Ján Tarčák (1. část) ...se narodil 2.9.1877 pod Vysokým Grůnikom

Před 138 lety se narodil Ján Tarčák, praděd mé manželky Hany. Nejsou to žádné "kulatiny", nač však čekat s příběhem, který se odehrál dávno a pro Jána skončil před necelými 100 lety, během 10. bitvy na řece Soče/Isonzo. Pro mě příběh pokračuje v Hančině životě, je to kus jejich kořenů.

K příběhu nám výrazně pomohl Tono Kutliak, náš nový známý a kamarád, s nímž jste si mohli přečíst krátký rozhovor v minulém příspěvku.

Vzhledem k aktuálnímu dynamickému vývoji situace kolem vojenského hřbitova ve slovinské Bukovici, jsem se rozhodl rozdělit příspěvek na dvě části. První část (právě čtete) zachycuje narození Jána Tarčáka a záhadu místa "Vysoké". Druhá se týká Velké války a smrti Jána Tarčáka na italské frontě.

Ján Tarčák a Vysoké

Ján Tarčák se narodil 2.9.1877 Jánu Tarčákovi a Anně, rozené Šutvaj. Pokřtěn byl o den později. V matričním zápisu na FamilySearch, je jako místo narození zapsáno Vysoké 265.

Zápis o narození Jána Tarčáka (Joannes Tarcsak), Vysoké 265. Zdroj: FamilySearch (record-image_TH-1942-22635-25074-86)

Byla to pro mě "od stolu" neřešitelná záhada - najít, kde byla/je na Oravě obec nebo místo s názven Vysoké.

Jak jste asi postřehli z rozhovoru, záhadu místa narození Jána Tarčáka řešil Tono Kutliak při pátrání po padlých z 1. světové války v Oravské Polhoře a dalších třech okolních obcích. S využitím starých map, GPS a své zarputilosti, se mu podařilo označit místa, kde stávala stavení (hájovny?) a bylo rodiště Jána Tarčáka. V červenci nás tam zavedl a ukázal zaměřovací kolíky. U jednoho je zachycena Hanka, symbolicky, jako pravnučka padlého Jána Tarčáka. Je to fotka přes propast více než jednoho století.

Manželka Hana v místech, kde se narodil v roce 1877 její praděd Ján Tarčák. Zdroj: vlastní foto, 22.7.2015

Tono Kutliak dokonce vyrobil fotomonáž ze starých fotek - fikci, jak mohlo vypadat rodiště Jána Tarčáka v hájovně Vysoké.

Fotomontáž hájovny, Vysoké. Zdroj: Anton Kutliak

Studujeme-li staré mapy, pak ta, ze 3. vojenského mapování (obrázek níže) uvádí název Visoka a pod ním Omáscaci. To je území, kde byla stavení na Vysoké. A vysvětlení?

Výřez mapy 3. vojenského mapování (1869-1887). Patrné je "území" Omastyaků a Lachovců. Zdroj: http://mapire.eu

Annu, rozenou Omystyak (dnes příjmení Omasta) narozenou ve Vysoké si 13.2.1849 vzal za manželku Ondrej Tarčák z Polhory. V roce 1851 se jim (ještě v Polhoře) narodil Ján Tarčák, později zřejmě hajný, otec našeho padlého hrdiny. Domnívám se, že právě tento sňatek přivedl rodinu Tarčáků pod Vysoké. 

Pro lepší přehled je zde sled tří generací Tarčáků podle zjištění z matrik na FamilySearch a v oravské Rabči. Naději na dalších pár podrobností k Ondreji Tarčákovi a jeho rodičům snad skýtá archiv v Bytči.

• Ján Tarčák (*2.9.1877, Vysoké - †18.5.1917, Vrtojba, Slovinsko)
• manželka Anna (*24.6.1876, Polhora - †28.11.1909, Polhora), roz. (Ján) Hrubjak 
• manželka Mária (*7.1.1885, Polhora - †27.2.1960, Polhora), roz. (Ján) Gracík

• Ján Tarčák (*25.5.1851, Polhora - †???)
• manželka Anna (*1856, Lehotka - †???), roz. (Ondrej) Šutvaj

• Ondrej Tarčák (*??? - †???)
• manželka Anna (*??? - †???), roz. Omastyak (O 3.2.1849)

Matriční zápis oddávek Ondreje Tarčáka a Anny Omastyak z Vysokého, 3.2.1849. Zdroj: FamilySearch.

Jak obrázek "podvrší" pod kopcem Vysoké vypadá dnes? Zde je fotografie z naší návštěvy.

Pohled směrem na Vysoké (srovnejte s fotomontáží Tona Kutliaka). Zdroj: vlastní foto, 22.7.2015

Polohu Vysoké (č. 265, rodiště Jána Tarčáka) na turistické mapě ukazuje obrázek. Hviezdoslavova hájenka, o níž bude řeč, je na křížení žluté a modré značky.

Označení přibližné polohy rodného domu Jána Tarčáka v podvrší Vysoké. Zdroj. Mapy.cz

2 manželky a 4 děti Jána Tarčáka

Jak vidno ve stručném přehledu tří generací, Ján Tarčák se před odchodem do Velké války oženil dvakrát.

První manželkou mu byla Anna, z polhorského rodu Jána Hrubiaka. Svatba se konala 8.2.1904 v Polhoře. 

Dítětem "svatební noci" byla prvorozená dcera Anna (*20.11.1904), ve věku 17 let provdaná za sedláka Jána Vojtase z Polhory.

Druhorozenou dcerou Jána Tarčáka byla Sophia (Žofie), narozená 21.12.1906. "Babi Soňa", jak se jí říkalo, byla babičkou mé manželky. Její osud po odchodu z Oravy je nejasný. Vdávala se v listopadu 1936 v Ostravě-Vítkovicích, zemřela v roce 1987 v Ostravě.

Anna, první manželka Jána Tarčáka zemřela 28.11.1909. Vdovec Ján se podle matriky už v lednu 1910 oženil podruhé. Tak to chodilo, když se ovdovělí muži snažili zajistit svým malým dětem novou matku a péči. 

Druhou manželkou Jána Tarčáka byla Mária, z rodu Jána Gracíka z Polhory. Zdá se, že opět jako dítě svatební noci se 19.9.1910 narodila dcerka Mária, ovšem po několika hodinách zemřela.

Když jsme byli s Hankou letos 22. července v Oravské Polhoře, zjistili jsme na matrice, že Jánu Tarčákovi se ještě před válkou, 8.11.1912 narodil syn Ján. Od ženy Márie, dcer Anny a Sophie a syna Jána odcházel Hančin praděd po mobilizaci do války. Rodina se návratu manžela a otce nedočkala. Syn Ján zemřel v necelých 17,5 letech, 24.3.1930 v Oravské Polhoře.

Padlý Ján Tarčák tak zůstal bez mužských potomků. Jeho druhá žena Mária skonala v Oravské Polhoře 27.2.1960.

Romantická spekulace (rád ji budu šířit)

Už jste si v minulém příspěvku mohli přečíst Pozdrav Hviezdoslava z jeho hajníkovy ženy. Co se můžeme dočíst o inspiraci Hviezdoslava pro napsání této lyricko-epické básně? (Zdroj: zde)

"Keď Pavol Országh Hviezdoslav v roku 1879 prišiel z Dolného Kubína do Námestova, pravidelne chodieval na výlety do okolia a navštevoval aj neďaleké podhorské kúpele (pozn. LF - Slaná voda). 
    
Tu, pod Babou horou, našiel náš veľký slovenský básnik inšpiračný zdroj pre klenot slovenskej literatúry - lyricko-epickú skladbu Hájnikova žena. Do nej vložil seba, svoje zážitky, skúsenosti. Opis prírody, vrchov, lesov rozvíja základný princíp diela - kontrast hradu a chalupy, vzťah panského a ľudového. Život v hájovni i vôkol nej vykresľuje prostredníctvom mladého hájnika Lacha a jeho ženy Márie. Hviezdoslav sa s nimi spriatelil, navštevoval ich. Hájovňa na Podvrší stojí dnes v tej istej podobe a v takom istom prostredí, ako ju poznáme z tohoto diela.

Jak hniezdo v tesnu parutí

v úkryte košatého krovia:

v hôr neprehľadnom zákutí

chalúpka čuší hájnikova.

 

Hviezdoslavova hájenka, místo expozice Hajníkovy ženy.

Expozícia Hájnikovej ženy dokumentuje podmienky zrodu diela. Prispieva k umocňovaniu pocitov inšpirácie básnika najmä cez prírodnú scenériu. Približuje tvorivý zápas autora zmocniť sa literárnej látky..."

Také v expozici Hajníkovy ženy jsme se byli s Hankou podívat. Již výše uvedený obrázek ze 3. vojenského mapování, ukazuje "Lachovce" v místech, kde opravdu stojí nyní Hviezdoslavova horáreň.

V letech 1876 a 1877 je v matrice např. zapsáno narození tří dětí Jána Lacha a Anny Wedely ve Vysoké 263.

Vysoké 263. Zdroj: FamilySearch

Například v roce 1873 je v matrice zapsáno také narození Anny, dcery Jána Burdelyho a Anny Omastyak, a to ve Vysoké 264.  

Vysoké 264. Zdroj: FamilySearch

Z průzkumu matrik v 70. a 80. letech XIX. století mi vyplývá, že ve Vysoké se objevují tři čísla - Vysoké 263 (Lachovi), 264 (Burdelyovi/Omastyákovi) a 265 (Tarčákovi).

Logická spekulace (pro Hanku a mě emočně zabarvená), kterou Tono Kutliak naznačuje po poznání Vysoké je, že na návštěvy a pro možnou inspiraci chodíval Hviezdoslav (*2.2.1849, v Námestove působil v letech 1879-99) také pod Vysoké, do hájovny svého vrstevníka Jána Tarčáka st. (*25.5.1851), který ve Vysoké 265 žil od roku 1876, zřejmě do roku 1884. Odtud měl pravděpodobně i lepší výhled na Babí horu.

Kolem roku 1870 totiž muselo být z hájovny Tarčáků zpod Vysoké krásně vidět na Babí horu. Toto je pohled z louky v červenci 2015. Z Hviezdoslavovy hájenky na Babí horu příliš výhled není.

Pohled na Babí horu z louky na úpatí Vysoké. 22.7.2015. Zdroj: vlastní foto, 22.7.2015

Zatímco hájenka Lachovců (?) stojí, stavení ve Vysokém (263), 264 a 265 byla opuštěna. Pravda se někde vznáší, romantik ve mě "souhlasí" s touto Tonovou spekulativní hypotézou. Ján Tarčák otec se z Hviezdoslavem znali, možná spolu popíjeli pivo a možná Hviezdoslav choval na rukou malého Janka Tarčáka, našeho hrdinu příběhu... Rozhodně to nebyl pouze "monopol" současné hájenky s Hviezdoslavovou expozicí, kde se velký slovenský básník inspiroval.

Hajníkova žena byla v roce 1971 také zfilmována.

Ján Tarčák strávil pod Babí horou 37 let. V nejseverněji položené obci Uherska, sočásti Rakousko-Uherského mocnářství. Do doby něž do jeho života vstoupila v létě 1914 mobilizace... Ta už je součástí dalšího dílu.

Poděkování

Chci již v této první části příběhu Jána Tarčáka poděkovat dvěma lidem. 

Nejprve paní Ľudmile Iskierkovej, matrikářce Obecního úřadu v Rabči, za její vstřícnost, ochotu, rychlost i doporučení a nasměrování. Dva měsíce jsme si e-mailovali, pak došlo i na osobní setkání v Rabči. Díky ní jsem odhalil to, co se odehrávalo v Polhoře po roce 1906 a narození manželčiny babičky Sophie. Děkuji moc.

S druhým člověkem, kterému chci poděkovat už jste se seznámili. Tono Kutliak, mág Vysokého. Poskytl mi řadu dokumentů, věnoval s nám při návštěvě Polhory a nasměroval mě i na svého "parťáka" Jozefa Krúpu, který je nyní na cestě ze Slovinska, z návštěvy vojenského hřbitova v Bukovici. Tono Kutliak shodou okolností 30.8. oslavil narozeniny. Ještě jednou velká gratulace. 😊

Chlap z Oravy s romatickou duší - rozhovor s Tono Kutliakom (a Pozdrav od Hviezdoslava)

Na počátku byl e-mail

Na Antona Kutliaka mě upozornila paní matrikářka Iskierková z Rabči. Dala mi jeho e-mail v době, kdy jsem zjišťoval podrobnosti k rodokmenu maminky od mé manželky Hanky. Hančin praděd, Ján Tarčák z Oravské Polhory, padl v 1. světové válce. Bylo mi řečeno, že Tono se osudy padlých vojáků zabývá a inicioval vznik památníku v Rabči, vysvěceného v létě 2014.

Tak jsem mu napsal e-mail a spustila se lavina. V tom nejlepším slova smyslu. Spolu s Hankou jsme se s Tonom poprvé potkali ve středu 22.7.2015, u památníku v Rabči. Myslel jsem, že uvidím staršího pána, který čas tráví ponořen v literatuře a archivech. Velký omyl! Je to náš vrstevník, chlapisko. Má romantickou duši a encyklopedické znalosti o mužích, kteří jsou uvedeni na "jeho" památníku.

Hanka a Tono Kutliak před památníkem padlých z Velké války v oravské obci Rabča (22.7.2015).

Tono mi prostě učaroval na první pohled. Původně jsem myslel, že hned při prvním setkání natočím rozhovor, ale byl jsem tak fascinován, že na diktafon vůbec nedošlo. Tak jsme zorganizovali malé interview po mailu. Předtím, než se na blogu objeví příběh Jána Tarčáka.

Tono, velký dík za Tvou ochotu, vstřícnost a za to, co děláš.

Rozhovor s Tonom Kutliakom

1. Tono, čím se vlastně profesně zabýváš?

Pôvodne som vyštudoval Strednú poľnohospodársku školu, odbor "Mechanizácia poľnohospodárstva a lesníctva". Pracoval som v miestnom družstve na rôznych funkciách, od učňa až po hlavného mechanizátora. Od roku 1992 súkromne podnikám vo sfére služieb, vlastním autoservis. Zamestnanie sa mi stalo koníčkom a koníček zamestnaním. Momentálne mám zdravotné problémy, dal som si na rok pauzu. Históriu mám ako vedľajší koníček, "srdcovku"....

2. Z čeho vznikla Tvá myšlenka připomenout prostřednictvím památníku, padlé vojáky z Oravské Polhory a dalších tří sousedních obcí?

Bola to storočnica vypuknutia 1. svetovej vojny. Od svojho otca viem, že vojnový veteráni, medzi ktorých patril aj môj starý otec Jan Kutliak, chceli postaviť pamätník padlým. Mal stat pri notárskom úrade v Rabči. Pre rôzne príčiny sa ich plán nezrealizoval. Pátranie po padlých vojakoch naštartoval náš rodokmeň. Pri mene Jan Genzor/Gonšor, to je môj prastarý otec, som mal dotaz na nášho "kultúrneho" v obci, či nemá zoznam padlých z 1. svetovej vojny. Na moje počudovanie sa zistilo, že nemajú žiadne ucelene zoznamy. Všetky kroniky, a bolo ich dosť - obecná, komposesorátna, školská-obecná, školská-cirkevná a pasienkového hospodárstva - sa po 2. svetovej vojne záhadne stratili. Začínal som "na vode".

3. Kdy jsi prožíval nejkrušnější chvíle z celé fáze přípravy?

Zoznamy sa vyhliadavali ťažko, niečo mala Rabča, niečo Sihelné aj Rabčice, udaje boli nepresné. To bol prvý moment keď som to chcel vzdať. Ale vďaka J. Krupovi som sa dostal do VHA (Vojenský historický archiv). Potom to už bola "brnkačka", aj keď ťažká. Druhý moment nastal pri realizácii. Obec od toho dala ruky preč, bolo to finančno náročné. Rôzne vybavovačky to chceli pochovať, tak sme išli na vlastnú päsť. Milan Labudiak, Jan Herud, Juro Ratica, pan farár z Rabče a M. Zitniak boli za tým, že dielo sa podarilo.

4. Co Tě v průběhu pátrání po osudech vojáků a přípravě uctění jejich památky nejvíce překvapilo?

Najviac ma prekvapila ochota všetkých pracovníkov na úradoch a matrikách. Ked som im povedal čo vlastne mám za lubom, ochotne mi pomáhali. To bolo riadene priamo z nebies, vďaka patri tam.

5. Co ve věci padlých z Velké války v Oravské Polhoře, Rabči, Rabčicích a Sihelném zatím pro Tebe zůstalo nevyplněnou tužbou a přáním?

V cirkevnej kronike Račianskej farnosti sú približné počty padlých v 1. svetovej vojne po jednotlivých obciach: 

• Polhora - 80, máme 42
• Rabčice -72, máme 28
• Rabča a Sihelné - tam je stav o mnoho lepší. 

Pátranie nemáme ukončené, stále na tom intenzívne pracujeme. Túžbou je doplniť zoznamy a následne vydať knihu. Práce máme dosť.

Jména padlých z Oravské Pohory na pamětní desce památníku v Rabči, se jménem Jána Tarčáka. Zdroj: vlastní foto (22.7.2015).

6. Potkali jsme se před několika týdny kvůli Jánu Tarčákovi, místnímu rodákovi z Polhory, který padl v bitvě na Soče u slovinské Vrtojby. V čem je pro Tebe jeho příběh zvláštní?

Ján Tarčák je jedným z mála padlých, ktorý má kompletné údaje o úmrti, hlavne miesto posledného odpočinku. Má vlastný hrob. To bolo pre mňa potešujúce zistenie. Ale mňa zaujal miestom narodenia. To, že dnes vieme skoro všetko o Vysokom, je vlastne jeho zásluha, raz sa bude prepisovať história Hájnikovej ženy... (lyricko-epická báseň Pavola Országha Hviezdoslava)

7. Máš sám nějaké předky na seznamu padlých vojáků ze čtyř oravských obcí?

Jan Genzor je môj prastarý otec od mamy. Traja bratia Brejčákovci sú jeho bratranci. Jan Kutliak bol bratranec môjho starého otca Jana Kutliaka, ako aj Jozef Talaga. Keď sa zastavím pri pamätníku, môj zrak číta slovo "neznámi". Koľko je tam osudov, vždy sa za nich modlím.

8. Zdá se mi, že jsi velký fanoušek a patriot Oravy, co pro Tebe Orava představuje a znamená?

Orava je krásny kraj, taký panenský. A ta príroda! Nečudujem sa  Hviezdoslavovi,  že sa zamiloval a nielen do nej. Je to môj rodný domov, preto ho mám rád a nedám naň dopustiť.

Letecký snímek Oravské Polhory (2015). Zdroj: http://www.oravskapolhora.sk

Pozdrav (úvod Hviezdoslavovy "Hajníkovy ženy")

Abyste věděli, o jak "krásném kraji" Tono hovoří, zde je úvod Hajníkovy ženy, kde Hviezdoslav oslavuje oravský kraj pod Babí horou.

Pozdrav

(P. O. Hviezdoslav: Hajníkova žena)

Pozdravujem vás, lesy, hory,
z tej duše pozdravujem vás!
Čo mrcha svet v nás skvári, zmorí,
zrak jeho urknul, zmámila
lož, ohlušila presila:
vy k žitiu privediete zas,
vy vzkriesite, vy zotavíte,
z jatrivých vyliečite rán,
v opravdu priamom, bratskom cite
otvoriac lono dokorán,
a srdečnosť kde odveká,
kde nikdy nevyspela zrada,
bez dotazu, kto on, čo hľadá,
na lono to, hľa, v objem sladký
ramenom láskyplnej matky
pritúliac verne človeka...
Len okamih tam pobudnutia:
už mŕtvie bôľ, už slabnú putá,
zrak čistí sa, tlak voľneje,
i oživujú nádeje;
len jeden pokyn, zášum lesný,
len jeden horskej riavy skok:
a duša už sa ladí k piesni,
tkne sa jej bičík prečudesný —
a srdce hupká vozvysok;
len jedno orla skolotanie,
len jeden švihot sokola,
prez horu mužné zahvízdanie,
na holiach jeden záblesk vatry:
a nás už chváce povoľa,
duch už sa zažal, už sa jatrí,
plamenným krídlom šibe hor’,
jak v nebo naspäť meteor;
len chvíľka, ako vzdušný vlas
čo preletí nám ponad hlavu —
a už ju máme, myseľ hravú:
zmladenej duše prez dúbravu
tak strie sa, ako dúhy pás...
...Z tej duše pozdravujem vás!

Zdroj: http://zlatyfond.sme.sk/dielo/18/Hviezdoslav_Hajnikova-zena/1

Pavol Országh Hviezdoslav (1849-1921). Zdroj: Wikipedia

Jak ve starých mapách (zkusit) najít své předky?

Aktualizace 21.2.2017 - nový návod k objednání map najdete jako součást článku zde!

K rodokmenu a tvorbě rodinné kroniky neodmyslitelně patří mapy. Pro mnohé jsou fascinující. Dokreslují vizuální představu o místech, "voní" historií a umožňují upřesňovat místa, kde žili naši předci. Jednou z cest takového zkoumání, je využití Indikačních skic a Císařských povinných otisků map stabilního katastru. Na následujících řádcích se pokusím co nejkonkrétněji ukázat, jak s jejich využitím hledat své předky a co můžete získat. 

Od daní k mapám

Císařský předvánoční patent z 23.12.1817 ustanovil vyhotovení nového katastru, který vstoupil do historie pod názvem Stabilní katastr. Kvůli zpřesnění pozemkové daně, která se vyměřovala podle čistého výnosu z půdy, vzniklo v první polovině XIX. století jedinečné mapové dílo, které rodopisci rádi využívají. 

Spolu s podrobným měřením krajiny, byla z každé rozpracované originální mapy odvozena její kopie - Indikační skica. Je to "příruční mapa" v barevném provedení, upravená přímo pro praktické používání v terénu. Byla zpracována podle stejných zásad jako originál. Doplněny byly pro rodopisce důležité údaje:

• jména držitelů pozemků, 
• čísla domů, 
• druhy pěstovaných kultur, 
• vlastností parcel a 
• čísla mezníků na hranici obce. 

Porovnáním indikační skici se skutečností, byl posléze ověřen správný výsledek měření.

Jména držitelů pozemků - údaj, který může badateli v nouzi velice pomoci. Ukáži vám názorně jak jsem postupoval při svém pátrání.

Ukázka vyhledávání (na příkladu Valentina F. z Polanky)

Z matrik jsem měl již zjištěno, že v první polovině 19. století žil můj prapra...děd Valentin Friedel (*14.2.1802 - †13.9.1851) z Polanky. Mým cílem bylo zjistit, kde měl chalupu a pole, a poté identifikovat, kde to bylo na území dnešní Polanky nad Odrou.

Východiskem mi byl rozcestník "Archivní mapy" na webu Ústředního archivu zeměměřičství a katastru. Pokud to zkusíte, najdete zde následující obrazovku ([cit. 2015-08-18] - platí pro všechny obrázky).

Úvodní obrazovka rozcestníku starých map ÚAZK, s rozkliknutou popisovou ikonou Stabilního katastru. Zdroj: web ÚAZK.

Na stránce samozřejmě můžete vyzkoušet mnohé další mapy. Pro účel názorného postupu v dalších krocích, klikněte na obrázek Stabilní katastr. 

Objeví se vám obrazovka, s mapou ČR a nabídkovou roletkou v levém horním rohu. Tak, jak ukazuje další obrázek.

Obrazovka po vstupu do Stabilního katastru, s rozvinutou nabídkou. Zdroj: web ÚAZK.

V nabídce doporučuji vybrat Císařský povinný otisk 1:2880 - název čes. Budete poté moci vyhledat obec podle jejího českého názvu.

Název obce zadáte do nového vyhledávacího pole, které nově uvidíte nahoře na obrazovce. V mém případě to byla Polanka. Ukázky, jak by to mělo vypadat na monitoru, jsou na dalších dvou obrázcích.

Obrzovka, která vás vybízí zapsat česky (CPO čes.) název obce, kterou chcete vyhledat. Zdroj: web ÚAZK.

Po zadání názvu obce vám vyskočí nové okno se jménem obce nebo s nabídkou obcí, pokud jich je více stejného jména. V mém případě to byly obce Dolní Polanka, Horní Polanka a Valašská Polanka. Kliknutím na ikonku lupy můžete nahlédnout, o kterou obec se jedná na mapě. Uvidíte obrys katastru a jména katastrů obcí sousedních (v té době). V mém případě zde byly Horní a Dolní Polanka, protože mapování proběhlo v roce 1836 a obě obce byly v jednu spojeny až v roce 1850.

V novém okně se objeví obec nebo nabídka obcí, které hledáte. Zdroj: web ÚAZK

Klikněte na pole mapa a na monitoru vám vyskočí další okno (už třetí v pořadí). Dole je obrázek, jak vypadá. Mapa Polanky s indikační skicou pochází z roku 1836 a zachycuje tehdejší stav. Valentin Friedel měl v té době 34 let, byl ženatý, měl pět žijících dětí a šesté na cestě (dcera Johanna se narodila 13.12.1836). Byl v nejlepších letech pro vlastní hospodářství.

Obrazovka k výběru indikační skicy (ta nás zajímá) nebo povinného otisku. Zdroj: web ÚAZK

Vepsaná jména, čísla domů a další najdete v indikačních skicách. Proto doporučuji nejprve kliknout na obrázek s nadpisem skica. Mohou se objevit případy, kdy nejsou skici dochovány (např. obec Lužná v okr. Vsetín). Pak zde najdete pouze přehled (klad listů) a otisky.

Jak to vypadá po rozkliknutí skici, vidíte na dalším obrázku. Stránka s mapou umožňuje využít funkci zoomu (přiblížení) díky tlačítkům (+) a (-), a také posunování se po mapě (tlačítky nebo myší).

Nyní nastává čas hledání v kladech listů. U pozemků vidíte vepsaná jména vlastníků, spolu s popisným číslem jejich domu. Můj předek Valentin Friedel měl kus pozemku také u řeky Odry, v místě, kterému se dodnes říká "Honcula". Na obrázku je jeho pole zvýrazněno červeně. U jména je také napsáno, že patří k popisnému č. 2 v Dolní Polance.

Ukázka detailu přiblížené mapy. Mapy a listy si můžete v elektronické verzi objednat. Na onrázku je část Honcula v tehdejší Dolní Polance. Zdroj: web ÚAZK.

Postupným prohledáváním můžete najít další obhospodařovaná pole, pozemky sourozenců či příbuzných vašich předků, panská pole a lesy (podle jmen vlastníků panství) apod. Já jsem hledal dům č. 2, v němž v Polance žil Valentin s rodinou. Našel jsem jej, jak vidíte na dalším obrázku, kde je toto místo orámováno červeně. Pod orámovaným místem se ještě táhl dlouhý pás pozemků, až k hranicím jistebnického katastru.

Polanka č. 2, zde bydlel (a v roce 1851 zemřel) můj praprapraděd Valentin Friedel s manželkou Mariannou, roz. Pavlík. Zdroj: web ÚAZK.

To je závěr, pokud jde o hledání a nalezení jména, umístění pozemku a chalupy v indikační skice a pak na staré mapě. Přesně to, co jsem chtěl vědět a upřesnit si.

Výsledek

Nyní lze jít ještě dále. ÚAZK nedávno nabídl v "rozcestníku" zjednodušený výběr archiválií. Je to zcela levé okénkové tlačítko v horní řadě, které vidíte na prvním obrázku v tomto příspěvku nebo po kliknutí zde [cit. 2015-08-18]. Archiv začal spojovat mapy stabilního katastru do jednoho celku! Mám to štěstí, že území Polanky už je zde zahrnuto. Aktuální pokrytí území ČR spojeným stabilním katastrem k datu publikování tohoto článku, vidíte na obrázku (je třeba mít zaškrtnuto "Stabilní katastr spojený").

Stav spojování map stabilního katastru k 18.8.2015. Zdroj: web ÚAZK.

V mapě spojeného katastru uvidíte celou "situaci" a lze ji lépe porovnat se současným stavem. Zde je obrázek katastru Polanky, s vyznačením (zeleně) Honculy a místem, kde stál dům Valentina Friedela.

Spojený stabilní katastr Polanky s označením pole Honculy a Polanky č. 2. Zdroj: web ÚAZK.

No a na posledním obrázku je mapa současné Polanky s vyznačeních (zeleně) stejných míst, spojených s mým předkem Valentinem F. Železniční trať přes rybník, po níž jezdí Pendolino, v roce 1836 ještě neexistovala. 😊

Současná mapa Polanky s vyznačenými místy, spojenými s životem mého předka Valentina Friedela. Zdroj: www.mapy.cz.

U starších map vojenského mapování existuje i možnost vidět situaci on-line na překrývaných mapách současnosti (např. Google) a stavu z 18. století, ale to už je o něčem jiném.

Závěr

Mnohokrát jsem takto ověřoval místa života mých předků, kteří žili v první polovině 19. století. Je to jedna z možných cest, jak získat dodatečné informace - o pasekách, které obhospodařovali pasekáři na Valašsku, lánech obilí na Jižní Moravě apod. 

Svým způsobem může být takové hledání také východiskem další práce. Najdete jména lidí a čísla popisná stavení, kde žili, a pak se můžete hledat zpětně v matrikách. Starší mapy a tzv. vojenská mapování poskytují informaci o charakteru území, orientačním rozmístění stavení, ale už ne o jménech. V tom jsou indikační skici jedinečné. Není tedy divu, že mezi badatelskou veřejností je o ně neobyčejný zájem.

Doufám, že vám malý názorný návod jednoho postupu hledání pomůže při vlastním pátrání po tom, kde žili vaší předci a na čem hospodařili. Nové spojování stabilního katastru tuto práci posouvá směrem ke snadnějšímu uživatelskému přístupu.