Josef Živěla (*1894 - †????) - mladší z bratrů, kteří se do Uhřic už nevrátili

Památník v Uhřicích, věnovaný obětem Velké války, v sobě ukrývá i "příběhy" čtyř bratrských dvojic, kdy bratři narukovali do války, ale už se z ní nevrátili. Jednou z těchto dvojic byli František a Josef Živělovi. Jejich osudy jsou opředeny "tajemstvím", resp. nevyřešenými otazníky. Starší František Živěla je (u)veden jako nezvěstný, o mladším Josefu Živělovi nejsou k dispozici žádné "vojenské" informace. Jemu věnuji tento kratinký "medailonek".

Josef Živěla

Ač nebyl Josef prvorozeným synem, byl pokřtěn po otci. Narodil se v Uhřicích č. 24,  v sobotu 17. února 1894. Jeho otec Josef se do Uhřic přiženil z Násedlovic. 3. února 1886 se oženil s dcerou uhřického Martina Šmudly, ženou s biblickým jménem Marie Magdalena. To proto, že Josefova maminka byla křtěná Magdalena. Pocházela z rodu hostinského Pavla Adamce, mého již mnohokrát zmiňovaného předka, jehož rod je "zapleten" v příbězích mnoha mužů, se jmény na uhřickém památníku. Právě syn hostinského, Václav Adamec byl otcem Marie Magdaleny, později matky Josefa Živěly.

Nevypátral jsem v "živých" matrikách všechny sourozence Josefa Živěly. Kromě staršího bratra Františka, který také patří mezi oběti války, měl Josef ještě bratry Karla a Petra. Karel Živěla se v roce 1922 oženil s Johanou Singrovou, dcerou vídeňského kočího Františka Singra. V té době už žil pouze otec Josef. Minimálně v této rodové větvi lze očekávat další potomky a možná příběhy o dvoz strýčcích, kteří se nevrátili z války.

Jedna z "pozitivních" zpráv k Josefu Živělovi je ta, že se dochovala fotografie (byla zachráněna). S největší pravděpodobností se neoženil. Půl roku po jeho dvacetinách začala válka.

Josef Živěla na torzu fotografie, která byla součástí uhřického památníku v době, kdy byl postaven (1927). Zdroj: OÚ Uhřice, od paní Hovězákové.

Velká válka - z Uhřic do "neznáma"

Pro alespoň malou "rekonstrukci" příběhu z války a určení některým míst, je potřeba se obvykle něčeho chytit. Záznamu v kartotéce padlých, seznamu ztrát, kmenového listu či kartotéky padlých apod. Spolu s Janem Drápalem je Josef Živěla tím, kde se o nic opřít nemohu, protože jsem žádný dokument ve zmíněných zdrojích nenašel. Na památníku má uveden rok úmrtí 1919, což je shodou okolností(?) rok, kdy byl za mrtvého prohlášen jeho nezvěstný bratr František Živěla.

Obdobně se tak stalo (= byl k 31.12.1919 prohlášen za mrtvého) i v případě Antonína Kučery, který byl o pouhých 14 dnů starší než Josef Živěla. Třetí ze jmen z uhřického válečného hrobu, kdo se narodil v roce 1894 byl Klement Halíř (rodák ze Žarošic). Ten byl zařazen ke střeleckému pluku č. 25 (původně 25. zeměbranecký pěší pluk, LIR 25). Je tedy otázkou, zda k tomuto pluku nebyli odveden i Josef Živěla. Byl to jeden z těch pluků, do něhož byli umisťování muži z Uhřic a okolí (spolu s 3. pěším plukem - IR 3). LIR 25 byl v roce 1914 určen pro frontu v Haliči proti Rusku, stejně jako druhý až čtvrtý prapor IR 3.

Konec konců, bez data úmrtí není možné ani rekonstruovat kdy a kde se mohla přihodit událost, která Josefa Živělu stala život, to, co měl vetkáno ve svém příjmení.

Ranní vydání Lidových novin z 19. září 1914 publikovalo nenápadnou Svolávací vyhlášku pod titulkem "Dodatečné odvody". Krátká citace zkraje:

"Na základě nejvyššího nařízení pro nasazení veškeré c.k.k. uherské domobrany svolávají se ku domobranecké službě ve zbrani:

1. v roku 1894 narození povinní domobranci

2. v letech 1893 a 1892 narození povinní domobranci, pokud jim byl při odvodu v roku 1914 přiřknut nález "odstaviti" (Zurückzustellen)"

To se jistě týkalo Josefa Živěly. Měl se dostavit k domobranecké přehlední komisi v místě doplňovacího okresního velitelství zeměbrany. Na obecním úřadu mu byl vystaven domobranecký legitimační list. Ve svolávací vyhlášce se píše, že "povolání ke službě je určeno pro pozdější dobu".

Domobrana byla vedle rakouské zeměbrany a společné rakousko-uherské armády třetí složkou ozbrojených sil podunajské monarchie. Jak se vše s Josefem Živělou semlelo, to se nejspíš už nedozvím(e).

Živělovi z Násedlovic

V současné době Násedlovice sousedí s Uhřicemi jižně, za Janovým Dvorem (kde bylo po slavkovské bitvě tří císařů podepsáno příměří). Otec Josefa Živěly se do Uhřic přiženil právě z Násedlovic, kde je dohledatelná mužská linie předků. Také rozpracovaný rodokmen Josefa Živěly si můžete prohlédnout tak, jak jsem jej připravil k datu publikování článku. Obrázek rodokmenu je na mém sdíleném Dropboxu zde.

Koncentraci příjmení Živěla na Kyjovsku v současnosti ukazuje i snímek obrazovky ze serveru KdeJsme.cz.

Jak je v současnosti v ČR rozloženo příjmení Živěla. Josef Živěla pravděpodobně žádné přímé potomky neměl. Zdroj: KdeJsme.cz

Pro přehled (stejně jako v jiných článcích o uhřických padlých) uvádím alespoň mužskou linii Josefových předků, které jsem dohledal. Prohlédněte si jej tady. Platí samozřejmě i pro jeho bratra Františka Živělu.

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 23.10.1724 Karel - Matouš Živěla a Anna, Násedlovice
• O 29.6.1749 Karel Živěla a Alžběta (Kolařík), Násedlovice
• N 14.12.1752 Tomáš - Karel Živěla a Alžběta, Násedlovice
• O 15.11.1781 Tomáš (Karel) Živěla a Veronika (Tomáš) Růžička, Násedlovice č. 58
• N 5.9.1792 František - Tomáš Živěla a Veronika, Násedlovice č. 68
• O 20.9.1820 František Živěla, Násedlovice č. 89 a Thekla (Jiří) Jevický, Násedlovice č. 35
• N 2.9.1824 František - František Živěla a Thekla, Násedlovice č. 105
• O 26.10.1846 František (František) Živěla, Násedlovice č. 105 a Antonie (Martin) Trnka, Násedlovice č. 48
• N 25.3.1862 Josef - František Živěla a Antonie, Násedlovice č. 105
• O 3.2.1886 Josef (František) Živěla, Uhřice a Marie Magdalena (Martin) Šmudla, Uhřice
• N 17.2.1894 Josef - Josef Živěla a Marie Magdalena, Uhřice č. 24
• Z ???? Josef Živěla, ve válce

Nezvěstných po 1. světové válce zůstaly statisíce. Josef Živěla mezi ně také patřil.

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička

Pokud se mi v průběhu času podaří vypátrat více, budu článek aktualizovat. Uvítám i informace od čtenářů.

Jan Drápal (*1873 - †????) - nejstarší muž z uhřického památníku

Obdobně jako u Jana Adamce, tak i u Jana Drápala je na uhřickém památníku (jen) rok narození (*1873), ne rok úmrtí. Když jsem začal s pátráním, ani jsem neočekával, že bych Jana Drápala v kartotéce padlých nebo databázi VHA našel. Koneckonců, detail z památníku se jménem Jana Drápala už na blogu MY ROOTS byl (viz. článek Hledá se Tomáš Drápal) a jeho rod jsem v něm už odhalil i s úskalími a nutností ověřování.

Jan Drápal

Pokud jde o kmenový list vojáka, usmálo se na mě štěstí jen malinko. K dispozici je pouze první (jediný?) list, ale jsem vděčný i za něj. Lze z něj například vyčíst, že Jan Drápal byl blonďák s modrýma očima. Nebyl příliš velkého vzrůstu, jeho vojenská míra byla 157 cm.

Jan Drápal byl nejstarším z 28 uhřických padlých a nezvěstných. Narodil se 5. června 1873. Když začala válka, měl přes 40 let. Od nejmladšího "muže z památníku", Františka Horycha, jej dělilo celé čtvrtstoletí!

Zápis o narození a křtu Jana Drépala. Nechybí identifikace porodní báby, ani kmotři z rodiny Drápalů. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. Dambořice opis11,  nečíslováno, online s. 299/429 (zde). 

Putování za předky rodu Drápalů z Uhřic vede do dnešních Viničných Šumic na Vyškovsku. Drápalů je ve Viničných Šumicích hodně. Po roce 2010 zde byl jeden z Drápalů dokonce starostou. Dříve se obec nazývala pouze Šumice. Nejstarší (mi známý) Janův předek v mužské linii Drápalů se tam narodil na začátku 18. století. Byl to Matěj Drápal, který zemřel v roce 1790 v Šumicích č. 1.

Drápalovi "migrovali" do Uhřic na přelomu 18. a 19. století (podobně i Adamci z Nemojan). Jakousi mezistanicí byly Kovalovice, obec v sousedství Šumic. Tomáš Drápal a Anežka Divácká v Kovalovicích uzavřeli sňatek (27. ledna 1799) a první potomek, syn Jakub se Drápalům narodil na počátku léta 1800 už v Uhřicích. 

Janovým předkem z těchto rodičů byl Tomáš, narozený 14. prosince 1805. To bylo 12 dnů po slavné "místní" napoleonské bitvě, pro níž se vžil učebnicový název "bitva u Slavkova". Tento Tomáš Drápal byl dědem padlého Jana Drápala a dostal do vínku velkou mužnou sílu. S manželkou Eleonorou (dcerou Matouše Moudrého) zplodil minimálně 9 dětí, mezi nimi i Janova budoucího otce.

Na manželství Tomáše a Eleonory bylo možné sledovat jeden úkaz, o němž jsem se již na blogu také zmínil. Při vysoké novorozenecké úmrtnosti jako mnozí jiní rodiče křtili potomky stejným (vytouženým) jménem. Tomáš a Eleonora Drápalovi třikrát pokřtili syny jménem Jakub. První se narodil jako dvojče (*1847), ale záhy zemřel, stejně tak zemřel druhý pokřtěný Jakub, o rok později, těsně před zrušením poddanství.

V roce 1850 (12. dubna, stejně - pokud jde o datum, ne rok - jako moje babička Drahomíra) se narodil Janův otec Jiří. Oženil se relativně mladý, v roce 1872, s dcerou uhřického čtvrtláníka Vendelína Bělohoubka, Mariannou. Jan Drápal z uhřického pomníku byl jejich prvorozeným synem.

Pro mě synem ztraceným, protože další jeho osud z Uhřic mizí. S největší pravděpodobností se oženil, ale vypadá to, že matrika, dosud uložená na Obecním úřadu v Žarošicích, v sobě zápis jeho sňatku neskrývá.

Znám tedy minulost Jana Drápala i napojení na svůj rodokmen. Z kmenového listu lze dále vyčíst, že byl čeledínem, mluvil a psal česky.

Na příběh je to docela málo. I z toho důvodů, že podklady pro něj je ještě nutné hledat "v terénu", v nedigitalizovaných matrkách. Obtížně se také odhaduje Janův vojenský osud.

21. zeměbranecký pěší pluk St. Pölten

V březnu 1895 byl odveden u 14. zeměbraneckého pěšího pluku v Brně. V říjnu 1895 narukoval jako pěšák k 10. rotě zeměbraneckého pěšího pluku č. 21 v Sankt Pölten, zhruba 60 km západně od Vídně. Zde pravděpodobně zvládl tříletou vojenskou prezenční službu. 98% vojáků tohoto pluku však bylo německé národnosti.

Také je možné, že "na vojně" našel osudovou ženu. Příjmení Drapal se v Rakousku vyskytuje (Julia Drapal byla např. primabalerinou Vídeňské státní opery).

Nedokážu odhadnout, jak je pravděpodobné, že Jan Drápal vstoupil do 1. světové války v 21. zeměbraneckém pěším pluku. Otázkou je, zda pokračování kmenového listu není potřeba hledat jinde v (rakouských archivech) nebo se další stránky z kmenového listu nedochovaly. 21. zeměbranecký pěší pluk byl v roce 1914 určen pro frontu v Haliči proti Rusku. Stejně tak i 14. zeměbranecký pěší pluk (LIR). Ten by dával větší "logiku". Víc však z jedné stránky kmenového listu vyčíst nelze.

Na druhé straně, pokud vyjdu z informací serveru Velká válka, byl Jan Drápal (ročník 1873) povolán ihned při mobilizaci nebo na počátku září 1914 jako domobranec. Mohl tedy (pokud žil v Uhřicích) být součástí 25. domobraneckého pěšího pluku. Tento pluk byl součástí 1. armády.

Ovšem to jsou vše jen dohady a impulsy pro další výzkum, bez dalších záchytných bodů.

Z rodokmenu Jana Drápala

Rodokmen Jana Drápala, který je vytvořen z mé databáze, si můžete prohlédnout zde. Zasahuje kromě Uhřic, Kovalovic a Šumic také např. do Archlebova či Nížkovic.

Rozložení příjmení Drápal na území České republiky v současnosti. Vede" Jižní Morava. Zdroj: KdeJsme.cz

(N-narozen, Z-zemřel, O-oddán)

• N 14.4.1740 Jiří - Matěj Drápal a Anna, Šumice 
• O 22.1.1765 Jiří (Matěj) Drápal, Šumice a Barbara (Jan) Toman, Kovalovice
• N 23.11.1777 Tomáš - Jiří Drápal a Barbara, Kovalovice č. 50
• O 27.1.1799 Tomáš (Jiří) Drápal, Uhřice a Anežka (Bartoloměj) Divácký, Kovalovice
• N 14.12.1805 Tomáš - Tomáš Drápal a Anežka, Uhřice č. 54 
• O 4.11.1833 Tomáš (Tomáš) Drápal, Uhřice č. 51 a Eleonora (Matouš) Moudrý, Uhřice  č. 107
• N 12.4.1850 Jiří - Tomáš Drápal a Eleonora, Uhřice č. 54
• O 13.11.1872 Jiří (Tomáš) Drápal, Uhřice č. 54 a Rozálie (Vendelin) Bělohoubek, Uhřice č. 85
• N 5.9.1873 Jan - Jiří Drápal a Rozálie, Uhřice č. 42 
• †??? v 1. světové válce

Za případné informace, které doplní ty mi známé, budu velice rád. 

Čest jeho památce!

Památník padlých v Uhřicích. Zdroj: VETS, fotil Petr Něnička

5 kroků, jak pomáhá věda historická osobnímu růstu

Genealogie je pomocnou vědou historickou. Jak s čemu "pomáhá"? Mimo jiné (a pro vědce to hlavní - historii) pomáhá například v osobním rozvoji a růstu. Snad je to pro první článek na blogu MY ROOTS po "dosažené stovce" vhodné téma. Původně to měl být stý příspěvek, ale přednost před několika dny dostalo sté výročí.

Jsem přesvědčen o důležitosti vztahu našich kořenů k osobnímu rozvoji. Domnívám se, že v mnohém záleží na kontextu. Nějaké články jsem tomu na blogu MY ROOTS věnoval již dříve.

Pochopení rodiny jako "systému"

12 důvodů pro hledání kořenů

8x proč mě to baví? - 365 dnů MY ROOTS

Putování za předky - Výstava v Orlové-Lutyni

20+ citátů k historii a genealogii

8 chyb a omylů, kterých jsem se v genealogii (zatím) dopustil

10 důvodů proč navštívit kurz genealogie a čtení starého písma

Oficiálně slouží pomocné vědy historické ke "zkoumání a kritickému hodnocení pramenů historických věd". My amatéři a "hobíci" v genealogii to můžeme brát i jinak.

Pro osobní rozvoj tady vidím tři vrstvy.

Je to prosté - získáte údaje, poskládáte příběh a poučíte se (z něj). Zdroj: vlastní zpracování

Fakta - Příběh(y) - Poučení

Fakta v rodokmenu a genealogii je sama o sobě důležitá. Je to základ. Přispívají k poznání dat, informací a znalostí (data, jména, místa...). Jsou součástí onoho "kritického hodnocení". Nevím zda všechny "hledající" uspokojí pouze tato faktografická rovina. V ní se zrcadlí podstata vědeckého přístupu. Není na tom vůbec nic špatného. I tím, že zjišťujeme data a informace se mnohému každý z nás při rodopisném výzkumu učí. Proto je důležité to vnímat a uvědomovat si. Pak nám pomocná věda historická pomáhá v rozvoji a růstu. Určitě se v genealogii více vyplatí princip "rozhodování na základě faktů" než princip "rozhodování na základě dohadů."

Pod fakty jsou příběhy. Splétání nitek a souvislostí, k čemuž mají někteří velký spisovatelský dar. Zvláště, když se přidá různá míra kreativity a představivosti (a zmíněných "dohadů"). To já osobně moc neumím (ale snažím se). Spíše než sepisování můžeme spoustu toho vnímat "v hlavě" a "v srdci". Také v naší fantazii, co se odehrávalo nebo mohlo odehrávat v životních příbězích našich předků a jejich příbuzných. I tyto příběhy se opírají o faktické milníky. Utvářejí ovšem ucelenější obraz života a vztahů. Jsou podstatou vytváření rodových kronik. Osobně mě fascinují třeba "příběhy" z Velké války.

A jako v každé správné pohádce, z příběhu by mělo vyplynout poučení. Platí to nejen o "pohádkách" a rodokmenu. Jako konzultant a kouč to takřka denně zažívám ve firmách a v práci s klienty. Jsem přesvědčen, že toto je jedna z největších pomocí "pomocné vědy historické" k našemu růstu. Pátrat také po poučení. Ze života předků, z našich rodopisných (badatelských) úspěchů i nezdarů, chyb a omylů. 

Adaptace (přizpůsobení)

Pokračovat lze adaptací, tzn. přizpůsobením poučení individuální situaci a souvislostem každého z nás. V jakých oblastech můžeme přizpůsobovat rozličná poučení z příběhu našich předků? Napadají mě následující: 

• Zajištění přežití (rodu)
• Míra pokory
• Přijetí nebo vzepření se "osudu"
• Vnitřní síla a odolnost, houževnatost
• Plnění povinností
• Víra a radost ze života v "obyčejném" slova smyslu
• Odvaha ke změně (a pravděpodobně s tím spojené přijetí rizika)

Snad to vyznívá idealizovaně, protože směrem do minulosti se podmínky pro život zdá se spíše zhoršují, alespoň optikou technologických a jiných vymožeností, které považujeme za samozřejmé. Další "oblasti poučení" můžete doplnit v komentářích pod příspěvkem nebo na Facebooku MY ROOTS.

Před několika dny jsem na Facebooku sdílel "Slovanské desatero", vytvořené(?) Stanislavem Kropáčkem. Dovolím si jej zde parafrázovat.

1. Cti své předky.
2. Chraň rodnou zemi.
3. Miluj Matku přírodu.
4. Nezraď rodnou víru.
5. Pomáhej rodičům.
6. Respektuj starší.
7. Připrav na cestu mladší.
8. Stále se uč od moudrých.
9. Nebuď líný v poctivé práci.
10. Prodlužuj svůj rod.

Jak vidno, přizpůsobení může být velmi stručné.

Implementace (uskutečnění)

Přizpůsobování samo o sobě je jako čekat na to, až nám do úst vlétne pověstný pečený holub. Završení pro náš osobní rozvoj a růst přinese implementace, realizace, uskutečnění, konání, akce, činy. Záleží na vás, jak to chcete nazvat.

Poslední dvě vrstvy trychtýře jsou z hlediska dopadu na náš život nejdůležitější. Zdroj: vlastní zpracování.

Dlouho jsem v sobě nosil skrytou touhu uctít své předky. V určitém okamžiku to vedlo ke spuštění blogu MY ROOTS, jako formě toho, jak uskutečnit ono "uctění předků". Poznáváním kořenů, příběhů a souvislostí mě vede k vnitřní síle. Tu teď potřebuji v podnikání, oři práci s některými klienty. Odráží se v tom všech pět kroků z "trychtýře" na obrázku.

Ke genealogovi patří ego

Dočetl jsem před několika dny knihu "Ego je váš nepřítel". Její "příběhy" a poučení se dají vztáhnout na ego každého z nás. Platí to i pro naše ego, když jsme v rolích profesionálních nebo amatérských rodopisců, genealogů a rodinných kronikářů. 

Zažíváme v pátrání po předcích tři různé fáze.

1. Máte jako "hledači kořenů" nějaké ambice a aspirace, záměry, cíle svých rodopisných projektů? 
• Tip pro zkrocení ega zní - BUĎTE SKROMNÍ. (Hmm? Chtěl jsem poznat předky v mužské linii, snad ještě nejsem u konce. Udělat z blogu internetovou reklamní mašinu jsem nechtěl. To se daří.)
2. Zažíváte úspěch, vezete se na pozitivní vlně, daří se vám nalézat to, co hledáte, odhalujete tajemství rodu?
• Tip pro zkrocení ega zní - BUĎTE VELKORYSÍ. (Osobně se o to pokouším sdílením své databáze a otevřeným přístupem k zjištěným informacím.)
3. Potkal vás nezdar nebo neúspěch, pohasla naděje, nenaplnily se (v něčem) vaše genealogické ambice?
• Tip pro zkrocení ega zní - BUĎTE VYTRVALÍ. (Po dlouhé pauze a pracovních povinnostech jsem se k rodokmenu a blogu MY ROOTS vrátil.)

Major Haluška (Petr Landovský) ve filmu Černí baroni říkával "Čo bolo, to bolo." Jsou věci, kdy na to "čo bolo" je lepší zapomenout a nemyslet. A jsou věci, u nichž je dobré na to, "čo bolo" s úctou, respektem a vděčností vzpomínat či si to čas od času připomenout a uvědomit.

Když jsem psal na MY ROTS první článek (a blog by skutečně teprve skořápkou), netušil jsem kam až to dojde. Teď je zde článků sto a další vznikají a věřím, že ještě nějakou dobu vznikat budou. Vy, čtenáři blogu jste pro mě bonusem, kterého si vážím a velice mě těší.

Přeji vám skromnost, velkorysost a vytrvalost - v životě i při rodopisné práci.

Literatura

• HOLIDAY, Ryan. Ego je váš nepřítel. Jak zkrotit přebujelé já a prosadit se. 1. vyd. Praha: Management Press, 2017. 268 s. ISBN 978-80-7261-498-1.