat sčítacími archy. 

Velice záhy jsem narazil na následující zápis.

Sčítací arch 1910, Polanka č. 181. Zdroj: FamilySearch

Zbrklá chyba, při níž jsem nevěřil na shodu okolností. V Polance č. 181 byl ve sčítacím archu uveden Alois Friedel narozený 18.5.1909. Nevěděl jsem, jak se jmenovali Aloisovy rodiče. Ani jsem však nepředpokládal, že by se o tři dny dříve mohl narodit jiný Alois Friedel. Matrika narození pro toto období nebyla ještě digitalizovaná a zároveň už nebyla fyzicky k dispozici na Úřadu městského obvodu Ostrava - Polanka nad Odrou. Považoval jsem to za chybu v zápisu do sčítacího archu, z níž se "nestřílí". Výsledek? Přijal jsem tuto rodinu "za svou" a začal pátrat do minulosti po mužských předcích. Dostal jsem se až k Mathiasi Fridelovi, který neznámo odkud přišel do Polanky. To byl (jak se později ukázalo) náš společný předek se zmíněným a zmýleným Aloisem Friedelem.

Když jsem po návštěvě matriky v Polance zjistil, že Aloisův otec Antonín (z výše uvedeného sčítacího zápisu), zemřel v roce 1963, začalo mi to být podezřelé. Rok 1963 byl rok před mým narozením a táta svého děda Antonína přece nikdy nepoznal. 

Následoval e-mail do Zemského archivu v Ostravě a překvapivá odpověď, o níž jsem se zmiňoval v článku o souputnících Aloise Friedela. První mnou zjištěný Alois F. měl společného prapředka jako já (Mathiase F.), ale náhoda chtěla, že opravdu byl o tři dny mladším vzdáleným příbuzným mého děda Aloise. 

Kdyby mě nepoháněla začátečnická dychtivost a prošel si sčítací archy na FamilySearch poctivě dále, asi bych na to přišel sám. V Polance č. 294 byl v roce 1910 ve sčítacím archu zapsán jiný Antonín Friedel se synem Aloisem, narozeným 15.5.1909. To byli mí správní předci. Zde je důkaz.

Sčítací arch 1910, Polanka č. 294. Zdroj: FamilySearch
Byt v Polance č. 294 byl obecním bytem. Podle sčítacích archů byl sousedem praděda Antonína jistý Augustin Zavadil z Břestu na Kroměřížsku, hostinský v obecním hostinci v Polance.

Kde dům stojí mi prozradily Google mapy - ulice 1. května 294/74. Byl to opravdu dům s obecním hostincem.

Obecní hostinec v Polance kolem roku 1920, v pozadí s kaplí. Později řeznictví, nyní rodinný dům (ul. 1. května 74). Zdroj: http://starapolanka.wz.cz/hospody.html

Street View na mapách Google, zachycený v roce 2012 ukazuje tento obrázek bývalého hostince.

Dům v Polance, ul. 1. května 294/74, rok 2012. Zdroj: Google Maps.

Tak jsem vlastně "mimoděk" (prostřednictvím souseda hostinského), objevil rodný dům děda Aloise, ve kterém v roce 1910 při sčítání lidu bydlela rodina Antonína Friedela.

Jaké je však poučení z hledání ve sčítacích arších? Chyby v zápisech a datech mohly v historických dokumentech nastat. Ovšem čím více se blížily tyto dokumenty současnosti, tím byla pravděpodobnost chyby menší. Je lepší být poctivější a vytrvalejší, než si myslet, že chybu udělali druzí. O tom, že na přelomu XIX. a XX. století žilo v Polance více Aloisů s příjmením Friedel, jsem už psal. "Náhody" se nevyplatí podceňovat.

Povzbuzen zjištěním o rodině svých předků a tím, že na Family Search byly k dispozici sčítací archy pro Polanku z let 1900 i 1921, začal jsem pátrat dále. Nevzpomínám si už, který směr jsem si vybral jako první. Závěr byl však stejný. V Polance a jejich sčítacích arších pro rok 1921 jsem už rodinu Antonína Friedela a Marie, roz. Krejčíčkové nenašel. Stejně tak ani v sčítacích arších z roku 1900. A to jsem je pod vlivem předchozí zkušenosti prošel všechny poctivě.

Nápověda se opět skrývala v detailech - ve sčítacích arších z roku 1910. Prvorozený syn Antonína a Marie, František, měl uvedeno jako rodiště Světlov, další dvě děti (Antonín a Anna) měli jako rodiště zapsány Výškovice. Rodištěm Antonínovy manželky Marie byl Krmelín. To vše byly významné signály, kde hledat. Výškovice (nyní součást městského obvodu Ostrava-Jih) sousedily s Polankou a Světlov je nyní součástí Krmelína.

1900 (VadaMeCum Archivu města Ostravy)

Sčítání z roku 1900 ve Výškovicích, Krmelíně a Světlově není na FamilySearch k nalezení. Ovšem "kdo hledá, najde":

"Aplikace Archivní VadeMeCum zpřístupňuje v elektronické podobě archivní pomůcky (inventáře a katalogy), fotografie a mapy z archivních sbírek a také operáty ze sčítání lidu 1900 a 1910, které jsou uloženy v Archivu města Ostravy."

Spasila mě starší, nicméně po aktualizaci tohoto článku v březnu 2017 již nefungující, digitální platforma AMO - Archivu města Ostravy. Další poznámky odpovídají této starší verzi.

AMO má nyní k dispozici novou platformu - Digitální badatelnu AMO, které sčítací operáty z roku 1910 a 1910 obsahuje

Opět bylo třeba procházet stránku po stránce a doufat ve štěstí. Začal jsem hledat ve Světlově, kde se mým praprarodičům narodil první syn 1.5.1898. Marně. Tak jsem se přesunul k Výškovicím. A... hurá! "Kdo hledá, najde" opět zafungovalo. Výškovice č. 46! Dokonce jsem zjistil, že ve Výškovicích byli evidování další příbuzní Friedelovi.

Stahování dokumentů, ani obrázků v platformě VadaMeCum nefunguje (nevím proč). Tak jsem si udělal "printscreeny", které bohužel při zvětšení nejsou moc čitelné. Při on-line prohlížení naštěstí ano. Obálkový arch ukazoval, že v jednom bytě bydlí Antonín Friedel...

Obálkový arch pro Výškovice č. 46. V bytě č. 2 bydlel Antonín Friedel. Zdroj: VadaMeCum Archivu města Ostravy, sčítací operáty 1900, Výškovice 46, str. 2/40.

... A sčítací arch potvrdil, že je to můj praděd.

Sčítací arch pro Výškovice č. 46, byt Antonín Friedela a jeho rodiny. Zdroj: VadaMeCum Archivu města Ostravy, sčítací operáty 1900, Výškovice 46, str. 7/40.


Antonín Friedel byl "majetníkem bytu" a žil zde s manželkou Marií, synem Františkem (narozeným ve Světově) a synem Antonínem (narozeným ve Výškovicích). Další dcera Anna, se ve Výškovicích narodila až 29.6.1901.

K bytům, které jsou zaznamenány na obálkovém archu, patřila i hospodářská zvířata podle následujícího soupisu.
  • 3 ks hovězího dobytka
    • 1 jalovice mladší než 1 rok
    • 1 březí jalovice starší než 1 rok
    • 1 kráva
  • 2 podsvinčata
  • 6 včelích úlů
  • 7 slepic
  • 1 husa
Úly (na arch byly předepsány jako "ouly" (něm. Bienenstock) mě docela překvapily. Kdo, ze zde žijících tří rodin vlastnil jaká zvířata, to jasné není. Odhaduji, že (alespoň většina) patřila majiteli domu, Josefu Malíkovi.

1921 (badatelna Archivu města Ostravy)

Mí mužští předci s příjmením Friedel žili, od příchodu Mathiase Fridela do Polanky kolem roku 1733, v Polance. Praděd Antonín byl první Friedel z přímých předků, kdo se od Mathiasových dob z Polanky odstěhoval. Možná kvůli tomu, že si vzal ženu z Krmelína, možná proto, že do Výškovic se již dříve přestěhoval jeho starší bratr Valentin... Kdoví. Jak jsem se zmínil, v Polance jsem praděda Antonína ve sčítání lidu z roku 1921, nenašel. 

Bylo to první sčítání lidu v samostatném Československu. Po válce, v níž byl praděd Antonín zraněn a byl (podle životopisu děda Aloise) válečným invalidou. Z životopisu vyplývá, že kolem roku 1932 bydlel v nynější ostravské čtvrti Hulváky. To se pro mě stalo vodítkem, při mé první návštěvě badatelny Archivu města Ostravy 11.6.2015.

Budova AMO - Archivu města Ostravy, kam jsem poprvé vstoupil 11.6.2015.
Šel jsem "bádat" ohledně školních zápisů mé babičky Drahomíry z Hrabůvky. Od archiváře jsem se na místě dozvěděl, že mají v badatelně on-line přístup ke sčítacím operátům Ostravy z roku 1921. Tak jsem to zkusil... a byl jsem úspěšný!

Praděda Antonína Friedela s rodinou jsem našel. Dokument nebylo možno stáhnout, proto jsem si údaje opsal. Oficiálně byl sčítací arch nadepsán adresou Zábřeh nad Odrou, osada Hulváky, Mariánská 265b. Majitelem domu byl Franz Ullman ze Slezské Orlové. V bytě č. 1 bydlel Antonín Friedel, celkem 8 osob. Měli sousedy z Polska - Bochnia, Kraków a Wieliczka.

Ze záznamu vyplývalo (jedna číslice byla přepsána), že na uvedené adrese bydleli od listopadu 1912 nebo 1913. S Antonínem a Marií v bytě žily jejich děti:
  • František (*1898) - byl v tu dobu veden jako nezaměstnaný, vojín.
  • Antonín (*1899) -  pracoval jako dělník v závodu Fosfátový mlýn.
  • Anna (*1901) - také pracovala jako dělnice ve Fosfátovém mlýnu.
  • Božena (*1904) - pomáhala v domácnosti.
  • Alois, můj děd - u něj nebylo uvedeno nic.
  • Marie (*1910), nejmladší dcera.
Dvě děti Antonínovi a jeho ženě zemřely ještě v Polance - syn Rudolf (přežil pouhý 1 den v roce 1906) a dcera Aloisie (*1907 - †1908). U praděda Antonína bylo uvedeno, že byl invalida a zahradnický pomocník, manželka Marie vedla domácnost.

Koupališě (městtské lázně) v Hulvákách, 1930/33. Nyní již jen ruiny.
Jak se postupně ukázalo, Hulváky byly hlavním domovem mého praděda, kde žil 23 let. Odsud odešel do Velké války, sem se jako invalida během války či po ní vrátil. Zde na něj prababička Marie s dětmi čekala.Zde rodina prožila Velkou válku i období tzv. První republiky.

Dalším vodítkem pro mě byly policejní zápisy, vázající se k demonstracím a dělnickým odborářským aktivitám, kde je můj děd Alois uveden v několika protokolech, a to s bydlištěm Tomáškova 265 v Hulvákách. Chtěl jsem si ověřit, že tomu tak bylo.

1930 (Národní archiv)

Sčítací operáty z roku 1931 jsou k dispozici v Národním archivu v Praze. Není tedy možné "jen tak" je prohledávat, ale při žádosti o rešerši a kopie dokumentů je třeba uvést adresy a další údaje. Žádost si můžete stáhnout zde. V červnu 2015 jsem to zkusil, do žádosti jsem uvedl jména a adresu Tomáškova 265. V pozdější komunikaci jsem se dozvěděl, že věci stačí řešit i e-mailem. (Pro zajímavost - šlo o 1 hodinu jednoduchá rešerše v ceně 350,- Kč a DPH, dle Sazebníku NA ČR).

Před několika dny (po předchozím zaplacení) mi přišla kopie sčítacího archu - Moravská Ostrava - Hulváky, ulice Františka Tomáška č. 265, byt číslo 3. Kromě Antonína a Marie Friedelových, zde bydlely ještě dvě z jejich dětí.
  • Alois, můj děd - nezaměstnaný dělník.
  • Marie - dělnice ve šroubárně Vítkovických železáren.
V podnájmu s nimi žil i jistý dělník Adolf Chrapek z Velké Polomi.

Sčítací arch k 1.12.1930, Tomáškova 265. Zdroj: Národní archiv Praha.

Ulice Františka Tomáška, jak byla přejmenována dřívější ulice Mariánská v Hulvákách, stále existuje. Jmenuje se Varšavská a č. 265 je nyní orientačním číslem 10. Takto mi informaci sdělil znalec Hulváckých poměrů, vedoucí archivního oddělení AMO, pan Antonín Barcuch, který napsal krásné a obsáhlé pojednání o místopisu Zábřehu nad Odrou a Hulvák.

Dům na Varšavské č. 10 v Hulvákách podle mapového náhledu vypadá nyní takto. Byl součástí staré dělnické kolonie.

Zdroj: Mapy.cz, street view.

Praděd Antonín Friedel v Tomáškově ulici č. 265 zemřel 31.3.1935. Prababička, jeho manželka Marie, narozená v Krmelíně, zemřela na adrese Hlubinská 57 v Moravské Ostravě. Za jakých okolností se tam ocitla ještě nemám vypátráno.

Na mapu jsem zanesl pohyb praděda Antonína mezi místy, kde bydlel. Pohyboval se po ose Polanka - Světlov (Krmelín) - Výškovice - Polanka - Hulváky (Ostrava). Jak to vypadá na mapě, vidíte na obrázku. On-line je mapa k dispozici také zde.

Místa pobytu Antonína F. a pohyb mezi nimi. Zdroj: Google Maps.

Děd Alois Friedel získal později domovské právo ve Vítkovicích na Pohraniční č. 11, kde žil během války. O tom mám doklad. Je to už jiný příběh a jiná stěhování ve válečných časech a těsně po nich.

Hřbitovy (završení příběhu)

Párkrát jsem se vypravil na hřbitovy. V Polance nad Odrou, v Uhřicích či na Horní Bečvě. Byl to vždy svým způsobem dojemný pocit, vidět příjmení, která jsem znal z matrik jednotlivých obcí. Některá tradiční, některá "naplavená". Když jsem měl v čerstvé paměti matriky a to, jak se opakují jména některých rodin, zmocňoval se mě zváštní pocit i z toho, jak se na mnoha náhrobcích opakuje "Rodina ..." se stejnými přímeními. Přitom jsem si uvědomoval, že linie předků vede k nějakému společnému prapředkovi daného příjmení či to, že ženu se stejným příjmením si v minulosti bral některý z mých mužských předků. 

Přibližně před rokem, 5. září 2014, jsem zašel poprvé na hřbitov do Polanky nad Odrou. Je tam řada náhrobků s nápisem "Rodina Friedelova" a s příjmením Friedel. Mezi nimi jsem našel Antonína Friedela i jeho syna Aloise - ty, jež jsem původně měl za své předky (to jsem na hřbitově ještě nebyl).

Hrob vzdáleného příbuzného Antonína Friedela (*26.4.1877 - †16.9.1963), otce Aloise Friedela.

Hrob vzdáleného příbuzného Aloise Friedela (*19.5.1909 - †8.10.1975), o 3 dny mladšího jmenovce mého děda.

Bohužel hroby svých pravých předků, praděda Antonína a děda Aloise už fyzicky nenajdu. Vypátrat alespoň náznaky jejich pobytu v Ostravě a okolí byl docela oříšek. Měl jsem díky tomu šanci poznat další zdroje toho, jak může rodopisec pátrat a snažit se najít stopy svých předků a příbuzných. Jde o důležité záchytné body, které se chystám využít k vyřešení dalších záhad a mezer z mého rodokmenu. I díky ochotě, zájmu, podpoře a profesionalitě pracovníků archivů.


Zdroje:
  • Národní archiv ČR
    • Sčítací operáty z roku 1930 spravuje 3. oddělení (státní správa 1918-1945)
    • Poválečné období pak "spravuje" 4. oddělení
    • Kontakty - http://www.nacr.cz/o-nas/kontakty/


26. 9. 2015

6 měsíců genea blogu MY ROOTS

Na tento blog jsem první příspěvek zveřejnil 26.3.2015, před 6 měsíci. Tím jsem jej v podstatě spustil. Bez vlastní domény, na webu 2.0 s platformou Blogger (Google), bez reklamy, bez propagace. Se záměrem sdílet příběhy ze svého rodokmenu a ze života předků, které na mě "dýchly" při rodopisném pátrání a dobrodružství. Toto dobrodružství stále pokračuje.

Na rozdíl od blogu Život 50+, který běží na web 2.0 platformě Wordpress, jsem s Bloggerem spokojen.

Děkuji vám, čtenáři

Za půl roku blog přesáhl hranici 2 700 shlédnutí. Je zde 41 příspěvků a kromě stránky s glosářem pojmů (jsem lenivý), který je ještě prázdný, jsou texty i na dalších statických stránkách.

V "popularitě" vedou příběhy z Velké války. Tady je TOP 6:

Aktuality a některé dílčí informace jsem v polovině srpna 2015 začal sdílet na Facebooku, k němuž jsem se konečně odhodlal a začal zde sdílet (i na osobní stránce kouče, ve skupině Život bez stěžování, s vděčností a na vlastní timeline).
Stránka MY ROOTS na Facebooku (22.9.2015).

Nevím, jestli MY ROOTS je "pravým" blogem, protože zde zatím nejsou bohužel sdíleny žádné komentáře. Je pravda, že diskusi zde asi moc nepodněcuji, v mnohém si "píšu pro sebe", abych si srovnal myšlenky a uvědomil příběhy. Přesto jsem moc vděčný všem vám (pro mě v mnohém neznámým), kteří si občas nebo pravidelně články z blogu čtete. Blog totiž má čtenáře i USA.

Před týdnem jsem dělal korekturu článku pro Genealogické a heraldické listy, časopis České genealogické a heraldické společnosti v Praze. Šlo o článek 12 důvodů pro hledání kořenů. Při korektuře jsem zjistil, že i s odstupem času tyto důvody stále platí. Těším se na zveřejnění článku v tištěném čísle 3/2015 Genealogických a heraldických listů.

Matrikou to začíná, ale nekončí

Zdá se, že za sebou mám kus snazší práce spočívající ve vyhledávání v matrikách. Další podrobnosti a oživení života předků a příbuzných mohou přinést (a přináší) dokumenty typu školních kronik, třídních knih, sčítacích operátů ze sčítání lidu, vojenských kmenových záznamů apod. Samozřejmě také pozemkové knihy - gruntovnice, mapy a katastry apod.

Podařilo se mi popsat několik příběhů z 1. světové války, to mě těší. Zdá se však, že se mi rozplývá naděje, abych přesně popsal, jak zahynul můj praděd Metoděj Rozehnal z Uhřic.

Zjistil jsem, kdo byl můj první známý předek v otcovské mužské linii (panský kočí Mathias Fridel), ale nevím, zda se mi podaří vypátrat nějaká data a milníky k jeho životu.

Díky svému strýci Rosťovi jsem získal pár, pro mě vzácných, fotografií. Prostřednictvím MyHeritage a Facebooku navázal spojení s potomky některých mých předků. To je rozměr bádání, který mě velice těší.

Fotografie z pohřbu tátovy maminky Františky Friedelové v květnu 1944. Místo: zrušený hřbitov, kde se dnes nachází sad Dr. Milady Horákové, Ostrava.

Nahlédl jsem i do rodokmenu manželky Hanky a poznal tak další místa a lidi.

Postup hledání kořenů v dalších měsících už zřejmě nebude probíhat tak rychle. Nebude v takové míře "od stolu" jako dosud. Příběhů se zde ukrývá spousta. Stále je s vámi budu sdílet.

Věřím, že tomuto blogu zachováte přízeň a bude pro vás v něčem zdrojem inspirace, zábavy či poučení. Děkuji mnohokrát za to, že jej čtete.

20. 9. 2015

Smutný osud rodiny Josefa a Veroniky Tovaryšových v Hutisku č. 127

Leckdy se zdá, že z příběhů v rodokmenu vystupují spíše smutné a tragické příběhy. Jsou případy, kdy tomu tak skutečně je. Jeden tragický osud se odehrál v rodině Tovaryšů v Hutisku č. 127, ve druhé polovině XIX. století. Týkal se i jediného příbuzného z minulosti, který měl stejné jméno jako já - Libor.

Josef Tovaryš, pravnuk mého předka

V Hutisku č. 127 se narodil 22.2.1829 Josef Tovaryš, pravnuk Matěje (Mathiase) Tovaryše, mého přímého předka. Zápis jeho mužské linie předků, od našeho společného předka Matěje Tovaryše vidíte na následujících řádcích.

Matěj Tovaryš (*1714, Dolní Bečva - †1774, Hutisko) - můj přímý předek
  • O ??? - Dorota ???
Michal Tovaryš (*1756, Hutisko - †???)
  • O ??? - Veronika Planka
Michal Tovaryš (*1790, Hutisko - †???)
  • O 1828 - Zuzana (Martin) Chovanec
Josef Tovaryš (*1829, Hutisko - †1878, Hutisko)
  • O 1854 - Veronika (Martin) Slovák
(*-narozen, †-zemřel, O-oddán)

V roce 1833 probíhalo v Hutisku mapování pro Stabilní katastr. Mapka z katastru zachycuje stavení č. 127 na západní stravě katastru Hutiska, poblíž Vigantic a Hážovic, zhruba v místech mezi místy, kterým se říká Díly a Pod Misnú.

Výřez mapy Hutiska ze Stabilního katastru. Mapováno roku 1833. Stavení č. 127 je označeno červeně. Zdroj: MZA Brno.

Provorozený syn Libor byl oficiálně (ještě) nemanželský

Domkař z Hutiska č. 127, Josef Tovaryš, se ve věku 24 let "přihlásil" k otcovství syna Libora, který spatřil světlo světa v Solanci č. 93 dne 22.7.1853. Libor dostal jméno podle patrona, jež se slavil 23.7. při jeho křtu, den po narození. Libora porodila v té době ještě svobodná matka Veronika, z rodu Martina Slováka ze Solance. Veronika (*14.10.1819) byla o 10 let starší Josef Tovaryš. Možná byl Josef Tovaryš v inkriminované době těhotenství a porodu na vojně. Takto to občas se svobodnými matkami chodilo, že za otce dítěte byl zapsán posléze někdo, kdo byl v době těhotenství a porodu ve vojenské službě, kdo ví.

Zápis o narození Libora Tovaryše 22.7.1853 (křest o den později). Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 11, inv. č. 2259, fol. 101.


Každopádně Josef i Veronika, již se sedmiměsíčním potomkem Liborem, byli (podle matričních záznamů z matriky Římskokatolické fary Hutisko) sezdáni na Solanci 27.2.1854. Bylo to necelých 6 let po zrušení roboty.


Zápis o oddávkách Josefa Tovaryše z Hutiska č. 127 a Veroniky Slovák ze Solánce č. 93, dne 27.2.1854. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 11, inv. č. 2259, fol. 101.

Databáze MyHeritage s mým rodokmenem označuje Josefa Tovaryše jako druhého bratrance 5x posunutého, Libora jako třetího bratrance 4x posunutého. Po svatbě se novomanželé, se synem Liborem, přestěhovali na Hutisko, do domu č. 127, rodného domu Josefa, který se stal hlavou rodiny s manželkou o 10 let starší. Tam se manželům narodilo postupně dalších pět dětí a začal odvíjet jejich tragický osud.

První děti, první tragédie


Nejprve, k ještě ne tříletému synovi Liborovi, přibyl 10.5.1856 již manželský syn František.  Novorozený František přinesl do domova Tovaryšů z Hutiska č. 127 první tragédii - zemřel po devíti dnech, 19.5.1856. Dokládají to zápisy z matrik. Bylo to nějaké znamení? Předzvěst? Poselství? Prokletí? Tvrdý život na Valašsku? Takové tragédie se odehrávaly v mnohých rodinách napříč staletími i místy. Otázkou je, jak takové smutné osudy vykládala církev a místní faráři?

Zápis o narození Františka (Franz) Tovaryše v Hutisku č. 127, 10.5.1856. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 17, inv. č. 2265, fol. 12.
Zápis o úmrtí Frantška (Franz) Tovaryše v Hutisku č. 127, 19.5.1856. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 15, inv. č. 2263, fol. 47.

Třetí syn, Cyril se u Tovaryšů narodil následujícího léta, 6.7.1857. Ani mu však nebyl dopřán dlouhý život. Nedožil se prvních narozenin, zemřel 22.4.1858. V krátké době to byla druhá smutná událost a rána neúprosného osudu. Opět to dokládají zápisy v matrikách.

Zápis o narození Cyrila Tovaryše v Hutisku č. 127, 6.7.1857. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 17, inv. č. 2265, fol. 23.

Cyril zemřel v době, kdy jeho matka Veronika již v lůně chovala další ratolest. 27.10.1858 se do (stále tříčlenné) rodiny narodila první holčička. Byla pokřtěna jménem Anna.

Zápis o narození Anny Tovaryš v Hutisku č. 127, 27.10.1858. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 17, inv. č. 2265, fol. 37.

Zmatek v tom všem měl i místní farář. Mezi Cyrilem a Annou se na Hutisku č. 127 narodila ještě jedna Anna - 20.11.1857. Byla (podle mě) svobodnou dcerou Anny Tovaryš, sestry Josefa Tovaryše, jehož osud sledujeme. Popletený farář její matku zřejmě nejprve pojmenoval Veronika. Obdobný zmatek se v matrikách okolo těchto jmen a příjmení a Hutiska č. 127 vyskytuje několikrát. Důvodem je, že jméno Anna a Veronika bylo u Tovaryšů pomerně frekventované a v Hutisku č. 127 bydlelo zprvu více rodin. Jestli se mi to podaří rozplést celé, tak o tom napíšu. V příběhu, který čtete, ani v mé rodové linii směrem k dědovi Jindřichu Tovaryšovi by snad chyba být něměla. Zmatené větvě jsou pokrevenské linie příbuzných.

Zmatený zápis o narození Anny Tovaryš v Hutisku č. 127, 20.11.1858. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 17, inv. č. 2265, fol. 27.


Libor měl 5 let, Anna byla jeho třetí sourozenec. Kdoví, jak si pamatoval smrt svých dvou malých bratříčků. Ani ze sestřičky Anny se dlouho netěšil - necelý měsíc. Malá Anička zemřela 15.11.1858. Krutá bilance čtyři a půl roku od svatby - všechny tři manželské děti Josefa Tovaryše a Veroniky zemřely. Zůstal jen prvorozený Libor.

Úmrtí Cyrila a Anny stihl farář zapsat na jednu dvoustranu matriky zemřelých pro Hutisko. Nemělo to bohužel být v osudech této rodiny Tovaryšů naposledy...

Zápisy o úmrtí Cyrila a Anny Tovaryšů v Hutisku č. 127. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 15, inv. č. 2263, fol. 58 a 59.

Další děti - svitla naděje?

Manželé Josef a Veronika Tovaryšovi možná hledali odvahu, možná nechtěli již více pokoušet osud a Boží vůli. Kdoví.

Když však Liborovi táhlo na 10. rok, přišel na svět další sourozenec. Narodil se 6.2.1863 a dostal jméno Karel. V Hutisku č. 127 svitla naděje.

Zápis o narození Karla Tovaryše v Hutisku č. 127, 6.2.1863. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 17, inv. č. 2265, fol. 84.

Svůj první rok Karel přežil. Naději mohlo posílit narození dcery Johany 18.8.1864. Opět však zasáhl osud. Deset a půl roku po svatbě svých rodičů, 7.9.1864 Johana umírá. Nebyly ji ani tři týdny.

Zápis o narození Johanny Tovaryš v Hutisku č. 127, 7.9.1864. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 17, inv. č. 2265, fol. 103.
Zápis o úmrtí Johanny Tovaryš v Hutisku č. 127. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 15, inv. č. 2263, fol. 86.

14 let klidu a náhlý konec

Rodina zůstala na podzim roku 1864 čtyřčlenná. Otec Josef Tovaryš, jeho žena Veronika, 11-letý Libor a 18-ti měsíční Karel. Je těžké si představit, co v 11 letech mohl prožívat můj jmenovec Libor a jak všem těm narozením a úmrtím bratrů a sester jako dítě rozuměl.

Z výše uvedené mapy ze Stabilního katastru lze usoudit, že stavení v Hutisku č. 127 nebylo velké, Josef byl pouhým domkařem, neměl kus paseky. Rodina pravděpodobně žila v chudobě, pravděpodobě s Josefovou sestrou Annou a její malou dcerkou, možná dalšími, jejichž osudy jsem nesledoval.

Velkým nebezpečím doby, chudoby i malých jednoduchých stavení byly nemoci, snadná možnost jejich přenášení i špatná dostupnost lékařské péče na horských pasekách Valašska. Pro rodinu se toto vše stalo osudným během roku 1878.

Nejprve, první jarní den 1878 umírá otec rodiny, Josef Tovaryš. Příčinou smrti v nedožitých 50 letech byl záduch, průduškové astma

Ani ne měsíc po svém otci, 18.4.1878 umírá na zánět plic také prvorozený Libor, můj jmenovec. Neměl ještě ani 25 let.

20.4.1878 je pochován Libor a o tři dny později, 23.4. umírá také jeho matka Veronika. I u ní je příčinou smrti zánět plic

Je to podruhé v osudech rodiny, kdy v knize zemřelých je na jedné dvoustranně uvedených více rodinných příslušníků. Tentokrát dokonce tři! Na nemoc průdušek a plic.

Zápisy o úmrtí Josefa Tovaryše, jeho prvorozeného syna Libora a manželky Veroniky. Tragédie z Hutiska č. 127. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, sign. VM V 24, inv. č. 2272, fol. 69 a 70.


Z rodiny přežil pouze 15-ti letý Karel. I jeho však nepřízeň osudu dohnala. 29.9.1878, pět měsíců po smrti rodičů a bratra Libora, umírá na zánět plic také on. Poslední člen rodiny Josefa a Veroniky Tovaryšových.

Tragický osud mých vzdálených příbuzných byl zpečetěn. Byl to smutný příběh manželů a jejich 6 dětí, který se stihl odehrát během necelého čtvrtstoletí. Získával postupně chmurné kontury, když jsem před časem tuto rodovou linii zkoumal a v matrikách jsem nacházel data, rámující život této rodiny.

Hutisko č. 127 a rekapitulace

Zde je přehled životních milníků rodiny Tovaryšů z Hutiska č. 127. Podle mapy Stabilního katastru se vše odehrálo zhruba v místě označeném na současné mapě.

Přibližné umístění stavení v Hutisku 127 v XIX. století, kdy se odehrál tragický příběh rodiny Josefa Tovaryše. Zdroj: mapy.cz ve srovnání se Stabilním katastrem.

Byl to příběh rodiny, jež na papíře a v rekapitulaci vypadá velmi stroze - narození, úmrtí:

Rodiče
  • Josef Tovaryš (*22.2.1829 - †21.3.1878)
  • Veronika Tovaryš, roz. Slovák (*14.10.1819 - †23.4.1878)
    • O - 27.2.1854
Děti
  • Libor (*22.7.1853 - †18.4.1878)
  • František (*10.5.1856 - †19.5.1856)
  • Cyril (*6.7.1857 - †22.4.1858)
  • Anna (*27.10.1858 - †15.11.1858)
  • Karel (*6.2.1863 - †29.9.1878)
  • Johana (*18.8.1864 - †7.9.1864)
Jak se takový zápis objevuje v programu Family Tree Builder na obrazovce mého monitoru? Posuďte sami.

Zobrazení rodiny z mého příběhu tak, jak vypadá v programu My Heritage Family Tree Builder.

Na shledanou příště, snad u veselejšího příběhu.


16. 9. 2015

Vánoční a silvestrovské děti, dvojčata a další zvláštní data v rodokmenu

O statistice v rodokmenu jsem už psal. Při tvorbě rodokmenu, hledání v matrikách a doplňování jmen a datumů u předků a příbuzných mě občas "trklo" nějaké datum. V tomto příspěvku ukážu několik zajímavostí.

Nejstarší přímý předek

Nejstaršího příbuzného nebo předka v rodokmenu mohu dopočítat podle matriky zemřelých. Teoreticky je to v současné chvíli Toman/Roman(?) Vilášek. Zemřel 15.7.1682, údajně ve věku 85 let. Z toho vyplývá, že se narodil kolem roku 1597. Ovšem věk ve starých matrikách, u starých zemřelých lidí byl spíše odhadem a nebýval obvykle přesný. Odchylka mohla být někdy i 5 a více let Na obrázku je záznam o tomto úmrtí. Dotyčný byl zahradníkem (obyvatel vesnice, který měl domek a malou zahradu), katolík, "sused v Kutach", což jsou Kouty, dnešní část Kravař. 

"5.7.1682 zemřel Toman/Roman Vylasek, zahrádník, soused v Koutech, ve věku 85 let, katolík". Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 2633, sign. H XI 1, fol. 365.

Jeho přímý potomek, Matthias Willaschek žije v německém Essenu a je členem MyHeritage, kde má svůj rodokmen. Tam je dokonce i otec výše zmíněného Tomana/Romana Viláška, jistý Andreas. Jeho datum narození by se dalo odhadnout někde kolem let 1560-1570. Je to zatím jediná rodová linie, která sahé do XVI. století. Z této rodinné větve z Kravařska a Hlučínska pochází Marie, roz. Holubek (1859-1933), matka mého praděda Františka Tomise (1899-1971).

V matrice opravdu doložený nejstarší přímý předek (s datem křtu), je v mém rodokmenu Petr Brankovský, narozený v Dambořicích a pokřtěný 30.6.1649. Tato rodinná větev vede k mému padlému pradědu Metoději Rozehnalovi (1879-1918) z Uhřic.


30.6.1649 byl pokřtěn Petr, otec Ignác Brankovský, matka Markéta, z Dambořic. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5199, str. 3/131.

Hledání předků v dobách předbělohorských je obtížné, ale velmi vzrušující. Je to sen každého rodopisce, dostat se co nejdál do minulosti. Hodně závisí i na štěstí a chce to velkou trpělivost.

Děti pod stromečkem

Narození potomka o vánocích mohlo být chápáno jako boží znamení. U přímých předků v rodokmenu mám zaznamenáno nejstarší narození na Štědrý den v roce 1685. Stalo se tak shodou okolností opět v Dambořicích. Mým předkům z 11. generace, Martinu Noskovi a jeho ženě Kristýně se narodili a 24.12.1685 byli pokřtěni dvojčata Štěpán a Rozina. Ani jeden však už nebyli mými přímými předky. Oba byli mladšími sourozenci prvorozené Apolény Nosek, mé pra...babičky z 10. generace. Zde je "vánoční" zápis z matriky.

"24. prosince byly pokřtěny dvě děti z otce martina Noska a matky Krystiny. Syn Štepán a dcera Rozina. Kmotr Mikuláš Pučálka, kmotra Pučálková. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign 5199, str. 71/131

Dalšími příbuznými, narozenými 24. prosince, byla např. Marina Smílek (*1771) z Liptálu nebo má prateta Marta, roz. Tomisová (*1927), sestra mé babičky Drahomíry.

Úmrtí

Na opačném pólu jsou úmrtí. Nemám zdaleka všechna zaznamenaná a v mé databázi není dosud nikdo, kdo by zemřel na Štědrý den. Několikrát mám zaznamenáno úmrtí 25.12., ale netýká se mých přímých předků. Asi nejzvláštnějším datem úmrtí je 31.12.1799, a to hned u dvou mužů:
  • Andrease Feschara (Ondřeje Fešara) z Polanky 41 a
  • Mathiase Fridela z Jistebníku, jednoho z trojice Friedelů, kteří přišli do Polanky na počátku XVIII. století.
Oba zmínění příbuzní se tak bohužel nedožili vstupu do nového, XIX. století.

Paradoxní jsou i úmrtí na Nový rok. Ani zde nemám přímého předka, pouze vzdálené příbuzné. 1.1.1838 např. zemřel František Marek ze Zábřehu, bratr mé brababičky z 5. generace nebo Johann Friedel, jeden z prabratranců, který se narodil v Polance, ale zemřel 1.1.1857 ve Velkých Kunčicích.

Nešťastným musel být přelom století 1899-1900 pro svobodnou matku Františku Friedelovou, příbuznou z mého rodokmenu. Pocházela z Lagnova (nyní část Klimkovic) a 9.12.1899 porodila syna Vincence. Nemluvně prožilo vánoce i přelom století a 16.1.1900 nešťasné Františce zemřelo.

Tak to v životě chodí. Jedni umírají, druzí se rodí.

Lidský život.

Silvestrovská a novoroční narození 

Můj děda Jindřich Tovaryš se narodil 30.12.1919 na Horní Bečvě. Prý porodní bába říkala, že "má tolik očí, kolik dnů zbývá do konce roku", čímž děsila některé slabší počtáře. Paradoxní je, že 30.12.1857 se narodil i jeho děd z matčiny strany, Josef Juroška z Prostřední Bečvy.

Také na Silvestra, poslední den v roce se rodili mí vzdálení příbuzní. Ku příkladu 31.12.1821 jedna z mých prasestřenic, Genovefa Marianna Fridel z Polanky, v 31.12.1843 Johanna Tomis z Rakovce, v roce 1864 Anežka Zrza z Polanky. Jak ovšem vidno, silvestrovské přímé předky ve svém dosavadním rodokmenu nemám.

A děti narozené na Nový rok? Tam je to lepší. 1.1.1797 se narodil můj vzdálený příbuzný Josef Bílý, pravděpodobně v Polance. A 1.1.1818 se narodila Barbora Kafka, moje pra...babička v 5. generaci. Stalo se tak na Prostřední Bečvě. Zápis o narození (na obrázku) je mimochodem i trochu rébus k rozluštění.

Zápis narození Barbary Kafka na Prostřední Bečvě 46, dne 1.1.1818. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 2253, sign. VM V 5, fol. 58.

Barbora si vzala nejprve jistého Jana Jurču, avšak záhy ovdověla. Podruhé se vdala za Martina Jurošku a jemu porodila 30.12.1857 již výše zmiňovaného Josefa Jurošku, otce mé babičky Kristýny, roz. Juroškové, která byla nejprve manželkou padlého Arnošta Červeného a později mého praděda Josefa Tovaryše.

Osudy a data se občas všelijak spojují a proplétají i kolem jedné rodiny. To je další věc, která je na genealogii vzrušující.

Dvojčata

Za zmínku stojí i narození dvojčat v rodokmenu. Občas se totiž objevily i mezi mými předky v rodokmenu. 

Nejstarší z přímých předků-dvojčat je Tomáš Sýkora, narozený ve Staré Bělé, můj prapředek v 7. generaci. Pokřten byl spolu s bratrem Janem (Joannes) těsně před vánoci, 20.12.1738.

Záznam o křtu dvojčat (gemini) Tomáše (Thomas) a Jana (Joannes) Sýkorových 20.12.1738. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 1877, sign. MO VI 1, fol. 79.

Na jihu Moravy, se 10.9.1779 narodila další dvojčata, z nichž jedno dítě bylo mým přímým předkem v 7. generaci. Byl to Václav Kroupa, který ten den (opět v Dambořicích) přišel na svět, spolu s bratrem Matějem. Rodová větev dvojčete Václava Kroupy vede k Marii Panáčkové, manželce už také zmíněného padlého praděda z Uhřic, Metoděje Rozehnala.

Matriční zápis o narození dvojčat Václava (Wenceslaus) a Matěje (Matthaus) Kroupových v Dambořicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5201, str. 39/115.

Posledními dvojčaty z mého rodokmenu jsou František a Karel Tomisovi, narození 11.8.1855. František Tomis byl mým praprapraděděčkem, Jeho dvojče Karel zemřel měsíc po narození. Narodili se ve Velkých Kunčících, nynější součásti Ostravy. Jméno František se u Tomisů "dědilo" až k mému pradědovi (který mě choval na klíně, když jsem byl malý). Matrika o narození dvojčar se dochovala pouze v opisu.

Opis matričního zápisu narození Franze a Carla Toisových v Kunčicích (31 nebo 38). Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 3078a, sign. SO VI 1, str. 249.

Zajímavá data lze najít i u svateb, to si však nechán na jindy.

Další zvláštnosti

Za zmínku snad ještě stojí, že před 99 lety, v září 1816 se v Polance narodily ve třech různých rodinách Friedelů tři děti - Filip a dvě Marianny.

3x narození potomků v Friedelů v Polance, během září 1816. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 336, sign. Bi X 1, fol. 172.

Na závěr mám ještě datum svého narození - 31. května. Shodou okolností se ten den v roce 1865 (99 let před tím, než jsem spatřil světlo světa) narodila v Olbramicích (nedaleko olbramického kostela bydlíme) příbuzná, Filomena Fišer.

31.5.1796 se na Prostřední Bečvě narodila Marina Mikulec, provdaná později za Jiřího Zetochu. To byli mí prapředci ze 6. generace, jejichž rodová linie postupně vede k prapradědu Josefu Tovaryšovi z Hutiska. V zápisu vidíte, že Marina měla i jméno Rosina po mamince.

(Rosina) Marina Mikulec se narodila či byla pokřtěna 31.5.1768, 196 let přede mnou. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 2253, sign. VM V 5, fol. 14.

Koneckonců také 16.9., kdy zveřejňuji tento článek, se narodili čtyři mí příbuzní, ale žádný z přímých předků. A to je pro tuto chvíli vše.



10. 9. 2015

Ján Tarčák (2. část) ...padl 18.5.1917 v okolí Vrtojby ve Slovinsku

V první části příběhu o manželčině pradědu Jánu Tarčákovi jsem psal o jeho narození ve Vysoké u Oravské Polhory. V pokračování se pokusím zmapovat jeho tragický konec ve Velké válce.


Manifest Františka Josefa I. "Mým národům" z 28.7.1914. Zdroj: Wikisource.


15. honvédský a 71. pěší pluk

Podle ročníku narození Ján Tarčák zřejmě nerukoval ihned po mobilizaci v létě 1914, ale  možná až v následujícím roce. Z dokladů o zranění a úmrtí vyplývá, že byl součástí 71. pěšího pluku.

71. pěší pluk (71 IR) patřil k největším pěším plukům v monarchii. V době vypuknutí 1. světové války byl jeho posádkovým městem Trenčín. Posádku tady měl posádku i 15. honvédský pěší pluk (15 HIR), kam měl být Ján Tarčák dle věku "teoreticky" zařazen.

Kasárna 71 IR v Trenčíně. Zdroj: Klub vojenských veteránů, Trenčín.

Slovo „honvéd“ obecně hovorově označuje příslušníka maďarské armády. Honvéd je zároveň nejnižší hodností v maďarské (uherské) armádě - vojín. „Hon“ znamená vlast/domovinu a „véd“ obranu/obránce. Honvéd znamenal v Uhrách domobrance, příslušníka domobrany. Honvédský pluk byl tedy obdobou rakouského domobraneckého pluku.
 
Mapu bojové cesty 15. honvédského pluku si můžete (v maďarštině) prohlédnout zde. Najdete zde pobyt a boje v Haliči a v roce 1917 na hranici s Rumunskem. Přesun na italskou frontu je datován rokem 1918, kdy již byl Ján Tarčák po smrti.

Blůza vojáka 71. pěšího pluku. Zdroj: Klub vojenských veteránů, Trenčín.

Jak a kdy přesně se dostal Ján Tarčák do sestavy 71. pěšího pluku zůstane zřejmě neobjasněno. V průběhu války, která se z předpokládané rychlé a krátké změnila na dlouhou, krvavou a vlekoucí se, docházelo v pozdějších letech k přeskupování a doplňování, které není dodnes přesně zmapováno. Domnívám se, že k tomu došlo ještě v Haliči. Bojů 15 HIR v Rumunsku se Hančin praděd nezúčastnil.

Každopádně dějiny 71. pěšího pluku jsou zmapovány ku příkladu v brožuře, kterou si lze stáhnout z tohoto odkazu. 71. Pěší pluk byl nasazen do bojů na haličské frontě proti Rusku od samotného počátku, ihned po mobilizaci v roce 1914. V brožuře se dozvíte kdy a kde bojoval a další podrobnosti.

Koncem srpna 1914 bojoval 71. pěší pluk u Polichna, Krašniku, Rudniku a Lublinu. Ztratil v bojích téměř polovinu mužstva a více než polovinu členů velitelského sboru. Proto byl stažen z prvého sledu armády a byl doplněn prvými pochodovými prapory. Na podzim 1914 se pluk zúčastil ústupových bojů za řeku San a během následujícíc zimy těžkých bojů v Karpatech, proti ruské armádě. Koncem ledna 1915 byl pluk opět stažen za frontovou linii k odpočinku a doplnění. Teoreticky to moho být období, kdy do pluku přišel Ján Tarčák.

O přesunu pluku na italskou frontu se brožura zmiňuje následovně:

"4. júna 1916 začali ruské vojská známu Brusilovovu ofenzívu. Počas nej postúpili v priebehu troch mesiacov na celom úseku východného frontu o 80 – 150 km smerom na západ. V súvislosti s ofenzívou sa jednotky 71. pešieho pluku dostali do vyčerpávajúcich ústupových bojov. Napokon museli značne zdecimovanú 14. pešiu divíziu koncom októbra 1916 v priestore Zloczówa (dnes ukr. Zoločev), východne od Ľvova, stiahnuť z prvého sledu 2. armády. Divízia prešla do zálohy 5. armády (veliteľ generál Svetozar Boroević de Bojna). V novembri 1916 bola celá divízia presunutá na taliansky front. 71. peší pluk bol v jej rámci nasadený v priestore Gorice (nem. Görz, tal. Gorizia), konkrétne na rieke Soča pri Vertojbe, na strednom (sočskom) úseku frontu, v operačnej zostave rakúsko-uhorskej 5. armády."

Tento přesun pravděpodobně Ján Tarčák zažil ještě před svým zraněním.

Zde je ilustrační obrázek frontu u Vrtojby v srpnu 1915.

Fronta u Vrtojby, 1915.

Zranění

O tom, že byl Ján Tarčák ve válce nejprve zraněn, vypovídá zápis ze Seznamu ztrát (zkratka "verw." - verwundet) z února 1917.

Informace ze Seznamu ztrát (Verlustliste) č. 529, vydaného 26.2.1917, str. 56. Zdroj: Vojenský historický ústav, prostřednictvím aplikace Kramerius - Národní knihovna ČR. Odkaz zde.
Z poznámek je patrné, že Ján Tarčák byl pěšák-domobranec (LstInfst - Landsturm Infanterist) u 71. pěšího pluku, ve 14. rotě. Kdy a kde ke zranění došlo, zápis neuvádí. Seznamy byly někdy vydávány se značným zpožděním. Podle fóra Velká válka, byl 71. pěší pluk od listopadu 1916 do dubna 1917 součástí 5. armády, která operovala na Sočské frontě. Potvrzuje to i výřez mapy, znázorňující stav k 1.2.1917 (zeleně označeno). A potvrzuje to i výše zmíněný odstavec z brožury o 71. pěším pluku. Je tedy velmi pravděpodobé, že byl zraněn na stejném území, kde v květnu 1917 zahynul. Do bojů se mohl vrátit z polní nemocnice i z "dovolenky na zotavenou" z Oravy. Jsou to pouhé spekulace, žádné další doklady nemám k dispozici. Co se tedy odehrálo v době od zranění Jána Tarčáka do smrti není jasné.

Postavení italské fronty v roce 1917. Zdroj: ÖULK, rok 1917, obr. č. 1


10. bitva na Soči (12.5. - 8.6.1917)

O bitvách na řece Soča/Isonzo píše forum Válka.cz následující:

"Od počátku války, kterou Itálie 23. června 1915 vyhlásila svému spojenci Rakousko-Uhersku, bylo hlavním úkolem italské armády dobýt rakousko-uherské přístavní město Terst. Pod velením maršála Luigiho Conte di Cadorny se o to pokusila v jedenácti bitvách na západoslovinské řece Soča (Isonzo). Navzdory výrazné početní i materiální převaze nad rakousko-uherskou armádou, vedenou polním maršálem Svetozarem Boroevicem de Bojna, tento úkol nesplnila. Ve 12. bitvě převzali iniciativu Rakušané…"

Ján Tarčák padl 18.5.1917 - v době probíhající 10. bitvy na hraniční řece Soče. K bitvě fórum Válka.cz poznamenává:

"K třídenní dělostřelecké přípravě shromáždili Italové přes 2 000 děl – jedno na každých pět metrů fronty. Následující krvavé boje, v nichž chtěli za každou cenu konečně prorazit do Terstu, jim přinesly několik nevýznamných územních zisků a ztrátu 160 000 mužů. Rakouské ztráty činily 75 000."

V brožuře, věnované stručné historii 71. pěšího pluku (ke stažení zde) se o 10. bitvě na Soče píše stručně, ale výstižně:

"...Počas desiatej bitky na Soči (12. 5. – 8. 6. 1917) sa podarilo brániacim sa práporom 71. pešieho pluku odraziť pri Kostanjevici nápor vojsk patriacich 3. armáde. Úspech bol však draho zaplatený  množstvom mŕtvych a ranených..."

71. pěší pluk bojoval v době smrti Jána Tarčáka v sestavě 14. pěší divize. Ověřit polohu jednotek kolem Vrtojby lze s pomocí publikace ÖULK (viz. záložka Odkazy a zdroje) ke dni 5.6.1917 a detailu mapy. Zeleně jsem na detailu označil místo kolem Vrtojby, kde bojovala 14. pěší divize a kde zahynul Ján Tarčák. Na celkovou mapu, porovnávající stav 12.5.1917 a 5.6.1917 se podívejte zde.

Místo bojů u Vrtojby, stav 5.6.1917 Zdroj: ÖULK, díl 6, list č. 7.

Takto vypadala hierarchie jednotek během 10. bitvy na Soče/Isonzo:
  • 5. armáda, gen. Boroevic
    • XVI. sbor (Corps.), gen. Kralicek
      • 14. pěší divize, gen von Szende (7 800 pěšáků - místo působení označeno zeleně na mapě)
        • 27. pěší brigáda, gen. von Schilhawsky
          • 71. pěší pluk - s pěšákem Jánem Tarčákem

Podle nadšenců vojenské historie ze Slovinska (pan Mitja Mončik), bojoval během 10. a 11. bitvy na Soče 71. pěší pluk opravdu v sestavě 14. pěší divize a bránil část kopce Sv. Marka u Gorice (na obrázku nahoře je to těsně nad zelenou horní hranou vymezeného čtverce).

Bukovica

Tono Kutliak mi poskytl sken z matriky padlých 71. pěšího pluku, který je daleko podrobnější než zápis v matrice zemřelých, který má k dispozici paní matrikářka z Rabči.


Sken z knihy padlých 71. pěšího pluku, kde je zapsáno úmrtí Jána Tarčáka. Zdroj: Anton Kutliak.
Podle úmrtní knihy byl Ján Tarčák střelen do hlavy. Pohřben byl 19.5.1917 na plukovním hřbitově severně od Bukovice. Jeho hrob měl číslo 36.

Nyní se dostáváme ke žhavým událostem konce prázdnin 2015. V pondělí 17.8.2015 publikoval Radim Kapavík, předseda sdružení Signum belli 1914, na svém blogu povídání o návštěvě vojenských hřbitovů ve Slovinsku. Mimo jiné píše:

"...Pak jsme si ještě vyšlápli na slavný Škabrijel, kopec strážící ze severní strany přístup do Vipavské doliny, který se rakouským vojákům (mezi nimi i českým) podařilo po celou dobu bojů v oblasti (tedy více než rok) proti četným italským útokům úspěšně uhájit. Z něj jsme sjeli právě do Vipavské doliny a zde s velkými potížemi, ale nakonec úspěšně nalezli (i za pomoci několika místních) vojenský hřbitov Bukovica, na němž jsou podle Jožových výzkumů pohřbeni příslušníci "jeho" trenčínského 71. pěšího pluku..."

"Jožo" je Jozef Krúpa, další fanoušek vojenské hostorie a 71. pěšího pluku z Trenčína, který mi 27.8.2015 (kdy píšu tyto řádky) poslal zprávu z mobilu na cestě do Vrtojby.

Pan Kapavík mi předal několik fotek vojenského hřbitova v Bukovici u Gorice, které pořídil během výše zmíněné návštěvy. Tady je jedna z nich.

Pohled na vojenský hřbitov v Bukovici, 2015. Zdroj: Radim Kapavík, Signum belli 1914.

Bezprostředně po následné návštěvě Slovinska na konci srpna jsem dostal i fotky z podzimu 2014 od pana Jozefa Krúpy. Psal, že hroby nejsou označené a nejsou tam ani jména, a také, že se hřbitov těžko hledá. Zdá se tedy, že i přes uvedené přesné informace z matriky padlých, se nepodaří překlenout propast času a identifikovat přesně konkrétní hrob Jána Tarčáka. Parta kolem Jozefa Krúpy a Tono Kutliaka má snad do Slovinka namířeno příští rok. Možná se k nim přidám.

Pohled na vojenský hřbitov v Bukovici, 2014. Někde by měl byýt pohřben i Ján Tarčák. Zdroj: Jozef Krúpa.

Z několika střípků jsem se pokusil poskládat a doložit cestu Jána Tarčáka a okolnosti jeho smrti ve Velké válce. O narození v hájence "pod Vysokým Grůnikom" po smrt v boji na řece Soča u Vrtojby.

V době míru většina lidí z vesnic těžko poznala více než nejbližší okolí. Ján Tarčák pochodoval Haličí a ve vojenském transportuse dostal na hranice Itálie. O takové cestování určitě on, ani nikdo jiný z vojáků nestál. Navíc to bylo cestování bez návratu. Byl pohřben u Vrtojby, díky nadšencům má se spolubojovníky pamětní desku v Rabči a Slané Vodě. Čest jeho památce.

Jména padlých mužů z Oravské Polhory ve Velké válce. Detail z památníku padlým v Rabči.

Koníček pro sebe, obětavost pro druhé

Odkaz - http://orava.sme.sk/c/7316690/po-sto-rokoch-vnukovia-splnili-sen-svojim-dedom.html.

Díky zájmu, obětavosti a mnoha dnům věnovanému času ze strany lidí, jako jsou Radim Kapavík, Tono Kutliak nebo Jozef Krúpa a další, zůstává historie stará 100 let stále připomínaná. Čím více času uplyne od událostí Velké války, tím je komplikovanější dopátrat se informací od pamětníků. Myslím, že úsilí, které bylo v Rabčí korunováno úspěchem při vysvěcení památníků padlým 27.7.2014 v Rabči a Slané Vodě, je opravdu mimořádné. Lidé z Oravské Polhory, Rabči, Rabčic a Sihelného si mohou připomenout své padlé dědy a pradědy. Tak jako já ve dvou dílech praděda své manželky - Jána Tarčáka.