"Putovali kdysi Hudci..."

"Putovali kdysi hudci z Moravy, z Moravy,
dobré srdce na své cestě hledali, hledali..."

Pro titulek článku jsem si vybral písničku Petra Ulrycha, kterou (v roce 1979) nazpíval se svou sestrou Hanou Ulrychovou a skupinou Javory, na desku Ententýny.

Hudci v uhřické kronice

Hudci, o kterých chci psát, jsou ti z mého rodokmenu a putovali z Kobeřic (u Brna) do Uhřic (okr. Hodonín), tedy asi 9 km. "Návod" nabízí kronika ¨(či pamětní kniha) Uhřic, konkrétně její druhý díl na str. 34. Aktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není.

"...Hudci z Kobeřic...", východisko ůvah kde hledat. Zdroj: Kronika Uhřic, II. díl, str. 34. Aktualizace 26.2.2018 - Kronika již na webu obce Uhřice k dispozici bohužel není.

Podle Moldanové (s. 70) byla zmínka o příjmí Hudec již v roce 1406. Hudec byl hráčem na strunný nástroj. Jsou od něj odvozena další příjmení - Hudeček, Hudček, Hudečka, Hudek apod. Jak je vidět z obrázku, je to plošně rozšířené příjmení s "epicentrem" na Blanensku a Vyškovsku.

Současné rozložení výskytu příjmení Hudec. Zdroj: http://www.kdejsme.cz

To, že Hudci přišli z Kobeřic a usadili se v Uhřicích, zmiňuje pamětní kniha (či kronika), dostupná na webu této malebné obce na Hodonínsku. Vzhledem k tomu, že příjmení Hudec se v mé uhřické části rodokmenu vyskytuje, bylo nasnadě se touto výzvou zabývat. Jak to tedy bylo s příchodem Hudců? Kdo byl první? Jaké pro to jsou důkazy? Jak to vše zjistit, když 15 let historie Uhřic v matrikách chybí?

Co rok 1840 vypovídá o letech 1796-1799?

Východiskem, které jsem dlouho nechal "ležet", bylo narození Josefa Hudce svobodné matce Anežce. O Anežce jsem se mohl dozvědět maximálně z indexu uhřické matriky, který se dochoval. Narodila se v roce 1699, podrobný zápis je součástí ztracených uhřických matrik. Další děti svobodné matky Anežky již nebyly k nalezaní. Dlouhou dobu mi to stačilo a dále do minulosti jsem nehledal. Podléhal jsem začátečnické vášni co nejrychleji objevit hlavní osoby v rodokmenu, co nejdále do minulosti, bez komplikovaného úsilí. Teď už jsem poučenější a rozvážnější a tedy narážím na dříve neřešené "záhady", nejasnosti a otazníky.

Proto jsem se až v této fázi zabýval "obshově bohatším zápisem" o svatbě Josefa Hudce, která se odahrála 29. ledna 1840 v Uhřicích. Zápis přinesl nová zjištění pro další zkoumání (transkripce do češtiny - jsem poučen nedávno absolvovaným kurzem genealogie a čtení starého písma):

"Josef Hudec, domkař v Uhřicích, nemanželský syn Anežky, (provdané za) Sivestra Poláčka 2/4-láníka v Uhřicích, rozené Bartoloměj Hudec, 1/4-láníka v Uhřicích a Rozálie, rozené František Valihrach, 1/4 láníka v Kovalovicích."

Detail ze zápisu svatby Josefa Hudce, 20. ledna 1840 v Uhřicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, opis10, str. 137/396, on-line zde.

Anežka Hudec se za Silvestra Poláška provdala 28. května 1821, více než tři roky po narození svého (nemanželského) syna Josefa, kterému zůstalo příjmení Hudec (*7.4.1818, Uhřice č. 56). Byl jeho otcem Silvestr Poláček nebo nebyl? To zůstane navždy jen dohadem, přímý důkaz chybí. Proto jsem zatím ani nepátral po dalších osobách z rodu Polášků. I u nich se zdá, že se do Uhřic přiženili. Bohužel narození Silvestra kolem roku 1796 spadá opět do období ztracených matrik (pokud se narodil v Uhřicích, kronika totiž praví, že Poláčci přišli z Mouřínova - a je to pravda). Svatbou Anežky Hudec se vysvětluje, proč jsem již dále nomohl najít žádné dítě pocházející od ní, jako svobodné matky.

Kobeřice u Brna

Důležitější výzvou pro mě bylo najít narození Bartoloměje Hudce, (možná) rodáka z Kobeřic, je-li možné věřit uhřické pamětní knize. V dochovaných matrikách pro Uhřice před rokem 1784 se příjmení Hudec nevyskytuje. Odrazit se bylo možné od zápisu, že Bartoloměj Hudec zemřel ve věku 40 let dne 24. května 1814. Cíl byl jasný. Pátrat v matrikách pro Kobeřice kolem roku 1774. Naštěstí jméno Bartoloměj nebylo to nejobvyklejší. Takže mé hledání doprovázel přiměřený optimismus.

Pokud jste trpěliví a nic nepřehlédněte (čehož opak se mi už mnohokráte stal), logika matrik zafunguje. Bartoloměj Hudec se opravdu narodil v Kobeřicích č. 17, otci Františkovi a manželce Veronice. Datum? 12. srpna 1772.

Zápis o křtu Bartoloměje Hudce v Kobeřicích. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12751, on-line s. 178/274.

Na překvapení mělo teprve dojít. Kontroloval jsem knihu zemřelých od roku 1772, abych ověřil, že nalezený Bartoloměj nezemřel v útlém věku (pořád byla ještě šance, že najdu dalšího Bartoloměje Hudce, to nebylo možné vyloučit) a narazil jsem v Kobeřicích č. 17 na úmrtí Františka Hudce. U věku v němž zemřel bylo napsáno "95". Zemřel jako starý kmet. Poznamenal jsem si ten údaj v domění, že jej později využiju, protože by mohlo jít o např. děda mnou právě nalezeného a zkoumaného Bartoloměje Hudce. To byla má domněnka vzhledem k věku zemřelého Františka. Leč chyba lávky! Dalším průzkumem a logickým spojováním jmen a dat se ukázalo, že onen "starý" František Hudec byl otcem Bartoloměje, nikoliv děděm či pradědem.

Bartolomějův otec František Hudec byl pokřtěn 2. října 1698 v Koběřicích, jako dítě Jiřího Hudce a Kateřiny. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 12909, on-line s. 13/159.

Bartoloměj se mu totiž narodil v úctyhodných 74 letech. (To jsem měl zase rodokmenové štěstí ve hře osudu). Jak se mi posléze potvrdilo, František Hudec ovdověl ve zralém věku a poté si vzal mladičkou ženu jménem Veronika. V delších časových rozestupech, ve vzepjetí své mužské síly a spojení s mladou manželkou, zplodil i ve věku přes 60 let ještě tři děti. Bartoloměj byl tím posledním. Po smrti Františka Hudce se jeho druhá žena Veronika opět (podle očekávání) vdala. Vždyť Bartoloměj (Bárta), měl teprvě 5 let.

Linka "Kobeřice-Uhřice" 

V časové ose se nejprve můžeme podívat na hlavní posloupnost Hudců z mého rodokmenu v Kobeřicích. Vypadá to, jako by byla vynechána jedna nebo dvě generace, ale není tomu tak.

• N 2.10.1698 František Hudec (otec Jiří Hudec, matka Kateřina), Kobeřice
• O 4.5.1723 František Hudec + Rozina (Jakub) Pospíšil, Kobeřice
• První Františkova svatba ve 25 letech.
• Z 5.1.1756 Rozina, manželka Františka Hudce, 56 let, Koběřice 
• Zemřela Františkova první manželka.
• O 11.1.1757 František Hudec (vdovec) + Veronika (Václav) Šroma, Kobeřice
• Veronika se narodila 1.1.1736 v Koběřicích a vdávala se ve 21 letech, za téměř 60-ti letého Františka
• N 18.8.1772 Bartoloměj Hudec, Kobeřice č. 17
• Můj předek, přiženil se do Uhřic.
• Další děti zde nezmiňuji. 
• Z 16.4.1776 František Hudec, Kobeřice č. 17
• Zemřel Bartolomějův otec.
• O 14.1.1777 Veronika Hudec (vdova) + Matěj Zocherta, Kobeřice č. 25 
• Bartolomějova matka se znovu vdala.

Vše nasvědčuje tomu, že jako první z Hudců "doputoval" do Uhřic právě Bartoloměj, narozený v Kobeřicích a od svých necelých 5 let vychovávaný otčímem Matějem Zochertou. Do Uhřic se "Bárta" Hudec přiženil. Jeho svatba v Uhřicích v roce 1796 a podrobnosti v zápisu uvedené, jsou klíčem, který je ztracen. Rok 1796 jako rok svatby je možné zjistit pouze z indexu. A to je vše.

V roce 1796 se ženil "Húdetz Barta", tedy Bartoloměj Hudec. Stalo se v Uhřicích. Matriky se ztratily a k dispozici je pouze tento zápis v indexu. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5221, on-line s. 22/194.

To, že jeho ženou byla Rozálie z rodu kovalovického čtvrtláníka Františka Valehracha, to je zjistitelé až ze zmiňovaného přepsaného zápisu oddávek jeho vnuka, Josefa Hudce v roce 1840. Bartoloměj Hudec měl totiž děti narozené pouze v období, pro něž se matriky z Uhřic nedochovaly. Děti byly dvě - Fabián (*1797) a Anežka, můj předek (*1799). Není to obvyklé, ale z nějakých (mi neznámých) příčin tomu tak bylo.

Index ztracených uhřických matrik vypovídá, že v roce 1797 se narodil Fabián Hudec a v roce 1799 Anežka Hudec. Další děti s příjmením Hudec do smrti Bartoloměje Hudce, otce obou dětí, index již neobsahuje. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5221, on-line s. 73/194.

Zajímavostí je, že Anežčin starší bratr, Fabián Hudec, byl v Uhřicích podle kroniky nejprve rychtářem (1823), a pak i purkmistrem (pudmistrem, 1833).

Bylo třeba hledat dál, tentokrát kudy "putovali" Valehrachovi. Předkové ženy Bartoloměje Hudce a citovaný zápis o Rozálii a jejím otci Františku Valehrachovi byli neznámou, která vybízela kvyřešení. Vydal jsem se na hořkosladkou cestu...

To, co bylo potrvzeno je, že Hudci do Uhřic opravdu přišli z Kobeřic. Bartoloměj se tam přiženil. Jednoduché a jednoznačné to však nebylo. Příběh má pokračování (pro jiný článek).

Na téměř úplný závěr ještě shrnu další pokračování rodové linie mých předků od Anežky Hudec k pradědu Medotěji Rozehnalovi. (N - narození, O - svatba, Z - úmrtí)

• N 1799 Anežka Hudec, Uhřice (Z 3.12.1873, Uhřice č. 86)
• Z 24.5.1814 Bartoloměj Hudec, Uhřice č. 56
• N 7.4.1818 Josef Hudec, Uhřice č. 56, narodil se svobodné matce Anežce Hudec (Z 15.4.1867, Uhřice č. 73)
• O 29.1.1840 Josef (Anežka) Hudec, Uhřice č. 67 + Cecílie (Václav) Adamec, Uhřice č. 32
• N 10.2.1843 Anežka - Josef Hudec + Cecília, Uhřice č. 83 (Z 15.7.1921, Uhřice č. 27)
• O 28.8.1861 Jakub (Jiří) Rozehnal, Uhřice č. 19 + Anežka (Josef) Hudec, Uhřice č. 66
• N 4.7.1879 Matoděj - Jakub Rozehnal + Aněžka, Uhřice 25 - můj praděd, který zahynul v 1. světové válce (Z 17.3.1918, Vídeň)

"Putovali kdysi hudci..."

A na úplný závěr se vraťme k úvodu, sourozencům Ulrychovým a skupině Javory. Pokud vás zajímá text celé písně Putovali kdysi hudci, zde je - ze zpěvníku Javorů.

Sourozenci Ulrychovi jsou spolu s Javory na scéně od roku 1974.

Putovali kdysi hudci z Moravy z Moravy
dobré srdce na své cestě hledali hledali
chodili přes horu chodili přes pole
a zpívali dobrým lidem vesele vesele

Dobří lidé rádi dali kořalky vínečka
nalila jim plné sklenky pěkňučká cérečka
srdénko na dlani každému podali
a proto je všude rádi vítali vítali

Roky přešly staří hudci dávno už dohráli
jenom housle a písničky tu po nich ostaly
prosté jak bylinka co v zahrádce zvadne
kterou člověk nemá trhat tak jak ho napadne

Tu bylinku nehledejte po širém po světě
hledejte ji u nás doma dokud nám pokvete
a až ji najdete sedněte do trávy
uslyšíte staré hudce z Moravy z Moravy

Máte-li chuť se do písničky i zaposlouchat, najdete ji na YouTube.

Pokud máte chuť napsat, komentovat, podělit se o informace ohledně případných společných předků, neváhejte!

10 důvodů proč navštívit kurz genealogie a čtení starého písma

Tak, a mám to za sebou! A zároveň i před sebou? Za mnou je první "vzdělávání" v rodopisné práci formou živého kurzu! A přede mnou aplikace nabytých "čtenářských" schopností.

Experiment č. 30

Po měsících zvažování ("Co mi to dá?", "Jak to využiju?", "Kdy to bude nejvhodnější?"...), pochybnosí ("Vystačím si s knihami jako samouk, je toho všude tolik..."), opakovaného dělání chyb nebo nemožnosti kvůli přečtení zápisu dále pokračovat,  jsem se v září přihlásil na genealogický kurz. Naučit se lépe číst kurent je součástí mých barevných 50+1 experimentů (č. 30). Kvůli relativní blízkosti jsem dal přednost Brnu před Prahou a zvolil kurz pořádaný Moravskou genealogickou a heraldickou společnost (MGHS), s níž jsem dosud neměl žádnou zkušenost.

Celkem pět sobot (v říjnu a listopadu 2016) jsme s dalšími účastníky strávili ve společnosti dvou mladých lektorek - Inky a Petry, členek MGHS. Předávají odkaz pana Karla Dvořáka, dlouholetého lektora těchto kurzů a nestora brněnské genealogie, který zemřel 2. ledna 2016. Dopolední část se vždy zabývala genealogií, odpolední část čtením (a psaním) starého písma a zápisů. Šlo o "základní kurz" a byl jsem zvědav, jak mohu porovnat své zkušenosti, se systematickým přístupem k rodopisné práci. (Výsledek? Systematicky pracuji jen vzdáleně. Ale baví mě to.)

Netradiční bylo i místo konání - "stage" v hudebním klubu Melodka. Díky tomu jsem se třeba dozvěděl, že existuje jistý písničkář Záviš a vymyslel styl, kterému říká "pornofolk".

Pódium ("stage") v klubu Melodka. V zápalu boje jsme nějak zapomněli fotit, tak si na pódiu představte stoly se studenty čtení starého písma. Zdroj: http://www.partybrno.cz

 

10 důvodů "pro"

A o čem chci hlavně napsat? Myslím, že existuje alespoň 10 důvodů, pro něž doporučuji zúčastnit se podobného kurzu.

1. Lidé 
• Dá se očekávat, že na kurzu potkáte lidi se stejnými zájmy, vášní, problémy, výzvami, různorodými zkušenostmi a různou úrovní praxe... Prostě různě pokročilé rodopisné amatéry a "hobíky". Potvrdíte si, že v tom "nelítáte" sami.
2. Současný stav
• Zjistíte, jak na tom jste (z hlediska systematičnosti bádání, mezer ve znalostech apod.) a (opět) se přesvědčíte, že "v tom nejste sami", kdo třeba nemá důkladný systém, protože se snaží hlavně zjistit jména a data. Takové sebepoznání a analýza jsou užitečným výchozím bodem dalšího rozvoje a pokroku.
3. Systém/systematičnost 
• Poznáte jednoduchý a chytrý systém evidence rodopisných záznamů, navzdory některým krkolomnějším doporučením v knihách a příručkách. Mě osobně některé "návody" číslování a strukturování zápisů odrazovaly (a vlastní jsem se vytvořit nepokoušel). I zde je velice užitečné se vrátit ke kořenům genealogie (a pak ještě poděkovat panu Dvořákovi).
4. Kurent 
• Jádro pudla! Díky domácím úkolům je potřeba nejen číst, ale i psát a zkoušet staré písmo. To přispívá k jeho lepšímu vnímání, vidění a lepšímu/správnějšímu čtení. Zajímavá je kombinace napsat starým písmem jméno nebo název, který v té době naší předkové neznali (např. mobil, počítač, automobil, televize...) - viz. obrázek dole.
5. Rychlý přehled
• Získáte ucelený přehled "v kostce a zkratce" - třeba o klíčových milnících/letopočtech a vývoji genealogie a toho, co s ní souvisí. Opět si uvědomíte jakou pestrost poskytuje nové poznání v rodopisné práci.
6. Ukázky a úkoly
• Ukázy, procvičování a domácí úkoly vás přimějí "nedělat jen na tom vašem" a podívat se, jak zvládnete čtení, když jste konfrontování s textem/zápisy, kdy neznáte danou lokalitu, jména osob a další kontext na domýšlení místo reálného přečtení apod. Typický jev, který nastává? Vždy dobře přečtete vše, s čím si neví rady druzí, než jste "vyvoláni" nebo "určení, abyste přečetli další část textu. Kurent se zdá být jen jeden, ale rukopisů je zapisovatelů a jejich "kudrlinek" je nepřeberné množství. Naštěstí občas existují ustálené fráze nebo pořadí informací, o nichž se (hlavně v matrikách) píše. Takže můžete nejprve domýšlet a poté potvrzovat.
7. Pomoc
• Lektorky Inka a Petra byly a jsou ochotny nezištně pomoci při čtení zápisů, s nimiž zápasíte a máte aktuální "problém" je přečíst či je potřebujete ověřit a zkontrolovat. K dispozici jsou samozřejmě různá fóra a řada ochotných lidí (kerým jsem vděčen za občasnou pomoc), ale když vidíte, že děvčata to baví a jsou při čtení a luštění poctivá, tak vám to prostě nedá... Děkuji moc! Je to taková RVGP - Rada a vzájemná genealogická pomoc.
8. Facebook 
• Získáte členství v (zatím malé) uzavřené skupině absolventů kurzů MGHS na Facebooku. I zde můžete sdílet, požádat o pomoc nebo pomoci a vyměňovat si zkušenosti, byť podobných platforem je mnoho a ne všichni jsou či chtějí být aktivní.
9. První krok(y)
• Úkoly vás přimějí systematicky začít vyplňovat záznamy o stavu bádání, listy rodiny apod. Bylo by lepší to dělat od samotného počátku, ale proč vymýšlet systém, který už byl vymyšlen. První kroky v systematické práci jsou tu! a s nimi i konkrétní, smysluplný a fungující "návod" jak na to.
10. Archivy 
• Dostanete přehled o jednotlivých archivech v krajích, aktuálním stavu jejich digitalizace a rychlé srovnání uživatelské přívětivosti při práci s digitalizovanými matrikami a dalšími dokumenty. Také přehled fondů a jejich dostupnosti/zařazení v archivech. Osobně jsem jej moc neměl, protože jsem si dosud (naštěstí) vystačil pouze s Moravským zemským archivem v Brně a Zemským archivem v Opavě. Z mého hlediska jsou nadprůměrné.
11. Návštěva MZA Brno
• V případě Brna je kurz spojen i s exkurzí do Moravského zemského muzea. Píšu tento článek, ale "náš" termín se teprve plánuje. Těším se, byť půjde o prohlídku formou krátké exkurze, bez vlastního bádání v badatelně (na to bude potřeba se do Brna vrátit).

"Mobilní telefon" - ukázka "ideálního" kurentu napsaného prostřednictvím web klávesnice. Zdroj: tento odkaz

Jak snad vyplynulo z těchto bodů, nejde jen o to, kurz si "odsedět". I přes množství knih a příruček, které jsou rodopiscům k dispozici má účast na "živém" kurzu své přínosy.

Objemem informací kurz zahrnuje mnohem více, než lze zvládnout během vymezeného času. Doplňující práce s literaturou, vlastní bádání, spolupráce či pátrání ve fórech a skupinách umožní začínajícím rodopiscům i mírně pokročilým "vstoupit do hry" nebo pokročit nad rámec matrik a přikročit k práci s dalšími důležitými archivními dokumenty. Já osobně se na to těším. A také doufám, že jsem udělal závěrečný "testík".

Genealogie a hamburger

Pravděpodobně objevíte ještě něco dalšího. U mě to byla dobrá "burgrárna" v Brně, kousek od místa konání konání kurzu. Žádný "fast food", ale klidná a čistá burger-kavárna. Hamburgery naší předkové mohli poznat, ale asi jinak než my dnes.

Jednou z publikací, která se zabývá "kořeny" hamburgeru je výstižná knížečka Andrewa F. Smitha - Hamburger: A global History. Dozvíte se v ní, že ačkoliv vychází název pokrmu z němčiny, první zmínka receptury takzvaných hamburských klobásek se objevila v kuchařce Hannah Glasseové již v roce 1758. Hamburský steak se podle příručky stal obvykle podávaným jídlem amerických restaurací počátkem 20. století. Poprvé se o hamburgeru jako jídle psalo podle Oxfordského slovníku 5. ledna 1889 v novinách v americkém městě Walla Walla (stát Washington). Do USA hamburský steak přivezli námořníci a vystěhovalci, kteří ho kvůli pohodlnější konzumaci začali vkládat mezi plátky chleba a později do housky.

Burgrárna na Kounicově ulici v Brně. Doporučuji "Texas Sipcy". Zdroj: vlastní foto.

Závěr? Děkuji!

Pro rodopisné "hobíky" z Čech jsou k dispozici kurzy genealogie a čtení starého písma pořádané Českou genealogickou a heraldickou společností v Praze (ČGHSP). Jistě i tam uděláte dobrou zkušenost.

Ještě jednou mnohokrát děkuji Ince a Petře za průvodcovství v kurzu. Rovněž tak spolúčastníkům. Myslím, že jsme se všichni snažili Přeji nám proto mnoho objevů a radosti z pátrání po předcích a odkrývání vlastních kořenů.

Aktualizace 26.11.2016
Tady je "artefakt" jako důkaz.

Rozloučím se slovy jednoho z "otců" naší genealogie, Ignáce Horníčka, z jeho Knihy o rodopisu, vydané roku 1939.

"...A již tehdy jsem poznel, že rodinná historie je něco neobyčejně poučného, poutavého, milého, tajemného a zajímavého, že však je nutno, aby tato historie byla zaznamenána, sice jinak časem mnoho vybledne, ba zmizí z paměti lidské." (str. 9)

2. listopad - "Dušičky"

"Procházím se a naslouchám hlubšímu smyslu. Najednou jsou všichni mí předkové za mnou. Mlč, říkají. Sleduj a naslouchej. Jsi výsledkem lásky tisíců." 

(Linda Hogan)