Tajemství válečného hrobu v Uhřicích (1. díl) - Před 100 lety padl Josef Rozehnal

Aktualizace 3.8.2018
Když jsem psal tento článek, ještě mě nenapadlo, že se v roce 2018 budu věnovat postupně všem 28 mužům, jejichž jména jsou vyobrazena na památníku v Uhřicích. 


V Uhřicích (okr. Hodonín) před školou je památník obětem 1. světové války. Centrální evidence válečných hrobů jej eviduje jako válečný hrob č. CZE-6201-13881. Kromě mnoha dalších jsou na něm i jména tří Rozehnalů - Metoděje (Methoda), Štěpána a Josefa. Metoděj byl můj praděd. Kdo však byl Štěpán a Josef? Jaké osudy se skrývají za těmito jmény?

Rozehnalovi na detailu památníku obětem 1. světové války v Uhřicích. Zdroj: vlastní foto (2014).

Zkusím poodhalit roušku tohoto tajemství, nejprve u Josefa Rozehnala. 6.8.2015 to bude 100 let, co padl ve Velké válce. Touto vzpomínkou chci složit alespoň malý hold člověku, s nímž jsem kdysi měl společné předky a v našich žilách kolovala část společné krve.

Josef Rozehnal - proti proudu času

Josef Rozehnal, který podle informací na desce památníku zahynul v roce 1915 ve věku 18 let, byl z trojice Rozehnalů nejmladší. Narodil se v roce 1895 nebo 1896. To byla "stopa" po níž jsem se vydal. Měl jsem štěstí. Josefa Rozehnala jsem jako jediného ze tří Rozehnalů našel v Seznamu ztrát, který armáda Rakousko-Uherska za války vydávala. Tam jsem našel třeba i úmrtí Arnošta Červeného.

Oznámení o smrti Josefa Rozehnala z Uhřic, politický okres Hodonín (Gaya). Zdroj: VHÚ Praha, Seznam ztrát č. 293 z 15.10.1915, str. 40. Získáno prostřednictvím aplikace Kramerius Národní knihovny ČR.

Stručný a zkratkovitý zápis potvrzuje, že se Josef Rozehnal narodil v roce 1896 a zemřel 6.8.1915 jako pěšák (vojín) 8. zeměbraneckého pěšího pluku, 3. roty

Inft. - Infanterist (pěšák/vojín)

k.k. LIR. Nr. 8 - k.k. Landwehrinfanterieregiment Nr. 8 (c.k. Zeměbranecký pěší pluk č. 8)

3. Komp. - 3. Kompagnie (3. setnina/rota)

Mähren - domovská země Morava

Gaya - domovský politický okres Hodonín (něm. Gaya)

Uhřitz - domovská obec Uhřice

1896 - rok narození

tot. - zemřel 6.8.1915

Armáda a její jednotky

Branný zákon zavedl všeobecnou brannou povinnost v Rakousko-Uhersku v roce 1868. Branná moc se od té doby členila na společné vojsko, námořnictvo, zeměbranu a náhradní zálohu. Délka služby byla stanovena na 3 roky, po kterých následovalo 7 let zálohy a 2 roky v tzv. zeměbraně. V roce 1886 převzala funkci zeměbrany tzv. domobrana. Ta zahrnovala veškeré bojeschopné obyvatelstvo v rozmezí 19-42 let, které nebylo součástí pravidelné rakousko-uherské armády, a také vysloužilce.

K prezenční vojenské službě se nastupovalo 1.10. každého roku. Za normálních (mírových) okolností měl Josef nastoupit prezenční vojenskou službu až 1.10.1917. Členem domobrany se stal v březnu 1915, po dosažení 19 let. V dubnu 1915 byli k domobraně odváděni 18-20-ti letí. Tehdy se asi Josef stal účastníkem Velké války. Kartotékový lístek dále v textu totiž uvádí, že byl členem XI. pochodového praporu. Je zřejmé, že se Josef Rozehnal stal obětí překotných událostí mobilizace a začátku války a do bojů se dostal zřejmě po rychlém výcviku. Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku 28.7.1914. V srpnu 1914 už měla rakousko-uherská armáda ve stavu 3 000 000 mužů.

Zkusím se ještě držet LIR 8. Pátráním po stopách 8. zeměbraneckého pěšího pluku (LIR 8) lze zjistit, že vznikl roku 1889. V roce 1914 byla jeho posádkovým místem Praha. Sloužilo v něm 95% Čechů. 20.10.1914 byla posádka přesunuta do Salzburgu. V organizaci vojsk byl LIR 8 zařazen pod 42. zeměbraneckou pěší brigádu a 21. zeměbraneckou pěší divizi (21 LW ID). Více podrobností o historii zeměbrany se můžete dozvědět na stránkách, věnovaných 8. zeměbraneckému pluku. Najdete tam i pamětní knihu "Osmáků", upravenou z deníku bývalého velitele LIR 8, Jakuba Zdeňka.

Spíše jako dobovou ilustraci zařazuji fotografii vojáků z 9. zeměbraneckého pluku z Litoměřic.

LIR 9 z Litoměřic (nedatováno). Zdroj: www.kk8lir.com.

Nebylo mi zprvu zcela jasné, jak se Josef Rozehnal dostal k 8. zeměbraneckému pluku. Jednotky rakousko-uherské armády byly doplňovány na teritoriálním základu, kdy každá jednotka měla určen svůj doplňovací obvod s několika sousedních politických okresů. Podle webu Velká válka byli z Uhřic odváděni muži nejvíce k těmto třem jednotkám:

• 3. pěší pluk (doplňovací okres Kroměříž)
• 25. zeměbranecký pěší pluk (doplňovací okres Kroměříž)
• Vznikl v roce 1900, byl určen pro frontu v Haliči (východní Polsko) proti Rusku, bylo v něm 83% Čechů. Patřil k zeměbranecké pěší divizi Vídeň.
• 25. domobranecký pěší pluk (doplňovací okres Kroměříž)

Zde je foto vojáků z 10. setniny 25. zeměbraneckého pěšího pluku z Kroměříže v roce 1914, kam byli odváděni muži z Uhřic. Od jara 1915 nesly všechny zeměbranecké pluky název "střelecké".

LIR 25 z Kroměříže (1914). Zdroj: Fórum Válka.

Historie a rozmísťování pochodových praporů je však stále obestřeno nejasnostmi. Přehlednou tabulku uvádí fórum Velká válka. Na místo určení měl XI. pochodový prapor dorazit v půli června 1915. Ve své úvaze vycházím z toho, že Josef Rozehnal byl součástí 21. zeměbranecké pěší divize a zúčastnil se bojů u Lubartówa a dobývání kóty 183. Další indicie tuto úvahu podporují.

Krvavá řež u Lubartówa

Pokud Josef Rozehnal padl jako voják 8. zeměbraneckého pluku (LIR 8), jak uvádí zápis v Seznamu ztrát, lze dále sledovat jeho osud? Naštěstí ano. Pomůže nám deník s chronologií bojů LIR 8. Ten nás zřejmě přivádí na stopu Josefových posledních dnů a smrti. 

Z deníku líčícího chronologii bojů 8. zeměbraneckého pluku. Záznam o bojích, v nichž zřejmě padl Josef Rozehnal začíná vpravo dole. Zdroj: www.kk8lir.com - Chronologické líčení bývalého střeleckého pluku č. 8 za světové války v době od 25.7.1914 do 30.6.1919 (str. 16/36 v prohlížeči).

Klíčová pasáž v deníku má po straně nadpis 

Krvavá seč u Lubartova dne 6 a 7.8.1915 - Obrovské ztráty

"U Lubartova došlo dne 6. a 7. srpna 1915 k nejkrvavější bitvě s Rusy, kterou náš pluk prodělal. Zvítězili jsme, ale draho. Z praporu zbyly necelé dvě setniny...

...Odchod z Lublína 3.8.1915 přes Dyos (převorování) Rudka (4.8.) Majdan Kozlowiecki (1h. odpol.). 5.8. v 8 hod. večer západně od Annobor převzetí pozice v první linii dle mapky (Lublín-Lubartov). Ráno z rozkazu začalo se z levého křídla (6. a 7. zeměbranecký pluk) útočit. 8-9 hod. dopoledne šel 8. zeměbranecký pluk ku předu až do lesíka sev. Annoboru. Celý den silný oheň dělostřelecký. Útok večer zaražen. Po hodině pozorováno, že Rusové opouštějí opěrný bod 183. Pluk útočil na bod a vzal ho na to 6.8.1915 v 7 hod. večer. Boj trval celou noc. Ve 12 hod. v noci následoval 59. pluk ku předu zároveň s 8. plukem (LIR 8). Druhého dne nařídila divize další útoky celé fronty. V 9 hod. dopoledne celá nepřátelská linie jižne od Lubartova se vzdala. 7.8.1915 z linie do Annoboru a po třech dnech následoval postup přes Lubartov..."

Z deníku líčícího chronologii bojů 8. Zeměbraneckého pluku. Pokračování záznamu o bojích, v nichž zřejmě padl Josef Rozehnal. Zdroj: www.kk8lir.com - Chronologické líčení bývalého střeleckého pluku č. 8 za světové války v době od 25.7.1914 do 30.6.1919 (str. 17/36 v prohlížeči).

Zde je i jednoduchý náčrt v mapce.

Mapka bojů u Lubartowa

Boje 21. zeměbranecké pěší divize potvrzuje i publikace ÖULK (Rakousko-Uherská poslední válka 1914-1918, reference a detaily v záložce Odkazy a zdroje - Velká válka) ve svém 2. dílu, popisujícím válečný rok 1915. ÖULK ukazuje názornější mapku situace. Všimněte si postavení 21. zeměbranecké pěší divize. Její součástí byl zřejmě 8. zeměbranecký pěší pluk s Josefem Rozehnalem (zeleně označeno).

Mapka situace u Lubartova 6.8.1915 a později. Zeleně je označen postup 21. zeměbranecké pěší divize s Josefem Rozehnalem. Zdroj: ÖULK. Celou mapku můžete vidět zde.

4.8.1915 dostal polní maršál August von Mackensen rozkaz rychle se 4. armádou obsadit Lubartów. Tento útok byl velitelstvím později přesunut na 6.8.1915. Mackensen plánoval prolomit frontu přes XV. ruský sbor jihovýchodně od Lubartówa a posunout se podél nepřátelských linií na východ i na západ. Rozhodující tah měl být zahájen vnitřními křídly XIV. a IX. sboru pod velením polního maršála Rotha, kterému byla dána k dispozici 21. a 45. zeměbranecká pěší divize, 11. pěší divize, dělostřelectvo 4. pěší divize a těžká artilerie XVII sboru. Vše lze vyčíst z mapy a situaci popisuje ÖULK k kapitole "Bitva u Lubartówa 5. až 8. srpna 1915 (str. 672-677).

Jak popisuje ÖULK situaci v kritický den 6. srpna, kdy Josef Rozehnal padl?

GLAISE von HORSTENAU, E. Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Band II. Vídeň: Verl. der Militärwiss. Mitteilungen, 1930-1938, str. 673. Zdroj: Digitální státní knihovna Horního Rakouska

GLAISE von HORSTENAU, E. Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914 - 1918, Band II. Vídeň: Verl. der Militärwiss. Mitteilungen, 1930-1938, str. 674. Zdroj: Digitální státní knihovna Horního Rakouska

Zde je zjednodušený překlad textu:

"Za úsvitu dne 6. srpna dělostřelectvo skupiny Roth začalo svou destruktivní činnost proti ruským pozicím mezi Lubartowem a Siedliskem. Skupina Lischka zahájila svůj mohutný útok brzy po poledni. Ten však byl rozbit neústupnou obranou nepřítele, který zůstal těžkým dělostřeleckým bombardováním mezlomen. Aby zvýšil účinnost ofenzivy a dal jí další impuls, polní maršál pěchoty Roth poslal skupině Lischka brigádu 11. pěší divize a rozkázal 45. zeměbranecké pěší divizi zaútočit směrem na Lubartow mezi železnicí a řekou. Po obnovené dělostřelecké přípravě proti kótě 183 se těsně po západu slunce hnula vpřed 21. zeměbranecká pěší divize. Cestou do nepřátelských zákopů prožívala těžké boje. Aby tento úspěch maršál Roth upevnil a rozšířil, následovala na kótu 183 za 21. zeměbraneckou pěší divizí 11. pěší divize."

Zmařený mladý život se společnými předky

Josef Rozehnal padl 1 rok a 12 dnů po vyhlášení války, mladičký, ve věku 19 let a necelých 6 měsíců. Bylo to u východopolského města Lubartów v Lublinském vojvodství, při dobývání opěrného bodu 183. Čest jeho památce.

Definitivně to potvrzuje kartotékový záznam, který je on-line k dispozici na webu Vojenského historického archivu zde. Záznam potvrzuje smrt na kótě 183. Vyjasnilo se tak, jak se dostal na frontu. Byl teprve v pochodovém praporu, snad přidělen k 8. zeměbraneckému pěšímu pluku do sestavy 21. zeměbranecké divize nebo 11. pěší divize. Na mapě výše můžete vidět dle popsané situace také 11. pěší divizi směřující za 21. zeměbraneckou divizí u Lubartówa.

Kartotékový záznam vojáka - Josef Rozehnal. Zdroj: VHA Praha.

Lubartów v dnešním Polsku, místo kde v boji 6.8.1915 padl Josef Rozehnal (červená značka). Zdroj: Google Maps.

Vydali jsme se proti proudu času, od úmrtí Josefa Rozehnala, k jeho narození v Uhřicích. Díky spolupráci s paní matrikářkou z Obecního úřadu Žarošice, mám k dispozici kopii matričního zápisu o jeho narození. Narodil se 1.3.1896 v Uhřicích č. 168 Josefu Rozehnalovi a Barboře z rodu Josefa Hudce.

Nestihl se oženit, nevíme, zda opouštěl nějakou dívku. Měl staršího bratra Štěpána a také sestry Aloisii a Lucii. Zda i další, to je vše zaznamenáno zatím v "živých" matrikách v Žarošicích.

(Aktualizace 26.4.2016 - dostal jsem informace z matriky v Žarošicích, měli 8 dětí. Doplnil jsem informace v čánku o Štěpánovi).

Zde je jeho mužská rodová linie. Zhruba před 250 a více lety jsme měli společné předky.

• Josef Rozehnal (*1.3.1896, Uhřice - †6.8.1915, Lubartów, PL)

Záznam o narození Josefa Rozehnala 1.3.1896. Zdroj: OÚ Žarošice, kniha narození, Uhřice, svazek VI, 1896, str. 105, č. 6.

• Josef Cyril Rozehnal (*8.3.1858, Uhřice - †12.6.1907, Uhřice)
• manželka Barbora (*5.12.1856, Uhřice - †20.11.1922, Uhřice), roz. Josef Hudec

• Josef Rozehnal (*2.3.1820, Uhřice - †???)
• manželka Anna (*25.7.1832, Dambořice - †24.7.1874, Uhřice), roz. František Červinka

• František Rozehnal (*11.10.1780, Uhřice - †???)
• manželka Apolonie (*asi 1785 - †???), roz. Jan Adamec

• Jakub Rozehnal (*22.7.1743, Uhřice - †???) - můj přímý předek
• manželka Johanna (*18.5.1742, Uhřice - †23.7.1796, Uhřice), roz. Josef Šamlík

• František Rozehnal (*3.10.1710, Uhřice - †18.8.1765, Uhřice) - můj přímý předek
• manželka Terezie (*14.8.1714, Dambořice - †23.11.1745, Uhřice), roz. František Brankovský

• Václav Rozehnal (*16.9.1678, Uhřice - †9.12.1751, Uhřice) - můj přímý předek
• manželka Justina (*???, Uhřice - †???), roz. Martin Perutka

• Martin Rozehnal (*kolem 1630 - †před 1689) - můj přímý předek
• manželka Marina (*???, Dambořice - †???)

• Karel Rozehnal (*kolem 1600 - †před 1662) - můj přímý předek

A protože život byl a je plný paradoxů, Josefův starší bratr Štěpán je ten, který je (jako nezvěstný) také uveden na desce válečného hrobu v Uhřicích. O jeho osudu zase někdy příště. Je to jediný voják, u něhož mám k dispozici tzv. kmenový list.

Pouť ke sv. Liborovi do Jesence (aktualizováno 21.7.2015)

31.7.2915 mě čeká návrat na místo mého Vision Questu - do lesa na ostroh nad Vltavou. Těším se. Součástí mé vize je také poznání mých kořenů. Díky tomu vznikl tento blog a blog Život 50+. Psaní a sdílení prostřednictvím webu je to nové, co Vision Quest přinesl. 

Dříve než dojde k návratu na místo vize, mám před sebou ještě jeden malý rituál - "zjednodušenou" pouť do Jesence, ke svatému Liborovi. Nejsem v organizovaným člověkem v křesťanském světě (kdybych byl, pravděpodobně bych nebyl katolik), nicméně mohu sv. Libora považovat za svého patrona. Byla to taková pouť k sobě samému. Zjednodušená pouť proto, že jsem ji neabsolval celou pěšky z domova. Nebyla to však ani pohodlná jízda autem. Vybral jsem si cestu vlakem do Jesence a pak pěšky ke kostelu. Autobus z Klimkovic jel v neděli 19.7.2015 v 5:18. V Jesenci jsem byl na zastávce ČD v 8:51. Myslel jsem si, že je to den oficiální pouti do Jesence. Ale zmýlil jsem se. Oficiální pouť je až v neděli 26.7.2015.

Ves tedy byla v klidu. Došel jsem ke kostelu a vešel také na právě probíhající mši.

Svatý Libor

LIBOR je index, který poměřuje úrokové míry a je ve světě jedním z nejpoužívanějších. Jde o zkratku London InterBank Offered Rate. Jde o průměrnou očekávanou úrokovou sazbu vůdčích londýnských bank (londýnskou mezibankovní nabídkovou sazbu)... Ale komu by byly po nedávné globální ekonomické krizi banky svaté?

Teď však vážněji. Jméno Libor údajně pochází z latinského Liborius. Jsou asi tři možné výklady a teorie vzniku tohoto jména.

1. Libý a líbezný člověk - Lubor, s nádechem slovanského ľub, či ljub.
2. Ve smyslu obětovat z latinského libare - člověk, který je obětavý nebo člověk, který pracoval u oltáře s obětinami pro bohy (to byly ještě tzv. pohanské zvyky).
3. Svobodný a volný dle latinského liberius.

V dětství prý byl Liborius nadaný a dobře se učil. Stal se biskupem a kolem roku 348 začal spravovat diecézi ve francouzském Le Mans. Dával stavět kostely, pomáhal nemocným a prý zázračně uzdravoval. "Čemu učil a co jiným přikazoval, to také sám nejsvědomitěji konal". Biskupem byl 49 let. Zemřel v Le Mans 6. června roku 397.

Svatý Libor je patronem biskubství Paderborn v severozápadním Německu, ve spolkové zemi Severný Porýní-Vestfálsko. Zde byly ostatky sv. Libora převezeny 23. července roku 836. Od té doby se v Paderbornu každoročně koná 9-ti denní festival Libori. Podrobnosti o Libori 2015 (25.7. do 2.8.2015) najdete na městském portálu Paderborn. Během Třicetileté války (1622) byla katedrála vyrabována a ostatky sv. Libora zmizely. Roku 1627 byly opět šťastně nalezeny a 25. října 1627 převezeny zpět do Paderbornu. Průvod podle legendy doprovázel kohout., který se pak stal jednou z indicií sv. Libora.

Nejčastěji bývá sv. Libor zobrazován s knihou a kameny, údajně pro jeho schopnost léčit ledvinové a žlučové kameny. Proto je i patronem evropské urologie. 

Sv. Liborius

 

Více o sv. Liborovi se dočtete například na těchto česky a anglicky psaných odkazech:

• http://catholica.cz/?id=1118
• https://en.wikipedia.org/wiki/Liborius_of_Le_Mans
• http://www.catholic.org/saints/saint.php?saint_id=4283
• http://www.stliborius.org/History.html

Jesenec

Podle informační cedule ve vsi je obec Jesenec na Konicku zmiňována už roku 1351. Kostel sv. Libora a vedle stojící zámek tvoří výraznou dominantu obce v barokním stylu (viz. fotografie Jesence).

Pohled na Jesenec od vlakové zastávky. Vlastní foto.

V zámku je nyní domov důchodců. Na návsi je také socha svatého Libora, u níž jsem se nechal symbolicky vyfotit. Odhaduje se, že komplex byl vytvořen evropským barokním architektem Janem Santinim Aichlem (1677-1723). Stalo se tak ještě v době před příchodem mých mužských předků do Polanky. 

Skutečně jsem v Jesenci u sv. Libora 19.7.2015 byl.

Se zarostlými a vzrostlými stromy se kostel sv. Libora špatně fotí, proto doporučuji prohlédnout si jeho fotky zde.

Poznámka pro mého kamaráda Romana:

Romane, na místě tamního dnešního hostince stál jako obvykle panský pivovar.

Poznámka pro kamarádku Věrku:

U pouťové zábavy jsem nebyl, ale bylo mi v Jesenci pěkně.

Pár fotek z mé pouti najdete i na mém Facebooku.

Romantická byla vlnící se a klikatící cesta motorovým vláčkem z Prostějova, se spoustou zastávek na znamení.

Ráno a dopoledne jsem si užil. Pak mě vyzvedla manželka s Mončou a jejími kamarádkami a jeli jsme do ZOO Olomouc na Svatém kopečku. Byl to takový "svatý den".

Vše nejlepší Liborům

V České republice je přes 30 000 Liborů, nejčetněji jsou zastoupeni v okrese Ostrava a Brno, kde je Libor každý 315. muž (mapka zde).

Mezi svými přímýmí předky nemám žádného Libora. Příbuzným mých předků byl Libor Tovaryš, který se narodil 22.7.1853 (a na sv. Libora byl křtěn) v Solanci a zemřel v Hutisku 18.2.1878. Byl to smutný příběh, kdy na Hutisku č. 127 během šesti měsíců, až na dívku Johannu, zemřela celá rodina Tovaryšů. 

Žijícím příbuzným Liborem je také Tovaryš, bratranec mé mamky. Žije na Horní Bečvě.

Všem Liborům tedy přeji vše dobré.

Kdo je vašim patronem? Jak se díváte na poutní místa a pouť? Chtěli byste třeba absolvovat pouť do Santiaga de Compostela - tzv. Svatojakubskou cestu?

100 let od smrti Arnošta Červeného z 3. pěšího pluku

Informace ze Seznamu ztrát (Verlustliste) č. 271, vydaného 22.9.1915, str. 10. Zdroj: Vojenský historický ústav, prostřednictvím aplikace Kramerius - Národní knihovna ČR. Odkaz zde.

Ten obrázek znáte, pokud jste četli příběh o padlém synu Horní Bečvy z 19.4.2015. Prosté sdělení, že 3.7.1915 zemřel Arnošt Červený z Horní Bečvy, narozený roku 1888, pěšák 3. pěšího pluku, 7. roty. Neříká, kde zemřel a to mě velmi zajímalo...

Den po svých narozeninách, jsem přebral doporučený dopis s razítkem Ministerstva obrany ČR. Byl datován 28.5.2015. Věc: Genealogická rešerše.

"Na základě Vaší žádosti o informace a dokumenty k osobě a vojenské službě mužů z Vámi zaslaného seznamu, jsme se v našem archivu pokusili vyhledat relevantní materiály. Sdělujeme Vám tímto, že se nám podařilo nalézt kartoteční záznamy dotazovaných... Arnošta Červeného... v kartotéce padlých v první světové válce, které obsahují základní informace o jejich osobě a teké datum a místo jejich úmrtí... 
Kmenové listy (tedy základní personální dokumentace) mužů narozených v telech 1887-1900 byly bohužel v důsledku nešťastného rozhodnutí v 70. a 80. letech minulého století v Trnavě téměř všechny skartovány... 
Kopie výše zmíněných kartotéčních záznamů Vám zasíláme jako přílohu tohoto dopisu."

Kartotékové záznamy Arnošta Červeného. Zdroj: VÚA Praha.

Ihned jsem hledal klíčovou informací - místo úmrtí Arnošta Červeného.

• Stanislavka, Rusko
• Stanislawka, Chelm, Rusko

Pátrání po jeho osudu před smrtí mohlo začít...

První chyba přišla vzápětí. Google mi při hledání, kde Stanislawka leží, nabídl lákadlo - Stanislavov (něm. Stanislau), dnešní Ivano-Frankivsk na Ukrajině. Ověřil jsem, že tam byl jih východní fronty a pomyslel si: "Mám vyhráno, vím, kde Arnošt Červený padl". Bohužel to byl omyl.

Poznámka:
10.6.2015 spustil Vojenský ústřední archiv možnost on-line vyhledávání v kartotékových záznamech padlých vojáků z Velké války. On-line naleznete výše zmíněné záznamy (které jsem ještě dostal poštou) na odkazech zde a zde. 

Takže...

Stanislawka, Polsko

Arnošt Červený padl u vesnice Stanislawka, na východě dnešního Polska, u hranic s Ukrajinou ve vojvodství Lublin. Ves je nyní součástí obce Sitno (7 km). Od Chelmu leží asi 36 km jižně. 

Stanislawka na východě Polska. Místo, kde padl Arnošt Červený. Zdroj: Wikipedia.

Obec Chelm, které jsem nevěnoval v kartotéčním záznamu č. 2 pozornost (a nemohl pořádne přečíst), byla klíčem k určení místa. Příliš jsem se totiž soustředil na slovo "Rusko". S hledáním mi pomohl a z prvotního omylu mě vyvedl pan Radim Kapavík ze sdružení Signum Belli 1914. Dotázal jsem se sdružení, zda mají nějaké fotky bývalého vojenského hřbitova v ukrajinském Stanislavovu. Z kontextu naší komunikace vzápětí vyplynulo, že 3. pěší pluk s Arnoštem Červeným se v dané době u Stanislavova nemohl vyskytovat. Za tuto pomoc a korekci panu Kapavíkovi moc děkuji.

Máte-li zájem přečtěte si několikadílný článek Radima Kapavíka o Velké válce. Prvním dílem začíná zde. Je to vhodná exkurze do kontextu války, o němž se ve svých příspěvcích téměř nezmiňuji.

Podrobnější polohu Stanislawky ukazuje snímek z mapy:

Cesta do Stanislawky z obce Zamość. Zdroj: https://mapy.cz.

Mohl jsem si k Arnoštovi Červenému doplnit informaci, která mi scházela (a doplnil jsem ji i do článku z poloviny dubna). Do mysli se však neodbytně začaly vkrádat otázky. Jaká asi byla Arnoštova cesta až ke Stanislawce? V jakých bitvách bojoval? Co se ještě lze dozvědět o posledních měsících jeho života?

Přijměte pozvání ke zjednodušené a (místy možná) hypotetické rekonstrukci jeho cesty.

3. pěší pluk a východní fronta

Nevím přesně, kdy Arnošt Červený absolvoval prezenční vojenskou službu. Teoreticky to mělo být v letech 1909-1912. Když se 18. září 1911 ženil s Kristinou Juroškovou, je v matrice uveden jako "svobodný nezletilý syn Ondřeje Červeného" a ne jako voják.

V době mobilizace v létě roku 1914 byli v prezenční službě muži z ročníků 1890, 1891 a 1892. Okamžitě byli povoláni také aktivní záložníci - muži narození v letech 1882-89. Zde měl být i Arnošt. Muži z Horní Bečvy při mobilizaci rukovali k 3. pěšímu pluku (IR 3 - Infanterie Regiment Nr. 3). Jeho doplňovacím okresem byla Kroměříž. IR 3 byla také jednotka, v jejímž zařazení Arnošt zahynul. Pluk byl určen na východní frontu v Haliči proti Rusku. 83% pluku tvořili Češi, 17% byli další národnosti.

3. pěší pluk měl bohatou vojenskou historii. Vznikl v červenci 1715 a poprvé byl nasazen v Rakousko-turecké válce v roce 1716.

Mapka východní fronty v Haliči a Rusku v průběhu Velké války ukazuje přibližné místo (červený křížek), kde Arnošt Červený padl. Bylo to již v tehdejším Rusku.

Mapka východní fronty v průběhu let 1914-1918.

3. pěší pluk bojoval, jako součást 23. pěší brigády, v sestavě 12. pěší divize. O organizaci Rakousko-Uherské armády (pluky, brigády, divize...) jsem se stručně zmínil v příspěvku o Aloisi Friedelovi zde. V průběhu času můžeme pohyb Arnošta Červeného zrekonstruovat podle schématu zařazení jednotek, který dle sedmi dílů publikace Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918 (ÖULK - Rakousko-Uherská poslední válka 1914-1918), zpracovalo sdružení Signum Belli 1914.

Zařazení 3. pěšího pluku v počátcích války. Červeně označeny sestavy v době smrti Arnošta Červeného. Od podřízených k nadřízeným složkám čtěte zleva doprava. Zdroj: Signum Belli 1914, fórum Velká válka.

Tady jsou střípky z posledních dvou měsíců Arnoštova života.

Gorlice

Arnošt Červený se zúčastnil s největší pravděpodobností průlomu východní fronty v bitvě u Gorlice 2.5.1915 a poté postupu Mackensenovy 11. armády na severovýchod. To podrobněji zmiňuje Nedorost (2006) na str. 207-255 ve druhém díle své trilogie "Češi v 1. světové válce". V knize jsou uvedeny vzpomínky Františka Mikuláška, příslušníka 3. pěšího pluku a spolubojovníka Arnošta Červeného (s. 208):

"Koncem dubna (1915) nás odřízli od světa. Přestala docházet pošta, bylo zakázáno sdělovat, co se děje na frontě a za frontou. Každý zákaz provázen byl slibováním garnisonu (vězení), kulky nebo provazu. Přitužilo! Teprve 29. dubna večer bylo uznáno, že jsme způsobilí odejít na nové místo působnosti. O šesté jsme se vydali k Jankovu. Šli jsme celou noc..."

Ofenziva RU a německých vojsk na 35 kilometrovém úseku fronty byla zahájena 2. května 1915 v 10 hodin dopoledne. Na dělostřeleckou přípravu před zahájením ofenzivy opět vzpomíná František Mikulášek (s. 209):

"...Bouřilo před Gorlicí, na přilehlých hřbetech karpatských i Dunajci. Z ruských zákopů vyvalovaly se obrovské, šedohnědé a černé sloupy dýmu, prachu a země... Zuření kanonády trvalo celý den a celou noc. 2. května proměnila se dělostřelecká palba v pravé šílení. To už nebyly rány, ale divoký, ohlušující hukot. A to, co jsme před sebou viděli, nebyla země, ale moře kráterů, z nichž vyšlehoval oheň, dým, létaly balvany vyrvané země a kusy smrtonosného železa. A tím peklem hnaly se každou chvíli roje vojáků a zakopávaly se u ruských drátěných překážek. K poledni dělostřelba zmlkla..."

U Gorlice tíha bojů ležela právě na 11. armádě, v jejíž sestavě jako součást 12. pěší divize válčil i 3. pěší pluk s Arnoštem Červeným.

Na mapě lze postupně sledovat pohyb 12. pěší divize v sestavě VI. sboru, při průlomu fronty u Gorlice mezi 1.-6.5.1915. Obrázek ukazuje detail mapy. Celý postup do 6.5.1915 si můžete prohlédnout na mapě zde. V mapách jsou zeleně doplněny mé poznámky a místa pobytu bojových jednotek, v nichž byl zařazen 3. pěší pluk - 12. pěší brigády v sestavě VI. sboru 11. armády.

Průlom u Gorlice zahájený 2. května 1915. Označeno místo 12. pěší divize v sestavě VI. sboru 11. armády. Místa, kde bojoval Arnošt Červený. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 16.

Mapa postupu 6.-9.5.1915 je k nahlédnutí zde. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 17. Nedorost (2006) k tomu poznamenává, že od 5. května, kdy padl Tarnów a útočníci přešli na pravý břeh Wisloky, začal nezadržitelný ruský ústup východním a severovýchodním směrem, který postupně vrátil do rakouských rukou celou Halič.

12. pěší brigáda postupovala dále rychle na východ směrem na Jaroslav. Postup ve dnech 10.-12.5.1915 zachycuje tato mapa. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 18. 

Jaroslav

Mezi 13.-16.5. 1915 se probili vojáci rakousko-uherské armády až k Jaroslavi, severně od východohaličské pevnosti Přemyšl. Detail mapy (celou ji najdete zde), je na obrázku.

12. pěší brigáda vedla útok na Jaroslav od jihozápadu. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 19.

František Mikulášek ze 3. pěšího pluku vzpomíná (Nedorost, str. 217-218):

"Do polovice května (1915) propracovala se vítězná vojska až k Jaroslavi, kterou Rusové úporně hájili. Vysoký železniční násep, obtáčející město proměnili v silnou pevnost a bránili z ní město do poslední chvíle. Teprve než vpravo i vlevo povolila jejich fronta, ustoupili s největším chvatem. V poledne 16. května procházeli jsme jaroslavské bojiště. Za náspem ležely mrtvoly bojovníků i koní, na cestách překážely převrhnuté, rozbité vozy, v příkopech pohozeny byly zbraně a munice..."

"...V ulicích stáli hloučky civilů, většinou židů. Ti chvíli pozorovali situaci, a když vytušili, že nejhorší už minulo, začali obchodovat. V improvisovaných stáncích prodávali chléb, tabák, koláče, sýry, cukr, cukrovinky, limonády, čaj, víno, maso, pohlednice a jiné. Jako děti běželi jsme ke krámkům, kupovali dlouho nevídané dobroty a zajímavosti a platili jsme za ně každou cenu."  

Byl mezi nakupujícími i Arnošt Červený? Doma měl dva a půl letou dcerku Kristínu a osmiměsíčního syna Arnošta. Pokud v Jarolslavi byl, určitě v takových klidnějších chvílích myslel na ně, s nadějí, že je brzy zase uvidí...

Lvov

10.6.1915 si Arnošt mohl připomenout 25. narozeniny své manželky Kristíny. Ve spěchu a pochodu.

Na sklonku jara 1915 se celá fronta rychle přesunovala dále ke Lvovu (Lemberg). 12. pěší divize postupovala severněji. Její pohyb od 12. do 21.6.1915 zachycuje mapka zde.

Lvov padl do rukou 2. rakousko-uherké armády 22.6.1915. Obyvatelstvo Lvova přivítalo konec ruské okupace s neskrývaným nadšením. Byl to příchod léta, který však postupující vojáky nezastavil.

Mezi 23. až 27.6.1915 překročila útočící vojska Dněstr. Mapa tohoto postupu je k dispozici zde. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 30. Osudová chvíle Arnošta Červeného se po úspěších na frontě proti Rusku začala přibližovat.

Detail mapy pohybu VI. sboru 11. armády na sever k oblasti Zamość ve dnech 22.-30.6.1915. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 30.

Byla to jeho poslední pěší cesta. Na sever. Arnošt byl zhruba 400 km vzdušnou čarou od domova, manželky a dětí. Optimistické naděje, že válka bude krátká, dávno vyprchaly.

2. bitva u Kraśniku - první dny bitvy, poslední dny Arnoštovy

Na pomoc s líčením prvních tří červencových dnů roku 1915, jsem si vzal druhý díl publikace ÖULK, kde je situace 1.-3.7.1915 vylíčena na str. 589-594.

Večer 28.6.1915 bylo rozhodnuto, že skupina armád Mackensen zaútočí s 11. a 4. armádou na sever. Obě armády měly vytvořit sevření ve tvaru písmene V a vnitřními křídly postupně zaútočit na město Lublin. Zprávy z ruského tábora hovořily o tom, že nepřítel bude bojovat na dlouho připravovaných pozicích severně od řek Wyźnica, Por a Wolica.

Uplynulo 11 měsíců od vyhlášení mobilizace v Rakousko-Uhersku

1. července 1915 byl horký a dusný letní den. Sbory první linie 4. armády (XVII, X, IX a VIII) postupovaly v široké frontě na sever. V ostatních částech 11. armády se ten den nic zvláštního nedělo. Armáda pokrývala linii Warez-Terebin-Grabowiec-Tarnogora-Zolkiewka (viz. mapa).

2. července zuřil intenzivní boj na celé přední frontové linii. Na většině míst kladli Rusové útočníkům velmi tuhý odpor, díky skvěle připraveným pozicícm. Východní křídlo a střed 11. armády (kde byl i Arnošt Červený) si počinaly podle plánu a pouze v lehkých bojích. Ruský odpor se stával tvrdším až západněji. Večer polní maršál Mackesen věřil, že Rusové ustoupí dále na sever. Úkol 4. armády proto zůstal stejný - pokračovat v postupu vpřed. Na druhé straně pravé křídlo a střed 11. armády dostali nové úkoly. Ty ležely na druhém břehu řeky Wolica, daleko za nepřátelskými pozicemi, na svazích podél severního okraje bažinatého údolí řeky. Oba sbory na levém křídle 11. armády měly zaútočit na cíl, vytyčený již 2. července - na linii Tarnogora-Zolkiewka. To byl i úkol, kterého se měl se svým plukem, v sestavě VI. sboru zúčastnit i pěšák Arnošt Červený (viz. mapa).

Bohužel, 3. červenec 1915 se stal pro sbory v centru 11. armády velmi těžkým. Ruská 13. armáda generála Gorbatovského zahájila na pozice XXII. a VI. sboru (zde byl Arnošt) silný protiútok. Rusové začali své výpady v noci a s nepřekonatelným odhodláním pokračovali po celý den. Útoky byly překvapivě podporovány velkými zásobami použité munice. Tento protiútok v podstatě zabránil 11. armádě jen pomyslet na provedení vlastních bojových operací, které jim byly večer předtím na 3. čevenec nařízeny. Mnoho vojáků padlo.

Z kontextu vyplývá, že právě tato ruská protiofenziva 13. armády se v sobotu 3.7.1915, stala Arnoštu Červenému osudnou. Je to domněnka, ale podle literatury a dalších indicií, velmi pravděpodobná.

Detail míst bojů 12. pěší divize, v sestavě VI. sboru 11. armády, ukazuje obrázek. Do území bojů spadá i ves Stanislavka (na SV od obce Zamość na mapě). Celou mapu bitvy si prohlédněte zde.

Detail mapy bojů během druhé bitvy u Kraśniku 1.-10.7.1915. Je zde vyznačeno místo, kde padl 3.7.1915 Arnošt Červený. Zdroj: Österreich-Ungarns Letzter Krieg 1914-1918, díl 2, příloha č. 31.

Jsou to místa v nichž bečvanský rodák Arnošt Červený našel svou smrt. Zahynul jako jedna z obětí tzv. 2. bitvy u Kraśniku. Ta se na široké frontě odehrávala od 1. do 10. července 1915. Válka měla před sebou ještě více než tři roky a počet obětí rostl.

Cesta 1. rokem Velké války

Byly to dva měsíce, zhuštěné do několika řádků, které jsem sledoval. Týdny plné bojů, pochodů a tehdy úspěšné ofenzivy německé a rakousko-uherské armády. Vyznačil jsem "cestu Arnošta Červeného" od 1.5.1915 do 3.7.1915 na této mapě. 

Místa pobytu Arnošta Červeného v období 5-7/1915.

Chcete-li, můžete si ji podrobně projít zde, je sdílena na Google Maps. Červené body symbolicky označují přibližnou polohu bojových jednotek, v nichž Arnošt Červený v jednotlivých dnech působil. Polohu jsem určil dle odkazovaných map v tomto příběhu.

To, co se odehrávalo od začátku války v Haliči a na frontě proti Rusku, líčí ve své knize "Češi v 1. světové válce, 2. díl - Na frontách Velké války" Libor Nerorost. Událostí se týkají kapitoly:

• Červený šátečku kolem se toč... (Halič - léto a podzim 1914) - str. 81-149.
• Nepřítel nás nezdolá, musíme ustoupit hladu... (Halič - podzim 1914 až jaro 1915) - str. 150-206
• Vorwärts! Vorwärts... (Halič 1915) - str. 207-258

Dodatečně jsem do zmíněné mapy ještě doplnil přibližná místa pobytu Arnošta Červeného od začátku války v srpnu 1914. Na obrázku nahoře tato místa zachycena nejsou, ve sdílené mapě ano.

Vzpomínka na staříčka Arnošta Červeného

Ve středu 1. července 2015 nastala pro mě zvláštní chvíle. Jak jsem avizoval v aktualitách, na Horní Bečvě jsem se sešel s potomky hrdiny příběhu - vnučkami Drahomírou a Evou a vnukem Zdeňkem. Všichni tři jsou dětmi Arnošta Červeného mladšího - syna, který se padlému Arnoštovi narodil 25.9.1914. Vzhledem k tomuto datu narození není jisté, zda se Arnoštové, otec a jeho syn, někdy spatřili. Doba byla hektická, mobilizace neúprosná. Také v tom spočívala krutost Velké války.

Pietní setkání 1.7.2015 na Horní Bečvě. Zdeněk Č. (vnuk padlého Arnošta Červeného), napravo od něj Drahomíra M. a Eva P. (vnučky padlého Arnošta Červeného).

Na pietním setkání s námi byla i moje mamka Jindřiška (na fotce úplně vlevo - drží vodítko, ale pejsek ze záběru odběhl). Se všemi třemi sourozenci se zná. Mají společnou babičku - Kristinu, manželku padlého Arnošta Červeného, která si jako vdova, dva roky po válce, vdala za Josefa Tovaryše. Jejich prvním narozeným synem byl Jindřich Tovaryš - můj děd (staříček), otec mé mamky, polorodý bratr Arnošta Červeného mladšího.

Zdeněk Červený mi obratem poslal starou rodinnou fotku (asi kolem roku 1925), kterou sdílím tady. Zdeňku, díky za ni. Je na ní Kristina v kroji s Josefem Tovaryšem. Vzadu stojí děti padlého Arnošta Červeného - syn Arnošt a dcera Kristína. U matky nejmladší syn Jaroslav Tovaryš a u otce Jindřich Tovaryš. Je to propojení rodů.

Osobní hypotetická zpověď:
Kdyby Arnošt Červený nepadl, Kristína s malými dětmi (Kristínou a Arnoštem) by se znovu nevdala a... To je důvod, proč si tohoto setkání tolik vážím a jsem za něj vděčný.

Položili jsme květiny k památníku padlým (válečný hrob CZE-7206-00802), zapálili svíčky a připomněli si 100 let od doby, kdy válka přeťala životní pouť Arnošta Červeného. Během společného oběda došlo na zajímavé povídání a příběhy, které se na Horní Bečvě rodily. Jsem za toto milé a přátelské setkání moc vděčný.
Děkuji při té příležitosti paní Heleně Halaštové z Odboru výstavby a územního plánování Městského úřadu v Rožnově pod Radhoštěm. Velice ochotně mi vyšla vstříc a v evidenci válečných hrobů ke jménu Arnošta Červeného doplnila podrobnější informace, které jsem jí zaslal.

To je příběh Arnošta Červeného a Stanislawky. Uděláte-li si do Stanislawky výlet, uvidíte ji takto.

Zdroj: Wikipedia.

Arnošt Červený kdesi poblíž před 100 lety padl. Je tam místo jeho posledního odpočinku. S úctou a respektem se tímto výročním příspěvkem kloním jeho památce. 

Rodokmen Arnošta Červeného (*12.1.1888, Horní Bečva - †3.7.1915, Stanislawka), který jsem dosud vypátral, najdete zde.