Martin Střeštík byl nejmladším mužem ze všech 28 mužů z Uhřic, který do války vstoupil. Jeho datum úmrtí je naopak nejzazším datem ze všech mužů z uhřického památníku. V mírové situaci prodělávali muži vojenský prezenční výcvik mezi 21. až 23. rokem věku. Martin zažil reálnou válku mezi 18. až 22. rokem věku. Jako "dospělý" v podstatě nic jiného nepoznal, než válečný stav.
O rok mladší než Martin Střeštík, byli bratranci František a Jan Švaňhalovi, také rodáci z Násedlovic. Je proto otázkou, proč na pamětní desce v Násedlovicích jméno Martina Střeštíka chybí.
Martin Střeštík ovšem není uveden ani v kartotéce padlých VÚA, chybí v databází padlých VHA, nemám jeho kmenový list. Řešení této "záhady" může vést k různým spekulacím.
Martin Střeštík ovšem není uveden ani v kartotéce padlých VÚA, chybí v databází padlých VHA, nemám jeho kmenový list. Řešení této "záhady" může vést k různým spekulacím.
Martin Střeštík
Martin (byl pokřtěn po otci) se narodil 4. května 1896 v Násedlovicích. Je to ves, která za bývalým Spáleným mlýnem sousedí s Uhřicemi. Otec Martin Střeštík z Násedlovic pocházel, matka Kateřina byla rodačkou ze Žarošic, z rodu Jiřího Fily. Jejich prvorozený syn byl Josef, ten který padl jako italský legionář tři měsíce před smrtí Martina Střeštíka. Martinovi a Kateřině se rodili samí chlapci. O prvního Martina přišli na podzim 1891 po 14 dnech od narození. Zatímco Josef byl z bratrů nejstarší, Martin, narozený v roce 1896 byl možná nejmladším. Digitalizovaná matrika pro Násedlovice končí rokem 1902.
Kateřina, manželka Martina staršího a matka Martina mladšího, zemřela v roce 1907 na zánět plic. Martinovi bylo jedenáct a musel se smířit s macechou. Tou byla Marianna, vdova po násedlovickém Tomáši Bajákovi. Marianna (rodem Jana Šebesty). Byla rodačkou z Bohumilic (jsou dnes součástí Klobouků u Brna). V roce 1909, když se Martin a Marianna brali, šlo o sňatek vdovců, ovdovělých ve druhé polovině roku 1907. Oba měli přes padesát, pravděpodobně se jim už další děti nenarodily.
Marianna přivedla do manželství minimálně dvě děti - Marii (*1892) a Františka (*1894), takže patnáctiletý Martin "získal" dva starší, nevlastní sourozence.
18-ti let věku dosáhl Martin Střeštík v květnu 1914, dva měsíce před vyhlášením mobilizace a začátkem války. V mírových podmínkách mohl Martin počítat s odvodem (ve 21 letech) na jaře 1917 a nástupem k prezenční službě na podzim 1917.
Když však vypukla válka, začaly "polykat" postupně další a další muže. Koncem května 1915 byla povinná vojenská služba rozšířena od věku 18 let. V říjnu 1915 byl zahájen odvod osmnáctiletých, kteří na frontu začínali odcházet v lednu 1916. Je pravděpodobné, že se na vojnu a do války Martin Střeštík dostal v roce 1915. Kdybych měl soudit podle osudu stejně starého Josefa Rozehnala, ten padl u Lubartówa v Polsku v srpnu 1915, rok po vypuknutí války.
Nelze ale nic potvrdit ani vyvrátit. O válečném osudu Martina Střeštíka lze jen spekulovat, a to se nevyplácí.
18-ti let věku dosáhl Martin Střeštík v květnu 1914, dva měsíce před vyhlášením mobilizace a začátkem války. V mírových podmínkách mohl Martin počítat s odvodem (ve 21 letech) na jaře 1917 a nástupem k prezenční službě na podzim 1917.
Když však vypukla válka, začaly "polykat" postupně další a další muže. Koncem května 1915 byla povinná vojenská služba rozšířena od věku 18 let. V říjnu 1915 byl zahájen odvod osmnáctiletých, kteří na frontu začínali odcházet v lednu 1916. Je pravděpodobné, že se na vojnu a do války Martin Střeštík dostal v roce 1915. Kdybych měl soudit podle osudu stejně starého Josefa Rozehnala, ten padl u Lubartówa v Polsku v srpnu 1915, rok po vypuknutí války.
Nelze ale nic potvrdit ani vyvrátit. O válečném osudu Martina Střeštíka lze jen spekulovat, a to se nevyplácí.
Mezi uhřické občany se Martin Střeštík dostal v dubnu 1918, snad během dovolenky. Jako rodák z Násedlovic se oženil s rodačkou z Uhřic (a jednou z mých pra-sestřenic) Alžbětou, rodem Jana Poláčka. V podstatě to byl "návrat do Uhřic", protože tam se v roce 1788 narodil jeho předek a jmenovec, Martin Střeštík.
 |
| Martin Střeštík na fotografii v porcelánovém rámečku, kterými byl ozdoben původní památník padlým z Velké války v Uhřicích. Zdroj: OÚ Uhřice |
Co a jak se odehrálo dál, je těžké soudit. Byl řeznickým pomocníkem a v době svatby dělostřelcem polního dělostřeleckého pluku č. 150. Možná mohl po válce vypomáhat v řeznictví u Miholů, i když řezník Richard Mihola už patřil také mezi oběti Velké války.
Každopádně, Martin Střeštík se ženil šest měsíců před koncem války. Ukončení války je spojeno na italské frontě s jednou bitvou.
O bitvě u Vittorio Veneto píše Wikipedie následující:
"V říjnu 1918 se začala šířit mezi vojáky stále větší nespokojenost, která byla navíc živena zvěstmi o blížícím se konci války. Italové tohoto využili a rozhodli se zaútočit. 27. října začala ofenzíva, při níž italské i spojenecké divize překročily řeku Piavu, další jednotky pronikly od masívu Monte Grappa do nížiny. V době probíhajícího útoku však zejména slovanští příslušníci rakousko-uherské armády zjišťovali, že v jejich zemích vznikají nezávislé či provizorní vlády, takže skládali své zbraně a nechávali se odvést dobrovolně do zajetí. Jednotky věrné Rakousku-Uhersku však zahájily organizovaný ústup. Rakousko dohodlo s Italy příměří, které si však Itálie vyložila po svém a nezávisle prohlásila, že příměří vstupuje v platnost až 24 hodin po přijetí podmínek. Zatímco zbývající rakousko-uherská vojska zastavila palbu, pokračovali Italové ještě den ve válečných operacích. V poslední dny války zajali 350 tisíc nepřátelských vojáků. Když 3. listopadu 1918 přijímali zástupci poražené armády příměří, stát, který zastupovali, již prakticky neexistoval."
Poslední dny před podpisem příměří podrobně popisuje také server Válka.cz zde.
Každopádně, Martin Střeštík se ženil šest měsíců před koncem války. Ukončení války je spojeno na italské frontě s jednou bitvou.
O bitvě u Vittorio Veneto píše Wikipedie následující:
"V říjnu 1918 se začala šířit mezi vojáky stále větší nespokojenost, která byla navíc živena zvěstmi o blížícím se konci války. Italové tohoto využili a rozhodli se zaútočit. 27. října začala ofenzíva, při níž italské i spojenecké divize překročily řeku Piavu, další jednotky pronikly od masívu Monte Grappa do nížiny. V době probíhajícího útoku však zejména slovanští příslušníci rakousko-uherské armády zjišťovali, že v jejich zemích vznikají nezávislé či provizorní vlády, takže skládali své zbraně a nechávali se odvést dobrovolně do zajetí. Jednotky věrné Rakousku-Uhersku však zahájily organizovaný ústup. Rakousko dohodlo s Italy příměří, které si však Itálie vyložila po svém a nezávisle prohlásila, že příměří vstupuje v platnost až 24 hodin po přijetí podmínek. Zatímco zbývající rakousko-uherská vojska zastavila palbu, pokračovali Italové ještě den ve válečných operacích. V poslední dny války zajali 350 tisíc nepřátelských vojáků. Když 3. listopadu 1918 přijímali zástupci poražené armády příměří, stát, který zastupovali, již prakticky neexistoval."
Poslední dny před podpisem příměří podrobně popisuje také server Válka.cz zde.
Příměří z Compiègne, uzavřené mezi Státy Dohody a Německou říší, vstoupilo v platnost 11. listopadu 1918 v 11 hodin pařížského času. Tím byly ukončeny boje na západní frontě války. Dohodové státy dosáhly vítězství, Německá říše jím de facto doznala svou porážku, i když formálně nekapitulovala. Přestože příměří ukončilo boje první světové války, trvalo ještě šest měsíců, než byla během Pařížské mírové konference přijata tzv. Versailleská smlouva. Ta znamenala definitivní mír a faktickou kapitulaci Německa (a svým způsobem i podhoubí pro následující válku).
Netušil jsem, kde mohl Martin Střeštík skončit a nenapadlo mě hledat jeho konec v civilní matrice. Při návštěvě matriky v Žarošicích (před nedávnem, v květnu) jsem však objevil zápis, že mladinký řezník Martin Střeštík zemřel 4. prosince 1918 doma v Uhřicích. Podle zápisu v matriční knize zemřených byla příčinou smrti chřipka.
Považuji za možné, že šlo o tzv. "španělskou chřipku", které ve světě podleho 50-100 milionů lidí. Wikipedie udává, že v českých zemích zemřelo v důsledku španělské chřipky v letech 1918-1920 celkem 44 000 až 75 000 civilistů. K tomuto číslu je třeba přidat asi 2 000 až 5 000 vojenských osob.
Kdy a jak Martin Střeštík onemocněl není zřejmé. Je pravděpodobné (?), že se po svatbě v dubnu 1918 musel ještě vrátit na italskou frontu. Z pohledu demoralizace rakousko-uherské armády v roce 1918 i dění kolem vzniku samostatného Československa je bez dokumentů těžké usuzovat. Tím pádem není ani zřejmé, zda byl "účastníkem" organizovaného ústupu a návratu armád nebo spíše divokého "rozprchnutí se" vojsk. V té době mohl docela dobře onemocnět a s nadějí, avšak nemocen se do Uhřic vrátit. Jeho konec zůstane obestřen tajemstvím v mlhách chaosu konce Velké války.
Alžběta, vdova po Martinu Třeštíkovi se v roce 1922 vdala v Brně za Tomáše Střeštíka z Násedlovic. S Alžbětiným bývalým manželem Martinem, měl její nový manžel společného děda v osobě Antonína Střeštíka, narozeného v roce 1820 v Násedlovicích (viz shrnutí dole). Pomyslný kruh se uzavřel.
Martin Střeštík byl(?) poslední obětí války. Na italské frontě v létě 1918 (pomyslně z hlediska místa) stál proti svému mnohem staršímu bratrovi Josefovi, který jako legionář v Itálii zahynul 11. září 1918.
Potvrdila se nesmyslnost tehdejší doby, které se matka obou bratrů nedožila (zemřela v roce 1907). Rodiny ztrácely syny, Střeštíkovi dva bratry, kteří stáli koncem války každý na "jiné straně barikády". I po 100 letech tyto strany "barikády" vyvolávají emoce a konflikty.
Netušil jsem, kde mohl Martin Střeštík skončit a nenapadlo mě hledat jeho konec v civilní matrice. Při návštěvě matriky v Žarošicích (před nedávnem, v květnu) jsem však objevil zápis, že mladinký řezník Martin Střeštík zemřel 4. prosince 1918 doma v Uhřicích. Podle zápisu v matriční knize zemřených byla příčinou smrti chřipka.
Považuji za možné, že šlo o tzv. "španělskou chřipku", které ve světě podleho 50-100 milionů lidí. Wikipedie udává, že v českých zemích zemřelo v důsledku španělské chřipky v letech 1918-1920 celkem 44 000 až 75 000 civilistů. K tomuto číslu je třeba přidat asi 2 000 až 5 000 vojenských osob.
 |
| Mladý život Martina Střeštíka vyhasl po válce. Zdroj: OÚ Žarošice, matrika zemřelých |
Kdy a jak Martin Střeštík onemocněl není zřejmé. Je pravděpodobné (?), že se po svatbě v dubnu 1918 musel ještě vrátit na italskou frontu. Z pohledu demoralizace rakousko-uherské armády v roce 1918 i dění kolem vzniku samostatného Československa je bez dokumentů těžké usuzovat. Tím pádem není ani zřejmé, zda byl "účastníkem" organizovaného ústupu a návratu armád nebo spíše divokého "rozprchnutí se" vojsk. V té době mohl docela dobře onemocnět a s nadějí, avšak nemocen se do Uhřic vrátit. Jeho konec zůstane obestřen tajemstvím v mlhách chaosu konce Velké války.
Alžběta, vdova po Martinu Třeštíkovi se v roce 1922 vdala v Brně za Tomáše Střeštíka z Násedlovic. S Alžbětiným bývalým manželem Martinem, měl její nový manžel společného děda v osobě Antonína Střeštíka, narozeného v roce 1820 v Násedlovicích (viz shrnutí dole). Pomyslný kruh se uzavřel.
Martin Střeštík byl(?) poslední obětí války. Na italské frontě v létě 1918 (pomyslně z hlediska místa) stál proti svému mnohem staršímu bratrovi Josefovi, který jako legionář v Itálii zahynul 11. září 1918.
Potvrdila se nesmyslnost tehdejší doby, které se matka obou bratrů nedožila (zemřela v roce 1907). Rodiny ztrácely syny, Střeštíkovi dva bratry, kteří stáli koncem války každý na "jiné straně barikády". I po 100 letech tyto strany "barikády" vyvolávají emoce a konflikty.
Z legionářů se stali "hrdinové", přeživší vojáci zaniklého Rakousko-Uherska se vrátili bez fanfár, upadali do zapomnění. A mnohdy chtěli (na útrapy a trauma války) zapomenout oni...
Josef - bratr a legionář
Josef Střeštík, prvorozený syn Martina Střeštíka a Kateřiny a starší bratr zmiňovaného Martina, se narodil 10 měsíců po svatbě rodičů, 6. září 1879. Vojnu absolvoval na počátku nového století, které měla v krátkosti přinést první ničivou válku celosvětového dosahu.Oženil se v roce 1910. Jeho o šest let starší manželka Anna byla původem z Věteřova, v rodu Štěpána Spurného a Marie, rodem Valenta. Pikantní ovšem je, že Josef Střeštík si ji za manželku bral už jako vdovu. Anna byla totiž provdána už na začátku roku 1895 za mnohem staršího vdovce Tomáše Střeštíka (věkový rozdíl byl 32 let). Tomáš Střeštík byl synem Antonína Střeštíka, který byl dědem na chřipku zemřelého Martina Střeštíka z tohoto článku.
Ve válce se Josef Střeštík před svým zajetím v Itálii pravděpodobně potkal s mnoha uhřickými muži, protože byl také zařazen do 3. pěšího pluku z Kroměříže. 19. srpna 1917 na sočské frontě, den po zahájení 11. bitvy na Soče, padl do zajetí. 3. pěší pluk byl tehdy již součástí Sočské armády. Vstoupil poté do legií.
11. září 1918 v italské Sulmoně jako legionář zemřel. Bylo to 3 měsíce předtím svým mladším bratrem. Jeho legionářský poslužný spis nemám, protože jsem zjišťoval pouze uhřické legionáře. Jistě však bude k dispozici ve Vojenském historickém archivu v Praze.
100 let mimo Uhřice
Jako obvykle na závěr uvádím přehled linie mužských předků Martina Střeštíka s poznámkami. Potvrdit lze, že jeho předek a jmenovec Martin byl z Uhřic již 100 let před narozením Martina Střeštíka z tohoto medailonku. Rod pak žil v sousedních Násedlovicích, než se v závěrečném roce Velké války Martin přiženil zpět do Uhřic. Rodokmen Marina Střeštíka si můžete prohlédnout tady.Potomci Martina Střeštíka nežijí. Jeho jediný syn Martin zemřel v jedenácti letech. Po dětech vdovy Martina Střeštíka (provdané za Tomáše Střeštíka) jsem nepátral.
(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)
- N 1788 Martin - Ignác Střeštík a Magdalena Herman
- O 7.1.1809 Martin (Ignác) Střeštík, Uhřice č. 34 a Anna (František) Dohnalík, Žarošice č. 35
- N 14.6.1820 Antonín - Martin Střeštík a Anna, Násedlovice č. 51
- Antonín Střeštík byl děd jak legionáře Josefa, tak Tomáše, který podlehl chřipce.
- Antonín měl z prvního manželství syna Tomáše Střeštíka. Vdovu po tomto Tomáši Střeštíkovi si vzal později v Itálii padlý legionář Josef Střeštík.
- Z druhého manželství měl Antonín syna Martina Střeštíka. Ten byl mimo jiné (viz. níže) otcem obou zmiňovaných bratrů, kteří byli oběti války - staršího legionáře Josefa i mladšího Martina, zemřelého na (španělskou) chřipku. Pro změnu vdova po Martinu Střeštíkovi se opět provdala za Tomáše Střeštíka, syna (o pár řádků výše) zmíněného Tomáše Střeštíka, který byl synem Antonína z prvního manželství. Byly to velmi zapeklité rodinné osudy, které se odehrávaly v chalupě č. 5 v Násedlovicích díky vdovským svatbám.
- O 8.6.1852 Antonín (Martin) Střeštík, Násedlovice č. 27 a Anna (Tomáš) Baják, Násedlovice č. 96
- N 1.11.1855 Martin - Antonín Střeštík a Anna, Násedlovice č. 27
- O 27.11.1878 Martin (Martin) Střeštík, Násedlovice č. 27 a Kateřina (Jiří) Fila, Žarošice č. 9
- N 6.9.1879 Josef Střeštík, starší Martinův bratr a legionář z Násedlovic, který padl na italské frontě 11. září 1918.
- N 4.5.1896 Martin - Martin Střeštík a Kateřina, Násedlovice č. 121
- O 24.4.1918 Martin (Martin) Střeštík, Násedlovice č. 121 a Alžběta (Jan) Poláček, Uhřice č. 86
- Z 11.9.1918 Josef Střeštík, legionář, Martinův starší bratr. Padl na frontě v Itálii.
- Z 3.12.1918 Martin Střeštík, Uhřice č. 86
Čest jeho památce!
 |
| Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička |
Dobrý den,
OdpovědětVymazatděkuji za velmi zajímavé čtení o mém jmenovci. Jedná se o bratrance mého pradědy. Doplnil jsem si díky tomu další údaje do rodokmenu.
S pozdravem
Martin Střeštík
Děkuji za komentář, rádo se stalo. Jsem potěšen, protože přesně s tímto záměrem, tedy pomoci "náhodným neznámým" s nadějí, že se někdo takový mezi čtenáři či s pomocí vyhledávačů najde, jsem ty "příběhy" vytvářel. Tak hodně zdaru s rodokmenem.
Vymazat