Posledním "dvoučlánkem" ze série o předcích, kteří žili v době, kdy na Moravě a ve Slezsku probíhalo mapování pro stabilní katastr (a daňové účely), se vrátím "domů", do Polanky, rodiště mých mužských předků s příjmením Friedel. A také do blízkého okolí, které je dnes součásti statutárního města Ostrava (viz. mapa). Na moravské straně (mezi Odrou a Ostravicí) a na slezské straně.
Doba zakreslování map v těchto místech byla následující. Na území Moravy:
Oproti návodu, který jsem popsal zde, nelze mapy Slezska (Polanka) zakoupit prostřednictvím aplikace, jakou má MZA v Brně.
Mí předci z "moravské" části Ostravska jsou předky mé prababičky
Marie, z rodu
Aloise Krejčíčka, kteří žili v Krmelíně č. 47. Tam se prababička 28. května 1874 narodila. Psal jsem o ní
v článku o vysvědčeních a školní docházce. Teď už vím, kde se nacházel domek, v němž žila.
Zpět však k předkům, kteří "zažili" mapování pro stabilní katastr v roce 1833...
František Krejčíček - Stará Bělá č. 128
Domkař ve Staré Bělé byl pradědem mé prababičky
Marie. Vzal si v roce 1805 starší ženu než byl sám,
Kateřinu Václava Šeděnky, která už měla jedno nemanželské dítě, narozené roku 1800. Z manželství měli mimo jiné syna, který se také jmenoval
František (1813-1858). Ten žil v době mapování ještě v "otcovském domě" (Stará Bělá č. 128). V roce 1838 se oženil s Johanou, dcerou
Jiřího Sýkory. Jejich třetí dítě v pořadí byl
Alois Krejčíček, později manžel
Anny, dcery
Jana Rečka a
Barbory Marek, od otců, kteří jsou popsáni níže na dalších řádcích.
Domek č. 128, v němž žil
František Krejčíček (otec i syn) stával zhruba v místech, kde se dnes nachází mateřská škola. Použil jsem pro identifikaci opět indikační skicu, císařský otisk a server Mapy.cz.
 |
| František Krejčíček, číslo 128. To je výřez z indikační skici Staré Bělé z roku 1833, který "indikuje" kde stál domek v němž žil František Krejčíček s rodinou. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Stará Bělá - původně Alt Biela (Stara Biela) - 1833. |
Místo je na rozhraní čtyř mapových archů, lépe je možné jej vidět na mapě povinného císařského otisku, i když zde je také nutné spojit dva mapové listy.
 |
| Místo, kde stával domek č. 128 znázorňuje také císařský otisk mapy. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Stará Bělá - původně Alt Biela (Stara Biela) - 1833. |
Díky rozšiřující se možnosti současného překryvu podkladové mapy a spojené mapy stabilního katastru na
webu ČÚZK (při zobrazení mapy zaškrtněte políčko "Stabilní katastr spojený") je možné přesně určit, kde se místo ze stabilního katastru nachází na současné mapě. Je to ohromná pomoc, která v době psaní článku pokrývá Prahu, kus východních Čech, střední Moravy, severu Moravy a Slezsko.
Na současné mapě se stavení číslo 128 nacházelo v místech, které označuje hvězdička, v blízkosti dnešní mateřské školy. Kolikrát jsem tudy projížděl"! Je tam blikající přechod pro chodce a semafor. Teď už vím, že i "něco navíc". Díky matrikám a mapám.
 |
| Místo, kde v roce 1833 stával domek Františka Krejčíčka. Zdroj: Mapy.cz. |
V malé rekapitulaci je možné nahlédnout do "dějin" domku č. 128 ve Staré Bělé. N = narození, O = svatba/oddávky, Z = úmrtí
- František Krejčíček (*1.9.1785, Stará Bělá č. 42 - †17.12.1858, Stará Bělá č. 128)
- O 20.10.1805 s Kateřinou (Václav) Šeděnka, ve Staré Bělé č. 128
- N 12.10.1813 František Krejčíček, Stará Bělá č. 128
- O 6.2.1838 František (František) Krejčíček, Stará Bělá č. 128 a Johana (Jiří) Sýkora, Stará Bělá č. 109
- N 13.9.1843 Alois Krejčíček, Stará Bělá č. 128
- Z 17.12.1858 František Krejčíček, Stará Bělá č. 128
- Otec Františka Krejčíčka. Zemřel o pouhé dva roky dříve, než jeho syn František.
- Z 26.1.1861 František Krejčíček, Stará Bělá č. 128
- O 5.10.1869 Alois (František) Krejčíček, Stará Bělá č. 128 a Anna (Jan) Křístek/Reček, Krmelín č. 47
- Alois Krejčíček se přiženil do Krmelína č. 47.
- N 27.5.1874 Marie Krejčíček, Krmelín č. 47 - moje prababička.
Jan Reček (Křístek) - Krmelín č. 47
S
Janem Rečkem jsem absolvoval výzkumnou patálii, kterou jsem popsal v dřívějších článcích (
1,
2 a
3). Narodil se v Nové Bělé, byl synem svobodné matky. Ta se snad později vdala a měla ještě manželskou dceru. Ukazuje to zápis, na který jsem narazil při psaní tohoto článku a k jehož rozluštění a nalezení souvislostí potřebuji čas.
 |
| Nový nález z Krmelína, který ještě čeká na ověření a "vyluštění". Sigmund se narodil 1. května 1858 v Krmelíně č. 47 svobodné matce Anně. Tato svobodná matka byla dcerou Jiřího (Směji?) z mi zatím neznámé obce a jeho ženy Marianny, rozené Jiří Reček. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 1893, sign. MO VI 17, str. 33. |
Nicméně z matrik a dění v "inkriminovaných" číslech popisných vyplývá, že v době své svatby (1847) sloužil
Jan Reček pravděpodobně jako nádeník u sedláka Jiřího Merty v Zábřehu č. 13, naproti domku, kde žil
Jan Marek, otec nevěsty Jana Rečka,
Barbory.
Barboru si
Jan Reček vzal poté, co byla trojnásobnou svobodnou matkou, avšak všechny tři děti jí zemřely. Spekulativně se mohu domnívat, že i otcem těchto dětí byl
Jan Reček, důkazy ovšem chybí. Navíc je
Jan Reček tím, kdo byl pojmenován příjmením
Křístek po "otčímovi" jeho matky (tedy manželovi jeho babičky, která byla čtyřikrát vdaná
(a Křístek bylo příjmení jejího posledního manžela, přičemž dceru, která se pak stala matkou Jana Rečka měla s vojákem Jiřím Rečkem).
No prostě komplikované! Proto je i obtížné určit, kde v roce 1833
Jan Reček žil. Narodil se v Nové Bělé ((1815), ženil se v Zábřehu (1847) a zemřel v Krmelíně (1875). Vzal jsem proto v úvahu místo, kde žil v době svatby (Zábřeh č. 13), byť v zápisu svatby (obr. dole) je uvedeno, že byl
"domkařem v Krmelíně, toho času nádeník v Zábřehu". Protože brzy po svatbě narozené děti přišly na svět v Krmelíně č. 47, předpokládám, že šlo o domek tohoto čísla (ovšem 17 let po mapování).
 |
| Svatba Jana Rečka (Zábřeh č. 13) a Barbory Marek (Zábřeh č. 27). Odehrála se 9. února 1847. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 1944, sign. MO VIII 5, str. 2. |
Na indikační skice z roku 1833 se číslo 47 v Krmelíně velmi obtížně k nalezení. Je to opravdu pouze dřevěný domek.
 |
| Výřez indikační skici s domkem č. 47 ve středu Krmelína. Koupil jej Jan Reček/Křístek, a pak se do něj přiženil František Krejčíček. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Krmelín - původně Kermelin - 1833. |
 |
| Širší dobové souvislosti ukazuje císařský otisk mapy Krmelína z roku 1833. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Krmelín - původně Kermelin - 1833 |
Dnes je to místo u křižovatky ulic Brušperská, Kostelní a Paskovská. Také jsem kolem mnohokrát projížděl, bez vědomí souvislostí.
 |
| Místo, kde v Krmelíně stával domek č. 47. Zdroj: Mapy.cz |
Kolem roku 1833 (tedy doby mapování) lze v matrikách nalézt, že se v čísle 47 v Krmelíně rodily děti jistého
Václava Hranického. Hlavní kniha panství Paskov poskytuje důkaz, že v lednu 1847 koupil
Jan Reček/Křístek za 120 zlatých domek č. 47 od
Václava Hranického.
(Ke čtení starého písma přistupuje němčina, a to nemám zvládnuté, takže podrobnosti jsou mi zatím utajeny).
 |
| První strana zápisu o transakci z ledna 1847 (před svatbou Jana Rečka/Křístka), týkající se domku č. 47 v Krmelíně mezi Václavem Hranickým a Janem Křístkem. Zdá se, že novomanželé se mohli v Krmelíně usadit. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. 271, sign. 4101, online zde. |
Pohyb rodové linie Rečků byl "divočejší" a velmi
obtížně se stopuje.
- 28.3.1754 se v Petřvaldíku narodil Jiří Reček otci Tomáši Rečkovi a matce Kateřině, rozené Hajduček.
- Jiří Reček byl vojákem, oženil se 12.10.1784 s Veronikou, dcerou Josefa Maluchy. Byl jejím druhým manželem.
- Manželé Veroniky, rozené Malucha (a roky trvání manželství):
- Jiří Jarolím (1777 - 1783), Krmelín
- Jiří Reček (1784 - před 1807), Krmelín č. 25
- Tomáš Prokeš (1807 - 1808), Nová Bělá č. 24
- Jan Křístek (1808 - 1826), Nová Bělá č. 20
- 2.10.1787 se Jiřímu Rečkovi a Veronice narodila dcera Marianna (Krmelín č. 25)
- Marianně Reček se 14.11.1815 v Nové Bělé č. 20 narodil Jan Reček, kterému někteří zapisovatelé přisoudili příjmení Křístek, podle posledního manžela Veroniky, která byla Marianninou matkou.
- Marianna se zřejmě provdala a měla se svým manželem (minimálně) dceru Annu (viz. dříve uvedený obrázek se zápisem narození Sigmunda, nemanželského syna této Anny).
- Jan Reček se 9.2.1847 oženil s Barborou Marek. Bylo už to dlouho po mapování (1833). Koupil domek v Krmelíně č. 47.
Jan Marek - Zábřeh (nad Odrou) č. 27
Od narození jsem s rodiči bydlel v Ostravě-Zábřehu, tehdy nové čtvrti. Dlouho jsem nevěděl, proč se jinému místu říká "Starý Zábřeh". Byl to bývalý Zábřeh nad Odrou, obec se zámkem (v něm je dnes
minipivovar), v níž se narodil a zemřel domkař
Jan Marek.
 |
| Zábřeh č. 27 - domek Jana Marka, v němž žila i jeho dcera Barbora a porodila zde tři nemanželské děti, které zemřely. Byly to děti Jana Rečka? To už se nedozvím. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Zábřeh nad Odrou - původně Zabrzech - 1833. |
Jan Marek byl otcem
Barbory, která se provdala za
Jana Rečka, rodáka z Nové Bělé a "hrdiny" předchozí kapitolky. Měli k sobě blízko, v podstatě byli sousedé. Vyplývá to z mapy na následujícím obrázku (všimněte si vpravo červené (= zděné) stavby zámečku.
 |
| Zábřeh nad Odrou (alias "Starý Zábřeh). Zde se rodil vztah nádeníka Jana Rečka/Křístka a Barbory Marek. (Já už chodím jen do zámečku na oslavy s dobrým pivem). Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Zábřeh nad Odrou - původně Zabrzech - 1833. |
Dnešní "Starý Zábřeh" v souvislostech (obrázek níže) např. ukazuje vlevo dole Avion Shopping Park, uprostřed zámeček
(s piktogramem piva), Městský stadion ve Vítkovicích, kde se odehrává Zlatá tretra, Ostravar arénu, kde před několika dny skončili extraligovou sezónu hokejisté HC Ridera Vítkovice a mnohá další místa, které "ostravaci" na mapě identifikují. Křížek ukazuje místo, kde stával domek Jana Marka v Zábřehu č. 27.
 |
| Současná mapa "starého Zábřehu" a části Vítkovic. Šedá plocha vpravo je areál strojírenského závodu Vítkovice a.s. Zdroj: Mapy.cz |
Pokochejte se i leteckým pohledem. Už je to vše Ostrava, která letos slaví 750 let od první historické zmínky. Pohltila spoustu obcí a její součástí se stal Zábřeh, Výškovice, Stará Bělá, Polanka, Kunčice nad Odrou... Vše místa, kde se rodili a žili mí předkové. Genius loci zmizel, je tady jiný duch místa - sídlišť, paneláků, fabrik, nákupních center...
 |
| Letecký pohled na území předchozí mapy. Zdroj: Mapy.cz |
Domkaři
Všichni tři zmínění předci byli domkaři, nevlastnili žádná pole, na kterých by hospodařili. Na mapách lze tedy identifikovat "pouze" domek, v němž žili, nikoliv pole, jako např. u pasekářů v
Hutisku či na
Prostřední Bečvě.
Celková mapa ukazuje "moravskou" část, s vyznačením, kde žili všichni tři předci -
Jan Marek (hvězdička úplně nahoře - Zábřeh),
František Krejčíček (hvězdička uprostřed - Stará Bělá) a
Jan Reček/Křístek (hvězdička dole - Krmelín).
 |
| "Ostravské souvislosti" mých předků v roce 1833. Polanka a Kunčice následovaly v roce 1836. Zdroj: Mapy.cz |
Zbývá se přesunout v posledním článku "mapovací série" do Slezska. Polanku a Kunčice naznačují zelené čáry. Lhota u Opavy je "mimo mapu".
Kde jsem vyrůstal?
Je báječné využívat mapy spojeného katastru, které vám ukáží, kde je dané místo v současnosti a kde bylo v době mapování podle císařského otisku stabilního katastru. Napadlo mě podívat se, co bylo v roce 1833 v místech, kde jsem vyrůstal s rodiči - v Ostravě-Zábřehu. Na
Facebooku jsem zjištění publikoval 16.3.2017 jako závdavek.
Tak to vypadá dnes.
 |
| Červeně je označeno místo, kde jsem s rodiči žil od narození (1964) do svatby (1989). Zdroj: Český úřad zeměměřictví a katastru. |
A v roce 1833? Místo, kde stojí část sídliště, včetně "paneláku", kde jsem vyrůstal, bylo v tehdejším katastru obce Výškovice, v polích sedláka Václava Plotici (jeho potomek ve Výškovicích dosud žije) a sedláka Františka Šeděnky.
 |
| Červeně je označeno místo, kde stojí na ulici Volgogradská panelový dům, v němž stále žijí mí rodiče. V roce 1833 to byla pole sedláků z Výškovic. Zdroj: ÚAZK. Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska. Výškovice - původně Wischkowitz - 1833. |
Znáte-li (z matriky) číslo domu a jména, lze prostřednictvím starých a současných map určit kde jsou místa, která zažila minulost předků. Někdo má štěstí i na to, čemu se říká
genius loci, duch místa - statek či jiné. V mnohém však civilizační rozvoj staré stopy smazal
Žádné komentáře:
Okomentovat
Vážím si komentářů od podepsaných čtenářů. Příspěvky můžete komentovat pod každým z nich. Své názory, náměty a dotazy ke stránkám a jejich obsahu prosím směřujte do rubriky "Vaše názory". Děkuji.
LF