7.9.1848 - Kdo z předků se dočkal zrušení poddanství?

Tento příspěvek se týká významného milníku v dějinách našich předků - přijetí zákona o zrušení poddanství. Stál za ním mladičký poslanec ze slezského Úvalna.

7.9.1848 bylo zrušeno poddanství

Poddanství (nevolnictví) byla povinnost poddaného člověka, kterou měl vůči vrchnosti, státu a církvi. Tato povinnost držitelů usedlostí zahrnovala peněžní ourok, robotu (práci) a odvádění naturálních dávek (většinou obilí).

V Rakouském císařství bylo poddanství zrušeno přijetím zákona dne 7.9.1848. Iniciátorem, propagátorem a navrhovatelem zákona, který se v ten den podařilo prosadit, byl nejmladší poslanec Říšské rady, tehdy 24 letý Hans Kudlich.

Zápis narození Hanse (Johanna) Kudlicha 25.10.1823 v Úvalnu. Zdroj: ZA Opava, Archivní Vadamecum, inv. č. 1024, sign. Kr XV 4, folio 86.

Narodil se v roce 1823 ve vsi Úvalno (tehdy Lobendorf) u hraniční řeky Opavy, která byla v té době státní hranicí s Pruskem. Hans (Johann) byl nejmladším ze sedmi sourozenců. Studoval na opavském gymnáziu, pak na právnické fakultě ve Vídni. Jeho studia přerušil "revoluční" rok 1848. Při jedné z demonstrací před vídeňským zemským sněmem byl 13.3.1848 pobodán bajonetem. Vrátil se domů léčit, avšak rychle se stal hrdinou. V následných volbách do ústavodárného sněmu byl Hans Kudlich zvolen vůbec nejmladším poslancem. Již 26.7.1848 navrhl úplné zrušení všech poddanských povinností. Dne 7.9.1848 parlament jeho návrh odsouhlasil a zrušil poddanství, roboty i desátky.

Hans Kudlich přispěl ke zrušení nevolnictví více než 14 miliónů sedláků v celé habsburské monarchii. Vypořádání probíhalo zhruba do roku 1851. Více si o tomto vystudovaném filozofovi, právníkovi a lékaři přečtěte např.na webu obce Úvalno, kde je ke stažení i šestistránkový doplňující dokument.

"Nechť říšský sněm prohlásí: Od nynějška se ruší poddanské vztahy včetně všech z toho pramenících práv a povinností, s výhradou definice, zda a jakým způsobem bude poskytnuto odškodnění."

(Hans Kudlich, 28.8.1848 v závěrečné řeči)

V roce 1851 byl Hans Kudlich v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti Královským bavorským soudem, později i ve Vídni. V roce 1953 se oženil a odcestoval do Spojených států amerických.

Hans Kudlich (1823-1917)

Rok 1848 v mém rodokmenu

Kdo byli mí předci a příbuzní, kteří prožívali revoluční rok 1848 a dožili se zrušení poddanství? Kdo se narodil jako první, formálně "svobodný", po přijetí zákona o zrušení poddanství? Na tyto otázky jsem hledal odpovědi v databázi více než 2 700 jmen v My Heritage.

Tady je výčet manželských párů mých přímých předků, které žily v revoluční době roku 1848 a dočkaly se vyhlášení zákona 7.9.1848 (v závorce je rok, v němž byli manželé oddáni). Jsou zde i manželské páry, jež patřily v mém rodokmenu mezi první svobodné sezdané.

• Valentin Friedel a Marianna Pavlík (O 1821)
• Polanka

• Georg Rozehnal (vdovec) (O cca. 1828-29)
• Uhřice

•  Florian Valášek a Kateřina Macík (O 1833)
• Lhota (u Hrabyně)

• Valentin Dluhoš a Marianna Dluhoš (O 1837)
• Polanka

• Franz Krejčíček a Johanna Sýkora (O 1838)
•  Stará Bělá

• Josef Hudec a Cecílie Adamec (O 1840)
• Uhřice

•  Martin Juroška a Barbora Kafka (O 1845)
• Prostřední Bečva

• Jan Tovaryš a Marianna Farek (O 1847)
• Hutisko

•  Jan Křístek a Barbara Balcar (O 1848)
• Krmelín 
• V únoru 1850 se jim narodilo v Krmelíně první dítě, ale v Krmelíně sezdání nebyli. Svatbu se mi doposud nepodařilo najít. Možná se zde skrývá první svatba mých předků po zrušení poddanství.

 ______________________________________________

• Franz Tomis a Barbara Hrdý (O 1852)
• Rakovec

• František Zetocha a Barbora Janíček (O 1854)
• Prostřední Bečva

• Paul Kachtík a Marianna Vaněk (O 1855)
• Liptál/Prostřední Bečva

• Vincenc Holubek a Maria Anna Valášek (O 1859)
• Hlučín

Pokud jde o jednotlivé předky a příbuzné, v mé otcovské rodové linii se jako poslední poddaný narodil Antonín Friedel (*29.5.1843 - †3.4.1875) a prvním "svobodně" narozeným byl jeho syn, také Antonín Friedel (*12.10.1871 - †31.3.1935), můj praděd. 

Z přímých předků mimo mužskou otcovskou linii je poslední narozenou poddanou Anna, roz. Dluhoš (*6.1.1847 - †18.10.1908), manželka výše zmíněného Antonína Friedela (*1843). Shodou okolností šlo o praprababičku, o níž jsem psal v minipříběhu Touha jménem František, který sdílela spolu se svým druhým manželem Františkem Poláškem.

Z dalších příbuzných v mém rodokmenu, se jako poslední před 7.9.1848 narodil chlapec s příjmením Rozehnal, a to 18.8.1848. Paradoxně v matrice nemá zapsáno křestní jméno, ani kmotry. Je tedy možné, že šlo o mrtvorozené dítě.

Narození chlapce u Rozehnalů v Uhřicích 93, dne 18.8.1848. Otec Josef Rozehnal, matka Terezie, roz. Hrdý. Zdroj: MZA Brno, sign. 5298, matrika Uhřice, str. 3/142.

Prvním svobodně narozeným přímým předkem mimo mužskou otcovskou linii byla moje praprababička Marianna, roz. Kroupa, narozená 12.3.1849 v Dambořicích. V roce 1869 se provdala za Josefa Panáčka. 

První svobodně narozený jiným příbuzným v rodokmenu byla Albína, dcera Viktorina Friedela a Matyldy, roz. Neuwirth. Albína se narodila 5.2.1849 v Polance. Bohužel zemřela v roce 1852.

Předků a příbuzných, kteří prožili dobu zrušení poddanství je v mém rodokmenu mnoho - ve Slezsku, na Valašsku a na Moravě. Řada z nich jistě mohla poté svobodně hospodařit na pozemcích, které byly mapovány pro tzv. Stabilní katastr, jak jsem o něm psal v jednom z předchozích příspěvků. Zda, komu a jaké štěstí jim přinesl osvobozující zákon, navržený a prosazený Hansem Kudlichem, to si mohu jen domýšlet.

Tip na výlet

30.8.2015, poslední prázdninovou neděli, jsme se s manželkou do Úvalna, rodiště Hanse Kudlicha vypravili. Původně jsme výlet plánovali na neděli 6.září, ale udělali jsme dobře, že jsme jeli o týden dřív. Bylo skvělé počasí. Rozhledna v Úvalnu nabízí krásný rozhled do širého okolí i mnoho informací o Hansi Kudlichovi.

Na rozhledně Hanse Kudlicha, 30.8.2015. Zdroj: vlastní foto.

Původní rozhledna byla v Úvalnu otevřena 21.9.1913, ještě za života Hanse Kudlicha. Oficiálně měla název "Památník osvobození od roboty - rozhledna Dr. Hanse Kudlicha". V mauzoleu rozhledny je uložena urna s ostatky Hanse Kudlicha a jeho ženy Luisy. Byly zde převezeny 11.10.1925.

Fotografie z naší návštěvy rozhledny si můžete prohlédnout ve fotoalbu zde (Zonerama).

Sbíráte-li turistické vizitky, ta z Kudlichovy rozhledny má č. 1555. Na fotce je spolu se vstupenkou a pohlednicí.

Turistická vizitka, pohlednice a vstupenka na rozhlednu.

Vůbec jsem netušil, jak velké množství je památných míst, upomínajících Hanse Kudlicha. Jak v České republice, tak v Rakousku, Německu i jinde v zahraničí. Mnoho podrobností o nich najdete na webu, který je osvoboditeli sedláků věnovaném - http://www.hans-kudlich.cz.

Dovolil jsem si také napsat poděkování do knihy návštěvníků rozhledny.

Kniha návštěv, 30.8.2015

Hans Kudlich byl mladým, odvážným iniciátorem. Půda pro uvolnění robotyjiž byla částečně připravena josefinskými reformami. Domnívám se, že to ani v nejmenším neubírá z jeho zásluh a studentského nadšení. Jeho život a dílo zasluhují obdiv.

Ti, kdo nepamatují minulost, jsou odsouzeni ji znovu opakovat. 

George Santayana (*1863 - †1952), The Life of Reason (1905)

Za 100 let do dalšího "poddanství"

Hans Kudlich se nedožil vzniku Československa. Zemřel v USA 10.11.1917. Tři dny před jeho smrtí, 7.11.1917 započal v carském Rusku převrat, který nás svými tragickými důsledky, necelých 100 letech od Kudlichovy úspěšné snahy osvobodit sedláky od poddanství, opět do nesvobody uvrhl. Bohužel už nešlo pouze o "robotu, peníze či naturálie". Ve škole jsem se o ruském převratu z roku 1917 učil, že byl Velkou říjnovou socialistickou revolucí, o druhém, československém, v roce 1948, že byl Vítězným únorem. O Hansi Kudlichovi jsem se ve škole neučil nic...

Všichni mi lhali, všichni mi lhali,

blázna si ze mě dělali.

Přede mnou citem se rozplývali, 

za zády se mi vysmáli.

František Gellner (*1881 - †13.9.1914 na Haličské frontě), úryvek - Radosti života (1903)

Doplňující zdroje informací k Hansi Kudlichovi [cit. 2015-09-06]:

• KLADIWA, P., POKLUDOVÁ, A.: Hans Kudlich (1923-1917). Cesta života a mýtu. 1. vyd. Ostravská Univerzita: Ostrava, 2012. 376 s. ISBN 978-80-746-4159-6.

Obal knihy o Hansi Kudlichovi.

• http://www.hans-kudlich.cz
• http://www.uvalno.cz/kudlich/d-1057
• http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/438633
• http://epochaplus.cz/?p=9523 
   

Ján Tarčák (1. část) ...se narodil 2.9.1877 pod Vysokým Grůnikom

Před 138 lety se narodil Ján Tarčák, praděd mé manželky Hany. Nejsou to žádné "kulatiny", nač však čekat s příběhem, který se odehrál dávno a pro Jána skončil před necelými 100 lety, během 10. bitvy na řece Soče/Isonzo. Pro mě příběh pokračuje v Hančině životě, je to kus jejich kořenů.

K příběhu nám výrazně pomohl Tono Kutliak, náš nový známý a kamarád, s nímž jste si mohli přečíst krátký rozhovor v minulém příspěvku.

Vzhledem k aktuálnímu dynamickému vývoji situace kolem vojenského hřbitova ve slovinské Bukovici, jsem se rozhodl rozdělit příspěvek na dvě části. První část (právě čtete) zachycuje narození Jána Tarčáka a záhadu místa "Vysoké". Druhá se týká Velké války a smrti Jána Tarčáka na italské frontě.

Ján Tarčák a Vysoké

Ján Tarčák se narodil 2.9.1877 Jánu Tarčákovi a Anně, rozené Šutvaj. Pokřtěn byl o den později. V matričním zápisu na FamilySearch, je jako místo narození zapsáno Vysoké 265.

Zápis o narození Jána Tarčáka (Joannes Tarcsak), Vysoké 265. Zdroj: FamilySearch (record-image_TH-1942-22635-25074-86)

Byla to pro mě "od stolu" neřešitelná záhada - najít, kde byla/je na Oravě obec nebo místo s názven Vysoké.

Jak jste asi postřehli z rozhovoru, záhadu místa narození Jána Tarčáka řešil Tono Kutliak při pátrání po padlých z 1. světové války v Oravské Polhoře a dalších třech okolních obcích. S využitím starých map, GPS a své zarputilosti, se mu podařilo označit místa, kde stávala stavení (hájovny?) a bylo rodiště Jána Tarčáka. V červenci nás tam zavedl a ukázal zaměřovací kolíky. U jednoho je zachycena Hanka, symbolicky, jako pravnučka padlého Jána Tarčáka. Je to fotka přes propast více než jednoho století.

Manželka Hana v místech, kde se narodil v roce 1877 její praděd Ján Tarčák. Zdroj: vlastní foto, 22.7.2015

Tono Kutliak dokonce vyrobil fotomonáž ze starých fotek - fikci, jak mohlo vypadat rodiště Jána Tarčáka v hájovně Vysoké.

Fotomontáž hájovny, Vysoké. Zdroj: Anton Kutliak

Studujeme-li staré mapy, pak ta, ze 3. vojenského mapování (obrázek níže) uvádí název Visoka a pod ním Omáscaci. To je území, kde byla stavení na Vysoké. A vysvětlení?

Výřez mapy 3. vojenského mapování (1869-1887). Patrné je "území" Omastyaků a Lachovců. Zdroj: http://mapire.eu

Annu, rozenou Omystyak (dnes příjmení Omasta) narozenou ve Vysoké si 13.2.1849 vzal za manželku Ondrej Tarčák z Polhory. V roce 1851 se jim (ještě v Polhoře) narodil Ján Tarčák, později zřejmě hajný, otec našeho padlého hrdiny. Domnívám se, že právě tento sňatek přivedl rodinu Tarčáků pod Vysoké. 

Pro lepší přehled je zde sled tří generací Tarčáků podle zjištění z matrik na FamilySearch a v oravské Rabči. Naději na dalších pár podrobností k Ondreji Tarčákovi a jeho rodičům snad skýtá archiv v Bytči.

• Ján Tarčák (*2.9.1877, Vysoké - †18.5.1917, Vrtojba, Slovinsko)
• manželka Anna (*24.6.1876, Polhora - †28.11.1909, Polhora), roz. (Ján) Hrubjak 
• manželka Mária (*7.1.1885, Polhora - †27.2.1960, Polhora), roz. (Ján) Gracík

• Ján Tarčák (*25.5.1851, Polhora - †???)
• manželka Anna (*1856, Lehotka - †???), roz. (Ondrej) Šutvaj

• Ondrej Tarčák (*??? - †???)
• manželka Anna (*??? - †???), roz. Omastyak (O 3.2.1849)

Matriční zápis oddávek Ondreje Tarčáka a Anny Omastyak z Vysokého, 3.2.1849. Zdroj: FamilySearch.

Jak obrázek "podvrší" pod kopcem Vysoké vypadá dnes? Zde je fotografie z naší návštěvy.

Pohled směrem na Vysoké (srovnejte s fotomontáží Tona Kutliaka). Zdroj: vlastní foto, 22.7.2015

Polohu Vysoké (č. 265, rodiště Jána Tarčáka) na turistické mapě ukazuje obrázek. Hviezdoslavova hájenka, o níž bude řeč, je na křížení žluté a modré značky.

Označení přibližné polohy rodného domu Jána Tarčáka v podvrší Vysoké. Zdroj. Mapy.cz

2 manželky a 4 děti Jána Tarčáka

Jak vidno ve stručném přehledu tří generací, Ján Tarčák se před odchodem do Velké války oženil dvakrát.

První manželkou mu byla Anna, z polhorského rodu Jána Hrubiaka. Svatba se konala 8.2.1904 v Polhoře. 

Dítětem "svatební noci" byla prvorozená dcera Anna (*20.11.1904), ve věku 17 let provdaná za sedláka Jána Vojtase z Polhory.

Druhorozenou dcerou Jána Tarčáka byla Sophia (Žofie), narozená 21.12.1906. "Babi Soňa", jak se jí říkalo, byla babičkou mé manželky. Její osud po odchodu z Oravy je nejasný. Vdávala se v listopadu 1936 v Ostravě-Vítkovicích, zemřela v roce 1987 v Ostravě.

Anna, první manželka Jána Tarčáka zemřela 28.11.1909. Vdovec Ján se podle matriky už v lednu 1910 oženil podruhé. Tak to chodilo, když se ovdovělí muži snažili zajistit svým malým dětem novou matku a péči. 

Druhou manželkou Jána Tarčáka byla Mária, z rodu Jána Gracíka z Polhory. Zdá se, že opět jako dítě svatební noci se 19.9.1910 narodila dcerka Mária, ovšem po několika hodinách zemřela.

Když jsme byli s Hankou letos 22. července v Oravské Polhoře, zjistili jsme na matrice, že Jánu Tarčákovi se ještě před válkou, 8.11.1912 narodil syn Ján. Od ženy Márie, dcer Anny a Sophie a syna Jána odcházel Hančin praděd po mobilizaci do války. Rodina se návratu manžela a otce nedočkala. Syn Ján zemřel v necelých 17,5 letech, 24.3.1930 v Oravské Polhoře.

Padlý Ján Tarčák tak zůstal bez mužských potomků. Jeho druhá žena Mária skonala v Oravské Polhoře 27.2.1960.

Romantická spekulace (rád ji budu šířit)

Už jste si v minulém příspěvku mohli přečíst Pozdrav Hviezdoslava z jeho hajníkovy ženy. Co se můžeme dočíst o inspiraci Hviezdoslava pro napsání této lyricko-epické básně? (Zdroj: zde)

"Keď Pavol Országh Hviezdoslav v roku 1879 prišiel z Dolného Kubína do Námestova, pravidelne chodieval na výlety do okolia a navštevoval aj neďaleké podhorské kúpele (pozn. LF - Slaná voda). 
    
Tu, pod Babou horou, našiel náš veľký slovenský básnik inšpiračný zdroj pre klenot slovenskej literatúry - lyricko-epickú skladbu Hájnikova žena. Do nej vložil seba, svoje zážitky, skúsenosti. Opis prírody, vrchov, lesov rozvíja základný princíp diela - kontrast hradu a chalupy, vzťah panského a ľudového. Život v hájovni i vôkol nej vykresľuje prostredníctvom mladého hájnika Lacha a jeho ženy Márie. Hviezdoslav sa s nimi spriatelil, navštevoval ich. Hájovňa na Podvrší stojí dnes v tej istej podobe a v takom istom prostredí, ako ju poznáme z tohoto diela.

Jak hniezdo v tesnu parutí

v úkryte košatého krovia:

v hôr neprehľadnom zákutí

chalúpka čuší hájnikova.

 

Hviezdoslavova hájenka, místo expozice Hajníkovy ženy.

Expozícia Hájnikovej ženy dokumentuje podmienky zrodu diela. Prispieva k umocňovaniu pocitov inšpirácie básnika najmä cez prírodnú scenériu. Približuje tvorivý zápas autora zmocniť sa literárnej látky..."

Také v expozici Hajníkovy ženy jsme se byli s Hankou podívat. Již výše uvedený obrázek ze 3. vojenského mapování, ukazuje "Lachovce" v místech, kde opravdu stojí nyní Hviezdoslavova horáreň.

V letech 1876 a 1877 je v matrice např. zapsáno narození tří dětí Jána Lacha a Anny Wedely ve Vysoké 263.

Vysoké 263. Zdroj: FamilySearch

Například v roce 1873 je v matrice zapsáno také narození Anny, dcery Jána Burdelyho a Anny Omastyak, a to ve Vysoké 264.  

Vysoké 264. Zdroj: FamilySearch

Z průzkumu matrik v 70. a 80. letech XIX. století mi vyplývá, že ve Vysoké se objevují tři čísla - Vysoké 263 (Lachovi), 264 (Burdelyovi/Omastyákovi) a 265 (Tarčákovi).

Logická spekulace (pro Hanku a mě emočně zabarvená), kterou Tono Kutliak naznačuje po poznání Vysoké je, že na návštěvy a pro možnou inspiraci chodíval Hviezdoslav (*2.2.1849, v Námestove působil v letech 1879-99) také pod Vysoké, do hájovny svého vrstevníka Jána Tarčáka st. (*25.5.1851), který ve Vysoké 265 žil od roku 1876, zřejmě do roku 1884. Odtud měl pravděpodobně i lepší výhled na Babí horu.

Kolem roku 1870 totiž muselo být z hájovny Tarčáků zpod Vysoké krásně vidět na Babí horu. Toto je pohled z louky v červenci 2015. Z Hviezdoslavovy hájenky na Babí horu příliš výhled není.

Pohled na Babí horu z louky na úpatí Vysoké. 22.7.2015. Zdroj: vlastní foto, 22.7.2015

Zatímco hájenka Lachovců (?) stojí, stavení ve Vysokém (263), 264 a 265 byla opuštěna. Pravda se někde vznáší, romantik ve mě "souhlasí" s touto Tonovou spekulativní hypotézou. Ján Tarčák otec se z Hviezdoslavem znali, možná spolu popíjeli pivo a možná Hviezdoslav choval na rukou malého Janka Tarčáka, našeho hrdinu příběhu... Rozhodně to nebyl pouze "monopol" současné hájenky s Hviezdoslavovou expozicí, kde se velký slovenský básník inspiroval.

Hajníkova žena byla v roce 1971 také zfilmována.

Ján Tarčák strávil pod Babí horou 37 let. V nejseverněji položené obci Uherska, sočásti Rakousko-Uherského mocnářství. Do doby něž do jeho života vstoupila v létě 1914 mobilizace... Ta už je součástí dalšího dílu.

Poděkování

Chci již v této první části příběhu Jána Tarčáka poděkovat dvěma lidem. 

Nejprve paní Ľudmile Iskierkovej, matrikářce Obecního úřadu v Rabči, za její vstřícnost, ochotu, rychlost i doporučení a nasměrování. Dva měsíce jsme si e-mailovali, pak došlo i na osobní setkání v Rabči. Díky ní jsem odhalil to, co se odehrávalo v Polhoře po roce 1906 a narození manželčiny babičky Sophie. Děkuji moc.

S druhým člověkem, kterému chci poděkovat už jste se seznámili. Tono Kutliak, mág Vysokého. Poskytl mi řadu dokumentů, věnoval s nám při návštěvě Polhory a nasměroval mě i na svého "parťáka" Jozefa Krúpu, který je nyní na cestě ze Slovinska, z návštěvy vojenského hřbitova v Bukovici. Tono Kutliak shodou okolností 30.8. oslavil narozeniny. Ještě jednou velká gratulace. 😊

Chlap z Oravy s romatickou duší - rozhovor s Tono Kutliakom (a Pozdrav od Hviezdoslava)

Na počátku byl e-mail

Na Antona Kutliaka mě upozornila paní matrikářka Iskierková z Rabči. Dala mi jeho e-mail v době, kdy jsem zjišťoval podrobnosti k rodokmenu maminky od mé manželky Hanky. Hančin praděd, Ján Tarčák z Oravské Polhory, padl v 1. světové válce. Bylo mi řečeno, že Tono se osudy padlých vojáků zabývá a inicioval vznik památníku v Rabči, vysvěceného v létě 2014.

Tak jsem mu napsal e-mail a spustila se lavina. V tom nejlepším slova smyslu. Spolu s Hankou jsme se s Tonom poprvé potkali ve středu 22.7.2015, u památníku v Rabči. Myslel jsem, že uvidím staršího pána, který čas tráví ponořen v literatuře a archivech. Velký omyl! Je to náš vrstevník, chlapisko. Má romantickou duši a encyklopedické znalosti o mužích, kteří jsou uvedeni na "jeho" památníku.

Hanka a Tono Kutliak před památníkem padlých z Velké války v oravské obci Rabča (22.7.2015).

Tono mi prostě učaroval na první pohled. Původně jsem myslel, že hned při prvním setkání natočím rozhovor, ale byl jsem tak fascinován, že na diktafon vůbec nedošlo. Tak jsme zorganizovali malé interview po mailu. Předtím, než se na blogu objeví příběh Jána Tarčáka.

Tono, velký dík za Tvou ochotu, vstřícnost a za to, co děláš.

Rozhovor s Tonom Kutliakom

1. Tono, čím se vlastně profesně zabýváš?

Pôvodne som vyštudoval Strednú poľnohospodársku školu, odbor "Mechanizácia poľnohospodárstva a lesníctva". Pracoval som v miestnom družstve na rôznych funkciách, od učňa až po hlavného mechanizátora. Od roku 1992 súkromne podnikám vo sfére služieb, vlastním autoservis. Zamestnanie sa mi stalo koníčkom a koníček zamestnaním. Momentálne mám zdravotné problémy, dal som si na rok pauzu. Históriu mám ako vedľajší koníček, "srdcovku"....

2. Z čeho vznikla Tvá myšlenka připomenout prostřednictvím památníku, padlé vojáky z Oravské Polhory a dalších tří sousedních obcí?

Bola to storočnica vypuknutia 1. svetovej vojny. Od svojho otca viem, že vojnový veteráni, medzi ktorých patril aj môj starý otec Jan Kutliak, chceli postaviť pamätník padlým. Mal stat pri notárskom úrade v Rabči. Pre rôzne príčiny sa ich plán nezrealizoval. Pátranie po padlých vojakoch naštartoval náš rodokmeň. Pri mene Jan Genzor/Gonšor, to je môj prastarý otec, som mal dotaz na nášho "kultúrneho" v obci, či nemá zoznam padlých z 1. svetovej vojny. Na moje počudovanie sa zistilo, že nemajú žiadne ucelene zoznamy. Všetky kroniky, a bolo ich dosť - obecná, komposesorátna, školská-obecná, školská-cirkevná a pasienkového hospodárstva - sa po 2. svetovej vojne záhadne stratili. Začínal som "na vode".

3. Kdy jsi prožíval nejkrušnější chvíle z celé fáze přípravy?

Zoznamy sa vyhliadavali ťažko, niečo mala Rabča, niečo Sihelné aj Rabčice, udaje boli nepresné. To bol prvý moment keď som to chcel vzdať. Ale vďaka J. Krupovi som sa dostal do VHA (Vojenský historický archiv). Potom to už bola "brnkačka", aj keď ťažká. Druhý moment nastal pri realizácii. Obec od toho dala ruky preč, bolo to finančno náročné. Rôzne vybavovačky to chceli pochovať, tak sme išli na vlastnú päsť. Milan Labudiak, Jan Herud, Juro Ratica, pan farár z Rabče a M. Zitniak boli za tým, že dielo sa podarilo.

4. Co Tě v průběhu pátrání po osudech vojáků a přípravě uctění jejich památky nejvíce překvapilo?

Najviac ma prekvapila ochota všetkých pracovníkov na úradoch a matrikách. Ked som im povedal čo vlastne mám za lubom, ochotne mi pomáhali. To bolo riadene priamo z nebies, vďaka patri tam.

5. Co ve věci padlých z Velké války v Oravské Polhoře, Rabči, Rabčicích a Sihelném zatím pro Tebe zůstalo nevyplněnou tužbou a přáním?

V cirkevnej kronike Račianskej farnosti sú približné počty padlých v 1. svetovej vojne po jednotlivých obciach: 

• Polhora - 80, máme 42
• Rabčice -72, máme 28
• Rabča a Sihelné - tam je stav o mnoho lepší. 

Pátranie nemáme ukončené, stále na tom intenzívne pracujeme. Túžbou je doplniť zoznamy a následne vydať knihu. Práce máme dosť.

Jména padlých z Oravské Pohory na pamětní desce památníku v Rabči, se jménem Jána Tarčáka. Zdroj: vlastní foto (22.7.2015).

6. Potkali jsme se před několika týdny kvůli Jánu Tarčákovi, místnímu rodákovi z Polhory, který padl v bitvě na Soče u slovinské Vrtojby. V čem je pro Tebe jeho příběh zvláštní?

Ján Tarčák je jedným z mála padlých, ktorý má kompletné údaje o úmrti, hlavne miesto posledného odpočinku. Má vlastný hrob. To bolo pre mňa potešujúce zistenie. Ale mňa zaujal miestom narodenia. To, že dnes vieme skoro všetko o Vysokom, je vlastne jeho zásluha, raz sa bude prepisovať história Hájnikovej ženy... (lyricko-epická báseň Pavola Országha Hviezdoslava)

7. Máš sám nějaké předky na seznamu padlých vojáků ze čtyř oravských obcí?

Jan Genzor je môj prastarý otec od mamy. Traja bratia Brejčákovci sú jeho bratranci. Jan Kutliak bol bratranec môjho starého otca Jana Kutliaka, ako aj Jozef Talaga. Keď sa zastavím pri pamätníku, môj zrak číta slovo "neznámi". Koľko je tam osudov, vždy sa za nich modlím.

8. Zdá se mi, že jsi velký fanoušek a patriot Oravy, co pro Tebe Orava představuje a znamená?

Orava je krásny kraj, taký panenský. A ta príroda! Nečudujem sa  Hviezdoslavovi,  že sa zamiloval a nielen do nej. Je to môj rodný domov, preto ho mám rád a nedám naň dopustiť.

Letecký snímek Oravské Polhory (2015). Zdroj: http://www.oravskapolhora.sk

Pozdrav (úvod Hviezdoslavovy "Hajníkovy ženy")

Abyste věděli, o jak "krásném kraji" Tono hovoří, zde je úvod Hajníkovy ženy, kde Hviezdoslav oslavuje oravský kraj pod Babí horou.

Pozdrav

(P. O. Hviezdoslav: Hajníkova žena)

Pozdravujem vás, lesy, hory,
z tej duše pozdravujem vás!
Čo mrcha svet v nás skvári, zmorí,
zrak jeho urknul, zmámila
lož, ohlušila presila:
vy k žitiu privediete zas,
vy vzkriesite, vy zotavíte,
z jatrivých vyliečite rán,
v opravdu priamom, bratskom cite
otvoriac lono dokorán,
a srdečnosť kde odveká,
kde nikdy nevyspela zrada,
bez dotazu, kto on, čo hľadá,
na lono to, hľa, v objem sladký
ramenom láskyplnej matky
pritúliac verne človeka...
Len okamih tam pobudnutia:
už mŕtvie bôľ, už slabnú putá,
zrak čistí sa, tlak voľneje,
i oživujú nádeje;
len jeden pokyn, zášum lesný,
len jeden horskej riavy skok:
a duša už sa ladí k piesni,
tkne sa jej bičík prečudesný —
a srdce hupká vozvysok;
len jedno orla skolotanie,
len jeden švihot sokola,
prez horu mužné zahvízdanie,
na holiach jeden záblesk vatry:
a nás už chváce povoľa,
duch už sa zažal, už sa jatrí,
plamenným krídlom šibe hor’,
jak v nebo naspäť meteor;
len chvíľka, ako vzdušný vlas
čo preletí nám ponad hlavu —
a už ju máme, myseľ hravú:
zmladenej duše prez dúbravu
tak strie sa, ako dúhy pás...
...Z tej duše pozdravujem vás!

Zdroj: http://zlatyfond.sme.sk/dielo/18/Hviezdoslav_Hajnikova-zena/1

Pavol Országh Hviezdoslav (1849-1921). Zdroj: Wikipedia