Arnošt Červený - padlý syn Horní Bečvy

Čísla Velké války

Každý den si můžeme v tyto roky připomínat, že před 100 lety otřásala Evropou vřava Velké války. Informační portál Nový směr udává, že se 1. světové války zúčastnilo 32 zemí a v bojích bojovalo  kolem 74 miliónů vojáků. Ztráty byly následující:

•   8 538 315 mrtvých
• 21 219 452 zraněných
•   7 750 919 zajatých a nezvěstných

Jedním z těch, kteří ve válce zahynuli byl i Arnošt Červený z Horní Bečvy. Jeho životní tragédie přispěla k tomu, že vdova Kristýna Červená se po válce znovu vdala. Vzala si Josefa Tovaryše, mého praděda. Z osudového úhlu pohledu, byla Arnoštova smrt zárodkem života pro mého děda, a tedy i mou mámu a mě. Chci Arnoštu Červenému a jeho potomkům věnovat tento příspěvek.

Syn z Horní Bečvy

Arnošt Červený se narodil 12.1.1888 na Horní Bečvě do rodiny pasekáře a chalupníka Ondřeje Červeného a Marianny, dcery Josefa Smetany.

Záznam z matriky o narození a křtu Arnošta Červeného. Zdroj: ZA Opava, Matrika narozených Římskokatolické fary Horní Bečva (1873-1888), sign. VM IV 4, inv. č. 2239, fol. 279.

Rod Červených byl tradičním "bečvanským" rodem. Arnoštovi rodiče i jejich předci obývali dům č. 228 (dnešní oblast Radimova). Slavným dnem v domě Červených byl 17. listopad 1886. Ondřej Červený se tehdy ženil a jeho bratr Josef křtil syna Františka, narozeného o den dříve. 

Arnošt Červený byl prvorozeným synem. Se sourozenci však život krutě zacházel. 25.7.1889 se mu narodil bratr Jindřich. Ještě před válkou, 20. května 1911 se v Trojanovicích utopil. Necelé dva roky po Jindřichovi (27.6.1891) se do rodiny narodil bratr Jan, a pak 9.12.1892 Dominik. Dominik bohužel před vánocemi téhož roku zemřel.

Sestra Antonie se narodila 16.1.1894. To už se stalo v domě č. 87 (bydleli zde Smetanovi, rodiče Ondřejovy matky), kam se rodina přestěhovala. Je to oblast dnešní Mečůvky. Další syn, který se narodil 28.11.1895, dostal po otci jméno Ondřej. Sourozencem Arnošta byla i Marie, narozená 23.9.1896. Ovšem pro přirozenou slabost žila jen pár hodin. Totéž po porodu potkalo i Františka, narozeného 10.7.1897. Do třetice všeho zlého se to stalo i v případě dalšího Arnoštova bratříčka Josefa, který se narodil 15 dnů po vstupu do nového století (15.1.1900). Zemřel při porodu. A nakonec, poslední sourozenec František, zemřel 29.7.1902, deset dnů po narození.

Další děti Ondřeje Červeného archivní matriky neuvádějí. Ty od roku 1903, jsou ještě uloženy na Obecním úřadě Horní Bečva. Je zřejmé, že Arnošt přišel do styku se smrtí mnohokrát, už jako chlapec. Měl 9 sourozenců, pět z nich se nedožilo prvních narozenin.

Arnošt měl ve své době na Horní Bečvě i jmenovce. Druhý Arnošt Červený se narodil 25.8.1896 Janu a Anně, roz. Dorotík. Jeho osud zavál až do Soběslavi, kde zemřel v roce 1955.

Zocelen do života krutými ranami osudu, krásnou řekou Bečvou, pasekami a lesy, našel Arnošt svou lásku. 18. září 1911, v necelých 24 letech, se oženil s Kristinou, dcerou Josefa Juroška, chalupníka z Prostřední Bečvy. Kristina (moje prababička) byla o 2,5 roku mladší než Arnošt.

Datum 17. listopadu už zde bylo zmíněno. Symbolicky v tento den, se novomanželům roku 1912 narodila první dcerka. Po mamince dostala jméno Kristina. Nejprve Červená, po svatbě Vavřinová.

14.11.1913 odešel na věčnost také Arnoštův otec Ondřej.

Syn Velké války a její oběť

25.9.1914 porodila Kristina Červená syna, který dostal jméno po otci - Arnošt. Narodil se už do válečného stavu. Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku 28.7.1914. Později dostala válka přívlastek Velká. Záhy oddělila šťastného čerstvého otce Arnošta od syna i obou Kristin, manželky a malé dcerky. Nebo už byl táta Arnošt na frontě a svého syna vůbec neviděl? Děti o tom, jak se přepisují dějiny ve světě, nemohli mít v domě na Horní Bečvě č. 87, nejmenší potuchy. Jejich dětský svět byl hravý a pečující.

Svět a osudy vojáků za Velké války takové nebyly. Byly nemilostrdné jako válka samotná. Ta si vybírala daň ve velkém. A přišla si i pro Arnošta. Arnošt (něměcky Ernst) Červený padl 3.7.1915. Necelý rok po vyhlášení války. Doma měl ani ne ročního syna a dvou a půl letou dcerku.

Listina souhrnu ztrát ze dne 22.9.1915 to oznamuje a identifikuje velmi stručně.

Titulní list Seznamu ztrát č. 271 z 22.9.1015, v němž je uvedeno úmrtí Arnošta Červeného. Zdroj: Vojenský historický ústav.

• Červený Ernst, pěšák, Pěší pluk č. 3, 7. setnina, (země) Morava, (politický okres) Valašské Meziříčí, (rodná obec) Horní Bečva, (rok. narození) 1888, (zemřel 3.7.1915).

Jméno Arnošta (Ernst) Červeného je uvedeno na str. 10. Zdroj: VHÚ Praha, získáno prostřednctvím systému Kramerius Národní knihovny ČR.

Jsme u konce mého pokusu o reprodukci střípků života jednoho z těch, jejichž jména jsou vytesána na pomníku obětem 1. světové války, před kostelem v Horní Bečvě. 

Pomník obětem 1. světové války se jménem Arnošta Červeného. Pomník byl pořízen v r. 1933. Nejprve byl umístěn u školy, v r. 1960 byl přestěhován na současné místo. Zdroj fotografie: Spolek pro vojenská pietní místa.

Mnozí při pohledu na zlatá jména v mramoru vidí příbuzné, známé i neznámé... Někdo jen nevšímavě projde kolem. Já vnímám syny mnoha tradičních bečvanských rodů, se společnými předky několika příjmení, kteří se potkávali na úsvitu dějin Horní Bečvy, kolem roku 1650. Konkrétněji vnímám i příběh Arnošta Červeného.

Vzpomínky

Jako kluk jsem, při pobytu u "strýca" Julia Tovaryše na Horní Bečvě na Lopúňce a Na vršku, slýchával o chalupě u Červených, která vyhořela a vybrala si svou oběť. Chalupa je na obrázku dole. Kvůli tragické události to pro mě bylo tajuplné místo, kterého jsem se bál.

Chalupa u Červených (nedatováno). Zdroj: Archiv autora.

O Arnoštovi, synovi Arnošta Červeného jsem v dětství slýchával jako o Arnoštovi ze Vsetína. Jistě jsem se s ním kdysi i potkal. Arnošt mladší se ve Vsetíně usadil a roku 1985 tam zemřel. Na další fotografii (uprostřed) je můj děd Jindřich Tovaryš, se svým polorodým bratrem Arnoštem Červeným (vpravo, v klobouku), synem hrdiny tohoto příběhu. Vlevo je Oldřich Červený, bratr padlého Arnošta (narodil se mezi roky 1903-1913), který při požáru chalupy u Červených zahynul.

Kamarádi před chalupo u Červených (nedatováno, zřejmě před rokem 1940). Zdroj: Archiv autora.

Letos, v pátek 3.7.2015, to bude 100 let, co Arnošt Červený padl. Skláním se v respektu a úctě před jeho památkou.

Arnoštovi mužští předci a jejich manželky

Zde je ještě pro doplnění linie jeho mužských předků a jejich svatby/manželky:

• Arnošt Červený (12.1.1888, Horní Bečva 228 - 3.7.1915, Stanislawka, Lublinské vojvodství, Polsko) - místo úmrtí bylo aktualizovíno 3.7.2015 po zveřejnění příspěvku (zde) ke 100. výročí od doby, kdy Arnošt Červený padl.
• O 18.9.1911, Kristina (Josef) Juroška
• Ondřej Červený (31.8.1861, Horní Bečva 228 - 14.11.1913, Horní Bečva)
•  O 17.11.1886, Marianna (Josef) Smetana
• František Červený (2.7.1827, Horní Bečva 228 - 8.11.1904, Horní Bečva)
• O 13.11.1849, Anna (Jiří) Ondruch
• Jan Červený (22.5.1797, Horní Bečva 101 - ???)
• O 5.6.1825, Apolonie (Jan) Kantor
• Martin Červený (13.8.1760, Horní Bečva - před r. 1820, ???)
• O 13.2.1787, Kateřina (???) Babčan (z Karlovic)
• Václav Červený (??? - ???)
• O ???, Anna

4 pradědové, kteří vstoupili do XX. století

Hra čísel

Jednoduchá matematika a logika tzv. vývodu předků říká, že každý máme jednoho mužského předka jako rodiče, 2 mužské prarodiče (2. generace předků, dědové), 4 mužské praprarodiče (3. generace, pradědové) atd. S každou další genercí se počet mužských předků zdvojnásobuje.

• 4. generace - 8 mužských předků
• 5. generace - 16
• 6. generace - 32
• 7. generace - 64
• 8. generace - 128
• 9. generace - 256 mužských předků ...

 Další zdvojnásobení nastává při započtení žen.

Antonín, Metoděj, Josef a František

Mí čtyři pradědové, mužští předci ve 3. generaci byli:

• Antonín Friedel (1871 - 1935)

Záznam o narození Antonína Friedela 12.10.1871. Zdroj: ZA Opava, Římskokatolická fara Polanka n. Odrou, matrika N (1865-1880), sign. Bi X 3, inv. č. 338, fol. 68.

• Metoděj Rozehnal (1879 - 1918)

Záznam o narození Matoděje Rozehnala 4.7.1879. Zdroj: MZA Brno, Římskokatolický farní úřad Dambořice, matrika N (1847-1883), sign. 5208, fol. 235-236. Acta Publica.

• Josef Tovaryš (1982 - 1966)

Záznam o narození Josefa Tovaryše 20.12.1892. Zdroj: Obecní úřad Hutisko-Solanec, Řimskokatolická fara Hutisko, matrika N (1880-1922), sign. VM V 31.

• František Tomis (1899 - 1971)

Záznam o narození Františka Tomise 2.4.1899. Zdroj: ZA Opava, Římskokatolická fara Vítkovice, matrika N (1896-1900), sign. MO VII 14, inv. č. 1933, fol. 415.

Na Františka Tomise si pamatuji, mám s ním i fotografii. Byl vysoký, štíhlý, měl šedivé vlasy sestřižené na ježka.

Josef Tovaryš zemřel, když mi byly dva roky. Zažil jsem ho, ale z útlého dětství si žádnou vzpomínku nevybavuji.

Metoděj Rozehnal a Antonín Friedel, shodou okolností předci ze strany mého táty, jsou tajuplnější. Nezažil jsem je já, své dědy nezažil ani můj táta. Antonín Friedel zemřel v roce 1935, Metoděj Rozehnal zemřel v 1. světové válce, v roce 1918.

Život zmiňovaných čtyř pradědů pokrývá téměř 100 let. Nejmladší (František), zemřel 22 dnů před dovršením 100. výročí narození nejstaršího praděda, Antonína Friedela. 

Mezi nejstarším a nejmladším z mých pradědů byl věkový rozdíl 28 let. Teoreticky mohli být věkově jako otec a syn. Však také Antonín vstoupil do nového století ženatý a měl již dva syny - Františka a Antonína.

Všichni čtyři pradědové měli společné to, že zažili přelom století. Vstoupili do XX. století. Prožili poté i Velkou válku, která jejich osudy ovlivnila. Pouze tři se dožili konce 1. světové války a vzniku samostatné první Československé republiky. Metoděj ve válce padl, Antonín v ní byl zraněn, Josef se oženil s vdovou po Arnoštu Červeném, padlém z 1. světové války.

Mladším z pradědů - Josefovi a Františkovi, vepsal osud do životní cesty ještě jednu světovou válku. A také její konec a následný komunistický převrat. Františkovi již jako jedinému svitla naděje tzv. Pražského jara v roce 1968.

Tito čtyři muži prožili pestré, pohnuté i tragické osudy. Pradědové (a prababičky) jsou obvykle nejstaršími předky, které můžeme zažít. Já jsem u dvou pradědů a jedné prababičky to štěstí měl.

Nové století znamenalo prodloužení délky života. V dřívějších generacích nebylo vzácností, že se rodiče (jeden i oba) ani nedožli svatby některého ze svých dětí.

Proto stojí za to zkoušet, bádat, pátrat, rekonstruovat a vyprávět příběhy předků v rodokmenu. Antonínův životní příběh (mýma očima) si můžete přečíst zde. Těším se na psaní příběhů o ostatních pradědech. Jak píše Daan van Kampenhout (2007) - jsou to plameny mého tvůrčího ohně.

Předci 6. generace (pro zajímavost)

(Aktualizováno 5.7.2018)
Začal jsem tím, jak roste počet předků v jednotlivých generacích. Zde je výčet mých přímých mužských předků v 6. generaci, o nichž mám dosud zjištěny alespoň nějaké informace. Přehled je seřazen abecedně, s rokem a místem narození. Jména jsou přepsána do současné české podoby.

• Václav Adamec (*1796, Nemojany)
• ??? Adamczyk (Polsko)
• ??? Aniol (Polsko)
• Jan Dluhoš (*1749, Polanka)
• Jan Dluhoš (*1775, Polanka)
• Josef Farek (*1779, Solanec)
• Josef Friedel (*1765, Polanka)
• Jan Holubek (*1794, Kouty (nyní část Kravař))
• Vavřinec Hruda (*1777, Uhřice)
• Jan Hrdý (*???, asi Rakovec) 
• Anežka Hudcová (asi 1799, Uhřice) - svobodná matka
• Silvestr Poláček (*1786, Mouřínov) - nejistý (manžel Anežky Hudcové)
• Josef Janíček (*1812, Prostřední Bečva)
• Josef Juroška (*1788, Prostřední Bečva)
• Jan Kafka (*1787, Prostřední Bečva)
• Pavel Kachtík (*1796, Liptál)
• Ignác Konečný (*1782, Dambořice)
• František Krejčíček (*1780, Stará Bělá)
• Josef Kroupa (*1801, Dambořice) 
• Jan Reček/Křístek (*asi 1755, ???)
• Jan Marek (*1777, Zábřeh)
• Ignác Panáček (*1777, Dambořice)
• Josef Pavlík (*1753, Kylešovice)
• František Porník (*???) 
• Fabián Pučálka (*1820, Dambořice)
• Antonín Rozehnal (*1773, Uhřice)
• Petr Rožek (*???) 
• Jiří Směja (*???)
• Jiří Sýkora (*1770, Stará Bělá)
• Ondřej nebo František Tomis (*???, asi Kunčice)
• Jiří Tovaryš (*1782, Hutisko)
• Florián Valášek (*1799, Lhota (u Hrabyně))
• Jan Vaněk (*1796, Prostřední Bečva)
• Jiří Zetocha (*1796, Prostřední Bečva)

Po nejnovější aktualizaci mám všechna jména. Rozpětí let narození již přesahuje 60 let. Stále ještě zbývá tajemství 2 jmen a několik dalších podrobností z Polska. Cesta ke kořenům je dlouhá a romantická...

Jsem potěšen, že jste na ní se mnou.

12.4.1924 se narodila Drahomíra, roz. Tomisová

Aktualizováno 12.4.2019

Z matriky ÚMOb Ostrava-Jih jsem v červnu 2015 získal kopii zápisu o narození a křtu babičky Drahomíry. Když jsem byl malá a s dědou mluvili o "Hassakovi" a "Hassačce", nevěděl jsem, kdo to je. Byli to její kmotři. Zdroj: Matrika ÚMOb Ostrava-Jih, sv. 6/1924/52/14.

Dnes si připomínám 95. výročí narození babičky Drahomíry (Drahušky, Drahuše, Drahy...). 

Babička Drahomíra (1966). Zdroj: Osobní archiv.

Narodila se v sobotu 12.4.1924 Františku Tomisovi a Emílii, roz. Aniolové. Oba její rodiče (svého praděda a prababičku) jsem ještě poznal a pamatuji se na ně. Praděda František je ten, s nímž mám fotku, jak mě chová na klíně. Babička Draha měla starší sestru Vlastu a mladší sestru Martu. Stejně jako název hry Antona Pavloviče Čechova, i ony byly Tři sestry.

Budoucí rodiče "tří sester" se brali 23.5.1921. František byl v té době voják a přijel na svou svatbu ze Slovenska. Jejich manželstvím se spojila slezská a polská krev. Podívejte se na zápis svatby.

Zápis svatby Františka Tomise a Emilie Aniol, rodičů babičky Drahomíry. Zdroj: ZA Opava. Římskokatolická fara Hrabůvka, matrika O (1907-1921), sign. č. MO III 8, inv. č. 8738, fol. 156.

Rodina Tomisů byla svázána s Hrabůvkou. Nicméně stále pátrám, proč babička začala v září 1930 chodit do první třídy v Děhylově. Od ledna 1931 byla zpět ve škole v Hrabůvce (U pošty).

Jubilejní kolonie

V roce 1921, kdy se vzali František a Emílie, se také začala budovat Jubilejní kolonie. Název měl připomínat jubileum 100 let od založení Vítkovických železáren v roce 1928. Rodiče Drahomíry v kolonii bydleli. Po svatbě s "valachem" Jindřichem Tovaryšem (28.11.1942) v kolonii bydlela i babička Drahomíra. V Jubilejní kolonii se narodila i jejich jediná dcerka - moje máma. Já jsem v Jubilejní kolonii zvládl dokonce chodit několik týdnů do školky. Babička s dědou bydleli v tzv. "půlkruhu", odkud to bylo do školky pár metrů. Pod stromy babička věšela prádlo, děda tam občas hrával s chlapama mariáš.

S dědou se brali za války, 28. listopadu 1942. Možná svatbu uspíšilo i to, že ženy, narozené roku 1924, měly být při hitlerovské totální mobilizaci nasazeny k nuceným pracím v Německu.

Blog signály.cz k tomu poznamenává:

"V roce 1943 bylo třeba dalších lidí pro válečnou výrobu v říši, určen byl ročník 1924. Po zkušenostech minulých nasazených ročníků se však lidé vzepřeli a vymýšleli nejrůznější způsoby, jak nasazení zabránit – těhotenství, domluva s lékaři, předstírání těžké nemoci…nasazena nakonec byla jen asi čtvrtina mužů a žen z požadovaného ročníku."

Z Facebooku věnovanému Jubilejní kolonii (díky) jsem si vypůjčil fotografii ze 30. let minulého století. Je na ní oblouk ("půlkruh") a byla pořízena z té strany, kde babička Drahomíra bydlela (Jubilejní 47), když jsem tam chodil do školky. 

Jubilejní kolonie, oblouk (půlkruh). Fotografie ze 30.let 20. století. Tak "kolonku" babička zažívala jako dítě. Zdroj: Facebook

V současnosti Jubilejní 47 vypadá takto. Okna vlevo v přízemí byla od bytu, kde žila babička s dědou a kde jsem býval i já a chodil odsud pár kroků do školky.

Jubilejní 47 v Jubilejní kolonii v současnosti.

Myslím, že v roce 1970 se babička s dědou přestěhovali o pár set metrů dál, na ulici Zlepšovatelů. Tam bydleli do konce života.

Jubilejní kolonie pro mě dodnes zůstala zvláštním světem, byl jsem tam "přivítán na svět" v rámci tehdejších ceremonií "vítání občánků". Po rekonstrukci kolonie prosvětlela. Rád se tam vracím.

Jubilejní kolonie - svět mé babičky - o rekonstrukci. Šipky označují okna bytu v č. 47. Zdroj: Facebook ÚMOb Ostrava-Jih.

Slezská a polská krev

Když se podíváte zde, zjistíte, že jsem se v rodokmenu babičky Drahomíry zatím daleko do minulosti nedostal. V rodokmenu Tomisů řeším jisté zapeklitosti. 

Mám však doloženu historii tří Františků. František Tomis, babiččin otec se narodil ve Vítkovicích. Jeho táta, také František (Franz), byl ve Vítkovicích hutníkem. První ze tří Františků v řadě (pradědův děd), pocházel z Velkých Kunčic (Kunčic nad Ostravicí, dnešní Ostravy-Kunčic), kde byl mimo jiné stodůlním. Starší doložená historie rodu Tomisů se odvíjí v Kunčicích, Vratimově a Rakovci (nyní součást Řepiště), tedy ve Slezsku.

Mateřská linie babičky Drahomíry, rodina Aniolů, má kořeny v Polsku. Aniol je polsky "anděl". Cesta za Anioly by nás zavedla do obce Stary Wiśnicz v malopolském vojvodství. Autem přes Gliwice je to asi 220 km a 2,5 hodiny cesty. Ještě teď tam Aniolové bydlí. O pátrání v matrikách jsem se tam ale nepokoušel. Děd od Drahomíry, František Aniol (*1874) si ve Wiśniczu 14.2.1898 bral Marii Adamczyk (*1872). Těžko říct, jak se rodiny navštěvovaly a jak či zda vůbec si Drahomíra užila svých prarodičů. Její maminka Emílie se narodila už v Hrabůvce, 38 dnů po přelomu století. Když jsem při psaní této vzpomínky kontroloval stránku matriky se zápisem o narození prababičky Emílie, na něco jsem přišel...

Tajemství dvou stran matriky z roku 1900

Tajuplný je pohled na zápis v matriční knize z Hrabůvky, kde se narodila Emílie, matka Drahušky.

Náhled celých dvou stran matriky. Zdroj. ZA Opava. Římskokatolická fara Hrabůvka, matrika N (1888-1902), sign. č. MO III 7, inv. č. 8737, fol. 232-233.

Narození Emílie Aniolové je zaznamenáno ve čtvrtém zápisu vpravo, dne 8.2.1900. 

Vlevo, v prvním zápisu je u data 5.2.1900 zaznamenán Eduard Karel Friedel, se kterým mám společné předky. Je to můj třetí bratranec, dvakrát posunutý. Pro zajímavost, zde je mužská linie jeho rodu. 

• Eduard Karel Friedel - viz. obrázek v matrice výše (N 5.2.1900, Hrabůvka 14)
• Eduard Friedel (25.9.1870, Zábřeh 1 - ???) - můj druhý bratranec, 3x posunutý
• Valentin Friedel (1824 - ???)
• Wenzel (Václav) Friedel (14.1.1797, Polanka 162 - ???)
• Joseph Friedel (7.3.1765, Polanka - 16.4.1826, Polanka) - můj přímý předek
• Andreas Fridel (17.11.1735, Polanka - 20.10.1797, Polanka) - můj přímý předek
• Mathias Fridel (??? - ???) - můj přímý předek

Díky babičko! Otevřené strany jedné matriční knihy z roku 1900, odhalily odlesk stopy dvou rodů, které se za dalších 62 let měly spojit ve svátostí svatby jejich zástupců a potomků - mých rodičů!

Anděl

Za života babičky Drahy jsem o jejich předcích věděl pramálo. Kdo ví, co znala ona sama. Jako malý kluk jsem u Tomisů slýchával "polsko-německo-hrabůvkovské nářečí". Slýchával jsem jméno Aniol, a také jsem byl u "tety" v Polsku.

Vím, že se díky babičce Drahomíře mohu chlubit tím, že mi v žilách koluje i polská krev. Byla přece také trochu anděl (aniol).  A vychovala mou mámu!

Zemřela 9.3.1997. A vlastně... je andělem i teď.