5. 4. 2017

Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "slezské" Ostravsko a okolí

Mapy a příprava stabilního katastru... První díl začal rokem 1827 v Uhřicích a Dambořicích. Druhý díl (byl rozložen do dvou článků) pokračoval rokem 1833 v Hutisku, na Solánci a na Prostřední Bečvě. I třetí díl "série" je složen ze dvou článků. Nejprve jsem se zabýval mapováním míst předků v "moravské" části Ostravska v roce 1833 a teď přichází závěr, týkající se "slezské" části Ostravska a okolí, kde vznikaly mapy pro stabilní katastr v průběhu roku 1836.

Slezská černá orlice je součástí znaku České republiky. Zdroj: Wikipedia (na státní symbol či symbol jednotky územní samosprávy se nevztahuje autorská ochrana). 

Slezsko - to "není jen tak"

Geograficky nejrozsáhlejší je "kořenový systém" rodičů mé babičky Drahomíry. V době před 180 a více lety, měli její rodiče předky na území dnešního Polska, v okolí Velkých Kunčic (Kunčice nad Ostravicí), Vratimova a Šenova a také na Hlučínsku a Kravařsku v tehdejším Pruském Slezsku (kde mapy k dispozici nejsou) i v Rakouském Slezsku.

Dostávám se k otázkám historického Slezska, "země neznámé".

"Stejně jako Skotsko není Anglie, tak Slezsko není Morava, a to ani ta severní. Jak je tedy možné, že mnoho (většina?) lidí toto buď zaměňuje nebo vůbec netuší, že Slezsko je jednou ze tří historických zemí, tvořících Českou republiku?" Tato prarafrázovaná věta z webu Matice Slezské mi "zní" v hlavě. Dokud jsem nepátral po kořenech, tak jsem Slezsko "neřešil". Teď si uvědomuj, jak málo o něm vím a jak je historie rodů neoddělitelná od historie (ú)zemí.


Výřez mapy Pruského Slezska (1890), kde řeka Opava (mezi Ostravou a Opavou) byla "hraniční řekou". Její levý břeh (severní) byl již mimo mapování, které probíhalo v rakouské části Slezska v roce 1836. Zdroj: Wikipedia

"Prajzská", tedy Hlučínsko, bylo součástí Pruského Slezska, kde žili mí předci a zároveň složitým územím až do 2. světové války i po ní (vysídlení, dvojí občanství apod.). Mezi obcemi, které se zde nacházely a žili tam mí předci patří např. Kravaře, Kouty či Hlučín.

Hlučínsko a hlučínské obce. Zdroj: Wikipedia

Dosud jsem např. nevypátral kdy přesně a kde se uskutečnila "klíčová" svatba rodičů mého praděda Františka Tomise. Jeho otec se narodil 11. srpna 1855 v Kunčicích (Velké Kunčice, Kunčice nad Ostravicí) a jeho matka Marie, rodem Vincenc Holubek, se narodila 8. prosince 1859 v Hlučíně. Zřejmě se brali roku 1882, ale kde konkrétně to nevím. Do roku 1891 žili v Malých Kunčicích (dnes Kunčičky, součást Ostravy), od roku 1892 ve Vítkovicích, kde se narodil v roce 1899 můj praděd. Měli celkem 11 dětí. Jaká však byla jejich historie?

Okrajem Velkých Kunčic protékala řeka Ostravice, která byla také historickou hraniční řekou mezi Moravou a rakouským Slezskem. I proto je MY ROOTS a hledání kořenů "dobrodružstvím na moravsko-slezském pomezí".

Výřez mapy (Horního) Slezska z roku 1746. Friedelovi již byli v té době usazeni přes 10 let v Polance (Bohlanka, hvězdička dole vlevo). Tomisovi o 100 let později žili ve Velkých Kunčicích (Gross Kuntzendorf, hvězdička vpravo). Další část předků (Valášek, Vilášek, Holubek apod.) žili na Hlučínsku a Kravařsku. Zdroj: Slezská Wiki

Jak tomu všemu rozumět? Historická zkratka

Slezsko je historickým územím, které od roku 1335 do roku 1742 bylo součástí zemí Koruny české. Od uvedeného roku je pak rozděleno na několik částí s proměnlivým rozsahem a právním postavením, patřících k různým státům.

V roce 1724 se císaři Karlu VI. narodila Marie Terezie, jeho nejstarší dcera. Ještě předtím v sedmi měsících zemřel císařův syn Leopold a dalšího syna už Karel VI. opravdu nezplodil. Měla tedy být v nástupnictví uznána tzv. Pragmatická sankce. V roce 1740, po smrti Karla VI. však proti nástupnictví vystoupil pruský král Fridrich II. To byl důvod, proč v letech 1740-1748 proběhly tzv. "slezské války". Jejich výsledkem bylo, že nástupnictví Marie Terezie bylo uznáno, ovšem za cenu ztráty většiny Slezska. Jižní část Slezska (= Opavsko), zůstalo pod habsburskou kontrolou, ovšem bez Hlučínska a Těšínska. Toto habsburské území se nazývalo České Slezsko, po roce 1849 Rakouské Slezsko. Zbytek Slezska se stal roku 1842 (tzv. Vratislavský mír) Pruským Slezskem. Byl to stav, který trval do roku 1919 a pak mezi léty 1938-1945. 

V roce 1919 došlo k rozdělení Pruského Slezska na provincie Dolní Slezsko (Wróclaw) a Horní Slezsko (Opole). Po 1. světové válce (a pádu Německého císařství) se na základě referenda jižní část hornoslezského okresu Ratiboř (již zmíněné Hlučínsko), stalo součástí Československa. 1. dubna 1938 bylo Slezsko opět sjednocena do jedné provincie. Od roku 1941 do konce války byla provincie Slezsko opět rozdělena na Dolní a Horní Slezsko. Není jednoduché se v tom vyznat.

K této stručné souhrnné "odbočce" jsem v české Wikipedii využil následující hesla:

Ještě se k tomu tématu vrátím... ve Slezských válkách.

František Tomis - Velké Kunčice

Stopy po předcích mého praděda Tomise se hledají velmi obtížně. Hledat bylo třeba v Kunčicích nad Ostravicí, Vratimově, Šenově, Řepišti, Rakovci a okolí. Matriky se bohužel nedochovaly, k dispozici jsou naštěstí opisy z let 1835-1893. Před touto periodou pouze do roku 1785.

Roky 1785-1835 (50 let) chybí. To je mnohem delší perioda (která může zahrnout až dvě generace), než v případě chybějících matrik pro Uhřice a Dambořice na Kyjovsku. Proto je nalezení kontinuity rodu v takovém případě obtížně doložitelné.

Kolem roku 1750 lze Tomise zachytit v Lipině, Radvanicích a Vratimově.

Podle mapy stabilního katastru, je ve Velkých Kunčicích identifikovatelný (vypsaným příjmením) pouze František Tomis, Kunčice č. 9. Byl původně z Bartovic, syn Václava Tomise, do Kunčic se přiženil sňatkem s Rosinou, dcerou Jiřího Lipiny.

Ve Velkých Kunčicích měl drtivou většinu pozemků ve správě Anton Skrbenský, svobodný pán ze Hřiště. Narodil se 1. ledna 1791 v Šenově a byl posledním rodovým majitelem šenovského panství, které prodal v roce 1867.

Případ tohoto Františka Tomise uvádím i z toho důvodu, že je zde možné vidět, kde ono místo bylo při znázornění na dnešní mapě. K pozemku existují i zápisy v pozemkové knize.

Kunčice č. 9, kde žil "jiný" František Tomis na třech mapách (skici 1836, císařském otisku 1836 a ÚAZK 2017). Zdroj: ÚAZK

Nejblíže roku mapování (1836) lze najít v matrikách pár Jan Tomis a Marianna (roz. Pavlík) v Kunčicích č. 40 a Jiří Tomis a Marianna (roz. Konopka) v Kunčicích č. 50. Byly to domky obklopené pozemky svobodného pána Antona Skrbenského ze Hřiště. Oběma manželským párům se v roce 1841 narodily děti.

František - to bylo u Tomisů "rodové" křestní jméno. František byl můj praděd, jeho otec, děd a pravděpodobně i praděd. A řada dalších Tomisů. V případě mnou hledaného Františka mohu z kusých matričních střípků doložit, že 5. října 1852 se František Tomis (*1816) v Rakovci oženil s Barborou, dcerou Jana Hrdého. Měli osm dětí, od roku 1852, zanedlouho po svatbě, se jim podle opisů matrik rodily v Kunčicích č. 30. Františkův starší bratr Jan Tomis (*1812) si pravděpodobně za ženu vzal sestru Barbory. Rok narození je odpočtený věk při zápisu sňatku v Rakovci (č. 18). Spadá bohužel do období nedochovaných matrik.

Opis matriky zachycuje oddávky Františka Tomise (č. 18) a Barbary Hrdy (Rakovec č. 12) v Rakovci. Dnes je Rakovec součástí Řepiště. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 3078a, sign. SO VI 1, online zde.

Jan Hrdý žil v Rakovci č. 12 a je zachycen na indikační skice z roku 1836. Na dnešní mapě je to kolem ulice Nad Datyňkou, v blízkosti křižovatky s ulicí Lipová. Tyto cesty jsou patrné i na indikační skice.

Rakovec č. 12, kde žil Jan Hrdý, otec Barbary, která byla nevěstou Františka Tomise (viz. oddávky z roku 1852). Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Rakovec - původně Rakowetz (Rakowec) - 1836.

Kam však patřilo číslo 18 (ženich) mi není jasné. Už v roce 1835 se zde narodila dcera Janu Tomisovi, bratru Františka Tomise, ale na indikační skice z roku 1836 jsem v Rakovci č. 18 nikde nezaznamenal. Na indikační skice z roku 1836 se v Rakovci vyskytují pouze čísla domků a pozemků 1-17, číslo 18 zde (ještě) není. (?)

Naopak domek v Kunčicích s číslem 30 na indikační skice najít možné je. V matrikách se často toto číslo vyskytuje, bydlelo zde mnoho lidí a rodin. František Tomis (manžel Barbary Hrdý) byl panským stodůlným. Zřejmě hlídal panské stodoly. Domek byl obklopen panskými pozemky, takže je možné, že zde byli "ubytováni" ti, kdož pracovali na panském či pro Antona Skrbenského, svobodného pána ze Hřiště.

Pokud jste během týdne (27.-31.3.2017) sledovali Facebook MY ROOTS, víte už, kde to místo je.

Kunčice Velké Kunčice) č. 30 na indikační skice z roku 1836. Od roku 1852 na tomto místě (zřejmě jako domkař) žil František Tomis a jeho manželka Barbara. Narodil se zde i můj prapraděd, také František Tomis. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Kunčice nad Ostravicí - původně Gross Kunzendorf (Welke Kuncice) - 1836.

V širším kontextu vidíte vpravo od místa, kde žil praprapraděd František Tomis pozemky, na nichž o 110 let po katastrálním císařském mapování, byla vybudována (a zhruba 100 let po svatbě Františka Tomise s Barbarou Hrdý uvedena do provozu) tehdejší Nová Huť Klementa Gottwalda, zdroj znečištění ovzduší široko daleko. Nyní jsou to hutní provozy firmy ArcelorMittal Ostrava, s nově instalovanou technologií odprášení, která dokázala snížit na Ostravsku emise prachu na minimum..

 Na Facebooku MY ROOTS jsem 3.4.2017 sdílel fotografickou momentku z budovatelských dnů stavby. Jméno komunistického zločince vystřídalo jméno indického podnikatele. Původně výstavba Nové Huti započala v roce 1942 za "protektorátu", kdy šlo o říšské závody Hermana Göringa, tedy dalšího zločince, po němž byly dočasně pojmenovány železárny ve Vítkovicích. To jsou paradoxy ducha místa, kde byla v roce 1836 pole "bezejmenných" Josefa Košackého, Jana Kroupy, Jana Šumbery, Jana a Josefa Mikeskových, Jana Šodka a dalších. Samozřejmě také svobodného pána Antona Skrbenského ze Hřiště.

Červeně je označeno číslo 30 v Kunčicích, zeleně pole, na nichž více než 100 let po vzniku indikační skici začalo budování hutních provozů. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Kunčice nad Ostravicí - původně Gross Kunzendorf (Welke Kuncice) - 1836.

Současný průmyslový "cvrkot" části bývalých Velkých Kunčic ve Slezsku, kde žilo několik rodin Tomisů, dokládá letecká mapa a pohled na huť.

Letecký pohled na areál ArcelorMittal a.s. s vyznačením místa, kde se narodil a vyrůstal mezi roku 1855-1882 můj prapraděd František Tomis. Zdroj: Mapy.cz

František Tomis se narodil 11. srpna 1855 jako dvojče, spolu s bratrem Karlem. Karel ovšem zemřel po necelých dvou měsících. Jeho otec byl zmíněným stodůlným.

Narození dvojčat (zwillinge)- Karla a Františka - otci Františku Tomisovi a Barbaře, roz. Hrdý, 11. srpna 1855 v Kunčicích (zde č. 31, ale Karel zemřel v č. 30, kde se rodily, popř. umíraly všechny další děti Františka a Barbary). Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 3078a, sign. SO VI 1, online zde.

Byl to jeden z dalších mnoha případů, kdy se rodiče následující děti snažili pokřtít stejným jménem, jako již zemřelé dítě a ukázalo se to jako "prokletí". U Tomisů dali jméno Karel ještě synům narozeným 4. srpna 1860 (zemřel po měsíci) a 16. listopadu 1861 (zemřel po 8 dnech).

Praděd František Tomis byl jediný z pradědů, kterého si pamatuji. O to víc mě mrzí, že pro nedostupnost matrik nemám jasno o jeho kořenech.  Z následující mapy lze usoudit, že "ohniskem" příjmení Tomis je Ostravsko. V matrikách najdete také příjmení Tomík, Tomáš, Tomeš apod., tedy společný základ příjmení Tomáš. To je podle prof. Moldanové osobní jméno aramejského původu a znamená dvojče či blíženec. Na případu prapraděda Františka a jeho dvojčete Karla se to "potvrdilo".

Současná lokalizace výskytu příjmení Tomis. Zdroj KdeJsme.cz.

Pro případnou dokumentační rekapitulaci, uvádím přehled dětí, narozených Františku Tomisovi a Barbaře Hrdý po jejich svatbě 5. října 1852.
  • Antonín Tomis (*5.12.1852, Kunčice č. 30 - † ???)
    • V roce 1877 se oženil (Kunčice č. 30) s Filoménou, dcerou Josefa Durčáka (vdovou po jistém Metzovi).
  • František Tomis (*11.8.1855, Kunčice č. 31 - †20.5.19091, Vítkovice č. 70)
    • Můj prapraděd, který se oženil s Marií Holubek z Hlučína. To je svatba, kterou se mi nedaří najít.
  • Karel Tomis (*11.8.1855, Kunčice č. 31 - †4.10.1855, Kunčice č. 30)
    • Dvojče Františka, první Karel, který v útlém věku zemřel.
  • Jan Tomis (*9.5.1858, Kunčice č. 30 - † ???)
  • Karel Tomis (*4.8.1860, Kunčice č. 30 - † 13.9.1860, Kunčice č. 13)
    • Druhý Karel, který zemřel v útlém věku.
  • Karel Tomis (*16.11.1861, Kunčice č. 30 - †24.11.1861, Kunčice č. 30)
    • Třetí Karel, který zemřel v útlém věku.
  • Marianna Tomis (*24.10.1864 - † ???)
  • Emilie Tomis (*6.7.1866, Kunčice č. 30 - † ???)

V případě Tomisů jsem vkládal naděje do map, právě proto, že nejsou dostupné matriky.  Naděje se nepotvrdily, Tomisovi byli spíše nádeníky a domkaři, nebyli to sedláci jejichž pole by bylo možné na mapách najít.

Pravý břeh Ostravice - Slezsko, na jehož území se tříštily osudy Tomisů, z nichž povstal můj praděd František. Zdroj: ÚAZK.


Florián Valášek - Lhota (Háj ve Slezsku)

Od pravého břehu Ostravice se přesuňme na pravý břeh Opavy, řeky, která tvořila hranici mezi Pruským a Rakouským Slezskem. Jak píše pra-sestřenice Ludmila Hořká ve své knize Doma, byly to dvě země, ale žili zde jedni lidé - Moravci.

Z rodové větve matky mého praděda Františka Tomise mohu při mapování doložit pouze Floriána Valáška. Jeho rodný domek ve Lhotě č. 3 stával blízko mlýna. Dodnes je to adresa s číslem popisným 3. Zde se Florián Valášek narodil otci Valentinovi a matce Veronice, rozené Musálek/Mušálek.

Lhota č. 3 na současné mapě. Ulice K mlýnu budí podezření... Zdroj: Mapy.cz

V domku č. 3 ve Lhotě žil dále s rodinou Floriánův starší bratr František, který byl prvorozeným synem.

Lhota č. 3 na indikační skice. Zde se 17. listopadu 1799 narodil Florián Valášek. Při mapování v roce 1836 patřil dům staršímu bratru Floriána, Františku Valáškovi. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Lhota - původně Ellgoth (Lhota) - 1836.

Kde se Florián Valášek "usadil" není úplně jasné. Při narození jeho dětí je v matrice pokaždé zapsáno jiné stavení...
  • Svatba Floriána Valáška s Kateřinou Macík se konala ve Lhotě č. 6.
  • První dítě, dcera (a můj předek) Maria Anna se narodila 27. dubna 1834 ve Lhotě č. 15.
  • Další dcera, Josefa, se Floriánu Valáškovi a Kateřině narodila 16. ledna 1836 ve Lhotě č. 16. To byl rok, kdy probíhalo ve Slezsku katastrální mapování.
  • Syn Josef se Valáškům narodil 4. října 1837 ve Lhotě č. 14.
  • Dcera Magdalena se narodila 25. prosince 1840 ve Lhotě č. 25 a zemřela v roce 1852 ve Lhotě č. 3.
  • Florián Valášek zemřel 18. února 1852 ve Lhotě č. 7.
  • Floriánova manželka Kateřina zemřela 1. července 1855 ve Lhotě č. 26.

Lhota byla malinká, šlo ve všech případech o blízko sousedící chalupy. Z pohledu místa je to v podstatě jedno. Podle jedné poznámky z rodokmenu MyHeritage, propojeného SmartMatch, byl Florián Valášek údajně dvorský čeledín. U narození dětí je poznamenáván jako nádeník.

Generačním "současníkem" Floriána Valáška, žijícím v roce 1836 v Pruském Slezsku byl Jan Holubek (*1794 - †1863). Narodil se v Koutech (ty jsou dnes součástí Kravař) a v roce 1823 si vzal manželku ze Smolkova (č. 19), Terezii, dceru Kašpara Malého. Žili v Koutech. Jejich syn Vincenc Holubek se oženil s dcerou Floriána Valáška, Mariannou, a to v roce 1859 v Hlučíně. Jan Holubek zemřel v Hlučíně, pravděpodobně v domě svého syna Vincenta. Bohužel v tamních matrikách nejsou uvedena čísla domů, kde se vše odehrálo. Protože šlo o Pruské Slezsko, není možné nic z toho ani doložit na mapách, které jsou k dispozici pro zbylo část Rakouského Slezska.

Odehrála se tam však "přeshraniční svatba". Nejstarší dcera Floriána Valáška, Maria Anna se narodila a žila ve Lhotě, tedy Rakouském Slezsku. Její ženich, Vincenc Holubek se narodil a žil na druhém břehu řeky Opavy, v Koutech, které byly součástí Pruského Slezska. Oba se vzali 23. května 1859 v Hlučíně. A nebyla to první přeshraniční rakousko-pruská, ale přesto slezská svatba v mém rodokmenu...

Lhotu a Kouty ve Slezsku dělila hraniční řeka Opava. Manželé Holubkovi se vzali v Hlučíně a zde se usadili. Jejich prvorozená dcera Marie se provdala za Františka Tomise, která žil v Kunčicích č. 30. Byli to mí prapraděd a praprababička (a pro změnu se usadili nejprve v Malých Kunčicích). Zdroj: ÚAZK

Lhota č. 1 - mlýn

Existuje-li (někde) ulice "K mlýnu", očekáváte, že najdete mlýn. A vskutku tomu tak je. Dům č. 1 ve Lhotě byl opravdu mlýn.

Mlýn s náhonem od řeky Opavy. Sousedil s č. 3, kde se narodil Florián Valášek. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Lhota - původně Ellgoth (Lhota) - 1836.

Na místě tohoto mlýnu se dnes nachází areál, nazvaný Mlýn vodníka Slámy. Patrné je to na letecké mapě daného místa.

Letecký pohled. Dole je dům č. 3 na místě, kde stával domek č. 3 i v roce 1836. Ulice K mlýnu směřuje k areálu Mlýna vodníka slámy s penzionem, restaurací a atrakcemi. Zdroj: Mapy.cz

Magdalena, starší sestra Floriána Valáška, se 9. února 1834 (2 roky před mapováním) provdala za Sebastiána Jablonského, zřejmě pomocníka ve mlýně, protože ženichova "adresa" je Lhota č. 1. Z kontextu map mnohdy zjistíte, že se svatby odehrávaly mnohdy mezi sousedními chalupami. V případě Magdaleny to tak bylo.

Podívejte se na přehled rodových linií, které vedly k (dosud nezdokumentované) svatbě mezi Františkem Tomisem z Velkých Kunčic a Marií Holubek z Hlučína. (N - narození, O- svatba, Z - úmrtí).
  • O 2.2.1823 Jan (Jakub) Holubek, Kouty a Terezie (Kašpar) Malý, Smolkov
  • N 2.12.1832 Vincenc - Jan Holubek a Terezie, Kouty
  • O 7.7.1833 Florián (Valentin) Valášek, Lhota a Kateřina (František) Macík, Lhota
  • N 27.4.1834 Marie Anna - Florián Valášek a Kateřina, Lhota
  • O 23.5.1859 Vincenc (Jan) Holubek, Kouty a Marie Anna (Florián) Valášek, Lhota
    • Svatba se odehrála v Hlučíně.
  • N 8.12.1859 Marie - Vincenc Holubek a Marie Anna, Hlučín
    • Matka mého praděda Františka Tomise.
  • O 5.10.1852 František Tomis a Barbara (Jan) Hrdý, Rakovec
  • N 11.8.1855 František - František Tomis + Barbara, Velké Kunčice
    • Otec mého praděda Františka Tomise.
  • O ??? (asi 1882) František (František) Tomis (Velké Kunčice) a Marie (Vincenc) Holubek (Hlučín)
  • N 9.4.1899 František - František Tomis a Marie, Vítkovice

Můj praděd František Tomis (foto cca 1947). Zdroj: Domácí archiv.


Valentin Dluhoš (*1814 - †1856) - Polanka č. 54

Na závěr "mapovacího seriálu" se vracím do Polanky, od roku 1735 rodiště mých mužských předků v otcovské přímé linii. V roce 1836 "žili byli" v Polance z mých předků dva Valentinové - Dluhoš a Friedel.

Dluhoš bylo v Polance tradiční a velmi početné příjmení. Mnoho rodin a rodových větví, které se mezi sebou navíc provazovaly občas i sňatky. Valentin Dluhoš se narodil 14. února 1812 v Polance č. 54, kde se v roce 1837 také oženil. (V Polance žil ještě Valentin Dluhoš narozený v roce 1805).  Jeho svatba je nejblíže roku mapování (1836) v Polance. Byl synem domkaře Jana Dluhoše, který už byl v době svatby po smrti. Žila ještě jeho matka Apoléna (narozená v Klimkovicích (tehdy dům č. 80 na náměstí), dcera Laudonova vojáka Václava Mazurka/Mazura). Matka Apoléna dokonce svého syna Valentina přežila.

Zápis svatby z 9. května 1837 mezi Valentinem Dluhošem a Mariannou. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 339, sign. Bi X 4, fol. 90

Jak vidno ze zápisu oddávek, Valentin, syn Jana Dluhoše si vzal Mariannu, dceru rovněž Jana Dluhoše. navíc Marianna byla dítě dvou rodových větví Dluhošů, a tedy případ, na který jsem před několika řádky upozornil.

Domek č. 54 stával u cesty, v tehdejší Horní Polance. Pole měl "soused", Ignác Dluhoš (č. 52).

Valentin Dluhoš se narodil a oženil v Polance č. 54. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Horní Polanka - původně Ober Pohlanka (Pohlanka Gorni) - 1836.

V současnosti na místě stojí na ulici 1. května dům č. 55 se slunečními kolektory na střeše a malým bazénkem, jak je patrno z letecké mapy (Mapy.cz umožňují i 3D hrátky a náhledy).

Letecký pohled na dům, který stojí na místě bývalého domku č. 54, kde žil Valentin Dluhoš. Zdroj: Mapy.cz

Prvorozené dítě, syn František (i další děti) se Valentinu Dluhošovi a Marianně narodil v Polance č. 168. Bylo to v roce 1838, dva roky po provedeném mapování.

Anna, nejmladší dcera Valentina Dluhoše z Polanky č. 168 se provdala v roce 1868 za Antonína, syna Valentina Friedela z Polanky č. 2. Antonín a Anna byli prapradědeček a praprababička (viz. zápis svatby na konci článku). 


Valentin Friedel (*1802 - †1851) - Polanka č. 2

Valentin Friedel byl z třetí generace Friedelů, potomků panského kočího Mathiase Friedela, která se v Polance narodila. Lovčí Andreas Friedel byl Valentinův praděd.

Valentin byl sedlákem v Polance, dokonce měl i kus pole za Odrou, v místě, kterému se říkalo a říká Honcula, a které už formálně spadalo ne pod slezskou, ale moravskou část království. Jako jeden z mála mých předků v rodokmenu měl sepsanou i svatební smlouvu.

Mapa indikační skici Dolní Polanky ukazuje "nudli" - pole, patřící k číslu 2 a obhospodařovanou Valentinem Friedelem. Červená čárka vpravo je pole Na Honculi.

Situace na indikační skice s poli Valentina Friedela. Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Dolní Polanka - původně Nieder Pohlanka (Pohlanka Dulnj) - 1836.

Dnešní turistická mapa ukazuje výše zobrazenou situaci "představitelněji". Hvězdičkou jsem zobrazil místo v Ostravě-Zábřehu, kde jsem vyrůstal. (Teď už žiji na území historického Slezska - mimo obrázek mapy, kousek vlevo (severovýchodně) od Klimkovic).

Širší pohled na současnou turistickou mapu. Zelenomodré "klikyháky" znázorňují tok řeky Odry tzv. Oderskou nivou, která je součástí CHKO Poodří. Nádherně se tam běhá. Podél někdejšího pozemku mého prapředka Valentina Friedela (Hraničky a pak směr Jistebník) vede trasa Jistebnického půlmaratonu. Zelená čárkovaná čára je podél železniční trati, po níž jezdí např. Pendolino. I to je historické Slezsko. Zdroj: Mapy.cz 

Stejně jako Valentinu Dluhošovi (*1812 - †1856), ani Valentinu Friedelovi (*1802 - †1851) nebylo dopřáno příliš mnoho let života.

Valentin Friedel se narodil v Polance č. 162. Jeho otcem byl sedlák Josef Friedel, matkou Maria Anna, rodem Sýkora. Valentin se oženil už v pouhých 19 letech, s o rok mladším děvčetem z Vřesiny. Možná proto vznikla svatební smlouva, protože snoubenci nebyli formálně ještě zletilí. Nevěsta se jmenovala (jako obvykle) Marianna, jejím otcem byl Josef Pavlík (narozený v Kylešovicích, oženěný ve Svinově s dívkou z Lagnova, žijící ve Vřesině).

Polanka č. 2 na indikační skice z roku 1836. Domov rodiny Valentina Friedela.  Zdroj: ÚAZK. Indikační skici map stabilního katastru Moravy a Slezska. Dolní Polanka - původně Nieder Pohlanka (Pohlanka Dulnj) - 1836.

Naproti (č. 1) byl pozemek a domek patřící do majetku hraběnky Marie Blücher, za svobodna Marie, hraběnky Larisch von Mönnich, která se v roce 1832 provdala za knížete Gebharta Blüchera. Blücherové vlastnili ve Slezsku např. panství Raduň a Bravantice (Brosdorf). Marie byla dcerou Tekly Mönnich a hraběte Jana Larische, tedy manželského páru, který dal vzniknout rodové větvi Larisch-Mönnich (pdf ke stažení). Tekla byla nemanželskou dcerou Jana Václava z Mönnichu, kmotra Andrease Friedela. S rodem Mönnichů pravděpodobně přišli Friedelovi (panský kočí) do Polanky.

 Současná zástavba v Polance nad Odrou na letecké mapě ukazuje, že tam, kde stával v roce 1836 zděný dům, v němž žil Valentin Friedel s rodinou, stojí dům i nyní.

Letecký pohled na místa, kde stával domek Valentina Friedela. Nyní je to Polanka č. p. 1. Zdroj: Mapy.cz

Valentin Friedel měl devět dětí. Pokračovatelem rodu v mé rodové linii byl jeho nejmladší syn Antonín. Narodil se v roce 1845. Otec Valentin mu zemřel v roce 1851, matka Marianna v roce 1854. Antonín měl 11 roků, když osiřel.

Ze všech dětí Valentina Friedela žila nejdéle (přitom jen 43 let) jeho dcera Johanna (*1836 - †1879). Stihla se dvakrát vdát. Poprvé v roce 1855 za Josefa Dittricha z Polanky, když ovdověla, stal se jejím druhým manželem Jan Faltus z Lagnova. Otazník ještě visí nad úmrtím Mariany, prvorozené dcery Valentina Friedela.

Zde je výčet všech devíti dětí Valentina Friedela a Marianny Pavlík:
  • Marianna Friedel (*1822 - † ???)
    • V roce 1844 se provdala za Jana Zrzu z Polanky č. 24. Manžel ji zemřel v roce 1874, pak není možné najít důkaz, že by se ještě opět vdala. Ovšem nelze najít ani zápis o jejím úmrtí. Teoreticky až v živé matrice po roce 1908. V takovém případě by se dožila úctyhodného věku.
  • Josef Friedel (*1824 - †1857)
    • V roce 1849 se oženil s Johannou, dcerou Valentina Gelnara z Polanky č. 138.
  • Terezie Friedel (*1826 - †1848)
    • V roce 1848 se provdala za Engelberta Gerlicha z Lagnova. Zemřela měsíc po svatbě.
  • Johanna Friedel (*1828 - †1833)
    • Jediné Valentinovo dítě, které zemřelo v relativně útlém věku.
  • Valentin Friedel (*1830 - †1859)
    • Zdá se, že se nestihl oženit.
  • Karel Friedel (*1832 -†1874)
    • Zemřel v Polance č. 24, patrně svobodný.
  • Johanna Friedel (*1836 - †1879)
    • Již jsem ji zmiňoval výše, vdala se dvakrát.
  • Veronika Friedel (*1839 - †1853)
    • Dcera, která se také nedočkala dospělosti.
  • Antonín Friedel (*1843 - †1875)
    • Můj prapraděd, v roce 1868 se oženil s Annou, dcerou Valentina Dluhoše (z předchozí kapitoly).

Svatba syna Valentina Friedela a dcery Valentina Dluhoše. Antonín a Anna byli oddáni 27. října 1868. Svědky oddávek byli sedláci z Polanky - František Ulmann a Antonín Dobeš. Zdroj: ZA Opava, Digitální archiv, inv. č. 340, sign. BI X 5, fol. 84.

Po Andreasi Friedelovi, hajném v Polance byl jeho syn Josef sedlákem, stejně jako Josefův syn Valentin Friedel. Valentinův nejmladší syn Josef byl už nádeníkem. Co se stalo se statkem v Polance č. 2 po smrti Valentina Friedela, bude námětem jiného článku. Valentinovi mužští potomci zemřeli všichni v relativně mladém věku.

Konečně konec...?

Bylo toho více, než jsem čekal. Ze tří dílů bylo článků celkem pět. Přehled míst, kde žili předci se díky katastrálnímu mapování a dostupnosti matrik a pozemkových knih může stát dobrým základem pro rodinnou kroniku. Konkrétní představa o místech se dá převést do současnosti a do míst na současných mapách. Snažil jsem se to ukázat na vlastním příkladu předků na jižní Moravě, na Valašsku i ve Slezsku. S využitím dostupných map Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK). Díky překryvným vrstvám (jsou dostupné zatím jen pro některé území), panoramatickým mapám, leteckým mapám a dalším "vymoženostem" si můžete "od stolu" vytvořit poměrně plastickou představu o tom, kde žili vaši předci. Osobně jsem za to velmi vděčný.

Znázorněná území ukazují, kde můžete v současnosti pracovat s překryvnou vrstvou císařských otisků stabilního katastru, nad pohledovou mapou ÚAZK. Zdroj: ÚAZK

Jaké jsou vaše zkušenosti a "nálezy"? V čem vás hledání míst, kde žili vaši předci obohatilo či jinak "oslovilo"? Na jaké zajímavosti jste narazili? Dejte vědět do komentářů nebo na Facebook.


__________________________________________________

P.S. Rekapitulace jednotlivých dílů "mapovacího" seriálu
  1. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 1. část, Uhřice a Dambořice (s postupem objednávky map)
  2. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 2. část, Tovaryšovi v Hutisku, pod Soláňem
  3. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 2. část, Prostřední Bečva (a mlýn)
  4. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "moravské" Ostravsko
  5. Předci v době mapování pro stabilní katastr - 3. část, "slezské" Ostravsko a okolí

Jako doplněk mohou sloužit tyto články:


Publikoval v 1 komentář:
Štítky: , , , , , , , ,

24. 3. 2017

15 "magnetů", které vás mohou přitáhnout k hobby jménem "genealogie"

Před dvěma lety jsem publikoval na blogu MY ROOTS první příspěvek, který jsem chtěl sdílet. Jmenoval se

Od té doby přibylo dalších 90 článků. V tom dnešním se zamýšlím nad "magnety", které (nejen) mě přitahují k rodopisnému koníčku a domnívám se, že mohou přitáhnout i další. Pořadí "magnetů" zde nehraje roli.

1. Hledání/objevování a nalezení/objevení

"Počátkem vědění je objevit něco, čemu nerozumíme."
(Frank Herbert)

Říká se, že "kdo hledá, najde". Polemiky se vedou nad tím, zda je důležitější "cesta" nebo "cíl". Vnímám, že i při pátrání po vlastních kořenech může někoho více přitahovat cesta hledání a objevování, to co se na ní odehraje a co zažijete, s čím je spojena, koho na ní potkáte apod. Někdo může být spíše zaměřen na cíl, bod objevení, "aha efekt", pochopení, porozumění, "docvaknutí" nebo zcela pragmaticky - nalezení jména, data, místa či dalších konkrétních údajů. Jsou tu také dílčí cíle i postranní efekty bádání. Ty kvantitativní (např. počet osob v rodokmenu), avšak v mnohém důležitější cíle kvalitativní (např. úplnost a správnost údajů, porozumění vztahům a souvislostem...).

Obojí je v pořádku a myslím, že obojí je důležité. Obojí (mi) přináší Radost. Radost z procesu kráčení po cestě (hledání a objevování) i dosažení dílčího cíle (nalezení a objevení). No a řekněte, koho by nepřitahovala Radost, ať už z čehokoli?

2. "Nenalézání" a přitažlivost naděje a otázek/otazníků

"Musíme přijmout konečné zklamání, ale nikdy nesmíme ztratit nekonečnou naději."
(Martin Luther King jr.)

Říká se také, že "naděje umírá poslední". Výzvu pro genealogii představuje i fakt, že se nedaří nalézt to, co hledáte. Každý ví, že k tomu dojde. Nemusí to být pouze tzv. mrtvý bod v genealogii, který je v určitém stádiu bádání objektivním faktem, s nímž se každý rodopisec musí smířit. Hledání vás nutí k otázkám
  • "Kde (mám ještě hledat)?"
  • "Co (jsem snad přehlédl)?"
  • "Jak (bych ještě mohl objevit...)?"
  • "Proč (hledám to, co hledám)?"
  • "Proč (se to stalo zrovna mi)?" - Do této pasti je lépe neupadat.
  • "Kdo (mi může pomoci či poradit)?"
  • ...
Otázky jsou podstatou "bádání" (i koučování). Technologie umožňují učinit významný badatelský pokrok i při pouhém bádání od stolu (a notebooku či počítače). Pak se otevírají další možnosti a příležitosti (badatelny archivů, genealogické spolky...). Jsou-li otázky, vždy se zdá být naděje, že snad naleznete i odpověď. Prvotní "nenalézání" by vás nemělo odradit, protože skýtá naději a vyzývá k otázkám. Ať už bádáte nad svými kořeny nebo hledáte svou vizi a cíle (cestu) do budoucna. Proto je "nenalezení", stav, kdy nemáte v rukou (ještě) odpověď, tak magnetizující. Hledáte-li odpovědi, zjistíte, že nalezených odpovědí je mnoho (a nenalezené tady jsou od nepaměti a budou i nadále).

3. Souvislosti a jejich pochopení

"Pro mě je kontext klíčem - od něj přichází porozumění všemu."
(Kenneth Noland)

Další z pořekadel hovoří o tom, že "vše souvisí se vším". Několik příběhů na tomto blogu vypovídá o tom, že se věci opravdu mohou zamotat a podstatu odhalí až širší rozkrytí a odhalení souvislostí. Spisovatel Ludvík Souček, jeden ze "záhadologů" napsal knihu Tušení stínů (1974) a pak knihu Tušení souvislostí (1978). "Záhadou" zůstává údajně ztracený rukopis Tušení světla, který dokončil před svou záhadnou smrtí.

Tušení souvislostí a poté jejich nalezení (= světlo) může být něčím, co rozechvěje srdce toho, kdo je na cestě hledání a objevování. Zdaleka to neplatí jen o genealogii, ale o mnoha praktických životních věcech a otázkách. Obzvláště, máte-li rádi celostnější (holistický) pohled na život a jeho dění, tzn. zajímají-li vás souvislosti, které vám život a dění v něm osvětlí. V magnetu číslo 2 uvedené "nenalézání" může být občas zapříčiněno příliš úzkým rámcem, nedostatečnou znalostí a poznáním souvislostí.

Samozřejmě, že i v genealogii můžeme vidět přístup "dějepisecký", kdy nás zajímají data, roky, jména a místa. To na rodokmen stačí. Domnívám se však, že většinu lidí přitahuje právě poznání souvislostí, které umožňuje, aby se před námi vynořil ucelenější "příběh předků" či kronika. Ve chvíli, kdy píšu tento článek, je pro mě "předmětem" hledání souvislostí (z mnoha důvodů) Slezsko a alespoň částečné porozumění jeho dějinným souvislostem.

4. Naděje ve sdílení

"Štěstí je jako polibek. Musíte jej sdílet, abyste si jej mohli užít."
(Bernard Melzer)

Žijeme v době sdílení. Sdílení pomáhá například utvářet synergie. Sílení pomáhá také rozšiřovat znalosti. Nahrává tomu informačně-technologický rozvoj, kterého jsme svědky. Sociální média, blogy, sdílené databáze... Sdílení posiluje naději (a je v některých případech i velkou pastí a časožroutem).

Osobně mě přitahuje možnost, že díky sdílení (pasivnějšímu či aktivnějšímu) mohu přispět či prospět někomu v nalezení souvislostí, po kterých dotyčný pátrá, v nalezení konkrétní osoby, spojovacího článku v rodokmenu apod. Služba MyHeritage, které se nazývá SmartMatch (chytré spárování), dokáže ze sdílení občas vykřesat naději. Díky této službě jsem odhalil několik spojení a také jsem díky tomuto sdílení mnoho spojení pomohl odhalit. Rovněž díky blogu MY ROOTS se mi dostalo mnohokrát zpětné vazby o takové pomoci a odhalení. Odvaha sdílet (na blogu) přináší své ovoce.

Každé sdílení, více či méně cílené, rozvíří naději, že jedna kapka informace najde druhou, třetí.. a vznikne pramínek, který s promění postupně v potůček... (a tak dál). Jako introvert mohu potvrdit, že takové sdílení je snesitelné i pro tyto "naše" povahy (i když mě introvertní povaha dlouho odrazovala a v mnoha oblastech stále odrazuje).

"Obchodněji" pojatým sdílením můžete vytvořit platformu pro vytváření komunity i využití populárního získání pasivního příjmu. Genealogie není oblastí, která je takovým příležitostem podnikání na Internetu zcela uzavřena.

Sdílet lze i návštěvou genealogického kurzu. Zkusil jsem to s MGHS a nelituje. Zdroj: Poskytnuto lektorkami kurzu Petrou Banovskou z MGHS. Foto pořízeno při návštěvě MZA v Brně, v prosinci 2016.

5. Vytváření celkového obrazu

"Jedna věc o pravdě: když ji jednou spatříš, nemůžeš ji nevidět."
(Elizabeth Gilbert)

Kontext je o souvislostech (magnet č. 3). Výsledkem je utváření celkového "velkého" obrazu (kdo má rád angličtinu, jistě zná spojení "big picture"). Kontext napomáhá hledání pravdy, věcí v souvislostech, ne vytržených ze souvislostí. Podle přísloví, že "je (někomu) bližší košile, než kabát", se zdá být pravděpodobné, že každého především zajímají fakta, týkající se jeho předků (=košile) a až následně třeba historický či dějinný kontext doby (=kabát), tedy kdo v dané době vládl, jaká byla geografická, politická či vojenská situace, kdo byly další osoby "ve hře"...

Mapy, poznávání historie místa, regionu a dalšího širšího území, geografické vazby, panství, stěhování předků na další místa... Magnetů a podkladů, které pomáhají rozšiřovat obraz a dotvářet celkový obraz je řada. Ze zkušenosti vím, že se tím do určité míry mění i kontext pro naše vědomí, které vstřebává nové souvislosti. Známá místa, kterým jste (dosud) nevěnovali pozornost, mohou dostat nový nádech... "Aha, tady před stovkami let žili mí předci.", "Tady jsou mé kořeny...". Někde je takový genius loci (duch místa) zřetelnější a dýchne na vás více, zejména na venkově (statky, mlýny...) a samotách, jinde je nezjistitelný, např v mnoha městských, rozvíjejících se oblastech (není úplně osvěžující, když zjistíte, že v místech, kde žili vaši předci je nákupní centrum apod.). 

Jako kouče systémů mě přitahuje systemický přístup a pohled. Každý jsme součástí širších systémů, včetně těch rodinných. Odhalování souvislostí i léčení, či urovnávání minulosti z pohledu systémů, může být lákavé. Zejména pro ty, kdo chtějí ochutnat nebo mají rádi třeba rodinné konstelace apod. I tento úhel pohledu pomáhá utvářet celkový obraz. Je však třeba k němu dozrát (a nevnímat pouze hmotný svět fyzických věcí a dějů). Jiným příkladem může být např. pojetí, které v knize "Příroda a lidská duše prezentuje Bill Plotkin. ("V tomto nepatrném intervalu jedenadvacátého století se my, lidský druh, buď naučíme stát se zkvalitňujícím elementem života v rámci širší komunity planety Země... nebo nenaučíme" (str. 14)).

6. Vědomí opory a kořenů

"Změňte své názory, uchovejte své principy; obměňte své listy, uchovejte neporušené své kořeny."
(Victor Hugo)

Pro strom jsou kořeny oporou a jednou z částí celku, která umožňuje přijímat vláhu a živiny. S příchodem jara, chtějí-li stromy "znovu vyrůst", takovou oporu a zdroj potřebují. Ne nadarmo slova "kořeny" a "strom" našla uplatnění ve formě analogie také v rodopisu a genealogii.

Tento "magnet" byl jedním z hlavních, díky němuž jsem o pátrání po předcích přestal pouze přemýšlet, ale začal pro to také něco konkrétního dělat. I z názvu blogu MY ROOTS (mé kořeny) je patrné, že dávám přednost analogii předků jako součásti kořenů, z nichž vyrůstá (můj) strom života. Byť graficky vnímáme ztvárňování rodokmenů spíše ve formě košatých korun stromů. To je ovšem spíše technický detail.

Důležitější se mi zdá ono vědomí, jaké má/mělo důsledky, pokud jste se pokoušeli někdy nějaký, byť malý strom, přesadit na jiné místo či vytrhnout jej z kořenů. Věřím, že v lidském životě to je podobné. Bohužel byly a stále jsou spousty lidí a rodin, které pocit vykořenění individuálním či masovým způsobem zažily, s různou mírou (ne)dobrovolnosti - při emigraci, vystěhování či vyhnání z různorodých politických, ideologický, vojenských, hygienických a dalších příčin. Jednou rovinou pro posouzení je fyzické spojení s půdou, které historicky pomalu, ale jistě ztrácí na významu. Zde však mám na mysli také emoční (psychologická) nadstavbu "vykořenění" (ztráty opory) a nového "zakořenění" (nabytí opory) z generačního hlediska. Jistě nesnadno zdolatelná výzva pro zúčastněné.

A jako u všeho, v pohodě mohou jistě být i lidé, kterým toto vědomí chybí, neuvědomují si jej, nemá pro ně význam a hodnotu. Ostatně, znalost předků a vědomí kořenů samo o sobě není zárukou, ani známkou plnohodnotného a smysluplného života a zdraví.

V balíčku Oshova zenového tarotu je karta s názvem Schizofrenie.

Karta Schizofrenie z Oshova balíčku znázorňuje člověka, který se snaží "nepustit". Může to analogicky ztvárňovat situaci rozhodnutí, zda se máme držet minulosti, nebo chopit výzev budoucnosti. Důležitou roli samozřejmě hraje (vědomě prožívaná) přítomnost. Výklad karty tarotu je zde (mi šlo jen o obrázek a analogii). Zdroj: Osho Zen Tarot

Analogie na obrázku může představovat dilema "minulost - budoucnost", a také jistou schizofrenii. Jsou důležitější kořeny (opora v minulosti) nebo vize (opora pro budoucnost). Přidáme-li třetí opěrný bod (vědomě prožívanou přítomnost), myslím, že vše dává smyl. Není třeba se ničeho "pouštět".

Magnet opory díky kořenům je tedy jedním z možných (a věřím, že důležitých pro osobní rozvoj), pokud zároveň nezapomeneme i na současnost a máme v srdci a mysli představu o (své) budoucnosti.

7. Vděk, úcta a závazek k dílu předků

Nejsou to šťastní lidé, kdož jsou vděční. Jsou to vděční lidé, kdož jsou šťastní."
(anonym)

Vděčnost je přirozeným tématem, možná občas uměle podporovaným jako "dovednost" ke šťastnému životu. Kouzlo spočívá v uvědomění si odpovědi na otázku "Za co jsem dnes vděčný/vděčná?"

Osobně nepovažuji život za "samozřejmý". Každý z nás jsme výslednicí dění a činů našich předků a zakódované přirozené touhy po "zachování rodu". Bohužel nebývá výslednicí touhy po zachování přírody a spojení s ní (viz. Bill Plotkin). Hlubší poznání vlastních kořenů, střípků z (obvykle obtížného) života našich předků, přirozeně posiluje respekt, vděk i úctu k jejich životům a dílu. Na černých stuhách většiny smutečních věnců najdeme nápis "Nikdy nezapomeneme". Genealogie přináší pohled, který na stuhu života předků může otisknout nápis "Zase si vzpomínáme" a po generacích naplňuje ono "nikdy nezapomenout".

Zmíněnou oporu, kterou vědomě (a ze systemického hlediska i "nevědomě") poskytují naše rodinné kořeny, lze vnímat také jako výzvu a závazek - k životu, dílu, růstu, rozvoji... K tomu, abychom pomyslný štafetový kolík, který jsme převzali, buď předali dále (v případě vlastních potomků) nebo zdárně donesli do cíle (nemáme-li potomky). V každém životě tak můžeme vidět završení a najít stopu pokračování. Snad i bez ohledu na duchovní (a náboženské) tradice.

Pro lidi, citlivější a vnímavější vůči těmto kvalitám a hodnotám, je genealogie docela silný "magnet".

8. Příběhy (které bych chtěl vyprávět lépe než to dělám)

"Pište svůj příběh jak potřebuje být napsán. Piště jej upřímně a vyprávějte jej, jak nejlépe umíte. Nejsem si jist zda existují ještě další pravidla. Určitě ne taková, která by měla význam."
(Neil Gaiman)

Někdy se mi zdá, že je moderní a "in", prosazovat a motivovat k myšlení ve smyslu motta, které jsem někde četl - "Tvá minulost je pouhým příběhem. A jednou, když to zjistíš, nemá nad tebou už žádnou moc". Co když násilník zjistí, že minulost je pouhým "příběhem"? Mají rodiče z narození dítěte udělat pouhý "příběh", který nad nimi nebude mít moc? Představte si, kdyby se z vymýcení amazonských pralesů, plící naší Země, stal jednou pouhý příběh. Neměl by zánik takových "kyslíkodárných" ploch na nás žádný vliv a moc? Takové myšlení v duchu citovaného motta je podle mě hloupé a krátkozraké! (Bill Plotkin to nazývá patologicky adolescentní přístup - je škodlivý a není zralý/dospělý).

Příběhy vlastní i rodinné minulosti vidíme (a v různé míře vnímáme) každý z nás. Ale že minulost nemá moc, o tom velmi silně pochybuji. Vždyť přítomnost je výsledkem minulosti. Můžeme ji leda vytěsnit, snad se pokoušet ignorovat, ale nemůžeme ji vymazat. Lidské dary (podle Stephena Coveyho jsou to sebe-uvědomění, tvůrčí představivost, svědomí) se možná dají prostřednictvím čtvrtého daru (nezávislá vůle) utlumit, ale ne vymazat! Takto lidský mozek, ani systémy nefungují. Díky příběhům však můžeme minulost poznat a snažit se ji pochopit či porozumět.

Psaní rozvíjí uvědomění. Ať už si píšete deník či rodinnou kroniku. Je to jakási forma reflexe. Nemyslím, že je možné pátrat po předcích a zůstat izolován od příběhů, které s větší či menší mírou podrobností a intenzity vystupují na povrch a vkrádají se do mysli. Psaním si je upřesníte, zviditelníte (např. s pomocí map), zařadíte do širších souvislostí nebo z nich vyvodíte poučení či závěr. Můžete je přibarvit a přifouknout. Pak na základě reálných postav a doložených dějů vzniknou romány, jako od pana Vlastimila Vondrušky.

Ano, kronika, příběhy předků, příběhy zdánlivé obyčejnosti a všednosti mohou být také odkazem pro potomky a pokračovatele rodu. Proto se domnívám, že i v příbězích lze nalézt smysluplný magnet pro genealogického koníčka. Magnety 6, 7 a 8 spoluvytváří silný celek.

9. Inspirování druhými a inspirování druhých

"Vzdělávání znamená inspirovat něčí mysl, ne pouze zaplnit jejich hlavu."
(Katie Lusk)

Rád se nechávám inspirovat a rád inspiruji druhé. Odráží se v tom princip braní a dávání (i touha po rovnováze v uplatnění tohoto principu). Inspirovat (a dávat) můžete s různou mírou intenzity. Příkladem, příběhy, nápady, návody... S využitím sdílení, aktivního vystupování, jako amatéři i jako profesionálové /zde je to navíc očekávané). Můžete to dělat přirozeně či k tomu využít marketingové nástroje. Individuální cestu si najde každý. 

Jsem přesvědčen o tom, že genealogickou práci a výzkum předků nedělá člověk-jednotlivec pouze pro sebe sama. Ani jen pro ty, kteří již nežijí a nechceme na ně zapomenout či je chceme znovu připomenout. Genealogie není (jen) o mrtvých pro živé. Je o živých a jejich historii pro živé. Proto má inspirování nádech jednoho z magnetů rodopisného hobby.

10. Učení se a zlepšování

"Neustálé zlepšování je lepší než opožděná dokonalost."
(Mark Twain)

Pátrání po předcích poskytuje kontext pro učení, poznávání a zlepšování. Zřejmě to platí pro všechny koníčky (hobby), které lidé pěstují. Dějiny a historie formou "faktografie" (školský dějepis a memorování letopočtů) žáčkům ve škole potěšení zcela jistě nepřináší.

Přijmeme-li fakt, že v mnohém byla dřívější genealogie "výsadou" zralejších (= starších) lidí, je dnes jistě mnohem rozšířenější. Informace (ona faktografie) jsou k dispozici doslova na kliknutí. Hledání kontextu, zařazování historických rodopisných událostí do kontextu dějin nutí k přemýšlení, provokuje učení. "Dějepis" dostává nové kontury, v nichž začíná hrát roli kus z vás. Než došlo na rodokmen, neměl jsem velkou vnitřní potřebu porozumět či se snažit pochopit souvislosti historického vývoje ve Slezsku. Situace se změnila, když jsem zjistil, že mám předky na různých stranách hraničních řek (Pruského, Českého či Rakouského) Slezska - Odry, Ostravice a Opavy. Téměř 40 let poté, co jsem dostal svou poslední školní známku z dějepisu.

Stále je možné/nutné se učit a zlepšovat. Tento magnet je velice univerzální, proto se váže i ke genealogii.

Slezsko bylo pro mě "neznámou". Literatura o historii a dějinách je doporučení hodným pomocníkem. Zdroj: Nakladatelství Lidové noviny (vydavatel obou dílů knih z obrázku). 

11. Očekávání logiky

"Logika vás dovede z bodu A do bodu B. Představivost vás dovede kamkoli."
(Albert Einstein)

Genealogie je pomocnou vědou historickou. Věda má obvykle punc exaktnosti a logiky potvrzování či vyvrácení hypotéz a s nimi spojených argumentů. Mnohokrát jsem se přistihl, jak skrytě očekávám "logiku" a jak bystří mou pozornost to, když očekávaná logika nepřichází. Popsal jsem to i v některých článcích na blogu. Ono "bystření pozornosti" je nesmírně důležité. Je to ne vždy uvědomělý postranní efekt rodopisné práce (na amatérské úrovni).

Očekávání logiky v genealogii je oprávněná (a logická) věc. Spoléhat na ni, zejména prvním pokusem a v touze po rychlém výsledku nelze. Lidé jsou a budou omylní, jinak by byl svět nudným místem. Proto mě přitahuje na genealogii i to, že svádím pomyslný souboj se zdánlivou nelogičností, jsem konfrontován s nutností pátrat z jiných úhlů pohledu, ověřovat, potvrzovat, hledat skrytější důkazy. Je to cesta pracnější, ale neměla by odradit. Mě osobně spíše motivuje, proto je magnetem i v tomto výčtu.

12. Reálná lidskost chyb a omylů

"Chyby jsou vždy odpustitelné, jestliže má člověk odvahu si je připustit a přiznat."
(Bruce Lee)

Pravděpodobně znáte úsloví "mýlit se je lidské" (ještě to má i pokračování o odpouštění). Proto je také důležité nehledat či se snažit najít dokonalost. Při prvním případu, kdy jsem se domníval, že v matrice je chyba, jsem spíše usiloval o to, najít chybu a omyl u sebe a v postupu práce. Zdráhal jsem se uvěřit, že by se zapisovatel či farář dopustil omylu (zejména, když jsem se už dříve dopustil omylu a zbrklosti sám). Uvědomíte-li si však znovu situační souvislosti (žádné občanské průkazy, negramotnost, zápisy jen v omezeném množství dokumentů, podobná rodová jména současníků v dané době...), bývá zřejmé, že je spíše s podivem, že chyb je (někdy) tak málo.

Oč jsou reálnější a lidštější (pochopitelné) omyly a chyby minulých zapisovatelů, úředníků a duchovních, o to vážnější roli hraje "gramotnost", pečlivost, trpělivost a vytrvalost rodopiscova. Příklady důležitosti ověřování a potvrzování jsem se pokusil také v několik článcích na blogu ukázat.

A proč tato skutečnost může být "magnetem"? Protože jsme lidé z masa a kostí, chybující, omylní, nedokonalí. Napříč věky, s podporou technologií či bez nich. Ani rodopisná práce není pouze pro dokonalé, neomylné. Říká se, že "chybami se člověk učí". Je to nadčasové, pokud chyby zbytečně neopakujete a dokážete se z nich poučit. Genealogické bádání pro to vytváří prostor, jako každé jiné hobby.


13. Dopad "obyčejnosti" a síla "obyčejných" životů

"Nejste-li ochotni riskovat neobvyklé, musíte se spokojit s obyčejným."
(Jim Rohn)

Jsou případy (a profesionální genealogové to mnohdy potvrzují), že lidé hledají (či napjatě očekávají), zda v rodokmenu nenajdou někoho slavného, známého. Také dnešní reklamní doba podporuje v jistém smyslu myšlení, že "štěstí si lze koupit".

Jedno rčení říká, že "v rodokmenu je každý celebritou". "Celebrity" máme mnohdy spojené s neobyčejným životem. V rodokmenu však spíše najdete domkaři, nádeníky, sedláky, pasekáře, řemeslníky. Zejména nemajetní mnohdy riskovali holé životy pro to, aby se dočkali druhého dne, umožnili přežití svým dětem. To dnes my nemusíme a povětšinu si tyto starosti neumíme reálně představit. Osobně jsem vděčný, že patřím ke generaci, která na vlastní kůži a na "svém" území nezažila válku (ale mohl jsem "ochutnat" vojenskou službu).

Zejména v době před rokem 1848 měli naši "obyčejní" předci nelehký úděl. Se zvýšenou mírou se to týkalo žen a jejich role či postavení. Ještě těžší úděl musely snášet svobodné matky. Avšak i tyto "obyčejné" a těžké životy předků, mnohdy okořeněné šťastnými náhodami či shodami okolností, dovedly osud ka našim životům, které (v demokratickém světě) máme plně vy svých rukách a odpovědnosti. Citát mého učitele Jima Rohna v úvodu tohoto třináctého magnetu se více hodí pro dnešní dobu.

Genealogické bádání mě opětovně utvrzuje v tom, že i naše "obyčejné" životy jsou neobyčejné. Co myslíte?

14. Nové kontakty, nalezení příbuzní

"Jez a pij se svými příbuznými; obchoduj s cizími lidmi."
(přísloví)

Naše rodina nemá tradici velkých rodových setkání a srazů. mí pradědové zplodili sedmnáct dětí, z nichž se ne všechny dočkaly dospělosti. Po světě tedy chodí řada "bratranců" a "sestřenic", které neznám. Platí to pro každého z nás. Nalézání nových žijících (většinou spíše vzdálených) pokrevných příbuzných, nicméně může fungovat jako další z magnetů, který lidi přitahuje k hledání předků a vztahů. 

Je pravděpodobné, že toto úsilí bude završeno úspěchem v případech, kdy narazíte na příbuzné, kteří jsou stejně "potrefeni" a zabývají se také hledáním předků. Genealogické programy, databáze a sociální sítě umožňují kontakt, sdílení a dochází i na setkávání, návštěvy apod. Upřímně obdivuji ty, kteří na podkladu svých zjištění z rozrodu  některého z předků zorganizují a uspořádají rodové setkání, při němž dojde na sdílení mimo sociální média.

Kapitolou samu pro sebe jsou příbuzní a kontakty v zahraničí. Jejich nalezení bývá také motivem a magnetem, byť patrně ne stěžejním. Osobně teď pracuji na potvrzení či vyvrácení případu, kdy příbuzní z jedné rodové větve z Uhřic na Hodonínsku emigrovali do Texasu a mohlo zde dojít ke sňatku se zástupcem jiné příbuzenské větve mých předků, která do Texasu emigrovala z Valašska. Paradoxně v místech, kde jsem v roce 2002 byl a s tamní českou komunitou se setkal. To jsem ale nic nevěděl o rodopisu a předcích.

Pro společensky založené lidi, extroverty a "kontaktéry" je to nadmíru zajímavý a inspirující magnet, který rodopisné hobby přináší.

15. Rarity

"Žádná krása neexistuje bez nějaké podivnosti."
(Edgar Alan Poe)

Spíše druhotným efektem, ale zajisté osvěžujícím je, že při pátrání a bádání v archivních materiálech narazíte na různé nesrovnalosti, zvláštnosti a rarity či neobvyklosti. Například poznámky, kterými duchovní častovali (a ironizovali) svobodné matky, neobvyklé události (např. vraždy), záměny apod. Umím si představit, že někdo má radost, když něco takového najde i to, že rarity někdo může v archivních materiálech při rodopisné práci záměrně vyhledávat a třeba následně sdílet. Snad budete souhlasit, že to jistě není hlavním cílem genealogie. Souhlasím však s citátem E. A Poa, že tyto podivnosti dávají bádání také svůj díl "krásy".

30. března 1742 bylo v Uhřicích pokřtěno dítě jménem Judita, jehož otcem byl Ludvík Daniel Varga Vajda "cikán ze Slavkovského panství". Zdá se, že romská otázka se táhne staletími. (Přeškrtnuté příjemní? Viz. komentář dole, za který děkuji. Zdroj: MZA Brno, Actapublica, sign. 5200, str. 533 (online 270/465).

Pseudotechnická poznámka závěrem

Z pohledu "magnetismu" a "přitahování" zde mám mám ještě poznámku o dvojím fenoménu. 

Z teorie o magnetickém poli od školy víme, že magnety se stejnými póly se odpuzují, magnety odlišnými póly se přitahují. ¨Magnetická síla klesá s rostoucí vzdáleností. Na druhé straně jste se jistě už potkali s hojně popularizovaným a všemocným tzv. "zákonem přitažlivosti", který (podle zdroje zde) říká, že "to, co je podobné se přitahuje". (Osobně považuji "zákon přitažlivosti" spíše za "vyladění/naladění" (frekvence), než za "přitažlivost"). Otázka je, do jakého "pole" vstoupíte. Na poli genealogie platí také určité zákonitosti, často (ironicky!?) zpochybňované oním věčným "otec je vždy nejistý".

To s "magnety, které vás přitáhnou ke genealogii", je individuální. Analogii si každý vybere nebo doplní podle svého gusta.

Co přitáhlo k rodopisu vás? Jaké byly vaše "magnety" či "přitažlivost"? Sdílejte v komentářích nebo na Facebooku. Díky za dosavadní dva roky s blogem MY ROOTS. 🙂


V příspěvku jsem několikrát zmiňoval knihu Billa Plotkina. Zde je její bibliografický záznam:
  • PLOTKIN, B. Příroda a lidská duše. Kultivace celistvosti a společenství v roztříštěném světě. 1. vyd. Praha: Maitrea, 2013. 708 s. ISBN 978-80-87249-57-4.

Publikoval v 2 komentáře:
Štítky: , ,
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)